2
masthead
V Praze, v neděli dne 29. prosince 1901.
Praha
4
article
Na ranuí a odpel. IIsty
o přilohámi Naučňý Obzorl v
středu a „Literární Hliclka
v pětek) předplácí sei
Praze v administraei
na měsío
čvt lsis. . . . . 6 K —
s dvoji donáškou
sa našals
na ckré leta
ve filalkácht
9 K30b
ss měšlo . . . . .
Poštost
a nire
ei
na čtvrt lele.
s drojí stiilke
son
na miěnere
trt lee
Praha
5
title
Dnešní číslo- pra Prahu je o 16 stranách.
Praha
6
article
Vláda neumdlí a nesmí umdliti
Vláda neumdlí a nesmí umdliti
Pakliže něco mohlo charakterisoval
chvilkovou povahu zasedání našeho zem
ského parlamentu, byl to zajisté vstup vče
rejšího vládního proslovení, z úst místo
držitelových slyšeného. Sotva že »měl česte
nový sněm uvítati, již a týmž dechem mluvi
o konci zasedání, či lépe oddilu tohoto za
sedáni. Avšak sněm sejde se z jara znova,
to bylo takřka první slovo, jež noví poslanci
z úst nejvyššího správce tohoto království
zaslechli na označení a osvědčení, že k věcen
nejvíce na tomto světě marnosti pomíjejícím
náleží »par excellence« sněm království če-
ského. Jak řečeno, nelze trefněji označiti
krátkodechost sněmovního novorozence, než
jak to učinila uvedená řečnická figura pana
místodržitele; kyvadlové dvéře nově vyšno-
řené sněmovní síně, komihající se po houfném
vstupu nově vcházejících poslanců, budou se
tak říkajíc ještě komihati, až se nanovo
otevrou, aby je opět propustily na předlouhé
parlamentní prázdniny, jichž konce přemnozí
z nových i starých členů tohoto sněmu živou
mocí tentokráte dohlédnouti nemohou, Avšak
sejdeme se z jara opětně a pak budemese
moci věnovati s obvyklou () péčí všem zá-
ležitostem zemským, pravil p. hr. Coudenhove.
Coudenhove
7
article
Je to jeho kavalírské slovo, že na tak dlouho
vydrží moratorium,epoložené předsedou mini
sterstva oběma národům v této zemi, jest to
zaručením, — ústa, z nichž vyšla, byla by
k tomu zajisté co nejkompetentnější, — že
nevjedou mezi vřeteno sudičky životodárné
a prst její sestry, život dál předoucí, nůžky
třetí ze záhadných těchto bohyň, aby ustřihly
nit nového sněmu českého ještě vlhkou?
A docela bez poetiekých obratů řečeno, bude
míti sněm království českého skutečně pří-
ležitost, aby ospravedlnil skvělou předpověd
pana místodržitele, jenž mu vlastně svým
obšírným pracovním programem přislibuje
trvání delší, než s jakým se setkalo které-
koli z jarních zasedání posledních let? Či
možno z toho, co jsme včera od p. místo-
držitele slyšeli, souditi, že i kdyby se na-
plnila hrůzonosná slova obou řečí Körbro-
vých a kdyby nastala slibovaná egyptská
tma státního převratu, absolutismu a odsta-
vení ústavy, že by dopřáno byle zemskému
parlamentu našemu, aby si nahradil ta dlouhá
léta zanedbávání a zkracování i pohodlně se
vénoval svým úkolům, o nichž až dosuo
nejvýše vždycky mu bylo dopřáno konstato
vati, že by bylo záhodno, aby je vyřídil?
Körbrovýchod
8
article
Skoro by se tak mohlo souditi ze vče-
rejší vládní řeči, která se honosila velice
nápadným optimismem, připomínajícím po-
věstného dekoračního malíře úvodní stěny
malostranského úřadního orgánu. A tímto
nápadným optimismem velice nápadně líšila
se řeč místodržitelská od obvyklého proslo-
vení nejvyššího maršálka, jenž dvakráte
prohlásil, že nebude šířiti slov a to poprvě
o tom, jak velké úkoly sněm český očeká-
vají, a podruhé o stavu našich zemských
financí, tudíž právě o věcech, jimž platila
nejširší slova páně mistodržitelova. Přidáme
se k p. nejvyššímu maršálkovi a nehodláme
se šířiti ani o těchto úkolech, ani o finan-
čním stavu země a to z důvodů na snadě
ležících. Neníť k tomu bezprostřední příčiny
a to tím méně, že to, co k věci podotk
9
article
místodržitel, je tak nemnohoslibné. Vláda
věnuje této věci plnou pozornost, pravil
hr. Coudenhove, a je-li to vše, co vláda pro
zemské finance učiniti hodlá, není to zajisté
mnoho, i opravňuje k úsudku, že země na-
příště finančně zkomírati bude — za plné
pozornosti vládní. Obšírněji bude možno
pohovořiti si o tom, až přijde ono panem
místodržitelem slibované sněmovní jaro.
Mnohem důležitější pro tento moment
jest onen odstavec řeči místodržitelské, který
v řeči maršálské téměř úplně schází, anebo
u ní jenom letmým způsobem naznačen jest,
jenom zmínkou o lepší budoucnosti země.
či jen její přípravě. Široce promlouvá o tom
pan místodržící v německém závěrku řeči.
A věru, tu bychom mu přáli nejen méně
optimismu, ale i více realismu, či lépe řečeno,
politického verismu v situačním úsudku
i pozorování vzájemného vzlahu obou národ-
nosti v této zemi. Pravil-li pan místodržitel,
přecházeje ke smiřovacímu kusu své propo
vědi, že v království tomto žijí dva národové.
kteří ode dávna snaží se ve vzájemném zá
pase o nejvyšší statky lidskě vzdělanosti
srovnává se tento názor Jeho Excellence po
tud s objektivním pozorováním skutečnosti
že český národ nejvšemožněji skutečně snaž
se o tyto nejvyšší statky lidské vzdělanost
a že mu v tom německý jeho protivník nej
všemožněji překáží. Historie národnostních
zápasů mezi českým a německým lidem nen
ničím jiným, než límto zápasem českých snah
a jich se strany německé mařením za nej
výdatnější pomoci vládní.
Coudenhove
10
article
—O dokumenty k tomu zajisté není nouze
kdybychom z poslední doby citovali jenon
boj český o drohou universitu, jejž tuto jme-
novati jest zajisté na místě, když mluví se
o podmínkách míru, aneb aspoň o podmín-
kách příměří mezi oběma národy, v jehož
sporech nemůže zemská hranice česko-mo-
ravská býti žádným mezníkem. A což je ně-
mecký požadavek výhrady německé státní
řeči i odpírání české vnitřní řeči úřadní
něčím jiným, nežli vylučování českého ná-
roda z řady národů nejen snažících se, ale
už i dobyvších nejvyšších statků lidské vzdě-
lanosti? Jak dlouho bude i vláda i zástup-
cové národa německého přehlížeti a zne
uznávati, že i pouhý posunek ruky německé,
jímž máme my Čechové ve své vlasti od
strčeni býti do řady národa s německým
nerovnorodého, musíme považovati za urážku
sanglantní, kdy pak přestane ta nesmyslná
domýšlivost a očekávání, že bychom byli kdy
s to, svoliti k tomu, abychom představoval
v této naší zemi podnož německých opti-
mátů, kdy upuštěno bude od falešné té »ne-
strannosti« vládní, kteráž nechce se míchati
ni jediným slovem do merita česko-něme
ckého sporu, kdy postaví se vládní zástupce
na jedině možné stanovisko nestrannosti sku-
tečné, kteráž shodna jest s rovnocennostía
úplnou rovnoprávností obou národnosti, obou
kmenů stejně právných v télo společné jich
vlasti, kdy pak bude od obou ostatních
smiřovacích faktorů, Němců i vlády, doznán
jedině správný vyrovnaci axiom, že vyrov-
nání značí dvě nerovnosti učiniti rovnýmia
že smíření jest možno jen mezi rovnými?
Čecho
Němec
11
article
Teprve potom přestane onen, už dávno
nepěkný lyrismus, jímž jako všechny dosa-
vadní, také včerejší vládní pronunciamento
se honosi, kdykoli jest řeč o smíru mezi
oběmy národy v zemích koruny české, ly-
rismus, opěvající krásy a požehnání, jakým
oplývá království české, a končící unášejíeí
představou o tom, »jaká duševní výše, jaký
blahobyt musil by v zemi nastati, kdyby vn
nastal také národní míril«
Jeho Excellence týmž vzletem pokračo
vala dále i připojiti ráčila ujištění, že
»vláda neumdli a nesmí umdliti; musíse
snažiti vždy přivoditi mír !e-
Biblickým pravzorem neúnavnosti o z
slíbenou Kanaan jest Mojžíš s pažemi vztý
čenými do výše, dokud nedobojován bo
vítězný . . . Dokud ramena vlády podepřena
budou při tom takovými pomocníky jako dr
Eppinger a hr. Stürgkh, kteří se tak významně
v posledních dnech slyšeti dali, dotud bo
pod takovou záštitou bude bojem vedeným
o vyhlazení nás Čechů. Jak se musíme my
v takovém boji chovati, jest dáno vyrčenou
jeho povahou; nám nezbude v něm, leč po-
sice nejdůraznější sebeobrany.
A klassickým pak pravzorem neúnavno-
sti jest neumdlený strýc Sysifos! Jeho ne-
únavnosti jsou ovšem kladeny meze. A na
tyto zapomníti ráčil pan místodržitel ve sve
včerejší řeči, neboť nezmínil se ani slovem
o úkladech, kteréž všakému vyrovnávání
smiřování strojí Jiří Schönerer, podle své,
všem politikům známé a od žádného z nich
nepodceňované válečné proklamace. A tu.
myslíme, hrozí nejspolehlivější ničitel jinak
krásné a jímavé pointy včerejší místodržitel
ské řeči. Kdyby vše se ve vládních plánech
až na ten nejjemnější vlas shodovalo, o čem
dlužno ovšem pochybovati, bude to všeně
mecká většina smiřovacího partnera něme
ckého, která nedá vladě dožiti se těch radostí
jakých si pan místodržitel poslední větou své
včerejší řeči tak ideálně sliboval ..
Eppinger
Stürgkh
Čecho
Sysifos
Schönerer
12
article
Sněm království českého.
Schůze priviní.
V Praze, 28. prosince.
Po dlouhém vyjednávání a velkém na
máhání uráčilo se konečně vládě svolat
především na dva, tři dny sněm tohoto krá
lovství, aby aspoň prozatímně postaralse
o hospodářství zemské a za druhé učiniti
vedle toho závazný slib, že poskytnuto bude
našemu zemskému parlamentu na jaře pří
ležitosti, vyříditi nejen definitivně rozpočet,
nýbrž také ostatní důležité a nalehavé po-
třeby zemské, jichž není málo a jež odkládati
znamenalo by poškoditi obyvalelstvo v jeho
nejdůležitějších zájmeci. Toť se ví, že z mysli
násilím plašiti musíme myšlenky, které se
nám mermomocí vtírají, neboť ve zlém ocí
tili bychom se rozmaru, kdybychom porov-
návati chtěli sněmy dřívější s těmi, jake
máme dnes a kdybychom jali se zkoušeti
která z krásných naději, jimž jsme se od
dávali na úsvilě doby ústavní, se splnila
která nikoli.
Jak smutné dodělali bychom se bilance -
Zůstaňme proto raději v přítomnosti a ne-
dbejme dob minulých. Nevybředli bychom
z výčitek a mnohe bychom činiti musili
samým sobě.
Byl to včera nový sněm, jenž byl za-
hájen, měl tudíž zajímavost zvláštní. Dle
zemskélio řádu záleží sněm ze tří kuriía
každá tato kurie tentokráte podstatně změnila
svou tvářnost u porovnání s obdobím uply
nulým. Nejstabilnější jinak kurie velkostat
kařská, kterouž dříve výhradně měli konser
Praha
13
article
vativní velkostatkáři ve své moci, tentokráte
z pouhé smířlivosti, což čte se jinak též
»z nalehání vlady«, jedenadvacet mandátů
popustili Němcům, ovšem také velkostatká
řům, však takové politické straně, jež
ohledu národním od ostatních živlů měšťan-
ských ničím se nerozeznává. Sedmdesá
mandátů, jež měla dřív, sevrklo se pojednou
na mandátů devělačtyřicet. Značné a významné
změny se udály též v obou ostatních kuriích.
Ve venkovské kurii české značného počtu
mandátů dobyla tak zvaná strana agrární,
v kurii městské a pak též ve venkovské
pokud jde o Němce, velkých úspěchů do
mohla se tak zvaná strana všeněmecká
Celkový facit je, že v novém sněmu jsou
seslabeny všechny kurie dřívější a sice tak
že nezůstane to bez vlivu na příští složení
správy zemské a na řízení zemskýcl
ústavů.
Poslanci, již o hodině jedenácté scházel
se v nově vyleštěné sněmovní sini, jež se
svými pseudo-kararskými karyatidami a se
svými znovu pozlacenými lustry činí dojem
velmi vlídný. Pokud se týče míst, zaujali
němečtí velkostatkáři ne snad ievé křídlo
pravice, nýbrž okupovali třetí oddělení v pravo
to, kde seděl druhdy konservativních velkostat
kářů generální štáb. V první lavici posadilse
kníže Fürstenberg, po Osv. Thunovi vlastní
vůdce strany. Agrárníci netvoří kompaktn
skupinu, usadili se kde mohli, za to Vše-
němci velmi resolutně protestovali prot
tomu, aby jim byla místa vykázána pod
galerií, jež člověku na hlavu padá a odkud
zejmena mizerně se to mluví. Nejvyšší mar
šálek, na něhož se ve věci té obrátili, ne
mohl nic jiného, než býti pánům radou, aby
si to vyjednali se svými soukmenovci. Nelz
se také diviti, vždyť ve sněmu dnes víc než
osmdesát nových poslancův.
Němec
Fürstenberg
Osv
Thun
14
article
Nedlouho po 12. hodině vkročil do sín
sněmovní nejdříve místodržitel s mistodržitel
ským radou Vojáčkem a po nich kníže
Jiří Lobkovic s drem. Werunským
Hrabě Coudenhove prohlásil sněm za
zahájený i oznámil, že císař jmenoval zem
ským maršálkem opět knížete Jiřího Lob
kovice a dra. Werunského jeho zá
stupcem v řízení sněmu. Zemský maršálek
ujav se předsednictva, učinil tak slovy, jež
na pravici i ve středu mocný vzbudila ohlas.
Zejmena když připomenul, jak macešskyse
se sněmy zachází, jak marné bylo všechno
dovolávání se práva a spravodlnosti pro sněm
tohoto království, jenž po dvě léta již ne
mohl řádně vyříditi svůj rozpočet a který
letos zase svolán jen, aby formálně se
učinilo zadost zákonu. Když řečník poukáza!
ku hroznému stavu financí zemských, hlas
nevole otřásl sněmovnou. Na konec řeči své
provolal, jak obvykle, slávu panovníkovi.
Vojáček
Lobkovic
Coudenhove
Jiří lob
Werunski
15
article
Zvláštní byl tón, kterým tentokráte mluvil
maršálek. Byl to tón resignace, smíšený s hně-
vem. — — Po maršálkovi pronesl několik
konvencionálních slov německý a česky dr
Werunsky. Místodržitel s důrazem věštil, že
vlastní zasedání konati se bude teprve za ně-
kolik neděl a to že prý bude pro rozvoj země
zasedání významné. Líčil nynější bídu, ale
na útěchu dodal, ta že není té doby domo
vem jen u nás, nýbrž na celém kontinentě.
velebil rolníka, jak statečně prý čelí nýnější
bídě hospodářské. Však prý bude líp, až sněm
poctivě své práce se chopí a zejmena až do
jde na uskutečnění vodních staveb, jež jsou
v drobutm prodejie
panně číslo o pobi . . . za s
odpoleřni . . . . . . . za 2b
ve slfalkách sa venkovšr
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . Sb
Inseráty
plati as hetově npk
Předplicení a lssarty plijiši dualal-
strace v Matissské slici č. a
Tam nsebázeší sa táž redls tee
dlskárns a eapsdice . Národnich L.ist a“.
Bukopisy ss nvrraovji
Werunsky
16
article
projektovány a s jejichž stavbou co nevidět
bude započato. Mistodržitel má také za to,
že záhy bude se sněm zabývati s hospodář-
skými družstvy, na jejichž zřízení vídeňský
parlament rámcovým zákonem byl se usnesl.
V německé části řeči své dotknul se místo-
držitel otázky národního smíření a učinil
dobře, že o této věci mluvil německy, nebot
co byl řekl, ne jinam, než na Němce se dalo
adresovati. Jakým kvetoucím rájem stala by
se tato země, kdyby zavládl v ní národní
smír a oba národové závodili v ní prací ku
jejími rozkvětul zvolal místodržitel. Proč ale
Němci a vlády smíru upřímně nechtějí? Vše-
němci zahajovacím ceremonním řečem pří
lomni nebyli.
Se strany české podán byl včera jediný
jen návrh. Navrh, aby sněm království če-
ského se svými tužbami obrátil se adresou
ku svému králi.
Doba je věru taková, že slovy přímým
a mužně oddanými sněm má ne pouze právo,
než i povínnost přiblížiti se ke trůnu a appel-
lováti na jeho účasť a pomoc.
Němec
17
article
Poslanec Ždárský podal ohražení
jmenem strany agrární, posl. dr. Baxa
státoprávní ohražení proti zkraeování sněmu
tohoto království v kompetenci a starých
nepopíratelných právech. Jinak vyplnéna
schůze verifikacemi voleb.
Jaký dojem odnášeli si poslanci z první
této schůze?
Neurčity, nejasný, mlhavý, jako to ny-
nější počasí.
Mluvíli vláda ve Vídni s uznání hodnou
přesností a bez velikého výběru slov, hrozí-li
tam opatřeními nejkrajnějšími, tklivě a s ja-
kousi bolestivou roztoužeností po Nirvaně
domlouvá representaci obou kmenů, aby se
smířily. A ukazujeli ve Vídni » perspektivu«,
co hrozného se stane, nedojde-li ku příměří
mezi oběma národy a zůstane li to při ny-
nějším stavu věcí, odkrývá v Praze závoj
říše štěstí a blaha, jakou by se stalo Ra-
kousko a zejmena království české, kdyby
k národnostnímu smíru došlo.
Zatřesme kaleidoskopem, abychom spa-
třili v něm zase nový obrázek.
Ždárský
doktor
Baxa
Vídeň
Praha
18
article
Schůze zahájena o 12 hod. 15 min. odpol.
U stolu vládního: místodržitel hrabě Couden-
hove a místodržitelský rada Voljáček.
Sněmovní sekretář Höhm dává znamení zvon-
cem. Poslanci zaujímají svá místa.
Místodržitel hr. Coudenhove sděluje, že cí-
sař jmenoval Jiřího knížete z Lobkovic nejvyšším
maršálkem královstvi českého a pana zemského po-
slance dra. Alberta Werunského náměstkem jenov
řízení sněmu zemského, jež žádá, aby na křesla svá
zasedli, v úřad svůj se uvázali a předepsaný slib
složili.
Mislodržitelský rada Vojáček (obrácen k zem.
maršálkovi, čte): »Učiníte Vaše Jasnosti, jako nej-
vyšší maršálek zemský, v ruce pana mistodržiteie
slib na místě přísahy, že chcete Jeho Veličenstvu cí-
saři a králi věren a jeho poslušeu býti, zákony za-
chovávali a povinnosti své svědomitě plniti.e
Kníže Jiří Lobkovie: »Slibují.«
Podobně skládá přísahu náměstek maršálků
posl. Werunsky.
Oba nově jmenovaní funkcionáři zaujímají svá
místa.
Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Za-
hajuji první zasedání sněmu královatví českéhov
r. 1901 a konstatuji, že slavný sněm jest způsobilý
k usnášení. Zemský maršálek projevuje dále dik cí-
saři za své jmenování i pokračuje: Dále pak dovo-
luji si vítati poslance tohoto sněmu, již dnes v první
schůzi tohoto zasedání se sestoupili.
V české řeči praví pak dále maršálek: Slavný
sněme! Sněm království českého opět se sestupuje
k zasedání, stran jehož trvání podle urči-
tých z prá v, jež mne d ošly, nemůžeme očekávati,
Couden
Coudenhove
Jiří kníže
Werunski
Jiří Lobkovie
Lobkovice
Voljáček
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
cnon
20
article
— V Praze, 28. prosince.
8—. (Kronika.) Přírodozpyt společnost
zabývá se vysvětlováním zjevů, jakéž vám
někdy zpropadeně dovedly pomásti koncept. Ne-
švihlo vám ještě řezavě o sluch slovičko »klikat
Třeba umělecká, vědecká, politická, literární.
hospodářská nebo obchodní klika!
Co to za živočicha?
Je tak lopotno všecko úsilí lidstva ! Cítím
v sobě každý jiskřičku snahy, nadání, povolání,
prospěti dle sil celku, přibližiti se ideálu. Ale
člověk je tak sláb! Tak sláb! Jedinec, sám
sobě ponechán, tak snadno umdli, klesne, zhyne
Nezbývá, než spolčovati síly, sestupovati se
nastupovati společně cestu. Pud sebezachovae
žene tak jedince, družiti se k jedinci. Než se
naděješ, shluklo se hejno lačných, vzájemné
podpory potřebných . ..
A již vyčullo čertovo kopejtko
Sdružení je davová bytost přírodních, sle
pých vnuknutí. Od té chvíle, co členové uejtil
vzájemně dotknutí loktů, projelo bytost tělem
vědomí společného zájmu. Nová bytost cíti pře
devším potřebu sebezachování. Původně čistá,
ideální snaha členů nebude příště cílem, ale
puhým prostředkem nového organismu. Cílem
bude na příště předem sáma existence hiro-
madné bylosti. Vznikla klika.
Ve všech oborech kulturní práce řádí kliky
jako ve všech ústrojích těla řádí mikroby
Porušují fünkce orgánů, zdržují vývoj, přivod
krise, horečky, otravy, katastrofy.
Praha
21
article
— Člověk slaboch, jedinec i dav věř
ochotně v mohutnost vyšších sil, koří se ideám
zásadám i autoritám. Je hotov za ně žiti
umřiti. Klice nic není svato. Ideál, zásada jsou
jí záminkou, prostředkem. Účelem je si sama.
Boha, vlast, národ, svobodu, pravdů, krásu,
všeho slávu hlásá, aby utyrdila své panstvi.
Zie by se však potázal, kdo by, vymknuv se
službě kliky, sloužiti chtěl do opravdy ideám.
bohu, svobodě, pravdě. . . Běda! lhned uel-
til by nešťastník následky své opovážlivosti
Smečkou vášní popadnut a rozsápán odpyka
by svoji neznalost pravého stavu věci . . .
va
Jméno Elěmir Bourges není českému lite-
rárnímu čténáři tuze zběžno. Ale muž dost nám
vzdálený rodem i působením je nám přec
dost blízký svým poměrem společenským.
Jeho případ je tak výmluvně poučný. Už je
tomu hezká řádka let, co vás zaujala dila
spisovatele. Četli jste s nemalým zájmem
ty knihy jak syté životní pravdou, tak prodchnuté
hlubokým názorem, tak prozářené skvělou slo-
vesnou formou, jak v delších přestávkách po
sobě následovaly. »V soumraku božstev« (»Le
Crépuseule des Dieux«), »Pod sekerou« (»Sous
la hache«) a »Ptáče ulětá, květ opadává«. Ne-
odolali jste tehdy projevili znamenitým pracem
na místě svůj obdiv. Literární dílo pana El
mira Bourgesa zdálo se vám rovnati se pracem
nejzvučnějších jmen současně francouzské spisby
románové. Těšili jste se, že názor váš najiste
potvrzen bude uznáním povolané literární veřej
nosti francouzské. Čekali jsle.
Elěmir
El
22
article
Ale podivná věc!
Míjel rok za rokem. Minulo deset, dva
náct, patnáct let. Po celou dobu pilně jste
sledovali pařížské listy, probírali se v lite-
rárních rubrikách, převraceli revue a hlídky.
Leč marně! Po důkladnějším ocenění autorova
díla, po šetrnějším vyzvednutí jeho jména a vý
znamu na široké veřejnosti nikde stopy. Všude
jen jména známého zvuku, jména slavná, svě
tová až k omrzení. Jmen všude a na všech stra-
nách dost a dost. Ale po jméně, které jste
hledali, ani potuchy.
Co se to děje? Mýlili jste se snad? Pova
žovali jste snad něco za dílo znamenité, co vše-
chen ostatní — a ke všemu rozhodující! —
svět neuznával za hodna ani nejmenší pozor-
nosti?
Málem jste už nepodléhali té trapně sug-
gesci! Konečně přišlo vysvětlení! Nyní, po
dlouhé řadě let! Dlouho jste se načekali! Ko-
nečně! Nemýlili jste se tenkrát! Pan Klemin
Bourges jest vskutku muž, za kterého jste jej
měli, muž velikého nadání a literárního významu
roveň v tom směru kterékoliv celebritě sou
časně, dominující té chvíle světovému románu
Francie. Kdyby rozhodovaly jen obsah a cena
spisů, musilo by vedle jmen Zoly, Bourgeta,
Anatola France, Lotia zvučeti na knihovém
tržišti světovém, rozléhati se s katheder a vří-
skati z bojovných polnic liferárních táborů tak
jméno Elémira Bourgesa. Ale to je právě, oč jde
Obsah a cena spisů samy nerozhodují o těch
věcech. A pan Elémir Bourges je dnes na tržišt
knihovém muž téměř neznámého jména.
A příčina podivného zjevu? Je velmi prosta.
Pova
Klemin
Zola
Bourget
Franc
Lotius
Elémira
Elémir
ko
Bourges
Francie
23
article
Pan Elémir Bourges není a nebyl nikdy členem
žádně — literární kliky. Objasnil věc nedávno
na vynikajíeím místě (Revue bleu) »někdo« velmi
vážného, spolehlivého slova. Známá dvojice lite
rární, bratří Pavel a Viktor Margueritové, vzácná
počestná firma.
— Vyšla překrásná kniha! praví. Víte
o tom? Slyšeli jste o ní mluvit? Četli jste
o ní nějaké zprávy tichého porozumění neb
hlučné reklamy ? Nečetli jste. Ale sám aufor je
vinen, proč se o něm nemluvi. Dnes, kdy plody
myšlenkové musí zráti parou, kdy po jedné
straně ještě zelené, po druhé už nahnilé se před-
kládají nenasytnému obecenstvu, přichází auto
se svou trpělivou přísností, pěstuje svůj ideál
dokonalosti, uchyluje se na venek, do lesa mezi
vysoké stromy, k tiché svítilně své pracovny
bojuje a trpí, aby vystihl, po čem se mu stýská
krásu svého díla; měsíce-li nesťačí, nastavuje
lěta, celý život vypotřebuje ve snaze ušlechtilé,
a když konečně připevněna k jeho knize čarovná
páska »právě vyšlo« — jakým právem chtěl by
očekávati autor, že jeho dílo zaujme totéž místo
které připadlo leckteré ledabylo na rychlo zro-
bené a na trh hozené objednávce? Proč ne
vydává muž po knize rok co rok? Proč nežije
v Páríží? Proč nenáleží žádnému kroužku?
Elémir
Pavel
Margueritová
Bourges
Párížet
čarovný pásek
24
article
Proč se neschází s nikým po pivnicích? Proč
nenavštuje redakce? Proč se vyhybá všem po
dobným krokům a spokojuje se tím, že napsul
pěknou knihu? ... Sám vinen je, milý pun
Elemir Bourges ..
A tak to tedy přišlol
Pravidelného zvěstovatele literárních no
vinek, zvěstovatele z povolání, nestranného, svě-
domitého, který by si všímal všeho a o všem
podával svoji bezpečnou, spolehlivou zprávu
veřejnosti, takového ideálného prostředkovatele
mezi uměním a obecenstvem, mezi literátem
čtenářem, o jakém sní nadšená naivnost, není
dnes ani v Paříži, ani kdekoli na celém světě
Není ho, proto že se nedá vůbec mysliti
Obrovská, hromadná, veletöková produkce zne
možňuje každé pomyšlení na existenci a čin
nost takového božsky vševědného rozdělovač
spravedlnosti.
Nezbývá, než prostředek náliražný, lepšt
nebo horší. Literát, má-li produkovat, musi žit
máli žít, musí míti jméno, býti znám, hledán.
Instinkt potřeby sbližuje lidi. A smlouva je
brzo uzavřena, ať psaná či nic. Já povím o tobě,
ty o mně! Já tě nazvu geniálním básnikem,
romanopiscem, umělcem. Ty mně prohlásišz
znamenitého, duchaplného kritika. Já budu
leštit vůj štít, ty za to mávej za mne obran-
ným mečem . . . Věc přirozená, záměr ko-
nečně počestný, vůle dobrá: vzájemná pomo
a přispění. Ale v lůně přírody dřímají už tak
zrádné silyl
Sotva vyřízena první dobře míněná vzá
jemná službička, už vznikl zárodek netvora
společenské přírody, krvežíznivého daviče, be
stiálního pohlcovače nevinných oběti — zárodel
kliky-
A klika, jako zjev, má své přírodopisné
vlastnosti. Má podivuhodnou schopnost svépo
moci a soběhrabství. Dovede talent průměrné
hodnoty přes noc vyšroubovat na znamenitos
prvního řádu, vtipného pracovníka, podavače
opisovače, obratem pasovat na geniálního roz
svěcovače nových světel, razitele nových směrů
Paříž
Elemir Bourges
25
article
Dovede přemršťovat silné a zastírat slabé stránky
svých, umlčovat dobré a podákrtávat lich
stránky lidiček stojících mimo její svazek, ne-
sloužících její zájmům. Zná výtečně obrace
věci na rub, bílé na černo, etnost v neřest.
krásu ve hnus, pravdu v lež a zájem-li káže,
nožičky všeho tam položit, kam by patřila
hlava. Klíka jen udá tón, kámen dopadl na
hladinu, kola se šíří v pohyblivém živlu dále
a dále, sama od sebe, pouhou suggescí. Apparát
veřejnosti, literalura, tisk, nejsou než trpný
prostřednik, živel, který podle zákona vlny pře-
náši pohyb, slepě, mechanicky
A tak to přichází. Ze dvou talentů stejne
hodnoly jméno jednoho zvuči ve všech díleci
světa, jméno druhého je neznámo. Jedno koně
snad písmenkou —t a druhé písmenkou —s
Jednoho vynesla klika, druhý zůsťal mimo jej
zájem. Pan Bourget je autor světově pověsti,
slávu jeho jména hlásá tisice časopisů v mi-
lionech výtisků do všech končin. O panu
Bourgesovi četli jste onehdy poprvé zase —
po dvaceti letech . ..
Bourget
Bourges
26
article
Illustrace z přírodopisu kliky. A to ještě
není ani řeč o přímých vraždách, jakých ve
službě svého zájmu schopen je apparát kliky.
Hluboká nevole proti takovému zřízení
společnosti zmocňuje se vyznavače práva
pravdy. Umiňují si, vynaložiti vše, aby byla
učiněna přítrž zběsilému řádění kliky. Přisahají
pomstu i zadostučinění věčným idoálům. Po-
dávají si ruce za společným ušlechtilým cílem.
Ale sotva se dotkli jejich dlaně, už — sami
podlehli kletbě přírodního zákona a dali vznik
obludě, která podle surových zákonů svého rodu
začne ihned sama kolem sebe řádit a běsnit a ..
V literatuře jako ve druhých živlecho kul-
turních hemží se klik, jako v moři plavouna
dravých a žravých. Jak se uchrániti tak hnus-
ného přibuzenstva s bestialitou přírody ?
— Zůstati sám, věren ideálům, spolehnouti
na vlastní statečnost a síly . . .
27
article
Překrásné! Vždy sám, bez podpory přátel
věren službě myšlenky, bez lichotného ohlasu,
bez osvéžení sil, jaké skýtá illuse jmena, uznání
slávy . . . Terč útokům a příkořím těch,
jichž zájmům snad jste na překážku? . ..
Véru pyšný úkol, hodný mysli, málem ne re-
kovné! Ale rozhodně snadněji vysloviš, než
vykonáš! Autor »Soumraku božstev« mohl by
o tom něco vypravovat
Naučení se samo vtírá.
Líbilo se vám dílo a nečetli jste nikde jeho
chválu? Neslavil nikdo jeho původce ? Nedbejtel
Jen-li pohnulo lepší stránkou vaší duše, vzrušilo
ušlechtile vaši mysl, naplnilo srdce čistým pla-
menem: je to dobré dilol
Třeba zrevidovati tradice zvyků ! Kdysi pla-
tilo za povinnost vzdělance, znáti vše, co mělo
svoji pověst. To byla doba primitivních ještě
poměrů veřejnosti. Tehdy jmeno, uznání, slávu
musil si každý opatřovati sám. Dnes zařízeno
vše na velkovýrobu, na objednávku a dodávku
Třeba se přizpůsobiti poměrům. Dnes vůči lesku
a šumu slavného jmena zachováte si jistou ne-
důvěru, jakou ukládá opatrnost vůči továrním
známkám.