Ročník XXXX.

V Praze, v sobotu dne 9 června 1900

Čísto 157.

Na ranní a odpol. Hist, přadplácí se vPraze v sdninistr na msěste. na čtvrt lets s dvojí donáš a na kla : : seni vo sllaniae na čtrrt 1rste roji sleniro nk2)

Nenasytní dědici. Konečně tedy dosáhli pánové na levici. čeho si nejtoužebněji přáli od času minister- stva hraběte Badena: většina posavadní, ona popelka, jež sice obstarávala všecku práci pro stát, jejímiž právy však byla vyzdobena menšina sněmovny, podlehla tomuto zlému nakládání a skonala v rukou vůdce kola pol- ského pana Jaworského, jenž jí svým auto- kratickým nálezem zasadil poslední ránu. Ovšem nebyl pan Jaworski jediným, kdož zvláště po události 17. října a nezbytném od- poru poslanců českých proti jednostrannému tomuto opatření vládnímu počali působiti v pravici rozkladně a nedávno teprve bylo upozorněno ve zvláštním článku časopisu pešt- ského na osoby, jež opatrují setbu levice v ostatních klubech pravice. Jsouc bez vlast- ního, formálně uznaného a schváleného pro- gramu, sestávajíc ze skupin různorodých, jež nikdy organicky srůsti nemohly a netěšíc se ani přízni na hoře, ani nevzbuzujíc zvláštního nadšení dole — v národech, pravice od samého počátku spíše vegetovala než žila, přátelům valně neprospěla a odpůrcům nemohla se pro nedostatek podnikavosti a iniciativy státi ni- kdy opravdově nebezpečnou. Počínalo-li si veřejné mínění v Čechách přes to s neoby.

čejnou shovívavostí a trpělivostí vůči pravici, vysvětliti se dá zjev tento jednak spojene- ckou věrností našeho národa, jenž vždye jest ochoten uznati nesnáze cizí, jsa sám nepře- tržitě svírán nepřízní poměrů, jednak blízkým národním příbuzenstvím s národem polským, osudy jehož částí v Německu jsou nám Če- chům důkazem potřeby společného postupu v obraně proti převaze německé a konečně i tradice z dob dřívějších, vždyť politická sou- činnost s jinými stranami vůbec nikdy, po všecku éru ústavní nebyla možná a zůstala pouhou »utopií moderní«. Ani svobodomysl- nost, ani myšlenky pokroku, ani zájmy hospo- dářské nebyly s to národní naše odpůrce smířiti s rovnými národními a jazykovými právy našeho národa, a proto byl cítění če- skému každý blizší, kdož aspoň theoreticky rovnoprávnost národní a jazykovou uznával.

Podobá se, že pravice byla poslední ta- kovéto seskupení stran »sympatických«, at již z toho či onoho důvodu, a že v době do- hledné podobný politický a parlamentní útvan se již nenavrátí. Němectví, jehož obstrukce způsobila 17 říjen u nás, němectví to s jiných konců vy- stupuje výbojně v řadách někdejší pravice a opírajíc se o propagandu nábožensko a protistátní, požaduje výpalné, ježse platí a dále bude platiti za jeho — dobro vůli. Proto ani v samých počátcích pravice v dubnu r. 1897 neodhodlal se hrabě Ba- deni opříti se o pravici, jež mu svou většinu oznámila a dávala k disposici a přál si, aby vzala do svého středu aspoň německý velko- statek, týž velkostatek, jenž od těch čas až podnes jeví neméně upjatou a zarputilou ne- ústupnost a nesmířlivost, než sami radikálové němečtí. A tak je zajímavo historicky, že Poláku, hraběti Badenovi pravice při svém vzniku nebyla vlastní většinou, a že druhý Polák, předseda kola Jaworski z nedo- statečnosti této většiny dospěl ku prohlášení smrtelného ortele nad ní Panu Jaworskému dopřáno bylo i pra- zvláštní cti, že do tábora vítězné levice při-

NARO vedl ze řad pravice pomocný sbor kola pol- ského; tím uznává strany levice za dědice parlamentní většiny posavadní a získávási zároveň zásluhu nezbytnou, aby byl uznán za hodna, státi se její veřejným společníkem. Tím ovšem vzaly na sebe strany levice a kolo polské, pokud půjde za p. Jawor- ským, povinnost, ukázati svou s ch op nost a způsobilost k urovnán vnitřních nesnází a ku vytyčení dráhy politice »nejnovějšího kursu . K této povinnosti je volá dnes i orgán sociálních demokratů, vídeňský »Arbeite zeitung«, připomínaje, že jest na Němcích. aby činem daleko viditelným srozumitelným prokázali, že po- citují potřebu dorozumění, ne- má-li nejdůležitější nezbytnost Rakouska — dohoda mezi Němci a Čechy — zůstat snem věčně nesplnitelným. Nyní, když pra- vice jest rozražena, možno způsobiti nové politické útvary »Arbeiter.Ztg.« však zná špatně své ně- kdejší spolubojovníky obstrukční na levici, domnívá-li se, že jsou způsobili povznésti se k činu spravedlnosti a uznání. Oni příliš často a příliš nápadně v posledních letech byli přímo nabádáni ku nesnášelivému vel- kášství, kteréž nedovolí, aby respektovali práva jiných. Vždyť i ona strana německá jež se vydává za křesťansko-sociální, vnucuje občanstvu hlavního, sídelního města říše ně- mectví, ač jest Víden hlavním městem říše mnohonárodní a mnohojazyčné

Ba ani poslední obecní volby vídeňské neměly na strany levice nijakého účinku. jinak by musily viděti, že pokračování v boji proti české obstrukci nejen nepodá důkazu o jejich zvláštní síle, ale že to jest podnik ještě více krátkozraký, při němž nedospěje se ani na okamžik a ani na krok ze zbahně- lého parlamentarismu posavadního. A přední list levice již to cítí, že ani 10členné komité protiobstrukčních stran nebude asi tím »sbo- rem spásy«, a že z jeho středu nevzejde nijaká nová, zúrodňující, osvěžující a tvůrčí myšlenka. A protože levici nejde o to, ab se vybředlo z posavadních zmatků, přední její list již nyní se stará o to, aby vinu ne- zdaru uvalil na někoho jiného, a jest to dosti podivné uvítání, jehož se tím dostává p. Javorskému, když se mu den po jeho heroickém rozražení pravice praví zcela bez obalu: že dospěl příliš pozdě k lepšímu náhledu.« Výsledek boje protiobstrukčních stran jest prý dosti po- chybný; ani Poláci ani katolická strana li- dová nezůstaly prý nedotčeny vnitřním, taj- ným rozštěpením; spolehlivost jejich jest prý oslabena, spojitost otřesena a jednota názorů vymizela. Protiobstrukční strany by musily prý vymoci zasedání několikaměsíční, aby Čechy unavily a vyčerpaly schůzemi každo- denními, ale ani prý takového pokusu ne- bude. Pan Javorský, opakuje »Neue Freie Presse«, zmeškal pravý okamžik. Sněmovna jest mravně vyčerpána a zpuchřelá. Pracovní většina se sice utvoří na papíře, rozpřáhne se k jednotlivým, slabým nárazům, ale zů- stane málomocna, nejen pro rozpor m e zi jednotlivými stranami, ale i pro rozpo uvnitř jednotlivých stran samých. Cel sněmovna jest chorobná a vyžilá. Pan Ja- vorský otálel příliš dlouho. Byl by prý za- chránil parlament, kdyby byl dříve rozbil pravici. —

DNI

Zajímavo. Ale proč levice sama nie nepodniká, sama nic nezachraňuje, a ze- jmena proč pokaždé, kdykoliv se stane po její — ihned odmítá od sebe všecku odpovědnost? Tak nejednají přátelé — urovnanych a spořádaných poměrů.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze padesátá osmá) Česká bouře ve vídeňském parla- mentu. Ve Vídni, 8. června. CTelet, a telegr. zpráva »Nár. Listů «.) Česká o bstrukce, dosud klidn dnes, kdy ustavila se válečná rada polsko německá proti ní, donucena byla proti násil předsedou drem. Fuchsem na základě komplotu tímto sborem podniknutého, sáhnouti kodvetě, k prostředkům fysickým a na celé hodiny umlčela sně- mo v nl u. V zasedací síni burácel a bo u ř ev ti ak pronikavá, tak trva lá a po m ů c ka m nová, jaké nebylo, když obstrukce německá se nalézala na vrcholu. Byle to výbu c nevode proti úskoku a lsti, klerým měl býti odboj český zlomen a z dolán ale zároveň lomozná a s rlo z u mi tel ne odpověď na »pracovní majo ri tu paha Jaworské ho. Česká obstrukce do dneška byla tak z »suchá« mechanická. Byla by takovou zůstala kdyby ji nebyl dr. F uchs umíněnosti, svévol brutálním vzdorem a zvůli proměnil v lo moznou. Do 196. hodiny večerní četly se dotazy V ten čas předseda, který se vrátil z konference proti české obstrukci, vkročil ku svému stolku a prohlásil: »skončím nyní schů z ie Velké napjetí v celém sále. Proskakovaly všelik pověsti, že se chýstána Čechy nějaké p re kvapení. Kromě toho slyšeli poslanei čeští poslance Hcegra z německo- nacionální jednoty, jak volal komusi telefonicky do města: „Nemohu při- jíti, musím tu zůstat. Usnesli jsme se na zaskočení Čechů.“ Dostavilo se však z kl amání. Minist orby bar. Giovanelli přečetl odpověď n nějaký dotaz. Potom posl. Janda, jako pře seda speciálního výboru, navrhl, by se za zkrá ceného řízení vyřídily návrhy a petice za státn pomoc k úlevě nouze. Bez odporu a bez de baty se tomu vyhovělo. V nejbližší chvíli navrhl poslanec Z al linger, aby ještě dnes, a to hne d, pok ra čovalo se v debatě o §§. 59. a 60 živnostenského řádu.

Pan dr. Fuchs, jeho klubovní kolleg místo aby tento návrh odmítl jako zcela ne přípustný a jednacímu řádu zhola se příčícl, stal se pojednou autonomistou Prohlásil, že je sněmovna svéprávná, a že tedy zůstavuje rozhodnuti ji. Tento nález je svrchovanou chytristikou Pan dr. Fuchs spáchal přečin sám, neza vrhnuv návrh poslance Z alli ngra a limine jak byl povinen, ale chtěl svaliti zodpovědnos na plenum. Marně mu dokazovali, poslanci dr Kramář, Hořica a Brzorád zvráce- nost jeho. Marně mu prohlásili němečtí nacionálové po dru. Hochenburgerovi, že pokládají jeho názor absolutně nemožným. Marně varoval předsedu poslední český řečník, aby nehnal věc do krajnosti, jinak že Čechové odpovědí na násilí ná- silím. Dr. Fuchs nepovolil. Čechové nejsou lidmi planých slov. Čím pohrozili, bez průtahu učinili s kutkem. O 6. hod. 20 min. volal předseda: »Na místa Budeme hlasovati!« Nehlasovalo se již. Již poslední slova předsedova za nikla ve hluku na českých lavicích. Ten stupňován byl k protestu, ja- kého nebylo slyšáno v prostorách vídeňského pariamentu. To byla pro- dukce, na kterou bude Vídoň dlouho pama- tovati. Čechové nikoho neurazili a n komu neublížili. Neklesli na úroven sprostoty německé. Vzchopili se k od- poru, ale jen aby čelili, jak dr. Herold pro- hlásil dru. Körbrovi, výhradně proti ná- silnému rozhodnutí předse dovu. Jako na povel boucháno na pulty, čím kdo mohl. Naší nebyli připraveni a neměli ničeho po ruce. Nenadáli se, že budou musit takto se ozvat. Tlouklo se tím, co by lo nejblíže: rukama, pulty, knihami, zásuvkami. Poslanci Bečvář, Sehnal, Holanský, Formánek, Sokol, Vy- chodil, dr. Heller, König, Rataj, Ho vorka, dr. Dvořák, Staroštík lomozí na stolech, dr. Grěgr tluče velkou zelenou knihou, Březnovský celou zásuvkou.

Četní poslanci čeští si toj u praesidia; vyzývají dra. Fuchsa. aby ustal od svého úmyslu. An- pelluji na poslanee Zallin ge ra, by odvolal svůj návrh. Marně. Provádí se tedy rej dále. Ministerský předseda zesínal Stojí jako přimrazen a dív á s nla české. poslance. Včera ješt slyšel výstrahy: Nedopusťte ž á d né h násilí na Čoštch; bude bez- výsledným, a vy budete mít první zjevný neúspěch. Nedal si rici Musi tedy dnes slyšeti. Plné gallerie hledí na divadlo od r. 1897 nezvyklé. Dole jek a rámus ros te. Poslanec Doležnl vytrhl prkno z psa- cího stolu a na tříšť jím mláti. Jsou to rány jako na kovadlinn. Budova se třese. Z prkna lítají třísky až n Jaworského, který pod nimi sklo ni h lavu. Je vytrženo druhé prkn a v minutě rozbito. Do lomozu přichází takt. Posl. Doležal stojí jako kapelník a hraje prim. Sbo jej provází. Jako dunění z dál zaléhá spád velikého foli ant Hořicova na stůl. Dr. Fořt jde z presidia k čelským poslaneům. Ti myslí, že přichází se vzka- zem a tlumí svou produkci. Ale když se uká- zalo, že bylo to nedorozuměnl, qno libet hraje dál. Brzy byl doplněn n symfonil. Dr. Kaizí a Zalling e r. stoji u presidenta, kde je viděti posl. K r'a m á r ve sporu s posl. Axmannem. Na chvilinku tichne »česká muzika«. Po- dobalo se, jako by dr. Fuchs po- voloval. Ale předseda se posadil z prava na levo a je pozorovati, jak rud ne v o bli- v arebnem prodeji aní číslo o sobě . . . Re zh sdpslanl ve nllalkách na vonkověí renní. čslo. . . . . . . . gh Inslerla ty plali se hotově rsplet. Ptadp lacení a inaerty slrace v Maaldlnl- Tam nacházejí se těž re tiskárna a skpedice krodsich Lilee Ehtj a aernaess

čeji za prudké hádky se svým druhým náměstkem drem. žáčkem. Spustilo se znova v takt u. Hraje se pochod. »Čechové jsou taktní národ« — volá posl. D aszv ůs ki. Němci odpovídají mu: »Ano, Čechové jsou hudební národ!« Posl. Ratnj přin est si dva věšáky na noviny. V pěti mi- nutách byly na padrť. Již mají prkna kromě Doležala také Holanský a Ho- vorka, Třesk jejich je hrozný. Uši člověku zaléhají. Dr. Körber odchází o 428. hod. Če chové volají za ním hlasitě: »Hochl« Za- sedací síň opouštějí také antisemité. Dr. Lueger všecky je vyvedl. Na ministerské lavici zbyl jen Böhm-Bawerk a Spens-Boden. Oba hledí jasko v Jiříkově vidění. Ano, Vase Exeellence, je to jen obraz a odraz obstrukce nč- mecké. Levice musí mlčeti, ana s hlíži se v zreadlej (O 38. hod) Již je vytržono a rozbito 5 prken. Posluchači na gallerii zdá se, jako by slyšel výstřely z ručnie z blízka: Vzduch se chvěje. Nebohé naše zurnalístické nervy ! beztoho slabé. Což. poslancům, těm je hej. Ti se mohou baviti l Čechové jsou rozděleni n šichty, zorganisováni a odhodlá ni vytrvat. Straší se: »bude se sedět do neděle ráno!« »Ať si« — odpovídaji Čechovév »my nepopustime a vy- držíme!. Hr. Sürgkh povzbuzuje dra. Fuchsa »A usharren!« Čechové zapudili ho z presidia. Je již 8 hodin. Skoro dvě hodiny již hučí a burácí česká revoluce v zasedací sínl. Obstrukce české druhá šichta.

Jsou v ní: Bělský, Teklý, Brzorád, Udržal, Šílený, Heimrich, Dvořáka Šrámek. Počiná se pískat a troubiti. Dr. Heller má hasičskou pištalku, jejíž táhlé vířivé zvůky pronikají huronským pokřikem. Zavřeli člověk oči, je mu jako by slyšel hvlzdot při po žtá r lu. Čechové stupňují své fortissimo po- řád více. Odpůrcové myslí, že není jižžádné crescendo m ožný m, ale rachot roste a roste. Baron Spe ns o dchází polekán a ustrašen po- stranními dvermi. Zase objevuje s e dr. Kaizl u dr. Puchsa. Je viděti, jak mu domlouvá. Po chvilce zase odchází. Nepochodi! pa- trně. Pan Jaworski stojí se skříženýma rukama. Dívá se na Čechy. »TTo je vaše po- litika, Excellence — praví se mu, pře- loženo d o h u d by. Posl. dr. Sílený přináší podnos na sklenice na vodu. Je to vítaný a vý- datný nástroj. Pracuje se jím po- hodlně. Poslanci Kryť a dr. bar. P ra- žák, nahýbajíce se k uchu posl. Sokola, domlouvají mu, aby si odpočinul. Ale starý pán nechtěl o klidu ani slyše ti. Účastníl se dále, až ho vystrídal jeho náhrad- ník. »Šichtmistrem« byl posl. M a š tá lk a. Po 8. hod. rozžžato elekírické světlo. Po- slanci čeští uvítali je hlasitým »Hal1ó« a »lioch!« Posl. Doležal má již dvé prkna, bije jimi o roh lavice jako hněvný Vulkán. Ministři Rezek a bar. Spens objevují se ve sněmovně, ale hned zase odcházejí. Posl. J a wo r s ki usedá na

FEUILLETON.

Úplně zatmění slunce. Dávno již neposkytovalo úplné zatmění slunce divadlo tak nádherné, jako právě dne 28. května letošního roku. Přesně ve chvíli, vypočtené hvězdáři, přiblížil se kotouč měsíce k zářícímu slunci a postupně, zvolna šinul se po jeho ploše, až nastalo zatmění úplné. Pak temný kotouč měsíce pokračuje ve svém pra- vídelném běhu zvolna odhaloval zářící plochu slunce, až úplně ji minul. Každému pozorovateli jevil se tu dvojí různý dojem: velkoleposti, vše- mohoucnosti neuprosných sil, jež vládnou ves- mírem, a významu důmyslu člověka, tohoto myslícího atomu, ztrácejíeího se na jiném atomu, a jenž úsilim svého rozumu dovedl vyzkoumat ony zákony, jež unášejí jej i ostatní svět pro- storem, časem a do neznáma. Znamenitě popisuje skvělý tento úkaz v posledním čísle »Tempsu známý autor populárně vědeckých spisů hvěz- dářských pan Camille Flammarion, jehož díla jsou známa i čtenářstvu českému.

V Elehe ve Španělsku, kamž se byl sji nými pozorovateli odebral, aby zkoumal úplné zatmění slunce, naskytlo se pozorovatelům ne- zapomenutelné divadlo. S terassy statku pohostin- ného starosty města, seňora Canalésa, jenž vše- možně pečoval o pohodlí astronomů a přátel vědy, přibyvší ku pozorování skvělého tohoto úkazu, nijaká překážka nezakrývala žádnou část oblohy nebo krajiny. Celý obzor rozkládal se široce kolem nás. Před námi arabské město se svými palmovými sady, poněkud opodál modré moře za pobřežím Alicanty a Murcie, na druhé straně řada nevysokých kopců a zcela blízko nás zahrady a pole. Můj učený přítel, hrabě de la Baume-Pluvinel, rozestavil na rovině velký počet přístrojů, určených zaznamenávati foto- graficky a spektroskopicky veškeré fáse úkazu a pracoval tam se svými příručími. Hraběnka de la Baume a moje manželka zaujaly se mnou místo na vysoké terasse, můj hvězdářský příručí páter Moreux stanul nedaleko odtud, aby pozo- roval styk měsíce se sluncem, tvar corony slu- neční a teploměry. Fotografické a jiné pozoro- vací přístroje dodávaly statku vzezření hotové

observatoře; asi třicet osob nás provázelo, gu- vernér, admirálové, generálové, přátelé vědy, na- bízejíce nám šlechetně svoje služby, aby nám byli nápomocní při tom kterém pozorování. Ve chvíli, kdy první dotyk měsíčného ko- touče se sluncem zjištěn byl dalekohledem (ke 2. hod. 44 min.), dal jsem vystřelit z děla, abych oznámil 30.000 osobám, očekávajícím úkaz, že zatmění počíná a abych seznal, jaký jest časový rozdíl mezi pozorováním daleko- hledem a přímým pozorováním prostým okem, chráněným toliko černým sklem tolika dobro- volnými diváky. Učinil tak již Arago v Pe- pignanu r. 1842. Zjištěno to bylo skorem okamžitě a u většiny oči možno odhadnouti tento rozdíl na 8 neb 10 vteřin. Tudíž byl po- čátek zatmění zpozorován skorem současně prostým okem, jako dalekohledem. Obloha jest báječně čistá, bez jediného mráčku, bez jediné mlhy, temně modrá. Slunce sála žárem. Rovina kolem Elehe jest poset četnými skupinami, jež celkem mnohem více si všímají observatoře na statku, než zatmění.

Velký počet diváků dokonce, jak se zdá, vůbe se nedíval na zatmění, bezpochyby proto,ze opomenuli, opatřiti se černými skly, ale dou- fejme aspoň, že pozorovali zatmění, když bylo úplné. První období zatmění neposkytuje nic obzvláště pozoruhodného. Teprve od chvíle. kdy více než polovice plochy slunečné jest po- kryta kotoučem měsíce, překvapuje úkaz svou velkolepostí. V tu chvili upozornil jsem a třicet osob nalézajících se na dvoře, že záhy budou viditelny hvězdy a ukázav na obloze. kde se nalézá Venuše, tázal jsem se, zda-i někdo, nadaný zvláště bystrým zrakem, může ji již vidět. Osm diváků spatřilo ji ihned. Při- pomínám, že krásná ta planeta nalezá se nyní v době největšího svého lesku a že pozoro- vatelům nadaným dobrým zrakem, vědí-li, kde se na obloze nalézá, jest stále viditelna prostým okem. Když as tři čtvrti sluneční plochy byly zatměny, holubi vrátivší se na statek schoulil se do koutka a ani se nehnuli. Večer mi vy- pravováno, že právě tak počínaly si při zatmění. poněkud později, slepice, odebraly se do kur- níka, jako kdyby se blížila noc a že děti (jie

jsem v Elche viděl hojnost — tam patrně oby vatelstva neubývá), přestaly si hrát a skrývaly se do sukní svých matek. Mravenci v za- hradě jevili svrchovaně rozčilení, patrně zmateni na své pouti. Netopýři se objevili. Snížení temperatury jest velmi citelné Lehký větřík vane vzduchem. Hluboké ticho zavládlo v přírodě, jež, jal se zdá, účastní se všecka při tomto nebeském úkazu. Světla značně ubývá, stává se zsinalým podivným, nenormálníin. Krajina jest olovnat šedá, moře zdá se černé. Toto zmenšení světl nepodobá se nikterak šeru po západu slunce Po přírodě jako by byl rozestřen závoj smutku Zvykáme tomu, ale ačkoli víme dobře, že za- tmění slunce jest zjevem přirozeným, nemůžem se ubrániti jakémus dojmu úzkosti. Nastává n obyčejné divadlo. V tu chvíli zkoumáme účinky posledníh zásvitu slunečného na sedm barev slunečníh vidma. Abychom zjistili, pokud možno, nejpřes- něji tony světla při zatmění, připravil jsem sedm velkých listů, z nichž každý měl jednu ze sedm barev duhy: fialovou, indigovou, modrou, zel - nou, žlutou, oranžovou a červenou, jakož i řadu hedbávných látek týchž barev. Tyto barvy roz- loženy u našich nohou na terasse. Tu viděl jsme mizet postupně čtyři první barvy: fialovou indigovou, modrou a zelenou, až zmizely doceln Tři ostatní barvy při zatmění značně s stlumily, ale zůstaly viditelny.

Připomínám, že za normálního stavu slunce totiž každého večera, stává se pravý opak: fialová jest viditelna poslední. Tato zkušenost ukazuje, že poslední světl vyslané zatměným sluncem náleží paprskům méně lomivým, největší dělky vln, nejzdlouha vějších výchvěvů, paprskům žlutým a červeným. Toť převládající zbarvení sluneční atmosféry. Jakmile jsme to zjistili, obrátili jsme s opět ke slunci. Báječné, velkolepé divadlo !. Na- stalo úplné zatmění, slunce zmizelo, temný k- touč měsíce pokryl je úplně, nechávaje roz- lévati se kolem sebe obdivuhodnou coronu skvoucí záře. Zdá se, jako bychom byli svědky zatmění prstenovitého, s tím rozdílem, že pří tomně zatmění lze pozorovati prostým okem aniž byto vadilo oku a lze je klidně kres

Tato záricí atmostéra corony obklopuje úplně desku sluneční v průměru dosti pravidel- ném, rovnajícím se asi třetině poloměru sluneč- ního. Možno ji považovati za atmosféru slunce. Za touto coronou rozkládá se aureola, záře obsáhlejší, ale méně svítivá, jež vysílá do dálky dlouhé svazky paprsků, zvláště ve směru rovní- kového pasu slunce. Na vrcholi slunečního ko- touče má tvar kužele, na spodní straně jest dvojitá, pravá její strana končí v hrot nedalek zdánlivé polohy Merkura, jenž nyní září, jako skvoucí hvězda první velikosti. Kreslím tyto různé pohledy (jež se ostatn mění podle pohybu měsíce) a nejvíce nápadn jest mi tento rozdil světlosti atmosféry corony vůči světlosti aureoly: corona zdá se stříbrně bílá, aureola jest šedivější a zajisté mén hustá. Mým názorem jest, že slunce má dvo okolí povahy naprosto různé, první, náležejle kouli sluneční a otáčející se zároveň s ní jak atmosféra pozemská, druhé, utvořené ze sou- částek, jež kolují neodvisle kolem slunce různou rychlostí podle své vzdálenosti dle zá- kona Keplerova, nehledíme-li k odporu, jejž jin kladou různé síly (elektrické ?), jimž snad pod- léhají. Celkový pohled vnější glorioly, šíříci se ze- jmena v oblasti rovníkové, podobá se dost obrazu zatmění z r. 1889, jejž jsem uveřejni ve své »Astronomii populaire« a jež rovně souhlasilo s minimem slunečné energie.

Avšak úplné zatmění slunce nepotrvalo an z daleka tak dlouho, jako bylo třeba, abych toto napsal. 79 vteřin úplného zatmění mi nulo. Oslňující blesk vyrazil ze slunce, ukazuje, že měsic, pokračuje ve své dráze, počíná je od- halovati. Nádherné divadlo pominulo. Zmizelo jako stín. Již je konec! Je to skorem jako zkla- mání. Nic krásného na světě nemá trvání. Jaká to škoda! Kdyby nebeský ten obraz byl aspon trval dvě, tři neb čtyry minuty! Je to příli krátké Avšak jsme nuceni bráti věci, jak jsou. Zatím co jsem kreslil, kreslil páter Mereu rovněž, bez ohledu na mne. Oba tyto náčrtky jsou si podobny a navzájem se potvrzují. Moje manželka zhotovila výkres zářící co- rony. Pani hraběnka de la Baume- Pluvinel obrala si za úkol, počitati viditelné hvězdy. Jak jsme předpokládali, bylo jich celkem sedm neb osm. vesměs první velikosti: Venuše, Merkur, Sirius, Prokyon, Capella, Rigel, Beteigeuse. Nevíme najisto, zdali též Aldeburan a marně jsme se snažili, rozeznati Marta, jenž ostatně nebyl tuze vysoko nad obzorem.- Fotografie, jež zhotovil hr. de la Baume- Pluvinel, souhlasí s našimi výkresy, čehož jsme se nenadáli, neboť, jak známo, paprsky svě- telné, účinkující na fotografickou desku, nejsou totožné s paprsky, účinkujícími na sítnici lid- ského oka.

Zajímavé jsou změny světla a tepla při úplném zatmění slunce. Po nezapomenutelné slavnosti, již mi uspořádalo několik dní před zatměním obdivuhodné město Valencie, opatřilo mi několik přátel vědy citlivky (mimosa pudica). abych je pozoroval při zatmění. Nezavřely svoje listy. Zatmění nemělo na ně nijakého účinku. Teploměry s kuličkami začerněnými i lesklými, jež jsem postavil na slunce, abych sledoval změny teploty, byly přehliženy každých pět minut dvěma ochotnými pozorovateli navzájem se kontrolují- eími, seňorem Manuelem Pritzem z Alicante a p. Noělem Albenelem z Paříže. Teploměr za- černěný klesl z 33° 1“ na 20° 37, totiž o 12° 81, nezačerněný z 29° na 20° 2, totiž o 8° 87. Od- chylka temperatury ve stínu byla toliko 3 . Takové jsou asi ve velkých rysech hlavní výsledky mého pozorování. Až celek studií fran- couzských a cizích výprav bude znám a probrán, budeme moci pojednati o fysikálních vlastnostech slunce a pokroku, jenž vzešel našim vědomostem srovnáním a spojením různých pozorování. Po- ukazuji prozatím jen ke značnému hnutl, zpo- sobenému tímto velkolepým nebeským úkazem. Po čtrnácte dnů celé Španělsko zabývalo se toliko zatměním slunce. Autor na konec vzpominá s povděkem značného účastenství veškerých vrstev národa španělského. Královská rodina zaslala mu zprávy o svých pozorováních i výkresy a fotografie, ale i z nejmenších vesnic, z nejnepatrnějších želez- ničních stanic zasláno mu na sta zpráv, jež považuje za svoji povinnost bedlivě pročíst B. -v. prostudovat.