ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 f81d7cc0-71df-11dc-889a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
Chunky — 38 celkem · entity: person 144, place 36, org 10, work 6
1 masthead
22. července 1904.
2 masthead
Číslo 201.
3 masthead
NÁRODNÍ LISTY
4 masthead
Strana 3.
5 article
ského třída č. 64 a Kohoula, Palackého třída č. 75. Premiéra Schäferovy satyrické výpravné frašky, klerá se zkouší denně za režie Jos. Kubíka, určena defini- livně na úlerý 26. t. m. Hudbu komponoval na slov Josefa Švába Josef Piskáček. Po této novince přijde operela „Bum, bum“, ke které dějí se již souborné zkoušky u klavíru. + Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohiradhech. Dnes hraje se jako fidové představení za poloviční ceny „Hloupý kousek“. Veselohra o 4 jedn. Napsa Fr. ze Schönthanu. Přeložil J. Poláček. Zejtra je lidov představení za poloviční ceny „Magdalena“. V neděl 24. července vystoupí jako host nejmladši česká he rečka Žofie Bouškova: „Malý lord“
Schäferův Kubík Josef Šváb Piskáček Král J Poláček Magdaléna Bouškův Palacký třída Pištěkův lidový divadlo
6 article Z literatury.
Z literatury. Čtenáři a spisovatelé. —chy— Stále přibývá knih, spousty rostou dobrých i špatných, jedny jsou na újmu druhých špatné odrazují čtenáře od dobrých, zevnějšek, titul, často zláká nebo jiná vlastnost, hlučná reklama! Kdo jest s to s takového moře vy loviti cennou perlu, kdo dovede vybrati si knihu sobě přiměřenou? Otázka porady! Kdo má radit? Někdy jako úmyslně přehlédají se knihy dobré a kupují špatné. Četba tak zv. pikantní, nechci říci oplzlá je pravá hlíza literárního trhu. Bliží se pokry tecky důvěřivému čtenáři pod nejvážnější rouškou, jako lektura poučná, umělecká, výchovná i vě decká, jen aby byla zástěrka pro páchanou ne- plechu. Kdo má varovati nezkušeného čtenáře, ponechaného samému sobě? Dnešnímu průměr nému člověku zdá se takřka nepřirozeno, aby dospělý muž četl ještě báseň. Kolik je v národě čtenářů pravých, věrnýeh a probudilých, kteří vědí, co čísti a dovedou také na svoji četbu obětovati? Kolik je těch. kteří snad ještě dnes, jako v době probuzení, dovedou si všechno i rozkoš odepříti jen pro dobrou knihu? Jsou ještě tací. Ale je jich málo luze málo! Knihy jsou přehnaně drahé, namítá se. Není už možno na knihy tolik vynakládati. Dávám za pravdu, knihy jsou drahé, ale jsou také laciné knihy a dobré knihy a přece - nečtené knihy. Není pravý poměř mezi knihou a čtenář- stvem. Pro samé výmluvy konečně věříme sam ve svoji nevinu.
7 article
Kdo vlastně čte? Které stavy, které kruhy Hádáte, mládež studentská! Ale jste na omylu. Je až překvapující, jaká nelečnost tu zavládla. Kopaná, kolo, lawntenis a jiný sport způsobi strašné mezery v řadách studentského čtenářstva Neslyšíš o jiném hovory než o matchích a shootech. kopáčská terminologie vábí více, než literárni historie a poetika. Mládež ztratila smysl pro ideály slovesné, za to ale dovede virtuosně — kopat. A dělník? Čte náš dělník? Čte, nedá s popříti. Ale poměry jako okovy se věsí na jeho ducha, brání většině kupovati knihy, výpůjčovati a hlavně čísti. Zbývá kroužek interessentů, literátů samot- ných vyjímaje. Čte snad měšťáctvo? Nedovedete si skorem ani představiti dobře naobědvaného pana domácího s knihou v ruce. Jsou však přece jedinci i v té společnosti, mají své knihovny. kupují knihy aby se neřeklo. »Podporují litera- hrn«, jak se říká. Ale — nečtou. Málo, málo je čtenářů. A přece tolik čtiva vychází, tolik se tiskne! Snad je v tom zákon přirody, kde tolik semene se vymrhá, tolik zá- rodků vítr roznese, tolik pelu na plano se roz- leli, nežli jediné zrnko v živnou půdu zapadne a vzklíčí! I v literatuře výkonné jako v přírodě! Všude zápas a zápas. Málo vyvolených dostane se k cíli svého chtění. Dva lidé z týmž eílem se ubírající, za těchže podmínek, při stejné úrovni, málo kdy stejně dospějí. A co talentů v zápase s životem se ubije Ku psaní na výdělek se umělecká práce nehodl.
8 article
Ta musí uzrávati, předpokládá času, klidu toho zas netrpí industriální poměr literáta. Třeha dodávati, ne tvořiti. Tak mladý ta- lent brzo uvykne dodavatelské povinnosti, od- cbyluje se od podmínek umělecké tvorby více a více a — literatura vypadá podle toho. Vy- mrhaná, ztracená síla, jako v přírodě! Však přec i v přírodě lze důmyslem a vhodným zařízením mnoho upraviti, mnohé semeno zachráníti, mnohému živlu pravý směr Není všecka vina na čtenářstvu, že se dost nečte. Všecko má souvislost, poměr všech ku všemu je tu rozhodující. Otázka společen ská i politická, dobová i národní. Otázka cel kového vývoje. Všude třeba nasaditi páky, všude pomáhati, pobizeli, všude postupovati A nejlépe — organicky. Leč tu je zas otázka organismu, a organi- nsce! Jaká svízel! Kde je naše organisace Kde orgán, který by měl vše na starosti, roz- děloval úlohy, zapřáhal slly, nabádal, dozíral vyrovnával nedostatky, předvidal a vy šetřoval potřeby, vedl a pečoval? Život velkého tělesa, úspěšný jeho život zedá se myslit bez organisace. Život je orga- tiam a v organismu vše souvisí. Tak souvisí Heratura s hospodářstvím, s politikou a s po- všechným položením národa. Tak souvisí spolu vlecky obory. A tak bilance všech oborů na- beho národního života vyznívá společným ste skem: nemáme organisacel dátl
Heratura
9 article
České spisy-
10 article
* PhDr. Oldřich Kramář: O výchově a uči- hlstvu. Knihovna „Časopisu pokrok. studentstva. Sv 1 V Praze, 1904. K 2.50. Spis je projevem snahy po nejvyšší kulturní práci vlacek se pohybuje v okruhu nejdůležitějších pro- šlemů vnitřního živola národního. Přichází protestova peoli mnohému, co je modernímu lidstvu drahé, ale ne- bjl se, nechce býti nedotknutelný; jen jednoho ne- chte: býti odmítán a neslyšán. Škoda, že nevšímavost zpásobu jistou měrou sám titul spisu. Ten jej odkazuje v zljem paedagogů, ač má spis obsah významu vše- necného. Je to popis chorobného stavu novodobého Ičstra, jeho příčiny a návrh léčebného způsobu. Duš zvlné vyšelření moderní dekadence a záchrana re- bmou školní výchovy. Základ je samostatné zkou- niní psychologické. Škoda, že jím autor nezačíná sádť by mnono námitek čtenářových už napřed od- Pan autor začíná popisem chorob a necnosti sou- dlěbe lidstva. Nalezá především sobectví, rozmařilost ntodnocení živola rodinného, anarchism, neskrom- 1et. surovost ve všem i v národovectví a církevniclví, htuntví dokonalé, nekřesťanské, z něhož povstává vm lidstvu hrozně memento „boj všech proli všem“ Disne mu ve všem za pravdu, sami většinu toho címe, ale ptáme se, odkud to vše? Autor odpovídá zapled: „Lepší výchovy je potřepí“. I to hned ochotně uzniváme, ale přece se zase ptáme: Odkud tolik vad
PhDr Kramář Praha
11 article
našeho věku? Vždyť na tom, „odkud“ závisí zvlášt úspěch napravovací methody. Nic naplat. Napřed mu- síme vyslechnouti výklad o nedostatcích a chybách nynější výchovy: Příliš se podněeuje čtižádost v mlá- deži, finlivost, paráda; vzbužují se a pěstují přemrště né potřeby, okázalosti zevní, přehnané potřeby uměle- ckých požitků, „umělecký alkoholism“ říká p. autor příliš se pěstuje pohlavnost, kterou vzněcuje všecher společenský život, ale nejvíce požilky umělecké, kul naholy, sprostě roalistická belletrie, bezohlednost umě- ni výtvarného a slepé blouznění o užitku vychování uměleckého. Zvlášlě poslední dvě tři desetiletí v te příčině silně řádila v životě mládeže a vůbec v živol společenském. Výklad o umění nás prudce dráždí k odporu, al přece ještě čekáme na výsledek diagnosy. Vždyť toto vše, zvláště silný kult umělecký, nemůže býti samo svého byti původem, ale výslednicí něčeho mocnějšího.
12 article
Dospějeme kapitoly páté (o náboženství) a tu jsme konečně u zdroje všeho. Tato kapitola má váhu z celou knihu a významu za kupu jiné literatury. Tou se mělo začíti. Člověk je (di autor) poslední článek vývoje organismů, povahy původně surové a zvířecí ale nadán schopnosti výchovy. Výchovou dospěl o citů sobeckých k citům vyšším, ideálnějším, až ko nečně k citu zbožnosti. Cit zbožnosti dal člověku po- nělí božství, až i boha, všeobsáhlou podstatu světa a náboženství. Jinou cestou spěl k náboženství člověl světobolný. Cit zbožnosti se vyvinul ze dvou zdrojů z pozorování přirody a z pozorování osudů lidských Zbožnost je už sama zároveň láskou k bližnímu,je nejvyšší mravnost, ryzí lidství. Toto náboženství není plod hmoty, vůbec není svět podstaty hmotné; ci zbožnosti je zjevená pravda, je to „ohlas nadsmyslný ze světa transcendentního“. Zde se octl dr. Kramář na závratné půdě, kde chce a mysli, že může smiřo- vati církevní náboženství s vědou svou a poskytnouti možnost k reformám, které by přivedly vzdělanstv zase k náboženství. Klerikalism a dogmalism by musil přestati. Nedostatek citu zbožnosti je klíč k celému rozvratu nynější společnosti a není spásy než v ryzém evangelismu, jenž uči lidstvo dobrotivému jednán a smíru všech se všemi.
bůh Kramář
13 article
Jak viděti spis dra. Kramáře má plány daleko sáhlé. Výklad o citu zbožnosti je jádro všeho a pře- pevný základ. Zde mnohá mysl bludná a zoufající v pochybách může dojíti útěchy a rozřešení. S tohote vysokého stanoviska teprve porozumíme vášni, s ja- kou bojuje proti umění. Ale zároveň pocítíme litost seznáme-li, jak hlasatel spravedlnosti sám je před- pojat. Z programu školního přál by si literaturu hodně obmezit, zvláště všecku básnickou, a z umění vůbec vypovídá všecku nahotu. Tu vylezou všichni fari- seové a saduceové a budou ho citovati a věšeti se n paty jeho vědeckých důvodů. Ale ve včci samé se nestane náprava žádnž Není umění jen jedno, není požitek jako požitek. Shledáme-li po celé knize všecky definice, jaké si p. autor o umění utvořil, najdem jen jedenkrát rozlišovám, kde mluví o umění ušlech- tilém a neušlechtilém, všude jinde mluví kategoricky všeobeeně: „Umění člověka mravně ne- zušlechtuje“ (str. 76.). Věta příliš veliké zodpo- vědnosti, než aby bylo lze se ji bez odporu podrobiti
Kramář
14 article
Jinde pravi, že se cit zbožnosti vyvinul předně z po- zorování přírody, její zákonitosti, krásy, veleby a z pozorování osudů lidských, zvláště tragických Nemožno pochopiti, že mu zde nepřipadla služba umě- ní. Uměni neučí cnostem, o nichž vykládá jeho nega- tivní důkaz malomoci umělecké výchovy, ale také není umění jenom pouhou zábavou a občerstvením po práci. To je snižování významu pravého umění Na pohlavnost ani výtvarné umění nepůsobí z daleka tak, jako řemeslo, řemeslná belletrie sprostě spckula- tivní a fotografický sport. Že se i z umění stal sport pravda je. Pravdu má zcela autor, že se dnes kul umění vůbec nesnesilelně přemršťuje, a že už tyra nisuje. Ale to všecko je následek, a zde se bojuje přece proti příčině. A příčinou je úpadek lidskost v úpadku citu zbožnosti. Je lo dnes jako před vystou pením Savonaroly v Italii. Ale s tim velikým rozdílem že dnes není materiálu, z něhož by Savonarola povstal
Savonarola
15 article
Dnes místo mnicha povstává tichý učenec a vycház ze své studovny do vřavy trhu lidského. Bude- slyšán? Tam, kam slova jeho nejvíce by měla padali solva. Z loho přesvědčení právě, že se skála obměk- čiti nedá ani úpadkem lidstva, vyvstal strašný nábo ženský skepticism, anarchism, odtud útěk do mystiky kultu umění, do pověry nesmyslného spiritismu atd Ale za to učenec, apoštol reformy, nemůže. On koná svou povinnost a hlásá. A umění, ač ho zavrhuje, stojí mu po boku a pomáhá mu svým hrozným Mene tekel A je to učenec český, zcela ve smyslu dějin českých aby mysl česká stála v popředí mravních reform. Další obsah spisu jedná o reformě školské. Je to plán dalekosáhlý, veliký a smělý. Největším odpůrcem bude mu skepse. Nelze postačiti vzletu autorova opti mismu. Příliš mnoho se tu předpokládá. „Pojem školy (di) předpokládá, že arci zapotřebí je, aby kaž dy učitel vynika!“ atd. Pojem předpokládá, ale skutečnost nastrkuje svou protekci a výminku. Sám dí autor, že sebe větší umělost a učenost nevylučuje sprostáctvt a surovost. Věříme doslova a proto se bojíme o tu třídu žáků, která by měla po osm let býti vydána v šan professoru jedinému, třeba výminečnému. A také dlužno poznamenati, že nikde v autorových rozvrzích není zmínky o tom, co se stane z katechety. Důsledky kapitoly pátě jsou ovšem jasné. Vbk.
16 article
* Ze života naší Bohémy. Napsal R. J. Kron bauer. Praha. Máj. 1904. Když počalo před několika léty volání po novém moderním českém románě, šly zároveň s ním pokusy o nové tvoření: pokusy, o nalezení, třeba ne hned umělecké, tedy aspoň literární formy pro vystižent současného českého života. Je to práce nejen nadánt vyžadující, ale klopotná, zvolná: je třeba nových forem, nového stilu, nového způsobu pozorování, no- vého vyjadřování — neměnilo se jen prostředí, jež románům skýtá látku, ale i duše, jež formují tulo látku — a novost díla nespočívá v nové látce, ani v novém nazírání, ale v nových duších, jež vnášejí do literární tvorby svůj způsob viděti, cíliti, svůj stil. To cítili všichni a tak bezděky svezla se snab nového románu k pozorování vlastních duševních stavů, vlastního vnitrného i sociálního živola. Tak se našly ty vzpomínky na prožilé nejvýznačnější doby života, doby studií, doby přerodu měkké dětské duše ve vypracovaný, svého úkolu vědomý nástroj tvoření. Posledních několik let přineslo hrsť prací toho druhu, od konfessí Macharových, nejostřeji kresle- ných, k románům Sovovým. Laichterovým, Mrští- kovým atd. Všechny chtějí býti na konec účtovány s vlastním mládím, ve všech autor chce z vnitřní potřeby řci jiným kus bolestné historie svého vnitř- ního — i vnějšího života z doby, která pro mladé lidi bývá neb aspoň měla by býti nejméně trpká a chmurná. Nehledě k různé umělecké ceně těchto produktů, a nehledě k přesnosti a dokonalosti, s kterou jednotlivci předmět svůj vystihují — je v té řad románových studií mnoho pro budoucího historika české duše a její cesty k světlu, k životu a pravdě.
Kron Macharův Sovův Laichterův Praha
17 article
Kronbauer svým románem ze života naší bo- hémy připojil se k řadě těch, co v různých literár- ních formách podávají dokumenty života třeba ne celé jedné generace, přece jistých jejích kruhů sou- visících s vytvářením českého duševního života. Již v dřívějších knihách chodil si pro scény do toho kva- sivého, ale úmorného ovzduší, hospůdek, chudých atelierů, nočních kaváren, v němž tolik dobrých hlav, slabě vyzbrojených pro život, zbytečně hyne. Jeho nový román je sbírkou scén z tohoto života zneuznaných talentů, duší živořicích v ubohých nar- kotických snech, opíjejících se neexistující slávou divadelní na prknech kočujících společnosti, spisova- telskou v pokoutních románech-krvácích, žurnalisti- ckou z bezvýznamných lokálek, občas novinami při- jímaných. Nahromadilo se mu tolik pozorovaného a poznamenávaného materiálu, že se jen stěži vlěsnal do jednoho dějového rámce, do povídky o mladém člověku, který vypravuje s upřímností, někdy přílis sentimentální historii svého života v pražské bohémě a historii své lásky k dívce, k Marianě, která je živě kresleným typem toho neenergického, potulného živola, jenž celý vychvívá v stálém bolestném ne- klidu nad vlastm slabostí, horečné touze po úspěších a slávě a v stálém strachu před rozhodným bojem o velký úspěch. Slabá srdce s malými cíly, opíjející se z počátku fanlasif, později alkoholem. Do toholo nepříliš dramatického, ale živě kresleného děje je na- neseno tolik podrobností, odboček a vsuvek, že z něho překypují se všech stran, takže organická souvislost někdy ustupuje jen formálnímu navazování. Ale ne- jsou nezajímavé tyto odbočující detaily, jimž se autor neubránil, a i když nepřispivají všechny ke kresbě charakterů jako na př. denník Marianin, naleznou
Kronbauer Mariana Marianin
18 article
jistě vděčného čtenáře. Tato dějová mnohotvárnosí vyžaduje množství ligur, a autor jimi nespoří. Román se jimi jen hemží, od drobně nahozených, až k ostře a podrobně kresleným. Některé z nich činí přes svoji podružnost dojem velmi živý: sklepnice studentsk a umělecké hospůdky, neomalený požitkář silných loktů, jenž potuluje se z povolání do povolání a všady vynutí si prospěch, matka studenta Korvína, jenž ro- mán vypravuje, chudá, ubohá venkovská matka, jež tak ráda by synka ušelřila domácí bídy a učinila pánem — životnost celé této gallerie podružných figur zastiňuje téměl figury hlavní, Mariany a Kor- vína, v jichž dialozích a úvahách autor chtěl uložiti svoje vyznání. Snad že nedívá se na ně tak z dálky tak bez zájmové účasti jako na to ostatní, vynikají obě hlavní figury tak plasticky — snad též onou úmysl- nesti, s kterou autor do nich skládá svoje názory o živolě té bohémy české, již chtěl ve svém ro- máně vylíčit. Neuhýbá před přímými žalobami slesky, před trpkou litostí nad tolika hynoucími. Ovšem, jeho rek uniká energickým odhodláním i mo- čálu i bludičce. Ale ten život přece zůstává. A je příznačně, že ten neutěšený, bolestně prožívanýa v duševně umorném i fysicky zhoubném ovzduší osvětlují v různých variantech téměř všechny naše poslední studie, memoiry, romány, líčící strasti a živo našich mladých lidí. Je v nich hrozně mnoho bídy sociální i duševní, bídy z chudoby, ze slabosti, z ne- vědomosti, a byť i jeden neb druhý silný duch se vybavoval, celek trpí. Ovšem — nejsou to celé ge- nerace, ale nejsou to také jen výjimky. Jsou to do- kumenty života? A jsou-li, tedy jaké jsou příčiny těch běd — a jaké následky?
Korvín Mariana
19 article
* Julius Zeyer, Z letopisů lásky. Řada a II. Druhé vydání. Sebr. spisy sv. XI. Nakl »Unie«. Čtyry epické básně, plné exotického žáru barev: »Aziz a Aziza«, »Olgerd Gejšior«, »Zvěst lásky z Provenco« a »Ghismonda«. V knize na novo se jeví obdivuhodný dar básníka, znázorňovati doby minulé a duši cizích národů v dokonalé životní pla- stice A líčení prosyceno dokonalou poesif lásky horoucně náruživé neb mysticky vzrušené. Skvělost obrazů doplňuje nádhera poetické dikce, lahoda mluvy jež tak charakterisuje poesii Zeyerovu. * Fr. Bílý. Od kolébky našeho obrození. Ně- kolik obrázků z dějin jazyka a písemnictva. Česká knihovna zábavy a poučení, sv. XVII. Nakl. J. Otto Sbírka, kterou vydává Ústřední spolek českých pro- fessorů redakcí autora knihy, zasluhuje plné chvály co do výběru četby pro studující mládež. Prosta úzkoprsé starostlivosti, poskytuje svému čtenářstvu čtení skutečně dobré, svěže psané a zábavné. Týmit přednostmi vyznamenává se přítomné dílo, jež cha- rakterisujíc v úvodu dobu Karlovu, činnost Tomáše ze Štítného, Husa a Clibora Tovačovského z Cim- burka, pojednává zajímavým způsobem o úpadku jazyka českého a době probuzení.
Julius Zeyer svatý . XI Aziz Aziza Zeyerův svatý . XVII Prost Karlův Tomáš Štítný Hus Clibora Tovačovský Cima Olgerd Gejšior
20 article
* Lord Byron, Don Juan. Satyrický román ve verších. Přeložil V. A. Jung I. a II. zpěv. Sbor- ník světové poesie. Vydává Česká akademie třída IV. Ročník IV., číslo 6. Nakl. J. Otto. Znázor ňuje báseň slavného Brita, vyznamenává se skvělost dikce a nádherou mluvy. Ve skvělém rouše roman- tickém skrývá se břitká satyra na tehdejší anglickou společnost, jež hrdého básníka odmítala a zříkalas ho a jevila k němu zřejmé nepřatelství. Překlud pěkně se čte. * T. T. Jež, O život. Historický román z dějin Albanie v XV. století. Přeložil Jaroslav Rozvoda Levná, illustrovaná knihovna. Nakl. E. Beaufort Autor zpracoval dobrodružnou historii Jiřího Kastrioty zvaného Skanderbegem, národního hrdiny albánského jež nejednou dučkala se poetického zpracování. Auton zná dokonale dějiny albánských národů a dovedl na historickém podkladě zosnovati napínavý děj, plný zápletek, vzrušujících scén a skvělého líčení, zejmena co se týče turecké rozmařilosti a spartanské prostoty Albánců. * Sven Hedin, V srdci Asle. Přeložili prof. dr. Arnešt Kraus a dr. Jiří Guth. S četným illustracemi dle původních snímkův autorových. Dill. Nakl. Jos. R. Vilímek. Dvouletá výzkumná cesta švédského cestovatele do střední Asie byla z nejplod- nějších výprav posledních let. Výsledky její maji pro vědu zeměpisnou značnou důl ežitost, neboť smě- lému cestovateli podařilo se proniknouti do končin dosud Evropanu úplně nepřistupných, při čemž sta- tečný muž zakusil neméně dobrodružství než svizetů Příhody své vypravuje velmi zajímavě.
Byron Juan Jung Otta Brito T T Jež Rozvoda E Beaufort Kastriota Skanderbeg Albánec Sven Hedin Asle profesor doktor Kraus Guth R Vilímek Evropan Albánie Asie Český akademie třída
21 article Z českých listů.
Z českých listů. »Přehled« má upřímné slovo k obecenstvu na thema pravidelně šablonovitě odbývané — o novinách a obecenstvu. Počíná: »Jakmile se kde mluví neb píše o novinách a novinářích, jedno je jisto předem chvály byste se ani nedočetli ani nedoslechli zrakem sebe bystřejším, sluchem sebe jemnějším«. Vypočí tává řadu zlých činů novinám vytýkaných a pravi. »A přece není člověka, který by ji nečetl. Ba velké většině lidí jsou noviny čelbou téměř jedinou .. jaká je to společnost, která trpí, ba i ovládat se dá tiskem, na nějž sama nahrnuje nejhorší obviněnít Palčivá otázka — a novináři by jí měli svým lidem za něž bojují, za něž nastavují záda, dobré jmén své a čest, klásti hodně často«. »Přehled« podává pak řadu ukázek, jak jistý druh obecenstva přímo žádá a hledí si vynucovati na novinách to, co mass jim pak vylýká. V »Májí« je zpráva »0 zapadlém českém literatue Tomáší Hindlovi, jehož syn Eduard byl důvěrným přítelem Máchovým. J. Kronbauer cituje z pametí Tomášových, psaných v lélech čtyřicátých a týkají- cích se mistní kroniky mnichovobradišťské, kde auto býval listovním. Jsou to prosaické i veršované zá- pisky zajímavé vlasteneckým cílěním, živým slovem a zprávami o selském bouření proti útiskům Čtenář.
Hindl Eduard Máchův J Kronbauer Tomášová
22 article Slovanské spisy.
Slovanské spisy. * Utveržděnnaja gramota oF izbra- niji na Moskovskoje Gosudarstvo Mi- chajla Fedoroviča Romanova. Moskva 1904, gr. fol. Vzácného daru dostalo se rektorátu praž- ské české university od „Carské moskevské společnosti pro historii a archaeologii ruskou“; je to vydání dů- ležité, diplomatické listiny z roku 1613. Laskavostí rektorátu university mohli jsme si vzácný dar pro hlédnouti. Car-puška a car-kolokol na Kremlu mají soudruha: je to car-gramota. Nadobyčejně velký formát, přesahující všechny v regálech knihoven polo- žené meze, opravňuje nás k tomuto názvu. Vydání složeno je ze tří dílů: historický úvod, důkladná studie A. S. Bělokurova; dále tištěný text listiny a konečně překrásně provedené faksimilové vydání aktu, jenž má 18 stran velkého foliového formálu. Kus zajímavé historie polské spoután je s touto listinou. Kdyžr. 1612 osovobozena byla Moskva od Poláků, rozeslány do všech krajů listiny, v nichž poukazováno na zubo žený stav Ruska a na to, že stav přivoděn právě tím, že není cara. Vyzývací listiny měly však za násle- dek, že radili se lidé v městech ruských a v prosinci 1612 začali se sjížděti do Moskvy delegáti krajů. V led- nu 1613 začal sněm se raditi. Po několika poradách soustředěna volba na 16letém příbuzném zesnulého cara Fedora Ivanoviče Michajlu Fedoroviči Roma novu.
Fedoroviča Romanův bělokurův Polák Michajl Fedorovič Moskva Kreml Rusko Romo
23 article
Ve slavnostní schůzi dne 21. února 1613 zvolen Michajl Fedorovič carem. Sněm zasedal dále a v sezení dne 14. dubna 1613 na radu metropolitů složili členové sněmu přísahu věrnosti novému caru a napsali výše uvedenou „utveržděnnaju gramotu“. V soboře (chrámě) listina předčítána a na důkaz slibu každý člen sněmu na ni přísahal. Metropolité a archiepiskopi připojili své pečeti. Listina uložena ve dvou exemplářích úplně stejných do carského archivu k nejdůležitějším písem- nostem státním. Nalezly se doklady o tom, jak pracně listina tato byla sestavena — různé její koncepty s odchylným zněním. Obsah je především krátká hi- storie carů ruských až po osvobození Moskvy od Po- láků, vypsání porad a volby Michajla Fedoroviče, vy- slání poselství do Kostromy k mladičkému caru a jeho matce, formule věrnosti, podpisy členů sněmu a pečeti duchovenstva. Carská společnost historická nemohla lépe oslaviti 100leté jubileum svého trvání než tal pečlivým a zdařilým vydáním předůležitého aktu. Dr. B. Prusík.
Michajl Fedorovič Prusík Moskva Kostroma
24 article Ze slovanských Histů.
Ze slovanských Histů. * V době, kdy ruská veřejnost vzrušena je váleč nými událostmi, opanovaly válečné hry i ruská jeviště. V jednom divadle potrohradském hrají denně „Hrůzy války“, v jiném feerii „Válka japonsko-ruská“ (bře stále přibývá aktů dle postupu událostí). Vo jenská dramate z časů Napoleona (Požár Moskvy) z bojů na Kavkaze (Stará ocel) a j. jsou též veliee oblíbeny. Lidový dům cara Nikolaje v Petrohrad objednal si dokonce válečnou hru od V. V. Timošen ského. Hlavní osobou bude generál Suvorov. * Lelošní sezona carského Alexandrin- ského divadla v Petrohradě byla žalostná. Pří- jem denní nepřevyšoval 400—500 rublů o jen hr Filippího „Dobrodinci lidstva“ dosáhla šesti repris Zkostnatělý repertoir divadla budí nespokojenost hlasy po nápravě. * V Ljublanském zvonu podává pěkný přehled řešení otázky „Slováci a jejich řeč?“ dr Fran Ilešič. Navazuje na známý názor dra. Czambela že Slováci jsou větví jihoslovanskou a že by měli oči- stiti svou řeč od českých elementů a pod. Dlešič do- volává se mimo jiné prof. Niederla a Pastrnka.
Válek Napoleon Požár V V Suvorov Lelošný Slovák Fran Ilešič Niederle Pastrnek Moskva Kavkaz Petrohrad lidový dům car Nikolaj
25 article
*„Slowiaňski klub“ v Krakově, duchen jest prof. Zdziechowski, nemá týdne, aby nebyla po ládána přednáška. Z posledních uvádíme: O Jovano vičovi a Kumičičovi, o moderní ruské belletrii, ol tevské abecedě aj. * Básník z ruské carské rodiny K. R. (velkokníž Konstantin), oslavil tiše 25letí své činnosli. Docen Protějkinskij ve veřejné přednášce analysoval práce K. R. * V Paříži oběsila se nadějná ruská me lířka Ivanova — z hladu. Ruský tisk věnuje jí vřelo nek rology. Autor „Druhé mladosti“ a působivého „Ne omylného“ (přeložen do češtiny, ale v Praze nehrán P. M. Něvěžin napsal novou hru, tentokráte ve- selohru „Staroje po novomu“. Dávána v lido- vém divadle cara Nikolaje II. v Petrohradě. Je to vlastně přepracování starší Něvěžinovy hry. Jedná v měšťanské sféře. Děvče skončilo gymnasium, dá se obelstíti hejskem, nedbajíc vážného nabídnutí po- ctivého statkáře. Vzpamatuje se ještě v čas a od- strčí ničemu. Matka ji nuti do sňalku s vyžilým star- cem. Ten však sám zříká se hodnosti manžela a tl končí vše šťastně — pro věrného milence Medynova Hra měla silný úspěch, má zdravé lidové jádro. Slowianin.
profesor Zdziechowski Kumičič K R Konstantin Ivanov M Něvěžin Staroj Medynův Krakov Paříž Praha Petrohrad Slowiaňski klub vý divadlo car Nikolaj II
26 article
Cizí splsy-
27 article
* Vydání děl Mazziniových státem. Italské »Co riere della Sera« telefonují z Říma: Výbor, dosazený ministrem vyučování Orlandem za účelem vydán děl Mazziniových, sestoupil se již k poradě Výboru předsedá zmíněný ministr sám, zasedaj v něm senátor Finelli, poslanci Boselli, Pinchia Socci, dále Ernest Nathan, Gennoso, prof. Meuglin a Cesare Pascarello. Mimo tohoto a Pinchiu byli po radě přítomni všichni členové výboru. Výbors ustavil, jmenoval tajemníkem prof. Meoglinia a zvoli výkonný výbor, v němž předs dá ministr a v němž zasedají Nathan, Gennoso a Meuglini. Ministr ob jasnil způsob a prostředky publikace chystané, načei rokováno o jejím uspořádání. Bylo usneseno, že díla vydaná roztříděna budou ve tři druhy: jeden ob sáhne literární a filosofické úvahy, druhý díl, poli tický, zahrne celou politickou činnost Mazziniovu třetí čásť tvořiti bude korrespondenci.
Mazziniový Ser Boselli Socci Ernest Nathan Gennoso profesor Meuglin Pascarello Meoglinio Nathan Řím Orlando
28 article
V každé části děl dodržán bude přesně pořa chronologický i vydány budou současně tři svazky po jednom z každé části svrchu zmíněné, i bude tak dodržováno logické líčení, dané Mazziniem sa mým při vydání prvního svazku jeho děl. U ná- Mazziniova činnost jakožto politického spiklence zápasníka vylíčena byla Karlem Tůmou v díle »Apo štol svobody«, s jeho pak činností literární a filoso fickou seznamovaly čtenáře české úvahy Mazziniovy vydané v pěkné a dost obsáhlé publikaci Laichtrově Výbor italský pro vydání děl jeho založen, jes však, jak vidno, na rozměrech nejširších. Účast předního úřadníka státního v něm divně působí n nás, zvyklé na rakouské poměry. Pečuje u nás zemský výbor o úplné vydání děl velikých muž země, nedím z nové doby, ale na příklad jen Husa, Komenského, proti jichž publikaci ani Němci ni vážně namítati by se nedalo? O tom, aby dokonee tací všední, ba trpasličí duchové, pro něž jedině bývá v rakouských ministerstvech místa, zasadili se vážne o velikou nějakou literární publikaci z prostředko státních, leda že by přímo hověla byzantinísmu bylo by v Rakousku ovšem teprve marno mluvi —yer.
Tůma Mazziniův Hus Komenský Němec Rakousko Apa štola svoboda Laichtrov výbor
29 article
Z cizich revul. * V Contemporary Review je vřely nekrolog o miss Cobeové, slavné agilatorce proti vivi sekci. Zesnulá vykonala mnoho pro povznesen stavu dělnic, k záchraně mravně spustlých děvčaí a pod. * Stařičký anglický romanopisec George Me- redith teprve na sklonku života dochází uznání Po studii v »Das litter. Echo« věnovala mu »Review of reviews« článek a teď zaznamenáváme pěknou studii od G. Kahna v »Nouvelle Revue« dramstech Meredithových. Český překlad Meredithov nejlepšího díla »Richard Feverel« (v Anglick knihovně v loni vyštý) byl vůbec první, letos teprv vyšel druhý, německý překlad téhož románu. * Quinzaine podává historii Felibrů, spo lečnosti Mistralem k povznesení provengalské poesie založené. Hlavním rysem Felibrů je vřelé přátelství jež poutá členy a naprosté nepřipouštění nevraživosti literární žárhivosti a závisti. V té příčině jsou Fe librové ojedinělý zjev mezi francouzskými spi sovately. *Úpuštěný ostrov v Tichém oce- áně, ztracený a opět nalezený! K Vernovským románům jako stvořené thema došlo v těchto dnec skutku. Na starých mapách norských uváděn býva! ostrov v Tichém ocráně, patřící Norsku. Lodi, kter ve vodách těch pluly, nemohly však ostrov najiti Soudilo se, že byl asi vulkanický a r. 1833 že zas pod vodu zmizel. Letos anglicka loď jedna ostro objevila. Je neobydlen, má hojnou tropickou floru faunu a asi 11/2 míle délky a 1/2 míle šířky. Jak stvořen pro Robinsona * Šaráda Schillerova v pamětní knize na Wartburgu v posledních dnech vzbudila jistý hluk v německém tisku. Nepocbází však od básníka Schillera, nýbrž od obchodníka Bedřicha Schillera vrstevníka slavného poety.
G Kahn Meredithův Feverel Mistral Schillerův Schiller Norsko Contemporara Review Review of reviews George I
30 article
* V Paříži oslaveny sté narozeniny Geor ge Sandeové slavnostním představením v Comědie Frangaise, kde sehráno drama »Klaudie« a odhale- ním pomníku, vlastně jen modelu pomníku, jenž bude dohotoven až později a bude státi před Luxem- burským palácem. *V Italii oslaveno 600l etí narozenin Petrarkových v Arezzu, řadou velkolepýc slavností. Ve Španělsku pak uctěno 300l eté ju bi leum napsání Dona Quixota. Čtyři města hádala se o česť rodiště Cervantesova. Konečně zji štěno, že se narodil v Nové Kastilii v městě Alcala de Henares. Po naprostém neúspěchu první část Dona Quixota, byl Cervantes nucen vydati anonymně brožuru, v níž hájí jakéhosi pana Cervantesa a upo- zorňuje, že osoby v Donu Ouixotu jsou vlastně za kuklené osoby soudobě. Z dychtivostí po sensaei obecenstvo kupovalo Ouixota o překot a v několika nedělích byl Cervanies slavným a Don Quixoē dočka se ve Španělsku 422 vydání, v Anglii 100, ve Franci 200, v Italii 80 atd. Mr. Penn.
Claudius Lux Petrarkův Cervantesův Cervantes Cervantesa Paříž Arezzo Španělsko Nová Kastilia Alcala jít Aires Anglie Franek Comědie Frangais burský palác Italia 80
32 article
* Anna Karenina. Román hrab. Lva Nikola jeviče Tolstého. Přeložil Jaromir Hrubý. Na kladatel J. Otto v Praze. 1904. * Hrvatska Misao, mjesečník za narodno gospo darstvo, književnost i politiku u slavenskom demokratskom duhu. Vydavač i urednik Stjepan Radič U Zagrebu. Šv. 10. * Revne v Neurologii, psychiatrii, fysikáln a dietetické therapil. Vydává doc. dr. L a Haškovec. Roč. I. č. 7. V Praze, nákladem vlast ním. 1904.
Karenina Tolstý Jaromir Hrubá Otta Stjepan Radič docent doktor Praha Zagreb Hrvatsko Misao
33 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. Ze soudu sborového Zločin a — přestupek. Chudoba cti netratí, al zlou je tak či onak. A rozdílnost lidských povah různé účinky její a nestejná stupnice tlaku, jímž na smrtelníka doléhá, vysvělluje také různost prostředků jichž chápe se stísněné individuum v naději, že otuní hrot neústupné nouze, která — jak jiné a zrovna tak uznávané přísloví praví — láme i železo — ne- řku-li příkazy morálky. Proto také sám trestní zákon- ník — a dělali jej lidé před sto léty — neuzavřel se, aspoň při posuzování jistých deliktů, vlivům onoho ducha, který pojem moci trestající nevykládal sobě šmahem ve smyslu nedprosněho, bezohledněhe bž. jení svělskou mravoukou předepsané morálky, nýbrž počítal též s danými okolnostmi, s pohnutkami, které chybivšího chuďasa byly zahnaly do sfér nepravosti, v nichž by se jistě nebyl býval ociti, kdyby jeho životní milieu jiné bylo bývalo a kdyby byl pře spáchaným zlem nalézal se v situaci, za níž byl by nátlaku zla odolal. Proto také pojata do trest- ního kodexu ustanovení o „neodolatelném tlaku“, který připoušti dokonce sprošťující výrok, zjistí-li se okolnosti, které toho či onoho křehkého smrtelníka — a křehkost bývá povahou nejednoho člověka — dohnaly na př. k prohřešení se proti majetku bližního, jejž mravouka i trostní zákon tituluje obecným ná- zvem krádeže.
34 article
Než pomiňme v případě tomto stoletý trestní zá- konník a řekněme, že obžalované, které včera pohnány byly před trestní tribunál, nespáchaly Ueba čin svůj v okamžiku tísně neodolatelně. Řekněm., ž povolání roznášeček mléka není právě tak malo vý- nosným, aby delikventkám nezbývalo, než pomáhat sobě z tísně daného okamžiku vztažením rukou na cizí majetek. Posuďme jen rozdil, jaký jevil ze v po- jímání deliktu jejich státním zástupcem a — soudem samým. Dle trestního zákona dopouští se ten, kdo odcizí bližnímu svému majelek, převyšujíci cenou svou ob- nos 10 korun, zločinu krádeže, onen pak, jenž majetek bližního poškodil naznačeným způsobemo méně než 10 korun, propadá trestu pouze pro pře- stupek krádeže. Z čehož plyne zcela logicky, že c mírnějším neb krutějším osudu provinilcově roz- hoduje pouhý krejcar nebo haléř, o který j cena odcizeného majetku nižší či vyšší a svědomité měřítko přikládati sluší odhadu těch, jichž posudek pro rozsudek je směrodatným. A ve včerejším případě dvou naznačených roz- nášeček mléka z Nuslí — B4leté Anny Barborove a 44leté Marie Petrové — objevil se dosáh ne- správného odhadu ceny odcizeného majetku způso- bem eklatantním.
Barborov Petro Nusle
35 article
Barborová s Petrovou vydaly se 12. května do lesa „pod hladomoří“ v Krči na březové ratolestia výhonky, na něž po dosavadním zvyku bývá c svátku Jana z Nepomuku dosti značný odbyt. Dle vlastního tvrzení svého počítala Petrová že vydělají si prodejem „zboží“ toho zlatku, a Barborová kalkulovala se zi- skem aspoň šedesáti krejcarů. V tísni byly — věřme jim — ale připusťme, že nemusily právě uchy- lovati se ke trestnému prostředku. Nejednaly správně. že šly krást a že vybraly sobě za terě označený les Třeba náležel, řekněme, krčskému velkostatku. Ko- nečně nelze ve zlé vykládati ani hajnému Průšovi. že sobě na ženy počíhal a že je pak i s odcizeným najetkem svého zaměstnavatele zatkl. Měl svoje předpisy a hájil svého pána majelek V čem záležel však přehmat hajného, byl právě — odhad odcizeného majetku. Průša totiž vycenil odci- zené větvičky — bylo jich padesát — obnosem 45k 90 baléřů a na základě tohoto odhadu byly obě ženy pohnány před soud pro zločin krádeže, na který vyměřena je zákonem sazba od šesti měsíců do roka. A ve znamení tomto konalo se také první líčení před senátem, který — na štěstí pro obě obžalované — po poradě rozhodl se vysiechnouti ještě odborné znalce, osoby tedy přísežné a nepředpojalé.A odborníci prohlásili, že cena odcizených vělviček březových, po většině pouhých výhonků, jež i tak se vyřezávají, aby neškodily svému okotí, obnáší nej- výše deset korun. Ani o haléř více — spíše měně.
Barborová Petrův Jan Nepomuk Petrová Průša Krč ko
36 article
Považte, jak dobře bylo, že soud nepřihlížel pouze a výhradně k výpovědi jediné osoby a považle, c by bylo znamenalo, kdyby bylo zůstalo při tom, co byl — hajný rekl.. A považte pak, jak lehce a jak snadno krádež stane se — zločinem . .. Petrová i Barborová byly odsouzeny pro pouhý přestupek — tato na sedm, ona na pět dní do vě- zení. Unikly tedy — dík svědomitosti přísedicích se- nátu — mnohem těžšímu trestu pro zločin. Ale po rozsudku přece rozpředl se rozhovor. Předsed ptal se jich, kdy hodlají nastoupit. Obě přály sobě odklad trestu. A obě plakaly Jeden volant: Šest neděl! A potom přijdete, kdy je to tu přeplněno a vznikají pak nemocil. Předseda: Z jaké pak příčiny žádáte za od- klad? Barborová: Milostpane, já mám nemocnéh chlapce.. Předseda: Mále o tom vysvědčení? Barborová: Milostpane, já si ho přinesu — a chlapce tak y. Předseda: Tak dobře. (Ke druhé ženě): A kdy nastoupíle vy? Petrová: Milostpane, já si to odbudu dřív, pro- sím... Tak za týden Veřejný žalobce: A proč pak ne hnedr Proč zrovna za týden? Petrová (se vzlykotem): Já mám dítě u prsou a to si musím vzit potom s sehou. Tak abych se na to připravila.. Ale já přijdu, milostpane Předseda (vyjasňuje tvář): No tak, za čtyři neděle, ale jistě. Jeden votant: Abychom vás potom nemusil hledat! Obě odsouzené nepřestaly plakat, ani když vyšly ze senátní síně. Možná, že nepovážily důsledky, jež by je stihly, kdyby nenastoupily ve vyměřené lhůtě trest pro přestupek krádeže. Ve všem musi býti pořádek, nemá-li dojíti k — rozvratu lidské společnosti. Lidé by chtěli ledacos.
Petrová Barborová
37 article
U okresního soudu pro přestupky. Generál Kuroki nazskal zvému kollegovi Kami- murovi. Na široké třídě v páté čivrti v pondělí dne 6. čeryna bylo kromobyčejně živo, neboť lam při- táhl celý batailon kluků za velení generálů Kurokia a Kamimury a začal obléhat vysokou zeď omšelého domu, ke sboření určeného. Označili zeď jako „Port Artur“ a páni kluci, kteří si hráli na Japonce, pu- stili se do dobývání těžkých posic. Zeď zakusila mnoho, neboť kameny a cihlami byla bombar- dována, ale posádka obyvatelů za zdí byla nejen důkladně obrněna, ale i zásobena tak důkladně, že ani delší obléhání bylo by ji z klidu nevyrušilo. Oba vojevůdcové japonských cvrčků dávali pokyny a rozkazy a voj, dřevěnými šavlemi ozbrojený, sekal do zdi, až třísky lítaly — totiž z oněch dřevěných šavlí. Najednou byla pozornost batailonu odvrácen od portarturských zdí na své generály a vůdce, kteří se pustili sami do křížku. Velitel Kamimura natřel hthet jednomu neposlušnému desátníku, který místo bembardování pojídal chleba, jakoby dobyti Port Arturu bylo méně důležitější než nacpání žaludku. Ale generál Kuroki s nelibosti tento výprask pozo- roval, zakročil proti svémy kollegovi Kamimurovi jedním rozmachem dal mu pěstí mezi oči tak dů- kladnou ránu, že více mrtev nežli živ svalil se Ka- mimura (jejž představoval školák Josel Chrastil zč.
Kuroki Kurokia Kamimura Artur Josel Chrastil Ka
38 article
253—V.) do trosek ze zdi a krvácel z nosu. Voj v domnění, že praskla pod nimi nějaká mina, dal se na útěk a ze žalu nad tím, že utrpěli takový ha- nebný neúspěch, provedli na sobě harakiri tím způ- sobem, že sběhli se na František, svlékli se, naská- kali do Velkého Oceánu pod Josefskou školou a v vodě třeli si břicha. Pro všechny celá ta vojna skon- čila šťastně, jen Chrastilovi nebylo dobře. Se zkrvá- ceným nosem přišel domů, tam mu namalovala zád rákoskou velmocenská ruka otcova a pak se dostal chlapec do židovské nemocnice. Také generál Kuroki (Jesef Voráč) měl z toho opletání. Zavolali ho k iradé na pecirek a po zjištění celého případu byl propuštěn. Včera objevili se oba vojevůdcové u přestupkového soudu na Ovocném trhu. Že oba prosili, aby to dobře sk ončilo a otec velitele Kamimury sám se za generála Kurokia přimluvil, sprostil soudce tajemník p. dr Mašín Chrastila z obžaloby pro ublížení na těle. Se slíbem, že to víckrát neudělá „generál Kuroki“ od- táhl do židů. Na laciném obědě pochutnal si 23letý obchodní zástupce Josef Valášek. Přišel předvčírem se svým kollegou Karlem Kadeřábkem do hostince p. Ant. Medvěda v Žitné ulici č. 34, tam se dali pohostie a výborně jim chutnalo jídlo i pivo. Když už se dobře nasylil, Kadeřábek odešel „Pan kollega to za- platí!“ povídal hostinskému p. Medvědovi, který proli temu ovšem nic nenamital. Ale dal si na toho druhého pana kollegu pozor. Skutečně také kollega Valášek ani nedopil, smačkal si klobouk pod kabát a jakmile se mu zdálo, že není nikým pozorován, vytratil se ze dveří. A na ulici hnal to jakoby závodil s auto- mobilem v rychlosti. Pana Medvěda to zabolelo, žže se stal obětí takových dvou hostů z lacinéhe kraje, kteři se mu ještě vysmějí. Tak tedy honem za ním Náhodou se k tomu natrelil policista, skočil do fiakru,
František Chrastil Kuroki Jesef Voráč Kurokia Mašín Chrastil Valášek Kadeřábek Žitná ulice