2
masthead
V Praze, v neděli dne 2. prosince 1900.
Praha
4
article
na ranní a odpol. tas9
předplácí ne
* Praze v adniniskr
a měate
s rrk iots
s drsjí dsnsi
n nt l
Praha
8
article
nre rei
drojí sáe ilins
2 i1e
9
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 24 stranách.
Praha
10
article
Sevřemež šiky své!
Sevřemež šiky své!
Ve chvíli, kdy všechen vzdělaný svě
s nově oživeným interessem a soucitem sle-
duje hrdinný, nerovný ten zápas malého ná-
roda burského za samostatnost vlasti své.
kdy již i v samém národě anglickém ozývá
se hlas svědomí nad bezprávím a zlem,
způsobeným násilnou, panství lačnou politi-
kou státníkův Velké Britanie, budiž nám
dovolena otázka ku tak mnohým synům na-
šeho vlastního národa: co by tomu říkali,
kdyby tak dnes anglické listy mohly s jáso-
tem oznamovat, že v tom ohroženém a zá-
pasícím národě burském propukly vnitřní
nesváry a rozmíšky politické a sociální, že
mezi Bury vyvstávají frakce nespokojencův.
jež prou a hádají se mezi sebou o otázky
sociální, stavovské, oekonomické, ba i nábo-
ženské, a místo aby pomáhali v obraně je-
diné vlasti, kdy jde o život a budoucnost
národa, místo aby všichni bez rozdílu znali
pouze jedinou, svatou a nejvyšší povinnost
odrazit nájezd nepřátel a ubránit krví srdce
svého nejdražší statek národa; jeho samo-
statnost a jeho svobodu, — libují sobě jen
v jalovém kritisování, brojení a křivém od-
suzování posavadního vedení boje, neváhají
podezříváním a zlehčováním svých vojevůd-
cův a šířením nedůvěry v konečný vítězný
zdar těžkého, nerovného boje proti přemoc
nepřátel podlomiti mysl bojovnou ve vlaste-
neckém lidu burském? —
Velká Británie
Bura
11
article
Té radosti se doposud vrahove angličt
na Burech nedočkali. Ale za to bděme
dbejme my Čechové, ať se jí nepřátelé nasi
nedočkají ne nás. Nepřeceňujme, ale nepod-
ceňujme také nebezpečí, jaké by v nynější
kritické chyíli našeho rovněž těžkého, však
delšího a většího zápasu o samostatnost
vlasti zahrozilo naší věci, naší příto m-
nosti i budoucnosti národní
kdyby mezi námi vzešlo podobné bejlí nízké
svárlivosti a řevnivosti pro otázky na ten čas
nerozřešitelné a u poměru k velikosti otázky
české podřízené a vedlejší. Jaký to výkřik
jasavý rozlehl by se válečným táborem
k útoku připravených nepřátel toho dne,
kterého by postihly branné naše šiky v ne-
pořádku a zaměstnané zoufalými půtkami
s domácími desperády a rozbrojníky tasícími
nerozvážně a nesvědomitě zbraň proti vlastní
krvi, vrhajícími se zuřivě ne na pluky nepřátel,
ale na stany svých vlastních souredákův
bratří.
Bure
Čecho
12
article
Není bohudík ještě u nás tak zle. Uva-
žujeme o pouhé možnosti takové pohromy
národní. Ale dosti smutné, že již o té před
tváří nepřátel mluviti musíme, abychom
v čas jí uvarovali a zabránili. Zárodky zla
zde nepopíratelně jsou. Co chvíli vyskočí
plamének bludiček podobných rozbrojných,
separatistických snah v té noci našeho národ-
ního hoře, brzy tu, brzy onde ozve se hla
nezkojené ctižádosti neb nerozumné výstřed-
nosti, plný hněvu, plný fanatismu, aby křivě
osočoval a hyzdil jako špatné a ničemné
všechno snažení a zápolení dosavadních
předbojníkův a obránců národa, aby celý
starý program národa zlehčoval jako nedo-
statečný, kusý a pochybený, aneb aby opět
vyčítal mužům, kteří poctivě po celá desíti-
letí za pravdy a zásady programu toho ne-
ochvějně a nasazením všech sil svých proti
nepřátelům zápasili, že prý jejich obrana
byla chabá, neupřímná, a nemoudrá a bůh
ví co všechno-
Dodnes arci z těchto falešných prorokův
a žalobníků žádný tvrzení svého neutvrdi
důkazy poctivými, žádný neprovedl, kde
čem by byl náš program národní pochy beny
13
article
NARC
NARC
a zavržení hodný, rovněž jako nikdo doká-
zati nemohl, že by kdy strana naše a dosa-
vadní její representace byla se programu
tomu skutky neb osvědčeními svými zprone-
věřila, zásady jeho zapřela, neb dokonce
zradila.
Naopak, stokráte byly všechny ty kle-
vety a křivdy liché důrazně vyvrácenya
roznášeči jich z pomluvy a nepravdy usvěd
čeni. Ale kdy že zabanbená lež nepozvedla
znovu drze hlavy, aby nehleděla znovu
uštknouti?
Proto voláme důtklivě ke všem upřím-
ným Čechům: bděte, aby nepřišel nepřítela
nenasel koukole v tu svatou českou půdu.
stůjte v nynější povážlivé době všeobecného
zmatku v této nešťastné říši ostražitěji než
kdy jindy na stráži ohroženého na-
šeho dědietví a bytu je diného
svatého to práva vlasti a ná noda.
i vystupte vždy a všude s neohroženou roz
hodností proti každému takovému svůdci
mamiči lidu, jenž neosvědčiv dosu
sám ničím svou věrnost k národu,
otravoval by mysl lidu našeho všelikými de-
magogickými- kejkly a svody, hledě ji naplniti
pochybností a nedůvěrou proti celému dosa-
vadnímu našemu stanovisku, proti našemu
programu, proti našim vojevůdcům a jejieh
taktice obranné, aby strhl houfce méně uvě-
domělých, méně pevných spoluobčanů od
cesty společné na stezku svou za svým par-
tyzánským praporcem snah výstředních neb
domnělých zájmů stavovských a třídních.
Čecho
14
article
Všem těmto nesvědomitým agitátorům
rozbroje a separatismu nutno na míste
strhnouti pokryteckou jich kukli a ukázati
lidu prostým slovem upřímné české pravdy.
kam by ho tito kuklíci vlastně zavedli.
kdyby poslechl jejich hlasu a odtrhnuvse
od společného praporu vlasteneckého, opustiv
společný tábor obrany národa a vlasti, dal
se různo cestou necestou za prospěchy a
zájmy hmotnými a třídními nebo za blu-
dičkami snah na ten čas výstředně radikál-
ních a tedy naproto neuskutečnitelných. Ne-
bude za těžko upřímným a intelligentním
našincům přesvědčiti bystrý, zachovalý naš
lid o tom, jaká škoda, jaká pohroma be
vzešla z toho celému národu, kdyby právě
nyní před rozhodnou bitvou s výbojným pan-
germánstvem sebevražedně rozpoutal a roz-
trhal své šiky bojovné nesvárem a rozbrojem
pro příčiny pošetilé, pro choutky několik
ctižádostivých, po mandátech a vůdcovské
moci lačnících demagogů.
15
article
Jest-li kdy, dnes je zapotřebí, aby národ
český nastávajícími svými volbami presen-
toval se před tváří vídeňských vlád a národ-
ních našich nepřátel jako silný odvěký strážce
těchto svých vlastí, jako statečný, mravně
zachovalý a uvědomělý národ, který zná své
dobré právo a jest odhodlán, uhájiti si je
za jeden muž nasazením veškeré své
energie a síly státotvorného národa, jenž byl
tvůrcem tisíciletého, v dějinách Evropy slav
ného státu českého, jenž chce tento odkaz
svých otcův znova zvelebiti svou vlastene-
ckou věrností a prací, cítě v sobě k úkolu
tomu dostatečnou mravní i duševní způsobi-
lost. Touto šlechetnou ctižádostí oddychujtež
prsa všech věrných Čechův, všech poctivých
voličův našich a pak sám rozum zdravý do-
poví, že jediným prostředkem k tomuto sva-
tému velkému cíli jest toliko solidarita, toliko
svorná síla veškerého šestimillionového ná-
roda.
Otevřený list dra. Herolda k pre-
sidentu vrchního soudu
v těchto listech uveřejněný velice rozčertil zdejš
německé časopisy. Nezvratný důkaz, podaný
v otevřeném listu o tom, že podle platných zá
doktor
Evropa
16
article
konů němčina není vnitřním úřadním jazykem
u soudů v král. českém, přivedl pány z redakce
kasiňáckých listů úplně z kontextu
»Prager Tagblatt« nezmohl se na nic ji
ného, než že prohlásil otevřený list za bez
taktnost.
Není zajisté třeba, aby teprve páni z re-
dakce »Tagblattu« poučovali dra. Herolda, co
jest taktním. Můžeme jen prostě odkázati je
k tomu, že ve všech národech a za všech
časů politikové a zástupcové nářodů v eminentně
důležitých otázkách v této formě obraceli se
k rozhodujícím osobnostem.
Za to »Bohemie« objednala si na otevřený
list jednoho ze svých korunních právníků
uložila ubožákovi povinnost, aby mocí mermo
dokázal, že požadavek Němců, aby němčina
byla vnitřním úřadním jazy kem u soudů, je
zákonity.
Rozumí se samo sebou, že tento důkan
nemohl se povésti a proto se korunní právnik
musil omeziti na vypravování věci, které nejsou
předmětem sporu
Poněvadž ale na tom záleží, abychom ko
nečně své národní odpůrce donutili, aby uvedli
nějaký platný zákon pro svény stanovisko.
musíme alespoň některá tvrzení »Bohemie«
náležítě osvětliti.
Především praví »Bohemie«, že »Obnovené
zřízení zemské« císaře Ferdinanda II.%, již ne-
platí, poněvadž si koruna zachovala samostatnou
moc zákonodárnou, a poněvadž každý zákon,
který byl po roce 1627 vydán, dokazuje, že
toto »Obnovené zřízení zemskés, je zrušeno.
Výtečný právník »Bohemie« ovšem kon-
statoval, co nikdo nepopíral. Pravda je, že
právo zákonodárné vyhradil si. v »Obnoveném
zřízení zemském« panovník, avšak »Bohemie-
by měla velkou práci, kdyby chtěln ad oculos
uvésti nějaký zákon, vydaný v absolutistické
době panovníkem, kterýmž »Obnovené zřízení
zemské« v otázce užívání jazyka u soudů bylo
změněno.
Prager
Němec
Ferdinand II
Bohemia
17
article
Neboť »Bohemie« sama musí přiznati, že
ani civilní soudní řád z r. 1781 na tomlo
ustanovení obnoveného zřízení zemského ničeho
nezměnil, že jediná změna obsažena byla
v článku XIII. eiv. s. ř., který podnes plat.
Pravi-li nyní »Bohemie«, že v civilním řádu
o jazyku, ve kterěm soudy úřadovati mají, není
žádné zmínky, tedy úplnon pravdivost těchto slo
přiznáváme a dokazuje to jenom, že v civilním
soudním řádu z roku 1781 ustanovení obno-
veného zřízení zemského, co se týče otázky ja-
zykové, změněno neb y lo-
Nemust člověk míti ani ostrovtip právník
z Bohemie«, aby nahlédl, že když civilní
soudní řád z r. 1781 o jazyku ničeho ne-
ustanovil, že přece soudy v některém jazyku
úřadovati musily, a že není nic přirozenějšího
než že úřadovati musily v tom jazyku, ve
kterém strany na ně se obracely a obrátiti s
oprávněny byly.
Neboť kdyby proto, že soudní řád z roku
1781 ničeho o jazyku úřadním nemluví, tímto
úřadním jazykem musila býti němčina, mohlo
by se stejným právem říci, že tímto úřadním
jazykem může býti frančina, turečtina neb
každý jiný jazyk cizí.
Poněvadz ale ve všeobecném soudnín
řádu o vnitřním úřadním jazyku se ničeho ne-
praví, zůstalo v platnosti ustanovení obnovenéh
zřízení zemského, jakož vůboc toto obnovené
zřízení zemské, pokud se týče politické správy,
až do r. 1848 bylo v právní platnosti, jak sám
Schlesinger ve svém spisu »Die Geschichte den
Deutschen in Böhmen« doznává.
Z toho je viděti, že obnovené zřízení
zemské platilo ještě po r. 1781.
Otázka vnitfního úřadního jazyka nemá
nic společného s výkladem, klerý jazykje
zemský neb u soudu obvyklý, poněvadž i v tom
případé, kdyby ustanovení čl. XIII. soud. řádu
Schlesinger
Bohemia
die Geschichte den Deutschen in Böhmen
18
article
ve smyslu německém vykládáno bylo, byl b
nicméně podán důkaz, že čeština byla jazykem
u soudu obvyklým, a že tudiž ve vnitřním úřa-
dování užívána býti měla.
»Bohemie« nyní udiveně kroutí očima, že
kabinetní list z 8. dubna 1848 úznán byl ja-
kožto platný zákon. Jest to zvláštní theorie
kdežto nařizení, které vydal panovník z abso-
lutní své moci a které publikováno bylo v
sbírce zákonů, podle »Bohemie« není platným
zákonem, Krausova nařízení z r. 1852 a 1856,
která vydal jen ministr, a která nikdy veřejn
publikována nebyla, maji pro »Bohemii« vý-
znam nezvratného státního základního zákona.
Nebud me se příli s »Bohemii« o významu
kabinetního listu z 8. dubna 1848 a mohli by-
chom jen korunního právníka »Bohemie« po-
učiti, že rozhodnuti nejvyššího soudu ze dne
3. listopadu 1897 o kabinetním listu z 8. dubna
1848 se ani nezmiňuje, že rozhodnutí toto se
týká jedině výkladu slova »landesüblich«, že
tudiž pro otázku, o kterouž jde, zádného vý-
znamu nemá.
Krausův
Bohemia
19
article
—Jak již uvedeno, za jediný pramen vnitř-
ního úřadního jazyka německého pokládá » Bo-
hemie« nařizení ministra Krausa z roku 1852
myslí, že zcela správně námitku dra. Herolda
— že toto nařízení nikdy nenabylo platnosti —
vyvrátí tim, když praví, že dr. Herold dokázal
neplatnost tohoto nařízení proto, poněvadž ne-
bvlo v říšském zákopniku uveřejněno, a když
připojila, že říšský zákonník teprve v r. 1869
za jediný způšob vyhlašovací byl prohlášen.
Zde dopustila se »Bohemie« patrné eska-
miotáže. Předně dr. Herold nikdy netvrdil, ž
Krausovo nařízení nebylo publikováno v říšském
zákonniku, nýbrž že nebylo publikováno v
sbřrce zákonů, a bude bezpochyby »Bohemie“
věděti, že pro publikaci nařízení vládních platil
v Čechách provinciální sbírka zákonů a pro
publikaci soudní sbírka zákonů soudních, ve
kterých Krausova nařízení obsažena nejsou.
Kraus
doktor
Herold
Krausův
Čechy
Bohemia
20
article
Jestliže ministr Kraus tyto své tajné ordo-
nánice nikdy nepublikoval, nemohly nabýt právní
platnosti, což uznali i Herbst a Scharschmiedt.
Vytáčkou »Bohemie« v této věci ničeho
se nepomůže, každý ihned pozná, že tyto tajné
ordonance ministra Krausa z r. 1852 a 1856.
které dle »Bohemie« jsou platným právem,
vůbec v právu nikdy neexistovaly.
ěJaké důsledky právnik z »Bohemie« vyvi-
nujey jest patrno z toho, že prohlašuje Bade-
nova a Gautschova nařízení za neplatná, kdežto
mínisterská nařízení Kraúsova prohlašuje za
platný zákon.
Právník z »Bohemie« snad také vl, že ji
v době absolutistické ministr nemohl vydávati
žádných platných zákonů, nýbrž mohl jedině
výdávati nařízení, kterými se platné zákony pa
novnikem vydané p rovádějí.
Má-li za absolutistické doby ministerské na-
řízení tentýž význam a tentýž účinek, jako za
doby nynější, a jestliže »Bohemie« má za to.
že Badeni a Gautsch nebyli oprávnění vydat
jazyková nařízení, pak ovšem nebyl ani minist
Kraus k tomu oprávněn, a pak tento platn
zákon, kterého se nyní »Bohémie« dovolává.
vůbec neexistoval.
Je vůbec neslýcháno, jak právník »Bohe
mie« může prohlašovati nařizení ministra Krausa
za zákonně platná jako jsou nynější zákony
Toho se dosud nikdo neodvážil dovolávati a sotv
se objeví nějaký právník, který by to vážn
opakovati se odvážil.
Dle »Bohemie« ovšem ministr Clary mě
právo zrušiti nařizení Badenova a Gautschova
ale Badeni a Gautsch neměli právo zrušiti naři
zení Krausova. To je německá logika a německ
Nehledě k tomu, že Badenova a Gautschov
nařízení byla publikována v zemském zákon-
níku a nařízení Krausova nebyla publíkována
vůbec, měl Clary podle »Bohemie« zase práva
právo.
Kraus
Herbst
Scharschmiedt
Bade
Gautschův
Baden
Gautsch
Bohémie
Claro
Badenův
Krausův
Bohemia
21
article
v drobném prodeji
reaní čtslo o sobs .
sipsle šnl .
člslo.
aii
Ve dlislkáeh ss vsnko
sdpoleds. . . . . . . .
1ns.ras,
platí se hotev: srpřee
rlleni ny jýdele-
is ernalkca konsca cpka
Rokopisy s nevnneei
22
article
zrušiti nařízení Badenova a Gantschova, a tak
vidíme, že podle názoru »Bohemie« mají sice
ministři právo zavésti něco na úkor češtiny, ne-
mají ale práva zavésti něco na úkor němčiny.
Rovněž nepodařený jest výklad »Bohemies
o tom, že zrušením nařízení Badenových
Gautschových oživla zase již dříve zrušená na-
řízení Krausova a Stremayrova.
Tu opětně si jurista »Bohemie« popletl, co
každému právníku je jasno. Není pochybnosti,
že nějakým platným zákonem, který platným
způsobem byl vydán, mohou jistá dříve zrušená
ustanovení zákonná opětně uvedena být
o právo.
Jinak ale má se věc s nařízeními, poněvad
tu nejde o zákonodárnou činnost, nýbrž o jiste
rozkazy vládní, a kdyby vůbec hr. Clary brl
měl právo zaváděti němčinu do úřadů pouhiý m
nařízením, byl by to výslovně v nařízení svém
ze dne 14. října 1899 řekl. Ministerstvo Cla-
rovo však se úplně vyhnulo této otázce, sno
ono si netroufalo ani vysloviti, že nyni plat
ministerská nařízení z r. 1852, resp. ministersk
nařizení Stremayerovo z r. 1880.
Právník z »Bohemie« patrně nikdy nečei
nařízení hr. Clára, jinak by věděl, že v tomto
nařízení ani slovem nedéje se zminka o Krau-
sových patentech z r. 1852 a 1856.
Nejpodařenějším vtipem »Bohemie« je, ž
o otázce vnitřní a zevnéjší služby v soudech
chce přejíti pouhými banálními poznámkami.
Badenův
Gantschův
Gautschův
Krausův
Stremayrův
Claro brl
Stremayerův
Bohemia
23
article
Kdo vůbec na kluzkou půdu interpretace zá-
konů se pusti, jako neznámý právník »Bohemie«,
ten by musil především dokázati, mnoho-li dle
nynějšího soudního řádu v záležitosti stran,
o nichž jenom dr. Herold mluvil, je vnitřnía
mnoho-li zovnější služby
Chtěla-li »Bohemie« svým nepodařenýmaa
nešťastným sermonem nového presidenta vrch-
ního soudu přesvěděiti, že požadavky Němců na
poněmčení soudů v Čechách jsou správné, se
ji to tímto výkladem naprosto nezdařílo, naopak
dokázala na novo, že pánové nemohou p ro
svůj požadavek uvésti žádného
zákonného podklad u.
»Bohemie« souhlasí, aby při soudech roz
hodovaly jedině platné zákony a positivní právo.
Jak těmto platným zákonům a positivnímu právu
»Bohemie« rozumí, vysvitá z požadavku, aby
v trestních věcech německých při vrehiním soudé
rozhodováno bylo v senátu německém, nčkoliv
proto není žádného předpisu zákonného, že maji
býti zavedeny zvláštní jazykové senáty pro roz-
hodování trestních pří, a neni to obsaženo ani
v pověstných punktačních nafizeních hr. Schön-
borna, které rovněž, jak známo, jsou zrušena.
Zkrátka: Důkazy dra. Heroida jsou tak
pádné a argumentace jeho tak přesnás a jakoby
železnými svory v jedno zcelená, že mělký vtip.
který v »Bohemii« je domovem a kterým list
ten velmi frivolně se ohání, nikdy neodčiní hlu-
bokého dojmu, jaký spis na každého, kdo má
smysl pro spravedlnost, učinil
Herold
Němec
Schön
Čechy
Bohemia
24
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 1. prosince. (O tevře ný l ist
dra. Herolda) presidentu vrchního zem-
ského soudu Wesselému nezalíbil se videňské
»Volks-Zlg.«, která mu věnuje dnešní úvodní
článek. Piše-li se proti stati, opírající se o přesně
znění platných zákonů, čekalo by se, že pisatel
vytáhne do pole vyzbrojen taktéž platnými zá-
kony, aby usvědčil z nepravdy svého odpůrce.
Takovou zbraní videňský liberální list neumí se
však otáčeti a proto se chápe zbraně pro sebe
pohodlnější, ač málo čestně, totiž lži. Takovou
dávno vyvrácenou lží, které ostatně ani Němci
už nevěří, jest tvrzení, že nám Čechům v ná-
rodním boji jde o znásilnění Němců, o jich po-
češtění atd. Takovou hrubou lží jest, tvrdí-li
pisatel stati, že dr. Herold svým otevřeným
listem snaži se presidenta Wesselého přiměti,
aby ve svém úřadě jednal p ro ti zákonům
Němec
Čecho
doktor
Herold
Wesselý
Praha
VolkZlgie
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 1. prosince.
Bvl jsem po dlouhá léta strašným odpů
cem kaváren a kavárenských povalovačů. Zra-
kem byl bych probodl každého z těch ničemů.
kteří polovinu svého života ztráví v kouři z mi-
zerných cigar a v otravných výparech ze zfalšo-
vaného čaje, mizerné kávy, přiboudlých likérů
z lidského potu. Neznal jsem odpornějšího zjevu
nad takového kavárenského mudrce, jenž v ce-
lém životě za noviny nevydal ani krejcar,
všechny ale, co jich dopadnouti mohl, zhiltal.
aby na konec jim za to vynadal.
Ale časy se změnily.
Zapomněl jsem se jen jednou a jen jednou
jsem tam vlez a osud můj byl zpečetěn. O
té doby navštěvuji kavárnu každý den a byl
bych nešťasten, kdybych nečinně nemohl tam od-
seděti aspoň dvě hodiny v kouři ze špatných
cigar, v téch otravných výparech ze zfalšovaného
čaje, mizerné kávy, přiboudlých likéřů atd.
A jak velice se téším na tu chvilenku kli
ného dumání, sedím-li tam za stolkem sám před
kupou novin, aneb na tu lehkou, nevinnou
konversaci, která sice nás nikoho ještě neudělal
Sokratem, ale také nikomu neublížila a nikoho
bolestně se nedotkla.
Naše kavárenská společnost není čelná, z
to ale vybraná. Vrchní finanční rada na pensí,
podplukovník v příkaznosti, jovislní universitní
professor, inspektor dráhy a bohatý domácí pán,
majitel nového čtyřpatrového roháku.
Bylo to v pátek večer. Venku jen se lil
a při tom tak prudký vál vítr, že bylo nebez-
pečno okázati se na ulici. Pravé kavárensk
počasl.
»Franc! — zvolal pan vrchní rada n
vrchního číšníka — dnes jsou přec »Flie-
gende«
»Hned tu budou, pane rado, hned.a
Sokrates
Franc
rada
Praha
Flie
26
article
»Pane rado ! Pane rado !« — bručel vrchní
rada po vrchním číšníku, jenž přes to, že se
již jen šoural po parketách kavárny, přece je-
nom byl mrštnější, než bývalého kancelářského
tzrana jazyk, a dodal k tomu: »lenoch« !z
jakého důvodu ? Že spolkl při oslovení slovičk
svrchní«. Radů je moc. Dnes už také obecní
výbor z Kobylis je panem radou.
Zatím mluvilo se dále. Diky bohu, jíž ne
o Hilsnerovi, však za to proudila debati
o tom, co by se asi stalo starému Krögrovi
kdyby na objížďce po Evropě zabloudil na brit-
ský břeh. Náhledy se různily.
Jedni dokazovali, že by s ním Angličan
ve své brutálnosti nedělali velkých oraci, že b
ho jali a po válečném právu na nejbližsí hro-
mádce písku zastřelili. Jinl zase, to ze by se
neopovážili oproti Evropě, třeti tvrdili, že by
se ho prostě zmocnili, jako kteréhokoli jinéh
burského vojáka a že by ho až do ukončen
války jako zajatce internovali na některén
z četných škotských zámků.
Vrchní rada, přes své stáří přivrženec pol-
tické romantiky, hájil zatím náhled, že by s ním
lam zacházeli na oko sice velmi charmantně.
ale že by ho otrávili . . . Ale, Franc, co pak
je s těmi »Fliegende«? zvolal vrchní rada jiz
poněkud nevrle, kdýž nebylo o nich pořád, ješt
ani zdání.
»Hledám je po celé kavárně, čert ale sám
ví, kam se poděly.,
»Ku podivu, proti Číňanům tu byli hned
Za čtrnáct dní bylo osm velmoci v plné zbroji
ale na sveřepého Anglíčana nemá nikdo chuti«
zahájil professor opět rozpravu.
»Prosím vás, vrána vráně oči nevyklube
Afriku už mezi sebou si rozdělili, teď došlo na
Asii. Ubozí Burové, ubozi Číňané, běda národu,
do něhož se pustí — civilisace!«
»Tinuli vantili« — na to podplukovník
»Buří na konec ještě vyhrajou a Angličan
rada
Hilsner
Angličan
Franc
Číňan
Burová
vantit
Kobylisy
Evropa
Afrika
Asie
Diké bůh
27
article
z Transvaalu vymlátí. Tomu já musím rozumět.
Víte, co je to guerilla ?e
»Když je jich ale přece jen málo« — na-
mítal professor.
»Co málo? Spojenci mají v Číně sotv
50.000 mužů a přece stači, aby zkrotil
ohromnou tu říši, jež má 500 millionů obyva-
telů, tedy desettisíckrát tolik. Střilet do léče je
něco jiného a chodit na čekanou také. Chodi
na čekanou — to je guerilla a tu může pro-
vozovat nepřítel, až se sevrkne třeba na pouhou
kumpanii. Teď ovšem střilejí v Čině do léče.
jak nasvědčuje tomu toto psaní. Čtéte prosím
Drazí rodičové! Odpustte, že dosud neměl jsem
času Vám odepsat, kdo ale může za to, že je
těch Číňanů jako prašivých hub. Kam se jei
podíváte, samý Čiňan, tak že je to až k smíchu.
Představte si, co to dá práce, je všechny
přesně podle rozkazu postřilet, zapíchat a roz-
sekat, neboť to víte, že pardon se zde nedává.
Když to tak venkoncemi uvážím, anio vlastne
nevím, proč že do těch celkem dobráckých
hodných lidí střilím, ale rozkaz je rozkaz
až jich budu mit tři sta, stanu se seržantem.
Ješté mi jich asi padesáť scházi. Počkám si.
až půjde drůbež ze školy a pustím se do ni.
mám za to, že ve třech dnech na pět kopt
dotáhnu.
Je pravda: husí krev na cibulce nebudu už
nikdy jist a také ne beefsteak a la tartar, poně-
vadž jsou to pro mne dnes jídla už moc fadní.
za to ale, až se vrátím, založím obchod s copy.
jichž mám už plné tři tornistry a v kasárnách
plnou bednu. Zde teprve poznáváme, co znamená
převaha kulturní, neboť kdyby ti Číňané byl
chytří a nedělali nic jiného, než na nás se po-
ložili, bylo by po nás, oni ale hlupáci pojíd j
klidně svou rejží a dají si párat břichu
»Nu, co tomu říkáte,« ozval se professor.
»Nemáme-li příčinu být hrdými na takové pionéry
západní vzdělanosti ?«
»Evropské zbraní nikdo neodolá. Tomu já
Číňan
Transvaal
Čína
le Tartar
Čiňany
28
article
rozumím,« na to podplukovník, »kule z mann-
licherovky projede na tisíc kroků pěti muži z
sebou a ještě se zavrtá na palec do fošny.«
A proto sláva pokrokul
»Kde ale jsou mé »Fliegende«, dopálen zas
vrchní rada.
Franc, upocený, tak že s něho teklo, vy-
pravil ze sebe, chytaje dech, slova: »Už si, pan
rado, zoufám. Po »Fliegende« nikde ani stopy.«
»Je už starý,« na to inspektor, »vidíte, jak
těžce chodí a potom se mi zdá, že mu již
i paměť slábne. Mél by toho už nechat.«
»Dno se to snadno řekne, jak ale uháji
živobyti?«
»Co je takový vrchní číšník? Víte-li, ž
denně vydělá víc než vy? Počitejte ty krejeárký
a přesvědčíte se, čeho se dopočitáte.«
»A domníváte se, že o nic nepřijde ? Znám
to. Měl jsem přibuzného v tom oboru. Byl vrchním
číšníkem ve velké vídeňské kavárně a víte, že
mnohý den doplácel?
»Proto by se mělo zpropitné odstranit,« roz-
hodl pan domácí se čtyřpatrovým rohákem, jenž
dosud byl mlčel.
»Ejhle, přívrženec professora Iheringa,« zlo-
myslně poznamenal professor, »který dokázal, že
poskytování, zrovna tak jako přijímání zpropi-
ného není pouze společenským nemravem, nýbrž
nemravností, anebo kloníte se spíše k Viktor
Hugovi, jenž byl odpůrcem všeho, čemu Francouzi
řikají »pourboire«, z pouhého pohodlí?«
»Jsem proti zpropitnému, poněvadž jsouto
peníze, jež dávají se pro nic za nic, jinými slovy
proto že je to — rozhazování.«
»A kdo se chce zmoci na rohák, rozhazo
vat nesmí.«
»Tak jest. Ostatně bych si jakoukoli do
bírku vyprosil, neboť ji bezvýminečně vracím.s
Ticho v Cechách! — ozval se professo
a na to hlasem plným zoufalství vrchní rada-
»Ale já své »Fliegende« pořád ješt
nemám i
Franc
rada
Ihering
Hug
Francouz
Cecha
29
article
»Ukradli je, ukradli!« hořekujícím hlasem
přikvapivší na to Franc. »A já ho pozoroval už
dlouho. Je to člověk asi čtyřicetiletý, možná že
trochu mladší, poněvadž je sešlý. Nosí havelok
z velbloudí srsti a měkký širák. Mluví jako
Vídeňák a vybírá si noviny největšího formátu,
aby se jimi zakryl a za nimi pak manipuloval.
Jen on je to, nikdo jiný. Onehdy ztratila se-
nám »Illustrirte«, tu zas »Journal amusant«,
potom »Graphic« a jedny noviny po druhých. Ten
te byl, ten sebral také »Fliegende«, nikdo jiný.
Pikolo, přines od Vlčka exemplář nový.«
»Co ale se starými novinami? Přečíst si
je může zde a za ten papír přec mu nikdo
nic nedá. «
»Je to nervosa — jal se vykládati professor
— jakéhosi druhu kleplomanie. Jsou lidé.
kteří nezdolnou vášní puzení sbírají třeba samé
kapesní šátky, druzí knofliky, které i nepozoro-
vaně s kabátů řežou, třetí opět jako sysel sná-
šejí do své skrýše samé hnusky, jež tam tvrdnou
a plesniví.«
»Zloděj »Fliegende« je tedy spíše nebožák,
než darebák?« tázal se soustrastné inspektor.
»Ovšem že« — na to professor
»Ale chytím-li ho — řve Franc — ať s
těšil«
»Nic mu nesmíte udělat. Je to politováni
hodný člověk choromyslný.
»Aha! Blázen tedy! — jizlivě Frane. —
Jak by ne? Kde má leny tahét r nosí ovik
na nose dnes není zlodéjem, třeba by sebe vie
krad' . . Je ubohý blázen!e
Pikolo přinesl zatím jiné »Fliegende«.
Vrchní rada ihned po nich a dobrou půl hodiny
je slabikoval.
Když byl hotov, zaplatil, poroučel se a šel.
Professor náhodou zabloudii okem v on
místo, kde vrchní rada si hovel. Spatřií tam
desky. Sáhl po nich, rozevřél je a spatřií v mick
»Fliegende Blätters.
Pan vréhní rada na nich dvě hodiny sedě
Vlček
Franc
Fran
Spatřie
Franc
Fliegende Blätter