2
masthead
V Praze, v sobotu dne 28. záři 1901.
Praha
4
article
Na rnhní a edpol. listy
U přilohašni (.Naněný Obzor v
ntředu a „Literárni Hlldka
v pátek) předplácí set
Traze v zdninistrani
na měsje
. . . . 2 K-
na čtvzt leta . . . . .
6 K —
s dvoží donáškou
a maěsle
na čtvt lets
K 5on
ve aiialkáche
2K 80
se něsle . .
Poštou:
aa mněsle
kei
na čtvrt lefa : . . .
s dvojí zái llkou
so
na měelo
Literárni Hlldek
U přilohašni
5
article
Dnešni čislo pro Prahu le o 24 stranách.
Dnešni čislo pro Prahu le o 24 stranách.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v pondělí slne
30. září v obvyklou hodinu
polední.
Praha
6
article
Obchodní politika německá a
Rakousko.
Obchodní politika německá a
Rakousko.
Nikdy snad nedovedly otázky hospodář-
ské zaujati více myslící veřejnost než od
okamžiku, kdy návrh nového celního tarifu
německého všeobecně se stal známým. Pů-
sobil na všech stranách jako poplašný signál
a zatlačil do pozadí i nejpalčivější otázky
politické, učiniv zřejmou jejich závislosta
podřízenost na tom, zda státy evropskév
nejbližších letech upraví základy svých ho-
spodářských styků ve vzájemné shodě,č
zdali hospodářská konkurence jejich se při-
ostří až k celním zápasům a zahalí takto
hospodářskou budoucnost národů těžkými
mraky nejistoty.
V soustáti rakousko -uherském otázky
tyto ještě se staly spletitějšími tím, že poměr
obou polovin říše není dosud vyřízen a že
německé strany některé přímo si vytkly z
program: podlomení hospodářské samostat-
nosti státu a uvedení této jeho poloviny do
celního buntu s Německem.
V Německu samém všecka veřejnos
rozestoupila se v tábory příkře zápolící mez
sebou; jedni byli nadšeni nenadálým obra-
tem vládního návrhu ve směru zvýšení cel
zejmena obilních, druzí shledávali v něm
nejnebezpečnější poblouzení vládní politiky
hospodářské.
Rakousko
Německo
7
article
Zatím některé události přispěly k tomu,
že v Německu samém počínají nahlížeti, jal
návrhem nového celního tarifu uložilis
úkoly, s něž jejich síla vnitřní nikterak
není.
Propukající hospodářská tíseň a mno-
žící se úpadky v Německu odhalily příliš
záhy cizině, že Německo nemůže, ba nesm
se pustiti do bezohledného hospodářského
boje se svými sousedy, zejmena ne s oněmi,
kteří jsou výdatnými odběrateli jeho prů-
myslu, dodávajíce mu své plodiny země-
dělské.
Nejdůležitější ze sousedů těch — Rusko
samojediné by bylo s to, zasaditi něme-
ckemu průmyštr a obohodu rány—amrtelne
a možno tudíž za účinek zápasu německých
hospodářských směrů a jevící se krise v Ně-
mecku pokládati uklidňující schůzi císaře
Viléma s ruským carem v Gdánsku, jejíž
smysl se všeobecně tlumočí ve smyslu příští
hospodářské shody mezi oběma státy.
Vilém
Německo
Rusko
8
article
Doklady toho podávají nejen řeči pru-
ského ministra obchodu Möllera, jenž připra-
vuje půdu k smíření stanovisk hospodářských
v Německu, ale zvláště dvoudenní rokování
proslulého spolku pro sociální politiku, v něm
soustřeďují se vynikající theoretikové i prakti-
kové národohospodářští v Německu a jež
věnováno bylo o bchodní politice, t.j.
otázce, jak tato vynikající korporace pohlíž
na bojovný návrh nového celního tarifu.
Na valné hromadě spolku toho ozvaly
se i hlasy z Rakouska a již tato okolnost
sama zasluhuje povšimnutí u nás vzhledem
k tomu, jak některé politické skupiny zdej
ších Němců se chovaji k hospodářšké samo
statnosti Rakouska.
Nemůžeme tuto ovšem podrobně stopo-
vati obsah debaty, již se účastnilo na padesá
povolaných odborníků, ale shrneme ve struč
ném přehledu hlavní myšlenky, jež o hospo
dářských otázkách nejbližší budoucnosti byly
pronešeny s platností všeobecnou, i pokudse
tohoto soustátí týče zvláště.
A tu nutno na předním místě zazname-
nati, že všichni přítomní až na jedinou vý
minku vyslovili se bezpodmínečně proti útoč-
nému rázu návrhu celního tarifu a prohlásil
se pro obnovení obchodních smluv
s trváním pokud možná mnoha-
letým. Souhlas tento jest tím pozoruhod-
nější, že řečníci náleželi jinak k nejrůznějším
směrům a tudíž mohou býti v této věci po-
kládáni za věrné tlumočníky vystřízlivěn
z hospodářské útočnosti. Všickni skoro řeč
níci prohlásili, že tento nový tarif by by
obratem k neznámé budoucnosti a jed-
notlivci přímo vytkli vládě, že tarif tento
může způsobiti nevýslovné neštěstí svou bez-
ohlednou podporou požadavku vysokých
ochranných cel.
Möller
Němec
Německo
Rakousko
9
article
Pokud se týče účinku jeno na zeměděl-
ství, průmysl, obchod, společenský živo
a další rozvoj státní, snešeno množství co
nejpodrobněji doložených úsudků, jejichž zná-
most nebude ani u nás na škodu.
Zvýšená ela nepomohou nyní v Německu
ani zemědělství ani průmyslu. Zdražení vý-
roby a potřeb životních seslabilo by nejen
vývoz průmyslových tovarů, ale i odbyt na
domácím, vnitrozemském trhu. Tím ubylo by
příjmů právě malým a středním rolníkům
v oněch hospodářských odvětvích, jež jsou
nyní nejvýnosnější, neboť šetřením, vykona-
ným v 1526 hospodářstvích, zjištěno, že obilí
poskytuje jen 26.4% příjmu zemědělského
Zvýšení cen obilních by stlačilo zpotřebu
mléka, másla, masa a tyto tvoří 40 6% příjmu.
V zalidněných krajích jest oprávněné roz
množování malých hospodářství a jen tato
tam mají budoucnost. Zemědělství nutno po-
máhati jinak než vysokými obilními cly.
která sice dočasně podporují latifundie, ale
způsobují stěhování z venkova do měst. Jed-
ním z prostředků na podporu zemědělstv
by byly i odměny na nejvhodnější pěstění
dobytkarství totiz na produkci mase.—
Nikdy neutikal lid víče z venkova nez
v dobách s vysokými obilními ely a cenami.
Nejdéle do r. 1920 by vysoká cla způsobila
podobný stav zemědělství jako v Anglii, kde
za podobných okolností všechny strany se
pak postavily proti agrárnictví, a doba ta
jistě přijde, kdy se pozná omyl, jenž spočívá
ve snaze po zavedení vysokých cel. Několik
řečníků se vyslovilo pro obilní monopol na
způsob monopolu tabákového,
Přehnaná cla zahradila by Německu pří
stup na světový trh a způsobila nesnesitelný
tlak konkurrenční na trhu vnitřním. Nej
povážlivější známkou jest však, že soutě
dovolává se zakročení slátu k využitkování
jeho moci proti zájmům celku.
Německo
Anglie
10
article
Avšak zásady návrhu nového celního
tarifu nezůstaly bez zdravého účinku ani na
přitomné účastníky z Bakouska, mezi nimiž
byl i vídeňský prof. Philippovich, kterýž do
nedávna zvláště horlivě pracoval pro hospo-
dářské »sblížení« Rakouska s Německem.
Byl nucen tentokráte značně obrátiti. Po-
ukázal na hospodářskou sobeckost Německ
slovy, že Německo ani na okamžik nevzdalo
se ve své hospodářské politice výhod, aby
trvající poměr přátelský s Rakouskem upev-
nilo. Tarif německýučinil na něho dojem
chladného účtu, o nějž se mezi sebou
shodli velkoprůmyslníci a velkostatkáři
jeden sahů do pravé, druhý do levé kapsy
svých dobrých sousedů. Měl sice za to, že
mělo se pracovali ke zřízení veli-
kého hospodářského území; ale
musí doznati, že není možná nastou
piti tuto cestu, když nepřicházíse
v ústrety. Nezbude, než vybrati si: buďs
ohraditi anebo býti ohraženu; a tu nutnose
rozhodnouti pro činný postup (to jest
ohraditi se proti útočnosti německého tarifu)
Ale prof. Philippovích nemohl si odepříti,
aby neupozornil Německo, kam by mělo
mířiti. »Německo,« tak prohlásil, »jest i dle
své polohy i dle svého hospodářského vý-
znamu k tomu povoláno, aby určovalo
o bchodní politiku střední Evropy
Německo mohlo uskutečniti tuto myšlenku,
jež tanula na mysli již Listoví: sjedno-
titi střední Evropu od Sever-
níhe (německého) moře až k moř
Adriatickému a Černému ve ve-
liký obchodní dům. Návrhi německého
celního tarifu o tom rozhodne, půjde li se
za touto myšlenkou, anebo budou-li státy
nuceny do zvláštních hospodářských území. « —
Maďaři zatím již zcela jasně pověděli
vídeňskému p. professorovi, že nehodlaj
býti účastníky onoho německého »velko
obchodu«.
A my Čechové ?
profesor
Philippovich
Maďar
Čecho
Bakousko
Rakousko
Německo
Evropa
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 27. září. (Německá vo
lební provolá ní.) Volební program ně
mecké strany pokrokové jeji všechny
známky strany odumírajicl. Opozdil se za pro-
gramem všeněmeckým a nacionálním, patrn
proto, aby jeho pišatel poznal, které jsou nej-
novější elle stran radikálních a nyní, ačs
snaži tu a tam tryati na starých zásadách po-
krokových, pokutirává přece jen tam, kam mu
ukázal cestu »všeněmecký furor«. Proto tento
program činí i v německých kruzích (viz
»Reichsw.«) dojem, že pokrokoveům nejde
vlastně než ani o volební boj, nýbrž že celá
jejich volební akce má jen ten účel, aby se
zdálo, že také něco činí. »Pánové, kteří se v
Praze sešli — píše »Reichswehr« — a tam s
s namáháním shodli na zajímavé kandidátní li-
stině, sotva budou pokládati za neštěstí, když
jejich kandidáti zvítězí jen z nejnepatrnější části.
Pokrokovci jsou už příliš passivní, aby mohl
s radikály podstoupiti boj na život a na smrt
Proto více neb méně dobrovolně dávají přet-
nost radikálům.« Zcela pochybený jest však
závěrek, jejž vídeňský list vyvádí ze svých po
zorování. Soudí totiž, že passivnost pokr
Praha
12
article
kovců uspíší vítězství radikálních poslanců, na
čež tito, až budou nuceni převzíti odpovědnost
za německou politiku v Čechách, sleví mnoho
ze svého radikalismu. Čtyřletá zkušenost n
učila nás pravému opaku. Čím více se pře
německým radikalismem ustupovalo, tím se
slával panovačnějším a útoěnějším. Nové jeho
vítězství při českých volbách zvýší ještě víee
jeho zpupnost.
Pradův nacionální program pro-
hlašuje krakovský »Czas« za lehikomyslnost.
hraničící s bláznovství m. Nebo
toto prohlášení jeví se i mezi nesčetnými směš-
nými manifesty a kommunikáty levice nedostiž-
ným pomníkem nesmyslu. Žádť se v něm
jedním dechem německý jazyk státní a český
jazyk úřadní, antisemitism a rovnoprávnos
všech vyznání, centralism a samostatnost Ha-
liče, germanisace Cech a rozdělení země. Slo-
vom tito politikové vložili do svého programu
také celý program Schönererův a z toho po-
vstal galimatias, jakémuž neni rovna. Ve
vzhledě hospodářském přibarven mimo to po
žadavkem celní unie s Německem a to jen ně-
kolik neděl po uveřejnění německého celního
tarifu. Téžko nálezti lepší ukázku novolného
komismu.
»Czas« vykládá si tyto nesrovnalosti v ně
meckém programu povahou rakouských Němců.
Němci projevíli značný smysl pro politickou
organisaci, smysl pro vládu a moc. Avšal
v tomto vzhledě nejsou všichni Němci stejní.
Pradův
Němec
Čechy
Německo
13
article
»Zdá se — konči »Czas« — jakoby mezi
Němci byla dvě různá plemena: severní tvrdé.
vyškolené, dogmatické; jižní měkké, anarchi
cké, lehkomyslné. Není jistě náhoda, že sjedno-
cení Němců provedli Prušáci a ne Bavoři
a zeela jistě jsou také rakouští Němci větev
onoho jižního plemene. Napadlo nás to př
čtení nejnovějšího volebního provolání něme-
ekých nacionálů v Čechách.«
Z Krakova, 27. záři. (Nový ma
šálek haličský.) Lvovským listům sděluje
se z Vídně, že při obsazování hodnosti zem-
ského maršálka halického volba kolisala až do
poslední chvíle mezi knížetem Ondřejem Lubo-
mírským a hr. Ondřejem Potocký m. Dr
Körber přimlouval se za prvého, poněvadž kn
Lubomírský těší se sympatiím i v pokrokových
kruzích halických a není tak rozhodným stran-
níkem, jako hr. Potocký, jenž platí nyníz
hlavního vůdce krakovských stančíků a je nej-
větším akcionářem jich orgánu »Czasu«. Hr
Potocký má však mocnější vliv ve dvorních
kruzích vídeňských a proto při posledním
Körbrově slyšení u císaře padla volba na Poto-
ckého, jehož jmenování bude publikováno v nej-
bližších dnech.
Němec
Bavor
Ondřej Lubo
Potocká
Körber
Čechy
Krakov
Vídeň
14
article
Hrabě Ondřej Potocký narodil s
r. 1861, studoval střední školy v Krakově,
práva v Krakově a v Praze, kde si také odbyo
vojenskou službu v hulánském pluku. R. 1884
byl v Krakové povýšen za doktora práv »sub
auspiciis imperatoris«. V krátce na to vstoupi
do služeb diplomatiekých a byl přidělen k madrid
skému vyslanectví. Ženat je s hraběnkou Annou
Tyškevičovou. R. 1891 zvolen za krakovske
venkovské obce do říšské rady a nedlouho na
to i do zemského sněmu. R. 1896 zvolen do
obecního zastupitelstva krakovského, kdež se
marně namáhal, aby byl zvolen za starostu
Před dvěma léty povolán do panské sněmovny
V drobném prodejít
ranní čísle o sobě . .
věpolelní
. . . . na 2h
Ye dlialkách na venkově
zanní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
platí re kotové sapřed.
Bředplacení a insesty přijnas v dinisl-
strage v Marizuské ulisi č.3.
Taměnsebáenií se t43 redave
tiskákna a ezpadica .Národnich Lista“.
Kakopiny ze nsvrace
Potocká
Tyškevičův
Národnich List
Krakov
Praha
15
article
Ve sněmu býval hlavním referentem o zemském
rozpočtu.
Z Terstu, 27. září. (Nástupce bi-
skupa Šterka.) V kruzích, blízkých pří-
morskému místodržitelství se proslýchá, že vládě
byl již navržen nástupce zesnulého biskupa
terstského, Šterka. Má jím býti gorický probost
Ondřej Jordan, bývalý říšský poslanec za
venkovské obce Gradiška-Kormín, tedy V la ch.
Že se nynější vláda neodváží poslati do Terstu,
jehož diécese jest většinou slovanská, jiného
biskupa, než Vlacha, o tom při povolnosti vlády
ke všem požadavkům torstských irredentistů ani
nepochybujeme.
O zesnulém biskupu Šterkovi se sděluje,
že veškeren majetek svůj až na malou část,
kterou odkázal svému blízkému příbuznému,
věnoval na zřízení chorvatského
konviktu při jediném chorvatském gymnaslu
istrijském v Pazině.
Z Pešti, 20. září. (Spor mezi srb-
skými biskupy rozhodnut výro-
kem císařovým.) Dle »Pester Lloydus
byl spor mezi patriarchou Brankovičem a vrše-
ckým biskupem Zmejanovičem, který před ro-
kem patriarchu obvinil ze zpronevěry cirkevních
peněz, tyto dni rozhodnut výrokem císařovým.
Jordan
Vlach
Brankovič
Zmejanovič
Terst
Pešť
GradiškaKormín
16
article
Sporem tím zabývala se zvláštní komise, dosa-
zená výborem srbského církevního sboru; po-
něvadž však nález její nelíbil se vládě, stranfcí
patriarchovi, vložil se do sporu sám m.-p. Szell,
a ten prý shledal, že právo i nepravda jes
stejně rozdělena mezi obéma biskupy, že však
není nijakého podkladu pro další zakročenív
tomto sporu. Zejmena rozsudek výše jmeno-
vané komise nevedl by prý k želanému uklizení
sporu. M.-p. Szell obrátil se tedy ke koruně,
aby sama v choulostivé věci této rozhodla, a
ta již vyslovila své mínění, jež bylo sděleno
oběma sporným stranám. Následkem toho zru-
šeny starší výroky komise v této věci a oběma
biskupům uloženo, aby se v nejbližší době po-
starali o obnovení míru a přiště se vystřehli
všelikých konfliktů. Tim odpadne také discipli-
nární vyšetřování proti biskupu Zmejanoviči,
jehož se domáhali přátelé patriarchovi.
Szell
17
title
Politické zprávy zahraničné.
18
article
V Praze, 27. září.
Praha
19
article
Lživé pověsti o Srbsku a ze Srbska.
Naši čtenáři pozerovali, že zprávy o tom,
kterak král Alexandr a královna Draga učinili
pokus prohlásiti za následníka srbského trůnu
mladého bratra královnina, omezili jsme na ru-
briku zpráv telegrafických a telefoniekých, kde
se za našich dní schůzejí noviny všeho druhu,
pravdivé i nepravdivě, podstalné i tendenčně
vymyšlené. Redaktoři nemohou vždycky týž den
zprávy telegraficky roztříditi podle jejich pod-
staty, to bývá možno teprve za nějaký den.
Ovšem ti, kdož novin zneužívají k pletení intrik
a k matení veřejného mínění, jsou ve výhodě,
že se svou lží předbíhají pravdu, dělajíce ji ši-
roké místo v obecenstvu. Avšak solidné obe-
censtvo, tolikráte zprávami tohoto druhu pod-
vedené, nepráhne již po sensaci a skandálu,
nýbrž po pravdě, a vedeno nabylými zkuše-
nostmi, tušivá již odkud a z kterých officin
zprávy musí přijímati opatrně, ano s nedůvěrou.
My starou nedůvěru, která se již mnohokrát
Srbsko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 27. září.
8— (Kronika.) S nepokrytým zějmem
pročtete si programový článek v čele nového
měsičníku mladé literární generace.*) Všecka
hesla mládí z něho zni. Volání k postupu,
víra v poslání, ve vlastní sílu, v budoucnost.
chut bojovat, dobývat, vítězit. Však i zřetelné
stopy nabytých už zkušenosti prokmitají. Ve-
domi položených mezi a překážek, potřeba
svazků a souvislostí, potřeba sebezapření, uznání,
ba úety ke svému okoli, k minulosti, ku práci
předchozích . ..
Jaká nová tónina z té strany!
Vzpomínáte nezkrocených projevů a mani-
festů, jakými před několika lety — či tomu již
opravdu deset roků? — sbírali pole mladí
obrazoborci proti všemu, co dosud bylo a co
přiště mělo být smeteno a skáceno s povrch
země. To bylo tehdy z opojení, jaké způsobi
příval nových idei z ciziny. Tenkrát v těeh
stylisacích kroužily hory a rodily se nové světy
zněli zvukové posledních soudů, rachoty bořicíeh
se kleneb a řítíelho se zdiva. Lešení snah
úsilí celých pokolení bez milosrdenství se pro-
padávala do země a s nebes to dštilo ortely
smrti. Bezedná, nepřestupná propasť hrozilase
rozsednouti mezi pokolenim starým a pokolenim
novým.
Praha
Bezedná
21
article
Jak je to dnes všecko už překonáno
zapomenuto! Jak rozvážně, střízlivě, jak při všt
netrpělivosti zdrželivě stylisuje dnes mluvčí na-
stupujících šiků články nastávajícího řádu
práce! Jaké odstíny mezi tehdy a nyní! Dese
let je značný úsek žiti. Pátý díl, ne-li třel
průměrného lidského věku. Jaká soustava
poznatků, záznamů vlastních čidel, vjemů
vlastního hmatu vejde se do toho rámce! Jak
výdatný kurs vlastních zkušeností, vysoké školy
života! Jak málomocně, chabě, mdlobně prot
drtivé sile její demonstrací ustupují mátohy
upředené z tenkých vláken na rychlo z cizich
zásob načerpaných ideí a vydlužených názorů
Tenkrát u předních stráží obou táborů od-
byla se hned zuřivá seč.
Poplašení nezvyklým šramotem mnozi zá
stupci platného právě řádu a názoru neviděl
jiného prostředku, než zahájiti prudkou palbu.
*Srdce. Měsíčník pro literaturu, umění, vědu
a život. Záři 1901. Roč. I., č.1.
Ale prostředek selhal. Na prudkou střelbu od
pověděno s protivné strany ještě prudší. Zápa
se vedl v tisku, rozumi se. A časy neodolatel-
ného kouzla tisku byly už ty tam. S báječným
rozvojem své techniky pozbyla instituce někdejš
své výlučnosti a svého kouzla. S první tiskat-
skou skřiní, která se poslavila k disposici mla-
dému světu, byl konec bývalým zlatým časům
zázračné černi. Konec její působivosti a autoritě.
Kázati mravy a moresy dovedla jedna strana
jako druhá. Tištěné slovo proti tíštěnému slovu.
Boj se vyzuřil na plano. Až do umdlení táborů.
A pak se tábory rozešly. Svět se točil ve
starých kolejích dálo. A v táboře mladých roz-
hodnuto zaříditi se příště pro sebe, spoléhati nu
sebe a přerušiti všecky styky. Tak minula řadu
let. Zdálo se, že rozdvojení je nezhojitelné.
22
article
Ale zdání bylo liché.
Čas, velký rovnatel věcí, osvědčil lepší vy-
chovávací methodu. Přišel se svým semestrem
vysoké školy života a vykonal svoje divy. A tak
dnes, bez hlaholu válečných trub, bez palby
střelby, vyřizena je mnohá otázka sporná, Dnes
netřeba se svářiti o ústrojnosti všeho života,
o nutné jednotě a souvislosti zjevů, o tom, jak
dílo kulturní je jen společným dilem generací,
že jedno pokolení z druhého vyrůstá a nedá se
bez něho myslit, že jedno není důležitější dru-
hého, že každé má svůj díl na výhodě a práci
a všecko dílo že není než jediný řetěz čerpání
a podávání. A k vrcholi že není jiné cesty,
než z dola po stupních. A vážnost jednoho
stupně že spočívá na vážnosti druhého . . .
V hrdé své odloučenosti setrvala mladá ge-
nerace literární tu řádku roků. Žila sobě, měla
své orgány, pěstovala svůj svět idel, vydávala
své knihy a spisy a obracela se jen k soudru-
hům, kteří »rozuměli a chtěli rozuměti«. Za
kládala si trochu na té soběstatečnosti. Však
nemohlo tak dlouho zůstati. Samotářství neni
než tiché odumírání světu a životu. A mladé
pokolení nechtělo umírati. Chtělo především žíti
Přirozeně dostavil se po čase stesk po společ
nosti, po společenské »vážnosti«,
Mladý svět vrací se již ze svého vzdoro-
koutku, ohlíží se po odhozeném kdys v nevrlost
úkole a chce přiště zaujati v celku ono po
stavení, které mu náleží.
Úvažuje o obtížích, jaké se naskytují.
— Oblíže takového »postavení na vlastn
nohy« jsou patrny . . . Jedná se o to, dosíci
aby konečně také spisovatel měl onu svobodu.
23
article
jaké nezbytně potřebuje . .. společenskou váž
nost . .. a podobně! . .,
Svoboda! Vážnost! Čistě společenské po-
měry. V samotě je prázdnota, ne svoboda. Svo
bodným je, kdo dovede volně se pohybovati
třeba v poutech, která jej ke druhým víži
A vážnost? Vážnost má, kdo ve svém okoli m
svoji váhu. Nestačí jen sama sebe si vážili
Teprve ve společnosti druhých roste význun
jedince i pokolení.
— A význam spisovatele ? . ..
Aeh, tu je ta velká bolest
— Slav spisovatelů českých je pokleslý
Tiha a malichernost poměrů je tisní. Velký ná
rod má velké spisovatele. A malý nár d? Po
stavení lepšího spisovatele je tu pokořující
Kdyby mohl působiti na ostatní lidi prostředni
etvem smyslů, jako umělci hudební a výtvarní
nebyla by nouze o úspěch! Tato umění česká
pronikla jíž do ciziny. Český hudebník, mali
sochař, překročili již hranice své malé vlasti
Český literát má úkol Popelky. Komu se zachce
čísti jeho práce? Co z toho má, že vytříbi
svoji řeč, že opatruje nejdražší poklad národa
jeho jazyk, když právě to čini jej neschopným
vyniknouti za hranicemi? .
Tak v odlehlosti samot se rodí melancholi-
cké myšlénky. Na »malichernost poměrů« stýská
si mladý svět literátů! Však to přejde, jako jiné
příznaky mládi! Další zkušenost života přived
i přesnější optiku nazírání. Jen nezkušený pod-
lehá klamu, že stačí prohlásiti své okolí za nizké
a malicherně, abych hned sám si připadal větším
a vyšším. Zní to tak podnikavě, tak pyšně, tk
z vyššího rodu:
— Ach, tam, za hranicemi! Takhle ve
Francii, v Německu!. Tam by se nám to pra-
covalo! . ..
Svoboda
Francie
Německo
24
article
Ale co je ta tužba do dálky jiného, než
obava z téžšího úkolu, který naléhá? Pravý
talent neleká se daného úkolu. Nechlíží se p
okolnostech, jsou li či nejsou po jeho chuti
Tvoří z poměrů, které jsou a jaké jsou. Nemůže
jinak. Cíti v sobě pud, sílu, poveláni zpracová-
vati právě ty poměry, ze kterých rostl. Takové
je povolání falentu. V poměrech malicherných
tvořil Smetana svoje veliká díla. Nemohl jinak.
I u velikých národů žili věhlasné talenty v ne-
dostatku a nuzotě. Toužiti po »velikých pomě-
rech« cizích je povzdech malomoci. Malý Jeniček
dává se tatinkem vyzvednouti na stůl, aby si při-
padal velkým. Poměry dělají sice člověka, ale
nedělaji talent, ani velikost. A talent roste po zá
25
article
koně přírodním. Poměry jsou jeho půdou a pod
nebím. A každé podnebí má svoji vegetaci, své
ráznou, podivuhodnou.
Tak s další zkušeností nadejde i nutnos
rozhodnouti se:
— Co vlastně chceme? Chceme dostát
zvláštnímu úkolu, jaký ukládají přirozené po
měry? Anebo chceme jen toužiti do dálky, kde
z velkých poměrů tolik vábí a láká zdánlivá —
výhoda osobní . . .?
Třeba se rozhodnouti, třeba ujasniti si zá
měr, neboť obé není jedno. K úspěchu za hra
nicemi vedou konečně i postranní cestičky, vše
lijak schůdné. Ale ne cesty — opravdového
velkého talentu. Ten je hrdý, soběstačný. Nepo-
hrdá danými poměry svého ústředí, neboť co je
v něm malého, nízkého, dovede on pozvednouti
ku vlastní výši. Jen ubohý buršoust, přiše
k penězům, tlačí se mezi »vyšší kruhy«, aby
k sobě strhl trochu záře, které se mu nedo
stává, ohrnuje nos nad »malichernosti poměrůs
ze kterých vyšel a opičí se po řeči a způsobu
cizlho »velkého světa«, do něhož patřiti by rád
se zdál. Neschopnost vlastního aristokratismu
jej tam tlačí. Pravá noblessa jako pravý talent
září z vlastního fondu a dovede se uplatnit —
v každých poměrech.
Nepa
26
article
A vlastní úkol tak z nenáhla vysvitá:
— Přijde doba, kdy nastane obrat ve pro
spěch nové generace. Stane se požadavkem, aby
nová literatura byla uměleckou a při tom ná
rodní. Národnost jest ona rázovitost v umění,
kterým se liši od umění národů jiných. Cizin
nebude si vážiti naší literatury, pokud tato bude
napodobiti cizí vzory. Čím bude rázovitéjšía
původnější, tím větší bude její cena. Umění jest
ohlas duše národa . .
Tak! Tak! Úvahy zcela případné.
A světovost? A pokrokovost? Idey nové
hlediska . . .?
Pravda, náš rozvoj kulturní byl násilně
přerušen. Opozdili jsme se za ostatními. Nesměl
jsme zakrněti. Nastala polřeba dohánět, zvídat.
snášet, čeho kde se nedostávalo. Byla nutná ta
perioda »rozšiřování obzoru«, to opatřování pa-
třičné vědomosti o rozvoji ostatního světa. Ale
teď nová starost naléhá! Neztratiti sebe sama
v té spoustě poznatků nabytých !
Přenášeti cizl idey, zpracovávati je, sklá
dati, kupiti, hromaditi, rozváděti a napodobit
je činnost jistě zcela užitečná, také nezbylná
Ale vždy jen druhořadná! Směla vyplniti ně
jakou periodu, ale nesmí vyplniti všecku dobu.
27
article
Nesměli jsme zakrněti ve své omezenosti, ale
ještě méně smíme se rozplynouti ve vydluže-
ném bohatství. Pravý talent, svérázný, musí
stanouti na vlastní půdě, obsáhnouti vlastní
látku, proniknouti ústředí vlastní, splynouti
s ním, s jeho určitě vymezenými úkoly
z jeho hmoty a ducha teprv vytvářeti díla,
která šíří vůkol vlastní světlo a teplo. Takový
je úkol umění.
A odměna, vážnost, sláva spisovatelova?
A ty ostatní výhody úspěchu? Nejsou sice
nutným průvodem velkosti, ale dostaví se ko-
nečně samy. Netřeba, ba neradno po nich před-
časně pošilhávati.
Netřeba
28
article
A světovost jména
K té pronikají jen zjevy vrcholíci. Česká
hudba, český obraz nalezly už svoji kolej
k uznání ciziny. České jméno literární k
svělovosti zvuku ještě nedospělo. Ne však
překážkou jazyka! Sta výborných, tisíce
průměrných literátů píše světovými jazvky a —
neproniknou ke světové známosti. Ale jazyk
maďarský nebránil Jókaiovi, ani norský Ibse-
novi, ani polský Sienkiewiczovi, aby jejich díla
dobyla si světového trhu. Také tu na české
jméno dojde, až k veledílu svého rodu a vlastní
osobitosti vyvrcholí český tvůrčí duch. Však
kulminace v umělecké (vorbě je možna jenom
v organické souvislosti. Jenom na temeni prů-
pravné práce předchůdců může stanouti sou-
borné dílo génia. A právě v písemnictví citelněji
než v jiných oborech neseme tíhu fakta přeru-
šeného vývoje. Soubor látek, dějů, představ,
jež skýtají hmotu uměleckého tvoření, je v lite-
ratuře mnohem rozsáhlejší a spletitější, nežli ve
sféře hudebního a malebného krásna. Všechna
náplň národního žití, cítění, myšlení a chtění,
všech dob, vlivů a hnutí je v ní uvrstvenaa
má být prosvicena paprskem vlastního ducha
i vyzvednuta kouzlem vlastní formy. Jaký řetěz
nutných pochodů a dějů průpravných! Jaký
div, jestli řada generací nebyla s olbřím úko-
lem ještě hotova? A jestli vrcholné dilo dává
na sebe — déle čekat ? . ..
A nejbližší tedy úkol mladého pokolení?
Najíti svoje místo v ústrojně souvislosti
celku a chuté — pokračovati v rozdělaném
díle. Jiné cesty k vrcholu není. Nejbystrejšl
dávno už se zápalem stanuli u pochiopuné
povinnosti.
Sienkiewicz