1
masthead
V Praze, ve středu dne 2. prosince.
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filižlkách
na měsic 2 K 30h
Paštou.
na měsíc S K 20h
s dvoji zásilko
n měšc 3 K Sob
Pašta
Praha
K 20 h
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Německé hrozby.
Z Vídně, 2. prosince. Včera před po
čátkem schůze došlo před hlavním vchodem
do parlamentu k malé scéně. Přichází ně-
mecký poslanec z království českého, který
za německé obstrukce měl několikahodinnou
řeč. Pán ten je zároveň členem českého
sněmu. Vida několik poslanců českých, vo lal
na ně: »Neobrátíte-li se svou obstrukcí, ne-
dojde na sněmě českém k žádnému usnesení.
Pamatujte si to.« Poslanci čeští dali se do
smíchu, neodpověděvše mu. Než podobá se
že hrozba, kterou pronesl německý tento po
slanec, jest ohlasem smyšlení, jaké chovají
na celé německé levici a kterému dal včera
projev také posl. dr. Derschatta, naléhaje na
vládu, aby český sněm dotud nesvolala, do
kud je ve Vídni česká obstrukce.
Zdá se věru, že Němci mají k jejímu
potření jen jeden prostředek: Násilné vyhla-
dovění českého národa po stránce jazykové,
kulturní a hospodářské. Jest zajisté svěde-
ctvím úpadku, když vůdce největší ně-
mecké strany, k tomu člověk, který se chlubí
svou umírněností jako pan dr. Derschatta,
včera přizvukoval »Ostdeutsche Rundschau«
a »Neue Fr. Presse«, hlásajícím: Nic nedat
českému národu, všecko mu brát, dokud ne-
bude dělat dobrotu. Ovšem, zapomíná se, že
taková persekuční taktika minula se v do-
bách dřívějších již u Čechů úplně účinkem
a mohou býti páni přesvědčeni, že by ho
neměla ani nyní.
doktor
Derschatt
Němec
Neue
Čecho
Vídeň
Francie . Presse
Ostdeutsche Rundschau
6
article
»Neue Fr. Presse«, která v poslední
době věší se na šosy německých nacionálů,
dnes znova pobízí dra. Körbra, aby jedna
dle rady Všeněmců a dr. Derschatty a vy
zývá zároveň parlament, aby dru. Körbrovi
v potlačování Čechů pomáhal. »Cesta, kte-
rou se dal hr. Tisza v Uhrách — praví —
aby parlament zbavil obstrukce, není pro
rakouskou vládu možna, poněvadž nemá
podmínky nejdůležitější, totiž jednolité vět-
šiny a poněvadž obstrukce maďarská nemá
analogie v parlamentu cislajtánském, kde
vznikla obstrukce z národních motivů. Ale,
aby se použilo zákona, který diktuje česká
menšina parlamentu s celou ostrostí proti ní
samotné, to jest také u nás možno a to
dlužno žádat.
K tomu však sotva dojde, neboť česká
obstrukce nevadí malým stavům, jež udržují
přátelství s vládou, jí prudce potíranou.
Chtějí-li Čechové pustošení parlamentu uči-
niti programem, potom musí pustošení po-
stihnouti stejně a především jich vlastní
nivy. Potom teprve bude pravdou, že ob-
strukce obstruuje též požadavky české a
potom Čechové sami najdou cestu k sanaci,
kterou ostatně všechny strany marně si
hlavu lámou. Jest povinností vlády nejen to
vyslovovati theoreticky, nýbrž prakticky to
také vykonávat a má-li parlament chuť k ži-
votu, při tom ho podporovat co nejdůraz
něji.«
Aby tak byl nějaký český list za něme-
cké obstrukce vyzýval ministerského před-
sedu, aby nesvolal sněm některých zemí, na
kterém mají Němci většinu ! Aby tak byl ně-
jaký český list hr. Badenovi nebo Thunov
radil, aby německý lid vyhladověl politicky
a hmotně proto, že němečtí poslanci obstruo-
vali! Bylo by se Čechům nadalo tóninou.
která ještě by předstihla způsob, jakým bo-
jovali nositelé kultury ve vídeňském parla-
mentu proti důvodům Abrahamoviczovým.
Neue
doktor
Derschatta
Čecho
Němec
Baden
Thunov
Abrahamoviczův
Francie . Presse
Uhry
Tisza
7
article
Sliby, chyby.
Z Vídně, 2. prosince. Všechny po
kusy, působiti na české poslance hrozbam
nebo sliby, aby propustili parlamentní pro
jednání zatímního rozpočtu a jiných předloh.
na kterých vládě záleží, objevily se napro
sto marnými a rozbily se o pevnost a neo-
chvějnost poslanců českých. Bylo připomí-
náno dokonce Čechům, že kdyby propustili
první čtení zatímního rozpočtu, vláda dala
by jim ve výboru rozpočtovém prohlášení
ve příčině moravské university uspokojivé
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Čecho
Vídeň
Praha
8
article
Ale čeští poslanci trvají na stanovisku, které
také my nedávno jsme vytkli: prázdných
slov dra. Körbra je již dosti a Čechové ne-
mohou dáti něco na sliby, nýbrž jen na po-
sitivní skutky.
Prohlášení Frant. Košuta.
Z Pešti, 2. prosince. V noci na vče-
rejšek František Košut podruhé přestal býti
předsedou strany neodvislosti. O půlnoci ro-
zeslal tato dvě prohlášení: »V „Magyar
Országu« rozšířeny jsou zprávy, jako bych
byl se zavázal vůči hr. Tiszovi, že přiměju
opposici k odzbrojení. Tato zpráva nespočívá
na pravdě. Navštívil jsem předevčírem ráno
hr. Tiszu, abych se dověděl od něho, za kte-
rých podmínek je ochoten způsobiti k tomu, aby
pozbylo platnosti usnesení v příčině dvou
schůzí denních. Tím jsem dostál své povin-
nosti předsednické. Všeliké pověsti všako
nějaké smlouvě jsou úplně vybájeny.«
Druhé prohlášení zní: »V dnešní konfe-
renci byl pro můj pilný návrh a proti němu
stejný počet hlasů. V tak důležité věci ne-
chtěl jsem rozhodovati svým hlasem a při-
praviti veřejnosti nějakou politickou pochoutku.
Provedl jsem důsledky z toho fakta, vzdal
jsem se hodnosti předsednické, poněva dž
nechci býti zodpovědným za po-
stup, který za nynějších poměrů
nepokládám správným, ač nepochy-
boval jsem nikdy o vlastenectví obstrukčníků,
a také nebudu pochybovati.«
Čecho
František
Košut
V Magyar Ország
Pešť
Körbro
Tisza
9
article
Telegrafcké zprávy.
Telegrafcké zprávy.
Jmenování.
10
article
Z Vídně, 2. prosince. (C.-B.) Ministr ob-
chodu jmenoval vrchního stavebního komisaře
Ottu Schnellera šl. z Mohrthalu stavebním
radou, inženýra u státní služby stavební v Če-
chách Václava Roubíka vrchním stavebním
komisařem a stavebního adjunkta Eduarda Ba-
ziku stavebním komisařem u ředitelství pro
stavbu vodních cest.
Ott Schneller
Roubík
Eduard
Vídeň
Mohrthal stavební rada
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zlatá příroda.
Satyra. Napsal F. P. Vožický.
Pan Hlavnička vždycky horoucně miloval
přírodu; příroda byla mu vším, ve všem a všude
viděl přírodu a její obrozující sílu, její nejvýš
vkusné sladění parev. Horoval pro vše přírodní
Teď už nehoruje. Ta krásná příroda už nema
totiž své krásné zásady jako jindy, pozbyla jich.
Není už tím, čím bývala, pozbyla svého původ-
ního, svérázného vkusu.
V posledních letech pozoroval, že se rodí n
padně mnoho světlých vlasů. Ať šel po ulici, do
divadla, do kavárny, na korso či kamkoli se hnul
všude ho provázely a pronásledovaly zlatové
světlé vlasy. Hlava na hlavě, frisura samá zlatá
záře, samé světlo. To tak příroda teď dělá skoky
Zkazila se.
„Můj bože,“ trnul Hlavnička, „kazí se te
všecko, kazí se i příroda. Je zle, pořád hůř!“
Všecko všude do zlatova, žádné stíny, žádné
temnější přibarvení, ale samý jas a ten oslňuje
Dival se zprvu, díval, ale pojednou začaly se
mu kaliti oči, před zraky jako když hejno mušek
lítá, začalo se to všecko míhat, všecko znenáhla
splývalo v jednu hybnou změť neurčita. Pokou-
šela se o něj závrat.
A tak každé chvíle, kdykoli spatřil zlat
vlasy. Ty pak viděl pořád a stále, všude, při
každém kroku. Začalo to býti zlé.
„Co se mi to děje?“ tázal se s hrůzou sám
A světlých vlasů denně přibývalo. Už si ne
troufal ubohý Hlavnička ani z domu vyjíti. Co
jenom dělat?
Byt jeho sestávající z pokoje a kuchyně ve
čtvrtém patře, za nějž platil úžasný nájem čtyr
sebe.
Satyr
Hlavnička
12
article
set a čtyřiceti korun, byl právě tak veliký, že
pojal jeho skrovný nábytek; pro něho samotného
tam už místa skoro nebylo. A zde měl býti za-
vřen a upoután, když nesměl ven vyjiti. Jak se
tedy zařídit?
Vylezl na okno a díval se ven. Jak někde na
ulici objevily se zlaté vlasy, hned zavřel oči a
hlavu stáhl nazpět. Ale to by musil míti oči za-
vřeny stále. Byla té zlaté přírody plná ulice.
„Však je to jedno,“ zahořekoval, „vždyť ja
oslepnu tak jako tak, musím oslepnout!
A ještě něco pozoroval: mnoho černých ske
na očích pánů.
Co to? Proč? Jeden, dva, deset, sto ..
samé černé oči, samá černá skla! To bylo nutno
probádat.
Když už soumrak tlumil všechen ten jas
vybral se opatrně ven. Na ulici viděl známého
— také s černými skly.
„Hej, že jsem tak smělým,“ oslovil jej: „C
se stalo vašim očím?“
„Nevím, co to, nemohu snésti světlé barvy.
Pokrčil rameny a utíkal jako štvaný.
Hlavnička vrtěl hlavou a uvažoval
„Slabý zrak, mnoho slabých zraků! Ch
tráme! A já také!“
Rozběhl se k očnímu lékaři.
„Pane doktore, vaše slovutnosti, mění s
mi zrak!“
„Mění — jak to?“
„Tak, nemohu vidět nic světlého, plavého
zlatého. Ještě štěstí, že je málo zlatých dvaceti
korun v oběhu, to by mi dodalo.
Doktor vrtí hlavou, dívá se mu do očí, pro
hlíží, vrtí hlavou ještě povážlivěji. Hlavnička mře
strachem. Doktor konečně promluvil:
„Stejný zjev: epidemie oční. Už jsem jich
měl mnoho takových, jako vy jste; přicházejí e
den. Musíte nosit černá skla!
Hlavnička
13
article
„Černá — —1
Hlavnička padá do mdlob. Vzkřísili jej a vy-
vedli. V předsíni — beztoho tmavé — viděl samé
přimhouřené oči — mnoho přímhouřených očí —
pět, deset, mnoho!
Dovrávoral na ulici, vrazil do někoho. Dobrý.
předobrý známý, přítel a — černá skla. Také
chudák! Dlouho trvalo, než se poznali.
„Odkud, kamaráde?“ táže se přítel.
„Od očního lékaře. Mám nosit černá skla.
A co tobě se stalo?
„Vzal jej pod paží a táhl na druhou stranu
ulice, protože proti nim vznášelo se několik zla-
tých účesů. Povídá:
„To ti máš divnou historku. Už delší čs
jsem pozoroval jakési slabosti v očích, jakési
čemejrání, jakýsi tlak nebo takového něco. A
čím dále, tím hůře. Nejvíce ale, když jsem viděl
zlaté vlasy — a viděl jsem je stále. Už to začalo
býti nesnesitelno. Ale co se nestalo! Tuhle v ne-
děli pospal jsem si déle, procitnu a — co vidím?
Moje žena, která šla spat s vlasy černými jak
havran, měla — považ si — vlasy světlé jak
zlatol A mne jako když do očí píchne, ne a ne
se dobře podívat. To je neštěstí!“
Hlavnička jen mu ruku stiskl soustrastněa
utíkal. Ale neutekl. Před ním, na pravo, na levo,
kam se hnul, samé zlaté vlasy.
„Přírodo, klnu ti — já, tvůj největší zbož-
ňovatel!“
Rovnou k optikovi: „Černá skla!“
„Nemám, nejsou k dostání. Velká poptávkal
Račte přijíti za týden.“
„Do týdne bych se zbláznil!“
Ke druhému. Totéž: „Nemám na skladě!“
s útrpným pokrčením ramen.
A stejně zpívá třetí, čtvrtý a všichni optikové
ostatní. Ještě mu zbývá jeden a jestli ten také
začne takovou — —! Bleskla mu hlavou my-
Černá
Hlavnička
Rovná