1
masthead
22. července 1904.
5
article
ského třída č. 64 a Kohoula, Palackého třída č. 75.
Premiéra Schäferovy satyrické výpravné frašky, klerá
se zkouší denně za režie Jos. Kubíka, určena defini-
livně na úlerý 26. t. m. Hudbu komponoval na slov
Josefa Švába Josef Piskáček. Po této novince přijde
operela „Bum, bum“, ke které dějí se již souborné
zkoušky u klavíru.
+ Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohiradhech.
Dnes hraje se jako fidové představení za poloviční
ceny „Hloupý kousek“. Veselohra o 4 jedn. Napsa
Fr. ze Schönthanu. Přeložil J. Poláček. Zejtra je lidov
představení za poloviční ceny „Magdalena“. V neděl
24. července vystoupí jako host nejmladši česká he
rečka Žofie Bouškova: „Malý lord“
Schäferův
Kubík
Josef Šváb
Piskáček
Král
J Poláček
Magdaléna
Bouškův
Palacký třída
Pištěkův lidový divadlo
6
article
Z literatury.
Z literatury.
Čtenáři a spisovatelé.
—chy— Stále přibývá knih, spousty rostou
dobrých i špatných, jedny jsou na újmu druhých
špatné odrazují čtenáře od dobrých, zevnějšek,
titul, často zláká nebo jiná vlastnost, hlučná
reklama! Kdo jest s to s takového moře vy
loviti cennou perlu, kdo dovede vybrati si knihu
sobě přiměřenou? Otázka porady! Kdo má
radit? Někdy jako úmyslně přehlédají se knihy
dobré a kupují špatné.
Četba tak zv. pikantní, nechci říci oplzlá
je pravá hlíza literárního trhu. Bliží se pokry
tecky důvěřivému čtenáři pod nejvážnější rouškou,
jako lektura poučná, umělecká, výchovná i vě
decká, jen aby byla zástěrka pro páchanou ne-
plechu. Kdo má varovati nezkušeného čtenáře,
ponechaného samému sobě? Dnešnímu průměr
nému člověku zdá se takřka nepřirozeno, aby
dospělý muž četl ještě báseň.
Kolik je v národě čtenářů pravých, věrnýeh
a probudilých, kteří vědí, co čísti a dovedou
také na svoji četbu obětovati? Kolik je těch.
kteří snad ještě dnes, jako v době probuzení,
dovedou si všechno i rozkoš odepříti jen pro
dobrou knihu? Jsou ještě tací. Ale je jich málo
luze málo!
Knihy jsou přehnaně drahé, namítá se.
Není už možno na knihy tolik vynakládati.
Dávám za pravdu, knihy jsou drahé, ale jsou
také laciné knihy a dobré knihy a přece -
nečtené knihy.
Není pravý poměř mezi knihou a čtenář-
stvem. Pro samé výmluvy konečně věříme sam
ve svoji nevinu.
7
article
Kdo vlastně čte? Které stavy, které kruhy
Hádáte, mládež studentská! Ale jste na omylu.
Je až překvapující, jaká nelečnost tu zavládla.
Kopaná, kolo, lawntenis a jiný sport způsobi
strašné mezery v řadách studentského čtenářstva
Neslyšíš o jiném hovory než o matchích a shootech.
kopáčská terminologie vábí více, než literárni
historie a poetika. Mládež ztratila smysl pro
ideály slovesné, za to ale dovede virtuosně —
kopat.
A dělník? Čte náš dělník? Čte, nedá s
popříti. Ale poměry jako okovy se věsí na jeho
ducha, brání většině kupovati knihy, výpůjčovati
a hlavně čísti.
Zbývá kroužek interessentů, literátů samot-
ných vyjímaje. Čte snad měšťáctvo? Nedovedete
si skorem ani představiti dobře naobědvaného
pana domácího s knihou v ruce. Jsou však přece
jedinci i v té společnosti, mají své knihovny.
kupují knihy aby se neřeklo. »Podporují litera-
hrn«, jak se říká. Ale — nečtou.
Málo, málo je čtenářů. A přece tolik čtiva
vychází, tolik se tiskne! Snad je v tom zákon
přirody, kde tolik semene se vymrhá, tolik zá-
rodků vítr roznese, tolik pelu na plano se roz-
leli, nežli jediné zrnko v živnou půdu zapadne
a vzklíčí!
I v literatuře výkonné jako v přírodě!
Všude zápas a zápas. Málo vyvolených
dostane se k cíli svého chtění. Dva lidé z
týmž eílem se ubírající, za těchže podmínek,
při stejné úrovni, málo kdy stejně dospějí.
A co talentů v zápase s životem se ubije
Ku psaní na výdělek se umělecká práce nehodl.
8
article
Ta musí uzrávati, předpokládá času, klidu
toho zas netrpí industriální poměr literáta.
Třeha dodávati, ne tvořiti. Tak mladý ta-
lent brzo uvykne dodavatelské povinnosti, od-
cbyluje se od podmínek umělecké tvorby více
a více a — literatura vypadá podle toho. Vy-
mrhaná, ztracená síla, jako v přírodě!
Však přec i v přírodě lze důmyslem a
vhodným zařízením mnoho upraviti, mnohé
semeno zachráníti, mnohému živlu pravý směr
Není všecka vina na čtenářstvu, že se
dost nečte. Všecko má souvislost, poměr všech
ku všemu je tu rozhodující. Otázka společen
ská i politická, dobová i národní. Otázka cel
kového vývoje. Všude třeba nasaditi páky,
všude pomáhati, pobizeli, všude postupovati
A nejlépe — organicky.
Leč tu je zas otázka organismu, a organi-
nsce! Jaká svízel! Kde je naše organisace
Kde orgán, který by měl vše na starosti, roz-
děloval úlohy, zapřáhal slly, nabádal, dozíral
vyrovnával nedostatky, předvidal a vy šetřoval
potřeby, vedl a pečoval?
Život velkého tělesa, úspěšný jeho život
zedá se myslit bez organisace. Život je orga-
tiam a v organismu vše souvisí. Tak souvisí
Heratura s hospodářstvím, s politikou a s po-
všechným položením národa. Tak souvisí spolu
vlecky obory. A tak bilance všech oborů na-
beho národního života vyznívá společným ste
skem: nemáme organisacel
dátl
Heratura
10
article
* PhDr. Oldřich Kramář: O výchově a uči-
hlstvu. Knihovna „Časopisu pokrok. studentstva. Sv
1 V Praze, 1904. K 2.50.
Spis je projevem snahy po nejvyšší kulturní práci
vlacek se pohybuje v okruhu nejdůležitějších pro-
šlemů vnitřního živola národního. Přichází protestova
peoli mnohému, co je modernímu lidstvu drahé, ale ne-
bjl se, nechce býti nedotknutelný; jen jednoho ne-
chte: býti odmítán a neslyšán. Škoda, že nevšímavost
zpásobu jistou měrou sám titul spisu. Ten jej odkazuje
v zljem paedagogů, ač má spis obsah významu vše-
necného. Je to popis chorobného stavu novodobého
Ičstra, jeho příčiny a návrh léčebného způsobu. Duš
zvlné vyšelření moderní dekadence a záchrana re-
bmou školní výchovy. Základ je samostatné zkou-
niní psychologické. Škoda, že jím autor nezačíná
sádť by mnono námitek čtenářových už napřed od-
Pan autor začíná popisem chorob a necnosti sou-
dlěbe lidstva. Nalezá především sobectví, rozmařilost
ntodnocení živola rodinného, anarchism, neskrom-
1et. surovost ve všem i v národovectví a církevniclví,
htuntví dokonalé, nekřesťanské, z něhož povstává
vm lidstvu hrozně memento „boj všech proli všem“
Disne mu ve všem za pravdu, sami většinu toho
címe, ale ptáme se, odkud to vše? Autor odpovídá
zapled: „Lepší výchovy je potřepí“. I to hned ochotně
uzniváme, ale přece se zase ptáme: Odkud tolik vad
PhDr
Kramář
Praha
11
article
našeho věku? Vždyť na tom, „odkud“ závisí zvlášt
úspěch napravovací methody. Nic naplat. Napřed mu-
síme vyslechnouti výklad o nedostatcích a chybách
nynější výchovy: Příliš se podněeuje čtižádost v mlá-
deži, finlivost, paráda; vzbužují se a pěstují přemrště
né potřeby, okázalosti zevní, přehnané potřeby uměle-
ckých požitků, „umělecký alkoholism“ říká p. autor
příliš se pěstuje pohlavnost, kterou vzněcuje všecher
společenský život, ale nejvíce požilky umělecké, kul
naholy, sprostě roalistická belletrie, bezohlednost umě-
ni výtvarného a slepé blouznění o užitku vychování
uměleckého. Zvlášlě poslední dvě tři desetiletí v te
příčině silně řádila v životě mládeže a vůbec v živol
společenském.
Výklad o umění nás prudce dráždí k odporu, al
přece ještě čekáme na výsledek diagnosy. Vždyť toto
vše, zvláště silný kult umělecký, nemůže býti samo
svého byti původem, ale výslednicí něčeho mocnějšího.
12
article
Dospějeme kapitoly páté (o náboženství) a tu jsme
konečně u zdroje všeho. Tato kapitola má váhu z
celou knihu a významu za kupu jiné literatury. Tou
se mělo začíti. Člověk je (di autor) poslední článek
vývoje organismů, povahy původně surové a zvířecí
ale nadán schopnosti výchovy. Výchovou dospěl o
citů sobeckých k citům vyšším, ideálnějším, až ko
nečně k citu zbožnosti. Cit zbožnosti dal člověku po-
nělí božství, až i boha, všeobsáhlou podstatu světa
a náboženství. Jinou cestou spěl k náboženství člověl
světobolný. Cit zbožnosti se vyvinul ze dvou zdrojů
z pozorování přirody a z pozorování osudů lidských
Zbožnost je už sama zároveň láskou k bližnímu,je
nejvyšší mravnost, ryzí lidství. Toto náboženství není
plod hmoty, vůbec není svět podstaty hmotné; ci
zbožnosti je zjevená pravda, je to „ohlas nadsmyslný
ze světa transcendentního“. Zde se octl dr. Kramář
na závratné půdě, kde chce a mysli, že může smiřo-
vati církevní náboženství s vědou svou a poskytnouti
možnost k reformám, které by přivedly vzdělanstv
zase k náboženství. Klerikalism a dogmalism by musil
přestati. Nedostatek citu zbožnosti je klíč k celému
rozvratu nynější společnosti a není spásy než v ryzém
evangelismu, jenž uči lidstvo dobrotivému jednán
a smíru všech se všemi.
bůh
Kramář
13
article
Jak viděti spis dra. Kramáře má plány daleko
sáhlé. Výklad o citu zbožnosti je jádro všeho a pře-
pevný základ. Zde mnohá mysl bludná a zoufající
v pochybách může dojíti útěchy a rozřešení. S tohote
vysokého stanoviska teprve porozumíme vášni, s ja-
kou bojuje proti umění. Ale zároveň pocítíme litost
seznáme-li, jak hlasatel spravedlnosti sám je před-
pojat. Z programu školního přál by si literaturu hodně
obmezit, zvláště všecku básnickou, a z umění vůbec
vypovídá všecku nahotu. Tu vylezou všichni fari-
seové a saduceové a budou ho citovati a věšeti se n
paty jeho vědeckých důvodů. Ale ve včci samé se
nestane náprava žádnž Není umění jen jedno, není
požitek jako požitek. Shledáme-li po celé knize všecky
definice, jaké si p. autor o umění utvořil, najdem
jen jedenkrát rozlišovám, kde mluví o umění ušlech-
tilém a neušlechtilém, všude jinde mluví kategoricky
všeobeeně: „Umění člověka mravně ne-
zušlechtuje“ (str. 76.). Věta příliš veliké zodpo-
vědnosti, než aby bylo lze se ji bez odporu podrobiti
Kramář
14
article
Jinde pravi, že se cit zbožnosti vyvinul předně z po-
zorování přírody, její zákonitosti, krásy, veleby
a z pozorování osudů lidských, zvláště tragických
Nemožno pochopiti, že mu zde nepřipadla služba umě-
ní. Uměni neučí cnostem, o nichž vykládá jeho nega-
tivní důkaz malomoci umělecké výchovy, ale také
není umění jenom pouhou zábavou a občerstvením
po práci. To je snižování významu pravého umění
Na pohlavnost ani výtvarné umění nepůsobí z daleka
tak, jako řemeslo, řemeslná belletrie sprostě spckula-
tivní a fotografický sport. Že se i z umění stal sport
pravda je. Pravdu má zcela autor, že se dnes kul
umění vůbec nesnesilelně přemršťuje, a že už tyra
nisuje. Ale to všecko je následek, a zde se bojuje
přece proti příčině. A příčinou je úpadek lidskost
v úpadku citu zbožnosti. Je lo dnes jako před vystou
pením Savonaroly v Italii. Ale s tim velikým rozdílem
že dnes není materiálu, z něhož by Savonarola povstal
Savonarola
15
article
Dnes místo mnicha povstává tichý učenec a vycház
ze své studovny do vřavy trhu lidského. Bude-
slyšán? Tam, kam slova jeho nejvíce by měla padali
solva. Z loho přesvědčení právě, že se skála obměk-
čiti nedá ani úpadkem lidstva, vyvstal strašný nábo
ženský skepticism, anarchism, odtud útěk do mystiky
kultu umění, do pověry nesmyslného spiritismu atd
Ale za to učenec, apoštol reformy, nemůže. On koná
svou povinnost a hlásá. A umění, ač ho zavrhuje, stojí
mu po boku a pomáhá mu svým hrozným Mene tekel
A je to učenec český, zcela ve smyslu dějin českých
aby mysl česká stála v popředí mravních reform.
Další obsah spisu jedná o reformě školské. Je to
plán dalekosáhlý, veliký a smělý. Největším odpůrcem
bude mu skepse. Nelze postačiti vzletu autorova opti
mismu. Příliš mnoho se tu předpokládá. „Pojem školy
(di) předpokládá, že arci zapotřebí je, aby kaž dy
učitel vynika!“ atd. Pojem předpokládá, ale skutečnost
nastrkuje svou protekci a výminku. Sám dí autor, že
sebe větší umělost a učenost nevylučuje sprostáctvt
a surovost. Věříme doslova a proto se bojíme o tu třídu
žáků, která by měla po osm let býti vydána v šan
professoru jedinému, třeba výminečnému. A také
dlužno poznamenati, že nikde v autorových rozvrzích
není zmínky o tom, co se stane z katechety. Důsledky
kapitoly pátě jsou ovšem jasné.
Vbk.
16
article
* Ze života naší Bohémy. Napsal R. J. Kron
bauer. Praha. Máj. 1904.
Když počalo před několika léty volání po novém
moderním českém románě, šly zároveň s ním pokusy
o nové tvoření: pokusy, o nalezení, třeba ne hned
umělecké, tedy aspoň literární formy pro vystižent
současného českého života. Je to práce nejen nadánt
vyžadující, ale klopotná, zvolná: je třeba nových
forem, nového stilu, nového způsobu pozorování, no-
vého vyjadřování — neměnilo se jen prostředí, jež
románům skýtá látku, ale i duše, jež formují tulo
látku — a novost díla nespočívá v nové látce, ani
v novém nazírání, ale v nových duších, jež vnášejí do
literární tvorby svůj způsob viděti, cíliti, svůj stil.
To cítili všichni a tak bezděky svezla se snab
nového románu k pozorování vlastních duševních
stavů, vlastního vnitrného i sociálního živola. Tak
se našly ty vzpomínky na prožilé nejvýznačnější
doby života, doby studií, doby přerodu měkké dětské
duše ve vypracovaný, svého úkolu vědomý nástroj
tvoření.
Posledních několik let přineslo hrsť prací toho
druhu, od konfessí Macharových, nejostřeji kresle-
ných, k románům Sovovým. Laichterovým, Mrští-
kovým atd. Všechny chtějí býti na konec účtovány
s vlastním mládím, ve všech autor chce z vnitřní
potřeby řci jiným kus bolestné historie svého vnitř-
ního — i vnějšího života z doby, která pro mladé
lidi bývá neb aspoň měla by býti nejméně trpká
a chmurná. Nehledě k různé umělecké ceně těchto
produktů, a nehledě k přesnosti a dokonalosti, s kterou
jednotlivci předmět svůj vystihují — je v té řad
románových studií mnoho pro budoucího historika
české duše a její cesty k světlu, k životu a pravdě.
Kron
Macharův
Sovův
Laichterův
Praha
17
article
Kronbauer svým románem ze života naší bo-
hémy připojil se k řadě těch, co v různých literár-
ních formách podávají dokumenty života třeba ne
celé jedné generace, přece jistých jejích kruhů sou-
visících s vytvářením českého duševního života. Již
v dřívějších knihách chodil si pro scény do toho kva-
sivého, ale úmorného ovzduší, hospůdek, chudých
atelierů, nočních kaváren, v němž tolik dobrých
hlav, slabě vyzbrojených pro život, zbytečně hyne.
Jeho nový román je sbírkou scén z tohoto života
zneuznaných talentů, duší živořicích v ubohých nar-
kotických snech, opíjejících se neexistující slávou
divadelní na prknech kočujících společnosti, spisova-
telskou v pokoutních románech-krvácích, žurnalisti-
ckou z bezvýznamných lokálek, občas novinami při-
jímaných. Nahromadilo se mu tolik pozorovaného
a poznamenávaného materiálu, že se jen stěži vlěsnal
do jednoho dějového rámce, do povídky o mladém
člověku, který vypravuje s upřímností, někdy přílis
sentimentální historii svého života v pražské bohémě
a historii své lásky k dívce, k Marianě, která je
živě kresleným typem toho neenergického, potulného
živola, jenž celý vychvívá v stálém bolestném ne-
klidu nad vlastm slabostí, horečné touze po úspěších
a slávě a v stálém strachu před rozhodným bojem
o velký úspěch. Slabá srdce s malými cíly, opíjející
se z počátku fanlasif, později alkoholem. Do toholo
nepříliš dramatického, ale živě kresleného děje je na-
neseno tolik podrobností, odboček a vsuvek, že z něho
překypují se všech stran, takže organická souvislost
někdy ustupuje jen formálnímu navazování. Ale ne-
jsou nezajímavé tyto odbočující detaily, jimž se autor
neubránil, a i když nepřispivají všechny ke kresbě
charakterů jako na př. denník Marianin, naleznou
Kronbauer
Mariana
Marianin
18
article
jistě vděčného čtenáře. Tato dějová mnohotvárnosí
vyžaduje množství ligur, a autor jimi nespoří. Román
se jimi jen hemží, od drobně nahozených, až k ostře
a podrobně kresleným. Některé z nich činí přes svoji
podružnost dojem velmi živý: sklepnice studentsk
a umělecké hospůdky, neomalený požitkář silných
loktů, jenž potuluje se z povolání do povolání a všady
vynutí si prospěch, matka studenta Korvína, jenž ro-
mán vypravuje, chudá, ubohá venkovská matka, jež
tak ráda by synka ušelřila domácí bídy a učinila
pánem — životnost celé této gallerie podružných
figur zastiňuje téměl figury hlavní, Mariany a Kor-
vína, v jichž dialozích a úvahách autor chtěl uložiti
svoje vyznání. Snad že nedívá se na ně tak z dálky
tak bez zájmové účasti jako na to ostatní, vynikají obě
hlavní figury tak plasticky — snad též onou úmysl-
nesti, s kterou autor do nich skládá svoje názory
o živolě té bohémy české, již chtěl ve svém ro-
máně vylíčit. Neuhýbá před přímými žalobami
slesky, před trpkou litostí nad tolika hynoucími.
Ovšem, jeho rek uniká energickým odhodláním i mo-
čálu i bludičce. Ale ten život přece zůstává. A je
příznačně, že ten neutěšený, bolestně prožívanýa
v duševně umorném i fysicky zhoubném ovzduší
osvětlují v různých variantech téměř všechny naše
poslední studie, memoiry, romány, líčící strasti a živo
našich mladých lidí. Je v nich hrozně mnoho bídy
sociální i duševní, bídy z chudoby, ze slabosti, z ne-
vědomosti, a byť i jeden neb druhý silný duch se
vybavoval, celek trpí. Ovšem — nejsou to celé ge-
nerace, ale nejsou to také jen výjimky. Jsou to do-
kumenty života? A jsou-li, tedy jaké jsou příčiny
těch běd — a jaké následky?
Korvín
Mariana
19
article
* Julius Zeyer, Z letopisů lásky. Řada
a II. Druhé vydání. Sebr. spisy sv. XI. Nakl
»Unie«. Čtyry epické básně, plné exotického žáru
barev: »Aziz a Aziza«, »Olgerd Gejšior«, »Zvěst
lásky z Provenco« a »Ghismonda«. V knize na novo
se jeví obdivuhodný dar básníka, znázorňovati doby
minulé a duši cizích národů v dokonalé životní pla-
stice A líčení prosyceno dokonalou poesif lásky
horoucně náruživé neb mysticky vzrušené. Skvělost
obrazů doplňuje nádhera poetické dikce, lahoda mluvy
jež tak charakterisuje poesii Zeyerovu.
* Fr. Bílý. Od kolébky našeho obrození. Ně-
kolik obrázků z dějin jazyka a písemnictva. Česká
knihovna zábavy a poučení, sv. XVII. Nakl. J. Otto
Sbírka, kterou vydává Ústřední spolek českých pro-
fessorů redakcí autora knihy, zasluhuje plné chvály
co do výběru četby pro studující mládež. Prosta
úzkoprsé starostlivosti, poskytuje svému čtenářstvu
čtení skutečně dobré, svěže psané a zábavné. Týmit
přednostmi vyznamenává se přítomné dílo, jež cha-
rakterisujíc v úvodu dobu Karlovu, činnost Tomáše
ze Štítného, Husa a Clibora Tovačovského z Cim-
burka, pojednává zajímavým způsobem o úpadku
jazyka českého a době probuzení.
Julius Zeyer
svatý . XI
Aziz
Aziza
Zeyerův
svatý . XVII
Prost
Karlův
Tomáš
Štítný
Hus
Clibora Tovačovský
Cima
Olgerd Gejšior
20
article
* Lord Byron, Don Juan. Satyrický román
ve verších. Přeložil V. A. Jung I. a II. zpěv. Sbor-
ník světové poesie. Vydává Česká akademie třída
IV. Ročník IV., číslo 6. Nakl. J. Otto. Znázor
ňuje báseň slavného Brita, vyznamenává se skvělost
dikce a nádherou mluvy. Ve skvělém rouše roman-
tickém skrývá se břitká satyra na tehdejší anglickou
společnost, jež hrdého básníka odmítala a zříkalas
ho a jevila k němu zřejmé nepřatelství. Překlud
pěkně se čte.
* T. T. Jež, O život. Historický román z dějin
Albanie v XV. století. Přeložil Jaroslav Rozvoda
Levná, illustrovaná knihovna. Nakl. E. Beaufort
Autor zpracoval dobrodružnou historii Jiřího Kastrioty
zvaného Skanderbegem, národního hrdiny albánského
jež nejednou dučkala se poetického zpracování. Auton
zná dokonale dějiny albánských národů a dovedl na
historickém podkladě zosnovati napínavý děj, plný
zápletek, vzrušujících scén a skvělého líčení, zejmena
co se týče turecké rozmařilosti a spartanské prostoty
Albánců.
* Sven Hedin, V srdci Asle. Přeložili prof.
dr. Arnešt Kraus a dr. Jiří Guth. S četným
illustracemi dle původních snímkův autorových. Dill.
Nakl. Jos. R. Vilímek. Dvouletá výzkumná cesta
švédského cestovatele do střední Asie byla z nejplod-
nějších výprav posledních let. Výsledky její maji
pro vědu zeměpisnou značnou důl ežitost, neboť smě-
lému cestovateli podařilo se proniknouti do končin
dosud Evropanu úplně nepřistupných, při čemž sta-
tečný muž zakusil neméně dobrodružství než svizetů
Příhody své vypravuje velmi zajímavě.
Byron
Juan
Jung
Otta
Brito
T T Jež
Rozvoda
E Beaufort
Kastriota
Skanderbeg
Albánec
Sven Hedin
Asle
profesor
doktor
Kraus
Guth
R Vilímek
Evropan
Albánie
Asie
Český akademie třída
21
article
Z českých listů.
Z českých listů.
»Přehled« má upřímné slovo k obecenstvu na
thema pravidelně šablonovitě odbývané — o novinách
a obecenstvu. Počíná: »Jakmile se kde mluví neb
píše o novinách a novinářích, jedno je jisto předem
chvály byste se ani nedočetli ani nedoslechli zrakem
sebe bystřejším, sluchem sebe jemnějším«. Vypočí
tává řadu zlých činů novinám vytýkaných a pravi.
»A přece není člověka, který by ji nečetl. Ba velké
většině lidí jsou noviny čelbou téměř jedinou ..
jaká je to společnost, která trpí, ba i ovládat se dá
tiskem, na nějž sama nahrnuje nejhorší obviněnít
Palčivá otázka — a novináři by jí měli svým lidem
za něž bojují, za něž nastavují záda, dobré jmén
své a čest, klásti hodně často«. »Přehled« podává
pak řadu ukázek, jak jistý druh obecenstva přímo
žádá a hledí si vynucovati na novinách to, co mass
jim pak vylýká.
V »Májí« je zpráva »0 zapadlém českém literatue
Tomáší Hindlovi, jehož syn Eduard byl důvěrným
přítelem Máchovým. J. Kronbauer cituje z pametí
Tomášových, psaných v lélech čtyřicátých a týkají-
cích se mistní kroniky mnichovobradišťské, kde auto
býval listovním. Jsou to prosaické i veršované zá-
pisky zajímavé vlasteneckým cílěním, živým slovem
a zprávami o selském bouření proti útiskům
Čtenář.
Hindl
Eduard
Máchův
J Kronbauer
Tomášová
22
article
Slovanské spisy.
Slovanské spisy.
* Utveržděnnaja gramota oF izbra-
niji na Moskovskoje Gosudarstvo Mi-
chajla Fedoroviča Romanova. Moskva
1904, gr. fol. Vzácného daru dostalo se rektorátu praž-
ské české university od „Carské moskevské společnosti
pro historii a archaeologii ruskou“; je to vydání dů-
ležité, diplomatické listiny z roku 1613. Laskavostí
rektorátu university mohli jsme si vzácný dar pro
hlédnouti. Car-puška a car-kolokol na Kremlu mají
soudruha: je to car-gramota. Nadobyčejně velký
formát, přesahující všechny v regálech knihoven polo-
žené meze, opravňuje nás k tomuto názvu. Vydání
složeno je ze tří dílů: historický úvod, důkladná studie
A. S. Bělokurova; dále tištěný text listiny a konečně
překrásně provedené faksimilové vydání aktu, jenž
má 18 stran velkého foliového formálu. Kus zajímavé
historie polské spoután je s touto listinou. Kdyžr.
1612 osovobozena byla Moskva od Poláků, rozeslány
do všech krajů listiny, v nichž poukazováno na zubo
žený stav Ruska a na to, že stav přivoděn právě tím,
že není cara. Vyzývací listiny měly však za násle-
dek, že radili se lidé v městech ruských a v prosinci
1612 začali se sjížděti do Moskvy delegáti krajů. V led-
nu 1613 začal sněm se raditi. Po několika poradách
soustředěna volba na 16letém příbuzném zesnulého
cara Fedora Ivanoviče Michajlu Fedoroviči Roma novu.
Fedoroviča Romanův
bělokurův
Polák
Michajl
Fedorovič
Moskva
Kreml
Rusko
Romo
23
article
Ve slavnostní schůzi dne 21. února 1613 zvolen Michajl
Fedorovič carem. Sněm zasedal dále a v sezení dne
14. dubna 1613 na radu metropolitů složili členové
sněmu přísahu věrnosti novému caru a napsali výše
uvedenou „utveržděnnaju gramotu“. V soboře (chrámě)
listina předčítána a na důkaz slibu každý člen sněmu
na ni přísahal. Metropolité a archiepiskopi připojili
své pečeti. Listina uložena ve dvou exemplářích úplně
stejných do carského archivu k nejdůležitějším písem-
nostem státním. Nalezly se doklady o tom, jak pracně
listina tato byla sestavena — různé její koncepty
s odchylným zněním. Obsah je především krátká hi-
storie carů ruských až po osvobození Moskvy od Po-
láků, vypsání porad a volby Michajla Fedoroviče, vy-
slání poselství do Kostromy k mladičkému caru a jeho
matce, formule věrnosti, podpisy členů sněmu a pečeti
duchovenstva. Carská společnost historická nemohla
lépe oslaviti 100leté jubileum svého trvání než tal
pečlivým a zdařilým vydáním předůležitého aktu.
Dr. B. Prusík.
Michajl Fedorovič
Prusík
Moskva
Kostroma
24
article
Ze slovanských Histů.
Ze slovanských Histů.
* V době, kdy ruská veřejnost vzrušena je váleč
nými událostmi, opanovaly válečné hry i ruská
jeviště. V jednom divadle potrohradském hrají denně
„Hrůzy války“, v jiném feerii „Válka japonsko-ruská“
(bře stále přibývá aktů dle postupu událostí). Vo
jenská dramate z časů Napoleona (Požár Moskvy)
z bojů na Kavkaze (Stará ocel) a j. jsou též veliee
oblíbeny. Lidový dům cara Nikolaje v Petrohrad
objednal si dokonce válečnou hru od V. V. Timošen
ského. Hlavní osobou bude generál Suvorov.
* Lelošní sezona carského Alexandrin-
ského divadla v Petrohradě byla žalostná. Pří-
jem denní nepřevyšoval 400—500 rublů o jen hr
Filippího „Dobrodinci lidstva“ dosáhla šesti repris
Zkostnatělý repertoir divadla budí nespokojenost
hlasy po nápravě.
* V Ljublanském zvonu podává pěkný
přehled řešení otázky „Slováci a jejich řeč?“ dr
Fran Ilešič. Navazuje na známý názor dra. Czambela
že Slováci jsou větví jihoslovanskou a že by měli oči-
stiti svou řeč od českých elementů a pod. Dlešič do-
volává se mimo jiné prof. Niederla a Pastrnka.
Válek
Napoleon
Požár
V V
Suvorov
Lelošný
Slovák
Fran Ilešič
Niederle
Pastrnek
Moskva
Kavkaz
Petrohrad
lidový dům car Nikolaj
25
article
*„Slowiaňski klub“ v Krakově, duchen
jest prof. Zdziechowski, nemá týdne, aby nebyla po
ládána přednáška. Z posledních uvádíme: O Jovano
vičovi a Kumičičovi, o moderní ruské belletrii, ol
tevské abecedě aj.
* Básník z ruské carské rodiny K. R. (velkokníž
Konstantin), oslavil tiše 25letí své činnosli. Docen
Protějkinskij ve veřejné přednášce analysoval práce
K. R.
* V Paříži oběsila se nadějná ruská me lířka
Ivanova — z hladu. Ruský tisk věnuje jí vřelo
nek rology.
Autor „Druhé mladosti“ a působivého „Ne
omylného“ (přeložen do češtiny, ale v Praze nehrán
P. M. Něvěžin napsal novou hru, tentokráte ve-
selohru „Staroje po novomu“. Dávána v lido-
vém divadle cara Nikolaje II. v Petrohradě. Je to
vlastně přepracování starší Něvěžinovy hry. Jedná
v měšťanské sféře. Děvče skončilo gymnasium, dá se
obelstíti hejskem, nedbajíc vážného nabídnutí po-
ctivého statkáře. Vzpamatuje se ještě v čas a od-
strčí ničemu. Matka ji nuti do sňalku s vyžilým star-
cem. Ten však sám zříká se hodnosti manžela a tl
končí vše šťastně — pro věrného milence Medynova
Hra měla silný úspěch, má zdravé lidové jádro.
Slowianin.
profesor
Zdziechowski
Kumičič
K R
Konstantin
Ivanov
M Něvěžin
Staroj
Medynův
Krakov
Paříž
Praha
Petrohrad
Slowiaňski klub
vý divadlo car Nikolaj II
27
article
* Vydání děl Mazziniových státem. Italské »Co
riere della Sera« telefonují z Říma: Výbor, dosazený
ministrem vyučování Orlandem za účelem vydán
děl Mazziniových, sestoupil se již k poradě
Výboru předsedá zmíněný ministr sám, zasedaj
v něm senátor Finelli, poslanci Boselli, Pinchia
Socci, dále Ernest Nathan, Gennoso, prof. Meuglin
a Cesare Pascarello. Mimo tohoto a Pinchiu byli po
radě přítomni všichni členové výboru. Výbors
ustavil, jmenoval tajemníkem prof. Meoglinia a zvoli
výkonný výbor, v němž předs dá ministr a v němž
zasedají Nathan, Gennoso a Meuglini. Ministr ob
jasnil způsob a prostředky publikace chystané, načei
rokováno o jejím uspořádání. Bylo usneseno, že díla
vydaná roztříděna budou ve tři druhy: jeden ob
sáhne literární a filosofické úvahy, druhý díl, poli
tický, zahrne celou politickou činnost Mazziniovu
třetí čásť tvořiti bude korrespondenci.
Mazziniový
Ser
Boselli
Socci
Ernest Nathan
Gennoso
profesor
Meuglin
Pascarello
Meoglinio
Nathan
Řím
Orlando
28
article
V každé části děl dodržán bude přesně pořa
chronologický i vydány budou současně tři svazky
po jednom z každé části svrchu zmíněné, i bude
tak dodržováno logické líčení, dané Mazziniem sa
mým při vydání prvního svazku jeho děl. U ná-
Mazziniova činnost jakožto politického spiklence
zápasníka vylíčena byla Karlem Tůmou v díle »Apo
štol svobody«, s jeho pak činností literární a filoso
fickou seznamovaly čtenáře české úvahy Mazziniovy
vydané v pěkné a dost obsáhlé publikaci Laichtrově
Výbor italský pro vydání děl jeho založen, jes
však, jak vidno, na rozměrech nejširších. Účast
předního úřadníka státního v něm divně působí n
nás, zvyklé na rakouské poměry. Pečuje u nás
zemský výbor o úplné vydání děl velikých muž
země, nedím z nové doby, ale na příklad jen Husa,
Komenského, proti jichž publikaci ani Němci ni
vážně namítati by se nedalo? O tom, aby dokonee
tací všední, ba trpasličí duchové, pro něž jedině bývá
v rakouských ministerstvech místa, zasadili se vážne
o velikou nějakou literární publikaci z prostředko
státních, leda že by přímo hověla byzantinísmu
bylo by v Rakousku ovšem teprve marno mluvi
—yer.
Tůma
Mazziniův
Hus
Komenský
Němec
Rakousko
Apa štola svoboda
Laichtrov výbor
29
article
Z cizich revul.
* V Contemporary Review je vřely
nekrolog o miss Cobeové, slavné agilatorce proti vivi
sekci. Zesnulá vykonala mnoho pro povznesen
stavu dělnic, k záchraně mravně spustlých děvčaí
a pod.
* Stařičký anglický romanopisec George Me-
redith teprve na sklonku života dochází uznání
Po studii v »Das litter. Echo« věnovala mu »Review
of reviews« článek a teď zaznamenáváme pěknou
studii od G. Kahna v »Nouvelle Revue«
dramstech Meredithových. Český překlad Meredithov
nejlepšího díla »Richard Feverel« (v Anglick
knihovně v loni vyštý) byl vůbec první, letos teprv
vyšel druhý, německý překlad téhož románu.
* Quinzaine podává historii Felibrů, spo
lečnosti Mistralem k povznesení provengalské poesie
založené. Hlavním rysem Felibrů je vřelé přátelství
jež poutá členy a naprosté nepřipouštění nevraživosti
literární žárhivosti a závisti. V té příčině jsou Fe
librové ojedinělý zjev mezi francouzskými spi
sovately.
*Úpuštěný ostrov v Tichém oce-
áně, ztracený a opět nalezený! K Vernovským
románům jako stvořené thema došlo v těchto dnec
skutku. Na starých mapách norských uváděn býva!
ostrov v Tichém ocráně, patřící Norsku. Lodi, kter
ve vodách těch pluly, nemohly však ostrov najiti
Soudilo se, že byl asi vulkanický a r. 1833 že zas
pod vodu zmizel. Letos anglicka loď jedna ostro
objevila. Je neobydlen, má hojnou tropickou floru
faunu a asi 11/2 míle délky a 1/2 míle šířky. Jak
stvořen pro Robinsona
* Šaráda Schillerova v pamětní knize
na Wartburgu v posledních dnech vzbudila jistý
hluk v německém tisku. Nepocbází však od básníka
Schillera, nýbrž od obchodníka Bedřicha Schillera
vrstevníka slavného poety.
G Kahn
Meredithův
Feverel
Mistral
Schillerův
Schiller
Norsko
Contemporara Review
Review of reviews
George I
30
article
* V Paříži oslaveny sté narozeniny Geor ge
Sandeové slavnostním představením v Comědie
Frangaise, kde sehráno drama »Klaudie« a odhale-
ním pomníku, vlastně jen modelu pomníku, jenž
bude dohotoven až později a bude státi před Luxem-
burským palácem.
*V Italii oslaveno 600l etí narozenin
Petrarkových v Arezzu, řadou velkolepýc
slavností. Ve Španělsku pak uctěno 300l eté ju bi
leum napsání Dona Quixota. Čtyři města
hádala se o česť rodiště Cervantesova. Konečně zji
štěno, že se narodil v Nové Kastilii v městě Alcala
de Henares. Po naprostém neúspěchu první část
Dona Quixota, byl Cervantes nucen vydati anonymně
brožuru, v níž hájí jakéhosi pana Cervantesa a upo-
zorňuje, že osoby v Donu Ouixotu jsou vlastně za
kuklené osoby soudobě. Z dychtivostí po sensaei
obecenstvo kupovalo Ouixota o překot a v několika
nedělích byl Cervanies slavným a Don Quixoē dočka
se ve Španělsku 422 vydání, v Anglii 100, ve Franci
200, v Italii 80 atd.
Mr. Penn.
Claudius
Lux
Petrarkův
Cervantesův
Cervantes
Cervantesa
Paříž
Arezzo
Španělsko
Nová Kastilia
Alcala jít Aires
Anglie
Franek
Comědie Frangais
burský palác
Italia 80
32
article
* Anna Karenina. Román hrab. Lva Nikola
jeviče Tolstého. Přeložil Jaromir Hrubý. Na
kladatel J. Otto v Praze. 1904.
* Hrvatska Misao, mjesečník za narodno gospo
darstvo, književnost i politiku u slavenskom
demokratskom duhu. Vydavač i urednik
Stjepan Radič U Zagrebu. Šv. 10.
* Revne v Neurologii, psychiatrii, fysikáln
a dietetické therapil. Vydává doc. dr. L a
Haškovec. Roč. I. č. 7. V Praze, nákladem vlast
ním. 1904.
Karenina
Tolstý
Jaromir Hrubá
Otta
Stjepan Radič
docent
doktor
Praha
Zagreb
Hrvatsko Misao
33
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Ze soudu sborového
Zločin a — přestupek. Chudoba cti netratí, al
zlou je tak či onak. A rozdílnost lidských povah
různé účinky její a nestejná stupnice tlaku, jímž na
smrtelníka doléhá, vysvělluje také různost prostředků
jichž chápe se stísněné individuum v naději, že otuní
hrot neústupné nouze, která — jak jiné a zrovna
tak uznávané přísloví praví — láme i železo — ne-
řku-li příkazy morálky. Proto také sám trestní zákon-
ník — a dělali jej lidé před sto léty — neuzavřel
se, aspoň při posuzování jistých deliktů, vlivům onoho
ducha, který pojem moci trestající nevykládal sobě
šmahem ve smyslu nedprosněho, bezohledněhe bž.
jení svělskou mravoukou předepsané morálky, nýbrž
počítal též s danými okolnostmi, s pohnutkami, které
chybivšího chuďasa byly zahnaly do sfér nepravosti,
v nichž by se jistě nebyl býval ociti, kdyby jeho
životní milieu jiné bylo bývalo a kdyby byl pře
spáchaným zlem nalézal se v situaci, za níž byl by
nátlaku zla odolal. Proto také pojata do trest-
ního kodexu ustanovení o „neodolatelném tlaku“, který
připoušti dokonce sprošťující výrok, zjistí-li se
okolnosti, které toho či onoho křehkého smrtelníka
— a křehkost bývá povahou nejednoho člověka —
dohnaly na př. k prohřešení se proti majetku bližního,
jejž mravouka i trostní zákon tituluje obecným ná-
zvem krádeže.
34
article
Než pomiňme v případě tomto stoletý trestní zá-
konník a řekněme, že obžalované, které včera pohnány
byly před trestní tribunál, nespáchaly Ueba čin svůj
v okamžiku tísně neodolatelně. Řekněm., ž
povolání roznášeček mléka není právě tak malo vý-
nosným, aby delikventkám nezbývalo, než pomáhat
sobě z tísně daného okamžiku vztažením rukou na
cizí majetek. Posuďme jen rozdil, jaký jevil ze v po-
jímání deliktu jejich státním zástupcem a — soudem
samým.
Dle trestního zákona dopouští se ten, kdo odcizí
bližnímu svému majelek, převyšujíci cenou svou ob-
nos 10 korun, zločinu krádeže, onen pak, jenž
majetek bližního poškodil naznačeným způsobemo
méně než 10 korun, propadá trestu pouze pro pře-
stupek krádeže. Z čehož plyne zcela logicky, že
c mírnějším neb krutějším osudu provinilcově roz-
hoduje pouhý krejcar nebo haléř, o který j
cena odcizeného majetku nižší či vyšší a svědomité
měřítko přikládati sluší odhadu těch, jichž posudek
pro rozsudek je směrodatným.
A ve včerejším případě dvou naznačených roz-
nášeček mléka z Nuslí — B4leté Anny Barborove
a 44leté Marie Petrové — objevil se dosáh ne-
správného odhadu ceny odcizeného majetku způso-
bem eklatantním.
Barborov
Petro
Nusle
35
article
Barborová s Petrovou vydaly se 12. května do
lesa „pod hladomoří“ v Krči na březové ratolestia
výhonky, na něž po dosavadním zvyku bývá c svátku
Jana z Nepomuku dosti značný odbyt. Dle vlastního
tvrzení svého počítala Petrová že vydělají si prodejem
„zboží“ toho zlatku, a Barborová kalkulovala se zi-
skem aspoň šedesáti krejcarů. V tísni byly — věřme
jim — ale připusťme, že nemusily právě uchy-
lovati se ke trestnému prostředku. Nejednaly správně.
že šly krást a že vybraly sobě za terě označený les
Třeba náležel, řekněme, krčskému velkostatku. Ko-
nečně nelze ve zlé vykládati ani hajnému Průšovi.
že sobě na ženy počíhal a že je pak i s odcizeným
najetkem svého zaměstnavatele zatkl. Měl svoje
předpisy a hájil svého pána majelek
V čem záležel však přehmat hajného, byl právě —
odhad odcizeného majetku. Průša totiž vycenil odci-
zené větvičky — bylo jich padesát — obnosem 45k
90 baléřů a na základě tohoto odhadu byly obě ženy
pohnány před soud pro zločin krádeže, na který
vyměřena je zákonem sazba od šesti měsíců do roka.
A ve znamení tomto konalo se také první líčení před
senátem, který — na štěstí pro obě obžalované —
po poradě rozhodl se vysiechnouti ještě odborné
znalce, osoby tedy přísežné a nepředpojalé.A
odborníci prohlásili, že cena odcizených vělviček
březových, po většině pouhých výhonků, jež i tak
se vyřezávají, aby neškodily svému okotí, obnáší nej-
výše deset korun. Ani o haléř více — spíše měně.
Barborová
Petrův
Jan
Nepomuk
Petrová
Průša
Krč
ko
36
article
Považte, jak dobře bylo, že soud nepřihlížel pouze
a výhradně k výpovědi jediné osoby a považle, c
by bylo znamenalo, kdyby bylo zůstalo při tom, co
byl — hajný rekl.. A považte pak, jak lehce a jak
snadno krádež stane se — zločinem . ..
Petrová i Barborová byly odsouzeny pro pouhý
přestupek — tato na sedm, ona na pět dní do vě-
zení. Unikly tedy — dík svědomitosti přísedicích se-
nátu — mnohem těžšímu trestu pro zločin. Ale
po rozsudku přece rozpředl se rozhovor. Předsed
ptal se jich, kdy hodlají nastoupit.
Obě přály sobě odklad trestu. A obě plakaly
Jeden volant: Šest neděl! A potom přijdete, kdy
je to tu přeplněno a vznikají pak nemocil.
Předseda: Z jaké pak příčiny žádáte za od-
klad?
Barborová: Milostpane, já mám nemocnéh
chlapce..
Předseda: Mále o tom vysvědčení?
Barborová: Milostpane, já si ho přinesu —
a chlapce tak y.
Předseda: Tak dobře. (Ke druhé ženě): A kdy
nastoupíle vy?
Petrová: Milostpane, já si to odbudu dřív, pro-
sím... Tak za týden
Veřejný žalobce: A proč pak ne hnedr
Proč zrovna za týden?
Petrová (se vzlykotem): Já mám dítě u prsou
a to si musím vzit potom s sehou. Tak abych se na to
připravila.. Ale já přijdu, milostpane
Předseda (vyjasňuje tvář): No tak, za čtyři
neděle, ale jistě.
Jeden votant: Abychom vás potom nemusil
hledat!
Obě odsouzené nepřestaly plakat, ani když vyšly
ze senátní síně. Možná, že nepovážily důsledky, jež
by je stihly, kdyby nenastoupily ve vyměřené lhůtě
trest pro přestupek krádeže.
Ve všem musi býti pořádek, nemá-li dojíti k —
rozvratu lidské společnosti. Lidé by chtěli ledacos.
Petrová
Barborová
37
article
U okresního soudu pro přestupky.
Generál Kuroki nazskal zvému kollegovi Kami-
murovi. Na široké třídě v páté čivrti v pondělí dne
6. čeryna bylo kromobyčejně živo, neboť lam při-
táhl celý batailon kluků za velení generálů Kurokia
a Kamimury a začal obléhat vysokou zeď omšelého
domu, ke sboření určeného. Označili zeď jako „Port
Artur“ a páni kluci, kteří si hráli na Japonce, pu-
stili se do dobývání těžkých posic. Zeď zakusila
mnoho, neboť kameny a cihlami byla bombar-
dována, ale posádka obyvatelů za zdí byla nejen
důkladně obrněna, ale i zásobena tak důkladně, že
ani delší obléhání bylo by ji z klidu nevyrušilo.
Oba vojevůdcové japonských cvrčků dávali pokyny
a rozkazy a voj, dřevěnými šavlemi ozbrojený, sekal
do zdi, až třísky lítaly — totiž z oněch dřevěných
šavlí. Najednou byla pozornost batailonu odvrácen
od portarturských zdí na své generály a vůdce, kteří
se pustili sami do křížku. Velitel Kamimura natřel
hthet jednomu neposlušnému desátníku, který místo
bembardování pojídal chleba, jakoby dobyti Port
Arturu bylo méně důležitější než nacpání žaludku.
Ale generál Kuroki s nelibosti tento výprask pozo-
roval, zakročil proti svémy kollegovi Kamimurovi
jedním rozmachem dal mu pěstí mezi oči tak dů-
kladnou ránu, že více mrtev nežli živ svalil se Ka-
mimura (jejž představoval školák Josel Chrastil zč.
Kuroki
Kurokia
Kamimura
Artur
Josel Chrastil
Ka
38
article
253—V.) do trosek ze zdi a krvácel z nosu. Voj
v domnění, že praskla pod nimi nějaká mina, dal se
na útěk a ze žalu nad tím, že utrpěli takový ha-
nebný neúspěch, provedli na sobě harakiri tím způ-
sobem, že sběhli se na František, svlékli se, naská-
kali do Velkého Oceánu pod Josefskou školou a v
vodě třeli si břicha. Pro všechny celá ta vojna skon-
čila šťastně, jen Chrastilovi nebylo dobře. Se zkrvá-
ceným nosem přišel domů, tam mu namalovala zád
rákoskou velmocenská ruka otcova a pak se dostal
chlapec do židovské nemocnice. Také generál Kuroki
(Jesef Voráč) měl z toho opletání. Zavolali ho k iradé
na pecirek a po zjištění celého případu byl propuštěn.
Včera objevili se oba vojevůdcové u přestupkového
soudu na Ovocném trhu. Že oba prosili, aby to dobře
sk ončilo a otec velitele Kamimury sám se za generála
Kurokia přimluvil, sprostil soudce tajemník p. dr
Mašín Chrastila z obžaloby pro ublížení na těle. Se
slíbem, že to víckrát neudělá „generál Kuroki“ od-
táhl do židů.
Na laciném obědě pochutnal si 23letý obchodní
zástupce Josef Valášek. Přišel předvčírem se svým
kollegou Karlem Kadeřábkem do hostince p. Ant.
Medvěda v Žitné ulici č. 34, tam se dali pohostie
a výborně jim chutnalo jídlo i pivo. Když už se
dobře nasylil, Kadeřábek odešel „Pan kollega to za-
platí!“ povídal hostinskému p. Medvědovi, který proli
temu ovšem nic nenamital. Ale dal si na toho druhého
pana kollegu pozor. Skutečně také kollega Valášek
ani nedopil, smačkal si klobouk pod kabát a jakmile
se mu zdálo, že není nikým pozorován, vytratil se
ze dveří. A na ulici hnal to jakoby závodil s auto-
mobilem v rychlosti. Pana Medvěda to zabolelo, žže
se stal obětí takových dvou hostů z lacinéhe kraje,
kteři se mu ještě vysmějí. Tak tedy honem za ním
Náhodou se k tomu natrelil policista, skočil do fiakru,
František
Chrastil
Kuroki
Jesef Voráč
Kurokia
Mašín Chrastil
Valášek
Kadeřábek
Žitná ulice