V Praze, ve čtvrtek dne 26. listopadu.

K číslu 323. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ K situaci Z Vídně, 26. listopadu. Ministerský předseda dr. Körber byl včera dopoledne před schůzí plenární přijat císařem ve zvláštní audienci. Je-li pravda, že vyžádal si zmocnění k řeči, kterou včera promluvil ve sněmovně poslanecké, pak tento jeho projev nabývá dosahu, který pře- sahuje obzor parlamentní. V dnešních listech jest zvláštní podívání, věru možno říci, že divadelní. Uprostřed stojí dr. Körber, kolem něho seskupeny na pravo »Neue Freie Presse«, na levo křesťan sko-sociální »Deutsche Zeitung«, jako třetí pak ve spolku »Ostdeutsche Rundschau« Všecky tyto žurnály přizvukují dr. Körbrovi k jeho výroku, že Čechové obstrukc svou také obstruují splnění svých požadavků národních a vyzývají dr Körbra co nejdůtklivěji, aby zahájil konečně politiku naprostého odepírání požadavků ne jenom věcí politických, nýbrž také hospo dářských. K tomu ještě »Volkszeitung« praví »Také hospodářsky musí se vy stoupiti proti Čechům. Český lev který svými tlapami vybíral hojně z masných hrnců, musí býti odbyt. Jenom, budou-i Čechové poučeni o škodách hospodářských, vzbouří se proti svým vlastním vůdcůma jenom tak může nastati zlepšení obecného stavu.« »Ostdeutsche Rundschau« pak volá »Chce-li dr. Körber opravdově činiti, o čem včera prohlásil, že podnikne a k čemu jsme mu my — »Ostdeutsche Rundschau« — radili od počátku, bude míti úspěch. Čechové musí nejen slyšet, nýbrž také cítit. Doká zati se musí Čechům, že dokud provo zují obstrukci, český národ ne dostane nic, pranic.« »Neue Fr. Presse« zakončuje úvahu svou o včerejším prohlášení dra. Körbra těmito slovy: »Obstrukce budiž také o bstr u kc všech národních požadavků. Jes žádoucno, aby vláda trvala na této jedině

správné odpovědi k českému programu, k hrozbám a intrikám. Český národ musí nabýti přesvědčení, že rozbití centrálního parlamentu nejen neznačí český stát, nýbrž jest mařením konstitučních prá českých. To jest jedině možná obrana proti vzdorovité taktice Čechů, která poško- zuje co nejcitelněji nejen Němce, nýbrž také národy ostatní. Nechť dr. Körber upravení všech poměrů formuluje tak, že Čechům nechce činiti národních ústupků bez souhlasu Němců, anebo tak, jak to řekl včera, že to, na čem se shodnou oba národové, zůstane pro vládu směro- datným a že jest v jiných věcech svobodnou — hlavní věc jest, aby vláda nedala na sobě nic vynutit, dokud Čechové setrvají při své politice, musí se jim doka- zovati, že škodí sobě. To jest zdlouhaváa trapná cesta, ale vede pravděpodobně k cíli.

Věci uherské. Z Pešti, 26. listopadu. Roztržka ve vládním táboře stala se konečně přece skut- kem. Hr. Apponyi s několika poli- tickými přáteli opustili libe rální klub. Po schůzi tohoto klubu při stoupil k Tiszovi a řekl mu: »Ty's mne tedy vyhodil z klubu?« (Členové poslanecké sně movny maďarské si tykají.) Hr. Tisz a od- větil: »Nikoli ja, nýbrž ty jsi se sám vyho- dil, protože ženeš věc do krajností.« Po schůzi klubu zůstali liberální členové s hr. Tiszou ještě dlouho pohromadě a rokovali. Hr. Tisza vykládal, že je sice povděčen hr. Apponyovi, že setrvával ve straně, že však lituje jeho secesse. Ale že jest nezbytno užívati různých prostředků taktických. Svůj návrh na dvě schůze denně učiní hr. Tisza koncem dnešní schůze. Ale hlasování se provede nejspíše teprve zejtra. Považuje se za jisté, že obstrukce vze- pře se prudce podnětu tomuto a potr vá proto dnešní schůze patrně dlou- ho do noci. Členové narodní sku piny sešli se ještě v noci ke společné ho- stině v jednom hotelu a usnesli se, že se nesestoupí ve zvláštní stranu, nýbrž ze zůstanou ve zvláštním sdružení Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Jest jich dosud 26. Ujišťuje se, že se k nim přidají jiní poslanci, kteří meškají na venku. Hrabě Apponyi ujme se prý slova k návrhu ministerského předsedy jenom, bude-li přímo k němu provokován.

Telegrafické zprávy. Z Paříže, 25. listopadu. (C.-B.) V dnešní schůzi generální rady departa- mentu sekvanského podal Marquez petici, aby se generální rada prohlásila pro vy- řizování sporů mezi mocmi rozhodčím soudem. Petice socialisty Turota, žádající za postupné odzbrojování, byla 44 hlasy proti 43 zamít- nuta. Návrh nacionalisty Palliho, ve kterémž. se žádá, aby ve školách veřejně vyvěšeno bylo doslovné znění protestu, jejž r. 1871 elsaskolotrinští poslanci v národ- ním shromáždění v Bordeaux podali, byl 62 hl. přijat. Na to přečetl Palli celé ono protestní prohlášení za živé pochvaly valné části gene- rální rady. Telixem Rousselem navržený prostý jednací pořad byl 44 proti 43 hlasům zamítnut. Socialisté Berthaut a Roz ier navrhli pak, aby ve školách vyvěšeno bylo pro- hlášení národního shromáždění v Bordeaux, kte- rýmž vina za válku z roku 1870—1871 na cí- saře byla uvalena. Návrh tento přijat všemi hlasy proti třem. Z Tangeru, 25. listopadu. (C.-B.) »Agence Havas« oznamuje: Francie projevila souhlas se sultánovým návrhem, aby daň z hlavy, kteréz se četné osoby vymykají, nahražena byla daní pozemkovou. Z Řima, 25. listopadu. (C.-B.) K rál a královna se svými dětmi sem dnes přibyli. Byli na nádraží uvítáni od ministrů s náčel- níky úřadů a odjeli pak, obecenstvem hlučně pozdravováni, do Kvirinálu. Z Džasu (v Persii), 25. listopadu. (C.- B.) »Reuterova kancelář« oznamuje: Při durbaru, který se dnes konal na palubé křižáku »Argo- naut« u Šardže na arabském břehu Perské- ho zálivu s náčelníky pobřeží pi- ratův, připomenul místokrál Curzon náčel- níkům jejich převzatý závazek, že mimo Anglii s žádnou jinou mocí úmluv činiti ani spojení udržovati nebudou, že nepřipustí k sobě žádných

FEUILLETON tarenky.

Napsal André Lichtenberger, přeložila a své mamičce věnuje B. Slivová.

3. Paní Lermandová.

Za soumraku sedí paní Lermandová v le nošce u okna. Je krásná ve svém bílém čepečku na stříbrných šedinách, je krásná ve svých staro- dávných, těžkých hedvábných šatech. Dívá s spokojeně na své děti, které přicházejí jedno p druhém a usmívá se na ně. Každý se s ní políbí promluví několik slov a šetrné se vzdálí, aby se neunavila. Přes to, že její mysl je dosud svěží jsou čtvrteční schůze pro ni velkou zkouškou. Mezi dětmi jejími panuje tajná úmluva, aby tyto schůze, které jsou babiččinou největší ra- dostí, příliš ji neunavovaly. Ona to dobře po- střehla a srdce svírá se jí lítostí, že není už tou, co bývala; někdy zase šelmovsky schválně na- vazuje hodně živý hovor s některým členem své rediny a baví se, pozorujíc znepokojení ostatních. Ale sama cítí dobře, že toho, co jí z života ještě zbylo, je velice málo a že nemůže ani dost se šetřiti, aby prodloužila ještě radost svou a svých dětí. Proto také je velice moudrá, nechává klidně starati se jiné o sebe, poslouchá a je povolná, jsoue šťastna, když jí ošetřují a pečují o ni s ta- kou láskou. Kolem ní utvořily se zatím skupiny a třeba že všichni snaží se mluviti polohlasem, přece plní salon značný hluk. Babička nesnaží se vmísiti se.

do hovoru; klidně sedí a poslouchá, přisvědčí tu a tam kývnutím hlavy nebo úsměvem a těší se z rušného života kolem sebe. Všecky její děti jsou shromážděny: její synové se svými ženami, její dcery se svými muži, jejich děti svobodné i vdaně a děti těchto, kterým jejich mladé matinky vždy tuze přikazují, aby byly hodné u prababičky a které se proto bojí skoro pohnouti a promluviti. Paní Lermandová vstává z lenošky bez cizí pomoci, přijímá rámě svého nejstaršího syna a pevným ještě krokem béře se do jídelny. Usedá na svém čestném místě uprostřed stolu. Čeká ji tu překvapení: stůl je všecek pokryt květinami — je dnes její svátek, sama na to zapomněla, ale její děti nezapomněly. Jsou tu květy všech druhů a barev, vše co jen bylo možno opatřiti v květinářských závodech. Paní Lermandová po- třásá hlavou: což je to rozumné tolik vyplýtvati za květiny pro takovou stařenu? Ale oči její se lesknou blahem a všichni jsou spokojeni. Přerušený hovor zase se navázal. Paní Ler- mandová po malounkých soustech zvolna pojídá co jí dali na talíř proti její vůli. To je nejmrzu- tější věc při obědě, že se musí jísti. Nač jísti. když necítíme hladu? Ale její děti nechtějí tomu rozuměti. Dokud jí, nehovoří stařena skoro, je- nom pozoruje pilně a její bystré oči všímají si, je-li vše v pořádku na každém z těch 18 míst kolem stolu. Dává pozor, zda-li všichni jedí, po- bizí časem některého; nemilosrdně vytýká slou- žicím nepozornost nebo nešikovnost, upozorňuje na každý prázdný talíř, dopitou sklenici. Ví dobře, že nepřicházejí k ní k vůli jídlu, ale dobrý oběd činí příjemnou náladu a stařenka má radost, vidí-li kolem sebe všecky tváře spokojené.

Téší se jich dobrou chutí, jejich veselými pohledy, živými pohyby a šťastnou náladou. Tu a tam vmísí se také do hovoru, když uhodne, o čem je právě řeč, někdy rozumí trochu převrá- ceně a vzbudí smích všech a sama směje se nej- veseleji. Všeho druhu upomínky rodí se v její mysli, pletou se a splývají ve směs někdy trochu neurčitou. Ale ona nesnaží se rozmotati nit svých upomínek a myšlenek, je unavena, tělo ji bolí a hlava je nejasná. A přece je jí velmi dobře. Ří- kává, že ty čtvrteční obědy, kterým její děti hledí vstříc vždy s obavou o ni, jsou pro ni omlazující lázní. Mládí a život proudící kolem ní i ji proniká, posiluje ji a pomáhá jí vítěziti nad stářím. Její oči neunavně bloudí s jednoho obličeje na druhý. Proniká ji jakási pýcha, že počátkem a původem všeho toho života a té radosti jest ona sama. Ano, ona, stařenka nyní již sešlá a chatrná, dala život těmto statným mužům a těmto roz- tomilým ženám, v ní jest původ celé této zdravé a krásné rodiny, ona je poutá k sobě všecky mocí své lásky, s kterou je všecky objímá. Aspoň na těch několik hodin odložili všichni své sobecké zájmy, zapomněli malých nesrov- nalostí mezi sebou a tvoří jedinou rodinu, vel- kou a šťastnou. Milují se sice mezi sebou upřímně, ale přece má každý své vlastní náhledy a náklonnostia není ani možná, aby někdy nepadlo nevčasné slovo aneb aby bylo ihned odpuštěno a zapome- nuto. Paní Lermandová ví, že starší její zeť je velmi svobodomyslný a jedna její snacha zase velice pobožná a často musí snášeti od onoho úštipky. Velmi různá mínění mají členové její rodiny také v politice, vychování, literatuře, ale ve čtvrtek o páté hodině zapomínají všichni na