ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f9dd6e10-661f-11dc-9eaa-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 14, person 43, org 3, work 1
1 masthead
Ročník XXXX
2 masthead
V Praze, v neděli dne 29. prosince 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 358.
4 article
Na ranuí a odpel. IIsty o přilohámi Naučňý Obzorl v středu a „Literární Hliclka v pětek) předplácí sei Praze v administraei na měsío čvt lsis. . . . . 6 K — s dvoji donáškou sa našals na ckré leta ve filalkácht 9 K30b ss měšlo . . . . . Poštost a nire ei na čtvrt lele. s drojí stiilke son na miěnere trt lee
Praha
5 title
Dnešní číslo- pra Prahu je o 16 stranách.
Praha
6 article Vláda neumdlí a nesmí umdliti
Vláda neumdlí a nesmí umdliti Pakliže něco mohlo charakterisoval chvilkovou povahu zasedání našeho zem ského parlamentu, byl to zajisté vstup vče rejšího vládního proslovení, z úst místo držitelových slyšeného. Sotva že »měl česte nový sněm uvítati, již a týmž dechem mluvi o konci zasedání, či lépe oddilu tohoto za sedáni. Avšak sněm sejde se z jara znova, to bylo takřka první slovo, jež noví poslanci z úst nejvyššího správce tohoto království zaslechli na označení a osvědčení, že k věcen nejvíce na tomto světě marnosti pomíjejícím náleží »par excellence« sněm království če- ského. Jak řečeno, nelze trefněji označiti krátkodechost sněmovního novorozence, než jak to učinila uvedená řečnická figura pana místodržitele; kyvadlové dvéře nově vyšno- řené sněmovní síně, komihající se po houfném vstupu nově vcházejících poslanců, budou se tak říkajíc ještě komihati, až se nanovo otevrou, aby je opět propustily na předlouhé parlamentní prázdniny, jichž konce přemnozí z nových i starých členů tohoto sněmu živou mocí tentokráte dohlédnouti nemohou, Avšak sejdeme se z jara opětně a pak budemese moci věnovati s obvyklou () péčí všem zá- ležitostem zemským, pravil p. hr. Coudenhove.
Coudenhove
7 article
Je to jeho kavalírské slovo, že na tak dlouho vydrží moratorium,epoložené předsedou mini sterstva oběma národům v této zemi, jest to zaručením, — ústa, z nichž vyšla, byla by k tomu zajisté co nejkompetentnější, — že nevjedou mezi vřeteno sudičky životodárné a prst její sestry, život dál předoucí, nůžky třetí ze záhadných těchto bohyň, aby ustřihly nit nového sněmu českého ještě vlhkou? A docela bez poetiekých obratů řečeno, bude míti sněm království českého skutečně pří- ležitost, aby ospravedlnil skvělou předpověd pana místodržitele, jenž mu vlastně svým obšírným pracovním programem přislibuje trvání delší, než s jakým se setkalo které- koli z jarních zasedání posledních let? Či možno z toho, co jsme včera od p. místo- držitele slyšeli, souditi, že i kdyby se na- plnila hrůzonosná slova obou řečí Körbro- vých a kdyby nastala slibovaná egyptská tma státního převratu, absolutismu a odsta- vení ústavy, že by dopřáno byle zemskému parlamentu našemu, aby si nahradil ta dlouhá léta zanedbávání a zkracování i pohodlně se vénoval svým úkolům, o nichž až dosuo nejvýše vždycky mu bylo dopřáno konstato vati, že by bylo záhodno, aby je vyřídil?
Körbrovýchod
8 article
Skoro by se tak mohlo souditi ze vče- rejší vládní řeči, která se honosila velice nápadným optimismem, připomínajícím po- věstného dekoračního malíře úvodní stěny malostranského úřadního orgánu. A tímto nápadným optimismem velice nápadně líšila se řeč místodržitelská od obvyklého proslo- vení nejvyššího maršálka, jenž dvakráte prohlásil, že nebude šířiti slov a to poprvě o tom, jak velké úkoly sněm český očeká- vají, a podruhé o stavu našich zemských financí, tudíž právě o věcech, jimž platila nejširší slova páně mistodržitelova. Přidáme se k p. nejvyššímu maršálkovi a nehodláme se šířiti ani o těchto úkolech, ani o finan- čním stavu země a to z důvodů na snadě ležících. Neníť k tomu bezprostřední příčiny a to tím méně, že to, co k věci podotk
9 article
místodržitel, je tak nemnohoslibné. Vláda věnuje této věci plnou pozornost, pravil hr. Coudenhove, a je-li to vše, co vláda pro zemské finance učiniti hodlá, není to zajisté mnoho, i opravňuje k úsudku, že země na- příště finančně zkomírati bude — za plné pozornosti vládní. Obšírněji bude možno pohovořiti si o tom, až přijde ono panem místodržitelem slibované sněmovní jaro. Mnohem důležitější pro tento moment jest onen odstavec řeči místodržitelské, který v řeči maršálské téměř úplně schází, anebo u ní jenom letmým způsobem naznačen jest, jenom zmínkou o lepší budoucnosti země. či jen její přípravě. Široce promlouvá o tom pan místodržící v německém závěrku řeči. A věru, tu bychom mu přáli nejen méně optimismu, ale i více realismu, či lépe řečeno, politického verismu v situačním úsudku i pozorování vzájemného vzlahu obou národ- nosti v této zemi. Pravil-li pan místodržitel, přecházeje ke smiřovacímu kusu své propo vědi, že v království tomto žijí dva národové. kteří ode dávna snaží se ve vzájemném zá pase o nejvyšší statky lidskě vzdělanosti srovnává se tento názor Jeho Excellence po tud s objektivním pozorováním skutečnosti že český národ nejvšemožněji skutečně snaž se o tyto nejvyšší statky lidské vzdělanost a že mu v tom německý jeho protivník nej všemožněji překáží. Historie národnostních zápasů mezi českým a německým lidem nen ničím jiným, než límto zápasem českých snah a jich se strany německé mařením za nej výdatnější pomoci vládní.
Coudenhove
10 article
—O dokumenty k tomu zajisté není nouze kdybychom z poslední doby citovali jenon boj český o drohou universitu, jejž tuto jme- novati jest zajisté na místě, když mluví se o podmínkách míru, aneb aspoň o podmín- kách příměří mezi oběma národy, v jehož sporech nemůže zemská hranice česko-mo- ravská býti žádným mezníkem. A což je ně- mecký požadavek výhrady německé státní řeči i odpírání české vnitřní řeči úřadní něčím jiným, nežli vylučování českého ná- roda z řady národů nejen snažících se, ale už i dobyvších nejvyšších statků lidské vzdě- lanosti? Jak dlouho bude i vláda i zástup- cové národa německého přehlížeti a zne uznávati, že i pouhý posunek ruky německé, jímž máme my Čechové ve své vlasti od strčeni býti do řady národa s německým nerovnorodého, musíme považovati za urážku sanglantní, kdy pak přestane ta nesmyslná domýšlivost a očekávání, že bychom byli kdy s to, svoliti k tomu, abychom představoval v této naší zemi podnož německých opti- mátů, kdy upuštěno bude od falešné té »ne- strannosti« vládní, kteráž nechce se míchati ni jediným slovem do merita česko-něme ckého sporu, kdy postaví se vládní zástupce na jedině možné stanovisko nestrannosti sku- tečné, kteráž shodna jest s rovnocennostía úplnou rovnoprávností obou národnosti, obou kmenů stejně právných v télo společné jich vlasti, kdy pak bude od obou ostatních smiřovacích faktorů, Němců i vlády, doznán jedině správný vyrovnaci axiom, že vyrov- nání značí dvě nerovnosti učiniti rovnýmia že smíření jest možno jen mezi rovnými?
Čecho Němec
11 article
Teprve potom přestane onen, už dávno nepěkný lyrismus, jímž jako všechny dosa- vadní, také včerejší vládní pronunciamento se honosi, kdykoli jest řeč o smíru mezi oběmy národy v zemích koruny české, ly- rismus, opěvající krásy a požehnání, jakým oplývá království české, a končící unášejíeí představou o tom, »jaká duševní výše, jaký blahobyt musil by v zemi nastati, kdyby vn nastal také národní míril« Jeho Excellence týmž vzletem pokračo vala dále i připojiti ráčila ujištění, že »vláda neumdli a nesmí umdliti; musíse snažiti vždy přivoditi mír !e- Biblickým pravzorem neúnavnosti o z slíbenou Kanaan jest Mojžíš s pažemi vztý čenými do výše, dokud nedobojován bo vítězný . . . Dokud ramena vlády podepřena budou při tom takovými pomocníky jako dr Eppinger a hr. Stürgkh, kteří se tak významně v posledních dnech slyšeti dali, dotud bo pod takovou záštitou bude bojem vedeným o vyhlazení nás Čechů. Jak se musíme my v takovém boji chovati, jest dáno vyrčenou jeho povahou; nám nezbude v něm, leč po- sice nejdůraznější sebeobrany. A klassickým pak pravzorem neúnavno- sti jest neumdlený strýc Sysifos! Jeho ne- únavnosti jsou ovšem kladeny meze. A na tyto zapomníti ráčil pan místodržitel ve sve včerejší řeči, neboť nezmínil se ani slovem o úkladech, kteréž všakému vyrovnávání smiřování strojí Jiří Schönerer, podle své, všem politikům známé a od žádného z nich nepodceňované válečné proklamace. A tu. myslíme, hrozí nejspolehlivější ničitel jinak krásné a jímavé pointy včerejší místodržitel ské řeči. Kdyby vše se ve vládních plánech až na ten nejjemnější vlas shodovalo, o čem dlužno ovšem pochybovati, bude to všeně mecká většina smiřovacího partnera něme ckého, která nedá vladě dožiti se těch radostí jakých si pan místodržitel poslední větou své včerejší řeči tak ideálně sliboval ..
Eppinger Stürgkh Čecho Sysifos Schönerer
12 article
Sněm království českého. Schůze priviní. V Praze, 28. prosince. Po dlouhém vyjednávání a velkém na máhání uráčilo se konečně vládě svolat především na dva, tři dny sněm tohoto krá lovství, aby aspoň prozatímně postaralse o hospodářství zemské a za druhé učiniti vedle toho závazný slib, že poskytnuto bude našemu zemskému parlamentu na jaře pří ležitosti, vyříditi nejen definitivně rozpočet, nýbrž také ostatní důležité a nalehavé po- třeby zemské, jichž není málo a jež odkládati znamenalo by poškoditi obyvalelstvo v jeho nejdůležitějších zájmeci. Toť se ví, že z mysli násilím plašiti musíme myšlenky, které se nám mermomocí vtírají, neboť ve zlém ocí tili bychom se rozmaru, kdybychom porov- návati chtěli sněmy dřívější s těmi, jake máme dnes a kdybychom jali se zkoušeti která z krásných naději, jimž jsme se od dávali na úsvilě doby ústavní, se splnila která nikoli. Jak smutné dodělali bychom se bilance - Zůstaňme proto raději v přítomnosti a ne- dbejme dob minulých. Nevybředli bychom z výčitek a mnohe bychom činiti musili samým sobě. Byl to včera nový sněm, jenž byl za- hájen, měl tudíž zajímavost zvláštní. Dle zemskélio řádu záleží sněm ze tří kuriía každá tato kurie tentokráte podstatně změnila svou tvářnost u porovnání s obdobím uply nulým. Nejstabilnější jinak kurie velkostat kařská, kterouž dříve výhradně měli konser
Praha
13 article
vativní velkostatkáři ve své moci, tentokráte z pouhé smířlivosti, což čte se jinak též »z nalehání vlady«, jedenadvacet mandátů popustili Němcům, ovšem také velkostatká řům, však takové politické straně, jež ohledu národním od ostatních živlů měšťan- ských ničím se nerozeznává. Sedmdesá mandátů, jež měla dřív, sevrklo se pojednou na mandátů devělačtyřicet. Značné a významné změny se udály též v obou ostatních kuriích. Ve venkovské kurii české značného počtu mandátů dobyla tak zvaná strana agrární, v kurii městské a pak též ve venkovské pokud jde o Němce, velkých úspěchů do mohla se tak zvaná strana všeněmecká Celkový facit je, že v novém sněmu jsou seslabeny všechny kurie dřívější a sice tak že nezůstane to bez vlivu na příští složení správy zemské a na řízení zemskýcl ústavů. Poslanci, již o hodině jedenácté scházel se v nově vyleštěné sněmovní sini, jež se svými pseudo-kararskými karyatidami a se svými znovu pozlacenými lustry činí dojem velmi vlídný. Pokud se týče míst, zaujali němečtí velkostatkáři ne snad ievé křídlo pravice, nýbrž okupovali třetí oddělení v pravo to, kde seděl druhdy konservativních velkostat kářů generální štáb. V první lavici posadilse kníže Fürstenberg, po Osv. Thunovi vlastní vůdce strany. Agrárníci netvoří kompaktn skupinu, usadili se kde mohli, za to Vše- němci velmi resolutně protestovali prot tomu, aby jim byla místa vykázána pod galerií, jež člověku na hlavu padá a odkud zejmena mizerně se to mluví. Nejvyšší mar šálek, na něhož se ve věci té obrátili, ne mohl nic jiného, než býti pánům radou, aby si to vyjednali se svými soukmenovci. Nelz se také diviti, vždyť ve sněmu dnes víc než osmdesát nových poslancův.
Němec Fürstenberg Osv Thun
14 article
Nedlouho po 12. hodině vkročil do sín sněmovní nejdříve místodržitel s mistodržitel ským radou Vojáčkem a po nich kníže Jiří Lobkovic s drem. Werunským Hrabě Coudenhove prohlásil sněm za zahájený i oznámil, že císař jmenoval zem ským maršálkem opět knížete Jiřího Lob kovice a dra. Werunského jeho zá stupcem v řízení sněmu. Zemský maršálek ujav se předsednictva, učinil tak slovy, jež na pravici i ve středu mocný vzbudila ohlas. Zejmena když připomenul, jak macešskyse se sněmy zachází, jak marné bylo všechno dovolávání se práva a spravodlnosti pro sněm tohoto království, jenž po dvě léta již ne mohl řádně vyříditi svůj rozpočet a který letos zase svolán jen, aby formálně se učinilo zadost zákonu. Když řečník poukáza! ku hroznému stavu financí zemských, hlas nevole otřásl sněmovnou. Na konec řeči své provolal, jak obvykle, slávu panovníkovi.
Vojáček Lobkovic Coudenhove Jiří lob Werunski
15 article
Zvláštní byl tón, kterým tentokráte mluvil maršálek. Byl to tón resignace, smíšený s hně- vem. — — Po maršálkovi pronesl několik konvencionálních slov německý a česky dr Werunsky. Místodržitel s důrazem věštil, že vlastní zasedání konati se bude teprve za ně- kolik neděl a to že prý bude pro rozvoj země zasedání významné. Líčil nynější bídu, ale na útěchu dodal, ta že není té doby domo vem jen u nás, nýbrž na celém kontinentě. velebil rolníka, jak statečně prý čelí nýnější bídě hospodářské. Však prý bude líp, až sněm poctivě své práce se chopí a zejmena až do jde na uskutečnění vodních staveb, jež jsou v drobutm prodejie panně číslo o pobi . . . za s odpoleřni . . . . . . . za 2b ve slfalkách sa venkovšr ranní čislo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . Sb Inseráty plati as hetově npk Předplicení a lssarty plijiši dualal- strace v Matissské slici č. a Tam nsebázeší sa táž redls tee dlskárns a eapsdice . Národnich L.ist a“. Bukopisy ss nvrraovji
Werunsky
16 article
projektovány a s jejichž stavbou co nevidět bude započato. Mistodržitel má také za to, že záhy bude se sněm zabývati s hospodář- skými družstvy, na jejichž zřízení vídeňský parlament rámcovým zákonem byl se usnesl. V německé části řeči své dotknul se místo- držitel otázky národního smíření a učinil dobře, že o této věci mluvil německy, nebot co byl řekl, ne jinam, než na Němce se dalo adresovati. Jakým kvetoucím rájem stala by se tato země, kdyby zavládl v ní národní smír a oba národové závodili v ní prací ku jejími rozkvětul zvolal místodržitel. Proč ale Němci a vlády smíru upřímně nechtějí? Vše- němci zahajovacím ceremonním řečem pří lomni nebyli. Se strany české podán byl včera jediný jen návrh. Navrh, aby sněm království če- ského se svými tužbami obrátil se adresou ku svému králi. Doba je věru taková, že slovy přímým a mužně oddanými sněm má ne pouze právo, než i povínnost přiblížiti se ke trůnu a appel- lováti na jeho účasť a pomoc.
Němec
17 article
Poslanec Ždárský podal ohražení jmenem strany agrární, posl. dr. Baxa státoprávní ohražení proti zkraeování sněmu tohoto království v kompetenci a starých nepopíratelných právech. Jinak vyplnéna schůze verifikacemi voleb. Jaký dojem odnášeli si poslanci z první této schůze? Neurčity, nejasný, mlhavý, jako to ny- nější počasí. Mluvíli vláda ve Vídni s uznání hodnou přesností a bez velikého výběru slov, hrozí-li tam opatřeními nejkrajnějšími, tklivě a s ja- kousi bolestivou roztoužeností po Nirvaně domlouvá representaci obou kmenů, aby se smířily. A ukazujeli ve Vídni » perspektivu«, co hrozného se stane, nedojde-li ku příměří mezi oběma národy a zůstane li to při ny- nějším stavu věcí, odkrývá v Praze závoj říše štěstí a blaha, jakou by se stalo Ra- kousko a zejmena království české, kdyby k národnostnímu smíru došlo. Zatřesme kaleidoskopem, abychom spa- třili v něm zase nový obrázek.
Ždárský doktor Baxa Vídeň Praha
18 article
Schůze zahájena o 12 hod. 15 min. odpol. U stolu vládního: místodržitel hrabě Couden- hove a místodržitelský rada Voljáček. Sněmovní sekretář Höhm dává znamení zvon- cem. Poslanci zaujímají svá místa. Místodržitel hr. Coudenhove sděluje, že cí- sař jmenoval Jiřího knížete z Lobkovic nejvyšším maršálkem královstvi českého a pana zemského po- slance dra. Alberta Werunského náměstkem jenov řízení sněmu zemského, jež žádá, aby na křesla svá zasedli, v úřad svůj se uvázali a předepsaný slib složili. Mislodržitelský rada Vojáček (obrácen k zem. maršálkovi, čte): »Učiníte Vaše Jasnosti, jako nej- vyšší maršálek zemský, v ruce pana mistodržiteie slib na místě přísahy, že chcete Jeho Veličenstvu cí- saři a králi věren a jeho poslušeu býti, zákony za- chovávali a povinnosti své svědomitě plniti.e Kníže Jiří Lobkovie: »Slibují.« Podobně skládá přísahu náměstek maršálků posl. Werunsky. Oba nově jmenovaní funkcionáři zaujímají svá místa. Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Za- hajuji první zasedání sněmu královatví českéhov r. 1901 a konstatuji, že slavný sněm jest způsobilý k usnášení. Zemský maršálek projevuje dále dik cí- saři za své jmenování i pokračuje: Dále pak dovo- luji si vítati poslance tohoto sněmu, již dnes v první schůzi tohoto zasedání se sestoupili. V české řeči praví pak dále maršálek: Slavný sněme! Sněm království českého opět se sestupuje k zasedání, stran jehož trvání podle urči- tých z prá v, jež mne d ošly, nemůžeme očekávati,
Couden Coudenhove Jiří kníže Werunski Jiří Lobkovie Lobkovice Voljáček
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. cnon
20 article
— V Praze, 28. prosince. 8—. (Kronika.) Přírodozpyt společnost zabývá se vysvětlováním zjevů, jakéž vám někdy zpropadeně dovedly pomásti koncept. Ne- švihlo vám ještě řezavě o sluch slovičko »klikat Třeba umělecká, vědecká, politická, literární. hospodářská nebo obchodní klika! Co to za živočicha? Je tak lopotno všecko úsilí lidstva ! Cítím v sobě každý jiskřičku snahy, nadání, povolání, prospěti dle sil celku, přibližiti se ideálu. Ale člověk je tak sláb! Tak sláb! Jedinec, sám sobě ponechán, tak snadno umdli, klesne, zhyne Nezbývá, než spolčovati síly, sestupovati se nastupovati společně cestu. Pud sebezachovae žene tak jedince, družiti se k jedinci. Než se naděješ, shluklo se hejno lačných, vzájemné podpory potřebných . .. A již vyčullo čertovo kopejtko Sdružení je davová bytost přírodních, sle pých vnuknutí. Od té chvíle, co členové uejtil vzájemně dotknutí loktů, projelo bytost tělem vědomí společného zájmu. Nová bytost cíti pře devším potřebu sebezachování. Původně čistá, ideální snaha členů nebude příště cílem, ale puhým prostředkem nového organismu. Cílem bude na příště předem sáma existence hiro- madné bylosti. Vznikla klika. Ve všech oborech kulturní práce řádí kliky jako ve všech ústrojích těla řádí mikroby Porušují fünkce orgánů, zdržují vývoj, přivod krise, horečky, otravy, katastrofy.
Praha
21 article
— Člověk slaboch, jedinec i dav věř ochotně v mohutnost vyšších sil, koří se ideám zásadám i autoritám. Je hotov za ně žiti umřiti. Klice nic není svato. Ideál, zásada jsou jí záminkou, prostředkem. Účelem je si sama. Boha, vlast, národ, svobodu, pravdů, krásu, všeho slávu hlásá, aby utyrdila své panstvi. Zie by se však potázal, kdo by, vymknuv se službě kliky, sloužiti chtěl do opravdy ideám. bohu, svobodě, pravdě. . . Běda! lhned uel- til by nešťastník následky své opovážlivosti Smečkou vášní popadnut a rozsápán odpyka by svoji neznalost pravého stavu věci . . . va Jméno Elěmir Bourges není českému lite- rárnímu čténáři tuze zběžno. Ale muž dost nám vzdálený rodem i působením je nám přec dost blízký svým poměrem společenským. Jeho případ je tak výmluvně poučný. Už je tomu hezká řádka let, co vás zaujala dila spisovatele. Četli jste s nemalým zájmem ty knihy jak syté životní pravdou, tak prodchnuté hlubokým názorem, tak prozářené skvělou slo- vesnou formou, jak v delších přestávkách po sobě následovaly. »V soumraku božstev« (»Le Crépuseule des Dieux«), »Pod sekerou« (»Sous la hache«) a »Ptáče ulětá, květ opadává«. Ne- odolali jste tehdy projevili znamenitým pracem na místě svůj obdiv. Literární dílo pana El mira Bourgesa zdálo se vám rovnati se pracem nejzvučnějších jmen současně francouzské spisby románové. Těšili jste se, že názor váš najiste potvrzen bude uznáním povolané literární veřej nosti francouzské. Čekali jsle.
Elěmir El
22 article
Ale podivná věc! Míjel rok za rokem. Minulo deset, dva náct, patnáct let. Po celou dobu pilně jste sledovali pařížské listy, probírali se v lite- rárních rubrikách, převraceli revue a hlídky. Leč marně! Po důkladnějším ocenění autorova díla, po šetrnějším vyzvednutí jeho jména a vý znamu na široké veřejnosti nikde stopy. Všude jen jména známého zvuku, jména slavná, svě tová až k omrzení. Jmen všude a na všech stra- nách dost a dost. Ale po jméně, které jste hledali, ani potuchy. Co se to děje? Mýlili jste se snad? Pova žovali jste snad něco za dílo znamenité, co vše- chen ostatní — a ke všemu rozhodující! — svět neuznával za hodna ani nejmenší pozor- nosti? Málem jste už nepodléhali té trapně sug- gesci! Konečně přišlo vysvětlení! Nyní, po dlouhé řadě let! Dlouho jste se načekali! Ko- nečně! Nemýlili jste se tenkrát! Pan Klemin Bourges jest vskutku muž, za kterého jste jej měli, muž velikého nadání a literárního významu roveň v tom směru kterékoliv celebritě sou časně, dominující té chvíle světovému románu Francie. Kdyby rozhodovaly jen obsah a cena spisů, musilo by vedle jmen Zoly, Bourgeta, Anatola France, Lotia zvučeti na knihovém tržišti světovém, rozléhati se s katheder a vří- skati z bojovných polnic liferárních táborů tak jméno Elémira Bourgesa. Ale to je právě, oč jde Obsah a cena spisů samy nerozhodují o těch věcech. A pan Elémir Bourges je dnes na tržišt knihovém muž téměř neznámého jména. A příčina podivného zjevu? Je velmi prosta.
Pova Klemin Zola Bourget Franc Lotius Elémira Elémir ko Bourges Francie
23 article
Pan Elémir Bourges není a nebyl nikdy členem žádně — literární kliky. Objasnil věc nedávno na vynikajíeím místě (Revue bleu) »někdo« velmi vážného, spolehlivého slova. Známá dvojice lite rární, bratří Pavel a Viktor Margueritové, vzácná počestná firma. — Vyšla překrásná kniha! praví. Víte o tom? Slyšeli jste o ní mluvit? Četli jste o ní nějaké zprávy tichého porozumění neb hlučné reklamy ? Nečetli jste. Ale sám aufor je vinen, proč se o něm nemluvi. Dnes, kdy plody myšlenkové musí zráti parou, kdy po jedné straně ještě zelené, po druhé už nahnilé se před- kládají nenasytnému obecenstvu, přichází auto se svou trpělivou přísností, pěstuje svůj ideál dokonalosti, uchyluje se na venek, do lesa mezi vysoké stromy, k tiché svítilně své pracovny bojuje a trpí, aby vystihl, po čem se mu stýská krásu svého díla; měsíce-li nesťačí, nastavuje lěta, celý život vypotřebuje ve snaze ušlechtilé, a když konečně připevněna k jeho knize čarovná páska »právě vyšlo« — jakým právem chtěl by očekávati autor, že jeho dílo zaujme totéž místo které připadlo leckteré ledabylo na rychlo zro- bené a na trh hozené objednávce? Proč ne vydává muž po knize rok co rok? Proč nežije v Páríží? Proč nenáleží žádnému kroužku?
Elémir Pavel Margueritová Bourges Párížet čarovný pásek
24 article
Proč se neschází s nikým po pivnicích? Proč nenavštuje redakce? Proč se vyhybá všem po dobným krokům a spokojuje se tím, že napsul pěknou knihu? ... Sám vinen je, milý pun Elemir Bourges .. A tak to tedy přišlol Pravidelného zvěstovatele literárních no vinek, zvěstovatele z povolání, nestranného, svě- domitého, který by si všímal všeho a o všem podával svoji bezpečnou, spolehlivou zprávu veřejnosti, takového ideálného prostředkovatele mezi uměním a obecenstvem, mezi literátem čtenářem, o jakém sní nadšená naivnost, není dnes ani v Paříži, ani kdekoli na celém světě Není ho, proto že se nedá vůbec mysliti Obrovská, hromadná, veletöková produkce zne možňuje každé pomyšlení na existenci a čin nost takového božsky vševědného rozdělovač spravedlnosti. Nezbývá, než prostředek náliražný, lepšt nebo horší. Literát, má-li produkovat, musi žit máli žít, musí míti jméno, býti znám, hledán. Instinkt potřeby sbližuje lidi. A smlouva je brzo uzavřena, ať psaná či nic. Já povím o tobě, ty o mně! Já tě nazvu geniálním básnikem, romanopiscem, umělcem. Ty mně prohlásišz znamenitého, duchaplného kritika. Já budu leštit vůj štít, ty za to mávej za mne obran- ným mečem . . . Věc přirozená, záměr ko- nečně počestný, vůle dobrá: vzájemná pomo a přispění. Ale v lůně přírody dřímají už tak zrádné silyl Sotva vyřízena první dobře míněná vzá jemná službička, už vznikl zárodek netvora společenské přírody, krvežíznivého daviče, be stiálního pohlcovače nevinných oběti — zárodel kliky- A klika, jako zjev, má své přírodopisné vlastnosti. Má podivuhodnou schopnost svépo moci a soběhrabství. Dovede talent průměrné hodnoty přes noc vyšroubovat na znamenitos prvního řádu, vtipného pracovníka, podavače opisovače, obratem pasovat na geniálního roz svěcovače nových světel, razitele nových směrů
Paříž Elemir Bourges
25 article
Dovede přemršťovat silné a zastírat slabé stránky svých, umlčovat dobré a podákrtávat lich stránky lidiček stojících mimo její svazek, ne- sloužících její zájmům. Zná výtečně obrace věci na rub, bílé na černo, etnost v neřest. krásu ve hnus, pravdu v lež a zájem-li káže, nožičky všeho tam položit, kam by patřila hlava. Klíka jen udá tón, kámen dopadl na hladinu, kola se šíří v pohyblivém živlu dále a dále, sama od sebe, pouhou suggescí. Apparát veřejnosti, literalura, tisk, nejsou než trpný prostřednik, živel, který podle zákona vlny pře- náši pohyb, slepě, mechanicky A tak to přichází. Ze dvou talentů stejne hodnoly jméno jednoho zvuči ve všech díleci světa, jméno druhého je neznámo. Jedno koně snad písmenkou —t a druhé písmenkou —s Jednoho vynesla klika, druhý zůsťal mimo jej zájem. Pan Bourget je autor světově pověsti, slávu jeho jména hlásá tisice časopisů v mi- lionech výtisků do všech končin. O panu Bourgesovi četli jste onehdy poprvé zase — po dvaceti letech . ..
Bourget Bourges
26 article
Illustrace z přírodopisu kliky. A to ještě není ani řeč o přímých vraždách, jakých ve službě svého zájmu schopen je apparát kliky. Hluboká nevole proti takovému zřízení společnosti zmocňuje se vyznavače práva pravdy. Umiňují si, vynaložiti vše, aby byla učiněna přítrž zběsilému řádění kliky. Přisahají pomstu i zadostučinění věčným idoálům. Po- dávají si ruce za společným ušlechtilým cílem. Ale sotva se dotkli jejich dlaně, už — sami podlehli kletbě přírodního zákona a dali vznik obludě, která podle surových zákonů svého rodu začne ihned sama kolem sebe řádit a běsnit a .. V literatuře jako ve druhých živlecho kul- turních hemží se klik, jako v moři plavouna dravých a žravých. Jak se uchrániti tak hnus- ného přibuzenstva s bestialitou přírody ? — Zůstati sám, věren ideálům, spolehnouti na vlastní statečnost a síly . . .
27 article
Překrásné! Vždy sám, bez podpory přátel věren službě myšlenky, bez lichotného ohlasu, bez osvéžení sil, jaké skýtá illuse jmena, uznání slávy . . . Terč útokům a příkořím těch, jichž zájmům snad jste na překážku? . .. Véru pyšný úkol, hodný mysli, málem ne re- kovné! Ale rozhodně snadněji vysloviš, než vykonáš! Autor »Soumraku božstev« mohl by o tom něco vypravovat Naučení se samo vtírá. Líbilo se vám dílo a nečetli jste nikde jeho chválu? Neslavil nikdo jeho původce ? Nedbejtel Jen-li pohnulo lepší stránkou vaší duše, vzrušilo ušlechtile vaši mysl, naplnilo srdce čistým pla- menem: je to dobré dilol Třeba zrevidovati tradice zvyků ! Kdysi pla- tilo za povinnost vzdělance, znáti vše, co mělo svoji pověst. To byla doba primitivních ještě poměrů veřejnosti. Tehdy jmeno, uznání, slávu musil si každý opatřovati sám. Dnes zařízeno vše na velkovýrobu, na objednávku a dodávku Třeba se přizpůsobiti poměrům. Dnes vůči lesku a šumu slavného jmena zachováte si jistou ne- důvěru, jakou ukládá opatrnost vůči továrním známkám.