ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 f1536b40-75a2-11dc-ad39-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 26 celkem · entity: place 14, work 6, person 58, org 2
1 masthead
3. května 1908.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha , Národních Listů“ k č. 122.
3 masthead
Strana 9.
4 article Allegorie.
Allegorie. Kdykoli vás povinnost anebo nevyhnutelná zastávka na cestě k cíli vzdálenějšímu zavede do Vídně a vypozorujete tamní život, sybaritský a přepyšný, lehký a prázdný, za »hecem« »juxem« se ženoucí; tamní honosivou, chlubnou okrasami přesycenou výstavnost — sotva jste zmámeni a oslněni vši tou boháčskou a vyzý vavou nabubřelosti, nýbrž naplněni hořkými vzpo- mínkami na naši drahou, zloupenou a ožebra- čenou Prahu A kdykoli se na potulkách svých cizinou ocitnete v zemích, jež jsou rozlohou svojí počtem obyvatel menší našeho královstvi, ze jména v některých královstvích a vévodstvíek sjednocené nyní říše německé, jste plni lítosti- vého srovnávání s našimi ochuzenými Čechami. Co blahobytu v těch německých zemích Jaký počet a jaká nádhera budov, zasvěcených snažení duševnímu! Jakých tu museí, obrazáren. universit, divadel !. Jakých tu středisk a sym bolů života veřejného, věkovitých radnic, domů cechovních, gremiálních, starých obchodních tržních společenstev! Jakých ústavů dobručin ných, jimiž pamatováno na všechny téměř ne dostatky a strádání lidí chorých, nezhojitelných nemajelných. Jaká úpravnost a čistota měs i vesnic, jaká péče o silnice a dráhy vodní. jaká hojnost prostředků dopravních, jak vábivá, útulná sidla rodinná, děděná s pokolení na po kolení, zaštítěná stromovím a zahradami, malé to pevnůstky rodinného živola, rodinné láský a tradie. A nade vším tím životem států, obcí, nad životem veřejným, občanským i soukromým ro- dinným citite vanouti vědomí nejen bezpečného dneška, ale i vědomí bezpečnosti do budoue nosti Zabezpečen jazyk, výchova, rázovitost ná rodní, zvyky, potřeby veřejné i soukromé.
Vídeň Praha
5 article
Celý tento život, jak se jeví každému, kdo má otevřené zraky k dívání a pozorování, jest arci výsledkem staré kultury, a touto kulturou jest i zabezpečen. Ale především je sycen, udržován a do budouenosti zabezpečen i stálým. nevysychajícím zdrojem, plynoucím ze samé té půdy, na níž byl vyrostl. Co která z těch zemí vydá, sama na sebe zas obrací. Platí lid daně jako my — oč v jakých směrech menší, náleži zas v rubriku národohospodářskou — ale tyto daně obracejí se zase na zvelebení země, na všechny potřeby veřejně, výchovné, na ústavy vzdělavací a zu- šlechťující, na zdokonalení všeho, čeho třeb k pokroku. Náležitý díl všeho, co země vy- dals, vraci se blahobytu veřejnému i soukro- mému. A všeho toho výsledkem je bohalý. sytý život, jak se vám jeví. A tento bohatý bezpečný život koření v samostatnosti svéprávnosti. Vzpomínky vaše zalélají do vlasti. Roztrhalo kdysi pravěké moře hradby hor kteréž ji obklopují, a vylilo se z nl. Roztrhali nám kdysi samostatnost králov- ství, jeho svéprávnosl, a co ta půda vydává. vylévá se z ní proudem zlatým, aby živilo přesycovalo jiné, kteří se učinili našimi pány Ochudili nás, střebou všechny šťávy naše, ale kopají nás za vše, posmívají se jízlivým výsmě- chem, urážejí, mrzačí život náš. Dvojocasý lev, třeba s korunou na hlavě zapřažen jest v káru, na níž vyváží stále rude z českého zlatodolu. Vídeň razi z ní pro sebe a pro svoje věrné minci zlatou, pro naše potřeby má měď. A posměch. A krvavé urážky. A ne návist. A vražedné záští. A pro kulturní snahy a úspěchy opovržení. A lev stále táhne, zapřažen v káru.
Vídeň
6 article
Komponují se živé obrazy, komponují se alagorické, symbolické skupiny pro všeliké slav nostní příležitosti, pro všeliké významné dny pro jubilea. Navrhl bych jednu takovou skupinu. Je z říše živočišné, chcete-li, anebo z obore heraldiky, chcete li. Dvě zvířata královská orel a lev. Lev je zapřažen. Připřažen k jakémusi vo- zidlu zdobnému, ale přec jen zapřažen. Již je zbaven volnosti pohybů svých. A patrně nevě- domý sobě síly své, pokorně táhne. Táhne triumfální vozik podobný člunku, škebli nebo skořápce. Vozík stylisovaný, cosi barokního. A nad tím vozíkem, ale tak těsně, jakoby na něm spočíval anebo spáry svými jej držel, roz píná se orel. Je to přece jen z oboru heraldického, po něvadž orel je dvouhlavý. Není jinde orlů dvou- hlavých než v heraldice. Jenom známý německ »serenissimus« — když před ním poprvé s oblačn výše spadl orel, sestřelený serenissimovým tě lesným myslivcem — nemohl pochopiti, kde že má ten orel druhou hlavu. Táhne tedy lev jakýsi vozik, na pohled triumfální. Ale nesnadno tu mluviti o triumfu aspoň lvově, když si je lev sám tažným zví řetem. A nad tou károu rozpíná se mohutný nepoměrně veliký orel. Orel desateronásobné velikosti. Orel gigantský, těžký, avšak lev, který právě pro svoji velikou sílu byl nazván králem zvířat, utáhne hravě káru, orla na káře i ve- likou, hmotnou korunu nad orlem.
král zvíře
7 article
Milý čtenář — vidím ho! — nějak pohr davě se teď ušklíbl nad mojí podivnou kom posici. Soudí snad, že nelze takovou skupinu uskutečniti. A teď tedy se musím přiznati, že mů- návrh na skupinu jest pouhým plagiáfem. Přiše by mi na to někdo snad, a tedy doznávám předem. Skupina je dávno hotova, existuje, a snad půldruhého století již zdobí starobylý portál Zub času nesetří ani lva ani orla, užírá po droblech drtivého pískovce, z něhož je skupina vytesána, a majetníci nynější, ač uživají darova ného kdysi majetku, nerozpomínají se, aby vý znamnou, symbolickou tu skulpturu dali opra viti, aby hryzání neunavného zubu času učinil přítrž. A tak snad jednoho dne památná ale gorie, nadobro rozhlodaná, shroutí se s portálu rvadne, a snad i kohosi ještě zabije. Avšsk milý Pražan kráčí ulicemi, aniž sobě všímá památných, věkovitých znamení výzdob, jimiž Praha i při té chudosti své po všem tom zloupení oplývá. A venkovan, Prahu navštěvující, rovněž kráčí a dívaje se nevidí. A přece znak ten, skupina, jak jsemj vylíčil, visí jenom několik loket nad uliční dlažbou, na domě č. 597. Starého města Praž- ského, v ulici Celetné č. 13. nové, na staro- bylém domě, v němž jest usídleno šlechtické kasino. Dům ten, jak se mnou sděluje, vzácný přítel historik a dramatik, byl v nynější své podobě vystavěn v prvé polovici století osm- náctého, kdy byl majetkem hraběte Cavrianiho.
Pražan Cavriani Praha Celetná bylý dům
8 article
Potom, od roku 1756, náležel hraběti Janu Josefu Caretto-Millesimovi. Je zajímavo, že dům ten ve století patnáctém a to roku 1432 by majetkem Jiříka Poděbradského. Portál domu toho jest ozdoben skulpturou. v níž při prvém, zběžném pohlédnutí spatřujete českého Iva, táhnoucího rakouského orla. Arci zkoumáte-li podrobněji, seznáte, že tu není jediný lev, ale že jsou k vozu při- přaženi lvi dva, z nichž však jen prvý je zcela zřetelný, kdežto druhý, zadní, jenom nepatrně prvého konturou hlavy a hřbetu přečnívá. A není to královský český lev, nemaje an dvojího chvostu, ani koruny královské, nýbrž toliko hraběcí. A nad vozíkem neroztahuje spáry své orel rakouský, nýbrž jiný orel dvojhlavý s neznámým znakem na prsou, na němž jest pět zlatých břeven šikmo položených, a mezi oběma hlavami jest černá přilba a teprv nad přilbou koruna. Snad je to znak cavrianský, neboťs praví v Ottově Slovníku Náučném, že císal Ferdinand I. r. 1548 »polepšil Bedřichu Cavrianimu znak dvojhlavým orlem císařským«. Ale snad je to znak millesimovský. Lhostejno, jaký. Taky se zdá, že dolejší spřežení Iví k znaku nenáleží, že jest to pouhou přikrasou neznámého významu. Ale tvůrce kamenné té skupiny netušil. jaký symbolický obraz celkem vytvořil. Ať znak náleží kterémukoli rodu, ať znamenal původně cokoli, vždy v něm vidite allegorii, která ke dnešnímu stavu věcí znamenitě přiléhá. Je to lev, který stále a neunavně veze orla. Skupina pro slavnostní průvody jako stvořená.
Jan Josef Caretto Millesim Jiřík Poděbradský Iva Ottův Cavriani královský český lev Ferdinand I . r
9 article Křivda.
Křivda. Od Bohumila Brodské ho. Nerozuměl z počátku podivným úsměvůn svých kolegů ani jejicb záhadným poznámkám A netoužil jim porozuměti. Znal jejich lehko myslnost a jejich zbytečné řeči, pro které ne- mohl nikdy nalézt pochopení. Málokdy se jin poduřilo zadržet ho ve zpolečném kroužku. Úi kal od nich a byl-li donucen se zastavit a chvíli naslouchat jejich hovoru, byl nervosní a netrpě livý. Neposloucbal, co si povídají, divil se, kte rak se mohou smát otřelým vtípům a prázdným žvastům a prchaje do své samoty, potřásal hla- vou nad životem, jaký vedou. Jemu ostatně bylo žvastem vše, co vybočo- valo z rámce jeho náhledů a názorů. Posvátný kruh, jejž si v myšlenkách utvořil, byl číms nezměnitelným a nedotknutelným. Na světs díval s vážností filosofa, který je přesvědčen, že jen na cestách jím stanovených nachází se ctnost a spořádanost občanská. Za vrchol štěst považoval své rodinné blaho. Oženil se pře dvěma roky se starou láskou, dcerou přednosly stanice, kde byl asistentem. Pět roků se oni ucházel a protože se mu nikdy nedostalo odmi- tavé odpovědi, rád a trpělivě čekal, až jeho Hedvika nabaží se své svobody a sama ho vy- bídne, aby ji vedl k oltáři. Kdyby nebyl rozumným mužem, byl by snad za tu dobu ochabl a jinde hledal náhradu.
Křivda Brodská Hedvika
10 article
Ale byl přesvědčen, že by nikde nenašel ušlech- tilejší ženy a vzornější družky nad ní. Že se jaksi vzpírala dát mu určitou odpověď, tomu se nedivil. Je mladá, nezkušená, necítí se dosud zralou, aby převzala vážné povinnosti hodné ženy a proto zkoumá svět. Až její mladá duše vyspěje, potom se její oči otevrou. Totéž mu potvrdil její otec, dobrý muž, který ho milo- val jako syna a který velmi často se mu za- ručil, že Hedvika nebude ženou nikoho jiného. než jeho sama. A právě tak mu prorokoval jeho kolega sice větroplach, člověk bez zásad, ale dobrého jádra, jenž s povděkem přijímal jeho napomínání, když mu vytýkal, že svou službu nemiluje, příliš utrácí, po zábavách běhá žádné vážné práce si nehledí. Bývalo mu milo, když tento člověk s hlavou sklopenou přikyvoval k jeho důrazným napome- nutím a dojat říkával: „Ty, Ferdinande, jsi nej lepší člověk na světě a slečna Hedvika bude šťastna, až tě dostane.- „Já budu také šťasten,“ odpovídal s blaže ným uspokojením. „Ovšem, ty také. Ona je jako anděl a jer pro tebe má oči. A čím déle je svobodna, tím vášnivěji tě miluje. Vím to od ní. Často mi ří- kává, že nikdy není tolik šťastna, jako když na zábavách pozoruje mladé pány, srovnáváje s tebou a vidí, že je všechny svou povahou pře- vyšuješ.“ „Nejsem nikterak bez chyby, ale tím lépe. že toho ona sama uznává,“ přisvědčoval potě- šeně a nerozčiloval se, že slečna chodí sama do zábav, že se baví s kolegou a jinými mladými pány a jeho jaksi přehlíží. To ona zkoumá, její rozum se otevírá a až vejde do manželstvi bude duševně vyrovnána a spokojena. Byla. Provdala se, když jí bylo šestadvaee roků a jemu přidali o jednu hvězdičku více.
Hedvika Ferdinand
11 article
Měl být přeložen na veliké nádraží, a otec Hedvi- čin se postaral, aby se sňatek odbyl před jeho odchodem. Bez zvláštních vzrušujících výjevů odbyly se zasnoubení i sňatek a Ferdinand Do razil přistěhoval se na nové své působiště v prů- vodu mladě ženy. Byla jako on brunetka, vy- soká a pružná a v očích mužových zdála se být krasavici, jakých chodí po světě velmi málo. Útulný byt na předměstí si našli, byt si hezky zařídili a život upravili, aby bez znepokojování utíkala léta. Hedvika si vzala pouze posluhovačku, ve čeře kupovali z hostince a neměl-li Ferdinan službu, chodili spolu na procházky. Když še do služby, vyprovodila ho až k budově a tam také čekala na večer na muže. Měl-li noční služ- bu, byl jist, že už časně ráno je vzhůru a ve svém rozkošném županu, maličko nevyspalá a rozeuchaná vykukuje vyhlidkou, až ho spatří.
Ferdinand Hedvika
12 article
Byl šťasten a přeje si, aby žena byla účastna jeho duševního života, poučovalji. předčítal knihy, upozorňoval na nové objevy vědy, venku vysvětloval různé zjevy přírodní při všem tom zachovával důstojný klid. Mlčivale pravidelně, jakoby mu byla vděčna za duševn potravu, kterou tak ochotně podával. Někdy při pojcval se k ní kolega Dorazilův, adjunkt Frej ka, vysoký, ramenatý muž, dosud svobodný Mél červené vlasy a pihovatou tvář, ale jeli mužný zjev zastiňoval tylo malé vady. Byl také málomluvný a rád hovořil o vážných věcech. S Dorazilem nikdy se nepřel a jakoby jeho zá- sadám rozuměl, pronášel tytéž myšlenky. Byli jako dva bratří a Frejka byl jediný jenž občas přišel do domácnosti Dorazilovy vy- pít číšku čaje nebo okusit ovocného vína, jehož byl Dorazil milovníkem. Někdy se stávalo, že Frejka přinesl mu nějakou výborneu knihu v do- bě, kdy nebýval doma, ale to se stávalo, když zapomněl ji den před tím přinést, nebo když ná hodou si ji vypůjčil a přál si, aby přítel co nej dříve ji také přečetl.
Dorazilův Frej Dorazil Frejka
13 article
Když Hedvika odjíždívala na několik dn navštívit rodiče, nebo když on sám musil někam na výpomoc se odebrat, stýskávalo se mu po klidném domácím životě a v duchu litoval ženu. že zakouší trampoty. Dobračka nemá pro nic ji ného smyslu, než pra domov a muže a jistě že nezažije ani okamžiku pokojného. Nu, časem. až povýši, přestane jezdit na substituci a potom at rodiče přijiždějí za ní a ne ona za nimi Vezmou si větší byt, aby měli hosté kde přespat a bude zpomoženo. Radost jeho stala se dokonalou, když mu Hedvika povila dítě. Napřed prožíval muka vý čitek, co ubohá zkusila bolestí a jak se mus svého klidu k vůli dítěti odříci. Ale nereptala Záhy se zotavila a dítě také nevypadalo tolik uboze slabovnké jako po narození. Chodíval se na ně dívat, když dřímalo v kočárku a v duchu se těšil, jak brzy bude velké a jak jim bude na procházkách dělat společnost. Potom opravdu nikoho už nebudou potřebovat, sami si dostačí. úzce k sobě přilnou a tvořiti budou zvláštní svět. jejž budou žárlivě střežit před ohavným davem. Teď, když ho se ženou poutá vlastní krev, když jakoby se krev v jejich žilách smísila, nehroz jim. nic, co by nebe jejich spokojenosti zachmu- řilo. S jakousi hrdostí vycházíval, když děvče. které k dítěti zjednali, vozilo malého hošíka ven a dovoloval svým známým, aby se na div jejiel lásky podívali.
Hedvika
14 article
A pak začalo to škádlení, ony hloupé po známky a významné posuňky. Jakoby se mez sebou domluvili, všichni si přáli vidět jeho syn- ka. Potkával je po dvou, po třech a vždycky se zvědavě hrnuli k vozíku, skláněli se nad ditěten a už pozoroval jejich úsměvy. Nerozuměl jim Hlupáei jsou. Ditěti se smějí a dítě prece není k smíchu. Vypadá jako každé jiné dítě. Zdravé je, zdravě spí, zdravě křičí a chutná mu. Ubohá žena nestačí stíšovat jeho hlad, až ji lituje, jak mnoho musí pro dítě obětovat. Co tedy na tom všem k smíchu? Ale tací jsou. Všemu se posmí- vají, všechno je jim hloupé, ule sami o ni ušlechtilého se nestarají. V hostincích se schá zejí, pijí přes míru a vedou řeči, za které by se mohli stydět. A že mezi ně nejde, že tako- vým věcem neholduje, proto je považován za člověka pošetilého. Ať! On vi nejlépe, co je dobré a co nikoliv a jeho štěstí se jejich štěst nevyrovná. Až jednou porozuměl. Revident, holohlavý a bezzubý vdovec, který bydlí a stravuje se v bo- stinci, pověděl mu více, než ostatní. A nebýo to revident, který byl jaksí jeho nadřízeným byl by dostal jinou odpověd. „Včera jsem viděl vašeho synka,“ povída mu, zastaviv se u jeho stolku. „Hezký klučík Ale po kom má zrzavé vlasy? Zamlaskal a pootevřel svá bezzubá ústa. „Vlasy? Zrzavé vlasy? Od přírody je má. Nevěděl, žertuje-li revident, nebo je-li tak hlou pý, že toho neví. „Nu ano, od přírody, to já také vím, že se dětem nedávají paruky. Myslil jsem pouze. všiml-li jste si toho. Vy máte černé vlasy, vaše paní je brunetka a váš hošík má hlavičku jak v ohni. Býti to děvče, bylo by to hezké, ale hošík! Má hlavu jako adjunkt Frejka.
Frejka
15 article
Při těch slovech ozval se od sousedníh stolku tlumený smích. Dorazila smích urazil. „Pan adjunkt Frejka je přece řádný muž je reservním důstojníkem a nikdo mu nemůže nic zlého vytýkat.“ „Ale arci, to nikdo nepovídá,“ šišlal revi dent a uškliboval se jako ochočený Mefisto „Ale ty vlasy! Což nechápete? „Nechápu,“ povídal důstojně. „Vlasy jsou vlasy, ať jsou jakékoliv barvy, jen když je pod nimi dobrá hlava. A já doufám, že můj syn bude mít hlavu po mně, vychovám ho dobře. „Vám se tedy zrzavé vlasy líbí a vaší pan asi daky ?“ „Proč by se jí nelíbily? Je to její dítě má je radši než já. Jsem toho svědkem, jaks o dítě stará a jak je líbá. I vlásky mu zlíba chcete-li všechno vědět.“ „To je dobré, ona ráda líbá zrzavé vlasy A co vy tomu říkáte?“ „Co bych říkal? Dělají to všechny matky. Byl už netrpěliv a přál si, aby šel revident dálo a nezdržoval ho od práce. Revident přimhouři oči, jakoby chtěl ještě něco říci, ale potom máchl rukou a šel dále. Protiva, pomyslil si útrpně. Neví, jak uboze on vypadá bez vlasů. Bral by je, kdyby mu na- rostly, třeba byly zrzavé. Velice ho hnětlo, že zrzavé vlasy synkovy jsou revidentovi k smíchu. Jakmile přišel domů, vypravoval o tom ženě Sice cestou mu napadlo, že je opravdu podivné že jeho dítě má červené vlasy, ačkoli rodiče jsou černovlasí, ale připadalo mu dětinské o tom uvažovat. Viděl, že se také jeho žena zarazila. když jí říkal, jak se revident pozastavoval nad barvou vlasů dítěte. Zbledla, potom se zrumě- nila a rychle popošla ke kolébce „Věř mi, muži, nenapadlo mi ani pozorova barvu vlasů našeho dítěte. Opravdu, má hodně kaštanové vlasy, ale barva se ještě změní. U' ma
Dorazil Frejka Protiva
17 article
lých děti se nedá posoudit, jaké budou míti po zději vlasy.“ „To si myslím,“ přikývl moudře. „Ani ty ani já jsme jistě za mlada neměli černou hlavu.“ „Ano, to jsme neměli,“ přisvědčila chvatně a blížila se k němu. „A pamatuji se, jak jsi m jednou vypravoval, že se vlastnosti dědí, koli- kráte do třetího kolena. A můj dědeček měl přizrzavělé vlasy. Zeptej se na to tatínka, ten ho pamatuje.“ „Vidíš, to jsem nevěděl. Až revident zase zaěne, odbudu ho velmi zkrátka a poučím ho aby si hleděl vážnějších věcí a jevtipkoval jako nezkušený mladík. „Nech ho raději, však víš, že pro ni zvláštního a ušlechtilého nemá myšlenky,“ chlá cholila ho a něžně ho pohladila. „Jen když my dva se máme rádi a jen když je dítě zdravé Máš mě rád, že? „Kterak se můžeš ptát? Tolik let jsem n tebe čekal.“ „A já na tebe. Ano, nikdo nás nerozvede třobaže nám ldé závidí a rádi by nás rozvedli „K smíchu! Kde by nás mohl rozvést ? My- slíš, že nemám bystré oči? Oh, já tě znám skra na skrz a je taky znám. Někdy si počínají, ja- koby ani úřadníky nebyli. Políbii ji jemně, pohladil po bohatých vla sech a usednuv ke kolébce, hrál si se synkem. Jako na zavolanou přišel pan Frejka, přinášeje nějaký cestopis. Paní Hedvika mu žalovala, jake žerty si pan revident tropí z muže. Byla velmí pohněvána a Frejka ji pozorně poslouchal.
Frejka Hedvika
18 article
„Co tomu říkáš?“ ptal se potom Dorazila „Nie,“ pokrčil rameny. „Hedva ti neměle nic povídat. Je to všechno hloupé. Znám jea vím, že nemají pro vážný hovor smyslu. Ať se smějí, čemu chtějí.“ „To je také moje mínění. Mně se smějí pr mé vlasy, ale proč se nesmějí revidentovi pro jeho pleš? Ostatně buďte rádi, že má hoch ta- kové vlasy. Teď je to v modě, mnohé paničky a slečny si schválně barví vlasy, aby byly ohnivé. Dorazil se způsobně usmál a přikývl hla- vou. Vida, kolik důvodů mohl revidentovi na jeho hloupou otázku udat. Dědičnost, moda jistě si ještě na nějaký vzpomene. Chlácholil ženu, aby se nerozěilovala a chůvě nařídil, aby s dítětem jezdila na procházku jiným směrem, kam železniční úřadníci málo přicházejí. Klidně chodil do kanceláře a těšil se, až zase reviden začne. Ale nezačínal. Přecházel, jakoby už n všechno byl zapomněl. Až asi po čtrnácti dnech se zase zastavil. A jak se naň Dorazi! podíval, věděl hned, ž má něco za lubem. Pomlaskával si a mžoural očima. „Jak se vede, pane kolego?““ ptal se li „Děkuji, dobře. „Je to vidět, vypadáte stále stejně, ačkoliv jste měl včera noční službu. Nestýská se vám v noci? „Proč by se mi stýskalo? Jsem tomu zvyklý.“ „Máte mladou paní a tu se pánům ma želům stýskává. „Nejsem už horkokrevný mladík,“ obhajo val se rozpačitě. „Ale vaše paní je mladší, než vy. Nebojí se o ni, když jste v noční službě? „Ne, v městě je bezpečno a máme maléh. pejska, ten je opatrný. „Tak to nemyslím,“ sklebil se revident zase se od vedlejšího stolku ozval smích. „Kdy bych ku příkladu já měl mladou ženu a by často pryč, bál bych se, že mi někdo zan chodí.“ „Dovolte, pane revidente, moje paní je vel mi slušná dáma a na něco takového slušna dáma nemysli.
Nie Dorazi
19 article
„Kozla, nevěřte nikomu, já bych také ne věřil. Napřed se stýská, potom přijde strach ze strachu se stane cokoliv.- „To je velmi bláhové, právě jako s těmi vlasy,“ vyhrkl prudce. „Můj syn zdědil vlasy p dědečkovi, ten byl taky zrzavý. A na konecje zrzavá barva krásná, paníčky i slečinkysi schválně barví vlasy. Vítězně se podíval na rovidenta, jenž oka- mžik se naň hloupě zadíval. Potom zavrtěl né- kolikráte hlavou a rozhlédl se po místnosti. „Když je to takové, dobře máte,“ pravil šibalsky“ „Ale já na vašem místě bych se někdy v noci domů podíval.“ Dobře, že odešel. Dorazil byl velmi roze- zlen a mračil se až do konce úřadních hodin. Sotva byl hotov, chvátal domů. Musí povědět ženě, jak ošklivě se mluví, jak by ho rádi zka- zili, jak by rádi nasili nesváry mezi něj a jí. Ji dobrou a starostlivou ženu že by chtěl snižovat podezřením? Ne, k takovým surovostem se ne- sníží. Mají-li snad někteří úřadníci rozhárané domácí poměry, on, bohu díky, je šťasten a nedá se zavléci na koleje, po nichž sami jdou. Tentokráte byla i jeho paní rozezlena, jak ji ještě neviděl a dalo mu mnoho práce, než ji zadržel. Chtěla se obléci a na pana revidenta utikat, aby se s ním vypořádala. Sotva ji uchlá- cholil, rozplakala se usedavě, až se o její zdravi bál a chůvu poslala pro pana Frejku. „Je to náš jediný přitel, ať ví, co musíme snášet a jaká křivda se nám děje. A ty, máš-i proti mně nějaké podezření, řekni mi. Odejdu domů, nebo skočím někde pod vlak, abys se za mne nestyděl.
Frejka
20 article
Já a stydět se za tebe? Což mě tak málo znáš? Chceš mi ještě bolesti přidělávat, když tolik trpím strachem o tebe?“ „A já zase o tebe. Posílají tě domů, aby mohli vytknout, že nekonáš dobře službu. Sam jsou nedbalci, tvoje správnost je jim nepohodln a proto tě svádějí, jak mohou. Bylo to po druhé, kdy se otevřely oči Do- razilovy a kdy žena osvětlila záhadu. Napřed záhada s vlasy a teď záhada, proč revident h ze služby domů posílá. Jinak tomu není, správ- ně posoudila tajný útok a když přišel Frejka vyslechl stížnost, potřásl hlavou a zamyslil se. „Zalezli si na tebe i na mě, jsme jim ne- pohodlní,“ usoudil rozvážně. „Čekají, že se s nimi budeme prát, že nás dostanou do nějak různice, ale toho se nedočkají. Nebudeme ží jako oni jsou zvyklí a ustoupíme jim. Nejsme cky. přece vůzáni býti zdo na věky a podámo žádos za přeložení. Zajedu si k ředitelství a požádám, aby nás dali na nějakou menší stanici, kde bu- deme v klidu živi. Ty budeš chefem, já podří- zeným, vyhovíme si, sneseme se jako dva dobří přátelé a budeme mít svatý život. Nemám pravdu?“ „Máš, máš,“ zvolal ulehčeně. „Jen bude-li Hedva souhlasit,“ dodal starostlivě. „Víš, že jsem hodná žena a že tvoje přání je i mým přáním,“ řekla lichotivě. „Bohu díky! Hned napíšu žádost a koleg ji vezme s sebou k ředitelství. Jak se mi uleh- čilo a jak budu zase šťasten!“ A všechen blažený stěhoval se na malou stanici, na které se stal chefem. Frejka byl jeho podřízeným, na jedné chodbě s ním bydlil. u něho se stravoval a když po službě všichni tři vyšli si na procházku a malý Ferdáček s svou rusou hlavičkou se na ně smál, nikdo ne- mohl popříti, že jsou všichni dokonale spoko- jeni.
Sam Frejka Máša bůh Ferdáček
21 article Různě zprávy.
Různě zprávy. — Novoyerské časopisy. Jest podivným faklem. že přes velký vzrůst obyvatelstva města Nového Yor- ku za posledních dvacet let nedošlo zároveň k po- měrnému vzrůstu počtu časopisů. Pojednávaje o tom- to zjevu, dokládá Louis Wiley v „N. Y. Times“, ž zavinla to zvláště okolnost, že těžko lze dosíci vý- sady Spojeného tisku, která jest životní téměř nut- ností novoyorského denního časopisu. Mezi jiným Wiley píše: Městc Nový York čítá asi 4.000.000 oby- vatelů a počet výtisků novoyorských denních časo- pisů, prodaných v městě, páčí se na 750.000. Inserlní část novovorských ranních časopisů v únoru 1906 činila 3.500.000 řádků, kdežlo u večerních časopisů čítala 2,500.000 řádků. Musí se ovšem počítati s fak- tem, že ranní časopisy vycházeji sedmkráte týdně, kdežlo večerní jenom šestkráte. Roční vydání na in- seráty v časopisech města Nového Yorku značně přesahuje deset milicnů. Roční příjmy z prodeje časo- pisů v městě nepřevyšují tři miliony dolarů, kdežto roční vydání jejich činí asi deset milionů. Příjmy z cirkulace representují po většině výtěžky novinář- ské. Inseráty jsou proto nutny k existenci časopisů novovorských, kteréž naproti tomu značně tímto ohlašováním přispívají k rozšíření obchodů oznamo- vatelů. Za časopisy, které prodávají se po centu, no- vinářské společnosti platí vydavatelům 50 centů za 100, kterýž příjem sotva uhradí vydání na papír. jehož jest k výrobě časopisu zapotřebí. Většina ohlá- šek lostane se časopisům prostřednictvím agentů, kteří obdrží procenta z nich, ve většině případů 10
Wiley Nový Yor Nový York N . Y . Times Městc Nová York
22 article
Větši část novinářských ohlášek dodávají střižní ob- chody. Oscbitost byla hlavním faktorem metropolit- ního žurnalismu před padesáti lety. Dnes naproii tomu jest to spíše neosobitost a lepší služba lidu Horace Greeley byl největším americkým redakto- rem, avšak jako praktický novinářský manager Ja- mes Gordon Bennett, otec nynějšího Benetla z „H - raldu“ snadno jej předčil. Henry J. Raymond, r- daktor „N. Y. Times“ byl vzdělanějším než Gree- ley, avšak vliv jeho na tehdejší dobu nebyl tak vel- ký. Zvěčnělý Charles A. Danna učinil „N. Y. Sun“- nejlepším časopisem své doby. Josef Pulitzer jest jed- ním z nejvynalézavějších novinářů, kteří kdy žili. Vývin moderního časopisu na dnešní jeho rozměry zspočal s Pulilzerovým převzetím „N. Y. Woridu Adolf S. Ochs, hlavní majitel listů „N. Y. Times“a Pullic Ledger“ ve Filadelfii, zaujal v poslední době vynikající místo mezi předními novináři v zemi. V době, kdy sensační časopisy dodělávaly se největ- šího úspěchu v Novém Yorku, převzal Ochs zmíra- jící již „N. Y. Times“ a učinil z nich jeden z nej- mocnějších a nejúspěšnějších žurnálů na světě. Nobozpečná ješitnost. Žena dnešní společ- nosti má neobyčejně vyvinutý smysl pro krásu; jest vynalézavá v objevování nedostatků nejen na jiných. jak bývalo dříve, nýbrž i na sobě. Nespokojí se vždy s přirozenou barvou svých tváří a vlasů, ani s množ- stvím vlasů, kleré jí příroda uštědřila, zdokonaluje různými tajemnými triky svou poslavu, někdy ovšem ji také znetvořuje. Žena podrobí se ocbotně všemu.
Greeley Gordon Bennett H rald Henry Raymond N Y Charles Dann Sun Pulitzer Pulilzerův Worid Adolf Ochs Ledger Filadelfie Nový York
23 article
co diktuje móda Švédská gymnastika, massáž, ma- nicura, champonování, ondulování a jak všechny ty krášlici procedury jmenují, zaujmou značnou část dne a výsledek bývá v mnohých případech velmi pěk- ný, jak nutno doznati. Zůstává-li moderní krášlíci manie v jistých mezích, totiž nečiní-li se korektury na úkor zdraví, nelze jí mnoho vytýkati, ale nová methoda, jakou se upravují řídké řasy a obočí, aby vyhovovaly klasickému ideálu krásy, jest nebezpečná a prolo zavržitelna. K vytvoření dlouhých řas, jež jsou ovšem velmi krásně a dodávají obličeji zvlášt- ního půvabu, vezme operatér obyčejnou jehlu, na- vlékne do ní jediný vlast, vzatý z hlavy dotyčné dámy, potře vnější okraj víčka kokainem, načež vlas kličkovitě všívá. Poněvadž tato procedura vyžaduje zvláštní opatrnosti, je třeba k jednomu víčku seděti dvakrát až třikrát, takže celá operace trvá dosti dlouho. Nejprve se kličky rozstříhají a stejnoměrně přistřihnou, z počátku však jsou umělé řasy v ne- pořádku jako slébla po krupobití. Nejprve se musí želízkem urovnati a oko se do příštího dne pečlivě obváže. Takto všité řasy drží dosti dlouho, načež se procedura musí opakovati. První měsíc musí se řasy denně páliti, později však nevyžadují žádného zvlást- ního ošetřování. Obočí se přišívá stejným způsobem. což však jest mnohem měně boleslné a také měně nebezpečné, než přišívání řas, při němž nejmenší neopatrnost může zaviniti ztrátu oka
24 article
= Vymírajíci buvoli. Již před lety utvořila se ve Spojených státech společnost, která chce zabrániti vymření severoamerických buvolů. Dle sdělení tétn společnosti žije ještě dnes v úplné volnosti jen 25 buvolů v Yellowstonském parku a asi 500 jihozápadně od velkého Otročího jezera v Kanadě. V zajetí, totiž na velkých ohražených pastvinách s plochami lesů žije úplně nerušeně a bez ošetřování, v létě i v zimě sobě ponecháno ještě 1722 kusů a z těch 1116 ve Spojených státech, oslatní v Kanadě. Na severou me- rickém území bylo r. 1907 odstaveno asi 200 telat.
spojený stát společnost Kanada spojený stát
25 article
Společnost nyní žádá, aby vláda sama převzala ochranu a jakési ošetřování buvolů, Jako vhodné území pro velké stádo označuje se asi 20 čiverečních mil na severopacifické dráze v sevěrozápadní části státu Montany. Získání a ohražení tohoto území vyžadovalo by asi 30.000 dolarů. Buvoli jsou obětí nesmyslného bezohledného vykořisťování, jemuž Američaně v mnohých směrech holdovali a holdují podnes. Kdyby se bylo před 50 až 60 lety započalo s racionálním zužitkováním ohromných stád buvolů, mohlo by se po mnoho let odstřelovati ročně čtvrt milionu kusů a stáda by se udržela podnes —Tristan da Cunha. Osamělé ostrovy, jež ležl opuštény uprostřed oceánu, obracejí k sobě jen zříd- ka pozornost světa. Některé z nich mají své robin- sonády, jiné, jako Tristan da Cunha, souvisí těsněji s velkými dějinnými událostmi, než by se zdálo.
Cunha Montana
26 article
Ostrov tento jest nejvělším z malého souostroví as stejně daleko na jih od rovníka, jako Lissabon na sever, asi 2000 km jižně od Sv. Heleny a 2500 kr od jihoafrické pevniny. Roku 1817 obsadili Angličané vulkanickou skálu ostrova, aby měli basi pro lodi, jež pozorovaly Sv. Helenu. Napoleon I. byl takto bezděčnou příčixou, že uprostřed Atlantického oceánu vznikla evropská država. Po jeho smrti sice Angli- čaně ostrov opustili, ale desátník Glass se sedmi dcerami, osmi syny i dvěma námořníky obdrželi svo- lení, že smějí na ostrově zůstati. Glass stal se guver- nérem a zemřel r. 1853. Po něm následoval jistý Green jenž zemřel před několika lety jako 95latý stařee. Novější dějiny ostrova vyličuje právě uve- řejněná anglická „modrá kniha“. V dubnu r. 1906 usadil se na ostrově anglikánský farář reverend J. G. Barrow s chotí, aby zde vykonával duchovní správu a vyučoval. Sděluje, že na osamělém ostrově nezřídka panuje hlad, jenž se snáší jako neodvratný osud. Pře to lnou osadníci, jichž bylo v březnu r. 1907 celkem 78, ke své hroudě a odmítli návrh londýnského osad- ního úřadu, jenž jim nabízel pozemky v Kapsku. Loni dalo jihoafrické museum na ostrov dopraviti všechny potřebné přístroje k meteorologickému zkou äni, takže bude Tristan d Cunha nyní sloužiti vědě.
Helena Angličan Angl Barrow Cunha Kapsko Glass km