Ze soudní síně.

Soudní rada Alois Hrdlička na lavici obžalovaných. Po půlletém bezmála vyšetřování docház dnešního dopoledne k zahájení porotního pro- cesu, jemuž rázu sensačního dodává ani ne tak jeho podstať, jako společenský význam hlavní jednající osoby, jejíž jméno známo bylo druhdy v širokých kruzích veřejnosti. Tím vysvětluje se jak napjetí, se kterým průběh vyšetřování afféry Hrdličkovy byl sledován, tak i kromoby- čejný nával posluchačstva, obsadivšího veškeré prostory auditoria pražské síně porotní. Oč běží v afféře Hrdličkově, bylo svého času naznačeno ve sloupcích novin a vysvítá autenticky z obsáhlého žalobního spisu, jehož čtením vyplněna valná čásť dnešního dopoledne. Spis ten, podaný státním zastupitelstvím na 57letého radu zemského soudu Aloisa Hrdli- čku, čítá celkem 88 stran, zní na zločin pod- vodu, spáchaného ve třech případech: jednak vylákáním odměny, jednak křivým svědectvím před soudem a obsahuje asi toto vylíčení děje: Obchodnímu soudu v Praze byl po mnohá léta službou přidělen Alois Hrdlička, z počátku jako soudní adjunkt, později tajemník, od r. 1897 pak jako rada zemského soudu. Již následkem tohoto svého povolání, pak pro konciliantní svoji povahu požíval Hrdlička v nejširších vrstvách obecenstva značné vážnosti a důvěry a byla proto veřejnost ne- málo překvapena, když pojednou v novinách otištěn byl vlastnoruční dopis Hrdličkův, v němž tento sám sebe vinil ze svádění ke zločinu zneužití moci úřadní. Trestní řízení proti Hrdličkovi zahájené odhalilo, že se tento dopouštěl často nesprávného a v následu- jících případech dokonce i trestního jednání.

Intervence Hrdličkova ve sporu obchodníka Kriešche. Pražský advokát dr. Zikmund Kauders podal v zastoupení »Société Anonyme de la destillerie de la liqueur Benedictine de 1' Abbave de Fécampe 11. července 1895 návrh na trestní stíhání výrobce lihovin v Praze Vavřince Kriesche, pro přečin padě- lání ochranné známky a mělo se hlavní líčení proti Krieschovi před senátem zemského trestního soudu konati 15. ledna 1896. Kriesche obával se hlavně ve- řejnosti přelíčení a tázal se proto svého lékaře a dů- věrníka dra. Jindřicha Epsteina, co by měl počíti, aby věc byla urovnána. Dr. Epstein slíbil Krieschovi, že požádá sám svého přítele, tehdy tajemníka zemského soudu Aloise Hrdličku, aby hleděl svým vlivem věc urovnati po dobrém. Krátce po tom poslal dr. Epstein Kriesche k Hrdlič- kovi požádati ho o intervenci osobně. Kriesche šel k Hrdličkovi do kanceláře a přednesl mu svcji žádost. ale byl odkázán na dobu pozdější, poněvadž dříve prý se musí o věci informovati. Za týden asi obeslal si Hrdlička Kriesche sluhou do kanceláře a vykládal mu, že u trestního soudu mluvil již s vyšetřujícím soudcem, že je ohromná spousta spisů, že zvěděl již o složení příslušného senátu, v němž prý zasedají dva bývalí náměstkové státního zastupitelství, kteří prý jistě budou hlasovati pro vinu — zkrátka, že věc stojí rozhodně špatně a že Kriesche bude jistě odsouzen aspoň k pokutě 100 zl. a k náhradě škody, že to přijde do novin a že Kriesche pak tím pozbude zachovalosti, dal mu však naději, že se věc nejspíše dá urovnati, poněvadž prý se zná se zástupcem proti- strany drem. Kaudersem, jenž ho každou chvíli po- třebuje a tudíž zajisté mu něco k vůli udělá.

Skutečně také jal se Hrdlička s drem. Kaudersem vyjednávati, jak nasvědčují zápisky v knihách dra. Kauderse a ještě před líčením dal sobě zavolati Kriesche do kanceláře a sdělil mu, že by dr. Kau- ders, ač prý jinak trvá výslovně na exemplárním po- trestání Kriescha pro výstrahu ostatním, byl přece jemu (Hrdličkovi) k vůli, ochoten uzavříti s ním smír, že však, jakkoli je mu peněžní otázka věcí vedlejší. žádá náhradu 4000 zl. Tento obnos prý by byl přiměřený, jelikož trestní materiál proti Krieschovi prý jest obsáhlý a věc vy- žadovala ohromné námahy a nákladu, ale že se po- kusí ještě pohnouti dra. Kauderse, aby něco slevil. Po několika dnech oznámil r. Hrdlička Krieschovi, že na jeho domluvy dr. Kauders se spokojí s obno- sem 2000 zl., ale ty že musí býti složeny do příštího dne. Při tom podotknul Hrdlička, že ani těchto 2000 zlatých celých zástupci oné společnosti nedá a to trestem za jeho neochotu ke slevě, nýbrž, že k dru. Kaudersovi pošle jistého pána, který o něm (o dru. Kaudersovi) něco nehezkého ví a ten že již ho pohne pohrůžkou veřejného oznámení, by se spokojil ob- nosem menším.

Kriesche jsa spokojen, že dosáhl poměrně tak značné slevy, opatřil sobě peníze od soukromník Jakuba Jentsche na směnku, spolupodepsanou jeho matkou a Alexandrou šl. Ottenfelsovou (jeho sestrou) a odevzdal obnos Hrdličkovi. Odevzdal-li jej sám,či prostřednictvím jiné osoby, Kriesche již se nepama- tuje, aniž dr. Epstein, jejž prý o prostřednictví požádal, ježto Hrdličku osobně nezastihl, ač dr. Ep- stein tvrdí, doručoval-li Hrdličkovi peníze sám, že odevzdal všecko, poněvadž se určitě pamatuje, že sobě žádných cizích peněz nikdy neponechal. Jak tvrdí Kriesche, vyprávěl prý mu krátce potom Hrdlička, že peníze skutečně po onom pánu dr. Kaudersovi zaslal a že tento, když zaslechl zmíně- nou již pohrůžku, byl jako hromem omráčen, všecek zdrcen, že chytal se za hlavu a musil se zachytiti stolu, aby neupadl na zem, že však slevu povolila že spokojil se pak dokonce již s 800 zlatými. Ostatní peníze obdržel prý onen nejmenovaný pán za své prostřednictví. Kriesche musil pak ještě Hrdličkovi

stíbiti, že nikdy po onom prostředníku pátrati ne- bude a po podpisu vyrovnacího prohlášení pro dra. Kauderse obdržel zase navzájem stvrzenku na 800 zlatých jako hodnotu vyrovnací. Dr. Kauders pak upustil od trestního stíhání Kriesche, takže již ani hlavní líčení proti němu, ustanovené na 15. ledna 1896, se nekonalo. Dr. Kauders oproti tomu tvrdí, že hned na po- čátku jednání s Hrdličkou řídil se poukazem své mandantky a že byl ochoten odvolati žalobu jen s podmínkou, že vydá žalovaný Kriesche přiměřené prohlášení a zaplatí menší obnos náhradou za poru- šení ochranné známky, kromě útrat trestního ří- zení, vzešlých do té doby. Není prý pravda, že žá- dal původně 4000 zl. a že po intervenci onoho ne- známého pána — s nímž prý vůbec nejednal — restringoval požadavek mandantky své na pouhých 800 zl. a není prý již tvrzení Hrdličkovo pravdivým proto, že on (dr. Epstein) z obvyklé zásady z ob- nosu jednou žádaného prý nikdy neslevuje. Obžalovaný Hrdlička doznává sice, že s drem. Kaudersem po žádosti dra. Epsteina za Kriesche jednal, popírá však pravdivost všech dalších údajů Krieschových. Státní zastupitelství nedává však po- pírání jeho víry také z toho důvodu, že rada Hrdlička, zvěděv dne 16. února 1905 o oznámení Kriesche z úst vyšetřujícího soudce, dal hned příštího dne do- poledne vyplatiti Krieschovi částku 4300 K, náhradou za kapitál 2400 K a 5proc. úroky od 13. ledna 1896 až do dne zaplacení. Peníze však k tomuto účelu složil dr. Epstein a sice polovici za svou osobu, druhou polovici pak za radu Hrdličku, kterému ji poskytl zápůjčkou.

Žalobní spis dovozuje dále, že čin Aloisa Hrd- ličky promičen není, byť od doby provedení jeho minula zákonem předepsaná 5letá lhůta promičecí a byť obžalovaný škodu jednáním svým způsobenou také nahradil. Nahradilt obžalovaný — jak tvrdí ža- loba — pouze polovinu škody vzešlé Krieschovi, kdežto druhou polovinu nahradila osoba třetí za sebe, nikoli tudíž za vlastního pachatele, takže jest obža- lovaný posud o polovinu obnosu na Krieschovi vy- lákaného obohacen. Kromě toho též dle § 229. lit.d) tr. z. přerušeno bylo promlčení podvodu na Krie- schovi spáchaného — kterýž přes to, že promlčecí lhůta 5 lct vypršela, nebyl promlčen proto, poněvadž do té doby škoda vzešlá poškozenému nahrazena ne- byla — tím, že dopustil se obžalovaný roku 1901 podvodu na Valdemaru Porákovi a roku 1902 pod- vodu spáchaného křivým svědectvím. Citovaný para- graf stanoví totiž, že promičení zločinu přerušuje se dalším zločinem, který spáchán byl v promlčecí lhůtě zločinu dřívějšího. Podvod na Krieschovi spáchaný byl by býval promlčen dne 17. února 1905, kdy se skutečná náhrada stala, kdyby nebyl se býval dopu- stil obžalovaný zmíněných dvou podvodů dalších.

Záležitost Porákovy superarbitrace. Valdemar Porák de Varna, 21letý syn trutnov- ského továrníka, dal se po smrti otce svého na jaře r. 1901 prohlásiti zletilým, aby mu mohl vyplacen býti otcovský podíl 117.786 K. Prahu znal již z dří- vějších let, neboť když se byl o příznivý výsledek studií pokusil, na řadě středních škol v Čechácha v Rakousích, vstoupil v dubnu 1898 do ústavu Ha- nuše Herdana, kde jako internista až do konce září 1898 dlel za tou příčinou, by se připravil ke zkoušce. nezbytné k nabytí práva na jednoroční službu vojen- skou, leč ani tuto zkoušku s dobrým prospěchem nesložil. Porák byl proto jako příslušník obce trutnovské nucen na jaře 1901 dostaviti se k odvodu, při němž byl okresním hejtmanstvím tamějším 6. května 1901 odevzdán posádkové nemocnici v Josefově za příčinou zkoumání srdeční vady, leč po prohlídce 8. května 1901 z nemocnice byv propuštěn, stavěl se následu- jícího dne ke všeobecnému odvodu, při němž byl uznán způsobilým k činné službě vojenské a vřaděn jako vojín do 10. setniny pěšího pluku č. 74. Po od- vodu přistěhoval se Porák do Prahy, bydlil nejprve v hotelu »de Saxe« a pak, najav sobě samostatný byt v Žižkově ulíci na Král. Vinohradech, zanášel se myšlenkou vynálezu řiditelné vzducholodi. Na zaří- zení bytu tohoto a na pokusy se vzducholodí potře- boval Porák peněz a poněvadž mu otcovský podí trutnovským okresním soudem ještě nebyl vyplacen, hleděl sobě zaopatřiti půjčkou asi 8—10.000 korun.

Vyhledal proto bývalého svého učitele v ústavě Her- danově, nadporučíka m. s. a úřadníka Hospodářské úvěrní banky pro Čechy, Hugona Herrmanna v úřa- dovně a sdělil s ním, že zdědil asi 90.000 zl., a že neví, jak by je bezpečně uložil, poněvadž však jich ještě nemá, že zabývá se pokusy s řiditelnou vzdu- cholodí a že by tudíž potřeboval zápůjčky. Na dotaz Herrmannův, jak je to s jeho vojenskou povinností. Porák odvětil, že byl sice odveden, avšak že má sr- deční vadu a projevil naději, že bude, až se mu po- daří tento vynález, vzhledem ke svým zásluhám od povinnosti vojenské osvobozen. Herrmann jako bý- valý důstojník mu radil, aby na tento vynález ne- spolehal a hleděl raději si opatřiti lékařské vysvěd- čení o své chorobě. (Porák totiž fakticky trpěl srdeč- ním neduhem. Pozn. red.) Pouhé hlášení nemoci při lékařské prohlídce že nestačí. Při presentaci nováčků každý téměř se hlásí nemocným a následkem toho vojenský lékař na pouhé hlášení nemoci ničeho nedá. nedoloží-li dotýčný kandidát dvojího sukna tvrzení své lékařským vysvědčením nějaké kapacity lé- kařské. Po několika dnech pochlubil se Porák Herrman- novi svými nároky na šlechtictví.

Za krátkou dobu potom sešel se náhodou Herr- mann s bývalým svým poručníkem radou Hrdličkou v Choděrově restauraci a zmínil se mu o Porákovi. jeho budoucí vzducholodi, tělesné vadě a vojenské povinnosti, ba netajil mu ani okolnost, že by Porák potřeboval peníze a že by si je vypůjčil na podíl, kterého se mu má po otci dostati. Rada Hrdlička odpověděl Herrmannovi, že by chtěl s Porákem mlu- viti osobně, načež Herrmann pak skutečně Poráka k Hrdličkovi poslal. Porák docházel potom k Hrdli- čkovi častěji a vykládal mu o očekávaném značném svém dědictví, jakož i domnělých nárocích svých na šlechtictví, které prý jeho rodině náleželo ještě před jeho odvodem a postěžoval sobě posléze také do svízelů, jež prý mu působí vojenská povinnost. Pokud běželo o šlechtictví, radil Hrdlička Porá- kovi, by obrátil se na proslulého prý heraldika Al.

Müllera z Mildenberga, při čemž však podotkl, že věc bude státi asi 2—4000 K, jichž Porák vynaložiti nechtěl. Ve příčině vojenské služby dal Hrdlička Po- rákovi tutéž radu jako Herrmann: že nutno opatřiti sobě vysvědčení odborného lékaře, nejlépe professora lékařské fakulty, ale že to bude státi peníze. Nej- méně 2000 K. Porák peněz do té doby neměl a také obnos žádaný zdál se mu poněkud velkým, avšak konečně vzhledem ke svému jmění, jež mu mělo býti v nedlouhé době vyplaceno a též vzhledem k tomu, že bude míti vysvědčení od universitního professora a že tím bude osvobozen od 3letí vojenské služby, byl ochoten na návrh Hrdličkův přistoupitia ponechati svému rádci nevyčerpaný zbytek náhradou za jeho námahu a vedlejší výdaje. Rada Hrdlička zaopatřil Porákovi na jeho žádost i zmíněnou půjčku a přinesl Herrmannovi 4 neb 6 tisíc korun s pouka- zem. aby je vydal Porákovi na stvrzenku nebo na směnku. Tak se také stalo a když Porák potom za nějakou dobu obdržel otcovský podíl, za platil tento dluh i s úroky.

Rada Hrdlička byl z činnosti své v dělnické úrazovně velmi dobře znám s praktickým lékařem drem. Buttou a doporučil Poráka tudíž tomuto lékaří, by konstatoval Porákův srdeční neduh. Dr. Butta zjistil též, že Porák trpí súžením srdečnice, kterážto vada dostačí již, aby byl od povinnosti vojenské osvo- bozen. Při dalších návštěvách Porákových shledal dr. Butta, že Porák má také ještě jistou nějakou vadu sluchovou, poněvadž mnohdy nereagoval hned na otázky jemu kladené a dovedl tudíž Poráka ještěk mimořádnému professoru lékařské fakulty dru. Kauf- mannovi se žádostí, aby sluchovou vadu Porákovu vyšetřil. (V zájmu pravdy a dobrého jména dra. Butty dlužno tu konstatovati, že — jak sám žalobní spis uvádí — nestíhá lékaře tohoto v afféře Porá- kově vina nejmenší. Pozn. red.). Ze zápisků dra. Kaufmanna vysvítá, že Poráku něho byl 17. června 1901. Dr. Kaufmann konstatoval snížení sluchu pro šepot na 3. metry vzdálenostia zapsal si: »Chronický katarrh dutiny bubínkové obou- stranný« a poznamenal si, že Porák potřebuje vy- svědčení tohoto za účelem superarbitrace a že za vy- svědčení to zaplatil 20 K. Dr. Kaufmann radu Hrd- ličku vůbec nezná a nedostal níčeho více, než oněch 20 K. Nějakého vysvědčení nepravého obsahu na něm žádáno nebylo, natož aby byl mu nabídnut ně- jaký úplatek. Po prohlídce u dra. Kaufmanna prohlásil pak dr. Butta, že Poráka sám důkladně vyšetří, by zjistil, nemá-li ještě jiné sluchové vady a za několik dní po důkladném vyšetření jeho shledal, že Porák trpí srdeční vadou a sice súžením srdečnice, spojeným se šelesty v druhé době, šelesty celého srdce, aryth- mií srdeční a slabým pulsem. Poněvadž pak celkový stav pacientův jevil vysoký stupeň neurastheniea nervosního tlučení srdce, napomenul dr. Butta Po- ráka, poučiv jej o jeho vadě, by se šetřil.

Při jedné z dalších svých návštěv Porák radovi Hrdličkovi vyplatil obnos 1000 zl. a tento mu stvrdil příjem peněz vlastnoručně německou stvrzenkou to- hoto obsahu: »Potvrzuji tímto příjem 1000 zl., tisíce zlatých pro prof. dra. Kaufmanna. Praha 7. srpna 1901. Hrdlička, rada z. s.e Obžalovaný doznává sice, že stvrzenku tu nal psal, tvrdí však, že ničeho neobdržel. Proč vyhotovi- stvrzenku, vysvětliti nemůže. Dne 14. října 1901 musil Porák službu vojenskou nastoupiti a odebral se k presentaci do kasáren v Brusce, kde plukov. lékař, dr. Stach jej po prohlídce odkázal do Nemocnice »za účelem konstatování vady.« Více dr. Stach s Porákem činiti neměl a na nic ji- ného se nepamatuje. Také prý s ním nikdo o Porá- kovi nemluvil a žádného úplatku mu nenabízel. Plukovní lékař dr. Eduard Bass, přidělený tehdy k hradčanské filiálce vojenské nemocnice, Poráka pro- hlédl a zjistil vadu srdeční chlopně s následným zvětšením srdce. Na základě tohoto stavu věcí byl Porák dne 4. listopadu 1901 superarbitrační komisí opětně ohledán a uznán dočasně neschopným, na do- tyčný akt Porákův pak připsána byla poznámka: »Vyloučiti z vojska, povinen k odvodu.« Porák byl pak z vojenské služby propuštěn konečně výměrem náhradního kádru pěšího pluku č. 74 ze dne 10. března 1902 ze svazku vojenského dnem 9. ledna 1902 na vždy vyloučen. Podobně jako dr. Stach tvrdí i dr. Bass, že před tím nikdy s nikým o Porákovi nemluvil, úplatek že mu nabízen nebyl a že také ničeho nepřijal. Po ná- zoru žaloby propuštěn byl Porák z vojenské služby zcela zákonitým způsobem.

Po vyřízení vojenské své záležitosti odejel Porák do Vídně a utrácel tak nesmyslným způsobem, že během necelých dvou roků přišel o veškeré jměnía byl dekretem okresního soudu v Mödlingu, z 26. března 1903 prohlášen za marnotratníka. Tu teprve Porák poznal cenu peněz, když žádných již neměl. Vzpomenuv si, že kdysi dal peníze Hrdličkovi, od- hodlal se vymáhati je na něm zpět. I dopsal mu dne 14. srpna 1903 o vrácení obnosu 1000 zl. do čtrnácti dnů proti vrácení stvrzenky. Na to došel Poráka dopis od advokáta dra. Nejedlého, v němž mu týž sděloval, že se rada Hrdlička na nic nemůže upamatovati a žádal jej, by vyslal do Prahy svého plnomocníka s dotyčnou stvrzenkou, aby, mohl se přesvědčiti, je-li stvrzenka pravá čili nic. Porák poslal tedy do Prahy svého sluhu Viktora Bendla s plnou mocí ku vybrání obnosu 1000 zl. Nezastihnuv dra. Nejedlého v kanceláři, odebral se Bendl k obchodnímu soudu do úřadovny rady Hrd- ličky, předložil mu fotografický snímek zmíněné stvrzenky a tázal se Hrdličky, chce-li oněch 1000 zl. zaplatiti. Rada Hrdlička odkázal Bendla opět na dra. Nejedlého, s kterým pak plnomocník Porákův ve dnech následujících vyjednával. Konečně ujed- náno, že Porák vrátí stvrzenku s fotografickými snímky, za to pak že mu dr. Nejedlý vyplatí 500 zl Současně jménem Hrdličkovým vyjednával osobněs Porákem také pražský advokát dr. Fanta, který uza- vřel s ním narovnání na 560 zl.