jakýkoliv odpor. Za těchto okolností tedy bez- pochyby bilancující a nehospodárná součinnost Josefa Orta a Václava Kohouta byla vedena vůlí Drozdovou, sestavovali a uzavírali proto oba tito úřadníci účty vždy po vůli nebo rozkazu vůdcově. Jakou byla konečná — pravá rozvaha. V r. 1902, kdy — jak vylíčeno — řádění zloděj- ského režimu konečně byla učiněna přítrž, připadlo sestavování bilancí osobám jiným. Soudní znalci pp. Maglén a Kafka ujali se ho a sestavili posléze rozvahu svatováclavské záložny 10. října 1902. A ta vykazuje celkem 7,912.939 K 97 h schodku. Co přivodilo tento schodek? Po názoru znalců bylo pět hlavních příčin jimiž schodek do tak závratné výše byl stupňován Stalo se tak: 1. zpronevěřováním peněz hotových, 2. nedbalostí správy ústavu, 3. zakrýváním ročních ztrát, 4. unikáním úroků ze zpronevěřených obnosůva 5. neoprávněnými dary a subvencemi. 1. Přímé zpronevěřování peněz dělo se především v zastavárně, spravované zemřelým Josefem Ortem Jak „ošatil“ Ort záložnu na př. v r. 1901, patrno nejlépe z této ukázky (viz tabulku I. a II.):

Tabulka II. Účet z kapitálu 1881—1902 Má dáti za rok 1881

1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 zl. v korunách 1900 1901 1902 Má dáti K Dal K

34.750 31.000 36. 900 31.150 35.150 30.500 37.500 60.500 53.200 47.500 15.500 23.000 24.500 4000 12.500 51.000 30.700 608.890 1,217.780 81.000 70.000

5000 1,374.180 508.467.16 865.712.84

Má dáti k K tomu zůstatek z 1. ledna 1881 K po odečtení zůstatku z 10. října 1902 K Schodek na kapitálu

138.575.32 ,004.288.16 119.393.60

884 964 60 Z peněz zastavárně svěřených od r. 1881 do 1902 vzniklo na úrocích 1,122 003 95, ze zisku docí- leného pak uniklo K 178.261 32

Kromě toho defraudovány peníze přímo v zá- ložně na účtě záloh peněžních ústavů a na účtech osob- ních. (O této věci pojednáno bude ve zvláštním od stavci níže.) 2. Nedbalou správou byl schodek nepřímo tvořen a sice: a) půjčováním vysokých sum nahy po téky předlužené nebo málo cenné. Př dražbách vyšla záložna často s velkou část kapitálu na prázdno, a mimo kapitály byly ztraceny i úroky z úroků. (Záležitost Viléma Drozda a manželů Tvrzských.) b) půjčováním na směnky osobám pře dluženým, takřka před konkursem (Stöhr a synové Uher, Rosenfeld, Goldfuss, Pudlač a j.), c) množstvím vlastních realit a s tín spojenou drahou správou, d) přejímáním passivních podniků („Pražský Týdenník“) na účet záložny. 3. Úmyslné zakrývání ročních zirát. Záložna v posledních létech nevykazovala vůbec zisku, nýbrž samé ztráty. Aby t bylo zakryto, falšovány vědomě bilance a upravovány cifry tak, aby nějaký zisk mohl býti vykázán.

4. Neoprávněné dary a subvence. Tomuto oboru působení padlé záložny věnuje žalobní spis kapitolu nemálo zajímavou. Bilance záložny vykazovaly — ovšem neprávem — od r. 1882 do r. 1901 pokaždé zisk, jenž v tištěných rozvahách uváděn následovně: Roku 1882 . . . . . . K 31.873.63 » 1883 . . . . . . » 29 885 50 » 1884 . . . . . . » 28.892.18 » 1885 . . . . . . » 31 482. 90 „ 1886 . . . . . » 32.482. 90 „ 1887 . . . . . » 40.821.76 » 1888 . . . . . . » 32.108.80 » 1889 . . . . . » 34.401.58 „ 1890 . . . . . » 42.406.20 . » 36.870.3 » 1891. » 1892 . . . . . » 37.950.74 „ 1893 . . . . . » 44.842.14 » 1894 . . . . . . » 43.747.16 » 1895 . . . . . . » 44.45036 „ 1896 . . . » 76.420.58 „ 1897 . . . . . » 54.241 64 „ 1898 . . . . . » 53.396.62 „ 1899 . . . . . . » 55.681.72 „ 1900 . . . . . . » 51.653.03 1901 . . . . . . » 51.810.90 Dal

Úhrnem . . K 855,815.63

17.400 26.000 12.000 16.878.08 7000 11.500 13.000 14.462 3000 12.500 3000 8000 6000 6000 2000 6000 19.500 2803.240.0 46106.480.1 12.000 17.000

72.987 Z tohoto smyšleného zisku od nastoupení P. Drozda vypláceny tantiémy správní radě, podpo- rovány podniky katolické atd. Remunerace správní radě povoloval výbor, remunerace výboru valná hro- mada a novoročné buď valná hromada nebo výbor. Remunerace členům výboru a správní rady byly zavedeny r. 1881 a od té doby udíleny byly napořád. Zajímavo při tom je, že členové výboru nebývali ani se 300 zl. roční remunerace spokojeni a chtěli ještě víc... Pánům členům správní rady vedlo se ovšem nejlíp, neboť vedle tučných tantiém obmýšle- ni bývali pokaždé také slušným dár- kemnovoročním. Veškeré tyto „remunerace“ ode- vzdával monsignore členům správní rady osobně

v obálce. Novoročné pro poštovní a soudní sluhy atd. po usnesení výboru rozděloval Drozd a pokaždé je plně vyčerpal. Monsignore odváděl členům výboru osobně také presenční známky, jak byly za návštěvu schůzí stanoveny. Původně obnášely po 3 zl., později však zvýšil je výbor po návrhu členů Aloisa Vavrušky a Nováka na 5 zlatých. Tak bylo usneseno: 21. března 1880: polovici zisku přikázati reserv- nímu fondu, 10 zisku (1190 zl.) rozděliti výboru a zbytek věnovati dobrým účelům; 10. března 1881 z čistého zisku 12.264 zl. 36 kr povoliti členům správní rady 750 zl. (po 150 zl.), správcům domu 450 zl. a 17 členům výboru (vyjma dra. Bauera) 1700 zl. (po 100 zl.); 31. března 1882 povoleno z čistého zisku 21.121 zl. 17 kr.: správní radě 1500 zl. (po 200 zl.), členům výboru 3600 zl.; 15. března z čistého zisku 18.947 zl.: správní radě 1500 zl. (po 300 zl.), 18 členům výboru 3600 zl. (po 200 zl.) a 2 členům výboru za dozor na zasta- várnu(!) 200 zl. (po 100 zl.); 13. března 1884 z čistého zisku 20.372 zl. 19 kr. správní radě 1500 zl. (po 300 zl.), 18 členům výboru 3600 zl. (po 200 zl.) a 2 členům výboru za dozor na zastavárnu 200 zl. (po 100 zl.); 5. března 1885 (čistý zisk 18.511 zl. 29 kr.): správ- ní radě po 400 zl., členové výboru po 300 zl., revisoři po 50 zl.; 4. března 1886 (čistý zisk 19.730 zl. 40 kr.): pět členů správní rady 2000 zl. (po 400 zl.), 17 členů vý- boru 5100 zl. (po 300 zl.), 3 revisoři 150 zl. (po 50 zl.); 2. března 1887 (čistý zisk 19.977 zl. 48 kr.): správ- ní rada po 400 zl., členové výboru po 300 zl., revi- soři po 50 zl.; 29. února 1888 (čistý zisk 20.222 zl. 62 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 300 zl., 3 revisoři po 50 zl.

27. února 1889 (čistý zisk 20.408 zl. 65 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 350 zl., revisoři po 50 zl. 26. února 1890 (čistý zisk 21.985 zl. 71 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 350 zl., revisoři po 150 zl.; 25. února 1891 (čistý zisk 25.277 zl. 27 kr.): správní rada po 400 zl. výbor po 350 zl., revisoři po 50 zl.; 24. února 1892 (čistý zisk 29.087 zl. 54 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 350 zl., úřadníci a revisoři 900 zl.; 22. února 1893 (čistý zisk 23.962 zl. 31 kr.): správní rada po 400 zl. výbor po 350 zl., revisoři po 50 zl.; 28. února 1894 (zisk 26.814 zl. 71 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 350 zl., úřadníci 800 zl., revisoři 150 zl.; 27. února 1895 (zisk 26.023 zl. 78 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 400 zl., úřadníci a revisoři 1050 zl.; 26. února 1896 (zisk 26.582 zl. 33 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 400 zl., úřadníci 900 zl., revisoři 150 zl. 3. března 1897 (zisk 42.440 zl. 39 kr.): správní rada po 400 zl., výbor po 400 zl., úřadníci a revisoři 1050 zl. 2. března 1898 (zisk 31.177 zl. 19 kr.): správní rada 1600 zl., výboru po 400 zl., revisorům po 50 zl. 1. března 1899 (zisk 31.469 zl. 58 kr.): správní rada 1600 zl., výbor 6400 zl., úřadníci a revi so- ři 1400 z l,;

Vloživši jí chléb a přikryvši dívčinku chatrnou po- krývkou, tázala se šafářka: »Není vám lépe, slečinko?« Andělka chtěla odpovědět, že jest jí zcela dobře, ale na místě toho zašeptala několík nesrozumitelných zvuků. Zatím šafářka rozžala hromnici, nakapala vosku do hrnéčku s vodou a dala to Andělce vypít. Nemocná bez- děčně spolkla vodu, divíc se její kovové příchuti. »Není vám lépe, slečinko ?« . . . »Oh ! . . « Šafářka odhodlala se, použít nejsilnějšího prostředku. Vzavši do obou rukou svoji zástěru, složila ji ve tři zá- hyby, mluvíc pozvolna a s přestávkami: Měla svatá Otylie tři dcerky: Jedna předla, Druhá motala A třetí uřknutí Svatému panstvu odnímala. Při posledních slovech roztáhla se šustotem zástěru očima Andělčinýma. »Není vám lépe, slečinko?« »Je tu ještě teta?« . . . ptala se nemocná Šafářka po druhé počala skládat záhyby na zástěře: Měla svatá Otylie tři dcerky: Jedna předla, Druhá motala . . před

»Pít se slečince nechce?« », pít . . . pít! . . . dejte mi pít! . . .« Pravda, zapomenula jsem, že se mi chce pít . . . odpověděla Andělka. Jožo vyběhl do síně a přinesl hrneček vody. Andělka počala ji chtivě pít, ale hned ji vyplivla s ošklivostí. »Hořká voda!« zašeptala. »Ne, Andělko, je to dobrá voda . . .« ujišťoval Jožo. »Dobrá voda? . . . Tak . . . Ale já nechci pít, jen jíst... Ostatně nechci ničeho... Budu spát. . .« Šafářka uložila ji opatrně, zavinula a potom vypro- vodila Jožu na dvorek. Chlapci bylo do pláče. »Andělka jest nemocna. Třeba to oznámit matince. Proč pak matinka nepřijíždí? . . .« »Ticho, mladý pane! . . . Andělka má horečkua zdají se jí všelijaké věci. Ale myslím, jen aby paní teta se šťastně vrátila a vzala vás odtud. Vy, mladý pane, proběhněte se po dvoře a nechoďte do jizby; já sama do- hlédnu na Andělku . . .« Zůstav na dvoře, počal Jožo přemýšlet, co by as mohlo být Andělce — a bezděčně zabočil ke studni. Spu- chřelá, zelenou plísní pokrytá obruba byla tak nízko nad zemí, že hošík mohl nahlédnouti dolů. Zpozoroval plochu vody, podobnou černému zrcadlu a v něm svoji tvář, jako vroubenou rámem, na půdě jasné oblohy, jež v hloubce zdála se býti temnější než nade dvorem. Krůpěje, splývající se starých prken ob- ruby, padaly chvílemi na vodu, vydávajíce tiché zvuky různé výšky. Podobaly se cinkotu vzdálených zvonků. Andělka.