1
masthead
Račník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 21. listopadu 1913.
Praha
4
article
arunné a večerní lloty
předpláeí aa
v Praze v administraeii
na mésle
na čtvrt lsta
sk —
. dvojí donaškou
ne měste. 1l
2 K Ds
na čtvrt leta 1 K es
ve filiálkácho
na měsle
Fostou
nu mnůnie.
aa rieta . k oo
* dvoji zásflkou
na másle
ee
e vri l
Dnešní číslo pro Prahu jest o 10,
s přílohou pro venkov o 14 stranách,
Praha
5
article
K Roseggerovi — epilog.
K Roseggerovi — epilog.
Že odmítnutí Roseggerovy kandidatu-
ry na letošní literární cenu Nobelovu stalo
se z důvodů naprosto nepoliti-
ckých, je okolnost, které si musíme tím
více vážiti, čím důrazněji byla politická po-
vaha tohoto propadnutí štyrskohradeckého
„Peterla“ popřena nejen členem Nobelova
institutu prof. Jensenem v listě našem, ný-
brž i dodatečnými oficiálními telegramy
Švédské akademic, do celého světa zasla-
nými. Neboť tato kandidatura byla de-
monstrativně politická. Němcí
mají v současné literatuře, mezi svými žijí-
cími belletristy snad padesát jmén, jež by
mohli uvésti třeba zajisté nikoli vesměs ja-
ko autory světové, anebo evropské proslu-
losti, přece jenom po přednosti před „Petri-
kettonfeierem Roseggerem a že jej Němci
posunuli letos do nejpřednějšího průčelí
jakožto kandidáta unico loco pro světovou
literární cenu, děkuje nikoli své literární
zásluze, ale třem milionům korun „staveb-
ních kamenů“ schulvereinských, jež se-
hnal pro stavbu „školních srubů“ něme-
ckých na jazvkovém německo-slovanském
rozhraničí v Rakousku.
Rosegger
Roseggerův
Nobelův
profesor
Jensen
Petri
Němec
Rakousko
Nobelův institut
6
article
Nebýti tohoto jeho činu ryze nacio-
nálního, politické povahy, který se stano-
viska dnešní mezinárodní spravedlnost
zavrhující kulturní znásilnění jakéhokol
národa, dlužno kvalifikovati jako zločin
hromadného kupu duší k účelům odnárod-
nění — nikomu mezi Němci by nenapadlo
ani ve snu, nabídnouti Nobelovu ústavu
Roseggera k letošní korunovaci za světo-
vého básníka. Že se mu dostane na tento
rok vínku, pro nejlepšího literáta od milio-
nářů vynálezců dynamitu zůstaveného —
takové nebezpečí zdálo se immanentním;
stálať za jménem Petra Roseggera autorita
celého literárního světa německého, a bez
přetvářky doznáno, nemůže býti vydat-
nější úlevy pro stísněné srdce české a slo-
vinské, než iaké se mu dostalo autoritativ-
ním prohlášením švédským, že takového
nebezpečí ve skutečnosti nebylo ani z da-
Neboť kdyby při všeobecně známé
tuctové umělecké hodnotě díla Rosegge-
rova byla zvítězila v Nobelově institutu
germanistická propaganda, která má ve
Němec
Rosegger
Petro Rosegger
Nobelův ústav
Nobelův institut
7
article
Švédsku nikoli krátkou řadu stoupenců a
my, rakouští Slované, byli bychom se do-
žili okamžiku, ve kterém bylo by nám
čísti, kterak Petr Rosegger svým protivně
rozměklým štajeráckým stylem píše Schul-
vereinu, že mu věnuje švédské statisíce,
jakožto základ ke čtvrtému milionu Roseg-
gerova fondu — a k tomu by bylo jistě
došlo! — bylo by nám bývalo postoupiti
těžké, přímo demonstrativní pokoření před
naším Němectvem, ve zdrcujícím vědomí,
že stačilo prostřednímu básníku německé-
mu spáchati zlopověstnost na malých sle.
vanských národech v Rakousku, národně
utištěných, aby se stal heroem duchovním,
jemuž mánové nesmrtelných švédských
filantropů skládají svůj hold. Proti takové
možnosti jsme protestovali prostřednictvím
svého Osvětového svazu, a když z osudí
švédské ceny literární vyneseno jméno
indického mystika básníka, jako nositele
leka.
Slovan
Rosegger
Švédsko
Rakousko
8
article
Nobelova vyznamenání — a sbor štváčů
v německém tisku ve Vídni i v Čechách
zařval, že se tak stalo z důvodů, straní-
cích Čechům a Slovincům a když na to
došlo ledové dementi ze Štokholmu v ten
smysl, že ani proti Roseggerovi poli-
tické důvody na váhu nepadaly, nýbrž
že spravedlivě rozhodla jeho literární ne-
závažnost štyrskoněmeckého samouka,
bylo naše české zadostiučinění, kteréž
nechce, než aby se každému na světě stalo
jen a jenom po spravedlnosti, dokonalé.
Může-li je něco zvýšiti, je to nápadná
neodvaha německá, která se ostýchá po-
pírati podstatu nálezu Nobelovy komise,
že Roseggerovy básnické zásluhy nejsou
na takové výši, aby ospravedlnily jeho
volbu. To potvrzuje jenom fakt, že pod
německým politickým nátlakem, proti ně-
muž se nevzepřela ani říšsko-německá lite-
rární kritika, měl býti Rosegger odměněn
karakterem světového básníka za těžké.
přetěžké provinění na nejnevinnějších mezi
bezděkými protivníky a obětmi násilné
germanisace na dětech slovanské chudoby
a odvislosti v Rakousku. Ovšem jest
možno, že štyrskoněmecký primitivista,
jehož lyra zní do velkoorkestrální symfo-
nie světové literatury silou plaché citery.
resonance prosté, jednal v naivní suggesci
ze šílené agitace schulvereinské, ale proto
jeho činu nepřísluší o nic méně kletby a
on sám není ani o zblo větším básníkem
Rozhodnutí Nobelovy komise, sdělené
rakouským Slovanům s argumenty proí.
Nobelův
Čecho
Roseggerův
Rosegger
Vídeň
Čechy
Rakousko
Nobelův komise
9
article
Jensena v našem článku, jest jim dokumen-
tem, že spravedlnost k Slovanům přece je-
nom tu a tam proráží nebesa, ovšem kle-
nou-li se nad severským krajem nad náro-
dem nezákupné mysle, jasného nepodjatého
a horečkou národnostní vášně nezkalené-
ho úsudku. S lítostí vyčetli jsme z něho, že
našemu Vrchlickému cena Nobelova měla
být přiznána takřka in profundis. Tento
náš nesmrtelný věděl, že jest hoden světové
mety umění a jeho důvěrníci i z posledních
chvil jasné jeho mysli dosvědčili by, že
tomu tak. Ejhle, umřel, aniž měl tušení, jak
blízek byl vyznamenání, kteréž by jej bylo
tak vysoko povzneslo i nad rmut zneuznání
domácího a bylo by zjednalo mu zadost-
učinění, po jakém srdce pěvcovo prahlo-
Proč ho nedosábl za živa?! Jensen nám to
napsal: stalo se tak z nedostatku slovanské
selidárnosti a vzájemnosti. Kolile důkazů
budeještě zapotřebí k tomu, že tento ne-
dostatek je pro nás Slovany ještě zhoub-
nějším neštěsíím, než sebevrchovatější zášt
německá!
A konec konců Vrchlický a Čech za-
sluhovali podle svědectví Jensenova ceny
Nobelovy, nikoli však Rosegger, nominální
představitel literární kultury rakouských
Němců — a tento rozsudek, učiněný na zá-
kladě smýšleníNobelova institutu, dosvěd-
čeného klasickým svědkem jeho — také
má svóu cenu!
Jensen
Vrchlický
Nobelův
Slovan
Čo
Jensenův
Rosegger
Němec
smýšleníNobelov institut
11
article
dobyl aviatického poháru Gordona Benetla, přistál
v Praze — a vzdušnou cestou ovšem, neboť Jules
Vědrines „le Védrines national“ už dávno jinak
necestuje než aeroplanem.
O Védrinesovi nebylo v poslední době mnoh
slyšet. Příčinu toho nám řekl včera zám. Dlelv
Nancy na prázdninách a zabýval se honbou a také
frochu cestovními plány, jejichž první etapa včer
Prahu vsunula do historie velkých cest v aeroplanu
Ale Védrines by nebyl Védrines (řekněme Jule
Vědeines na rozdíl od jeho bratra Emila), kdyby ve
všem neměl kousek zlomyslnosti ku poškádlení -
řadů. Tentokrát jeho zlomyslnost mířila proti mi-
nisterstvům vojenství francouzskému a německému
u žádného z nich nemohl si vymoci dovolení k pře-
létnutí pásma zakázaného aviatikům mezi Franci
a Německem. Chtěl po svém způsobu zademonstro-
vat pro svobodu aviatiků občanských, kterým
všechna opevnění a vojenská tajemství jsou He-
kubou a kterým celé ovzduší bez ohledu, čí a jaké
území pod nimi, jest domovem. Kus Vědrinovské
logiky, za níž následuje Védrinovský čin.
Benetl
Jules Vědrines
Védrines
Jula
Emil
Franek
Praha
Německo
He
12
article
Tento člověk snídal ráno v Nancy, po druh
hodině obědvá v Praze. Nechystal se na cestu, ne-
upravoval zavazadla, nekoupil si lístku do expros-
ního vlaku, opovrhl jeho pohodlim, ale vymklse
také řádům, vysmál se hranicím. hlemýždímu tem-
pu vlaků a všcho života tam kdesi v hlubině 4000
metrů a netísněn ničím, nespoután, ztělesněná vol-
nost a svoboda, letí nad mořem mlh sám a sám, šta-
sten, hrd, hruď naplněnou pocitem vznešené ra-
dosti z odlidštění a odvržení tíže.
Když jsme se vraceli včera do města, pláh
na západním nebi purpurové a fialové chně čer-
vánků, jež prý věští dobré počasí pro den násle-
dující,. A přejíce si, aby se statečnému Francouzovi
poštěstilo, rozpřádali jsme myšlenku, že to, co
včerejšek přinesl, jest předzvěstí nové doby a no-
vých lidí, bohdá nejen silnějších a mohoucnějších
nás, nýbrž i lepěích, přézírajících sokolím zrakem
pidimužické horizonty dosavadní a povznesených
nad žabomyší vojnou dneška.
Francouz
Nancy
Praha
13
article
Jules Védrines ulétl z Francie.
Vznesl se v 7 hod. na Bleriotu typu XI s moto-
rem Gnome o 30 k. s.na letišti v Nancy: pro ve-
řejnost jeho cílem byla Paříž, zasvěcenci ovšem
věděli, že míří na východ. Chtěl letět do Varšavy.
Aby maskoval tenio úmysl, zamířil na východ
teprve ve velké výši. Let Julesa Védrinena nemá —
jako šťastní národové prý nemají — historic. Totiž
neměl by jí, kdyby Védrines byl pouhý aviatik,
jenž sedne, létne a přistane. Ale vítěz letu Paříž—
Madrid činí více než to. Oa pozoruje ne tak krajiny
pod sebou jako zama sebe Proto z jeho úst slyšíte
zajímavé přispěvky k paychologii této nejnovějní
turásliky. Vypravuje na příklad, jak poznal, že jesl
v Čechách. Se své velké výše — letěl v 4000 ) ma
teprve u Stříbra se snesl na 2500 m — přehlíží
veliký kus řeky jako na obrovské mapě. Rozezná-
vá, v kterém směru se šíří a nabývá mohutnostia
poznává přírozeně, že v tom směru jest v nifro
země a poznává, že minul pohraniční hory. Z ta-
kové mimochodem hozené poznámky jeho živého
líčení poznáváte cenu předělu vodštva pro orien-
taci v aeroplanu. Cesta jeho šla ve výši 4000 m.
kterou zvolil, aby unikl nepříznivému větru,z
Nancy přes Raslatt, Saxenheim, Hall. Ansbach,
Sulzbách. Přirozeno, že v této výši není možno n
zemí níčeho rozeznati a dlužno se spoléhat na bu-
solu a — Védrines řeč o tom doprovází výmluvným
gestem — na aviatický čich. Jen občas aviatik šel
níže, aby se ujistil, že zachovává správný směr.
Trat mu udává pruh mapy, navinutý na hřídeli,
něhož mapu odvinuje. U Stříbra před Plzní poznal
že jest v Čechách a oddechl si, poněvadž přistání
v Německu z důvodů výše uvedených mu nemohlo
monll
Jules Védrines
Védrinen
Védrines
Hall
Francie
Nancy
Paříž
Varšava
Madrid
Čechy
Stříbro
Raslatt
Saxenhem
Ansbach
Sulzby
Plzeň
Německo
14
article
býti příjemno. Od Plzně ho vedla železnice. Praht
ovšem poznal lehce.
„Saesl jsem se níže“ — vypravoval „a hleda
jsem nějaký hangar pro řiditelnou vzducholoď neb
aeroplan. Dvakrát jsem za lím účelem obletěl mě-
sto. Nenašed nic takového, zvolil jsem místo u to-
várny, v naději, že lam odtud se mi může nejsnáz
dostati přispění.
Dlužno příznati, že volil přístav výborně.
ov
Na zemí.
Plzeň
15
article
Přistál po své úžasné cestě vykonané průměr
nou rychlostí 150 km v hodině na louce velkostat
káře Freye, mezí vysočanským pivovarem a Rokyl
kou. Aeroplan samozřejmě nepřistane nepozorován
Z okolních továren i města viděli po druhé hodiai
kroužiti bílý jednopložník, jehož let — podle vy.
pravování svědků — byl nápadný bezvadným slo-
hem. Mezi prvnímí na místě byl personál nedalek
lučební továrny M. Ehrenrcich s inženýrem K. Kč-
nigem v čele, jenž nabídl aviatikovi zotavení v to-
várních místnostech a uvědomil telelonicky předno
deníky pražské o zajímavé události. Záhy přijel
ve voze automobilového oddělení Českomoravské
strojírny p. inženýr Jan Novák, jenž nabídl aviati-
kovi pomoc za svou osobu i továrnu. Netrvalo dlou-
ho a na místo se dostavila policejní stráž města Vy-
sočan, která spolu s hasičstvem rozestavila stráže
kolem aeroplanu, zatím dovlečeného ke zdi pivo-
varského dvora. Za chvíli byly zatlučeny do země
koliky, nataženy provazy kolem stroje, jenž ovšem
byl předmětem zvědavosti obecenstva, jež po stech
se sem hrnulo z Vysočan a pak i vzdálenějších míst
a Prahy, kde se zvěst ovšem brzy roznesla. Četni-
ctvo a policejní strůž pečovala, aby obecenstvo
zůstalo na silnici.
Starosta města Vysočan p. Němec přibylo
4. hod. a pozdravil francouzsky aviatika, jemu
vyslovil nejen blahopřání k znamenitému výkonu,
nýbrž ho i ujistil ochotou k všemožné pomoci, Jule
Védrines byl nadšen tolika důkazy sympatií a ně-
kolikrát důtklivě sám připomínal, abychom ujistil
obecenstvo i jednotlivce, kteří mu zvláště prospěl
jeho upřímnou vděčností
Přistál
Frey
M Ehrenrcich
Novák
Němec
Védrines
Vysočany
Praha
km
Kč
16
article
Jules Védrines.
Zmínka o vděčnosti Védrinesově nám připo-
míná, že sami dosnd pášeme černý nevděk na inž
Sedlákovi, který — jako mnohokráte už učinil —
okamžitě se dal do služeb tisku a svým hbitým
vozem Laurin Klement nás dovezl cestou nece-
stou (čchož vinen byl strážník u vysočanského
viaduktu, jenž nás uvedl na falešnou stopu) na mí.
sto přistání.
Jemu děkujeme, ža jsme zastíhli Védrines
právě, když počal vypravovati o své cestě. Vešl
jsme do přízemní místnosti ve zmíněné továrně
a temné předsíně s jistým napětím, který Védrine
to zálétl do Prahy. Jsouť dva: plavnější Jules
méně slavný, ale přece ještě jeden z nejlepších
francouzských letců. Emile.
Ano, jest to on. tam ten muž, před nímě n
talíři leží několik koleček aalámu jako zbytky
skromného cběda, a který labužnicky vypoušti
první obláčky dýmu z cigarety. Nikdy jsme Julesa
Védlrinera — „národního Védrinesa“ — nevlděli ji-
nak vyobrazena, než s černou, rozeuchanou kátieí
nepokrytou, černým knírkem nervosně zježeným
a v tlustém, bílém svetru. Tak ho ukazují ve fran
couzských ilustrncích po nělterém z jeho triumío
aviatických, tak ho kreslili přesvědčujícího se se
dadla automobilu voliče, že zájem francouzské avla-
tiky— jejíž rozmach jest triumíém galského geni
a odvahy — vyžaduje, aby on zasedl ve sněmovně
jako zástupce toho velikolepého hautí, v němž jest
mravní i vojenská síla Francie. Tento nervosní
malý, ale pevně stávěný brunet, rtuťovité pohybli-
vosti, prudké a ohnivé výmluvnosti, plný sarkasmu
tam, kde mluví o tom, jak napálil svého i něme-
Jules Védrines
Sedlák
Klement
Jules
Emil
Julesa
Praha
Francie
národní Védrines
18
article
V drabném prodejie
ranní dislo s sobě
sa B
večerni
za 4 h
Va fliálkách na venkově
ranní bislo
. . . . 10 e
večerní
sa sk
lnasráts
plati se hotově nupřea
Předplacení a inserty přijta-
udministrnoe v Marianské ul..
Tam nacházejí se toi
redakce, uískárna a expedrie
„Národnich Listů“
Eukopísy se novracoj
Virginie
19
article
ckého ministra války, jenž skromně vypravuje
zažitcích této cesty, ale hrdě se představuje Ve-
drines de Paris-Madrid, totiž ten Védrines, který
vyhrál závod Paříž—Madrid, tento muž, spadlý
mezi nás s nebe, jest typem aviatika, jednoho z
těch, kteří létají ovzduším jako vystřelené šípy
a činí zeměkouli malou
Madrid
Paříž
drine jít Paris
21
article
Chtěl do Varšavy, což by — provedeno jedním
dechem — bylo výkonem rekordním. Ale Védrines
není na honbě za rekordy, nýbrž na zábavní cestě.
Mědění, oceloví, petrolejoví a jiní králové křižuji
na přepychových yachtách po mořích, král ovzdušt
může sebe bavit a jiné zlobit tím, že ukazuje, že
Německo možno takřka přeskočit a že ve třech
dnech možno vykonat cestu z Francie do Jeru-
zaléma. Proč letí? Aby se pobavil. Kam? To se
uvídí. Jisto jest, že odlétne zejtra čili v pátel
ráno, a že si máme pro něho zajet do hotelu „Pa-
říž po 6. hodině. Poletí na Vídeň, pak Pešť, Caři-
hrad. Snad dostihne někde Dancourta. Stane-li se
tak, předejde ho do Kahýry a ukáže, že aviatik
má letět a nikoli se vyrážet na slavnostních ban-
ketech. Z Kahýry se pustí po Nilu proti vodě, hod-
ně daleko do Afriky. To jest jedna možnost. Druhá
vede ještě dále, neboť Védrines dosud nic nezme-
šká. Pustí se k Perskému zálivu, do Indie a na Cey-
lon. Když člověk se pohybuje světem, jako vystře-
lená puma, létá jako přízrak od místa k místu, tu
mu nesejde na nějaké tisícovce kilometrů. Ovšem.
může to také dopadnout jinak, neboť člověk nikdy
neví... A Védrines, jehož obličejem přelétl mrak.
mi bere ruku, a vede ji do svých hustých čupřin,
pod nimiž nahmatávám klikatou stopu zhojené
velké zlomeniny lebečních kostí — památku straš-
ného pádu Védrinova na železniční koleje, z něhož
ze pozdravil opravdovým zázrakem.
A nebyl tenkrát Védrines už prohlášen veške-
rým tiskem za mrtvého? Ba zajisté. A takoví lide
prý dlouho žií.
Henry.
Védrines
Henry
Varšava
Německo
Francie
Jer
Vídeň
Pešť
Nil
Afrika
perský záliv
Indie
22
article
Z parlamentních výborů.
Z parlamentních výborů.
Z Vídně, 20. listopadu. (Kk.)
Vídeň
23
article
Výbor rozpočtov
pokračoval v debatě o zprávě subkomitétu ve při-
čině jihoamerické plavby
Posl. dr. Bugatto prohlzšuje, že úmysl mi-
nisterstva obchodu, učinili paroplavbu rakousko
od Poolu neodvislou, dlužno zajisté vítati, že však
ho nebylo dosaženo. Praví se, že terstská doprav
má býti oživena, to samo však nepostačí, aby ny-
nější plavební společností byly učiněny neodvislý-
mi. Vláda mohla by snadno působili svým vlivem
na Austro-Americanu, by od ní dosáhla, aby své u-
mluvy s Poolem revidovala. Protože Austro-Ame-
rioena sama by se naprosto nemohla prosaditia
domácím zájmům nemehla nijak sloužiti, kdyby
nebylo jejího spojení se severoněmeckým plavebním
svazem, není toto spojení nyní samo o sobě neště-
stím, zvláště ne pro země, které přímo mají pro-
spěch z kapitálových investicí ciziny. V návrhu
subkomitétu mělo by ke schválení úmyslu ministra
obchodu býti připojeno též vyzvání, aby se poněku
obezřele Pdělo nad zachováváním smlouvy. Řeč-
ník schvaluje opatření vlády ve příčině utlumení
nepoctivé propagandy vystěhovalecké. Zásada stí-
hání nepoctivého agentství dá se zcela dobře spo-
jiti a podporováním domácí pareplavby.
Posl
doktor
Bugatto
Americana
24
article
Tuto podporu neočekává řečník z koneeso-
vání některé spelečnosti zahraniční, nýbrž od pří-
mého vlivu na společnost, která je rakouskou
chce býti velmi ráda ještě rakouštější, dále pokud
možno přímým vlivem naproti cizině. Konečně
mohl by býti největší vliv vykonáván těž na
Austro-Americanu hrozbou event. odnětí koncese.
Všichni členové výboru jsou přesvědčení, že trap-
né výslechy zukbomitétu s vládou úplně dopadly
na prospěch vlády, jsou též přesvědčeni, že mezi
poslanci není nikoho, kdo by byl kompromitován.
ve zprávě subkomitětu však se tato skutečnost
zřejmě nekonstatuje. Upokojení veřejného mínění
by bývalo velice vhodné. Ať výbor se usnesev
tom smyslu, která opatření, nařízení a smlouvy
vládní mají býti schváleny, a která opatření její
majr býti moditikována
26
article
Padesát let „Těsnopisu českého“.
Padesát let „Těsnopisu českého“.
Širší naže veřejnost mívá často o těsnopise
názory prapodivné, neškodí tudíž, když se čas od
času upozorní v denním našem tisku na některý důle-
žitější zjev z tohoto oboru. Mělo by se vlastně na-
psati někdy něco o tom, co těsnopis vůbec je, aby
byly vyvráceny domněnky tak mylné, které pozná
jen ten, kdo má odpovídati na dotazy ohledně
těsnopisu ze širšího publika. Dnes chci vzpome-
nouti jubilea padesátiletí knihy „Těsnopis český
která je dodnes, ovšem nyní ve svém 11. vydání
jakýmsi zákonníkem a jejíž vývoj je zároveň vý
vojem těsnopisu českého ve všech jeho oborech.
27
article
R. 1863, tedy před 50 lety, vyšla v Praze malá
skromná knížečka s titulem: „Těsnopis český dle
soustavy Gabelsbergerovy, sestavený od sboru sed-
mi členů pražského spolku stenografů“. Český těs-
nopis existoval však již dříve od r. 1845, kdy He-
ger, tento první český těsnopisec a horlivý šiřitel
soustavy Gabelsbergerovy v Rakousku, přednášel
o prázdninách v Praze o těsnopise a cvičil v něm
řadu žáků (mezi nimi též Jungmann, Rieger, Hněv-
kovský, Šumavský a j.) dle svého vlastního pře-
vodu soustavy Gabelsbergerovy na jazyk český
Z žáků Hegerových vznikl brzy spolek těsnopisný
jehož předseda Jindřich Fügner (spoluzakladatel
„Sokola“) viděl, jmenovitě když měl býti svolán
sněm český, že Hegerův převod dosti rychle po-
řízený by nebyl s to, aby se jím mohly zapisovati
rychlé řeči sněmovní. Daroval proto, nechtěje bý
jmenován, 25 dukátů jako odměnu pro toho, kdo
by předložil lepší převod německé soustavy Ga-
belsbergerovy. Na soustavu vlastní tehdy také bylo
již prý pomýšleno, ale bylo potřebí v krátké době
těsnopisu, v tak krátké, v jaké by naprosto ne-
bylo lze budovati veliké a důkladné dílo původní
soustavy těsnopisné. Proto pomýšleno zatím na
pouhý převod, v Bavorsku tehdy velmi pěstované
a u nás Hegerem též jaksi již uvedené soustavy
Gabelsbergerův
Jungmann
Rieger
Hegerův
Fügner
Heger
Praha
Rakousko
Bavorsko
spolek stenograf
Sokol
28
article
Gabelabergerovy. (.Převod“ znamená přizpůsobená
pro potřeby jazyka, důmyslné a na výpočtech ite-
račních a na základech mluvnických připadné změ-
ny v abecedě, utvoření zvláztních znaků a zkratel
pro předpony, končovky atd.)
1. ledna 1861 byl vypsán spolkem veřejný ko-
kurs v „Národních Listech“. Prací konkurujícíeh
došlo pět (resp. šesí). K posouzení jich ustavila s
komise spolková. 13. března 1862 podal Jan E
Purkyně jako předseda její zprávu o pracích do-
šlých. Dle ní žádná z dešlých prací nevyhovovala
podmínkám konkursu, jen dvěma udělena odměna
po 5 dukátech.
Když tedy práce konkurenční neuspokojily
navrženo, aby se zvolila komise, která by sama
převedla soustavu Gabelsbergerovu. Návrh přijat
a do komise té zvoleni: Brzobohatý. Faigl, Konrád
Ed. Novotný. JJ. Novotný, Stáně a Tauer. Brzy
byli s převodem hotovi. Již o Novém roce 1863
vyšla výše uvedená knížka o 72 stránkách malého
formátu. Kdo dnes pohlédne na poslední vydání
této knihy, pozná nejlépe už na vnějším dojmu ve-
liký vnitřní pokrok. V každém téměř vydání obsa-
ženy změny praktického i theoretického rázu za
zdokonslením se nesouci. Dnes můžeme říci, ž
v chledu praktickém (rychlopisném) se převod ten-
to osvědčil velmi dobře, jak dokazují řady virtucs-
ních komorních stenografů našich. Jinak je tomu
ovšem v ohledu theoretickém (vědeckém), o čemž
později.
eisot dolns
lnovon
Jan
Purkyně
Gabelsbergerův
Brzobohatá
Faigl
Konrád Ed
Novotná
Stáňa
Tauer
29
article
Záhy začalo se vyučovati těsnopisu jako ne-
obligátnímu předmětu na školách středních a obli-
gátně na ústavech obchodních. Na universitě uě
se těsnopisu českému (lektoři) od r. 1848. Usta-
novena i komise pro zkoušení učitelů těsnopisu
(státní). Pro praktické zkoušky rychlopisné zřídil
spolek ze sehe komisí pro zkoušení stenograíů
komorních (takových, kteří chtějí zapisovati jed-
nání sačmu čili „komory). Znalost těsnopisu šířila
se utěšeně. Jednání veřejných shromáždění steno-
grafována doslovně a pořízovány stenografické
protokoly (ve sněmu, sboru obec. starších, obchod-
ní komoře, některé větši procesy soudní), ve všech
větších kancelářích užíváno těsnopisu k rychlému
zápisu diktovaných obsahů dopisů, soukromníci.
redaktoři, učenci, vůbec každý, kdo potřebuje
rychlého písma, umění tchoto užíval, Proto vznikiíy
brzy i časopisy odborné, stavovské i ke cvičení
v písmě určené. První český těsnopisný časopi
obec
30
article
byl „Měsíčnik pražského spelůu stenografů“ (od
r. 1863), později „Těsnopisné Listy“, které dnes
vycházejí ve svém 41. ročníku. Vedle nich pro po-
třebu školskou vznikla brzy Krondlova „Těsno-
pisná Boseda (až do r. 1892), po ni Machovy „Tčs-
nopisné Zábavy“ a nejnověji v nádherné výpravě
u Topiče vycházející Novákova „Těsnopisná B -
ska“. Těsnopisné noviny s obsahem i politickým
uvedl v život V. Beneš svým „Multem““ (nyni
čtrnáctidenník). Na Moravě vychází spolkový orgán
„Věstník Těsnopisný“.
„Těsnopís český“ není učebnice methodická
pro potřebu čkolskou, nýbrž theoretické, místy abe-
cední sestavení pravidel našeho těsnopisu, Proto
byla brzy cítěna potřeba učebnice melhodické pro
školy, kterou nejprve napsal prof. Čeněk Ibl. (Ji
před ním však vydával Adolí Hanel v Králikách
Učebné listy těsnopisu a jiné publikace učebně)
Vedle Iblovy učebnice vznikly později Benešova
pro měšťanské školy. Beneš-Bláhova pro ústavy
obchodní, pro samouky Benešova, menší publikace
od Lenze, nyní pak pro samouky vychází v náklad-
né úpravě Bláhova „Učebná kniha česk. těsnopisu
u Vilimků. I jiné pomůcky se vyskytly, budiž zde
jmenován zvláště výborný Kettnerův „Slovníčel
samoznaků a zkrácenin“. K četbě těsnopisné vydal
Krondlův
Boseda
Machův
Tčs
Topič
Novákův
V Beneš
Mult
profesor
Ibl
Hanel
Králik
Iblův
Benešův
Beneš
Bláhův
Lenz
Kettnerův
Morava
Benešov
31
article
Fiedler svou Čítanku, kterou výpravou a krásným
písmem Machovým předstihla Pražákova Čiítánka
K udržení vzájemných styků, k výměně ná-
zorů a zachování jednoty písma pořádány sjezdy
českých těsnopisců, většinou v Praze. Z těch zvlášt-
ní pozornosti zaslouží 3. sjezd, konaný v Brně v květ-
nu 1888. Na tom dva vědečtí pracovníci stenogra-
fičtí, Josef Dürich a Antonín Krondl, přednesl
své důkladné a věcně doložené reforáty o tom
vyhovuje-li náš převod požadavkům jazyka české-
ho a nebylo-li by polřebno budovati vlastní sou
stavu českou, respektive slovanskou (všeslovan-
skou, t. j., jíž by mohli psáti všichni Slované). Vý-
sledek vědockých úvah jejich byl ten, že převod
německé soustavy našemu jazyku nevyhovuje a že
je nutno, budovati vlastní soustavu těsnopisnou
Těsnopisná soustava totiž velice úzce souviseti
musí s jazykem. pro který je stvořena, má-li sej
psáti přesně a má-li se čísti jistě. Častota hlásek
postavení hlásek ve slově, měkkost jejich, před
pony a koncovky slov a pod. věci jazykové zylášt-
nosti vyžadují pro každý různý jazyk jinou, vlášt-
ní soustavu. Jen pro jazyky velice podobné, jako
na př. pro slovanské, lze budovati společnou sou-
stavu jednu, nelze však se zdarem naprostým p
česku pzáti třeba soustavou německou (Gabela-
bergerovou), jako by to nešlo anglickou a pod
Jistě nedostatky, co se jmenovitě přesnosti v psan
a člení stenogramu lýče, a to následkem nepřilé-
havosti soustavy jazykové povaze češtiny, pozoro-
vali již učitelé těsnopisu ve školách. Proto jmeno-
vaný sjezd po vážném uvážení přednesených sku-
tečností jednomyslně přijal resoluce, oběma řeč-
níky navržené, že jest nutno budovati soustav
původní. Od té doby tedy ozývá se volání za pů-
vodní soustavou. Brzy objevily se návrhy takove
původní soustavy slovanské, byl zvolen zvláštn
Fiedler
Machův
Pražákův
Čiítánka
Dürich
Krondl
Slovan
Gabel
Praha
Brno
32
article
Vědecký sbor těsnopisný k jich posuzování. Z řadly
došlých prací dlužno jmenovati zvláště práce: Jo-
sefa Düricha, Alcisa Holasa a Antonina Krondla
k nimž se později připojil a několikrát v krátke
době na docela jiném základě svou soustavu vy-
pracoval František Mikulik. V nedávných dobách
nastala snaha za rychlejším rozřešením otázky
lěto, byla vybrána úplně holová a toho času nej-
propracovančjší soustava Dürichova, učilo se jí n
zkoušku se zdarem úplným, zase však bylo nutn
s propagací jeji ustati pro různé nepřízně s růz-
ných stran. Tak jest otázka ta dosud nerozřešena
ač se řeší 20 let a na soustavách svých někteří pra-
cují již 30 let. A budeme nadále záviseti na ně-
mecké soustavě a jak dlouho ještě? Nerado s
o těchto věcech píše.
I na venkově českém začal se pěstovati spal-
kový život těsnopisný, povstaly spolky v Pardu-
bicích, Brně, Táboře, Českých Budějovicích, Plzni
Hradci Králové, Kroměříži a ve Vídni. Vedle těch-
to dosud existujících vznikly i některé jiné, ktere
zanikly. Němci mají v německých Čechách přes sto
těsnopisných spolků, dovedou jinak oceňovati dů-
ležitost těsnopisu.
Vedle literatury učebnicové a časopisecké ji
zmíněné, pěslována i historie a theorie, tato jme-
novitě k účelům budování původní soustavy, jejt
tvoření jest přísnou prací vědeckou, nejen graf-
ckou, ale i jazykovou, těžko říci, kterou více
Dürich
Holasa
Antoninus Krondl
Mikulik
Dürichův
Němec
Brno
Tábor
Český Budějovice
Plzeň
Hradec Králové
Kroměříž
Vídeň
Čechy
33
article
Úvahy theoretické obsaženy jsou ve zmíněných
„Těsnopisných Listech“, v Rudolfově „Sborníku
těsnopisném“, v Almanachu spolku královéhrade-
ckého a ve zprávách o jednáních sjezdových a pod.
Historie těsnopisu obsažena jest jednak v časopi-
sech jmenovaných, jednak ve spiscích, ličících hi-
storii spolku pražského (jmenovitě Horákův „Pa-
mátník“). začátky českého těsnopisu podává Pra-
žákův programový článek „čtyřicet let českého
těsnopisu“, všeobecnou historii podávají Bláhovy
„Všeobecné dějiny stenografie“. olo
Již z uvedených obrysů vývoje činnosti těsno-
pisné u nás jest zřejmo, jak důležitou složkou všeho
veřejného života jest umění těsnopisné. Ale užasl
by čtenář neznalý poměrů, jak docela jinak do-
vedou využitkovati těsnopisu jinde v cizině, jme-
novitě v Německu a Anglii. V Drážďanech je stá-
tem vydržovaný těsnopisný ústav, v Mnichově
rovněž, v Anglii každý téměř inteligent ovládá
těsnopis, obchodní nebo vůbec kancelářský úřad-
ník jest bez něho tam nemožný! Jsou tam velik
školské paláce, v nichž se učí pouze těsnopisu.
Horákův
Bláhův
Rudolfov
Německo
Anglie
Drážďany
Mnichov
spolek královéhrade
34
article
Soudní stenografové, stálí stenografové obcí atd
Právě se dočítáme, že dolnorakouský sněm přijal
návrh poslance Lindheima, kterým se zavádí na
všech dolnorakouských školách měšťanských po-
vinné vyučování těsnopisu a psaní na stroji. U nás
jen ve 4. ročnicích měšťanek se učí těsnopisu,
jiných třídách jejich jen zřídka kde, v Praze ani
na jediné škole měšťanské!! U nás je dosti těch.
kdož vidí v těsnopise jen jakousi zábavu ne nepo-
dobnou sportul Spolky těsnopisné tu mají ještě
velkou úlohu v upozorňování veřejnosti naší, do-
brým novinkám tolik nepřístupné, na veliké vý-
hody písma těsnopisného. Až pozná se jeho veliká
cena, kterou ucítí každý na sobě, pak také bude
těsnopis více ceněn i těmi, kdož jeho znalost
jakýmkoliv způsobem šíří.
V poslední době počínají se objevovati různ
stroje, kterým se říká také „stenografické“. Ne-
mohou naprosto nijak těsnopisu konkurovati, po-
něvadž: žádný stroj nedovede mysliti, a dobrý ste-
nograf musí mysliti, a velmi inteligentně. Objevu
se nejvíce v Americe, zemi reklamy, která o nicl
rozhlašuje nejnemožnější věci. Jisto jest, že cvičení
Lindheim
Praha
Amerika