1
article
Dle předpisů, o vojenské taxe dosud platných,
byla vyměřována taxa vojenská taxou povinnou,
kteří měli obyčejné příjmy dělnické — pokud
jim nebyla předepsána žádná daň přímá —
2 K, při vyšších příjmech až do ročního obnosu
900 K 4 K a při příjmech 900—1200 K 6 K
Jak dalekosáhlé jest upuštění od zdanění těchto
kategorií příjmových, lze nejlépe seznati z toho,
že dle průměru ze léta 1880—1899 připadá
595.585 výměrů a 1,191.169 K, předepsání na
14. třídu po 2 K, 116.709 výměrů a 466.835 k
předepsání na 13. třídu po 4 K, 36.525 výměrů
a 219.149 K předepsání na 12. třídu po 6 K,
tedy na kategorie, jež mají býti po titulu exi-
stenčního minima od vojenské taxy na příště
osvobozeny.
Ale nejen v osvobození existenčního minima
od taxy vojenské vůbec, nýbrž také ve snížení
sazeb taxy vojenské v třídách nejnižších bylo
vyhověno ohledům sociálně-politickým.
V okruhu osob, vojenskou taxou povinných,
nenastala žádná podstatná změna, ale způsob
přimyká ascendentů je zásadně jiný než dosud.
Dosud musili ascedenti subsidiarně za své
děti, vnuky atd. platiti taxu vojenskou tehdy a
potud, dokud oni byli dle práva občanského ali-
mentací povinni a tito neměli ke svému živobytí
dostatečného jmění nebo příjmů.
Na příště mají bez újmy samostatné povin-
nosti taxové svých synů také ascendenti platiti
za jistých předpokladů taxu vojenskou, když jsou
příjmy jejich vyšší než příjmy dotýčných descen-
dentů. Taxa ascendentů obnáší polovinu onoho
obnosu, který by připadl při stejných příjmech
dle sazby na syna (vnuka).
2
article
Tímto utvářením taxy ascendentů má se če-
liti častým záskokům při dosavadní taxe sub-
sidiarní se přiházejícím a placení vojenské taxy
ascendenty má nabýti onoho významu finanční-
ho, na který bylo pomýšleno již v zákoně o taxe
vojenské z r. 1880 subsidiarní povinností ta-
xovou.
Ve vládní předloze pomýšlí se dále též na
roční hlášení se osob, vojenskou taxou povin-
ných, vyjímaje ascendenty, u obce jich pobytu.
Uložením této povinnosti hlásiti se, jež byla ve
sborech zastupitelských tak často žádána, má
se výdatně uleviti všem úřadům, zabývajícím se
agendou taxy vojenské, tedy v první řadě obcím,
neboť na příště budou obtížná, dlouhého času
vyžadující a zřídka s výsledkem se setkávající
vyšetřování o místě pobytu osob, taxou povin-
ných, zredukována na minimum.
Z vojenské taxy, vybírané na základě usta-
novení, v této novele obsažených, očekává se
roční výnos okrouhle 2.7 mill. korun.
Změnu druhého a třetího oddílu zákonao
taxe vojenské, vyhražuje si novela až pro onu
dobu, kdy bude znám finanční výsledek nového
rozvržení taxy a kdy bude docílena dohoda mez
vládami obou státních obvodů monarchie v pří-
čině dalších otázek, záležitosti té se týkajících.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Nový sensační zločin v Italii. Z Milána se
oznamuje: Kronika zločinů z kruhů lepší společnosti
jest obohacena o sensační kapitolu. Tentokráte jde
o manžela, jenž otrávil svoji mladou a krásnou man-
želku k vůli ošklivé, nevzdělané komorné. Luigi de
Medici jest jediný syn milánského velkoprůmyslníka.
majitele největší italské továrny na sirky v Magentě,
jež zaměstnává přes tisíc dělníků. Luigi de Medici,
jak to často bývá u synů bohatých italských rodin,
ničemu se nenaučil a nemá nijakého zaměstnání,
žije prostě z peněz otcových. Ve věku 25 let zami-
loval se do signoriny Ernesty Larderovy, dcery zá-
možného lékaře. Ačkoli dívce bylo teprve 17 let.
svolila rodina ihned ke sňatku, poněvadž párek byl
tou měrou zamilován, že bylo lze obávat se něja-
kého hloupého kousku, zejmena se strany ženichovy.
První desetiletí manželství bylo dokonale šťastné.
Signora Ernesta de Medici vyvinula se ve skvělou
krasavici a hrála v milánské společnosti vynikající
úlohu. Ovšem bylo manželství bezdětné. Přede dvěma
roky přijala jakožto komornou jakousi Clementinu
Luigi
Larderův
Ernest jít Medici
Milán
4
article
Tosettiovu z Brescie, nehezké, tlusté děvče, as 28leté.
jež však své velitelce prokazovalo neobmezenou věr-
nost a náchylnost, tak že signora de Medici svým
přítelkyním vychvalovala Clementinu jakožto perlu
mezi služkami. Avšak záhy šířila se pověst, že
také signor Medici si oblíbil Clementinu až pří-
liš. Ovšem že signora de Medici se o této pověsti
nikdy nedověděla. Dne 7. října byla mladá kve-
toucí dáma náhle zachvácena těžkou chorobou,
podobnou úplavici s vrhnutím. Teprve po několika
hodinách povolán domácí lékař, jenž ihned rozpoznal
povážlivost případu a poslal ještě pro dva jiné lékaře,
ale vše bylo marno, mladá dáma zemřela ještě téhož
dne. Lékaři žádali signora de Medici, aby dovolil
pytvání mrtvoly, by zjistili povahu záhadné nemoci,
ale dostali zamítavou odpověď. Jak signor Medici tak
komorná Clementina jevili po dobu krátké choroby
nebohé paní nejvyšší zoufalství a nezavdali nijakou
příčinu k podezření, avšak několik dnů po pohřbu
shledáno, že komorná nastoupila úplně místo své ze-
snulé velitelky. Pan de Medici postoupil jí jedenz
nejkrásnějších pokojů ve svém domě a přenechal jí do-
konce i lože nebožky. Vůči svým přátelům vyslovil signon
jít Medici
Clementin
Brescia
5
article
de Medici často podezření, že manželka jeho byla
otrávena a sice, že ji otrávili lékaři svými léky a in-
jekcemi. Tyto jeho řeči činily dojem, že chce osla-
biti obvinění, jichž se obával. Konečně vmísil se do
věci i státní zástupce. Dal mrtvolu vykopat a ohle-
dat; bylo zjištěno, že nebohá signora zemřela otra-
vou otrušíkem. Těchto dnů časně z rána zatčeni si-
gnor de Medici a jeho milenka. Děvče bylo zcela
klidné. »Mohu si pomyslit, oč tu jde,« pravila poli-
cejnímu komisaři, »ale jsem nevinna.« — Za to si-
gnor de Medici byl všecek sklíčen a když mu ozná-
meno, že je zatčen, byl zachvácen křečmi. Obje-
vení zločinu způsobuje v Miláně značnou sensaci.
Očekává se dosud, že bude zjištěno, že signor de
Medici jest nevinen a že všechna vina padá na po-
kryteckou komornou, jež patrně na slabého de M-
dici měla zcela nevysvětlitelný vliv.
Milán
6
article
= Usmrcen v souboji. Z Paříže se oznamují k
souboji Lautier-Ebelot následující podrobnosti : Char-
les Ebelot, jenž svého soka Henrya Lautiera v sou-
boji probodl, podal vyšetřujícímu soudci o této afféře
ačkoliv k tomu nebyl povinen, následující zajímavé
podrobnosti o příčinách souboje, jenž měl tak ne-
šťastný průběh.« Jsem jedenáct roků ženat, mám dvě
dítky, hocha a děvčátko. Moje manželka, nejněž-
nější matka, jest zároveň nejupřímnější a nejněžnější
manželkou. Žádný z jejích činů neposkytl mi nikdy
ani nejvzdálenější příčiny k žárlivosti. Avšak během
posledních dvou let změnilo se chování mé manželky.
Zdála se nervosní a rozčilenou, málokdy vycházela
a často plakala, avšak vždycky mne ujišťovala, že
není příčiny, abych se znepokojoval. Konečně se
mi přiznala, že během posledních dvou let, kdykoliv
vyšla z domu a kdekoliv byla, byla pronásledována
jakýmsi mladíkem, jenž jí činil neslušné nabídky.
Neustálé toto pronásledování učinilo ji nešťastnoua
chorou. Manželka nechtěla mi udat jméno onoho
muže ze strachu, abych jej nevyzval na souboj. Mi-
nulo několik měsíců, jednoho dne dala mne man-
želka zavolat do svého pokoje. Měla právě zase na
ulici výstup se svým pronásledovatelem. Oslovil ji
opět, ona ho rozhorleně odmítla a kolem nich shro-
máždil se dav lidu. Také tentokrát nechtěla mi
udat jeho jméno. Jednoho dne nalezl jsem dopis,
adresovaný rukou mé manželky jakémus panu Lau-
tierovi v Paříži. — »Kdo je ten Lautier?« tázal jsem
se. Manželka roztrhala dopis, řkouc, že jeho obsah
není pro mne zajímavý. — »Přísaháš mi to při ži-
votě našich dětí?« tázal jsem se. — Váhala a neod-
pověděla. Sebral jsem roztrhané kousky dopisu, slo-
žil je k sobě a četl: »Pane! Moje trpělivost jestu
konce. Ode dvou let mne neustále pronásledujete.
Lau
Váhal
Paříž
Lautier
Chara
Henrya Lautier
7
article
Varuji Vás. Nepřestane-li to, oznámím to svému
muži. Jestliže jsem tak doposud neučinila, stalo se
to jedině proto, že jsem se obávala, že by vás vy-
zval na souboj.« — Zvěděv jméno onoho muže, spě-
chal jsem do Paříže a vyzval jej na souboj. Souboj
měl průběh zcela pravidelný
= Policejní důstojníci defraudanty. Ze Šanchaje
se oznamuje: Dva američtí policejní důstojníci John-
son a Hermann v Misamis na Mindanau, nejjižněj-
ším z ostrovů Filipinských, sebrali jednoho krásného
dne pět tisíc zlatých dollarů z pokladny sobě svěřené
a dali se na útěk. Vzali s sebou 18 mužů policejní
stráže, kteří uposlechli, poněvadž nevěděli, co oba
důstojníci mají v úmyslu. Ve přístavu misamisském
vstoupili na parní barkasu »Victoria« a přinutili ka-
pitána a mužstvo napřaženými revolvery, aby vypluli
na širé moře. Dali se směrem k Saravaku, avšak
záhy prohlásil kapitán, že je mu naprosto nemožné
dosáhnouti s posavadní zásobou uhlí i pobřeží Bornea.
Avšak Johnson a Hermann nechtěli ani slyšet o jeho
návrhu, že někde na pobřeží Mindanaa doplní zásobu
uhlí a přikázali mu, aby zachoval původní směr.
Když byl na lodi jen nepatrný zbytek uhlí, zpozoro-
vali parník. Uprchlíci snažili se parník signály při-
volat, ten však nejevil nijaké ochoty přiblížit se. Po-
něvadž pak »Victoria« jest loď velmi rychlá, oběto-
vána poslední zásoba uhlí, aby se dostali ku parníku.
John
Hermann
Johnson
Victoria
Paříž
Mindanao
Borneo
8
article
Když se přiblížili, přinucen parník pěti výstřely z re-
volveru, aby přibočil k »Victorii«. Johnson a Her-
mann s několika svými lidmi odebrali se potom na
parník. Poněvadž nenalezli nijakého odporu, nedopu-
stili se nijakých násilných skutků, nýbrž spokojili se
tím, zásobit »Victorii« uhlím, k čemuž mužstvo par-
níku musilo pomáhat. Když to bylo skončeno, plul
dobrodruzi dále. Jeden policista při nakládání uhlí
skryl se na parníku, poněvadž se mu celý ten pod-
nik nelíbil, a Johnson a Hermann nechtěli se zdržo-
vat jeho hledáním. Muž tento přinesl pak zprávuo
tomto smělém piratství do Misamisu, kdež vzbudila
značnou sensaci. Americký konsulát v Saravaku byl
co nejrychleji o tom zpraven. Avšak dobrodruzi bez-
pochyby proniknou do vnitrozemí Bornea, při čemž
ovšem hrozí jim nebezpečí od tamějších divochů.
= Zakázané závody automobilů. Závody automo-
bilů, chystané v zájmu rychlé poštovní dopravy mezi
Paříží a Londýnem, byly ostražitostí policie fran-
couzské a anglické překaženy. Měl být učiněn pokus
překonati rekord rychlosti na nejpříhodnější dosud
trati mezi oběma hlavními městy. Rychlí jezdcia
ochotníci, přihlásivší se k účastenství na vyzvání an-
glicko-francouzské společnosti pro výrobu motorových
vozů ve větším počtu, hodlali docíliti rychlosti 80 až
96 kilometrů za hodinu a doručiti dopisy jim určené
adresátům dříve, než počne expedice na poště lon-
dýnské. Avšak tento podnik, jenž ohrožoval veřejnou
bezpečnost a zdál se hroziti vážnou konkurencí po-
štovní službě mezi Paříží a Londýnem, vešel před-
časně na jevo a závody byly zakázány.
Victoria
Johnson
Hermann
Misamis
Borneo
Paříž
Londýn
Heramann
9
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Skvostné sousoší »Vergani a Masaryk«,
kteréž jsme včera veřejnosti ukázali, nedochází
obliby v listě pana professora, druhdy orgánu
strany, která není, nikdy nebyla a nikdy ne-
bude lidovou. Pan professor protestuje přede-
vším proti tomu, že by si byl vyvolil žurnál
svého bývalého nejlitějšído soka v slavném boji
ve věci Hülsnerově za svou vídeňskou hlásnici
Pravda je prý jenom, že dopisovatel antisemit-
ského orgánu vídeňského tázal se prof. Masa-
ryka po jeho úsudku o vídeňských národních
požadavcích a státním právu. Pan prof. Masaryk
nemohl prý na to ovšem než odpověděti, co
řekl ve zmíněné řeči. Podle toho byl by pan
prof. Masaryk býval vyvolen za mluvčího
realistické strany v antisemitském vídeňském
listě a volbu přijal, nemoha ovšem jinak
než neodolati dotazům antisemitského dopiso-
vatele, kterýž — jak fáma dále ujišťuje —
v rouše českém jest rovněž filosemitou po-
řád svým, jako pan professor Masaryk sám.
Teplotu náklonnosti pana professora k vůdci
vídeňských antisemitů Verganiovi nebudeme zkou-
šeti s teploměrem v ruce, jisto jest, že mu svě-
řil k uveřejnění své názory o rozdělení země
společně ještě s jiným vůdcem realistickým.
Komičnost situace v tom se jevíci, že prof.
Vergani
Masaryk
profesor
10
article
Masaryk dispenuje jednotou země a jako roz-
hodčí národa udílí souhlas k rozdělení za tako-
vých či onakých podmínek a že antisemitský
dopisovatel vítězoslavně táboru svému a všem
trhanům království tyto výroky přináší jako
rozhodující evangelium české, nic nemění na
faktu, že prof. Masaryk dává uveřejniti své vý-
roky o antisemitském listě. Je to novým pří-
spěvkem k poznání velikosti muže, který do-
vede uspokojiti rovnodušně evangelické zeloty,
katolické kaplany, evangelické i katolické kleri-
kály a konečně rabíny i antisemity! Je to
možno, aby učenec, který je s to, vážně pole-
misovali s protestantskou orthodoxií o božství
Ježíšovo, jako v posledním čísle »Naší Doby«,
rozhodoval o politických záležitostech národa
aneb aspoň platně se o nich vyslovoval.
Jen scholastik toho druhu, který národy pokládá
za schemata, poučkám podrobená, může dojíti
k takovému úsudku, jako že státní právo vylu-
čuje školské a jazykové oprávnění vídeňských
Čechů! A jen takový truchlivý politik může ve
prospěch rozdělení země citovati dra. Julia Grégra,
kterýž proti rozdělení země pozdvihl celý ná-
rod a tak je jednou pro vždy zmařil.
Jeho zásluhou jest, že k němu nedojde ni-
kdyl
Masaryk
profesor
Ježíšův
Čecho
Grégr
11
article
Vyznamenání. (Zvl. tel. »N. L.«) Císař udělil
kancelářskému sluhovi 1. třídy na císařských statcích
v Hodoníně, Antonínu Mohrbacherov i, stříbrný
záslužný kříž s korunou.
— Uznání 40letých služeb. Dekretem ze dne 11.
listopadu 1903 č. 18.265 odevzdal místodržitel Vá-
clavu Bankovi, zámeckému sluhovi v. v., čest-
nou medailli, která propůjčena byla císařem v uznání
služeb, jež věrně konal Václav Banke po 40 let
na zámku Kostelci, místní obce Tupadel u Liběchova
n. L., jehož nynějším vlastnikem jest pan Benj. sl.
Szalatnay z Nagy Szalatna.
— Zadá se stavba trati. Na dílčí trati »Benešov
Nusle« trati Cmunt-Praha státních dráh zadá se
offertním řízením za účelem stavby druhé koleje,
provedení prací spodní stavby, štěrkování a prací
spojených s vrchní stavbou, oplocení a staveb po-
zemních (vyjma dodání železných konstrukcí mostů,
materiálu pro vrchní stavbu a vnitřního zařízení
budov) v celkovém obnosu asi 1,796.850 K. Rozpočty
a pomůcky stavební shlednouti lze u ředitelství stát-
ních dráh (odbor pro udržování trati a stavbu). Offerty
s nadpisem »Offerta na zřízení druhé koleje na trati
Benešov-Nusle« jest podati řed. stát. dráh v Praze
do 16. prosince 1903 12. hod. polední. (Sdělení ob-
chodní a živnostenské komory v Praze.)
Mohrbacherov
Bank
Banke
Benj
Szalatnay
Nusl
Hodonín
Kostelec
Tupadly u Liběchov
Naga Szalatna
Benešov
Cmunt
Praha
Nusle
živnostenský komora v Praga
12
article
Koncerty pro školní mládež. V minulých právě
dobách sterilního a byrokratického pojímání úkolu
školství středního i obecného vymizelo z vychovatel-
ského programu vše, co neslo se ku přímému zušle-
chťování myslí mladistvých. Jak působily veliké festi-
valy a akademie hudební a pěvecké pořádané studu-
jícími škol středních, jak každý z účastníků vzpomíná
si s radostí na slavnostní večery studentské, které
v letech šedesátých a sedmdesátých pořádány bývaly.
Jednotlivé korporace ve městech venkovských snaží
se při nedostatku tohoto eminentně zušlechťujícího
momentu vychovatelského pořádati pro školní mládež
koncerty, k nimž by vstup zadarmo aneb za nej-
mírnější poplatek žákům byl povolen. Počátky uči-
něny v některých městech, jako v Holicích a bude
jich pak následováno i v jiných četných městech.
— Mikulášská nadílka byla uspořádána včera
odpoledne v mateřské škole u sv. Vojtěcha. Poděleno
bylo 21 dívek a 23 chlapců úplným oděvem a obuví,
dále 46 dívek a 54 chlapců ovocem a pečivem.
svatý . Vojtěch
Holice
13
article
— Z vojenských kruhů. Náhradní záložníci země-
braneckého pluku č. 8 včera v poledne z Hradčan ode-
brali se k polnímu cvičení do Mníšku. A z Mníšku
vrátili se do Prahy záložníci pěš. pluku č. 88.
— Boj s lupiči. V Bystříci pod Host. pokoušeli
se v těchto dnech dva muži o 1/210. hodině večerní
vloupati do uzavřeného obchodu p. Aug. Hoffmanna,
ale při promačkávání okenní tabule se prozradili.
Pan Hoffmann s nabitým revolverem vyběhl ven a
chtěl jednoho z lupičů zadržeti. V zápase, který ná-
sledkem toho povstal, p. Hoffmann i se svým od-
půrcem upadl k zemi, ale hned opět povstal. Druhý
lupič zasadil mu však v témže okamžiku ránu se-
kerou do pravé ruky a těžce jej zranil. Když p. Hoff-
mann vypálil 4 rány z revolveru, lupiči prchli. Zji-
štěno bylo, že byli to dělník Alois Kouřil a syn
rolníka Stanislav Nesvadba, oba z Rychlova. Kouřil
byl již zatčen a dopraven k soudu v' Bystřici, kdežto
Aug
Hoffmann
Hoff
Kouřil
Nesvadba
Hradčany
Mníšek
Praha
Rychlov
Bystřice