ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 7 c9394e40-75a2-11dc-a9cf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 7
Chunky — 69 celkem · entity: person 44, place 28, org 3
1 masthead
3. května 1908. Císlo 122.
2 masthead
NÁRODNÍISTY
3 masthead
Strans 7.
Strans
13 article Absolvent obch. akad
Absolvent obch. akad s vyznamenáním a majitel diplomu vysoké obchod, školy německé, 22 roky starý, vojen- ské povinnosti prostý, perfektní česko-něme- cký korrespondent a samostatný, bilancování schopný účetní, žádá p. t. pp. chefy o nějaké místo. Lask. nab. vyproš. si pod zn. „Spole- hlivost 145“ do adm. t. l. 8277
Lask
29 article Společníka
Společníka s kapitálem výše K 50.000, které se zajist přijme ihned ke zřízení továrny na kovov zboží a nástroje, při stávajících vlastních ob jektech v Praze, snaživý odborník a majitel velkoob chodu a reality. Značný úspěch zajištěn, neboť se bude vyráběti zboži, které nemá konkurence a jest velmí hledané. Ct. nabídky pod zu. „Spojenými slla- mi 1883“ na Haasensteina a Voglera ako. spol., Praha, Ovocná ul. 2.
Vogler Praha spojený slla
30 article Skolou hrozného utrpení.
Skolou hrozného utrpení. Májový románek ze života mladé dámy. „Slečno, hněváte se na mne?“ Trpký, skoro bolestný úsměv zkřivil krásná její ústa, jež zůstala však bez odpovědi — Jak ráda byla by sdělila pravdu muži, jejž pova žovala za jedině hodna své důvěry, jejž klamati byl jí za těžko — Mobla-liž však projeviti mu příčinu svého při tomného stavu duševního? Lehký mráček na bílém jejím čele, jež prosvitalo zdobou bohatého, nádhernými vlnami k oválné v pravdě klasické tváři splývajícího vlasu, znamenal vni- terný zápas její: přes to zvítězil hlas vrozené její upřímne povahy a ten jí kázal odepřiti odpověď, když nebylo jí možno odkrýti před mužem miloraným tajemství. jež po celou dobu májové slavnosti dnešní pečlivě. s přemaháním, s pocity nanejvýše mučivými snažila se zastříti, až konečně znavena přemaháním, vysílena marným bojem, viděla se nucena složiti všecky zbraně zevních svých půvabů, rozkošných úsměvů, čtverači- vých pohledů, strhnouti masku přetvářky, již položila zl na tvář z popudů nejušlechtilejších, a přioděla vše- cku vnitiní trýzeň svou jediným zbývajícím čestným prostředkem: mlčením ke všem jeho dotazům, jeho pokusům, dopiditi se původu zjevného jejího rozladění neho smutku.
31 article
„Ublížil jsem Vám?- „Ne — neublížil!“ povzdychla. „Néco se přihodilo,“ pravil s výčitkou, „skoro m připadá, že jest Vám přítomnost moje — na obtíž!“ „Vykládáte si moje chování — Nedořekla — — odvrátila kvapně tvář, jejíž do konalé rysy jevily prudkou změnu, jakési ztrnutí kře- čovitě belestné — neodvrátila ji však tak rychle, by nepostřehl náhlou tu zsinalost růžové pleti, trhavj záchvěv rtů v odpovědi ještě pootevřených — — Zmaten jsa tím objevem, bezděčné upjal zraky své ne hemživé množství účastníků a účastnic rušné slavno- sti, prochvívané ševelem hovorů a smíchu, jasem pa- prsků slunečních, jež pronikajíce mladou zelení a bě- lostnými květy stromů, zapřádaly obraz malebně pe- strého veselí nejradostnějším, v pravdě májovým kouzlem — — Jedva dospěly oči jeho, bystré jako (u všech mla- dých mužů, v nichž láska ke krásnému stvoření pro- vázena jest jako slunce stinem, pocity žárlivosti, když pocitiv sám ve svém nitru cosi jako palčivou křeč stanul prostřed chůze, zadrkotal zuby v jakéms zimničném záchvatu a vyjekl pak, nejsa sobě ani vě- dom dosahu svých slov, pronesených s nevšedn p něho příkrostí: „Nač tyhle komedie! Nejsem kluk, abych se da ťakto vodit za nos!“
33 article
v Rusku s ročním příjmem 8 tisíe rublů (t. j. 10 tisíc zlatých) v místě smlouvou zajiště- ném, majitel realit, 29jetý. elegant. zevnějšku, mírne povahy, hodlající po 5letec trvale v Čechách se usí- dliti, přeje si tímto způsob. seznámiti se za účelem čestného sňatku s divkou z řádné rodiny, domácn vychovan, příjemného ze- vnějšku v stáří od 18—94 let, s věnem od 15 tisíe zlatých výše. Neanon. nab. vyprošují se pod šifrou „M. B. Kladno poste restante.
M B Rusko Čechy Kladno
37 article
8244 a dnou trpicím sdělím rád bezplatně písemně, jak jsem byl ze své bolestné, tvrdo- šijné nemoci po krát- kém čase úplné vyléčen Karel Bader v Mnicho- vě, Kurfürstenstrasse 8034 (tamtéž) s ročním příjmem 1500 rublů (2000 zlatých), byt atd. pohotové, brunet, 26- letý, sympatický, velké po- stavy, přeje si za příčinou 40a.
Bader Mnicho
43 article
„Co pravite?“ vyhrkla uraženě. medie Vzchopila se náhle — vlastně chtěla se vzchopiti aby ztrestala výbuch jeho přísným pohledem — v tom však za náhlého toho pohybu slabé zaúpění vydralo se jí z úst, zspotácela se — jen tak, žeji zachytil rukou — — „Doveďte mne, prosím, k mafince,“ vypravila z sebe stěží a dala se víc dovléci než dovéstí k verandě pod jejíž střechou bavila se společnost usedlejších vý- letníků, nestarajících se při chutném zákusku, kávě a pěnivém moku o radosti a starosti veselící se mládeže Dostáv takto rytířské povinnosti, bled, s výrazem ledového chladu se poroučel, vyhýbaje se všem dalším vysvětlivkám. V pondělí po rozkošné májové zábavě v zeleném — rozkošné pro všecky ostatní — Miluše Bobá- čkovic, hrdinka včerejšího výjevu, který neušel, jak už bývá, tak zcela pozorností očí, jimž zřídka zůstavé co utajeno, seděla doma, uslzená, čtouc polo nahlas rtoma chvějícíma se psaní s podpisem doktora Břeti- slava Stránského. Znělo takto:
Miluše Bobý Břeťa Stránský
45 article
Myslím, že jest zcela zbytečno, bych Vám dopo drobna vysvětloval, proč jsem včera bez omluv, jež diktuje tak zvaný takt společenský, odešel ze spole nosti, v níž jsem byl nucen hráti — nevlastn vinou — úlohu rytíře smutné postavy. Nečiním Vám velevážená slečno, z toho výčitky. Jsouť okolnosti, je skytají mladé svobodné dámě práva, jehož dotý kati se, nepřísluší muži dobře vychovanému a taktéi — svobodnému Obracejíc zraky své k fešnému nadporučíku ne- mohla jste ovšem z příčin možnosti čistě fysické míti náležitého zřetele ke svému včerejšímu průvodci, je- hož přítomnost za takovýchto závidění hodných okolností musila Vám býti arci — obtížnou. Dokázav včerejším svým odchodem, že umím si vážiti oprávněných podle všeho starších zt- vazků, rozhodl jsem se, nerušiti také nadále poměr, v němž hrál bych úlohu — trpěného třetího — — Poroučí se Vám atd. atd.“ Miluše Boháčkovic čtla dopiz ten, jejž napsal dok- tor Stránský, zjevně za nejprudšího hnutí své mysli vlastně již po třetí — — Napřed ani véřiti nechtěla, že pochází od něho -. Zírala naň očima planoucíma rozhorlením . . . Pak ale, uvažujíc všecky okolnosti předcházející, nezadržela proudu slz, který odpovídal bolesti z urážky, nitro její rozrývající . .. Konečně však, po dalším marném uvažování, vzchopila se a zvolala: „Blázen! . . Blázen!“
Boháčkův Stránský
49 article V pocity pokoření mísily se také jiné pocity
V pocity pokoření mísily se také jiné pocity které pro divku milující a milovanou nejsou prosty jakéhosi půvabu: vyplývajíť z vědomí jakési zadvlády síly, moci, jež jsou údělem vítězné krásy, takové jež stranu podrobenou svádí až k výbuchům nepří četné žárlivosti — „Blázen!“ opakovala s úsměvem, zroseným vláhou dobrého, citlivého srdce. Procházejíc se po pokoji, smála se, majíc pře očima vlastní příčinu dějství, jehož tragi ko- mickému pozadí veselá dívčí mysl nemohla ode- příti ocenění výlevy vracejícího se humoru — „Blázen! . .. Ale ne — nesmím mu ublížovat vždyť jest tak roztomilý, takový upřímný, švarný hoch — — A konečně —- Další vlákno a pletivo úvah a pomyslů navzájen si odporujících přerušila v tom návštěva Milušiny dobré přítelkyně, jež přicházela dnes mimo očekávání jevíc na všem vzezření neobyčejnou živost a zvěda- vost — — „Včera jste tak pojednou odešli,“ začala přítel kyně, ještě udýchaná, „ani jste nepočkali na ohňo- stroj — — To jste přišli o to nejlepší, Miluše: T ti byla švanda! Tančili jsme, zpívali, Klomínek před- nášel humoristický výstup — — Ten ti, holka vypa- dal! Ne — — A propos! Copak to bylo včera s Stránským?!. .. Odešel prý celý vyjevený — —“ Miluše poslouchala družku s výrazem dobromysln ironie. Pak ji, nemohouc odolati komické stránce všeho toho roztodivného pletiva příčin, důsledků fantastických pomyslů osob „nezúčastněných“, vzala pod paží a svěřovala jí šeptmo (stále ještě z obavy — nyní ovšem zcela bezdůvodné — aby ji „někdo jiný“ neslyšel) hrozné své tajemství, které zavinil mimo jiné odchod Stránského a mělo za následek „dramatické zauzlení“ děje obsažným jeho dopisem. Přítelkyně byla u vytržení . ..
Milušin Miluše Klomínek Stránský
50 article
Překvapením, veselím a také trochu přirozenou přátelskou — škodolibostí! Bylať Miluše taková kra- savice, jež zastiňovala všecky své družky a jíž bylo možno dopřáti takovouto — aféru! Pak ale zvítězilo dobré srdce: „Bloudku“, zvolala přítelkyně, „takhle se trá- pit a mučit! Takhle si zkazit nejkrásnějši zá- bavu! Ne — děvče! Tohle kdyby se dověděly Fanda a Mařka! Bez toho se trápí k smrti, že na tobě, tvé postavě, tvé chůzi, tvém držení těla, nemohou vysta- viti té nejmenší chybičky! Hned by roznesly po světě jak jsi ješitná a co zkusíš pro svou ješitnost — — Víš co? Hned se ustrojíš a hajdy se mnou!. . . Ne- máš-li dosti peněz pro ten okamžik, ráda ti vypo- mohu .. Ostatně jsou ceny v závodě, v němž kryji své potřeby, jak se říká, tuze přiměřeny a přesvědčím tě aspoň, že budeš u domácího podniku k spokojenosti a ochotně obsloužena — — Ne, takhle se mučit, když je člověk v Praze! Jsi ty ale podivín. Milušei
Miluše Fanda Mařka Praha
59 article Praha, II., Eliščina třída čís. 1080, se vypracují! !
Praha, II., Eliščina třída čís. 1080, se vypracují! ! Majitel sloužil nepřetržitě 19 let při c. a k. vojsku, aktivně od roku 1878 až do roku 1897 s byl za výborné služby své písemně dekretem pochválen a opustil aktivní službu vojen- skou jen za příčinou choroby. — Janouškovec nemá nikde filiálky. Letošní kon- 8282 tingent nováčků o 4.490 zvýšenl Netrvalo dlouho a obě dívky vydaly se na cestu Miluše s tobolkou, kterou dobrá matinka ochotně obo hatila lesklou, zlatou dvacetikorunou.
Eliščin Miluše Praha II
60 article
Minnul týden. Rozkošné jarní odpoledne shromáždilo veselou společnost výletníků v nejluznějším zátiší pražského venkova. V proudivém a hemživém zástupu pestrého davu nejlepších přátel a známých, ve velkém kruhu rodin spřízněnýeh dávnými styky, pohybuje se také Miluše Boháčkovic, nádherná zjevem, záříci krásou radostí uvolněného mládí . .. Obklopena rojem družek a mladých pánů, vznáší se jako bohyné z hudby a tance, sledována pohledy obdivu i závisti Půvabný, vzdušný oděv prozrazuje zrakům steré před- nosti ušlechtilé její krásy; svůdnost zjevu doplňuje dvojice rozkožných nožek, vězících v útlých, přilé havých, hnědých botičkách, k nimž mimoděk upirá s nejeden pohled, snažící se marně býti diskretním Jeden hlas šířil se vlnkou šepotu přítomnou společ ností, že jest Miluše živouci zjev Dlany, bohyně n odolatelné, vítězné krásy, jemuž rozkošné hnědé bo tičky přidávají kouzla neodolatelného — — Řekl si to v duchu několikráte také přítomný doktor Stránský, stopující z úkrytu špatně voleného zrakoma dychtivýma skvostnou divčinu . . . Nešťastný doktor Stránský] Všecek zkormoucený a schliplý, se zjevnými příznaky vytrpěných muk stál v zášeří křovin. obklopujících rejdiště velké letní restaurace, hryza se chvílemi ve rty, vzdychaje a proklinaje svou horko- krernost. Očí jeho sršely zhoubné blesky, kdykoli postřehly toho neb onoho muže, blížícího se Miluši s uctivým obdivem a se snahou, pověděti ji něco zvláště pěkného .. . Občas pátral také, marně ovšem objeví li se na kolbišti příšera jeho obraznosti, pří čina jeho žárlení — — A jak už na tom světě bývá, shledal posléz k svému zahanbení, že provedí — toť vlastní jeho výraz — velkou oslovinu, uraziv zbožňování hodnou divku takovým siláckým dopisemí
Boháčkův Miluše Dlana Stránský
61 article
Po roce — V domácnosti dvou mladých manželů — „Ne, nepřesvědčíš mne, Miluše, že jsi neměla tehdy nějaké své tajemství — — Takhle nechová se prece dáma u přítomnosti svého ženicha! Cosi tě tehdy trápilo . . . Byla jsi celá vyměněná, celá ne- šťastná! Odpovídala jsi mně mrzutě, s nevolí — od- bývala jsi mne jako lokaje. A pak — to náhlé tvé zděšení, ten výraz hrůzy —- „Hrůzy?“ podotkla ironicky mladistvá cho doktora Štránského, jež byla zatím naslouchala s úsměvem netajené svévole. „Hrůzy — dokoncel Možná, že jsem měla jakézi vidění, jako proslulá kdysi nevěsta z Lammermooru —
Miluše Hrůza Štránský Lammermoor
68 article
Jaruškovy Besedy zdarma. v „Vždyeky mne odbýváš takovými vytáčkami Odpusť, ale mohla bys míti přece více šetrností ke svému muži — —- „Panu profe soru !“ Pomlěka . . . Doktor Stránský zasmušil se a při- stoupil k oknu, jehož polozastřenými tabulemi po hlížel kamsi do prázdna — — Panička, krásná jako dříve, v nejedné příčino snad ještě vábnější, vytratila se za jeho zády a zmi- zela v sousední místnosti. Po chvilce se vrátila, nesouc v ruce nevelký předmět v papírovém obalu . .. Uvítal ji dlouhým, nevysvětlitelným pohledem. „Zde máš moje tajemství!“ pravila suše a podala muži balíček.
Jaruškův Pomlěk Stránský
69 article
Rozbalil papír a vytřeštil oči: „Cože — botky?- „Ano, botky! Příčina nevýslovné me trýzně za onoho, panu profesorovi tak dobře po- vědomého jarního výletu . . . Copak neznáte, vašnosti. pocity kruté trýzné, které vzbuzuje obuv špatne ušitá — — p- „Tedy — botičky — —“ „Ano, tlačily, svíraly mne, že jsem byla blízk mdlobě — — Kdybys mne tehdy nebyl k matince odvedl, byla bych, myslím, trýznivými pocity zšílela.“ „Ty — s tvýma nožkama — —- Zapýřila se zlehka: „Nu, ano, ale — botky podle staré mody! Dlouhé špičky — kroucené vysoké pod- patky — a noha jako v ohni — — „A od těch dob už tě nikdy netlačily?“ „Ne, netlačily. Nenosím jich od onoho pro mne strastiplného odpoledne . . . Nosím nadále jenom botky hygienického tvaru zlepšeného, zdokonaleného přesně dle Yvonny“, botky, jež vyrábí a pro- dává jediná firma na světě, nedostižná ve svém oboru, ryze česká firma Šlemrova, velkovýroba světoznámé skutečské obuvi, jejíž rozsáhlý sklad o třech odděle- ních, mužském, damském a dětském nachází s v Praze, v Jindřišské ulici, č. 17.- „Ani nevíš,“ vyhrkl doktor Stránský, „jak mi tehdy druhé neděle po naší „aféře“ ty tvé nové hnědé botičky „přesně dle Yvonny“ uča- rovaly !“ „Jen ty botičky?“ usmála se panička. „Nu — snad i to, co v nich vězelo,“ odtušil doktor a přivinul k sobě náruživé rozkošnou paní Jan Seidl. Miluši.
Yvonna Stránský Seidl Miluše Praha Jindřišská Šlemrův