2
masthead
V Praze, v neděli dne 24. února 190I.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIsty
přodplácí se
v Praze v administrani
za měsíc . . . . .
na čtvrt leta. . . . 6 K —
s dvojí čonáškon
no
na měsíe
sa čtrrt leta . . . . 7 K o0
ve slislkáchn
na městc . . . . . 2 K B0 n
Poštou:
a mnlsle
n atnrt i: . . . 9 k 0
s dvojí zisilkou
a přel
n t. : . k dok
Praha
5
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
6
article
„Pryč od Říma“ v parlament
vídeňském.
„Pryč od Říma“ v parlament
vídeňském.
To se zas jednou našim dobrodinečkům
povedlo! S tou — dělností vídeňského par
lamentu totiž. »Pracovat chceme!« dekla-
mují od tří neděl o přítrž. » Kdokoliv chceš
pracovat pro stát, a lid spoj se s námi v je-
dinou ligu práce proti těm zlým, zahálčivým
Čechům, kteří přisli jen, aby práci parla-
mantu kazili a mařili svými protesty, svými
interpellacemi, pilnými návrhy, zkrátka, svou
tajnou obstrukcí.
I nastalo veliké verbování a šikování se
do té slavné práce. Kursoři Chlu me-
ckého — baron Schwegel a hrabě
Stürgkh — neunavně prošlapávali sně-
hem cestičky k Polákům a katolickému
centru, svádějíce a přemlouvajíce starého
Apolináře Jaworského jako zbožného pana
Kathreina, aby zradili a opustili věc rovno-
právnosti národův a samosprávy zemí a
spikli se s německými centralisty a nacio-
nály proti nám v jednu vládní »pracovní
většinu« jako tenkrát v předvečer 8. června
1900 neslavné paměti. Kdo za to, že dalo
nebe statečnému polskému dobrodzeji Apo-
lináři Jaworskému tak měkké srdce, že ne-
dovede slavné vládě a německým ústaváckým
Čecho
Schwegel
Stürgkh
Polák
Apolinář Jaworský
Kathrein
Jaworský
Řím
Apa
Chla I
7
article
Nabobům nikdy odepříti, požádají-li ho
malou pomoc a službičku proti nám Če-
chům? Dle svědectví samých poslanců pol-
ských měl pan Jaworski včera již »sto chutí«
strhnouti kolo polské do šlépějí — Rutow
ského,t. j. za cenu dvou ministerských
portefeuillů, za které němečtí levičáci Poláky
kupují, uzavřít novou koalici s našimi vrahy
proti nám. A což teprve šlechetný a zbožný
pan Kathrein! Toho už dávno »osvítil duch
svatý«, vnuknuv mu poznání, že i nejkacíř
štější němečtí liberálové, frajmauři a nezna
bozi, ba i prušáčtí Schönererovci a Wolfián
vzdor všemu svému »Pryč od Říma« jsou
německým klerikálům na konec vždy jen
bližší a milejší, než my »čeští Husité«, po-
něvadž právě my jsme Čechy, oni ale Němci.
A tak se to všechno krásně dařilo a pářilo
k radosti pana Körbra, jenž teprve byl do-
kona přesvědčen, že prý němečtí radikálové
od svého volebního vítězství nejsou již tak
tygrovitě žíhaní, jako bývali druhdy, že vy-
rudnou i zmoudří, i budou posléze nejrozto-
milejšími jeho domácími zvířátky.
Jaworský
Kathrein
Němec
Körbr
Řím
Čechy
8
article
Ano, extrémy se stýkají: vyslovený
černožlutý rakouský byrokrat pan dr. Körber
měl své »faible« pro ty černobílé všeněmecké
demagogy, a čím více ho terrorisovali, tím
více jim povoloval na naše útraty ve stálé
naději, že nenasytné žrouty konečně snad
přece nasytí a sobě získá. Pokračoval tím
ovšem jen slepě ve stopách ustrašené, zou-
falé té moudrosti státnické »na útěku«, která
nás blaží s malými přestávkami od časů
Giskrových a Beustových, které obětován
Hohenwart i Taaffe, Badeni i Thun a jejímž
celým vtipem jest: pokud možno lavírovat.
nejde-li to však, pak napořád statečně —
couvat před terrorem velkoněmeckých
demagogův.
Znáte ten obraz: »Ruská trojka přepa
dená vlky«? Ubozí cestující házejí kde co
mají dotírajícím na ně vlkům, aby je za-
městnali obětovanou kořistí a mohli uniknouti
jejich zubům. Podobně vedli si předchůdci
Körbrovi vůči německým radikálům. Jen
času získat k útěku před nimi a proto jim
obětovali kde jen co: dvě ministerstva pra-
vice, dva presidenty pravice, dané Čechům
právo vnitřního úřadního jazyka českého,
úslužnou parlamentuí vétšinu pravice, presi-
denty soudní a finanční správy v království
českém atd. atd. Ale radikálním německým
vlkům vše to není ničím: hlad jejich jen
roste při jídle, vyjí po státní němčině, po
německé hegemonii, po státoprávním přivtě-
lení Rakouska k Německu.
doktor
Körber
Giskrový
Beustův
Hohenwart
Taaff
Baden
Thun
Čecho
Rakousko
Německo
9
article
Dobrý Körber ale pořád ještě doufá, že
je zasytí a zkonejší. Slibuje jim jednotnou
řeč v jistých sférách státní správy a vrbá
jim v oběť rovné právo jazyků slovanskýeh
ve sněmovně cislajtánské. Ví, že se proto
Češi budou zle bouřit, ale nedbá toho: Po-
láci i vládní Slovinci a Rusové to spolknou,
Češi zůstanou ve svém idealismu osamoceni,
ale za to všichní Němci od Prada a Kath
reina až po Wolfa a Schönerera vděčně se
skupí se kol vlády a budou jí s Poláky ští-
tem a úslužnou pracovní většínou. To byl
do včíra pevnou nadějí a vírou spekulativ
ného pana Körbra.Pravda, minuly již plné
tři neděle a parlament pořád ještě nedostal
se ku práci.
Leč co není bude. »Propukne« prý
v něm najednou dělnost, dříve než se
nadějem — utěšovali se Körbrovi officiósové,
radujíce se z té katanské říznosti, s jakou
minulého pátku německolpolská většina od-
pravovala šmáhem všechny sebe pilnější naše
návrhy národohospodářské, jen aby už do-
stala se k vytouženému »dílu«, taj. ke schva-
lování vládních předloh a millionových půj-
ček na všeliké fortelné »investice« pro země
alpské a pro Halič. Ano, ta pracovitost
Němcův dosáhla již takové teploty, že každá
hodina byla jim drahoů, že nechtěli an
v sobotu domů odjeti, nýbrž už jen pracovat
a pracovat.Pan Körber zajisté zářil blahem.
vida takovouto horlivost a pilnost při svých
drahých a věrných.
Körber
Čech
Rus
Němec
Katha
Wolf
Schönerer
Polák
Körbr
Němcův
Prado
Halič
10
article
»Situace parlamentní značně se zlep
šila,« hlásal vládní bulletin ze včerejška ví-
tězoslavně všemu světu. A zatím nastojte —
té frašky skandální, jaké se dychtivý svět
včera od té »pracovní většiny« německo
polské cislajtánského parlamentu dočkal
Věru, palčivější satyrou nemohla už ani
Nemesis sešlehat tu mravnou ně-
mecko polsko - klerikální reakci, které
naše interpellace tak nelibě čpěly,
nezli včera se událo a
Představte si tu nehodu panstva! Řeknou
si: od nynějška buď právo interpellační ose-
káno a vydáno libovůli předsedy, a den po
tomto opatření stane se, že Wolfián
šťastně propašují interpellaci
namířenou proti — klerikálům
v níž táží se, ví-li vláda o tom, že v semi-
nářích rakouských vyučuje se podnes mravouce
bohoslovecké dle staré knihy Alfonsa Li-
guriánského, navádějící prý zpovědníky
k nejchoulostivějšímu vyzvi-
dání pokleskův proti mravopo
čestnosti
Odtud rozumí se nesmírné pohoršen
v táboře klerikálním a polském proti Wol
fiánům, nesmírná nesnáz na stolci předsed
nickém a místo očekávané vzorné práce
tajná schůze sněmovny, věnovaná cele a vý
hradně jen uklizení tohoto skandálu, spíska-
ného těmi vydařenými miláčky p. Körbro
Nemesis
Alfonso
11
article
vými, kteří se mu jako pravý »enfant ter-
rible« odvděčují za všechnu jeho pozornost
tím, že v plně sněmovně cislajtánské spouštějí
své pangermánské: »Pryč od Říma! Pryč
od Říma!« A ještě jednou »Pryč od Říma!«
Co živi se panové z kola pol-
ského tak nerozčílili za trpící
rovnoprávnost a svobodu ná-
rodní, jako se tentokráte rozhorlili pro
právo římské církve na »bezbožnou útoč-
noste Wolfiánů. A což teprve trnoucí kleri-
kálové němečtí! »Nyní mi padá bělmo
s očí!« sténal zoufalý Kathrlein: pozná
vaje pozdě, komu to podal prstu proti
nám: »S těmi lidmi se spolčit?!« zuříí
Fuchs a »Ještě nám spískají rozbroje ná
boženské ke všemu !« vášnivě protestoval
Polák Dzieduszycki. —
Takhle dopadla včera ta slavná — děl
nost parlamentu císlajtánského ! Petardal vše
německá v ní třaskla a rozbila ji — skan
dálem, po kterém ani Poláci, natož pak
klerikálové, nemohou již buntovati se s noh
sledy Wolfovými, jichž »Pryč od Říma l
nejspíš Körbrovi — odzpívá.
Fuchs
Polák
Dzieduszycký
Wolfův
Řím
12
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Schůze desálá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.) laíe
poslanecký sněmovna
14
article
Z Vídně, 23. února.
Tajná schůze poslanecké
sněmovny.
Ztracený den, úplně ztracený. Promarněn
na dobro »všeněmeckým svazem«, který jes
v pracovní většjně, podruhé nyní p. drem.
Körbrem budované, důležitým článkem. Zdali
jím zůstane tské nadále, se nevi. Neboť bez
politického zisku dnešek nezůstal. Přispěl leda
k vyjasnění. Leč o tom později. Vypravujme
napřed co se stalo.v a lihbo
Pan František Pesiehk a, předseda ně-
mecké agrární 4členné feakce astakto poslanee
za venkovské obce litomyšlské, vykračovalsi
včera večer s grandezzou, jako by se byl stal
osobou, o které bude dnes mluviti celý svět.
Není také maličkostí co svedl. K jeho návrhu
bylo totiž usneseno, že přišti schůze nebude
v úterý, jak bylo smluveno, nýbrž dnes, A byla.
Ale jaká: k ničemu. Několik minut vyjímaje
byla celá tajná. Trvala skoro čtyry hodiny.
Pesiehk
Vídeň
poslanecký sněmovna
15
article
Po l11, hod, sešli se předsedové klubů
v saloně praesidia. Hrabě Vetter požádal je
za souhlas k tajné sehůzi. Sdělil, že poslanci
dr. Eisenkolb a Stein uvolili se vzíti
svou známou interpellaci zpět, bude-li veřejně
jím, předsedou, vyhlášeno, že tak učinili do-
brovolně a že hr. Vetter dodá, že oba ti pá-
nové zachovali se »co nejlovalněji a nejochot“
něji« a že se předseda přesvědčil, že jich dotaz
není leč překladem známého tiskovými úřady
v Německu propuštěného spisu sv. Alfonsa
Liguoriského, narazil však na nejrozhodnější
odpor u zástupců katolického centra, Poláků
konservativní šlechty. K tajné schůzi nebyl
zmocněn, naopak donucen, aby druhý superlativ
vypustil a první proměnil v positiv.
Pö 11. hodině účastníei kohference se ro-
zešli v největším rozechvění. Bývalý předseda
dr. Viktor Fuchs zvolal: »Nyní teprv
nel« Na poptávku, koho se slova ta týkají
pravil že — spolku katolické strany
lidově s německými radikály. D
Kathrein pak, tento hlavní bořitel pravice
Vetter
doktor
Eisenkolb
Stein
Liguoriský
Polák
Fuchs
Německo
spolek katolický strana
16
article
kterému spolek »s českými Husity« byl mrz
kostí před Hospodinem a který na čtvrtý rok
již pracuje o allianci s německými výstředníky.
mával prudce růkou a křičel: »Ted mi spadlo
bělmo s oči ! Teď vidím, kam jde směr !« To
kromě p. dra. Kathreina viděli také jiní
mnohem dřív, ale nebylo jim věřeno.
Již však ozýval se po celé budově parla-
mentního paláce elektrický signál svolávajíeí
poslance do zasedací sině. Ta byla v minulě
plná. Gallerie také. Sotva superintendent dr.
Theodor Haase, který pozdraviv se z těžké
nemoci doveden byl na své místo dvěma kol-
legy a složil slib, hr. Vetter oznámil: »Po-
slanci Stein a Eisenkolb odvolali loyálně
dotaz, který vzbudil pohoršení a který, jak jsem
byl požádán konstatovati jeho podavateli, jes
částečně doslovným překladem
knihy »Morální theologie« »sv. A lf o nsa
Liguorijiskéh o.«
Sotva to dořekl, spustil posl. Wolf, jenž
stál uprostřed dvorany vedle křesla dra.
Kathreina, kovovým hlasem: »Hanba kato-
lickým klerikálům! Jest pravda, že jest v této
knize navedení, jaké se mají dávati otázky ve
zpovědnici ženám a dívkám.«
Předseda katolické strany lidové
vyskočil a nepožádav ilani za slovo, hromovým
hlasem, provázeje každé slovo rázem na pult,
takto protestoval: »Musím ohraditi se jmenem
katolické církve proti tomu, by zde byla hano-
bena způsobem tak ohavným a katolický lid
urážen ve svých nejsvětějsích cifech. Prote-
stuji jmenem celého klubu proti ničemnému
takovému podezřívání. Není pravda, že
tento dotaz jest doslovným neb alespoň
příbližným překladem spisů sv. Alfonsa
Liguorijského.«
Trojnásobná salva centra, Poláků, konser
vativní šlechty a Slovinců provázela tyto výroky
pronesené s největší fysickou silou.
doktor
Haas
Vetter
Stein
Eisenkolb
Wolf
Liguorijský
Polák
17
article
Polom měl zase sólo pan Wolf. Zdvi
haje pravici kolmo nad hlavou křičel, napínaje
do krajnosti svůj orgán: »To jest mravouk
římsko-katolické eírkve ! Tohle se uči v semi-
nářích! Takhle se vychovávají feudálové
Trpte jen dále, aby vaše ženy a dcery byly
takto vyptávány knéžoury 1 My toho neztrpíme
To jest rukojeť pro kněžoury, jak mají ve zpo
vědnici jednati s našimi ženami a dcerami
Na to jest odpověď jen jedna
PryčodŘímalo Pryč o de Ř i m a
Pryč od Řimalemu olvd omnčusev io ene
Hluk, lomoz a nepokoj vzrostly zatím tak.
že všechny hlasy splývaly v jeden šum. Bylo
jen viděti, jak několik poslanců vztahuje ruce
k předsedovi, žádajíce “ za slovo.
Ten však připravil« sněmovně překvapení.
Nuřídil tajnou schůzi by v ní dal pro
č1sti dotaz, jejž poslanci Stein a Eli sen-
kolb již odvolali! Na četné výtky proč
po tolikerých námahách, aby její obsah zůstal
tajný širším kruhům, proč zejmena vzhledemk
vyslovené ochotě podavatelů pokládati tento
dotaz za neexistující přece jej chce dáti pro-
čísti v důvěrné schůzi, odvětil: »Pro vý
křiky Wolfovy!« Pan hr. Vetterse
tedy opět skoncentroval na zad. Tentokráte ze
strachu před německými radikály!
Pomalu vytrácelo se obecenstvo z loží
s galerie. Odeházejíce ze svého místa viděli
jsme ještě jak dole tísní a tlačí se vše do
předu, kdež antisemité se prudce sr a zili
s ochrpenými Všeněmci. Jsouce pak již
venku slyšeli jsme veliký hluk uvnitř. Bylto
applaus vzdaný hr. Dziedu s z y c ké mu,
V úrobném prodejii
ranní číslo o sobě . . . za §h
odpolední.
zs 2h
Ve filialkách za venkovs
ransí časl-
odpolední-
Inseráty
platí se hotově rapře
Přeěnlncení a inserty přižímá sdmini-
strace v Marlanské ulici č. 3
Tám nacházejí sa těž redakce
tiskárns a ezpedice „Národnich Listě“.
Rukopisy ze nevraosi.
Wolf
Stein
Eli sen
Wolfův
Odeházejit
Polom
Marlanský ulice
18
article
kterýž ujav se slova děl: »Lituji velice, že jsem
nucen mluviti v schůzi tajné. Bylo by mně mi-
lejší, kdybych to, co povím, mohl říci veřejně,
aby to slyšely nejšírší vrstvy lidové. Neznám
obsahu interpellace, o kterou jde. Z výroků
presidentových však seznávám, že protivi se
náboženským citůmobyvatelstva a že je v ní
závadných míst velice mnoho. Slyšel jsem
tu také výkřik »Pryč od Římals
Toto heslo vydávají lidé, kteří přidružiti chtějí
k narodním zápasům ještě náboženské, by po-
bouřili voličstvo do míry nejkrajnější. Zvykl
jsem pohříchu viděti, že v této sněmovně po-
minul veškerý smysl pro politickou slušnost a
často jsem byl svědkem, kterak se zatahují
věci náboženské do politických. To je počínání
velmi nebezpečné. Ti, kdož je provozují k účelům
agitačním uvalují na své svědomí velký hřích.
Prohlašuji, že musíme co nejrozhodněji pro-
testovati protí tomu, by uráženy byly nábo-
ženské city třebas jen malé části státních
občanů. Nedosti zápasů národních, vy chcete,
pánové na lavicích německo-radikálních, ješté
zanésti do této říše strastné boje náboženskéa
způsobiti občanstvu válku na všech stranách?
Tvrdite, že kniha, která je uvedena v. dolazu,
je určena pro seminář. Také nejprostší váš volič
ví, že soudní mediciny je třeba a že se tam
vyskytují věci, které nelze dáti na veřejnost.
Zpovědník musí znáti všechny, také nejtajnější
hříchy. Užívá se tu nedovolených zbraní. Jme-
nem polského klubu protestuji proti podobným
interpellacím a projevuji zároveň naději, že
předseda dovede jim zabrániti pro budoucnost
cestu do protokolu.«
Takový byl tenor výkladů polského mluv-
čího. Poslanec Wolf, stoje poblízku, naň se
jednou osopil. Hned byla pozornosť odvrácen
od hraběte Dzieduszyckého. Mladý pols ký
kněz, hrabě Komorowski vztáhi
ruku proti poslanei Wolfo vi.
Wolf
Dzieduszycký
Komorowský
19
article
Jen v treřina a boyla by z a sáh la
jjeho tvář.Ale včas ji zadržel
P. Pastor.
Četba spisu, který je obsahem a podkladem
interpellace Eisenkolbovy, potom počala. Celou
musil vykonati poslanec Hočic a sám. Napřed
poslouchalo se klidně, když však přicházely
věci čím dále, tím hnusnější, voláno Poláky a
členy katolického středu: »Dost! Fuj! Přestat
čístl Neslýcháno!K tomu není parlament
zábéžo
Hanbal“
Dr. Kathrein navrhl, aby se zastavilo
čtení, předseda nedal však o tom hlasovat.
Potom celá skoro pravice uspořádala hromadný
exodus do kuoárů, pro zpravodaje tolikéž za-
vřených. Tam stáli, hlasilě rozmlouvajíce a pro-
nášejíce soud o hr. Vettrovi nevalně
přiznivý, poslanci v hustém tlumu. Sem
přišel také dr. Körber, touto příhodo
velice znepokojený! Pro něj byla ci-
telnou nehodou. Byla jeho desavouováním n
celé čáře.
Po skončených volbách zastávalť na místech
nejvážnějších opravdově a horlivě mínění, že
němečtí radikálové — tenkrát neměli ještě spo-
lečného jmena. »všeněmecký svaze —
nyní, kdy jich je 21, jsou docela jiní
lidé, než před volbami a že jsou stranou za-
jisté ku práci ochotnou. Ukázalh že nejsou ted
jiní, než dříve, že jim zhola nejde o prácia
že se nezměníla s jejich počtem též jejich
povaba.
Po malé čtvrt hodince rozplašili veškeren
blud o svých snahách. Opět svolával totiž elek-
trický signál poslance do zasedací síně, by vy-
Pastor
Hočic
Polák
Hanbal
doktor
Kathrein
Körber
Dosta
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 23. února.
—š. (Kronika.) Zlé časy přitrhly na
náš Zlatý dům ! Jaká pohroma ! Stroj porouchán.
činnost ochromena, umělecké těleso rozbito, zde
hlava, zde údy!
Marně lidě dobré vůle snaží se prostřed-
kovati.
— Lidičky, dejte si řícil! Uvažte, náš
přední ústav! Mějte uznání, povol každý
trochu!
Nelze. Věci dospěly příliš daleko.
— Nemožno upustit od požadavku disci
pliny! namitá správa.
A nemůžete správě nedali za pravdu.
— Nemožno působit v tělesu, kde svazy
spolubyl jsou zpřetrhány! zní to z druhe
strany.
A cítíte, že i tu se hlásí ke slovu princip
jemuž třeba se pokloniti.
Všechny urovnavací pokusy selbaly. No í
lidé přijdou, disciplinovaní snad, ale bez reper-
toáru, nesecvíčení, nováčkové. Bude třeba začí-
nati od začátku. Jaká lopola! Svlzele, ztráta
času, škody umělecké, hospodářské .. . Těžké
rány hojí se pomalu, hnisají rády, provalují
se ..
Jaké průzory do budoucnostil
A jak už bývá při pohromách, rozkvašená
mysl cítí potřebu odlehčení. Především se ohlí-
žíme, jak uleviti spravedlivé nevoli.
— Kdo je vinen? Sem s vinikem ! Ať je
pověšen, kolem zpřelámán, čtvrcen !cn. ,
Jsme zase o drahou zkušenost bohatší ve
svém národním životě! Tolik jsme se už na-
trpěli pro svůj nedostatek zkušenosti. Citím
přece dost talentů v sobě, tolik píle vynakládáme,
tolik energie! A přece, jaká malomoc v celku,
kolik porážek, trapných nezdarů, kolik pokoření
jsme už zažili! Pomalu dospíváme k poznání
příčin toho našeho žalostného malomocenství.
Nedovedli jsme svoje síly ústrojně zřídit a
soustředěné účinně k velikým úspěchům obracet
Proti sobě vidime všude vlivy a mocnosti veli-
kých organismů a u nás jen vždy chabá, účin-
ného svěbytí neschopná rozptýlenost. Tak jsme
stále nuceni jen se plaziti a krčiti v porob
Praha
21
article
cizích vlivů a mocnosti, sehopni leda s energi
nastupovati druh proti druhu, ale neschopni vy-
prostiti vlastní celek z cizího podruží. Jak málc
zřízení ústrojných se nám posud podařilo stvo-
řiti a zachovati! Náš přední ústav umělecký
byl jedním z nich. Byl to organism, na jehož
sílu a zdatnost byli jsme právem pyšni. A te
tu zas naším vlastním přičiněním roztřesen, roz-
valen v základech leží ..
Třeba ještě daleko hledati vinníka?
Nejsme tím vinníkem sami? Není jim ona
nezkušenost, ona znesnadněnost se zákony
ústrojného života, která už tolik nezdarů nám
přivodila? Náš nedostatek tradic, náš nezřízený
neovládaný pud ku předu, schopný jen okamžitých
záchvatů a výbuchů, ale neschopný klidného,
průmyslného postupu k cili ? . .
22
article
Oč běží? O disciplinu, která byla porušena
a bez níž umělecký ústav nemůže existovat.
Co je vlastně disciplina? V čem záleži?
Dá to už potřebnou diseiplinu, je-li jen na
jedné straně právo poroučot a na dvuhé povinnos
poslouchat? Zde hromada lidí, z nichž každý
něco umí, bere nějakou gáži a je za to pod-
řízen, a zde safraportský chlapík, který všemu
rozumí, bere největší gáží a před nímž se
všecko musí třásti? Dá to už žádoucí vzorek
díscinlinovaného tělesa?
Zkušenost učí, že nedá. Nadejde chvíle
taková zdánlivá, jenom na strachu z úřadní
moci založená disciplina vyleti náhle s fanfárou
do povětří. V každém vojenském reglementu
stojí, že pravá kázeň má dvě stránky, jednu
úřadní a jednu — mravní. Podle reglementu
nemá představaný spoléhati na svoji úřadní moc
nýbrž má sí najíti cestičku k mravní bytosti svého
podřízeného, má hledět získati jeho důvěru.
jeho náklonnost, jeho úctu.
A z těchto vzáených složek má konečně
vzniknouti ona mravní převaha, která je ne
zbytná k udržení discipliny i v nejtěžší chvíli
A ten nadbytek mravních sil nahromaděný pro
kmotra Příhodu sluje — autorita. V němje
tajemství oné diseipliny, která připouští, aby by
představený řízný ve své funkci, bezohledný
v konání povinností a přece byl si jist, že soubon
sil, jemu podřízených, drží na drátkách, žeza
ním, jak se říká, půjdou do ohně.
23
article
— Ale, božínku, to všecko je tuze krásné
namitá správa. My také chceme dbáti spole-
čenské stránky podniku. Ať jen členstvo dříve
nastoupí svoje povinnosti ve svazku. .
A členstvo? Co odpovidá?
— Nemožno nastoupit ! Nemáme — dů
věry 1 :.
Tu to máme! Důvěra se ztratila. A kde
důvěry není, není autority, a kde té není, když
uhodí okamžik, je po disciplině. Kam seto
podělo všecko?
Máme v přehledu leda vnější průběh procesu
Bylo kdysi všecko jiné ve Zlatém domě.
Organism byl dobře opatřen. Byla disciplina,
byla chuť ku práci. K dokonalosti scházelo snad
ledacos, ale podmínky vývoje byly dány. Ale
najednou to odněkud přivál vítr. Taková ho-
rečka na nás padla. Začali jsme býti velice
nespokojeni se svým Zlatým domem. Chtělo
jsme, aby v něm všecko bylo dokonalejší, mno
hem dokonalejší! A nejraději hned! A že ná-
prava dosti rychle nepřikvečila, jak james
přáli, popadl nás ten das anarchismu. Hned
jsme byli hotovi s úsudkem.
zlatý dům
24
article
— Divadlo je v úpadku! Kleslo pode vš
kritiku! Špatné vedení je vinno! Vedení je ne-
schopno. Nestojí za nic! Nezbývá než převrat
Ať žije převrat ! Pryč s vedením ! ..
Nebylo sice tak zle. Sedmnáct let práce
mělo vedení za sebou. Mezi tím mnohý úspěch
mnohou zásluhu. Cizí znalci, nezaujatí, přicházel
a ubezpečovali:
— Máte slušné divadlo, žádný zrovna div
světa, ale na dané poměry slušné divadlo, orkest
na příklad výtečný. Ostatní věci mezi námi bez-
toho nejsou na stupni tak vznešeném, aby uměn
mohlo být nejdokonalejší . ..
Ale už bylo vše marno. Měli jsme svoje
přesvědčení, svoji fixní ideu. Sami jsme si j
vštípili. Žijeme tak těsně pohromadě, přirozen
zvášněni proti sobě denním zápasem, neschopn
o sobě klidného soudu! Už bylo všecko usla-
noveno a hotovo:
— Převrat! Jen převrat spasí naše umění
Nu a převrat se dostavil se vším komon-
stvem. Je vždy všude hojnost živlů, kterýmje
rozkoší převrhati a srážeti, co bylo na vrchu
Ti hned s vervou chopili se hesla. A takt
Klesla
25
article
ani nešlo tuze z tuha. Staré vedení nahražen
novým.
Oddechli jsme si z hluboka
— Nové vedení máme, teď jistě půjde vše-
cko lépol těšili jsme se.
Vskutku nadešly večery nových zajímavýe
nálad na seéně, dokonalejších nuanci v orkestru
Konečně! Jaká radost! Ale běda! Radost ne
trvala dlouho,
Neuplynulo půl roku a čeho jsme se ne-
dožili! Staré vedeni, za dobu mnohaleté čin
nosti vládlo jakousi autoritou v tělese. Ta s při-
vratem ocitla se ovšem pod zemí. Nové veden
přišlo sice s odbornou svojí kvalifikací, s plnou
úřadní mocí a s nejlepší svou vůlí. Ale ty kva-
lity pohříchu nedají ještě onu autoritu, jak
má zapotřebí velké těleso pro jisté okamžiky
společenského života. A kde ji opatřit? Auto-
rita není rekvisita, aby dala se odevzdat, nedá se
koupit, ani zdědit. Je to mravní hodnota. Třeba
ji teprv získat. A k tomu je třeba při nej-
menším času.
26
article
Vázk už tu někdo byl, kdo se o to zna-
menitě postaral, aby toho času — nebylo. Ti jist
živlové, navnadění rozkoší prvního převratu,
přišli tomu kácení na chuť a svého požitku ne-
hodlali se tak snadno vzdáti. Netrpělivě už pře-
šlapovali. Školu měli výbornou. A když nadeše
moment, zaháje na procedura vesele znovu. Nové
vedení než se nadálo, mělo osvědčené epiteton
»neschopnosti« obratem vlípnuto do tváře. A po-
třeba nového převratu, rozumí se, prohlášena
znovu za dokázánu.
Ku podivu, do jakých podrobností se opa-
kovala procedura. Ježto »systematické odsuzo-
vání všeho, co stará správa podnikala«, poprvé
tak znamenitě působilo, spušléno teď nemén
»systematické odsuzování všeho, co zase pod-
nikala nová správa«.
A kolovrátek hrál jen což l
Útoky zjevné i skryté, anonymní články.
brožury, až po ty protestní schůze, všecko
jako podle seznamu. Všecko! A dílo se
ovšem zdařilo. Musilo se zdařit. Práce byla
vyškolená. Převrat proveden. Ne-li tentokrát
s hora, tedy z dola, Ale převrat je převrat.
S rukama sprásknutýma stojíme, užaslí, nad
dílem zhouby.
Draho jsme zaplatili těch několik scéni-
ekých nálad a hudebních nuancí, o něž při
novém stavu věcí domnivali jsmu se že jsme
zbohatli
27
article
A naučení? Je to konečně stará zkušenost!
Zdaž si ji zapamatujeme?. Pravý rozkvět je-
nom na základě klidného vývoje je možný.
Umělecký ústav neni jen spřežení uměle-
ckých sil, ale také útvar společenský. A ten
má svě zákony a svoje podmínky života.
— Co chcete? Stará správa měla sedm-
náct let služby, mnohý úspěch i mnohou zá-
sluhu za sebou, a čeho se dočkala ? Když
trudná hodinka nadešla, nebylo pro ni nikdě
mravní opory ! Čeho leprv smíme se nadíti
my, drobní podřízenci tělesa ? .. tak u vé-
domí náhle objevené vratkosti své podstaty uva-
žovalo poplašené členstvo. A tak s logikou,
takřka slepého pudu vzniklo ono odhodlání
k nejkrajnějšímu kroku. Tak ve světě mravních
sil souvisí příčina s následkem. Jako ve světe
živlů jeden převrat je těhotný zárodkem pře-
vratu druhého.
— Ale my měli aejryzejší umělecké cíle
na mysli! namitají zástupci prvního pře-
vralu.
— A my zase na humanitu přísaháme
odpovídá druhá strana.
Na heslu, jak vidět, nesejde. Způsobi
převrat není ani tak velké umění. Ale výsledek
je vždy stejný. Rozpoutání živlů a v zápětí —
reakce.
— A jak se tedy domáhati rozkvětu umě-
leckého, ne-li za každou cenu ?.
— Třeba k němu všemi silami pracovati,
ale . . . nikdy na úkor vyššího principu
A který princip naproti uměleckému je
tu vyšši, netřeba vykládati. Je to prospěch
celku, onoho celku, jenž má takou potřebu,
aby organicky sílil a se vzmáhal. A pak po-
třeba šetření závazků mravních, bez jakých
žádná společnost nemůže existovat.
— A což? Má se snad umělecký ústav
státi — invalidovnou? . ..
Nu, mezi invalidovnou a tím extrémem
snad se ještě najde odstin uměleckého ústavu,
který dovede sloučit umělecký prospěch s vyš-
šími principy národním a společenským. Ne-l
Napřed život a potom — umění