ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 f409f590-6745-11dc-847a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 30 celkem · entity: person 56, place 7, org 8, work 4
1 masthead
2. prosince 1900.
2 masthead
edělní zábavná příloha
3 masthead
Národních Listů k číslu 350.
4 masthead
Strana 9.
5 article Vznik a skon spolku „Nenastuzených.
Vznik a skon spolku „Nenastuzených. Bylo na samém sklonku stoleti devatená ctého, a bylo na sklonku posledního podzimu tohoto dokonávajícího stoleti. Mrazivý, neoma lený vítr fičel pražskými ulicemi, smétaje svědo mitě, co kde obecní metaři přehlédli, a epal to štědře do úst, nosů, očí a uši opozdilým chod- cům. Ostatně toho večera bylo málo pořádných a solidních lidí na ulici. Majetníci a privátnie byli dávno doma u vlastních anebo cizích rodin. třináct jich sedělo v hořejším sále Měšťanské besedy, dva byli právě na schodech. Nakla datelé radili se dnes u Choděry o novém če- ledním řádu pro autory. Tak po ulicích trou- silo se jenom něco lyrických básníků a jiných literátů, něco malířů a sochařů, rozepínajícíeh plachty po větru, aby vepluli co nejdříve a nej- pohodlněji v bezpečný přístav u Fleků, a ně kolik svědomitých novinářů, hledajíeích posledn toho dne zlámané nohy, spadlé komíny a sme- tené prejzy. Policajti na svých stanovištíeh mužně vzdorovali neurvalým nárazům větru. opírajíce se o bylelná pouzdra služebních revol verů, a konduktoři tramvaje, kteří měli tohe dne »poslední vozy«, nehorázně kleli. Vše na- svědčovalo neklamně, že dny a hodiny marasti ckého století jsou sečteny. V největší dvoraně starobylé hospody babouka« bylo světlo, teplo a živo. (Víme dobře, že správně mluviti a psáti sluší u pavouka.
Choděra
6 article
Uchylujeme však se tu vědomě a schvalněo spisovné češtiny, nejenom proto, že v širém dalekém okoli hospody od nepamělných čast říkalo se »u babouka«, ale i proto, že zakla- datel proslulé krčmy té, praděd nynějšíh držitele, jmenoval se Babouk, jakož i proto, že nade vraty krčmy skvěl se za dne v zář slunečné a večer v záři plynové svíttlny veliký z měděného plechu tepaný babouk. Proto!) Ve dvoraně tedy bylo živo, ježto se tam byla sešla zvláště četná společnost. Dvanáct mužů sedělo tu kolem podlouhlého, vejčitého stolu, dvanáct vybraných členů pražského oby- vatelstva. Byli tu někteří majetníci domů. několik lépe placených soukromých úřadníků. několik privátníků bez určitého karakteru atd. ale venkoncem to byli mužové, hledíci upřeně dychtivě a plni očekávání na seniora společnosti pana Eliáše Cafourka, staršího cechu advokätních solicitátorů a majetníka půlpatnácla sedmatřicetin jednoho z nejvýnosnějších domů pražské assa- nace, který podivuhodnou náhodou byl unik osudu nebožky prelatury za svatým Mikulášem. Avšak Eliáš Cafourek posud nebyl pro mluvil. Klidně a rozvážně pojídal karbonátek z hovězího a vepřového masa, jakými »babouke ode dávna slynul a do nichž bývalo pravideln sesekáno vše, co od včerejška a po případě od předvčerejška zbylo, a přikusoval k němu »čerstvého« nakládaného zelí ročníku 1899, jež mělo barvu spiše tmavozelenou nežli žlutou ještě spíše hnědou než tmavozelenou.
Babouk Cafourek svatá Mikuláš
7 article
Konečně dojedl, zapil řädným douškem piva z jednoho z nejnovějších společenských pivovárů, otřel pečlivě ústa ubrouskem, jehož skvrny omáčkové za celý týden byly obratnou rukou vrchního číšníka složeny dovnitř, rozhlédl se vážně a významně po shromáždění, zaťukal nožem na poloprázdný svůj půllitr, ač nikdo ani nedutal (avšak pan Eliáš Cafourek byl mužem forem a věděl, jak se sluši chovati svolavateli a předsedovi), a jal se mluviti: »Velevážení pánové! Svolal jsem vás všechny, kdož náležite ke stolové naší společ- nosti „Brabenců“, mimořádně na dnešek proto, že jsem pojal jistý záměr, jejž — doufám — schválite a za společnou věc všech nás pro- hlásite. Víte dobře, pánové, jak nás dlouho hněle, že se v těchto prostorách scházíme, abych tak řekl, bez onoho nerozlučného tmele hlubšího účelu a závratného vrcholu solidárních zájmu
Cafourek
8 article
Tvoříme stolovou společnost jen pro zábavu. pro pohovor, bez určitého cíle. Náležíme sice všichni a každý z nás nějakému spolku, avšak všichni dohromady, jak se tuto scházíme, ne tvoříme pevného, stanovami spojeného, k jednomu konei pracujícího a tíhnoucího tělesa na národa roli dědičné. Je vám všem známo, a zbytečně bych se o tom šířil, kterak jsme dávno a ne- přetržitě pomýšleli, abychom založili korporae nějakou. Ano, ale jakou? Celý život náš jest vlastně benátskou mosaikou samých spolků, nen mezi námi člověka, pánové, aby nebyl členem Ano, pánové, není mezi námi člověka takového Ale přes to, my, jak tu sedíme, nesouvisíme s žádnou takovou vůdčí vlajkou! Naplňovalo mne to vždy lítostí, obavou o naši budouenost! Pa- nové, nám je třeba společné pásky, jež by nás všecky ovíjela nerozbornou hradbou, nám je třeba myšlenky, kterouž prodchnuti jako kyklop ským zdivem, bychom vstoupili v nové, na ob zoru svitající století l« Pan Eliáš Cafourek odmlčel se, aby popřál místa tomu, co v nejbližším okamžiku měl propuknouti. A propuklo.
Cafourek
9 article
»Výborně!« ozvalo se z jedenácti hrdel ostatních stolovníků. »Výborně!« vzkřiklo po- druhé ještě pět hlasů nejnadšenějších členů „Brabenců“, a »Výborně!« zajásal na konec nej mladší člen společnosti, Vendelín Okatý, takto jednatel „Družiny mladých stoupenců samostatn myšlenky Pan Eliáš Cafourek pohlédl přísněji směrem kde seděl Vendelín Okatý, neboť nemilova prostořekost mládí, jakkoli mu dnes holdovala a pokračoval: »Váš souhlas, pánové, přesvědčuje mne že jsem uhodil na pravou žllu, na žílu, pánové která ponese chutné, šťavnaté ovoce. Chápu se této žily, pánové, jež bude ode dneška naš vůdčí hvězdou, abych tak řekl, naším bojovným heslem, žíly, pánové, v jejímž stinu se shromá- ždíme, jako pod mohutným, košatým praporem !« »Výborně! Výborně! Výborně!« zahlučelo teď kolem stolu trojím sborem. Květnatá, dobře volená slova páně Cafourkova všem nesmirně se zalibila. »Dobře, pánové, « pokračoval řečník. »Avšak jaká má býti podstata našeho podniknutí? Co může býti u nás konáno a vykonáno společnou prací, pánové, jest, abych tak řekl, zastoupeno vykořistěno, vyčerpáno. Tělocvikem dávno mává již pevná ruka Sokolstva, zpěvem sytí se Hlaho a jiné spolky, literatura má povnou oporu v obě
Vendelín okatý Cafourek Vendelín Cafourkův
10 article
tavých nakladatelích — a taky není naším pra- vým oborem do jisté míry. Assanace leží v pe- člivém klině městské rady, a dobře v něm leží, chudmství je v obecních rukou, na nový pivovár sotva bychom již našli vody, o druhé divadlo je postaráno. Pánové, nespal jsem něco nocí, abych vynalezl myšlenku originální, ale mám jike Oči všech posluchačů byly jak na šťopkách. »Ano, pánové, mám ji!« opakoval pan Cafourek s důrazem. »Vyseděl jsem, abych tak řekl, druhé vejce Kolumbovo, a toto vejce vám přináším, pánově, neopotřebované, pů- vodní, nezapouchlé a mnohoslibné. Pánové, za- ložíme spolek Nenastuzených.« Ústa všech posluchačů pootovřela se.
Cafourek Kolumbův
11 article
»Jste překvapeni, pánové, očekával jsem to. Víte dobře, že ani Řím nebyl vystavěn z den, a dovedete uvážiti, že nebylo snadno uho- diti rázem na pravou rudu, která se skrýrá v mě myšlence. Pánové, založíme spolek Ne- nastuzených, a doufám, že sdružení naše bude tím biblickým seminkem hořčičným, z něhož vyroste mohutný kmen, podobný polypu, jehož ramena znenáhla zasáhnou všechny vrstvy oby. vatelstva, obejmou je bez rozdilu vyznání víry a politiky a stanou se denním chlebem rodin jednotlivců. Pánové, doufám pevně, že prospěch fysický i duševní jest nám zaručen. Pánové. doufám a jsem přesvědčen, že dnešní večer jest základním kamenem lepší budouenosti, spo lehlivým klíčem narozenin dvacátého století, zlatým dnem, jež vysuší tak mnohou slzu, jichž v minulosti bylo tolik prolito nad zmařenými nadějemi rodin, nad rovy živitelů, nad nesplně- nými úkoly života slibných talentů.« Obdiv posluchačů páně Cafourkových rost tváře hořely, oči vypadávaly z jamek, ač posud nikomu z nich nebylo jasno, kam senior společ nosti bije. I pokračoval pan Eliáš Cafourek: »Pánové, bystrým čichem, jímž jsem nadán, cítím z vás všech velikou otázku, jež vám tkví na tvářích, otázku nevyslovenou, jež koluje vašimi žilami klokotem a kterou vám dokonale a svědomitě zodpovím. Pánové, položte ruku na srdce a otažte se: jsou překonány všechny bludy lidstva, jež jako Kainovo znamení táhnou se červenou nití dějinami? Nejsou, pánově Život našich pradědů, dědů, otců byl protkán všelikými pověrami, bezpodstatnými domněnkami a slepou vírou, lepší věcí hodnou. Pánové, věřilo se v čarodějnice, abych uvedl jediný pří- klad. Kde jsou čarodějnice? Kam zmizely?
Cafourkův Cafourek Kainův Řím
12 article
Duch doby, pánové, osvěta a rozumné politické hospodárství odvály je v říši báchor. Krev nešťastných oběti, prolitá na planoucích hra- nicích, volá posud v rozvátém popelu jejich o pomstu. Nezkrotná pověrčivost, jíž, bohužel, bylo podrobeno i soudnictví minulých dob. vodila na mučidla politováníhodné bytosti, kteréž skutečně čarovati nedovedly. Pánové, druhý příklad, kterýž posud tyje z lidské nevědomosti a pověrčivosti: mořský had! Viděl z vás někdomorského hadai (Pan Cafourek pomlčel.) Neviděl, pánové ! A bohužel, musíme říci, že tento báchorovitý moř- ský had je zejména v letních měsících vílanou potravou a takřka lahůdkou mnohým časopisům, jež přece z povahy věci měly by státi s pla- noucí pochodní na stráži vzáených lidských vy- možeností. Pánové, podobnou hydrou lidské lehkověrnosti jest nastuzenina. Nobylo a není nastuzeninyl« Pan Cafourek odmičel se, chopil se skle nice a napil se, neboť v hrdle mu vysychalo Napjetí posluchačů ani teď nepovolilo. An šept, ani zvuk se neozval.
Cafourek
13 article
»Pánové,« začal opět pan Cafourek, »jak mužové, kteří se domáháme pravdy a jiných drahých statků člověčenstva, můžeme pokládati nastuzeninu za odklizenou, za zrušenou, za překonané stanovisko, jež za nedlouho bude práchnivěti v archivech a nanejvýše ozývati se v pohádkách pro děti a v národních písních, kam také právem náleží. Novodobá medicína. pánové, neuznává nastuzeninu. Byla prozkou- mána mikroskopicky, theoreticky i prakticky,a shledáno, že jí vlastně není. Co posud vystu- puje pode jménem nastuzeniny, osobuje si neprávem vznešené označení, k němuž před kové naši i mnozí z nás posud pohlíželi s úctou — — Tu byl pan Eliáš Cafourek neočekávan přerušen neslýchanou smělosti nejmladšího člena společnosti, Vendelína Okatého, kterýž polohlasně pronesl slova; »Rýma, kašel Jiný na místě pana Eliáše Cafourka by by vybuchl. Avšak pan Cafourek uměl se ovládati. Pohledl přísně na mladého muže
Cafourek Vendelín okatý
14 article
»Rýma jest nepopíratelným faktem, pane Okatý. Také kašel jest faktem nepopíratelným, ale dle nového učení jest rovněž nezvratno, že příčinou obou těchlo věci není nastuzení ! — Leč dále, pánové. Mnohé pravdivé učení nara- zilo na skálu nedůvěry a ztroskotalo se. Do- kladů přináší historie světová nadbytek. Pánové, taky lékařské vědě — a té právě nejvíce ze všech — zápoliti jest s nepoddajnou uminěností lidstva, s nesčetnými předsudky, zděděnými po otcích. Běží o to, aby tento Augiášův chliv klamných a záhubných předsudků byl vyčistěn, aby novému výkladu o původu nemocí, posud nastuzení přičítaných, ražena byla vítězná brána po všech oblastech, kde posud vévodí rýma, kašel, bolení zubů, píchání v uších a jiné toho druhu náležitosti životní. Pánové, lékařská věda promluvila, jest na nás, abychom ji následovali. Navrhuji pánové, abychom zarazili spollek Nenastuzený ch.« Slova páně Cafourkova přesvědčovala. Ko- lem stolu ozvalo se souhlasné mručení, jež náhle propuklo v nové zvolání: »Výborně! Výborně! Výborně!« Pan Cafourek povšíml si dobře, že Ven delin Okatý nezúčastnil se této ovace, a upře naň vážný, tázavý pohled. Vendelín Okatý zapýřil se a zdvihl ruku n znamení, že se hlásí o slovo. »Prosím«, pokynul pan Eliáš Cafourek. »Jen faktickou poznámku, pane předsedo,- pronesl skromně Vendelín Okatý, povstav. »Při- dávám se ke všem pánům v hlavní věci, l soudím, že jest jakási vada v označení. řekl:
Augiášův Cafourkův Cafourek Vendelín okatý
15 article
Mám za to, že není tu správně použito jména přídavného, Nenastuzený ch, ale že tu má býti přechodník, na příklad »Nena- stydajících neb Nenastuzujících se, ač soudím, že by vlastně měl býti přechodnik času budoucího, tedy snad Nenastudnou- eích, — ale tu zas nezdá se mi tvar zcela správným. Dobřo bylo na všechen způsob: Ne- budoucich se nastuzovati.« »Ale to jest náramně obšírné, kam pak s tím?« ozval se pan řídíci učitel Vokřín, aniž si slova vyžádal. Pan Eliáš Cafourek pokynul shovívavě rukou k panu Vokřinovi, nechtěje ho zjevně pokárati, že vskočil do řeči, aniž mu bylo dovoleno, potom obrátil se útrpně k Vendelinu Okatému »Věc je taková, pane Okatý : my tur vlastn nesedíme z příčin gramatických, a nejde nám o přechodník ať už jakýkoli. Nám běží o věe o zásadu, a ta, myslím, je vystižena slo vem, jež já navrhuji. Spolek Nenastu ze- ných, pánově, to zní, v tom je hudba, a smysl je jasný. Lídé, kteří nejsou nastu- zeni, kteří také nechtějí býti nastu zeni. V tom je přítomnost, pánové, a je v tom taky budouenost, čímž, doufám, jest panu Oka tému vyhověno . ..« Poslední slova vyzněla v otázku. Vendelín Okatý poklonil se, že- jest uspokojen, a usedl Přece však v nitru jeho hlodala pochybnost. zdali by se neměl spolek jmenovati spolkem Nenastudnoucích?
Cafourek Vokřin Vendelín okatý Nenast
16 article
V tom okamžiku vstoupil do místnost krěmář pan Babouk a hlásil: »Čerstvě naraženo, pánové ! Je libo ?« Dvanácte pravých paží pozdvihlo dvanáeh sklenic, dvanáctero rtů přissálo se na jejich okraje a do dvanácti hrdel žblunkaly zbytky piva. A hned potom podáváno panu Bakoukov dvanáct sklenic vyprázdněných. Jedině dlouholetému cviku měl pan Baboul děkovati, že pojal všech dvanáct nádob mo- hutnýma rukama, a spěchal ze světnice. V tom rozruchu a v očekávání povolil pan Eliáš Cafourek mlčky, aby shromáždění vy střídali něco poznámek o všem, co bylo pro- neseno. Hlavy nakláněly se k sobě, tlumený hovor ozýval se. Jen Vendelín Okatý seděl úiel a jakoby do sebe pohlížel. Záhadný přechodní vrtal mu hlavou, čím dále více.
Babouk Bakoukov Baboul Cafourek Vendelín
17 title
Krista.
Krist
18 article Povídka z Arca. Napsala Emilie Holá.
Povídka z Arca. Napsala Emilie Holá. Celý její život byl práce a zase práce Neznala zábav, neznala dovádění mladých děv- čat, neoblékla se proto, aby se libila, a nevo lila proto také nikdy nic nápadného, její toi letta byla vždy nejvýš jednoduchá, prosta všech ozdob a všeho nápadného, tak jako celý jej život. V útlém mládí ztratila matku; matku mi lující, která ji a ostathí děti měta jako oko v hlavě, která jen pro ně žila. Zemřela v 30 roce, zanechavši zde malé tři hezké děti. Nej starší z nich byla naše Krista. Otec se oženi a přišla nová maminka — mladší zemřelé o celých deset roků. To její mládí ji dovolilo ledacos, co se obyčejně mezi ostatním lidem má za divné nakládání se sirotky. Otec se nej- dřive vadíval, ale ta mladá žínka už s ním uměla a tak Krista musila ve stáří dvanácti roků pomalu přivykat veškeré domácí práci. Malé to dítě často si vzpomínalo na svou ze mřelou maminku, v koutečku si často popla- kalo, aby nikdo nověděl, a jen někdy si svému bratříčkovi postěžovalo — nechtělo mu dělat těžké srdce a tak raděj celý svůj bol v sobě tajilo. Brzy po sobě přišly na svět dvě nové sestřičky a tak malá Krista měla zase víc práce, musila chovat a dávat na ně pozor. Tak v samé práci a vzpomínkách na svou matičku a na své bratříčky, kteří byli na ško- lách vzdáleni několik hodin od vesnice, ve které Krista byla se svými rodiči, žila tato svůj dívčí věk.
Holá Krist Arco
19 article
Nepřišla mimo dům ve kterém bydleli, ni kam, mimo do blízkého města, jednou za dlou hou dobu. Plesy, divadla, koncerly, byly j neznámy — ona ani neměla úsměvu na rtech. jako děvčata v jejím věku. Byla vážná, jako bývají vážny vdané starší ženy, zkoušené útra pami života, a celý její život byl věnován pilné práci, a pak bohu, kterého milovala nade vše. Modlivala se s vroueností světice, a její velké. modré oči byly nevýslovně šťastny, mohly-li se dívati na obraz Ukřižovaného, aneb vzývati sva- tou Pannu. V modlitbě nalezala největší radost a útěchu, a modlila se vždy nábožně, myslíc zbožně na každé slovo, které pouštěla přese rty. Její čistá duše odpouštěla každému vše, neznala hněvu, ani zatvrzelosti, byla mírná a ke každému shovivavá.
20 article
Tak ji znali všude, a každý ji měl rád Poznala jsem ji v jejím 27. roce. Dělala dojem ještě starši dívky; její nevýslovná váž- nost vzbuzovala důvěru, a co se jí svěřilo, byl jako pochováno v hrobě, nedostal to z ní ni- kdo. Zalibila se mi tou svou opravdovostí, přilnula jsem k ní, a sledovala od té doby její jednotvárný život, který každé jiné dívee by se byl zdál hrozným, strašně nudným, kdyby ne byla jako Krista, měla před sebou stále obra Ukřižovaného, ve kterého doufala, že přijde doba, kde se ji odmění, klidným životem za vše, co postrádala, a za všechny ty ztracené radosti dívčích let, kterých nepoznala. Ta na děje ji sílila; doufala pevně ve svého boha, plna odevzdanosti v něj žila dále život be radosti. Vstávala časně a namáhala se do pozdníh večera, a jak už při hospodářství bývá, uběhala se přes den, a nemohli ani sledovat, prospívá-l či skodí to jejímu, nikoli nejlepšímu zdraví. Někdy trochu churavěla, ale byla zase brzy zdráva a ani ji nenapadlo si na loži přes den odpočinouti, proběhala vždy celou nemo v práci a bylo zase dobře. Její sestry chodily na plesy, bavily se, ale jim toho přála, ani ji nepřipadlo, že i ona by měla jíti; ona se jenom téšila, až budou všichn zaopatřeni, pak že ona někde v ústraní bude žíti klidný život, na který se tak těšila. Paks odpočine po veškeré té práci po celý život. Vaak
Krist Paks
21 article
stalo se jinak. Její nevlastní matka se rozne mohla a po čtrnácti dnech zemřela. Kristě nastalo ještě víc práce, vedla celou domácnost a běhala celý den po hospodářství, vařila, žehlila vydávala mléko — a pomáhala otci všude, kde mohla. Byla všude. Tak uplynul celý rok, a nastávala konečně změna na kterou se ustaraná, upracovaná Krista totik těšila. Nejstarší bratr se měl oženit převzlti hospodářství; Krista už byla doma jen s otcem a s ním samotna, ostatní už byli opa- tření. Kristě měl nastat konečně pohodlnější život. Nebude už musit po celý den se na- máhat, beztoho se necitila příliš zdravou, bude s otcem pohromadě a budon žít spolu jako v klášteře, klidně, spokojeně, bez lopocení. Ko- nečně tedy ji vyslyšel Spasitel a matka Jeho, ku které se po celý život denně modlila. Jen do masopustu už bude doma hospodařit a puk přijde nová mladá hospodyňka a ta vše pře vezme, a ona bude po tolika letech té úmorné práce zbavena. Bylo by toho už svrchovan potřebí, není ji nějak zcela volně, ale to přejde. až bude mít trochu oddechu. Spěchala vše dát do pořádku, nesmís o ní říci, že nebyla náležitě dbalou pořádku.
Krista Krist ko
22 article
Vstávala o něco dříve a šila na stroji pilně než ostatní vstali, nová povlečení na postele, nové prádlo pro bratra, a když druzí vstali, dělala pak ostatní práci při hospodářství, paní domu patřící. Na jídlo ani nemyslila, jenom spěchala, aby byla do Vánoe se vším hotova. Byla při tom bledá a hubla se. Otec a bratr, majice plné hlavy starostí s rozsáhlým hospodářstvím, ani se valně nepovšimli, jak se Krista přes příliš namáhá a jak špatně vypadá. Až jednoho dne přišla katastrofa. Neočekávaně dostala Krista chrlení krve. Bylo to uleknutí — nevědělo se překvapením, co napřed, a co rychle ji dáti. Přiběhla stará Plzáková a poradila ocet s vodou a studený obklad na prsa. Poslali pak rychle do města pro lékaře. Lékař přišel, vážně pokyvoval a neřekl nikomu nic, ale předepsal prášky Krista ležela klidně několik dní, ale déle to nevydržela, měla plnou hlavu starostí o do- mácnosť, o rozešité prádlo, o mléko a drůbež, a proto nedala se déle držeti v posteli, vstala a mdlým krokem, kašlajíc, šourala se nejdřív do kuchyně, pak pomaloučku přes dvůr, a když to tak trošičku přehledla, usedla do zahrady pod velikou starou jabloň a zamyslila se hlu- boce. Že by byla vážně churava, jí ani ne- napadlo. Ta slabosť přejde, kašel? ten už měla kolikrát, když se nastydla v zimě aneb když ve sklepě při vydávání mléka mlékaři, rozehratá od plotny, vychladla, Bylo vždy zase dobře, proč by nyní nemělo být, a ta krov? to nen z plic, to jen jí praskla nějaká žilka u krku a to nic neznači. — Tak se těšila a důvěřovala, že bude zase dobře. Ale nebylo! Kašel se stup- ňoval stále víc a více, a než přišel prosinec. bylo Kristě zle, velmi zle. Nejedla skorem nie- a kašlala hrozně, bylo ji strašlivo poslouchat.
Krist Plzáková Krista
23 article
Otee utrápen pohledem na ubohé to dítě a věda od lékaře, že je s ní velmi zle, rozhodl se zkusiti poslední sázky, poslat Kristu dolů do slunného, teplého Arca. Měl naději, že až uvidi len krásný jižní kraj, až uvidí kus světa, žese vzpruží a že jí bude líp, že snad — to snad si stokrát opakoval — se Krista zachrání. Ona se musí ještě uzdravit, vždyť celý svůj život pranic neměla dobrého, její celý život byl ře- tězem starosti a odříkání, a nyní konečně na stane pro ni život lepší, bez namahání, ben starostí o rozsáhlé hospodářství, život klidný Rozhodl se rychle. Vyzvedl ihned peníze, dal jí s sebou spolehlivou blízkou příbuznoua poslal je před Vánocemi kolem 17. prosinee dolů do teplého Arca. Cesta byla pro ubohou chorou dosti pří jemná, její příbuzná se o ni pečlivě starala,a bavila ji jak mohla a tak druhého dne odpo ledne přijely do Arca. Krista byla od počátku své choroby ke všemu úplně apatická, a tak jí ani Arco tal nezajímalo, jak se doufalo. Příbuzná zavezla ji nejdříve k lékaři, kter shledal, že je velmi vážně churava. Řeklto jenom přibuzné, a Kristě řekli, že jí bude opět brzy dobře, uposlechne-li rady lékařovy. Slibila vše plnit — vždyť chtěla být živa a zvlášte zdráva a vrátit se do šumavské vesničky bez toho hrozného kašle, aby měl tatínek radost. že je zachráněna, a že s nimi bude hospodařit v malém pokoji a kuchyňce, až se bratr ožen a převezme hospodářství.
Krist Vánoce Krista Arco Arco tala
24 article
Přibuzná vyhledala příhodný byt na pro- menádě, a než se večer snesl na Arco, bydlely již spolu v útulném, hezoučkém pokoji, opatře ném elegantním nábytkem a vyhlídkou s jedné strany na promenadu a na velkou skupinu pa- lem a kvetoucích keřů a s druhé strany na kostelíček sv. Anny. Kristu těšilo, že bydlela blíže kostela a cítila se tím volnější. — První večer se oběma velice stýskalo, byly tak daleko Čech a svých drahých a ti velikáni sněhem pokryti, jež z okna viděly, zdály se jim tak smutnými, tak vážnými. Povidaly si o domové a vzpomínaly svých milých. Druhý den bylo jim už veseleji a tak po- malu zvykaly a Kristě se v Areu začínalo libit Sedávala večer na lenošce, potažené látkou velkými červenými máky, v jasně zelené trávě. a její velké smutné oči se vždy zadívaly v ty hezké polní květy, a myslívala si při tom Zda-li pak se dočkám, až tam daleko, u nás n Šumavě, na polích pokvetou? A její příbuzná jakoby tušila tuto tajenou otázku, jí vždy do- dávala naděje, a Krista se chytala každé nitky a doufala opravdově ve zlepšení svého zdraví. Než ulehly na lože, zpívala jí přibuzná krásné písně, a Krista naslouchala a pomalu kladla se na lůžko, až ukolebána altovým pří- jemným hlasem příbuzné, usnula. Tato pak po- maloučku, aby churavou nevzbudila, ulehla zticha také. Noci bývaly dosti zlé. Kristu pře- padal kašel a bolest na prsou a tu vždy zavo- lala svou příbuznou a tato jí hleděla ulehčit jak mohla; pak k ránu obě přemoženy bděním, usnuly opět, až je probudila Karolína, děvčeje obsluhující, přinášejíc ráno před 7. hodinou snídani. Podala oběma snídani na podnosu do postele, začala topit a neustále se smějíc, vy- pravovala hned z rána různé noviny z celého
svatý . Anna Krist Krista Karolín Čechy Arco Šumava
26 article
pensionátu. Panu Heinemanovi. Němci z Olden- burgu, že je dnes opět hůře, za to slečna v II. patře nad námi že dnes měla pěknou noc, že se ani neprobudila, atd. a to vše, ať veselé či smutně, provázela úsměvem bezstarostného 18. letého děvčete, plného zdraví a veselosti. Coté záleží na tom, jak je kterému z těch, jež ob- sluhuje, jen když ona je zdráva a vesela. Krista dívala se na ni, mezi tím co pila kávu, plna obdivu, ale ne tak nad jeji hezkou tváří, jako spíše nad její veselosti, s jakou vše povídala, tak že i ta nejsmutnější zpráva se zdála byt méně smutnou, vyprávěla-li ji ona. Ukracovala jim svým štěbetáním mnohou hodinu dlouhého zimního večera, a dověděly se od ni všechny možné podrobnosti, týkající se života v Arcu. Krista často mezi vypravováním Karly po- malu na svě, látkou s červenými máky pota- žené lenošce usínala, pokyvujíe ve spaní hlavou, až docela usnula; přiklonila hlavu k jedné straně, a spala tak klidně, že bylo přibuzné lito ji zbudit, aby si šla do postele ulehnout. Ráno po snídani vždy ještě usnula a probouzela s často teprve, až zazněla hudba z pavillonu. Pak za pomoci příbuzné se oblékla a obě šly na promenádu mezi ostatní choré, usednout n teplé slunné místo a naslouchat hudbě.
Heineman Němec Krist Karel Olden Arco
27 article
Kristu začínalo pomalu ledacos zajímat; divala se dosti zvědavě na všechny choré a vy- ptávala se známých lidí, z jejich pensionátu na rozličné dámy i pány. Co té dámě je, co onomu pánu atd., a jevíla zájem pro všechny a lito- vala jich srdečně, ač jí samé bylo snad hůre než těm, jichž litovala. Divila se, jak mohou ti lidé být veselí, nemohla to pochopiti. Ona po celý život nepoznala veselosti, příjemné veselosti, která je velikým darem a která ten vážný život dělá snesitelnějším. Viděla nyní často, jaký to rozdil mezi životem, jejž ona žila, a mezi ži- votem jiných lidí. Co zde bylo chorých, a co jich bylo navzdor svým chorobám veselých, těšících se až se uzdraví, že teprve se budou radovat ze života, a ona ? Nepoznala radosti, netěšila se ze zábav, nedovedla se ani roze- smát tak, jako to nyní vidívala i u lidí cho- rých. Seznala jenom práci a starosti. Co nyní z toho má? Je churava, umořena předčasné prací, a vlastně ještě nepoznala ani život z lepši stránky. Nedovedla si nikdy pomyslit, že má také právo na odpočinek aneb na nějakou zá- bavu, — viděla vždy před sebou život tak le- dově vážný, neúprosný, že i ona sama se stala velmi vážnou.
Krist
28 article
Jaký to zde rozdíl! Doma viděla všechny po celý den zaměstnané pilnou prací a zde ? — zde o něčem podobném ani řeči, jenom pro- cházky při hudbě, vyjíždky do okolí a stéžo- vání si vespolek na nedostatek zábav. Jaký to rozdíl pro dobrou, upracovanou Kristu! Nej- dříve jí to přicházelo nezvyklým, ale pomaloučku přivykala tomu pohodlnějšímu životu a souhla- sila, že je příjemnější nežli ten shon po celý den za prací, jaké ona po celý život uvykla. V té asi době seznámila se s mladým, cho- rým magistrem farmaeie, člověkém o několik roků mladším Kristy, dobrým to hochem, který jevil srdečnou radost, že našel společnost dvou Češek uprostřed tolika cizinců.
upracovaný Krist mladý Krist
29 article
Krista z počátku byla trochu ostýchava, vždyť vlastně nikdy nepřišla do styků s mla- dými lidmi, vždyť nikam nepřišla. Ale to trvalo jen první dni, a když seznala toho mladého člověka pěkné vlastnosti a tu dobrotu jeho srdce, přešla ji ostýchavost a Krista naslou- chala jeho vypravování s rostoucí denně účasti a těšívala se naň, až se k nim přidruží. Tak uplynulo několik neděl, a příbuzná Kristy mu- sila se vrátit domů, do dalekých Čech,a Kristu, které nebylo ani hůře ani lépe, zůsta- viti lékaři a bohu, Krista plakala při loučení se s příbuznou a bylo ji, jako ubohému opu- štěnému sirotku. Přibuzná odjela a Krista zůstala v Aren sama. Sama? Ne přece tak docela. Přicházel ji na promenádu bavit dobrý ten hoch a cho- val se k ní srdečně jako ku své dobré sestře. Radil jí, těšil, povzbuzoval, a Krista poslou- chala jej jako svěho nejlepšího lékaře. Cutila k němu důvěru a neobmezenou úctu. Naslou- chala mu a dívala se v jeho dobrácký obličej, jako dítě se dívá plno důvěry na kvého učitele, a když psávala domů, psala často, velmi často o něm, ale ještě více naň myslívala ve svém pokoji, opatřeném secesním nábytkem. Byla v něm tak sama. Modlívala se vždy večer k Ukřižovanému a k Jeho svaté matce, prosíc je za své uzdravení. Vzývala je, připo- mínala jim svou práci po celý život a prosila znovu, aby se slitovali a uzdravili ji, že chce opět tak pracovat, jen když jí vrátí zdravíl Vše chce trpělivě snášet, bude žit zase tak plna odříkání, bez veselosti a zábav, ale jen o uzdra- vení prosí. Při tom líbala malý křížek kovový a její velké slzy padaly na Ukřižovaného.
Krist bůh Arna Čechy
30 article
Věřila v milosrdnost Nejvyššího, a ta jí do- dávala důvěry, že se uzdraví. Vždyť eelý svůj život se nijak neprovinila, žila jen bohu a práci, a proto ten Kristus, který to vše vidí, ji jistě uslyší a uzdraví. — Usnula s důvěrou v srdei, s úsměvem na rtech. Lékař se hrozil stavu, s jakým choroba u Kristy pokračovala. Shledal, že pravá strana plic skorem celá už nepracuje, a levé křídlo že je také už z části chyceno. Dopsal to divčině otci. Ten ubohý se zhrozil, a tolikéž i bratři. Co dě- lat? Ubohá, ubohá Krista! A Krista mezi tím se těsila navzdor tomu, že jí bylo velmi ne- volno, nadějí v uzdravení. Chtěla být zdráva, vždyť poznala poprve v životě, co je láska Ubohá — tak pozdě — na pokraji hrobu ! Za- milovala se do toho hodného mladého hocha, který jat soucitem k ní, bavival ji pod verandou u kostela, kde sedávala, aneb cestou k lékaři, v dlouhém stromořadí laurů, po jehož pravé straně byla zeď zelená krásným břečťanem, plným tmavomodrých plodů a řadou velikých bujných agave, kterým se vždy Krista obdi- vovala. Přišel březen a mladý pharmaceut odejel domů. Rozloučili se s Kristou a Krista doma proň plakala celý večer. Už ji v Arcu nie netěšilo; beztoho kašlala tak mnoho, že by byla raději už bývala mezi svými, aby ji opatrovali. Tak ji koncem dubnu, kdy už je v Areu nesnesitelné vedro, odvezli domů, do chladnější Šumavy, mezi jehličnaté
Krist Krista chladný Šumava Arco u Krist ubohý Krist