2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
7. září 1913. číslo 246.
4
article
pychem a s menším pokojíkem uvnitř. Do této
svatyně, jež patrně konala službu ložnice
krásné Angličanky, neodvážila se vniknou
ani nejsmělejší moje myšlenka.
Moje hostitelka mne zatím posadila s pod-
manivou laskavostí do pohodlné lenošky, po-
tažené charginovou kaží, která byla kdys
před časy višňové barvy, a tam jsem zůsta
sedět.
Uprostřed pokoje stál kulatý stolek, pro-
střený pro dva. Byl rozvinut skutečný pře-
pych v ubrusech i příborech. V kříšťálové
nádobě, na stříbrné nožce, voněly čerstvé-
plné, tmavorudé růže. Vše mi lichotilo: by
jsem čekán, a všechno bylo zřejmě uchystáno
s nemalou námahou jen k vůli mně.
„Máte asi hlad!“ pravila má hostitelka
ukázala čarovným pohybem ruky na stůl.
Pak stiskla knoflík elektrického zvanku
Číšník přišel v černém úboru a bílém nákrč-
níku s ouverturou k naší večeři: nádherným
hollandskými ústřicemi a dlouhohrdlou lahv
rýnského hroznu. Přisunula moji židlí se svůd
nou horlivostí ke stolu.
„Allons souper, monsieur!“
Mluvila také francouzsky — čím víc, tín
lépe: pak bude snad možno začít nějakou
konversaci!
A v nejbližším okamžiku jsem sedě
s oslnivě bílým ubrouskem pod bradou, zatín
co obratné ručky kupily horu ústřic na mů
talíř.
Ústřice byly delikátní! Pokoušel jsem se
— nejškoláčtější frančinou na světě — vyjá-
dřit svou spokojenost. Ona se smála — naklá
něla se do zadu v židli s ubrouskem před
ústy a smála se bez přestání.
Pak nalila zlatého vína do zelených skle-
nic, zdvihla svoje, podívala se poněkud vyzý
vavě na mne a řekla:
„Je vous remercie, monsieur, pour votr
Grégoire; il était trěs charmant!“
„Oh, merci, madame la ... la . ..
„Baronne, s'il vous plait!“ doplnila lehc
prohozeným tonem.
Baronessa! — Baronessa! — Tedy jsen
se nemýlil — byla skutečnou dámou — a do-
konce velmi urozenou dámou!
Baronessa
jsen
Baronessa
5
article
Ve večeření se zatím pokračovalo. Ústřice
byly vystřídány výborným Chateaubriandem
s lanýži, dlouhohrdlá byla vystřídána baňatou
zaprášenou, starou lahví burgundského, a t
zas, když přišla ananasová zmrzlina, pěnivým
ochlazeným Pommerym — mým vínemí
Všechno mi případalo jako sen. Plavá ba-
ronessa se mi zdála jako ideál ženské něžno-
sti a rafinované elegance. Když se proti mně
nakláněla s usměvavýma a zářícíma očima.
musil jsem se kousnout do rtu, abych neřek
nějakou hloupost nebo něco šíleného.
Konečně jsme vstali od stolu.
Baronessa se na okamžik vzdálila; vzpo
mněla si, že má odpověděti na dopis a že od
pověď musí jit ještě nočním vlakem; ale bylc
to jen několik řádků; hned se zase vrátila.
Číšník vstoupil s kávou a cigaretami; da
jsem se jím obsloužiti leže zpola rozložen na
pohovce a trochu tupě vypouštěje nosem ci
garetový kouř.
Připadalo mi, že slyším někoho mluvit ve
vedlejším pokojíku; ale když jsem se jal na-
slouchat, bylo zase ticho. Pak se tam světlo
shaslo a baronessa vyšla s psaním v ruce. Byla
bleda a působila dojmem jakési nervosnosti
Přes ramena přehodila červený řasnatý šál
„Musím se sama postarat, aby můj dopi
zastihl poštu. Nebude to dlouho trvat.
„Dovolte mně ...
Ale ona už byla s mírným přívětivým
pokynem ze dveří.
„Má jistě nějakého milence, jemuž píše,
myslil jsem si, ale v témž okamžiku jsem li-
toval, že mohu chovat tak lehkomyslnou
urážlivou domněnku.
Nalil jsem si sklenku cognacu, vyprázdni
ji a podnikl ještě jednou týž příjemný manévr
Jak krásný se mi zdál život! Večeře
jsem jako rozený princ, byl jsem uprostřed pi-
kantního dobrodružství, neměl jsem starostí
příští den a bylo mi jen čtyřiadvacet let. Jal
jsem byl šťasten! A užíval jsem svého štěst
plnými doušky.
Chateaubriand
6
article
Dveře se otevřely a baronessa Mary
vstoupila dovnitř, zářivě veselá, v nejskvost-
nějším rozmaru.
Sedla si ke stolu a broukala si několil
strof z pařížského pouličního popěvku, zatín
co si nalévala kávu.
„C'est bon ca!“ smála se a upila černo-
hnědého nápoje.
Přisvědčil jsem a nabídl jí cigarety. Vzala
si jednu a prosila mě, abych jí ji zapálil. A př
tom, co jsem jí držel hořící zápalku před ci
garetou, vypustila mně do obličeje kouř a po-
zorovala mě zpola přivřenýma, divýma očima
Bozi, jak byla krásná! Nemohl jsem za to
ovinul jsem jí náhle paži kolem života, vza
jí, ani nevěda, co dělám, cigaretu z úst a polí-
bil jsem ji. Nezlobila se, nýbrž řekla tolik
trochu prosebně po anglicku: „Buďte hezky
způsobný, milý příteli!“
Ustoupil jsem zpět, tak zahanben, jako-
bych se byl dopustil strašného zločinu.
Bila jedna hodina s městské kosteln
věže, a hodiny, jež stály na římse kamen, opa-
kovaly bití slabě znějícím zvukem.
Maro
7
article
„Nyní už musíte jít... nebo co by si zd
v hotelu pomyslili?“
Ovšem, to by ji mohlo uškodit na po
věsti; její chování bylo úplně bezvadné. Vza
jsem si klobouk a šel jsem k ní, abych se sn
rozloučil.
„O, ještě jednu sklenku, poslednil
Podala mi sklenici liqueru — myslím, ž
to bylo — marasquino.
„Děkuji vám, že jste byl tak laskav a při-
šel a pohovořil si se mnou hodinku, ač jse
vám úplně cizí.
Pamatuji se, že jsem padl na kolena a vy-
prázdnil svou sklenku s touže zbožnosti, jake
vyprazdňovali staří své poháry k úctě bohů
pamatuji se, že jsem zadeklamoval něco po
francouzsku; že jsem měl slzy v očích, a že
mi je stírala svým batistovým kapesníkem; pa-
matují se konečně, že mě políbila na čelo
pověsila mi něco na řemení kolem hrdla, hor-
livě mě ujišťujíc německy, anglicky i fran-
couzsky, že na mne nikdy v životě nezapo-
mene.
Odcházel jsem s pocitem, že jsem neodo
lzbskný.
8
article
Když jsem vyšel na ulici, svítil nádherně
měsíc, město spalo, a všude bylo ticho jako
v hrobě. Ubíral jsem se zvolna domů a vde-
choval chladný noční vzduch.
V tom však mě ze zadu uchopily dvě mo-
hutné paže; snažil jsem se vzepřít podpatky
o dláždění, chtěje se postavit na odpor. ale
jakoby neodolatelnou silou jsem byl proti své
vůli hnán ku předu. Chtěl jsem křičet a volat
o pomoc, ale nemohl jsem ze sebe vypravit
ani zvuku. Myšlenky se mi míchaly v mozku;
spánky mně tepaly, a nejtajuplnější záhada
přepadení mě naplňovala bezmezným stra-
chem. Že by snad baronessa...? Všechno se
rozplynulo v chaos nejdivějších fantasií.
Když jsem se vzpamatoval, stál jsem ve
vysoké a velké světnici, se skříněmi podél
stěn, uniformními kabáty na věšáku u dveř
a mohutným psacím stolem s mnoha přehra-
dami a zásuvkami prostřed podlahy. Okn
byla zakryta okenicemi, ani proužek nebes-
kého světla se nemohl prodrat dovnitř. Nad
psacím stolem hořel bronzový plynový lust
se třemi plameny.
Přímo proti mně u psacího stolu sedě
malý, krátkokrký, zavalitý pán s prošedivělý-
mi valousy a dlouhou kozí bradou, kterou s
stále potahoval s hlubokomyslným a neštěsti
věštícím výrazem v obličeji. Opodál u dveř
čekaly dvě civilně oděné osoby.
Náhle upřel muž u stolu své kulaté oč
zostra na mne a pravil tonem, který vylučo
val jakékoliv odporování:
„Jste onen anglický bankovní zloděj!“
Ocitl jsem se na policejní stanici.
9
article
Barončina angličina mi ještě strašila
hlavě a já jsem odpověděl okamžitě a určitě
„No, sirl“
„Aha,“ pravil malý pán s valousy, obrá
cený spíše ke strážníkům než ke mně, „vída
vida: řeč ho prozrazuje!“
„Nejsem bankovní zloděj; jsem here
Oskar Wild — mohu vás tedy prosit, abyste
byl tak dobrý a vrátil mi moji svobodu!“
Bylo lehko patrno na policejním inspek-
toru — neboť pán u stolu měl takový titul —
že mně nevěří; radil se chvíli se svou dlouhou
bradou, koule očima, a pak pokračoval:
„Ano, to říkají všichni padouši, že ne-
jsou právě ten padouch, po kterém se pátrá
ale vidíte, přítelíčku, zde nepomohou žádno
kličky. Polapil jsem mnoho zlodějů, kteří mne
ubezpečovali, že nejsou zloději, ale posléze
přece skončili jako zloději — to je hlavní věe
A zde jsou po ruce důkazy ...
„Důkazy?“
„Ano, na přiklad tahle cestovní brašna
Vezměte tu brašnu, Johanssone!
Brašna byla položena na stůl, obyčejná
cestovní brašna z hnědé kůže. To byla tedy
ona, již mi Mary v pohnutém okamžiku lou-
čení zavěsila kolem krku. A ta měla být dů-
kazem?
Policejní inspektor se jal v ní hrabat s ji-
stou rozkoší.
„Vida — psaní po anglicku, Baedecker
rukavice, a co vidím, co vidím! Pětikorunové
a desetikorunová bankovka, které maji totéž
číslo jako ukradené peníze. Pokuste se zapi
rat, myslíte-li, že vám to pomůžel“
Ach, to bylo ďábelsky nastrojeno!
Aho
Wild
Johansson
Baedecker
Mar
10
article
Ale v tomže okamžiku jsem odhalil léčku
do níž jsem byl polapen, a nabyl také sve
chladnokrevnosti.
„Byl byste tak laskav a odpověděl mi na
dvě otázky, pane policejní inspektore?
„S radostí, jen když dáte rozum do hrst
a nenaděláte mnoho povyku.
„Zajisté že máte můj popis?
„Ovšem — byl vydán těmito pány z tajné
policie ve Stockholmu.
„A zní?“
A tu četl starý čestný muž popis, který
se do posledního bodu shodoval s mým vze-
zřením jako lázeňský Grégoire: táž pěšinka
ve vlasech, tytéž hrdě zvednuté valousy, týž
jemně ohnutý vikomtský nos — vidíš, že mi-
mo scenu mám pravý norrköpingský nosik
Zkrátka, nebylo zhola nijak podivno, že mne
policie měla za anglického bankovního zlo-
„Ještě jednu otázku, pane policejní in-
spektore!“ řekl jsem. „Odkud jste věděl, že
opustím hotel brzy po jedné hodině?
„Měli jsme silné podezření, že jste zde
ve městě — vystopovali vás až sem — a kdy-
bychom vás nebyli zatkli v tu dobu, byli by-
chom během noci provedli prohlídku v ho-
telu.“
„Jak se to tedy stalo?“ tázal jsem se s
silným zájmem.
„Ano, mohu vám to klidně řící. Krátc
před půlnocí byl mi doručen malý, velmi zají
mavý dopis.“
„Mohl bych jej vidět?“
Vyňal z kapesních desek složený dopisn
papír, který rozestřel na stole právě před my
ma očima.
„Čtěte — ale nesmíte se ho ani dotek
noutl“
A já jsem četl drobná, ozdobná písmena
jež byla stejně úlisná a falešná jako baronessa
sama:
„Pane policejní inspektorel
Ten, jehož hledáte, zdržuje se v Grand-
hotelu. Opustí jej v jednu hodinu, aby odje
nočním vlakem. Nosí cestovní brašnu.
Stockholm
Grand
11
article
Bdělé svědomi.“
Četl jsem ještě jednou doznání tohoto
krásného bdělého svědomí a pamatuji se, že
mne překvapilo, že byl dopis napsán švédsky
„No — teď se zajisté přiznáte, že jste
onen Angličan...
„Ne, a tisíckráte nel Brzy vás přesvěd
čím, že jste hlupák a já že jsem hlupák, a my
všichni že jsme pěkní hlupáci, a že ta, jež
psala toto psaní je nejprohnanější brak na
světě!
Stáhl jsem si vousy a rovněž i nepravý
svrchovaně uměle přidělaný nos, a v nejbliž-
ším okamžiku jsem stál před udiveným in-
spektorem, tak jak herec Oskar Wild sku-
tečně vypadá.
„Vzkažte pro mého ředitele; bydlí v
Velké ulici číslo 15; může dosvědčiti, že jsem
ten, který jsem, a že jsem každičký večer po-
sledních osm dní hrál lázeňského v „Niniche
při poloprázdném domě v tomto ubohém Vy
strkově.“
„Mluvíte z pomatenosti?“ zavzdychal po
licejní inspektor a tajní strážníci si popiloval
zamknont dvete na dsa západy.
děje.
Angličan
Wild
12
article
„Že mluvím z pomatenosti? — Nikoli, at
mne das vezme, jsem-li pomaten! Běliem de-
seti minut vám, pane inspektore, všechno vy-
ložím.
Sedl jsem si na hranu stolu a vypravova
v silném klusu, živě a dramaticky, co se dělo
od toho okamžiku, kdy jsem obdržel baron-
čin dopis ve své šatně. A pro větší jistotu
jsem mu dal psani číst. A tu si inspektor sed
vedle mně na hranu stolu a řekl žalostným
tonem:
„To jsme byli vzati oba důkladně za no
Avšak vy jste mlád, pane Wilde, a možná, že
jednou v životě se s baronessou setkáte; ale
já už jsem starý a nikdy nespatřím stínu an
po ní, ani po jejím milenci.
A policejní inspektov měl pravdu.
Když policie příšla, ptáci už ulétli, a ta
kovi dravci letí kvapně a tíše, že je zapo-
třebí silnějších očí nežli očí starého policej-
ního inspektora, aby mohly sledovati jejicl
let.
„A ty —?“ tázal jsem se po malé pause
„neslyšel jsi už nikdy potom o plavé baro-
nesse?
Smál se malým, jemným úsměvem, a
jeho hnědých očích mu pohrávalo šibalství.
„Ano, potkal jsem ji před rokem v P
říži.
„Tak?“
„Ano, nepokoušela se mi nikterak v
hnout; přišla ke mně na dobročinném bazaru
v tuilerijské zahradě — elegantní, vkusná
svůdná a usměvavá jako toho večera v hotelu
„Jsme patrně krajané,“ pravila s výslovnost
jako nejryzejší Stockholmanka; „vždycky člo-
věka těší, když se setká s krajany!“ A pal
mně dala svou navštivenku s pohledem, urče-
ným k tomu, aby mi skočil do srdce jako pu
ma, načež uklonila svou krásnou hlavu a zmi
zela v davu.
Na visitce stálo Thérěse de Mont-Fer
rand — a nad jménem byla hraběcí koruna.
„A tys tam šel?
„Nikdyl
Avšak já jsem dobře viděl, že lže, šíbal
Wild
jít Mont
Fery
13
article
Útvar šíje.
Útvar šíje.
Napsal Hugo Salu s. Přeložil Antonín K urz
Na pěkném když bílém lorku
wzad, hlavinka zkadeřená.
v smíchu hlédne, objeví se
čarokrásný útvar šíje.
Tento čarokrásný útva
tisíckrát jsem obdivoval,
tdyž má milá, při loučení,
poslední hled dopřála mně.
Z očních kkoutků sábala jí
při tom láska, štěstí, radost.
na šíji pak černá kadeř
kroutila se spokojeně.
Nyní v její dívčí síňce.
v níž jsem dnešního dne prvně
vstoupiti směl — v svatyní že
bohyně jdu, jsem si myslel —
Nalezl jsem překrásného
Tita Conti, jakous sladkou,
temnou krásku z Italie;
blesk jí šlehal z očních koutků
Na svém plném, bíém kriku
obrací svod černou hlavu.
ukazujíc v smíchu zuby
na šíji se kodeř směje.
V smíchu ptá se: „Zda tak lásk
milé hlavu otočila,
poslední když při loučení
Hled ti milostivě slala?
Nebo dávné vědomí snad
rozkošně jak rýsuje se
koketní ten útvar šíje
na obraze Tila Conti?
Hugo
Antonín
Tito Conti
Til Conti
14
article
Smrti silnější.
Smrti silnější.
Napsal A. I. Kuprin. Přeložil Kamil P a š ek
„S bohem buď .
„Ach, nikoli, miláčku . . . Neříkej s bo
hem . . . Na shledanou . ..
„S bohem ..
„Tedy . .. už nikdy víc?“
„Víš sama, že ne . . . s bohem.
„Nikdy už?
Nenašel odpovědí na tuto vášnivou otáz-
ku. Byl rád tomu, že odjíždí, že zrušuje ten
nepohodlný, tři roky trvavší poměr, který se
mu už tak zpromrzel, ale hlodající svědomia
soucit nedaly mu, aby se stal krutým.
Zavznělo druhé zvonění.
S plošiny vozu díval se na ni, stojící na
perroně, takovou malou, drobnou a plnou
smutku, i s jejím obličejem, tak dávno mu zná-
mým a také plným boře, ve stále týchž ša-
tech, tak dobře mu známých . . . I napadl ho
aforismus jakéhosi vtipálka: „V lásce vyhrává
zhusta ten, kdo uteče.
I řekl netrpělivě:
„Nač pak rozdírati zbytečně staré rány
Sama jsi přece nahlédla, že je rozchod nevy-
hnutelný
Odpověděla mu sotva slyšitelně:
„Ano ... Tys tomu chtěl . ..
„A ty? Což jsi také nesouhlasila? či je
ti ještě málo těch útrap, jichž jsme zažili
tomto manželství ve třech?“
Mlčela. Srovnával v duchu její pohled
s pohledem rozumného, oddaného psa, kte-
rému pán právě ze zlosti nabil.
Zvon rozezněl se dlouhým, drobným tril-
kem, pak na okamžik umlkl, načež po druhém
zazvonění ozvaly se tři pomalé, zvučné údery.
Sestoupil ještě s vozu, a ona povyhrnul
již závoj ku polibku na rozloučenou. Najed
nou, jaksi pod dojmem přelétavé myšlenky
ustoupila o krok.
„Drahoušku můj,“ — zašeptala, těžce o-
dychujíc. — „Drahoušku . . . ještě jednu, po
slední prosbu . .
ur
I Kuprin
Ted
Sam
15
article
„Rozejdeme se nyní . . . Navždy . . . Vím,
že mě více nemiluješ ... Ale ... daruj mi ještě
jednu hodinu . . . Hle, jsou nyní tři čtvrti na
jedenáctou. Dej mi slovo, že dnes o dvanácté
hodíně si na mne vzpomeneš . . . Nebude ti to
snad tak příliš těžké? . ..
Zasmál se.
„Dobrá. To nebude tak těžké. Ale pročs
toho přeješ?
„Dáváš mi slovo?“
„Ano. Mé slovo. Ale jen, proč si toho př-
ješ?“
„Hle, v týž čas, v tutéž minutu, v tutěž
vteřinu i já na tebe vzpomenu. Vzpomenu n
tě vší silou své vůle, vší silou svojí lásky. Kdož
ví? Možná, že vůle lídská nezná vzdálenosti
a že se ještě jednou uvidíme.“
„Jak zvláštně to mluvíš . ..
„Pamatuj, žes mi dal své slovo ..
„Dostojím mu. Buď bez sturosti.
„A vzpomeneš hluboce, srdečně, vá
šnivě?
„Ano, ano. S bohem budl
„Na shledanou.
16
article
Seděl ve svém oddělení vozu a bezděky
naslouchal rythmickým nárazům kol. Zvláštní
radostný pocit svobody, který ho dříve ovládl
ustoupil z nenadání šedivému stesku, který
se zmocnil jeho duše. Jakási tajemná síla mu
s neúprosnou jasností připomínala nejdrob-
nější, bezvýznamné podrobnosti onoho román-
ku, jehož poslední stránku dočetl právě s ta-
kovým ulehčením na srdci.
Proč však mu nechtěly z hlavy vyjíti ty
dvě překrásné věty velkého básníka:
„Jako víno jest dávno bývalé hoře duše
mojí: čím dávnější, tím mocnější . . ."7
Byla půlnoc. Rythmické nárazy kol, chvě-
ní červené záclonky na lampě a nervosní hví-
zdání lokomotivy mu nedávaly usnouti. A
mysli stále urputněji se vracel ke smutné
malé, tak dávno známé, zavržené ženě . . . Jak
rád by se nyní tento hrdý, svobody milovný
člověk vzdal svojí hrdosti i svobody, kdyb
jen na moment mohl ještě spatřiti ženu, kterou
právě odvrhl.
Najednou, procitnuv z okamžikové dří-
moty a otevřev oči, spatřil ji před sebou, se-
dící na sedadle s látkovým povlakem. Nemlu-
vila nic, ale oči její dívaly se na něho s nevý
slovnou láskou a s němou výčitkou.
„Kdo jsi? A proč jsí tu?“ — vykřikl,
s hrůzou vyskočil ze svého místa.
Pokynula mu truchlivě hlavou, a rozply
nula se, jako ranní mlha.
Příštího dne se dozvěděl, že se otrávila
ještě téže noci, kdy opustil město . ..
17
article
Bohařý vběr nábyfku - výte
Bohařý vběr nábyfku - výte
PRAHA, VODIČKOVA ULICE čÍs. 42, firma
Praha
Vodičkův ulice
18
article
JROS SPOL., dekorncemi.
Mírné ceny, solidní výroha, dlauholetá záruka.
JROS SPOL., dekorncemi.
Mírné ceny, solidní výroha, dlauholetá záruka.
čís. 509.
191/,13
achy.
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úlohy čís. 984 a 985.
Řešeny o ceny při V. sjezdu Ústřední jednoty če-
ských šachistů v Mladé Boleslavi.
Jos. Moravee, Praha.
Praha
Mladá Boleslav
19
article
Mat 4. tahem.
Jos. Moravec, Praha
Moravec
Praha
21
article
Hořejší čtyřtažku rozřešil nejdříve inž. Grössl
II. R. Rěti
Za rozřešení trojtažky obdrželi ceny: I. R
Réti, inž. Grössl a J. Dobiáš.
O průběhu turnajů přinášíme zprávu v hlav
ním listě, podrobná zpráva bude v příští rubrice
Partie z V. sjezdu Ústřední jednoty
českých šachistů v Mladé Boleslavi.
Vídeňská hra
Hrána dne 31. srpna 1913 ve čtvrtém utkání
mistrovského turnaje.
Bílý: K. Hromádka.
Černý: F. Treybal.
1. e2—e4 e7—e5
21. Je2—c1 b5—b4
Jg8—f6
2. Jb1—c3
22. Jc3-a4 Db6—b5
3. Sf1— c4
Jb8—co
23. a3xb
a5xcb4
4. d2—d3
St8—e5
24. Vh1 XKh8
Va8xhs
5. Sc1 —g5.
h7—h6
25. Sg3 — ei
Vh8—a8
6. Sg5— h4
26. Se1—d2
g7—g5
Se3xd2
d7— d6
7. Sh4— g3
27. De2xKíd2
Va8— g8
Vh8—g8
8. h2—h4
28. Kb1—c2
Jf6—dz
9. h4xKg5
29. Kc2—bí
h6xg5
Jd7—b8
10. Dd1— d2
Jc6 — d4
30. Dd2—c2
Jb8— c6
11. 12— 13
c7— 06
31. Jc1—e2
Vg8—hs
b7—b5
32. Vdl—gl
Vh8 —h2
12. Jg1—e2
13. Se4—b3
a7— a5
33. De2— dí
Jc6—a5
14. a2—a3
Jd4xíby
Ja5xb3
15. c2xb3
Dd8—bo
35. Je1xb3
Db5XK a4
Sc3—e6
16. Dd2—c2
36. Jb3—d2
Da4)Kdí
17. Je3—dt.
Ke8—e7
37. Vg1xdí
Vh2xg2
18. Jd1—c3
Vg8—h8
38. Kb1—c2
d6—d5
19. 0—0—0
Se5—e3.
39. Vdl—al
b4—b3-
120. Ke1—bl
c6—c5
40. Kc2—e
d5— d4-
Vídeňská hra.
Hrána dne 30. srpna 1913 ve IV. hlavního
turnaje.
Bílý: M. Hajn.
1. e2—e4
e7—e5
2. Jb1—c3
Sf8—e5
3. Jg1— f3
d7--d6
4. Je3 — a4
Dd8—e7
5. Ja4xe5
dóxc5
6. d2— d3
Jb8—ct
7. Sf1— e
b7—b6
5. 0—0
Se8—a6
Grössl
Ing
J Dobiáš
K Hromádka
Černá
F Treybal
Jc
Vdl
M Hajn
Mladá Boleslav
Kb
Jb
e 5 24
xKíd 2 Virginie
h 4 28
Jf 6
c 7
e 2 Vg
e 6 16
c 2 36
c 3 Vg 8
d 6
c 5 40
Kc 2 — e d 5
c 3 Sf 8
d 6 4
Sf 1
b 7
22
article
Černý: Inž. Hrdina
18. b4—b5 Jc6—bs
19. a3—a4 a7—a5
20. b5xa6 Sb7xa6
21. d3—d4 c5xdá
22. c3xd4 e5Xd4
23. Se2n6 Jb8XK at
24. De2—c6+. Ka8—ba
25. Jb3xd4 Jd7 — e5
26. Dc6—b5 De7xe
27. Jd4—c6-. Kb3—cs
28. Je6xds Vesxcds
29. a4—a5 De4—es
30. Db5xe8 Vd8xes
31. a5b6 c7b6
32. Se3c5 Ja6e5
33. Val—a8+ Kc8—dz
34. Vi1—dl-
černý vzdal.
Černá
Ing
Dc
Kb
Val
6 21
5 20
XK
Jd
23
article
9. c2—c3
0—0—0
10. Ddt—e2
Jg8—f
11. J13—h4
Vh8— e8
2. a2—a3
Kc8—b8
13. b2 — b4
Sa6—b7
14. Sel—e3
Jí6—d7
15. Jh4 - f3
17— f6
16. Jí3— d2
87—45
17. Jd2— b3
Kb8-—as
Selo
c 2
e 2 Jg
Kb 8
24
article
Zprávy šachové.
Nový York. V turnaji Rice Chess Clubu
dobyl J. R. Capablanca 13 výhrami ze 13 partií)
I. ceny. Důras bude asi druhým.
Capablanc
Nová York
Rika Ness klub
25
article
čím se Odol zvláště vy-
znamenává přede všemi
ostatními prostředky k či-
štění úst, jest jeho pozoruhodný trvalý úči-
nek, který lze dle vší pravděpodobnosti
vysvětliti tím, že se Odol při vyplachování
úst přímo vssává do zubů a sliznice ústní,
tyto jaksi napouští a tak zároveň dutinu
ústní povléká tenkou, ale hustou vrstvou
antiseptickou, která svůj účinek projevuje
ještě po celé hodiny, když jsme si byli ústa
vypláchli. Tohoto trvalého účinku nemá
žádný jiný z přípravků, přícházejících vů-
bec v úvahu pro každodenní pěstění úst
a zubů. Účinek ten dává tomu, kdo Odolu
denně upotřebuje, jistotu, že jeho ústa po
celé hodiny jsou chráněna proti účinku
kvasných látek a původců hniloby, které
zuby kazí.
33712
26
article
Přátelům humoru!
Přátelům humoru!
závod s nábytkem
27
title
Literární novinka!
JAR. BERAN:
Beran
28
article
rskavky
Originální humoresky a satíry.
Cena skvost. upravené knihy K 1.50. K dostání
u všech knihkupců; na venek zašle za předem
zaslaný obnos obratem: Ing. Jar. Beran, Mlada
9895-
Boleslav III.— » 346
Inga
Beran
Mlada
Boleslav III
29
article
Velectěná!
Velectěná!
Podporujte jedinou naši původní knihovnu-
30
article
V dámském budoáru
V dámském budoáru
Sbírku původních vynikajících moder
ních románů, povídek a novee
pro naše paní a divky.
Právě vyšel 1. sešit
úvodního svazku, přinášející od redaktora sbirky
OUIDO MARIA VYSKOČILA
počátek neobyčejně poutavého, dosud netištěnéh
románu
Vyskočil
31
article
O lásce, která neumírá...
O lásce, která neumírá...
Jelíkož naše nová knihovna věnována je v
hradně česým paním a dívkáma
přinášeti bude jen původní prá-
ce naších nejpřednějších episo-
vatelek i spisovatelů, doufá pode-
psané nakladatelství i redakce v ho jnou
přízeň těchto kruhů.
Elegantně vypravený sešit s uměleckou výzdoboua
obrazy mistra K. Simůnka za 40 hal. Předplatné na
10 sešštů K 4.20 i poštou.
Žádejte 1. sešit na ukázku v každém
knihkupectví nebo přímo u
nakladatele Jana Kotíka, knihkupee
Praha-Smíchov.
K Simůnka
Kotík
Praha
Smíchov
33
article
Český bezvadný a dokonalý výrobek
Český bezvadný a dokonalý výrobek
tekutý krém na cídění a leštění stolních příborů.
nádobí, klik, štítů, vah, závaží, klenotů a veške-
rých kovových součástek na nábytku, oknech,
dveřích, kočárech, autech atd.
Výrobci; Beneš a Lakomý, lué. tov. Brno.
Cídldla na kovy, nabizená bez jména výrobe
32455
nejsou česká
Beneš
Lakomá
Brno
34
title
ŠÍPVOVASKÁ ŠKDLAvPm
36
article
Jediné české učiliště pro vyšší odborné vzdělá ní
Dvouleté studium vede 15 vynikaj. učitelských sil
Školní rok počne 1. října.-
Obšírné programy zasílá a při-
hlášky přijímá ředitestvi v Praze Pl t.
Praha