1
masthead
29. prosince 1901.
2
masthead
Přioha „Národnich Listů
5
article
Výtvarné umění.
Výtvarné umění.
Nové publikace. )
= Knižní příval o Vánocích je tak hojný
a záplavný, že je člověku z něho až úzko. Zdá
se, jakoby vůbec žádná domácí produkce nepo-
čítala s touto dobou otevřené ruky a vlídného
podarování, než toliko výroba knihtiskařská. Ne-
pravím literární, neboť spisovatelé mají málo
viny na tom, že co napíšou, jejich tiskaři a na-
kladatelé schránějí k Ježíšku.
A všechno, co kde se vyhrne z tiskařského
stroje, uchází se o slovo doporučení u všech
ředakcí, co jich jen máme. Vydavatelé a nakla-
datelé mají ovšem vůči písařům takových reko-
mandací přání zcela určitě formulovaná: o kri-
tiku a rozbor sebe duchaplnější jim nejde ani
v nejmenším, a slovo a výklad sebe důmyslnější
dají ochotně a rádi za čočovici nejbanálnějš
fráse, kterou by mohli ke knize své přilepiti
v níž by se každý dočetl, že je to kniha, zna-
menitá, že nemá scházet nikde na stole nebo
v knihovně, že je ze všech nejrozkošnější a
výtečnější.
Druhdy zápolil jen kritik literární s tout
povodní, teď se hrne i na stůl posuzovatele
stránky výtvarně umělecké a na štěstí jsou vní
dnes už také kusy, jež si on sám rád ze zásol
vybéře, rád prohlédne a bez prošení o nich se
rozhovoří. Třeba by ne všechny a vždy už docela
odpovídaly jeho představě a požadavku o knize
jako celistvém a harmonickém díle uměleckém.
určité snahy o to a náběhy k této metě v po
sledních časech jsou nepopíratelné.
6
article
Zatím rozumíme pod knihou umělecké
úpravy jedíně knihu illustrovanou, obrázky
opatřenou, a čím hojnější a pestřejší tyto jsou.
zdá se výrobci býti umělečtější. Za posledních
dvacet let se vyrojily u nás takové spousty illu-
strací, že jich nelze ani přehlédnouti, jenom že
byste na prstech vlastních rukou spočetli, co
mezi nimi je zrn. Tolik plevele a bezcennosti by
se rozlezlo po potištěných stránkách. A při tom
nemáme ani svoje klassické knihy, »Babičkus
Boženy Němcové, Máchův »Máj« slušně illu-
strované. Nejčastěji je hned illustrátor s knihou
v rozporu. Nejčastěji jeho matné a krátkodeché
umění nestačí; často zase nepoznává ani ton.
ba ani jádro obsahu knihy, jejíž slova má pře-
vésti v obraz nebo kresbou demonstrovati. Zhusta.
ba z pravidla nic nedbá, zdali jeho illustrace
vzezřením a stylem hodi se k typu a sazbě
knihy, nebo naopak sazeč a faktor sáhne na-
zdařbůh do kasy pro písma, nemaje potuchy.
jak vypadá illustrace, pro niž vynechává tu onde
několik čtverečných centimetrů plochy. Pisma
naše jsou ledabylá, všední a neúpravná; sazba
je natlačená, okraje libovolné, papír jen zdánlivě
pěkný, ale bez trvanlivosti a příjemnosti. Obálky.
druhdy jako z poblázněných typů, linek a Dzdů-
bek sestavované, pestří se nyní kresbami, jež
sice křičí a něco povídají, ale po většině hluč
jarmarečně, beze slohu a umění. Jen tak na
rýchlo jsem zde vyčetl několik hříchů, a už se
dotýkají celé knihy, zevně i uvnitř. Z jich sou-
hrnu vyniká zatím alespoň jeden požadavek,
ovšem kardinální, z něhož slušno vyvést všecky
ostatní: kniha, jako pečlivý výrohek. typogra-
fický, mějž svoji jednotnost. Papír, forma, řez
písma, karakter kreslené výzdoby vše má býti
v souladu a jakoby z jedné litiny. Nie tu není
podřizeného, nic vedlejšího, jež možno zanedbati
a stranou pošinouti.
Němcová
Máchův
7
article
Vybírám ze zásob několik výpravných kněh
k nimž s tímto měřitkem možno přistoupiti.
A. Muchy »Princezna Ilséa«,5) jejíž Flersova
sentimentální novoromantika v příléhavém pře
kladu Benešovského-Veselého příjemně se čte.
co do nákladnosti stojí na prvním místě. Ideal
jednotnosti v ní ovšem není ještě dosažen. Před-
cházela ve francouzském, o něco větším vy-
dání, Muchovu »Otčenáši« a v tomto díle je A
Mucha sám jediným autorem. Vše v »Otčenáši«
je jeho vlastnietvím: slova, písmo, deko-
rativné kresby i vložené obrazy. »Ilséa« byla
mu k »Otčenáši« jaksi přípravou. Robert de
Flers napsal povídku, knihtiskárna ji vysázela
a kol sazby a jejího obsahu, na každé stránce,
v podivuhodněm bohatství své ohebné fantasie
kreslil Mucha svoji ornamentiku a scénu za
scénou rozcitlivělého děje. Co pro francouzské
bibliolily provedl se vší nákladností, co v »Oiče-
náši« v bohaté úpravě provedl, to Mik. Ales
učinil před několika lély ve skromné formě,
sice méně oslňující, ale s vroueností k pohle-
dání, v knize, jež nyní se objevuje na trhu ve
druhém vydání. »Osiřelo dítě« 3) napsal a illu-
stroval vlastní rukou. Mucha v »Otčenáši« voli
k lextu markantní gotické písmo starých kodexů,
stejnoměrné, plné, silné, ono, z něhož se knih-
tlačitelské typy byly vyvinuly. M. Aleš nekreslil
svoje dopisy, napsal pouze svoji oblibenou, teskně
jímavou národní píseň, napsal ji, jako píše
svoje listy a právě tím vznikla kniha krásného
vzezření uměleckého, vzácné shodnosti slov,
písma a obrazových kreseb, prostých a dojíma-
vých, jako je celé umění Alešovo,
A Mucha
Ilséa
Flersův
Mucha
Flers
Alešův
Muchov
Ales
Mik
krásný vzezřený
8
article
Slovem, dílo úplné harmonie. S ní vydal
zároveň »Bude vojna bude« 4), řadu písní
v celek spjatých, nakreslil k nim několik mar-
kantních illustrací, které si ve vzhledě i vnitr-
nosti s předchozími v ničem nezadají, ale sazba
veršů v typové fraktuře už se rozchází s lehkým
rysem kreseb illustrací. I Muchova »Ilséa« má
zde svoji Achillovu patu. Tučné, těžké písmo
jeji není dobrým sousedstvím k měkkým vláč-
ným liniím kreseb, k jich hobké melodičnosti
a vzdor tomu, že kolorit výzdoby při nové re-
produkei na nejednom místě zdrsněl a zhrubl.
že je hnán do příkřejších tonů, i vedle něho
sedí ještě barva typů masivně.
Muchův
Ilséa
achillův
Tučná
9
article
Totéž písmo pak v průvodu kreseb K. L.
Klusáčka 5) má už lepší vzezření. Zejmena
v Procházkově »Písni o Činu«, již vkusně
obkládá krajovými a vignetovými dekoracemí
1) Srv. »Nár. Listy« ze 23. června, č. 171; ze 7
července č. 185 a z 8. prosince č. 338.
3) Ilsča, princezna tripolisská. Dle Roberta de
Flers přeložil J. J. Benešovský-Veselý. S litogra
fiemi A. Muchy. Nakladatel Bedř. Koči v Praze 1901
* Sirotek. Cyklus kreseb M. Aleše. Druhé vy-
dání. Nákladem J. Otty v Praze 1902.
*) Bude vojna bude. Cyklus kreseb M. Aleše.
Nákladem J. Otty v Praze 1902.
s) Deset pohádek o svatém Petrovi. Napsala Bo-
žena Němcová, vykreslil Karel L. Klusáček
Nákladem České grafické spol. »Unie« v Praze. 1902
— Píseň o Činu. Zpívá Fr. S. Procházka. Iilu
stroval K. L. Klusáček. V Praze. 1902. Nákladen
J. Oly.
K L Klusáček
Procházkův
Flers
Benešovský
Veselá
A Mucha
Bedř
J Ott
Petro
Němcová
L Klusáček
S Procházka
Praha
Francie
Ola
Český grafický společenský
10
article
markantní liniové faktury, v dobře vyvážených
hmotách a plochách na každé stránce o sobě.
V »Pohádkách o sv. Petru«, jež B. Němeová
kdysi na Domažlicku sebrala, je podobně příz-
nivý poměr mezi duktem plsma a kresebným
podáním vložených illustrací.
Největší však péči, věnovanou typografické
stránce, můžete postřehnouti na pohádkácho
Růžence a Bobešovi 9). Vlastně ji ani nepo-
střehnete, tak přirozeně a zdánlivě nehledaně
se podává. Rovnováha a soulad písma, jeho
rozlohy, s krásnými illustracemi A. Scheinera
jsou tak vzácně trefně, že ztratily všechnu
stopu námahy, jak právě při každém uměleckém
díle právem očekáváme. Zde jako u »Sirotka«
máte v ruce knihu jednotnou, vážným
nevypinavým uměním posvěcenou, příjemné po-
těšení oka i mysli. Při tomto zdárném vnitřku
lze jen litovati, že se úprava musela zastaviti
už při předsádkovém papíře a vazbě. Na příště
bude nutno, aby i ty zabrala do své práce.
Čtyři umělci a každý má jiný ton. U Mik.
Aleše vychází z vrstev nejeitovějších. Několik
málo obrázků, jakoby jen za dumavé chvíle je
umělec in margine načrtl, a dvě tragedie život
v lapidární formě zvedají se před námi. Lkavě
soucitný ton lidové balady o »Sirotku« nelze si
tvarově představiti adekvatněji, nežli jak jej
perokresby Alešovy na oči nám stavi a bala-
dickou tragiku všední příhody ze sedmileté
vojny, smrtelný osud toužících milenců pouze
v pěti náčrtcích plně vypověděti, dovede vskutku
jen Aleš.
I volba obou látek je proň význačná ; jeho
strýc švališer, jehož paměti A. Jirásek nedávn
znova upevnil, má zde zase svoji stopu. M
Aleš nepochybně sám ani více neví, co lido
vých písní svými obraznými vignetami už opa-
třil. Měli by to jiní vědět. V jedno sebrané.
ve »špalíček« urovnané, daly by knihu, která
by výsoko vyvážila celé bibliotheky »ná
herně illustrovaných« děl.
Petr
B Němeová
A Scheiner
Aleš
Alešův
A Jirásek
Domažlicko
Mik
Bobeš 9
11
article
A. M. Mucha hraje na jiný nástroj. Jeh
lyrismus se vlní do široka, do daleka, jako
touha ženy. Jeho linie má pohyb jako labutiho
krku, jeho nadechnuté barvy (v původním vy-
dání), jšou jako diskretně vyzvedávající orke-
strace obsažné a vábné písně. Až unavuje, aneb
aspoň ukolebává toto stejnoměrné sladké klo-
kotání a přáli byste si občas zaslechnouti tvrdši,
mužštější a třeba i drsnější zvuk. Ale zase
hned se poddáváte půvabnému kouzlu tohoto
snivě fantasijního umění, vybudovaného na rea-
litě přírodní a starožitnické vědy, kde není nie
ponecháno náhodě a nic není presentováno v
nějaké přibližnosti. Stoosmadvacet obroubení
textu, z jeho obsahu vyvozených a výbornou
obrazivostí v mnohotvárné dekorace převedených.
ukazuje Muchu v »Princezně Ilséi« v pose roz-
tomilého marnotratníka, který štédře rozsívá,
kde by jiný v obavě, aby se neoeil záhy n
dně pokladny, obezřetně spořil a tence rozře-
doval.
K. L. Klusáček je stylista jako Mucha
jako Scheiner, a přece zcela jiný. Ti oba budují
svoji stylisaci, přesnou, trefnou, koncisní, na
pevném základě ostrého, bedlivého nazírání n
skutečnost. Jejich stylisace je potom skutečnů
shuštěná, na nejtužší míru převedená karakteri-
stika zjevu a formy. Klusáček více mysli nežl
vidí, víc přemýšíí nežli očima hledá. Sehází mu
také naivnost a bezprostřednost výtvarného na-
zírání a proto také rád si vypomáhá nápisy
přípisky, jimiž narážkově doplňuje, co malířský
do dna nevyčerpal. Karaktery určitě vybudo-
vané jsou u něho vzácnostl.
A M Mucha
Mucha
Ilsée
K L Klusáček
Scheiner
Klusáček
12
article
Art. Scheiner mi vždycky přípomíná mů
hřích. Opomenul jsem, bůh ví. jakým přehle
nutím, zařaditi jej do svých »Padesáti let če
ského umění výtvarného« a byť by mi to
odpustil, já si to odpustiti nemohu a nesmím.
Jeho kresby k Řihovým dvěma pohádkám m
můj prohřešek jen zvětšují. Vím, jakou vervu
má tento vzácný autodidakt, jaký humor i jaký
sarkasmus; vím, jakou čipernou a podivuhodně
dekorativní linii má jeho kresha; vím, jakou
řezavou karakteristikou mnohdy vládne. Jeho
panáčci z Příkopů a plesů, a jeho sedláčkové
jsou rtuťově živi, jakoby nevěděli, že je roze-
bírá oko velmi bystré a nemilosrdné. Tento-
kráte A. Scheiner nechal výsměch doma,
přichází pouze s humorem. A hned s malou
galerií komických zjevů dvorských pohádkových
dueň, malířů, kuchtíků, vlásenkářů, čarodějů a
tančících sedláků. Jeho princezny a princové
jsou jako z dragantu, a vedle fantastického
hradu dovede několika črtami předvésti prostou
chaloupku. To vše pevným, silným konturovým
tahem, a přece při tom subtilním a roztomilým.
Černá linie a bílá plocha papíru mu stač
k fabulosní illusi a zvláště k illustraci, pravo-
úhle orámované, bez kapriciosních výběžků
svévolného rozbíhání, k illustraci v pěkný sou-
lad s typovou sazbou uvedené. Pravda, že mt
po této stránce své vzory. Anglická illustrac
Morrisovy Kelmseott Press a školy birminghamské
jej přivedla na tuto cestu, po niž jednou starý
liniový dřevoryt se zdarem kráčel. Pak ale hned
závislost přestává. Co A. Scheiner dále podává
to vyrostlo už na jeho vlastním štěpu.
K. B. M.
Scheiner
A Scheiner
Morrisův
Kelmseott Press
14
article
Vycházky školní mládeže.
Vycházky školní mládeže.
II
Ve smyslu pražského řádu vycházek školní
mládeže mají se tyto díti k získání přímých
názorů pro vyučování zeměpisné, dějepisné
přírodovědné; pro získání názorův určitých měn
délkových a plošných, na př. desítek metrů
výšky (na př. na věžích), kilometrů cesty (na
př. po ulicích), arů plochy (na náměstích a ji-
ných uzavřených místech), násobků metrů kry-
chlových (na př. v obsahu osamocených význač-
ných, rovnoběžnostěnných staveb) — míry dél
kové, plošné a tělesné lze zde odhadovati atu
a tam i vyšetřiti skutečným vyměřením měrou
páskovou neb tyčí na př. pětimetrovou i jinak
rozumí se, že vycházka sama sebou je cvičením
pochodovým a tu a tam se najde příleži
tost, provésti se žactvem i nějaký poklus, což
je tím potřebnějším, že v pražských tělocvič
*) Knížka o Růžence a o Bobešovi, kterou na
psal V. Rlha, nakreslil Artuš Scheiner a vyda
. Laichter v Praze. 1902
nách, pravidlem rozměrů nedostatečných, nelze
s větším počtem žactva ani nějaké složitější
cvičení pořadové řádně rozvinouti a ještě měně
déle a lépe zaklusati, poněvadž valná většina
žactva obuv pouliční nevyměňuje za střevíce
tělocvičné a odtud do tělocvičen nanáší tolik
prachu, že v mračna se zvedá, když poklus jen
2 až 3 minuty trvá, takže ani řeči o tom být
nemůže, prodloužiti ho na 10 minut, osno-
vami učebnými předepsaných! Prohlédání vý-
stavných budov z doby staré i nové, vedení
mládeže na místa, z nichž se rozevírají vděčné
výhledy na př. do ulic a náměstí, na Vltavu
s jejími nábřežími a mosty, na Malou stranu
Hradčany, na spoustu domů, skládajíci Prahu
(sto)věžatou, na krásné skupiny v sadech a po-
dobně dále, návštěvy museí a výstav s výtvory
umělečkými mohou znamenitě přispěti ke vzdě-
lání v kusu mládeže pražské.
Knížek
Růženka
Bobeš
V Rlh
Artuš Scheiner
Praha
a náměstí
Vltava
Hradčany
15
article
Rozumí se, že na prvém stupni (v třídách
prvých a druhých škol obecných) může běžet
jen o prosté rozhlédání se v okolí školy.
Ale již zde možno v žactvu vzbuditi smysl pr
hlavní směry světové a ustáliti v něm názor
tom, kolik dělky se ujde za čtvrt, půl hodiny
ovšem že za výkladu učitelova pouliční ži
vot velkoměstský a vše, co s ním sou
visi, objeví se mládeži ve světle jasnějším a po-
loží základy k naukám občanský m.
Na stupni druhém (v třetích a čtvrtýeh
třídách) bude z vycházek převahou těžiti učení
zeměpisné a dějepisné, jemuž vy-
cházky poskytnou jednak základy a opory
jednak doklady. Rozumi se, že již tu bude se
těžiti i pro vzdělání smyslu měřického i pro
vzdělání vkusu. Sady méstské poskytnou také
jisté názory přírodopisně.
Na stupni třetím (ve třídě páté a ve třídách
měšťanských) ovšem postupně se rozhojní látka
zeměpisná a dějepisná. Vycházky rozšíří se d
přírody v pražské okoli — když již na roz-
manité jednotlivce rostlinné jsou tak spory a
chudy pražské sady městské, jen ve skupeních
týchž stromů a květin si libující a když
všechny sady pražské dobromady ze zvířat ne-
podávají ani tolik, co na příklad skrovný měst-
ský sad chrudimský a když pro poznatky země-
zpytné nečiní vůbec nic.! V měsících zimníeh
budou ovšem předmětem vycházek musea, obra-
zárny, výstavy, kde bude k žákům mluviti lid-
ská práce vůbec a výtvory uměn zvláště.
Sady
d příroda
16
article
Rozumí se, že musea položením volného vstupu
na vhodný čas budou musiti přijíti školám vstřie
— dnes na přiklad Musoum království českéh
náleží k těm, kam žactvo pražské na svých
vycházkách pravidlem nepřijde; jeť volný
vstup položen na středeční a sobotní odpoledne.
kdy se zejmena vétšť žáci učí houslím, fran-
čině, modelování, kterých předmětů na jiné dny
a hodiny přeložiti nelze, nejen proto, že jsou
honorovány dle počtu skutečně vyučovaných
hodin, ale i proto, že hodiny pro žáky ne
které nelze směňovati hodinami pro žáky
všecky. Vždyť — zbytečně — obmezuje řá
pražský vycházky na hodiny zeměpisné, děje-
pisně, přírodovědné, měřické, kreslířské, těl -
cvičné, jako by z nich nekynul prospěch i pro
hodiny jazykové, jimž přece poskytnou vděčné,
poněvadž na zkušenosti žactva založené látky
k úkolům slohovým a přispějí, aby ke j me-
nům českých literátův žáci připojovali spíše
nějaký obsah, i pro hodiny početní, jimž zase
může býti jen vhod, když vypočítají se rozměry
ploch a budov, na vycházkách pozorovaných
vyměřených a podobně. Ostatně obtíže, vznika-
jící na měšťanských školách s překládáním hodin
na odpoledne nebo před poledne a škody, které
by z překládání postihly třídy všechny
17
article
kdežto při trvání rozvrhu hodin i za vycházky
stihne nějaká ujma třidu jednu, jistě povedou
k tomu, by nebyly vycházky co do svého vý-
běru a doby trvání rozvrhem hodin určovány
obmezovány. Vždyť nesmírný zisk, jaký bude
míti žactvo z toho, že zásoba jeho pří-
mých názorův a osobních zkuše-
ností se založí a rozhojní, není lze ani při-
rovnati k nějaké ujmě několika hodin, jež by
mělo vyseděti ve škole, by nepřišlo o nějaké
pochybné pravidlo mluvnické nebo nějaký pří-
klad početní, jehož život nezná. A ve zpěvu
mohou přece žáci i na vycházce na vhodném
místě se cvičiti zapěním přiměřené písně!
Řád pražských vycházek konečně rozhod
také pro zavádění dospělejších divek do- jeslí,
opatroven a škol mateřských, čímž vyplněno
jedno z nejlepších ministerských ustanovení,
opravdu »dobrá myšlenka« z r. 1872 — ted
po třiceti téměř létech! Tak dlouho tyto vy
chovací ústavy pražské dovedly se uzavírati
před zvědavýma očíma z kruhův učitelských.á
praví se, že jim neuškodí, když také d
nich vnikne něco čerstvého vzduchu
ano, kdybychom souditi mohli z jistých praž-
ských publikaci na reální, kreslicí a zpěvné
učivo těchto ústavů, řekli bychom, žeje
v těchto směrech jich »provětrání« již nutne
potřebíl
18
article
Školství v »Národních Listeche
Školství v »Národních Listeche
1901.
Články rozhledové: Studie o našen
školství obecném v číslech ze dne 6. měsíce I, 20
I. 3. II, 24. II, 10. III, 31. III, 14. IV. 28. IV. 5. V.
12. V, 19. V, 2. VI, 23. VI. 14. VII, 21. VII. Česká
škola v roce 1900: 1. I, 13. I, v prosinci 1900: 6.1
v lednu 1901: 17. II, v únoru 17. III, v březnu
7. IV. v dubnu 5. V. v květnu 9. VI, v červnu 7. VII.
v červenci 11. VIII, v srpnu 15. IX, v září 20. X,
říjnu 17. XI, v listopadu 8. XII. Naše školy za po
kroky vědy 26. V. Pokrokové hnutí v českém učitel
stvě 28. VII, 11. VIII, 25. VIII, 1. IX. Reorganisace
měšťanských škol 28. IX. 6. X, 13. X, 10. XI. 17. X
Slavnostní výroční schůze České Akademie 2. XI
Školství české ve státním rozpočtu na rok 1902
25. XII. Z našeho školství středního 24. Xl. 1. XI
8. XII, 15. XII, 22. XII.
Články k dějinám lidového vzdě
lávání, osvěty a výchovy: Krejčí v ději-
nách české výchovy 4. VIII. Osvícený kněz vlastenee
(F. J. Smelana) z doby našeho probuzení 3. III. P-
mátce Augusta Smetany 27. I. Paměti zasloužilého
učitele učitelů (J. Petráka) 21. IV. MUDr. Václav Paři
mrtev 9. XII. Štítný v dějinách české výchovy 18. VIIi
Tyrš v dějinách české výchovy 29. VI. V staré škole
borovské 25. VIII.
Výchova a učba naši mládeže v
škole a mimo ni: České dítě do české školy
12. IX. České feriální osady v Praze 6. XI. Českým
rodičům 11. VIII, 10. IX. Děti zanedbané, mravně
klesté a opuštěné 19. X. Jak by se mělo užiti pře-
bytků společných pokladen sirotčích 29. IV. K oži-
vení zájmu pro českou práci na školách našich
1. XII. Na prahu škol 18. IX. Němčina na českých
obecných a měšťanských školách 17. III. O zlozvuku
německého vychovávání našich dospívajících děvčaí
1. IX. Obchodování žebravých dětí 23. V. Rái dět
Smelan
Augusta Smetan
J Petrák
MUDr
Václav Par
Tyrš
Praha 6
Český škola
Český akademie 2
Český dítě
český škola 12
učitel
19
article
29. VII. Spořitelny »školní« 7. VI, 15. XII. Vycházk
školní mládeže 22. XII, 29. XII.
Školstvi obecné: Vídeňská vláda a škol
ství 17. II. Zemský úřad školní o obecném školstv
17. III, o vyučování 18. IV v našem království;
vyučování budbě 4. IV. Soukromé školy v královstv
českém 26. VI. Mistní školní rady 16. VI a 29. X. —
Cena vysvědčení obecných škol 28. VII, 25. VIII
1. IX. Česká literatura paedagogická 11. IV. Čítanky
20. I. 6. XI. K otázce reformy měšťanských škol 13
IX, 20, IX. K slavnosti padesátiletého trvání českýeh
škol měšťanských 17. III. O příští konferenci zemsk
13. X. Péče o docházku školní 26. I, 27. III. Spoji-
tost školy obecné se školou střední 3 XI. Škola mě-
šťanská vedle nižší školy střední nebo za ní? 22
IX. Školní bohoslužby 6. II. Školství pražské 4. l
20. I. 30. III, 5. IV. 18. IV. 16. V. 18. V. 13. Vml
28. IX. 5. XI, 29. XI. — České menšinové skolství
27. IX. České menšiny a Ústřední Matice školská
IX
20
article
29. VIII. Německý Sehulverein zdejší a v říši 28. I
8. X. Plody německých přelejváren 4. II. Smutné
zjevy 10. X. Školství české v Brně 13. IX, 19. lx
12. X, Budejovicích 8. VIII, 21. IX. Hořanech 15. 1
Hrobech 22. II, 23. II, 25. IV. Jevičku 5. X. Jičlně
Novém 25. VIII, Krumlově 28. IX. Kuklenách 14
VII. Kunčičkách 3. XII. Ledvicích 8. VI, Litovli 21
IX, 26. IX, Moravé 10. IV. 27. VII, 7. XI, Moslu 28
VIII. Nové Vsi Kamenické 28. VIII. Olomouci 18. X
1. XI, 10. XI. Oseku u Jičína 3. IV. Ostravě Morav
ské 25. V. 8. VII. 14. IX. Slovensku 7. IV. 16. Xl
Slezsku 31. III, 20. IV. 6. V, 11. VII, 23. VII, 13
VIII, Třebenicích 19. X. Vídni 29. VII, 17. XI. Zá
březe 29. VII, 10. X. Severní dráha císaře Ferdi-
nanda 29. X Ústřední Matice školská 31. III, 1. Iv
10. XI, 8 XII. 22. XII. Velkogermánská mapa Evrop
4. IV. Výpravy děti ze smíšených krajů do Prahý
12. IX. Z hoje českých menšin 16. VIII.
Hořan
Krumlův
Kamenický
Iva
Brno
Kukleny
Kunčičky
Ledvice
Litovel
Osek u Jičín
Ostrava Morava
Slovensko
Třebenice
Evropa
Xl Slezsko
Mosla 28 VIII
VIII
Prahý 12
21
article
Školství střední: Budoucnost klassick
filologie 13. X. Čoské střední školy r. 1900—1901
8. I. K padesátiletému trvání vyšších škol reálníc
17. III. K ústním zkouškám maturitním 16. V. Ne
dostatek moderních filologů 1. X. Nedostatek učitel
stva 26. IX. Nouze o klassické filology 12. X. Opav
ské gymnasium 31. III, 10. IV. Postup professoru
14. 1V. Pozoruhodné návrhy na změnu některých
ustanovení středoškolských 5. XI. Reformatorske
snahy v krusích středoškolských 4. Ix.
Školství odborné a pokračovací
Odkaz české ženy (B. Korábové) 12. XII. Otázka
učednická ve stavu kupeckém 28. VIII. Pokračovae
školy hospodářské 8. IX, 15. IX. 22. IX. 6 X, 29. XI
Přavzetí všeobecných škol řemeslnických do správy
zemské 29. VIII. Selské dívky do selských ško
17. IV. Učitelé zimních hospodářských škol 29. X
Všeobecné školy řemesluické 17. VIII. Ženský vý-
robní spolek český 3. V.
České učitelstvo a jeho zájm y: Bl
hovůle k učitelstvu 27. IX. Dědicíví Komenského 9
XI. Disciplinární tresty 2. I. Dvoje pouta sňata7
VII. Flachsmanu vychovatel a jeho sbor učitelský
20. X a 27. X. O přijímací zkoušce do ústavu uči
telského 3. VIII. O úpravě učitelských platů 10. I
1. IV, 20. VI. 27. VI. 2. VII, 6. VII, 14. VII, 5.
Koráb
Komenský
Opava
Pokračovae škola hospodářský 8
Přavzetí všeobecný škola řemeslnický
všeobecný škola řemesluický 17
22
article
9. XII. Olázka učitelská 20. I. 3. II. 24. III. 7. Iv
19. V. 7. VI, 16. VI. 19. VI, 26. VI. 29. VI. 7. VIl
2. VIII, 18. IX, 26. X. Rakouské ústavy učitets
a potřeby zemí slovanských 10. II. Sjezd na obranu
škol měšťanských 7. VIII. Učitelé sociální demokraté
28. III. Učitelstvo a strana agrární 3. XI. Veřejn
vládní záležitosti obstarávající orgánové 9. VII, 10
VII. Ze slastí učitelských 2. III. Zemský úřad školní
o činnosti učitelstva 21. IV. Spolky učitelské : Ústř.
jednot učitelských 2. IV, 15. VI, 8. VII. 9. VII, ško
měsťanských 5. II. 5. IV. 16. V. 31. V. 16. Xl, 1. XIl
učiteistva pražského 4. II, 9. III, 5. IV, 27. vi
1. XII.
Školství v cizině: Feriální školy (v Ame-
ríce) 12. VII Hromadný proces proti polským gymna
sistům v Tornni 12. lX. Pro povznesení osvěty
Rusku 7. VIII. Reforma středního ruského školstv
24. VII. 1. VIII. Ruština na francouzských školách a
frančina v Rusku 16. X. Školství a vzdělavateistvi
v Německu 25. VIII. Úprava obecného školství
Prusku 18. VII.
Konkursy na definitivní místa učitelská 6.x
13. X, 20. X. 27. X, 3. XI, 10. XI, 17. XI, 24. Xl
2. XIl, 15. XII, 22. XII.
Iva 19
Prusek
ame
Rusko
Německo
feriální škola
23
article
Národní hospodář.
Národní hospodář.
Pokuta 55 millionů kornn za
zrušení mlecího řízení.
Napsal dr. Jo slef Fořt.
Odpovídaje v božihodovém článku k moj
duplice z 22. t. m., prohlašuje pan dr. Hoto-
wetz dvakrát po sobě s důrazem, že pro svou
osobu od »neplodné« prý polemiky se mnou
upouští. Nemám nie proti tomu, tím méně.
poněvadž přes rozmarnou náladu, kterouž logik
pana dra. H. chvilemi vyvolávala, byla mi
dlouhá ta diskuse celkem přec nechutnou, b
trapnou. Jelikož však polemiku zahájil pan
dr. H., mám já zajisté plné právo na doslov.
Prováděje svůj ústup, řídí se pan dr. H
zcela správně základní strategiekou regulí, kteráž
zní: musíš-li reterovat, vychrl na odpůrce dešo
střel, abys jej co nejvic zdržel. Pan dr. H.
k účelu tomu zasypává mne deseti, dvacet
olázkami, v nichž mi vytýká »nedůslednosti«,
»omyly«, ciferní »nesprávnosti« atd., chtěje tím
v bezděčném čtenáři vzbuditi dojem, nemá-li již
on, p. dr. H., s pětapadesátimillionovou svoji
škodou pravdu, že i vývody dra. Fořta jsou
křížem křážem samá chyba, blud a klam. Při-
znávám se, kdybych měl všechny panem drem.
doktor
slef Fořt
Hoto
24
article
H. nadhozené otázky a výtky rozebrati a bez-
důvodnost jejich dokázati, potřeboval byeh
k tomu opět nejméně tři sloupců, takže bych
se ke konci svých vývodů ani dnes ještě ne-
dostal. Nemohuť přec předpokládati, že čtenát
příkladně zná moje panem drem. HI. uváděné
německé, svého času v jisté vídeňské publikaei
uveřejněné pojednání »Getreide im Handels-
verkehre« a že by tudy byl a to sám kontrolo-
vati, do jaké míry právem p. dr. H. vzhledem
k dnešním mým vývodům mi vytýká, že »mě-
ním základy svého učení«; rovněž nelze se
domnívati, že by čtenáři bylo podrobně známo
vše to, co mnou a jinými napsáno bylo o ve-
likých rozdíleeh, jež vzhledem k významu a
účinkům tak zvané celní restituce při obili pa-
nují mezi Německem a monarchií rakouskou.
Na štěstí mně p. dr. H. sám úkol můj valně
ulehčuje.
Nemohuť
doktor
Německo
25
article
Mezi těmi rozmanitými háčky, odskoky.
kličkami a záskoky, jimiž p. dr. H. kryje svů.
strategický ústup, jest totiž několik i takových
které čtenář sám může bez prostředn
kontrolovati a na základě jejich si utvo-
řiti úsudek, střílí-li p. dr. H. náboji ostrými.
či jsou-li rány jeho nabity jen na slepo. Vizm
na příklad: V posledním článku (druhý sloupec,
šestý odstavec) s mudřeckým sebevědomim
»opravuje« mne p. dr. H. takto: » Co pan dr
Fořt praví ve 3. sloupci o cenách liverpoolských
r. 1901, jest potud nesprávno, že Mani-
toba čís. 1. byla v Liverpoolu již r. 1900
znamenána a ceny její tehdá obnášely ve Il.
kvartále r. 1900 marek 150.3, ve III. kvartále
m. 151.8...« atd. Nuž, nechť čtenář přečte
si laskavě dotyčný odstavec mého posledního
článku, v němž praveno bylo doslova toto
»V prvním i druhém článku operoval p. dr. H.
zvlášť často s cenou liverpoolskou . . . nuž,
cena liverpoolská (data čerpám z uvedené publi
kace c. k. ministerstva orby) skutečně r. 1900
sledovala eměr vzestupný. Pšenice, označovaná
slovy »Northern Duluth čís. 1.«, zna-
menala v korunách za 1000 kg. v lednu 160.16,
v prosinci téhož roku pak 171.16 a p. dr. H.
právem lituje, že naše cena podobný vzestup
nesledovala. Však podívejme se, jak cena ta
počínala r. 1901! V lednu 1901 druh »M a ni-
toba čís. 1.« (druh z předu uvedený — totiž
»Northern Duluth čís. 1.« — v řeče-
ných záznamech roku 1901 schází, však vzhle-
dem k záznamům obou druhů z roku 1900
nebude rozdil hodnoty mezi »Manitoba« a »North.
doktor
Fořt
North
Liverpool
Northern Duluth
kg
26
article
Dul.« as velký) znamenal 181.29 korun . . a
v říjnu 1901 dokonce jen 158.01, klesl tedy
od ledna do října 1901 o více než 23 koruny.«
Ze srovnání obou těchto úryvků jest patrno, že
p. dr. H., aby maskoval porážku sve
dedukce, opírající se o pohyb ceny liver-
poolské, hází mi do očí výtku domnělé »ne-
správnos'ti«, které jsem se dopustíl tvrze-
ním, že »Manitoba« v Liverpoolu r. 1900 ne
byla znamenána!
Kde však jsem věc tu tvrdil? Vždyť vý-
slovně uvádím v záznamech pro r. 1900 druh
»North. Dul.« a poněvadž druh ten za rok 1901
v uvedené publikaci ministerstva orby veden
není, beru k vůli srovnání cen r. 1900 s ce-
nami r. 1901 pro tento poslední rok druh »Ma-
nitoba« a odůvodňuji přípustnost relace této ne-
velkými rozdíly, jež oba řečené druhy v zá-
znamech r. 1900 (listopad a prosinec, v ostat-
ních měsících 1900 záznamu »Manitoby« ře-
čená publikace neuvádí) vykazovaly. A jiný
příklad: Pan dr. H. táže se rozezlen, proč že
uvádím jeho výroky v »Zeit«, o kterých předce
musím věděti, že jsou většině čtenářů »N. L.
neznámy? . ..« Však v témž odstavci as 16
řádek níže sám praví doslova: »Dotyčné vý-
vody mé v »Zeite jsou obsahem svým úplně
totožny s mými vývody v »N. L.« K čemu
tedy celé échauffement? Podobných ukázek
uvěsti možno řadu. Však dosti snad na těchto.
Vychází z nich, že celá filipika, kterou p. dr.
H. maskuje svůj ústup od ztracených 55 mil-
lionů škody zrušením mlecího řízení rolnictvu
způsobeně, sevrká se na plané slovičkářské ha-
šteření a že by pokračování v něm pro ná
oba — jak p. dr. HI. sám uznává — bylo sku-
tečně »noplodným« mařením drahého času.
Zbývá mi však ještě, abych s panem drem.
doktor
North
Dula
Manitoba
Liverpool
Ma
27
article
H. vypořádal účet stran katastrofálních spoust,
jež zrušením mlecího řízení prý způsobeny byly
tuzemskému mlynářství. Pro čtenáře, s věcí
neobeznámené, uvádím následovní. Jádro sporu
shrnouti lze v tyto věty: Odpůrci mlecího řl-
zení tvrdili a tvrdí, že hrstka vývozních
(po výtce budapeštských) velkomlýnů k vý-
vozu mouky přes hranici říšskou naznačené
celní instituce nezbytně nepotřebují, poněvadž
dotyčný jejich vývoz, kolisající od let kolem
1 mill. q ročně, udržován jest zvláště jakostía
v ní spočívající hledaností přední mouky uherské
na trhu zahraničním; jestliže řečené mlýny přes
to přivážely v mlecím řízení co rok rostoucí
množství nevyclené pšenice balkánské, dělo, se
to k tomu cili, aby michajíce ji s domácím
zrním dosáhly průměrně levnější ho
zámelu ke konkurencí v tuzemsku;
exportující velkomlýn maje timto způsobem mož-
nost, zlevniti si surovinu, dovedl pak
na tuzemský trh uváděti výrobek za ceny, proti
nimž tisícové ostatních neexportujících a toliko
na místní odbyt odkázaných závodů mlýnských
nemohlo konkurovati. Připočte-li se k této značné
přednosti exportujících velkozávodů ještě řada
výhod, které uherské velkomlýny čerpají z ny-
nějšího na jejich prospěch přistřiženého tarit-
nictví železniěního (jednotná sazba pro obil
i mouku, soustava stupňovitých sazeb protežující
dopravu na větší vzdálenosti před dopravou
místní), pak lze si vysvětliti, proč přívoz mouky
uherské do zemí předlitavských průběhem krát-
kých let vzrostl o celá sta procent a proč tu-
zemské mlynářství octlo se na pokraji úpadku.
28
article
Naproti tomu tvrdí zastanci privilegia mlýnů
zvláště budapeštských: Trvání mlecího řízení jest
pro export mouky za hranice říšské nezbytnou
nutností; zrušením mlecího řízení bude export
ten znemožněn, exportující velkomlýny, nemo-
houce s jemnými moukami do ciziny, vrhinou se
zoufale na tuzemsko a umačkají pak mlýny ne-
exportující na dobro.
Nuž, bylo by věru lákavo i vůči této ma-
terii cifry panem drem. H. letos a předloni
uvedené prozkoumati týmž způsobem, jak jsem
to učinil vzhledem k zemědělství. Leč upustím
od toho, jednak abych čtenáře zbytečně ne-
unavoval — vždyť beztoho mnozi k eifrám
chovají nedůvěru pravíce, že statistikou prý lze
nejen »všecko« dokázati, nýbrž i »všecko« vy-
vrátiti — jednak ale z té příčiny, poněvadž
mám kromě cifer na vyvrácení vývodů pana
dra. H. řadu zbraní jiných. Pouze jedíná vy-
jimka, pokud se cifer týče, budiž mi dovolena.
29
article
Pan dr. H., aby dokázal pustošivý vliv uherské
soutěže následkem zrušení mlecího řízení ne-
bezpečně stupňované, uvádí totiž, že cena
přední mouky u nás děsné klesla (v »Zeit« dí
slovně: »Die Preise der Feinmehle sind aut
ein früher nie gekanntes Niveau
gesunken«). Vůči tomu uvádím, že dle záznamů
vídeňské bursy obnášela počátkem ledna cena
nulky r. 1900 zl. 14.—, r. 1901 zl. 13.20
a v záři 1901 zl. 14.20, kdežto, pomineme-li
abnormální leta 1898/99, činila cena ta r.
1897 zl. 14.70, r. 1896 zl. 12.70 a r. 1895
dokonce jen zl. 11.60. Podle pana dra. H. jest
11.60 vice než 14.20, neboť jinak onomu
snikdy nebývalému« nizkému stavu
cen předni mouky nelze přec rozuměti. Však
ještě jiný doklad. Majitel jistého velikého mlýn-
ského závodu východočeského, který po leta
stojí v těžké soutěži s mlýny uherskými, píše
mi takto: »Na doklad, že odstranění mleciho
řízení nemělo v zápětí znehodnocení předních
druhů mouky, uvádím následovní cenové roz-
dily (v korunách) mezi pšeničnou moukou č. o
a moukou č. 3, jež v závodu mém se jevily
od 1893—1901:
rok mouka č. 0 m. č. 3 rozdí
1893 28.10 23.90 4.20
1894 24.90 21.50 3.40
1895 26.10 22.10 4.—
1896 28.90 26.90 2.—
1897 39.90 38.70 1.20
1898 34.90 31.10 3.80
1899 28.50 24.10 4.40
1900 26 70 23.10 3.60
3.80
1901 28.50
do konce listopadu.
doktor