jednatelů nějaké jiné moci a že také žádnou část svého území neprodají. Zůstanou-li tomuto závazku věrnými, ujistil místokrál, že nebude nikomu dovoleno, aby jejich práva a svobody omezoval. Vliv Anglie, kterým se náčelníkům jich nezávislost a lodím všech národů v Perském zálivu bezpečnost zaručuje, musí prý zůstat rozhodujícím. Na konec radil Curzon náčelní kům, aby se za účelem přátelského srovnáván podřízených sporů, jež mezi nimi vznikají, obra celi vždy na anglického residenta. Naši spojenci v debattě o Körbrově prohlášení. Ve Vídni, 24. listopadu. Pan hrabě Dzieduszicki, filosof polského klubu, prohlásil včera za nezbytnou nutnost, aby parlament vyřídil nejdříve vyrovnání s Uhry, po- tom aby projednal obchodní smlouvy a na konec aby se postaral o uzdravení parlamentu. Par hrabě se divil, že z lavic českých ozval se prot tomu odpor a ne souhlas s tímto pořadem Učený Athéňan, který ovšem není v naší kůž a nemá ani ponětí o tom, co to znamená ná rodu, který jest jedním ze dvou pilířů, na nichž tento stát je zbudován, kterýž vzdělaností a po- kročilostí v každém směru rovnati se může kte- rémukoliv jinému národu kulturnímu, zápasi musí o každou píď práva a národního statku. jenž jest jeho nepopíratelným majetkem, pan hrabě je národně syt, tak syt, jako nebyl nikdy ani Polák ve své »rzeczi pospolité« a těžko mu tedy jde na rozum náš odpor, náš vzdor!

Přes to ale nemohl jinak na konec své řečí, než doporučiti panu dru. Körbrovi, ovšem že formou velmi elegantní a plnou sladké zdvo- řilosti, aby laskavě následoval římského Curtia a vrhl se do propasti na forum, na usmíření rozhněvaných bohů. Pan dr. Körber se ale la- skavému tomuto pozvání vysmál — však věděl dobře, že nemyslí to pan hrabě do opravdy. »Pan hrabě Dzieduszicki není ni na oraculum dost svatý« — pravil a dodal k tomu, že ty- tana na rakouském foru je tak veliká, že by j on, dr. Körber, nezacpal i kdyby do ni s ko něm skočil. Je v tom také jakýsi humor, když člen polské delegace s takou radou přistupuje k chéf ministerstva, s radou, aby se obětoval a to dnes kdy přece známo, že přes typický »odpor« pol ského klubu, jakž každého roku v něm se zvedne, učinili Poláci s vládou nynější opět »na- rovnání«, ovšem že za hotové a nikoliza sliby, jaké nám jménem dra. Körbra nabízel včera v couloárech vynikající člen polského klubu. Ti, kteří se domnívali, že blízký již čas kdy bude možno opět pomysliti na reaktivování pravice, dnes mohli míti potěšení ze spojencův našich. Poláci s politickým programem, že císař c činí, dobře činí a hrabě Dzieduszicki speciální

trojicí požadavků, jež jsme uvedli z předu a vůdce německých klerikálů dr. Kathrein, jenž za pochvaly levice deklamoval hymnu na Körbra tak dlouhou, že mu na několik slov pro voliče již nezbylo. Dr. Stránský upozornil dra. Kathreina, jenž patrně týden již nečetl noviny, na to, že udá- losti pana doktora dávno již předstihly řeč chefa strany křesťansko-lidové, která byla vůbec taková, že na jednom místě a to právem, hlasitý vyvolala odpor na lavicích českých. Proč to uvádíme? Poněvadž byli to pan hr. Dzieduszicki a dr. Kathrein, kteří sepsali zná- mou adresu pravice z roku 18971 Přes to hlásí se k nám pořád ještě, zejmena když něčeho potřebují. Tak na příklad vyslali dnes na české poslance jednoho ze svých, aby přiměl zástupce lidu českého, by z obstrukce propustili »návrh zákona o přípřeži.« Aby prý poslanci přinesli domů lidu selskému něco k Ježíšku. Pro sentimentální ohledy toho druhu ale nebylo mezi poslanci českými porozumění a ne- může být pochybnosti, že toto polské přání bude v zejtřejším klubu zamítnuto. K vůli podobným lapaliím veliký boj, jejž vedeme, zastaven býti nesmí. V duchu našem a z duše naší naproti tomu mluvil Slovinec dr. Ploj, dvorní rada při správ ním soudě. Ukázal zejmena, co znamená za dr Körbra rovné právo a illustroval vládu jeho vůbec způsobem takovým, že řeč Plojovu si na veli- novém papíře zvlášť otisknouti nedá.

Obsazování soudcovských míst.

Interpellace dra. Pacáka a soudr. na správc mnisterstva spravedlnosti ve příčině obsazován soudcovských míst. Již v době, když ještě měl resort justiční svého vlastního chefa, bylo mnoho žalováno na poněmčo vací směr u tohoto oboru správního se jevící, jenž obzvláště při obsazování uprázdněných míst služeb- ných a nápadném ústrku žadatelů českých byl uplat ňován. Když nynější předseda kabinetu správu mini sterstva spravedlnosti převzal, očekávalo se, že alespoň v tomto oboru, jenž katexochén „s pra- vedlnosti“ věnován býti má, „neutralitu i objek- tivnost“, kterou on tak často s důrazem za svoji ma- ximu prohlašoval k praktické působnosti přivede přiměřenou nápravu zjedná v dřívějším chování se správy justiční, které ne vždy bylo nestranným. Zkušenosti pozdější, zejmena v čase posledním nabyté však ukázaly, že i tato naděje byla marnou. Obsazování soudcovských míst obzvláště v okre- sích převážně německých nebo převážně českých — však od Němců si osvojovaných (jako na př. Budě- jovice) — podalo neklamných o tom dokladů, že ny- nější správce ministerstva spravedlnosti se méně cíle býti representantem „Justicie“, která s politikou ni- čeho společného míti nemá, nýbrž se spíše pokládá za vykonavatele přání jedné politické strany a sice

Novella k zákonu o vojenské taxe.

německé levice, přání, která nikterak nelze míti za nestranná a spravedlivá. Obsazení soudcovských míst VIII. třídy hodnostní v červenci t. r. provedené, při kterém němečtí soudní adjunkti dr. Hirsch, Steinl, Hikisch, Dostál a Ullmann 48, resp. až 57 službou starších, úplně kvali- fikovaných českých kollegů přeskočili, s dostatek ukázalo, že c. k. ministerstvo spravedlnosti při jme- nování soudců pro soudy v obvodu převážně něme- ckém nedbá kvalifikace nebo pořadí hodnostních ža- datelů, že nevšímá si potřeb služby ani práv menši- nových, zákl. z. státními zaručených, nýbrž, že jedině na tom si dává záležeti, aby našlo takového kandi- dáta, jenž vzhledem na své naskrz německé, t. j. proti- české smýšlení německým politickým předákům se zamlouvá. Aby došlo tohoto cíle, užívá ministerstvo různých prostředků. Nejjednodušším a nejpohodlnějším jest, když sprá- va justiční místa takového pro německého kandidáta vyhraženého ani nevypíše, nýbrž kandidáta jí od ně- meckých politických předáků doporučeného soukromě k zažádání o místo toto vyzve a jemu pak místo to „z nedostatku jiných petentů“ propůjčí. Je-li však místo toto vypsáno a hlásí-li se o ně kandidáti, kteří německým předákům nejsou dosti německými, pak musí tito petenti, když vzhledem k jejich hodnosti nelze je beze všeho ignorovati, vše- likými umělými prostředky býti učiněni neškodnými.

Za takový prostředek nejčastěji slouží prošléa krátké prohlášení, že zmíněný kandidát v jazykovém chledu není dosti způsobilým. K rozkazu správy justiční praktikováno jest toliž právo kvalifikační v ohledu tomto jak od něme- ckého senátu osobního při vrchním soudě zemském v Praze, tak i od presidenta tohoto soudu tak přísně, že nejde-li o uchazeče úplně a nepochybně německé národnosti, skoro všichni kompetenti jako nedost němčiny znalí jsou líčeni. Že tito začasté jen německé střední a vysoké školy frekventovali, že snad i mnohá léta v okresu ryze německém bez závad působili, že po případě i zkouškou, kterou s nimi p. president vrchního zem. soudu ad hoc předsevzal, naprostou znalost řeči ně- mecké, ba i dotčeného dialektu dokázali, zůstává ne- povšimnuto. Poněvadž Němci takového úřadníka si n e přejí, musí býti preterován, a aby byla zde záminka pro jeho přeskočení, nesmí jeho jazyková způsobílost býti uznávána za dostatečnou. Tato praxe, která velikou roztrpčenost mezi soud- covskými úřadníky vzbuzuje, jest způsobilou takéi důvěrou obyvatelstva ve „spravedlnost“ správy spra- vedlnosti a tím i soudcovského stavu otřásti. Podepsaní táží se tudíž: Jest V. E. ochotna tuto strannickou praxi a toto postupování odstraniti a při obsazování míst soudcov- ských se dle zákona spravedlivě a objektivně cho- vati?

odchylnost svého přesvědčení a jsou pouze jejími dětmi, milujícími a milovanými. Paní Lerman- dovou události politické a různé směry veřejného života nezajímají, některé jsou pro ni příliš nové a odvážné, jiným ani se nesnažila porozumět, jej klidná mysl dávno již se vyrovnala se vším, smí- řila se se všemi směry a nejlepším zákonem zdá se jí: býti poctivým člověkem a konati svou po- vinnost, ať už cesty jsou sebe různější. Ona již takénení, co bývala. Ztrácí pamět. je zapomětlivá a méně čilá. Mnoho záležitostí u jejích dětí i v domě jejím už se vykonává bez ní. Nemůže již sama na vše dohlížeti, spravovati a říditi, obyčejně nechává ty starosti mladým. Je- nom ve vážných záležitostech ptají se jí o radu a mínění. Tu si dává vše podrobně vysvětliti, pře- mýšlí dlouho, než pronese úsudek, který dětem jejím jest pak zákonem. Ale vždycky, aniž by vládla, poroučela, radila, zasahovala přímo v udá losti, její úloha jest veliká, ona to ví a cítía těší se z toho. Ona jest srdcem rodiny, spojuje všecky svou láskou. Ona činí tuto velkou společnost jediným celkem, víže je k sobě, jest jejich pojítkem. A pojednou tesknota ji pronikne: Jak bude, až jí tu nebude? Budou se i potom tak milovati? Nerozptýl se jako ptáci v bouři a jednotliví, slabí neztrat se, nezhynou? Dívá se po stole, ty vonné květiny na něm připomínají jí květy jiné, ty, kterými vystýláme hroby, pokrýváme rakve... Ten den je jistě blízký, snad již zejtra usne i ona na věky.. Cíti jak je slabá. Horko, hluk ji unavují, ale nikdo

to nesmí pozorovati, její stará pevná vůle se hlásí. Paní Lermandová se zase usmívá. Zatím nalito šampaňské a celé shromážděn umlká rázem, neboť stařenka drží v ruce svou sklenku vysoko a druhou kyne, že chce mluviti. Ano, musí mluviti, kdo ví, zda zejtra nebude již pozdě? Poděkuje jim všem za tu velikou, šetrnou lásku, kterou ji obkličují a která je sluncem je- jího života. Poví jím, jak nekonečně a vroucně má je všecky ráda, jak ji trápí, že je tak slabá, bezmocná již a že nemůže pro ně více učiniti . .. Řekne jim také, aby se měli stejně rádi až jí tu nebude, aby tím ctili její památku, že si budou bratry a sestrami i pak, aby ona i po smrti své zůstala jejich pojítkem, ohniskem vzájemné lá- sky... To vše jim poví a ještě mnoho jiného Ale ten začátek je nějak nesnadný, stařence se stahuje hrdlo a slova nejdou přes rty. Všichni če- kají pohnuti, tiši, s očima na ni upřenýma. Darmo se namáhá, nemůže promluviti. Oči jí pálí, kolém sebe vidí v jakési lehounké mlze, že oči všech se zamžily... Svýma suchýma malýma rukama učiní tu staruška pohyb, jako by je chtěla všecky najednou obejmouti, přitisknouti k srdci, spojiti ve svém objetí. Sbírajíc všecky síly, šeptá sotva srozumitelně: — Brzy již... nezapomeňte nikdy . .. Všichni porozuměli, všichni stírají slzy a bojí se promluviti, aby neprozradili své veliké pohnutí. Paní Lermandová poroučí již zase jasným hlasem služebnictvu: — Podejte ovoce Jest spokojena. Jest zase klidna. Poroz uměli a nezapomenou toho nikdy.

V dnešní schůzi poslanecké sněmovny před- ložila vláda osnovu novelly, ve které se stanoví místo předpisů obsažených v I. části platného zákona o taxe vojenské ve příčině rozvržení vo- jenské taxy (88 1.—10.) ustanovení úplně nová. Osnovou hledí se odstraniti nedostatky, jež se objevily v příčině základu a vyměřování vojenské taxy a postaviti tuto daň na moderní a racionální basi, přivoditi nutné zjednodušení její správy a uplatniti dalekosáhlé ohledy na exi- stence hospodářsky slabší. Vojenská taxa má se na příště opíratio ono vyšetření majetkové, jež je směrodatným pro vyměření osobní daně z příjmů, ale bude proti výměru osobní daně z příjmů mnohem menší a nebude žádnou přirážkou k dani této. Počínajíc stejně jako osobní daň z příjmů příjmem 1200 K ročně, shrne nová sazba taxy vojenské vždy dva stupně osobní daně z příjmů v třídu jednu s obnosem 6 K a stoupá pak ve zcela stejné progressi jako sazba osobní daně z příjmů. Opřením vojenské taxy o osobní daň z pří- jmů získá se správný základ pro výměr taxy vo- jenské a použije se zásady progressivního zda- nění příjmů uznané theorií i většinou politických stran za poměrně nejspravedlivější princip zda- nění také u taxy vojenské. Zároveň však bude touto methodou ukládání vojenské taxy značně zjednodušeno dosavadní řízení vyměřovací, po- něvadž bude úplně upuštěno od předvolávánía zvláštního přiznávání se ku příjmům vojenskou taxou povinných, jakož i od komissionálního vy- měřování taxy vojenské. Jak již shora naznačeno, mají býti dle vládní předlohy příjmy až do 1200 K, tedy ve stejné výměře, jako jsou u osobní daně z příjmů daně prosty, také od vojenské taxy osvobozeny.