ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f3f694a0-6745-11dc-81d2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 20, person 59, org 9, work 3
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 2. prosince 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 333.
4 article
na ranní a odpol. tas9 předplácí ne * Praze v adniniskr a měate s rrk iots s drsjí dsnsi n nt l
Praha
5 article
kei ro
6 article
ss ns sialrkei
8 article
nre rei drojí sáe ilins 2 i1e
9 title
Dnešní číslo pro Prahu je o 24 stranách.
Praha
10 article Sevřemež šiky své!
Sevřemež šiky své! Ve chvíli, kdy všechen vzdělaný svě s nově oživeným interessem a soucitem sle- duje hrdinný, nerovný ten zápas malého ná- roda burského za samostatnost vlasti své. kdy již i v samém národě anglickém ozývá se hlas svědomí nad bezprávím a zlem, způsobeným násilnou, panství lačnou politi- kou státníkův Velké Britanie, budiž nám dovolena otázka ku tak mnohým synům na- šeho vlastního národa: co by tomu říkali, kdyby tak dnes anglické listy mohly s jáso- tem oznamovat, že v tom ohroženém a zá- pasícím národě burském propukly vnitřní nesváry a rozmíšky politické a sociální, že mezi Bury vyvstávají frakce nespokojencův. jež prou a hádají se mezi sebou o otázky sociální, stavovské, oekonomické, ba i nábo- ženské, a místo aby pomáhali v obraně je- diné vlasti, kdy jde o život a budoucnost národa, místo aby všichni bez rozdílu znali pouze jedinou, svatou a nejvyšší povinnost odrazit nájezd nepřátel a ubránit krví srdce svého nejdražší statek národa; jeho samo- statnost a jeho svobodu, — libují sobě jen v jalovém kritisování, brojení a křivém od- suzování posavadního vedení boje, neváhají podezříváním a zlehčováním svých vojevůd- cův a šířením nedůvěry v konečný vítězný zdar těžkého, nerovného boje proti přemoc nepřátel podlomiti mysl bojovnou ve vlaste- neckém lidu burském? —
Velká Británie Bura
11 article
Té radosti se doposud vrahove angličt na Burech nedočkali. Ale za to bděme dbejme my Čechové, ať se jí nepřátelé nasi nedočkají ne nás. Nepřeceňujme, ale nepod- ceňujme také nebezpečí, jaké by v nynější kritické chyíli našeho rovněž těžkého, však delšího a většího zápasu o samostatnost vlasti zahrozilo naší věci, naší příto m- nosti i budoucnosti národní kdyby mezi námi vzešlo podobné bejlí nízké svárlivosti a řevnivosti pro otázky na ten čas nerozřešitelné a u poměru k velikosti otázky české podřízené a vedlejší. Jaký to výkřik jasavý rozlehl by se válečným táborem k útoku připravených nepřátel toho dne, kterého by postihly branné naše šiky v ne- pořádku a zaměstnané zoufalými půtkami s domácími desperády a rozbrojníky tasícími nerozvážně a nesvědomitě zbraň proti vlastní krvi, vrhajícími se zuřivě ne na pluky nepřátel, ale na stany svých vlastních souredákův bratří.
Bure Čecho
12 article
Není bohudík ještě u nás tak zle. Uva- žujeme o pouhé možnosti takové pohromy národní. Ale dosti smutné, že již o té před tváří nepřátel mluviti musíme, abychom v čas jí uvarovali a zabránili. Zárodky zla zde nepopíratelně jsou. Co chvíli vyskočí plamének bludiček podobných rozbrojných, separatistických snah v té noci našeho národ- ního hoře, brzy tu, brzy onde ozve se hla nezkojené ctižádosti neb nerozumné výstřed- nosti, plný hněvu, plný fanatismu, aby křivě osočoval a hyzdil jako špatné a ničemné všechno snažení a zápolení dosavadních předbojníkův a obránců národa, aby celý starý program národa zlehčoval jako nedo- statečný, kusý a pochybený, aneb aby opět vyčítal mužům, kteří poctivě po celá desíti- letí za pravdy a zásady programu toho ne- ochvějně a nasazením všech sil svých proti nepřátelům zápasili, že prý jejich obrana byla chabá, neupřímná, a nemoudrá a bůh ví co všechno- Dodnes arci z těchto falešných prorokův a žalobníků žádný tvrzení svého neutvrdi důkazy poctivými, žádný neprovedl, kde čem by byl náš program národní pochy beny
13 article NARC
NARC a zavržení hodný, rovněž jako nikdo doká- zati nemohl, že by kdy strana naše a dosa- vadní její representace byla se programu tomu skutky neb osvědčeními svými zprone- věřila, zásady jeho zapřela, neb dokonce zradila. Naopak, stokráte byly všechny ty kle- vety a křivdy liché důrazně vyvrácenya roznášeči jich z pomluvy a nepravdy usvěd čeni. Ale kdy že zabanbená lež nepozvedla znovu drze hlavy, aby nehleděla znovu uštknouti? Proto voláme důtklivě ke všem upřím- ným Čechům: bděte, aby nepřišel nepřítela nenasel koukole v tu svatou českou půdu. stůjte v nynější povážlivé době všeobecného zmatku v této nešťastné říši ostražitěji než kdy jindy na stráži ohroženého na- šeho dědietví a bytu je diného svatého to práva vlasti a ná noda. i vystupte vždy a všude s neohroženou roz hodností proti každému takovému svůdci mamiči lidu, jenž neosvědčiv dosu sám ničím svou věrnost k národu, otravoval by mysl lidu našeho všelikými de- magogickými- kejkly a svody, hledě ji naplniti pochybností a nedůvěrou proti celému dosa- vadnímu našemu stanovisku, proti našemu programu, proti našim vojevůdcům a jejieh taktice obranné, aby strhl houfce méně uvě- domělých, méně pevných spoluobčanů od cesty společné na stezku svou za svým par- tyzánským praporcem snah výstředních neb domnělých zájmů stavovských a třídních.
Čecho
14 article
Všem těmto nesvědomitým agitátorům rozbroje a separatismu nutno na míste strhnouti pokryteckou jich kukli a ukázati lidu prostým slovem upřímné české pravdy. kam by ho tito kuklíci vlastně zavedli. kdyby poslechl jejich hlasu a odtrhnuvse od společného praporu vlasteneckého, opustiv společný tábor obrany národa a vlasti, dal se různo cestou necestou za prospěchy a zájmy hmotnými a třídními nebo za blu- dičkami snah na ten čas výstředně radikál- ních a tedy naproto neuskutečnitelných. Ne- bude za těžko upřímným a intelligentním našincům přesvědčiti bystrý, zachovalý naš lid o tom, jaká škoda, jaká pohroma be vzešla z toho celému národu, kdyby právě nyní před rozhodnou bitvou s výbojným pan- germánstvem sebevražedně rozpoutal a roz- trhal své šiky bojovné nesvárem a rozbrojem pro příčiny pošetilé, pro choutky několik ctižádostivých, po mandátech a vůdcovské moci lačnících demagogů.
15 article
Jest-li kdy, dnes je zapotřebí, aby národ český nastávajícími svými volbami presen- toval se před tváří vídeňských vlád a národ- ních našich nepřátel jako silný odvěký strážce těchto svých vlastí, jako statečný, mravně zachovalý a uvědomělý národ, který zná své dobré právo a jest odhodlán, uhájiti si je za jeden muž nasazením veškeré své energie a síly státotvorného národa, jenž byl tvůrcem tisíciletého, v dějinách Evropy slav ného státu českého, jenž chce tento odkaz svých otcův znova zvelebiti svou vlastene- ckou věrností a prací, cítě v sobě k úkolu tomu dostatečnou mravní i duševní způsobi- lost. Touto šlechetnou ctižádostí oddychujtež prsa všech věrných Čechův, všech poctivých voličův našich a pak sám rozum zdravý do- poví, že jediným prostředkem k tomuto sva- tému velkému cíli jest toliko solidarita, toliko svorná síla veškerého šestimillionového ná- roda. Otevřený list dra. Herolda k pre- sidentu vrchního soudu v těchto listech uveřejněný velice rozčertil zdejš německé časopisy. Nezvratný důkaz, podaný v otevřeném listu o tom, že podle platných zá
doktor Evropa
16 article
konů němčina není vnitřním úřadním jazykem u soudů v král. českém, přivedl pány z redakce kasiňáckých listů úplně z kontextu »Prager Tagblatt« nezmohl se na nic ji ného, než že prohlásil otevřený list za bez taktnost. Není zajisté třeba, aby teprve páni z re- dakce »Tagblattu« poučovali dra. Herolda, co jest taktním. Můžeme jen prostě odkázati je k tomu, že ve všech národech a za všech časů politikové a zástupcové nářodů v eminentně důležitých otázkách v této formě obraceli se k rozhodujícím osobnostem. Za to »Bohemie« objednala si na otevřený list jednoho ze svých korunních právníků uložila ubožákovi povinnost, aby mocí mermo dokázal, že požadavek Němců, aby němčina byla vnitřním úřadním jazy kem u soudů, je zákonity. Rozumí se samo sebou, že tento důkan nemohl se povésti a proto se korunní právnik musil omeziti na vypravování věci, které nejsou předmětem sporu Poněvadž ale na tom záleží, abychom ko nečně své národní odpůrce donutili, aby uvedli nějaký platný zákon pro svény stanovisko. musíme alespoň některá tvrzení »Bohemie« náležítě osvětliti. Především praví »Bohemie«, že »Obnovené zřízení zemské« císaře Ferdinanda II.%, již ne- platí, poněvadž si koruna zachovala samostatnou moc zákonodárnou, a poněvadž každý zákon, který byl po roce 1627 vydán, dokazuje, že toto »Obnovené zřízení zemskés, je zrušeno. Výtečný právník »Bohemie« ovšem kon- statoval, co nikdo nepopíral. Pravda je, že právo zákonodárné vyhradil si. v »Obnoveném zřízení zemském« panovník, avšak »Bohemie- by měla velkou práci, kdyby chtěln ad oculos uvésti nějaký zákon, vydaný v absolutistické době panovníkem, kterýmž »Obnovené zřízení zemské« v otázce užívání jazyka u soudů bylo změněno.
Prager Němec Ferdinand II Bohemia
17 article
Neboť »Bohemie« sama musí přiznati, že ani civilní soudní řád z r. 1781 na tomlo ustanovení obnoveného zřízení zemského ničeho nezměnil, že jediná změna obsažena byla v článku XIII. eiv. s. ř., který podnes plat. Pravi-li nyní »Bohemie«, že v civilním řádu o jazyku, ve kterěm soudy úřadovati mají, není žádné zmínky, tedy úplnon pravdivost těchto slo přiznáváme a dokazuje to jenom, že v civilním soudním řádu z roku 1781 ustanovení obno- veného zřízení zemského, co se týče otázky ja- zykové, změněno neb y lo- Nemust člověk míti ani ostrovtip právník z Bohemie«, aby nahlédl, že když civilní soudní řád z r. 1781 o jazyku ničeho ne- ustanovil, že přece soudy v některém jazyku úřadovati musily, a že není nic přirozenějšího než že úřadovati musily v tom jazyku, ve kterém strany na ně se obracely a obrátiti s oprávněny byly. Neboť kdyby proto, že soudní řád z roku 1781 ničeho o jazyku úřadním nemluví, tímto úřadním jazykem musila býti němčina, mohlo by se stejným právem říci, že tímto úřadním jazykem může býti frančina, turečtina neb každý jiný jazyk cizí. Poněvadz ale ve všeobecném soudnín řádu o vnitřním úřadním jazyku se ničeho ne- praví, zůstalo v platnosti ustanovení obnovenéh zřízení zemského, jakož vůboc toto obnovené zřízení zemské, pokud se týče politické správy, až do r. 1848 bylo v právní platnosti, jak sám Schlesinger ve svém spisu »Die Geschichte den Deutschen in Böhmen« doznává. Z toho je viděti, že obnovené zřízení zemské platilo ještě po r. 1781. Otázka vnitfního úřadního jazyka nemá nic společného s výkladem, klerý jazykje zemský neb u soudu obvyklý, poněvadž i v tom případé, kdyby ustanovení čl. XIII. soud. řádu
Schlesinger Bohemia die Geschichte den Deutschen in Böhmen
18 article
ve smyslu německém vykládáno bylo, byl b nicméně podán důkaz, že čeština byla jazykem u soudu obvyklým, a že tudiž ve vnitřním úřa- dování užívána býti měla. »Bohemie« nyní udiveně kroutí očima, že kabinetní list z 8. dubna 1848 úznán byl ja- kožto platný zákon. Jest to zvláštní theorie kdežto nařizení, které vydal panovník z abso- lutní své moci a které publikováno bylo v sbírce zákonů, podle »Bohemie« není platným zákonem, Krausova nařízení z r. 1852 a 1856, která vydal jen ministr, a která nikdy veřejn publikována nebyla, maji pro »Bohemii« vý- znam nezvratného státního základního zákona. Nebud me se příli s »Bohemii« o významu kabinetního listu z 8. dubna 1848 a mohli by- chom jen korunního právníka »Bohemie« po- učiti, že rozhodnuti nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 1897 o kabinetním listu z 8. dubna 1848 se ani nezmiňuje, že rozhodnutí toto se týká jedině výkladu slova »landesüblich«, že tudiž pro otázku, o kterouž jde, zádného vý- znamu nemá.
Krausův Bohemia
19 article
—Jak již uvedeno, za jediný pramen vnitř- ního úřadního jazyka německého pokládá » Bo- hemie« nařizení ministra Krausa z roku 1852 myslí, že zcela správně námitku dra. Herolda — že toto nařízení nikdy nenabylo platnosti — vyvrátí tim, když praví, že dr. Herold dokázal neplatnost tohoto nařízení proto, poněvadž ne- bvlo v říšském zákopniku uveřejněno, a když připojila, že říšský zákonník teprve v r. 1869 za jediný způšob vyhlašovací byl prohlášen. Zde dopustila se »Bohemie« patrné eska- miotáže. Předně dr. Herold nikdy netvrdil, ž Krausovo nařízení nebylo publikováno v říšském zákonniku, nýbrž že nebylo publikováno v sbřrce zákonů, a bude bezpochyby »Bohemie“ věděti, že pro publikaci nařízení vládních platil v Čechách provinciální sbírka zákonů a pro publikaci soudní sbírka zákonů soudních, ve kterých Krausova nařízení obsažena nejsou.
Kraus doktor Herold Krausův Čechy Bohemia
20 article
Jestliže ministr Kraus tyto své tajné ordo- nánice nikdy nepublikoval, nemohly nabýt právní platnosti, což uznali i Herbst a Scharschmiedt. Vytáčkou »Bohemie« v této věci ničeho se nepomůže, každý ihned pozná, že tyto tajné ordonance ministra Krausa z r. 1852 a 1856. které dle »Bohemie« jsou platným právem, vůbec v právu nikdy neexistovaly. ěJaké důsledky právnik z »Bohemie« vyvi- nujey jest patrno z toho, že prohlašuje Bade- nova a Gautschova nařízení za neplatná, kdežto mínisterská nařízení Kraúsova prohlašuje za platný zákon. Právník z »Bohemie« snad také vl, že ji v době absolutistické ministr nemohl vydávati žádných platných zákonů, nýbrž mohl jedině výdávati nařízení, kterými se platné zákony pa novnikem vydané p rovádějí. Má-li za absolutistické doby ministerské na- řízení tentýž význam a tentýž účinek, jako za doby nynější, a jestliže »Bohemie« má za to. že Badeni a Gautsch nebyli oprávnění vydat jazyková nařízení, pak ovšem nebyl ani minist Kraus k tomu oprávněn, a pak tento platn zákon, kterého se nyní »Bohémie« dovolává. vůbec neexistoval. Je vůbec neslýcháno, jak právník »Bohe mie« může prohlašovati nařizení ministra Krausa za zákonně platná jako jsou nynější zákony Toho se dosud nikdo neodvážil dovolávati a sotv se objeví nějaký právník, který by to vážn opakovati se odvážil. Dle »Bohemie« ovšem ministr Clary mě právo zrušiti nařizení Badenova a Gautschova ale Badeni a Gautsch neměli právo zrušiti naři zení Krausova. To je německá logika a německ Nehledě k tomu, že Badenova a Gautschov nařízení byla publikována v zemském zákon- níku a nařízení Krausova nebyla publíkována vůbec, měl Clary podle »Bohemie« zase práva právo.
Kraus Herbst Scharschmiedt Bade Gautschův Baden Gautsch Bohémie Claro Badenův Krausův Bohemia
21 article
v drobném prodeji reaní čtslo o sobs . sipsle šnl . člslo. aii Ve dlislkáeh ss vsnko sdpoleds. . . . . . . . 1ns.ras, platí se hotev: srpřee rlleni ny jýdele- is ernalkca konsca cpka Rokopisy s nevnneei
22 article
zrušiti nařízení Badenova a Gantschova, a tak vidíme, že podle názoru »Bohemie« mají sice ministři právo zavésti něco na úkor češtiny, ne- mají ale práva zavésti něco na úkor němčiny. Rovněž nepodařený jest výklad »Bohemies o tom, že zrušením nařízení Badenových Gautschových oživla zase již dříve zrušená na- řízení Krausova a Stremayrova. Tu opětně si jurista »Bohemie« popletl, co každému právníku je jasno. Není pochybnosti, že nějakým platným zákonem, který platným způsobem byl vydán, mohou jistá dříve zrušená ustanovení zákonná opětně uvedena být o právo. Jinak ale má se věc s nařízeními, poněvad tu nejde o zákonodárnou činnost, nýbrž o jiste rozkazy vládní, a kdyby vůbec hr. Clary brl měl právo zaváděti němčinu do úřadů pouhiý m nařízením, byl by to výslovně v nařízení svém ze dne 14. října 1899 řekl. Ministerstvo Cla- rovo však se úplně vyhnulo této otázce, sno ono si netroufalo ani vysloviti, že nyni plat ministerská nařízení z r. 1852, resp. ministersk nařizení Stremayerovo z r. 1880. Právník z »Bohemie« patrně nikdy nečei nařízení hr. Clára, jinak by věděl, že v tomto nařízení ani slovem nedéje se zminka o Krau- sových patentech z r. 1852 a 1856. Nejpodařenějším vtipem »Bohemie« je, ž o otázce vnitřní a zevnéjší služby v soudech chce přejíti pouhými banálními poznámkami.
Badenův Gantschův Gautschův Krausův Stremayrův Claro brl Stremayerův Bohemia
23 article
Kdo vůbec na kluzkou půdu interpretace zá- konů se pusti, jako neznámý právník »Bohemie«, ten by musil především dokázati, mnoho-li dle nynějšího soudního řádu v záležitosti stran, o nichž jenom dr. Herold mluvil, je vnitřnía mnoho-li zovnější služby Chtěla-li »Bohemie« svým nepodařenýmaa nešťastným sermonem nového presidenta vrch- ního soudu přesvěděiti, že požadavky Němců na poněmčení soudů v Čechách jsou správné, se ji to tímto výkladem naprosto nezdařílo, naopak dokázala na novo, že pánové nemohou p ro svůj požadavek uvésti žádného zákonného podklad u. »Bohemie« souhlasí, aby při soudech roz hodovaly jedině platné zákony a positivní právo. Jak těmto platným zákonům a positivnímu právu »Bohemie« rozumí, vysvitá z požadavku, aby v trestních věcech německých při vrehiním soudé rozhodováno bylo v senátu německém, nčkoliv proto není žádného předpisu zákonného, že maji býti zavedeny zvláštní jazykové senáty pro roz- hodování trestních pří, a neni to obsaženo ani v pověstných punktačních nafizeních hr. Schön- borna, které rovněž, jak známo, jsou zrušena. Zkrátka: Důkazy dra. Heroida jsou tak pádné a argumentace jeho tak přesnás a jakoby železnými svory v jedno zcelená, že mělký vtip. který v »Bohemii« je domovem a kterým list ten velmi frivolně se ohání, nikdy neodčiní hlu- bokého dojmu, jaký spis na každého, kdo má smysl pro spravedlnost, učinil
Herold Němec Schön Čechy Bohemia
24 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 1. prosince. (O tevře ný l ist dra. Herolda) presidentu vrchního zem- ského soudu Wesselému nezalíbil se videňské »Volks-Zlg.«, která mu věnuje dnešní úvodní článek. Piše-li se proti stati, opírající se o přesně znění platných zákonů, čekalo by se, že pisatel vytáhne do pole vyzbrojen taktéž platnými zá- kony, aby usvědčil z nepravdy svého odpůrce. Takovou zbraní videňský liberální list neumí se však otáčeti a proto se chápe zbraně pro sebe pohodlnější, ač málo čestně, totiž lži. Takovou dávno vyvrácenou lží, které ostatně ani Němci už nevěří, jest tvrzení, že nám Čechům v ná- rodním boji jde o znásilnění Němců, o jich po- češtění atd. Takovou hrubou lží jest, tvrdí-li pisatel stati, že dr. Herold svým otevřeným listem snaži se presidenta Wesselého přiměti, aby ve svém úřadě jednal p ro ti zákonům
Němec Čecho doktor Herold Wesselý Praha VolkZlgie
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 1. prosince. Bvl jsem po dlouhá léta strašným odpů cem kaváren a kavárenských povalovačů. Zra- kem byl bych probodl každého z těch ničemů. kteří polovinu svého života ztráví v kouři z mi- zerných cigar a v otravných výparech ze zfalšo- vaného čaje, mizerné kávy, přiboudlých likérů z lidského potu. Neznal jsem odpornějšího zjevu nad takového kavárenského mudrce, jenž v ce- lém životě za noviny nevydal ani krejcar, všechny ale, co jich dopadnouti mohl, zhiltal. aby na konec jim za to vynadal. Ale časy se změnily. Zapomněl jsem se jen jednou a jen jednou jsem tam vlez a osud můj byl zpečetěn. O té doby navštěvuji kavárnu každý den a byl bych nešťasten, kdybych nečinně nemohl tam od- seděti aspoň dvě hodiny v kouři ze špatných cigar, v téch otravných výparech ze zfalšovaného čaje, mizerné kávy, přiboudlých likéřů atd. A jak velice se téším na tu chvilenku kli ného dumání, sedím-li tam za stolkem sám před kupou novin, aneb na tu lehkou, nevinnou konversaci, která sice nás nikoho ještě neudělal Sokratem, ale také nikomu neublížila a nikoho bolestně se nedotkla. Naše kavárenská společnost není čelná, z to ale vybraná. Vrchní finanční rada na pensí, podplukovník v příkaznosti, jovislní universitní professor, inspektor dráhy a bohatý domácí pán, majitel nového čtyřpatrového roháku. Bylo to v pátek večer. Venku jen se lil a při tom tak prudký vál vítr, že bylo nebez- pečno okázati se na ulici. Pravé kavárensk počasl. »Franc! — zvolal pan vrchní rada n vrchního číšníka — dnes jsou přec »Flie- gende« »Hned tu budou, pane rado, hned.a
Sokrates Franc rada Praha Flie
26 article
»Pane rado ! Pane rado !« — bručel vrchní rada po vrchním číšníku, jenž přes to, že se již jen šoural po parketách kavárny, přece je- nom byl mrštnější, než bývalého kancelářského tzrana jazyk, a dodal k tomu: »lenoch« !z jakého důvodu ? Že spolkl při oslovení slovičk svrchní«. Radů je moc. Dnes už také obecní výbor z Kobylis je panem radou. Zatím mluvilo se dále. Diky bohu, jíž ne o Hilsnerovi, však za to proudila debati o tom, co by se asi stalo starému Krögrovi kdyby na objížďce po Evropě zabloudil na brit- ský břeh. Náhledy se různily. Jedni dokazovali, že by s ním Angličan ve své brutálnosti nedělali velkých oraci, že b ho jali a po válečném právu na nejbližsí hro- mádce písku zastřelili. Jinl zase, to ze by se neopovážili oproti Evropě, třeti tvrdili, že by se ho prostě zmocnili, jako kteréhokoli jinéh burského vojáka a že by ho až do ukončen války jako zajatce internovali na některén z četných škotských zámků. Vrchní rada, přes své stáří přivrženec pol- tické romantiky, hájil zatím náhled, že by s ním lam zacházeli na oko sice velmi charmantně. ale že by ho otrávili . . . Ale, Franc, co pak je s těmi »Fliegende«? zvolal vrchní rada jiz poněkud nevrle, kdýž nebylo o nich pořád, ješt ani zdání. »Hledám je po celé kavárně, čert ale sám ví, kam se poděly., »Ku podivu, proti Číňanům tu byli hned Za čtrnáct dní bylo osm velmoci v plné zbroji ale na sveřepého Anglíčana nemá nikdo chuti« zahájil professor opět rozpravu. »Prosím vás, vrána vráně oči nevyklube Afriku už mezi sebou si rozdělili, teď došlo na Asii. Ubozí Burové, ubozi Číňané, běda národu, do něhož se pustí — civilisace!« »Tinuli vantili« — na to podplukovník »Buří na konec ještě vyhrajou a Angličan
rada Hilsner Angličan Franc Číňan Burová vantit Kobylisy Evropa Afrika Asie Diké bůh
27 article
z Transvaalu vymlátí. Tomu já musím rozumět. Víte, co je to guerilla ?e »Když je jich ale přece jen málo« — na- mítal professor. »Co málo? Spojenci mají v Číně sotv 50.000 mužů a přece stači, aby zkrotil ohromnou tu říši, jež má 500 millionů obyva- telů, tedy desettisíckrát tolik. Střilet do léče je něco jiného a chodit na čekanou také. Chodi na čekanou — to je guerilla a tu může pro- vozovat nepřítel, až se sevrkne třeba na pouhou kumpanii. Teď ovšem střilejí v Čině do léče. jak nasvědčuje tomu toto psaní. Čtéte prosím Drazí rodičové! Odpustte, že dosud neměl jsem času Vám odepsat, kdo ale může za to, že je těch Číňanů jako prašivých hub. Kam se jei podíváte, samý Čiňan, tak že je to až k smíchu. Představte si, co to dá práce, je všechny přesně podle rozkazu postřilet, zapíchat a roz- sekat, neboť to víte, že pardon se zde nedává. Když to tak venkoncemi uvážím, anio vlastne nevím, proč že do těch celkem dobráckých hodných lidí střilím, ale rozkaz je rozkaz až jich budu mit tři sta, stanu se seržantem. Ješté mi jich asi padesáť scházi. Počkám si. až půjde drůbež ze školy a pustím se do ni. mám za to, že ve třech dnech na pět kopt dotáhnu. Je pravda: husí krev na cibulce nebudu už nikdy jist a také ne beefsteak a la tartar, poně- vadž jsou to pro mne dnes jídla už moc fadní. za to ale, až se vrátím, založím obchod s copy. jichž mám už plné tři tornistry a v kasárnách plnou bednu. Zde teprve poznáváme, co znamená převaha kulturní, neboť kdyby ti Číňané byl chytří a nedělali nic jiného, než na nás se po- ložili, bylo by po nás, oni ale hlupáci pojíd j klidně svou rejží a dají si párat břichu »Nu, co tomu říkáte,« ozval se professor. »Nemáme-li příčinu být hrdými na takové pionéry západní vzdělanosti ?« »Evropské zbraní nikdo neodolá. Tomu já
Číňan Transvaal Čína le Tartar Čiňany
28 article
rozumím,« na to podplukovník, »kule z mann- licherovky projede na tisíc kroků pěti muži z sebou a ještě se zavrtá na palec do fošny.« A proto sláva pokrokul »Kde ale jsou mé »Fliegende«, dopálen zas vrchní rada. Franc, upocený, tak že s něho teklo, vy- pravil ze sebe, chytaje dech, slova: »Už si, pan rado, zoufám. Po »Fliegende« nikde ani stopy.« »Je už starý,« na to inspektor, »vidíte, jak těžce chodí a potom se mi zdá, že mu již i paměť slábne. Mél by toho už nechat.« »Dno se to snadno řekne, jak ale uháji živobyti?« »Co je takový vrchní číšník? Víte-li, ž denně vydělá víc než vy? Počitejte ty krejeárký a přesvědčíte se, čeho se dopočitáte.« »A domníváte se, že o nic nepřijde ? Znám to. Měl jsem přibuzného v tom oboru. Byl vrchním číšníkem ve velké vídeňské kavárně a víte, že mnohý den doplácel? »Proto by se mělo zpropitné odstranit,« roz- hodl pan domácí se čtyřpatrovým rohákem, jenž dosud byl mlčel. »Ejhle, přívrženec professora Iheringa,« zlo- myslně poznamenal professor, »který dokázal, že poskytování, zrovna tak jako přijímání zpropi- ného není pouze společenským nemravem, nýbrž nemravností, anebo kloníte se spíše k Viktor Hugovi, jenž byl odpůrcem všeho, čemu Francouzi řikají »pourboire«, z pouhého pohodlí?« »Jsem proti zpropitnému, poněvadž jsouto peníze, jež dávají se pro nic za nic, jinými slovy proto že je to — rozhazování.« »A kdo se chce zmoci na rohák, rozhazo vat nesmí.« »Tak jest. Ostatně bych si jakoukoli do bírku vyprosil, neboť ji bezvýminečně vracím.s Ticho v Cechách! — ozval se professo a na to hlasem plným zoufalství vrchní rada- »Ale já své »Fliegende« pořád ješt nemám i
Franc rada Ihering Hug Francouz Cecha
29 article
»Ukradli je, ukradli!« hořekujícím hlasem přikvapivší na to Franc. »A já ho pozoroval už dlouho. Je to člověk asi čtyřicetiletý, možná že trochu mladší, poněvadž je sešlý. Nosí havelok z velbloudí srsti a měkký širák. Mluví jako Vídeňák a vybírá si noviny největšího formátu, aby se jimi zakryl a za nimi pak manipuloval. Jen on je to, nikdo jiný. Onehdy ztratila se- nám »Illustrirte«, tu zas »Journal amusant«, potom »Graphic« a jedny noviny po druhých. Ten te byl, ten sebral také »Fliegende«, nikdo jiný. Pikolo, přines od Vlčka exemplář nový.« »Co ale se starými novinami? Přečíst si je může zde a za ten papír přec mu nikdo nic nedá. « »Je to nervosa — jal se vykládati professor — jakéhosi druhu kleplomanie. Jsou lidé. kteří nezdolnou vášní puzení sbírají třeba samé kapesní šátky, druzí knofliky, které i nepozoro- vaně s kabátů řežou, třetí opět jako sysel sná- šejí do své skrýše samé hnusky, jež tam tvrdnou a plesniví.« »Zloděj »Fliegende« je tedy spíše nebožák, než darebák?« tázal se soustrastné inspektor. »Ovšem že« — na to professor »Ale chytím-li ho — řve Franc — ať s těšil« »Nic mu nesmíte udělat. Je to politováni hodný člověk choromyslný. »Aha! Blázen tedy! — jizlivě Frane. — Jak by ne? Kde má leny tahét r nosí ovik na nose dnes není zlodéjem, třeba by sebe vie krad' . . Je ubohý blázen!e Pikolo přinesl zatím jiné »Fliegende«. Vrchní rada ihned po nich a dobrou půl hodiny je slabikoval. Když byl hotov, zaplatil, poroučel se a šel. Professor náhodou zabloudii okem v on místo, kde vrchní rada si hovel. Spatřií tam desky. Sáhl po nich, rozevřél je a spatřií v mick »Fliegende Blätters. Pan vréhní rada na nich dvě hodiny sedě
Vlček Franc Fran Spatřie Franc Fliegende Blätter