ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 ef187470-6601-11dc-9dd6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 39 celkem · entity: person 116, place 43, org 18, work 11
1 masthead
23. února 1901
2 masthead
Příloha „Národních Listůůi
3 masthead
k čislu 5.
4 masthead
Strana 9.
5 title
Z literatury.
6 article
Matice česká. S prvním dnem nového století připadlo nám hned jabileum: nejstarší ryze česká korporace vědecká vstoupila toho dne v osmé desetileti své požehnané činnosti. Pouhé jmeno Matice české, kolik vyvolává vzpominek, navždy jsoue spjato se jmeny Palackého, Jungmanna, Presla. Se jmeny skoro všech předních vlastencůva učenců našich z první poloviny XIX. věku ... Čím kdysi byla Krameriova Česká expedice, tím stala se čtvrt století po smrti Krameria Matice Jaký však už pokrok! Kramerius mohl vydávati skoro výhradně jen kroniky, strašidelné historie a vůbec spisky prostonárodní, Matice od samého počátku třímala prapor vědecký. Nebýt Matice. dlouho bychom byli čekali na českou knih vědeckou a na vydání (starých) památek lite- rárních. Z velikých podniků Malice stačí jmeno- vati »Slovnik«, »Slovanské starožitnosti«, »Staro- a »Novočeskou bibliotěku«, jakož i »Památky st. literatury české«. Dnes těžko chápeme tu touhu po Matici. tu tklivou lásku k české knize a obětavost skromných buditelů, kterou tak dojemně vylíčil Rais ve svých »Zapadlých vlastencích«, Málo majetní venkovští kněži, učitelé u studující dosu tvoři hlavní kontingent Mauičkářů. Dnes těžko můžeme pochopit nesnáze a protivenství, jež české knize vědecké tehdy v cestu se stavěly.
Palacký Jungmann Presl Krameriův Kramerius Matica Rais
7 article
Dnes nalezá i vědecká kniha česká ochotného nakladatele a dostatek odběratelů, dnes nejsou zelené knížky matičné jedinou stravou vědění- chtivého českého člověka, mizice v záplave ostatních. Přes to však, že soukromá podnika- vost a četné, lépe dotované korporace umožňuje stálý silný proud českého knižného živlu, ne- ztratila přece Matice podnes na významu svém a zůstává i nadále platným činitelem. Sbor matiční od založení Palackého nebyl pouhým vydavatelským družstvem orgánu Musea — nýbrž byl od počátku střediskem českého literárního života a prostřednikem mezi Čechy a duchovným světem slovanským. Nemohlo jinak býti v korporaci, kde postupně zasedali — kromě Palackého, Jungm enna a Presla — Šafařík, Hanka, Erben, Čelakovský, Tomek, Riegerl Snad není nevysvětlitelno, že ústav tak starožitný dnešním bujarým rozvojem zatlačen do koutka tiché, málo pozorované exi stence. Činnost Matice, nepožívajíe náležité pozor- nosti a podpory, znenáhla přirozeně ochabo- vala v době, kdy na veřejnosti české začalo s rojiti velikými díly skvostné úpravy a nerušené do těch dob nákladnosti. Dojemně čte se dnes na obálce každého téměř sešitu stesk Č. Č. M. na nedostatek účastenství v obecenstvu. Příčiny jsou zjevny. Nejsouc podnikem jenom na finanční zisk vypočteným, nemohla se Matice stavěti do služby dočasné záliby, aniž, kotvic ve staré, ctihodné tradici, dovedla se utikati k účinnému podněco- vadlu mode ni reklamy. Na druhé straně utkvělý názor o »šosáckosti« všeho, co s Museem sou viselo, nemálo přisplval k šíření neblahých před sudků. Vznikem nověho mohutného tělesa Akademie České ovšem přesunut úkol střediska literárního a vědeckého trvale v neprospěch staršího ústavu.
Palacký Jung Presl Šafařík Hank Erben Čelakovský Tomek Riegerl Matica Čechy Matica
8 article
Řada vědeckých společností, jichž publikace vě- novány jsou přísně vědeckým, speciálním pra- cím, dovršeno jest dilo decentralisace. Novější dobou Matice dovedena je výhradně si hleděti vydávání knih sice vědeckých, přece však i širšímu obecenstvu přístupných. Pokra- čovati dále na tomto poli bude asi pro nejbližší budouenost hlavním úkolem jejím. Na ní samé jest, aby všemi prostředky na tomto poli bývalé posice svoje znovu dobyla. Vydávání »Dějin Prahy«, v nichž slovutný nestor naší literatury s mladickou energil pokračuje, stále doplňovan donášením předeslých dílů, dnes až do osmého dílu již rozebraných, je nejbližším jejím úkolem. Snad by se Matice zavděčila mnohým zaklada- telům také novým vydaním starších, dávno již rozebraných, však stále hledaných děl, jako Tiel- trunkova »Odporu stavů českých«, V. Zeleného »Života Jos. Jungmanna« a přiměřeně na zá- kladé nových objevů a výzkumů doplněného »Výboru«, dále novým vydáním a pokračováním v »Památkách staré literatury české« a j.v. Šťastná byla myšlénka učiniti na základě dohod- nutí s Ceskou Akademií zakladatelům přistup nými některé publikace Akademie (Winirův- »Život církevní« atd.). Bylo by si přáti, aby myšlénky nebylo zanecháno. Poslední ročník Č Č. M., v němž čteme studie Vrchlického a Kampera, dává tušiti, že ani nejstarší naše revue nehodlá zavírati se proudům novějším. Značnou měrou dalo by se snad působil ke zvýšení účastenství návratem ke dvěma osvěd- čeným již prostředkům: pořádáním rozprav přednášek jako ve »Sboru archaeologickém« »Sboru přírodovědeckém«, volně i hostům při- stupných a včas novinami ohlašovaných a udl lení prémii novým zakladatelům, jak dálos v lelech sedmdesntých a osmdesátých se skvě lým výsledkem. —ský.
V Zelený Života Jungmann Vrchlický Kamper Praha Matica Matica
9 article
České spisy.
10 article
Jan Rokyta: »Lekniny na hlubinách Básně. V Praze. Nákladem vlastním. Tiskl Aloi Wiesner. 1900. 8 . Čtvrtá sbírka sympathického autora vrací se p milostném intermezzu knihy »Lilie z Tvých zahrad- k myšlenkovému pásmu obou prvých sbírek »Kdyi se připozdívá« a »Světla a bludičky«. Jsou to my šlenky tuchy a dumy tiché bolesti, odevzdaného umí rání, trpkého avšak překonaného zklamání. Přízvuky klidné, neklnoucí a nebouřící, ale mužně vážné opravdové. Žádné pozlatko citu, žádná pěna vášni- Zde je vše čisté a ryzi, mírně, jemně řečeno, za to však upřímně a hluboce procítěno. A vše tak vni- terné, duševní, jako étherické pozdravy ze zásvělt. tajuplně šeptané hovory nehmotných retů, stisky ne- viditelných ruk, polibky duší prostých smyslné tíže. V katakombách minulosti, mezi rovy, nad rumem illusí, na prahu lepších světů záhadného záhrobí tam rozkláda se říše snivého poety, plná kouzla reliquií a zlatých přísvitů. Elegie jest základním tó- nem té poesie, ztlumené barvy jejím koloritem: než básník nalezá vždy nové variace, nadechává svým úllým výtvorům vždy nové odstíny. Jeho zpěvy maji vždy svou oduševnélou, krásně vyslovenou náladu vždy cosi, co dodává jim nového půvabu, ať odstí- nem tohoto zcela individuálního naladění, ať detai lem myšlenky či podrobností práce. Forma Rokytova jest neobyčejně ryzí, výaz snggestivní, verš začasté velmi hudební, jakkoli prostředky básníkovy jsou nenápadně. Právě ta nehledanost, srostlost obsahu s básnickou dobou, ta duševní harmonie a ty čisté
Rokyta Wiesner Praha
11 article
inspirace tvoří vnitřní krásu Rokytových veršů. Snad jiní pějí blyskavěji, nádherněji, oslnivěji — tak in- timně, něžně a duchově jenom Rokyta. To zůstane již jeho specialitou. Kniha rozvržena jest na tři oddíly, celkem jen nepatrně od sebe se lišicí. Oddíi prvý: »Bolesti a smutky« udává jaksi tón sbírky, přednáší hlavní thema, jímž jest bolest života. Druhý, polskému ba- sníku Kazimíru Tetmajerovi věnovaný: »Před po- hledem smrti« rozvinuje dále ono thema, blíže se samému jádru jeho, k nerozřešenému a přece vždy znovu lidstvo tajuplně vábícimu problému smrti.
Rokytův Rokyta Tetmajer
12 article
Třetí oddíl: »Usmiření« uzavíra celek několika an ne tak vyjasněnými, jako spíše resiguovanými akkordy. K nejlepším čisiům knihy naležejí z prvého oddílu básné: »Katakomby«, »Iiluse«, »Já nebyl doma «,z druhého »Slzy«, »Vzpomínka«, »Na dušicky«, zvláště však »Básník umřel«, dojemný to pozdrav za Ota- karem Mokrým, z posledního pak především »Resi gnace« s tím krásným refrainem: »Aspoň bude všecko bílé — v dalné lány, v dálné míle«. Tako vých hudebních slok, které zpívají a malují zároveň, je vůbec v Rokytovi více Rekapituluji z předešlých oddilů: »Zazpívejme píseň jinou«, atavistickou »Ná- ladu«, »Požáry«, »Ples« a »V podzimním vanutíe, z tohoto melodické sloky »Co jsem — a co jsem býti moh'« Literárně zajímavy jsou vzpomínky »Dva velci« (na Nerudu a Hórnika) a »Vysvobození« (na Jana Antoše). K myšlenkově závažným dlužno při- čísti ještě Ignátu Herrmannovi věnovanou báseň »Život« a Ladislavu Ouisovi »Labyrint světa a ráj srdce.« Čtenář najde však i v básních tady nejme- novaných vždy procítěnou náladu, krásný útvar a mnoho k přemítání Kniha Rokytova nepatří k těm. jež odkládají se po prvém přečtení Přítel poesie rád se k ní bude vraceti a nalezne v ní vždy ušlechtilé povznešení mysli. Příznačné dnešním poměrům nakladatelským jest. že kniha vyšla nakladem vlastním, jakkoli spisovate požívá již zvučného jmena i jako básník (Jan Ro- kyta) i jako horlivý přeborník myšlenky slovanské (Adolf Černý). Ale tím potěšitelnějším faktem také. že kniha za krátkou dobu čtyř pěti měsíců téměřje vyprodána. Kniha vlastním nákladem vydaná se dnes již neztratí!
Ota Rokyta Požár Antoš Herrmann Ouis ro Černá Mokrá Rokytov Nálada
13 article
* Zikmund Winter, Život a učení na par tikulárních školach v XV. a XVI. stolotí Kulturně-historický obraz. Spisů musejních číslo CLXVIII. V Praze 1901. Nákladem České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Každý nový spis Wintrův jest u nás literární událostí, neboť čtenář může s důvěrou předpokládati. že z přebohatých zdrojů svých zápisů archiválních podává vynikající kulturní historik český novou seri vzácného poučení o osvětě předků našich. Po ze- vrubném vylíčení duchovního života v Čechách a po poutavých dějinách university Karlovy až po tragický její závěr roku 1622 nasleduje opět v krátké dobé veliké dílo o vývoji a dějinách těch škol, které před bělohorskou katastrofou nahrazovaly nynější obecné i střední školy, tak zvaných škol partikulárních. Po této stránce neměl Winter dotud ani předchůdce ani vzoru, neboť kromě některých záslužných sbírek školských listin všechny dosavadní pokusy vylíciti dějiny českého školství jsou přes zmíněné nadpisy pouze mělkými dilettantskými kompilacemi s neta- jenou tendencí licholití nynějšímu strnulému forma- lismu školskému.
Winter František Josef Wintrův Praha Čechy Český akademie císař univerzita Karlov
14 article
V úhrnu referátu našeho není lze vylknouti ani hlavních stránek přebohatého obsahu ani všech vy- nikajících předností, jimiž nový spis Wintrův se vy- znamenává. Přece však budiž vzpomenuto, že dle vyšetření spisovatelova jest XV. a XVI. století, tudíž doba české reformace, klassickou dobou škblství na- šeho. Kvantitativně i kvalitalivně školství české ře- čených dob převyšovalo školství okolních zemi, ne- vyjímajíc ani evangelické školy severoněmecké, řízené die řádu Melanchtnonova. Převážná část tehdejších škol českých spravovala se universitou. Karlovou. která po vzniku husitství osvojila si právomoc hrad- čanské scholasterie, a o těch školách vedle jesuit- ských podařilo se spisovateli zjednati si údajů nej- hojnějších. Z nich seznáváme, že partikularním školami našim gymnastím nížším rovnými honostla se i malá česká města — příkladem buďlež Bohdaneč.
Wintrův Melanchtnonův Karlová Bohdaneč
15 article
Nový Knín, Kostelec na Labi, což svědčí o veliké touze lidu českého po vzdělání V pražských městech čílalo se tehdy 16 škol partikulárních vedle jesnit- ského gymnasia a dvou gymnasií německo-evangeli- ckých, která vznikla účinkem majestátu Rudolfova Všechny náboženské strany horlivě účastnily s ruchu školského, zejmena katolíci, kteří vedle uni- versit jesnitských v Praze a v Olomouci pomýšleli na třetí svou universitu v Chomutově, neméně i bratří čeští, jichž akademie rožmberská v Soběslavi za příznivějších dob byla by rovněž nabyla povahy university. Než i kvalitativně školy české vynikaly. Před- nosti moderní školy lze již uznamenávati v řádech Codicillovu a Bachačkovu, jimiž se spravovaly. Hlav- ním předmětem vyučování byla sice latina, vedlene však nezanedbávány ani jazyk český ani reálie. Vy- učovalo-li se na mnohých z těchto i jazyku něme- ckému, nedálo se to snad z jakést přednosti k němu. nýbrž z potřeby, aby ve školach byly vedle mrtvých i živé jazyky pěstovány. Raz nejnárodnější a po jistou míru i nejmodernější měly školy bratrské v čemž spočivá klič pro posouzení činnosti, kterou pohříchu ne již k užitku českých škol — roz- vinul Jan Amos Komenský. * Soupis lidových památek v krá- ovství českém. Dil I. Lid na Hlinecku.
Codicillův Bachačkův Jan Amos Komenský Nová Knín Kostelec na Labe Rudolfov Praha Olomouc Chomutov Soběslav Hlinecko Dila I . Lido
16 article
Napsal dr. K. V. Adámek. Nákladem České Aka- demie 1900. Z proslovu vysvítá program nového vědeckého podniku. Líčení počíná popisem lidového bytu na Hlinecku. Pro vyličení života lidu pokláda se za základ vývoj člověka. Lidské vlastnosti, fysickéa duševní vlohy mají důležitý vliv na vývoj poměrů jednotlivců, rodin, obcí a společnosti. Obraz život na tom základě podaný stává se jednotným a ucele ným, důsledně-li se přihliží i k vzájemným vztahům i stykům jednotlivých jeho stránek. Ve vydaném dílu, jejž archaeologická komise Č. Akademie pokládá za vzor a příklad, jak další obvody popisovány budou, předveden obraz života lidového od kolěbky až do rakve. Po kapitole o narození a dětství sto- puje se vývoj a způsob života různých vrstev v mládeži, v chase a j. Kapitola o svalbě s boha- tými zvyky, pověrami a řečmi jest přechodem k lí- čení života společenských organisaci. Z rodiny do- stáváme se do sousedstva, procházime celou dědinou poznávkme její správu a zasvěcujeme se v jednotlivá období i druhy činnosti jak v domácnosti, tak v poli Po práci zemědělské líčeny jsou všeliké jiné styky lidu s přírodou a lidová znalost její, zvlástě obráže jicí se u velikém počtu lécebních prostředků Kapi tolou o smrti ukončen výpis života pozemského Následuje pojednání o názorech lidu na život po hrobní a vybajený. Tu otvírá se pohled do duševní diiny lidu. Ta jest poslední kapitolou objemného dílu. Po něm má následovati vylíčení slovesných památek a různých oborů lidových památek vý tvarných.
K V Adámek Hlinecko Český Aka
17 article
Soupisem lidových památek hodlá odbor archae ologické komise vyčerpati všechny obory lidovědného studia. Neminí obmezovati se na pouhé nahodilé libovotné sbromažďovaní a kupení zpráv neúplných a nesrovnalých, nýbrž hledí vždy vyčerpati sou- stavně určitou z oblastí přírozených, v něž království české staletým vývojem jeví se býti rozvrženo. Podniknuté dílo soupisu je tim důležitější, ježto rozvětvená komumikace moderní, zrychiená a zdoko- nalená doprava, tím usnadněná výměna výrobků hmotných i výsledků práce duševní usnadňují ne- náhlé odumírání svérázného někdejšího života, kle- sání a zapadaní slovanské rázovitostí lidu našeho do víru šablonovitě jednotvárnosti kosmopolitické. Tu právě jest potřebí soustřediti všechen zřetel k získání, zjištění, zachování všelikých hmotných památek rychle mizícího obrazu. Z českých listá. * Četli jste před několika dny o českém spiso- vateli, doktoru práv a šlechtici, starci vic jak šede- sátiletém, jenž osaměle, jsa příliš hrdý, než aby se doprosoval přízně, umírá téměř hlady. Tisíce a tisíce našich děti bavilo se jeho pohádkami, jež jinde svým čtverým vydáním a oblibou, které se těšily byly by svému autoru zajistily aspoň snesitelnou existenci, u nás však nedovediy jej zachrániti od hladu. Pro slušnou řadu vědeckých studif v literatuře pohádkové byla jeho sbírka vděčným pramenem, a přes své výzdoby a přes svůj styl dobrým pramenem.
18 article
Je to jedna z těch málo, malinko sbírek lidové tra- dice v Čechách nasbírané, o nichž víme bezpečně, že byly sebrány z úst lidu, a že pokud látky se týče, byly sbírány tak, jak jsou zapsány. A co víe váží ještě, jsou sbírány již před několika desítiletími, tedy z doby minulé, z níž dnes nemáme spolehlivě, aspoň přibližně, sebráno těměř niceho Nechme však úvah o jich ceně pro děti a pro vědu a přejděme přes pozdější jeho pohádkové knižky, jichž původ dostatečně vysvětluje nynější autorův stav. Kousta- tujme jen Iakta. Najde se člověk, jenž v době, kdy málo kdo stará se o lidové naše podání, sebere hojný materál, jenž materiál ten upraví na svou dobu slušně pro děti, a dožije se u tohoto drobného čtenářstva značného úspěchu, z něhož však nemá ani tolik, aby netrpěl hlady. Snad rozpomenou se ti. kdo dětem svým dávali a davají do rukou jeho knížku, i ti, kdo bavili se ve svém dětství jeho pohádkami, na autora a splatí vůči němu za ty příjemné stravené chvile svůj dluh. V České Revui, mezi hojnými literárními články jež všímají si hlavně v stručných přehledech literatua cizích, referuje jeden též so ruském pokroku za rok 1900«, a sice podává resumé literární minulého roku.
Iakta Čechy Český revue
19 article
Látka je tak obsažná, že na tom úzce vymezeném místě nedalo se vměstnati více, než jmena četných autorů a jich děl, se stručnými, poznámkami, jež však přes to dobře českému čtenářstvu poslouží. Dou- fejme, že dojde časem též na úvahy obširnější, v nicht duševní proudy a časové idey budou vytčeny záro- veň s podrobným oceněním čelných děl. Považujeme přehledy takové, i v nynější stručné formě, za důle- žité pro české čtenářstvo, jemuž přes to, že zájem o cizí literatury hojnými překlady stoupá, dostává se dosud málo literárních informací. »Zlatá Praha« povšimla si v posledním svém čísle moderního, vskutku uměleckého průmyslu, jemuž i české firmy počínají věnovati pozornost, a oliskuje obrázky moderního salonu, vyrobeného v české dilně Jak radi bychom napsali českého moderního sa- lonu. Čeští umělci čile věnují se průmyslnému umnění doufejme, že dovedou se v té zaplavě cizích moder- ních slohů uplatniti svým originalním způsobem i v výzdobě a zřízení našich domácností. * Z České Revue zaznamenavám ještě úvahu o zemské gailerit, jež navazuje na rozhodnutí sněmu českého, jimž povoleno 20.000 korun pro rok 1901 na zakupování uměleckých děl »českých, neb v Čechách zrozených uměleů«. Autor uvažuje o tomto rozhod- nutí a shledává některé potíže, jež budou se nasky tovati při výběru děl, vznikající z příliš obšírného částečně, a na druhé straně příliš omezeného ozna- čení umělců, jichž díla mají být do gallerie pojata. Na konec míní, nebylo-li by dobře uvažovati o zří- zení národní české gallerie.
Praha Čechy
20 article
* »Rozhledy« pokračují v úvahách »Mimo litera turu«, v nichž projeven byl již dříve slesk n nespolečenský život našeho literárního světa a na osamělost, kterou v něm pociťuje český kritik. Tento- kráte obsahuje dopis literáta, žijícího mimo Prahu v němž vylíčeno, jak těžko se pracuje a žíje čiověku literárně činnému mimo pražské ovzduší, a jak málo má přímého styku s našim literárním světem. Pro- jevy ty jsou zajímavy tím, že počínáme pociťovati tesnost a nesoustředěnost našeho literárního světa, že cítíme nutnost, zjednati nějaký modus vivendi pro ty, kdo nenáležejí k úzkým literárním kroužkům. Znamená to však též, že rozrůstá se náš literární život a že bude míti v brzku potřebí širšich společenských forem, že přestáváme žíti v literatuře »en famillee — ať v míru či ve válce — a počínáme tvořití lite- rární společnost. Čtenář. Odborné spisy- * Z II. lékařské kliniky. Klinické práce uve řejňuje prof. dr. Em. Maixner. Nákl. Bursíka Kohouta. Před nedávnem vydal »Časopisslékařů českýche číslo neobyčejné obsanem i rozsahem: bylo celé za ujato publikacemi Mamxnerovy lékarské školy. Slaven tím polichu dvacetiletá působnost učitelova. A nyní zase z téže lékařské kliniky vyrojila se řada věde ckých výrobků, tentokrate ve způsobě samostatného svazku. Dorost lékařský vystupuje za uznaným mistrem s průkazy píle a zdatnosti, jež jsou tím záslužnějši čím měne je veřejnosti přistupno jejich závodiště.
profesor doktor em Maixner Bursík Praha Mamxnerův lékarský škola
21 article
Jejich výkony nebude sledovat nikdo z laisů. Musl by se vyzbrojiti jinou pozornosti, než jakou prováaí nějakou popularisační přednášku. A přece by se brav unavil a potom snad rozladil proti autorům, za to, že nikterak se nepřičinili jeho stanovisku se zblížit. Zanevřel by zcela neprávem. Věda má své růzue směry, které nelze vždy slučovat. Badatel tíhne za užším cílem: donutit jenom souznalce k uznání, že nová myšlenka skytá posavadním názorům opravu pokrok. Čím stručnější a jadrnější jsou jeho důkazy, tím lépe pro odbornou literaturu, ktera by stala s bezedným bahništěm, kdyby každý badatel pouštěl se do zbytečného zacházení až k Adamovi a Evě. Naproti tomu úloha popularisační neobejde se bez oklik a odboček. Badatelským pracem iekařským měl by laik ra- ději se vyhnout na půl míle. Osoba ku hypochon- drické domýšlivosti náchylná mohla by si jimi zka zit spánek. Čte nápis: »o tachykardii při anatami ckých změnách vago akcessorického nervu a jeho ja- der«. Rozluští jej pomocí slovníků a hlta ohsal Dočítá se, že srdce závisí ve své působnosti také o určitých dráh nervových a že porušení trati nervové na kterémkoli místě může pravidelný tlukot srdce pohatit. Poučka taková není pro živou obraznos blahodárným úkojem; spíše ji poplaší. Proto nebudi zde ani uváděno, jakými thematy naši mladí věďečt zákopníci se obírali. Prostaňme na zmince zúčast něných jmén. Doc. dr. Frankenberger. Doc. dr. He veroch. Doc. dr. Hnátek. Dr. Kose. Dr. Šimerka Dr. F. Prokop. Dr. B Stretti.
Adam Eva docent doktor Frankenberger veroch Hnátek Šimerka F Prokop Stretti
22 article
Slovanské spisy-
23 article
* V lednové knížce moskevského měsíčníku »Pycciň BĚer« na str. 88—94 vytištěn překlad povídky Svatopluka Čecha »Člověk, ktery vydal básně«, pod názvem »Ho nauuin crHxo- rnopeni. 10eci paKa Curonoaka Vexa C emrexaro. Ze slovanských listů. * Petrohradský »Kraj« vítá ve článku »Now prady« obrat, jaký nastat ve smýšlení přísně kon servativních kruhů haličských. Vynikající členové »Klubu konserwatywnego« na poslední schůzi vy slovili se vesměs pro větší respektování vůle lidu, pro součinnost intelligence a lidu ve všech oborech národní práce. »Kraje vidí v tomto potěšitelném zjevu zadostučinění za všechny urážky a podezří- vání, jehož se mu dostalo, když radil rozhodujícím činitelům haličským, aby nepodceňovali lidové hnutí. ale snažili se ho využitkovati ve prospěch celkového rozvoje národních sil a dáti mu správný směr, aby nestalo se nebezpečnou zbraní v rukou nesvědomí tých agitátorů a podněcovatelů lidových vášní. S no- vým stoletím útočí na tvrz nové pojmy, jež více nelze odbývati ani posměchem ani násilím. * Ve Varšavě vychází celkem 90 časopisů z těch jest 12 denníků, 54 týdenníky a 24 měsíč níky. První denník vycházel ve Varšavé r. 1774. Nejvíce časopisů vzniklo zde v letech 1864.—90. Z posledního desetiletí přibylo 19 týdenníků.
Pycciň BĚer Čecho Varšava Curonoak Vexa C Now prady
24 article
* Z ruských literárních novinek poslední doby poutá na sebe pozornost nový román Lejkinů »Ilepae ma«, vyznačující se všemi vtastnosím péra oblíbeného humoristy, jmenovitě zdravým, buj ným humorem a zajímavostí děje. — Kníže Gali cyn, známý pseudonymem Muravlin, vydal nový román »Baóonse«, Jest to zajímavá novinka lite rární, jak ideou tak obsahem. Babyloňany rozumějí se zde v přeneseném smyslu lidé, miuvící různými jazyky a proto nemohoucí »dostavěti věže«. Prace jest odpozorována ze současných proudů v ruské společnosti a v nejednom ohledu velmi zajímavá. — Otázek znepokojujících ruského rolníka všímá si Romerův román »Io pa r«. Spiso- vatel proslul již dříve jako na slovo vzalý znalec vesnického života ruského. Nejnovější práce jeho jest belletristickým vysvětlením zlob a nenod, tížících vesnický lid. — Oblíbený feuilletonista »Pycc. Btao- Mocret« a »Honocreh« A. P. Lukin vydal sbírku svých fenilletonů OrroOcI 3Hn«. Dotýká se v nich všech důležitějších otázek, jež vynořily se v ruské společnosti za posledních 35 let. — M. Čaj- kovskij vydal první díl obsáhlého životopisu svého bratra, předčasně zesnulého skladatele Petra Iliiče
Lejkin ma Gat Muravlin Babyloňan Romerův Lukin Petro Iliič Prace Io
25 article
Čajkovského. Životopis bude míti ještě dva díly. Kri- tika vítá jej již nyní jako nejlepší biografii vynikají- cího skladatele. — Cenným příspěvkem ku vzájem- nosti slovanské jest dílo »Boarapia H Boarapu«, jež sepsal N. Ovsjannyj. V úvodě praví spisovatel mezi jiným: »Na polich, skropených ruskou krví. vyrostla bulharská svoboda — již z té jediné pří- činy, nemluvě ani o kmenovém příbuzenství a jed notě víry, osud bulharského národa musi nám býti zejmena blízkým.« Veden touto myšlénkou spisovatel křižem krážem procestoval Bulharsko a pečlivě pro zkoumal slav jeho půdy i obyvatelstva Cenná mono grafie jeho, vydaná pomocí vojensko učebného komi tétu hlavního štábu ruského a opatřená mapou bal- kánského poloostrova, pojednává též o dějinach, literatuře a umění Bulharův a jest velmi cenným, nepostrádatelným příspěvkem ku přehledné u poznání všech poměrů bulbarských.
Čajkovský Boarapius H N Ovsjannyj Bulharův Bulharsko
26 article
* Nedávno zesnulá spisovatelka ruská V. NN. Nazarjeva vynikala nevšední plodností a byla spolupracovnicí všech čelnějších časopisů ruských. Z její prací vyšly o sobě: »la orHa a nou na (Petrohrad, 1884): »B HT ners« (t., 1885) B TIC (t., 1889): »Coót r« (t, 1839 »Hoprono Inšato« (t., 1890): »lopa-o učnolt« (t.. 1898) a »Pasubuvaas koporena«. Mimo tyto ro- mány vydala dvě sbírky drobných povídek »Ilop uon (t., 1892); »Merovu znn« (t., 188) a »Ipauus kokein«. Literární činnost zahájila v »Orenecrnen- x 3ancax« Někrasova a v pos ední době zabý- vala se skoro výhradně žurnalistikou, píšíc feuilie- tony do různých časopisů. * Professor Florinskij vydal v Petrohradě brošuru proti maloruštině jakožto, samostatnému literárnímu jazyku. Kárá snahy, jež usilují vypro- stiti maloruštinu z rámce národopisných studií a po- výšiti ji na stejný stupeň s jazykem všeruským. velkoruským. Snaby ty nesou se až k tomu, aby založena byla maloruská universita, v maloruském jazyku počínají se vydávati nejen díla populární belietristická, ale i z oboru jednotlivých věd. Mimo to usiluje se prý o založení »ukrajinsko-ruské aka demie nauk.« Proti všemu tomu bojuje brošurap. Florinského »Maropyccmit aMKL II yKpaiHscKo pycckiii ireparypuuit cenaparuasri«, vyvolaná známými uda- lostmi na sjezdě kyjevském. Slavjanin.
Ilop uon Někrasov Florinskij Petrohrad B TIC Hoprono Inšato Orenecrnen HT ner Merovo SF Maropyccmit aMKL II
27 article
Z oizích spisů * Dopis z Pařiže Maicel Prévost, L'heureux ménage. Nakl. Lemerre. Pan Marcel Prévost udal již od nějaké doby svoji nolu v našem společenském románu. Sleduje v té příčině šťastný směr, jenž se jeví ve Francii vzhledem k obnově naší literatury — hnutí to, na něž jsem již upozorail a jehož čer- vánky jsem již pozdrávil v několika pěkných dílech — autor »Polopannent a »Dopisů žen« snaží se dát svým novým výtvorům vyššího a dle měho zdán zajímavějšího rázu sočiálního. Pan Prévost ostatně neopouští pohlaví, jemuž dě kuje svoje první hlučné trinmfy a žena opět zaujímá první místo v knize »Les Vierges Fortes« a románu »L'heureux ménage«, jenž právě vyšel Avšak zajisté zde anebo nikde jest na místě tvrdit, že žena, jako jazyk z bájky Esopovy může býti upravena s nejrůznějšími omáčkami a — před stavovati brzy to nejlepší, břzý to nejhorší, nebot nic na příklad nepodobá se méně oné Maud de Rouvre z »Polopannen«, jako mužné a obdivuhodně cudné heroiny Frédérique a Lěa z »Vierges Fortese, Skorem byste řekli, že náš autor chce prohlásiti svoje »mea culpa« a chce rehabilitovati ženy, jichž podobiznu kdysi podal roztomile, ale v jaké to zka- ženosti!
L heureux Marcel Prévost Prévost Esopův Maud Rouvre Polopannen Vierges Fortes Francie Pařiže Maicel Prévost Les Vierge Fortes
28 article
Aniž bychom se vraceli k dílu »Les Vierges Fortes«, možno povědět, že hrdinka nového tohot románu jest nový typ ženy roztomilé a oddané, ač- koli zajisté nemá takovou energu, jako Frédětíque ale má cosi z kohzla a půvabu s trochou slabosti jeho Léa. Směl bych povědět, že se mi zdů i mo- rálně snad příliš dokonalé a jestlíže nemyslim, že by měly býti vyloučeny z jeviště, ba i z románu osoby bez vad, přece se mi zdá, že by měly býti vyličeny v situaci, jež vyzvídá vynikající jejich vlastnost a umožňuje jim, vyvijeti svojí povahu v rámci, jenz lépe přivádí ku platnosti její krásu a vznešenost Nuže, snad by bylo možno výtýkati panu Prévostovi že dal své obdivuhodné Cecilii de Royaumont ráme přílišúzký a poněkud jednotvárný domácnosti rodiny dokonale pařížské ve smyslu největší strojenosti, na mou věru, míním to zcela upřímně, nejméně za- jímavém na celém světě, a také nanejvýš skličujícím. mohl bych doložit. A chápu, že i lidé povýšenější intelligencí a srdcem než Paul de Royaumont po- citili by vliv ústředí, postrádajícího tou měrou váž- ného zaměstnání a povznešených myšlének! Nuže tento Paul de Royaumont není nikterak bytostí vý minečně nadanou a mimo nepochybné vlastnosti starého prostopášníka, jenž s věkem zápasí o po- slední zbytky mizící fysické krásy, nevidím u něho ničeho, co by jej odlišovalo od všedních smrtelníků, leda snad prázdnotu jeho života a nicotu jeho snah.
Prévosta Royaumont Les Vierge Fortes
29 article
A teď. když jste posoudili muže (netrvá to dlouho, ujisťují vás), jste poněkud znepokojeni, co se týče psychologie jeho ženy a nedovolují-li si tvrdit, že se budete méně obdivovat jejím zásluhám věrné ženy a laskavé matky (neboť vše, co je samo v sobě dobré, zůstává dobrým za všech okolnosií aspoň nedovedete bez netrpělivosti hleděli na jeji projevy vůči muži, jenž tak málo zasluhuje, nepravím úcty, ale ani interessu.
30 article
Zajisté že Cecilie de Royaumont jest toliko ne- vlastní sestry Frédériky a Léy. U ní povaha milující a ci- tlivá nabývá vrchu, ale jeví přiliš svojí slabost a povzbuzuje u ni příliš velkou náklonnost k bytostem vůči ní mnobem nižším, jak morálně, tak intelek- tuálně. A proto tato sympatická, sama sebou zají- mavá tvář Cecilie de Royaumont pozbýva reliefu všfiu tím, co takto opouští ze své důstojnosti. Její pěkné, něžné rysy připominají panny leckerého slav ného maliře, pozoruhodné ušlechtilostí rysů a har- monií barev, jež však přece zdají se postrádati do jisté míry osobitého výrazu.
Royaumont Frédérika Léo
31 article
Nechať mi p. Prévost dovolí, abych mu po- věděl: neobávám se a nepřejí si, aby podobný typ ženy stal se maželek přištích, ba ani nynějších. A jestliže fenimism, proti němuž v různých ohledech lze leccos namilat, nebyl by dosáhl jiného výsledku, dosáhl aspoň toho: poskyti žené plné vě- domí rovných povinností, ale též rovných práv mezi oběma manželi. Byl by ji zajisté lépe prospěl, kdyby ji byl dal pocititi skutečnou důležitost jejího vycho- vatelského poslání a kladu důraz na tuto okolnost poněvadž dle mého názoru nejlépe shrnuje přítom- nou i budoucí povinnost ženy v naší moderní spo- lečnosti. Nuže, takováto činnost vyžaduje jasnéhoa přesného poznání, bez přepjatosti, ale i bez slabosti, Všeho, co tvoří posvátně dědictví její důstojnosti její neodvislosti. Očekával jsem, že po hrdinkách, jako jsou Fre derique a Lča, těchto »silných pannách«, zajisté ob- divuhodných, ale příliš zabraných ve své zásady právě tim neschopných platného činu, chtěl pan Prévost dáti nám v Cecilii de Royaumont tentokrate typ ženy dokonalé, jež ozařuje celdu rodinu a ví- tězí prostou mohutnosti své rozšafnosti a své krásy. Sám titul knihy: »Šťastné manželství« zdál se dovolovati prostému čtenáři, aby očekával takovýto ideál románu. Ale nastojte ! Třeba se míti na pozoru před mo- ralisty a zejmena před moralisty naší doby. Trocha trpkosti a mnoho ironie mísí se stale i v jich nej- všednější výtvory. Zajisté není to titul naprosto klamný a man- želství Rovaumontových stává se opět sťastným, ale za cenu jakých bojů a jakých podmínek? Mložno tiž připisovali toto vítězství obdivuhodně resignovanému chování Cecilie de Royaumont či spiše ochablosti jejího manžela, šťastného, že po tolikerých zklama- ních nalezi opět hnízdečko, o jehož zničení byl se tolik přičinil. — Kloním se k léto druhé hypothese.
Prévost Rovaumontový Royaumont Cecilie jít Royaumont
32 article
Ale jakou pak morálku lze si vybrati z takovéhoto dila? Morálku lidí vznešeného světa, totiž cosi, jehož dosah jest tak krátký a tak málo lidský. Více net jiné příčiny ke smutku, jež mi poskyti tento román, způsobilo mi bolest zejmena jeho rozluštění, roz- luštění bez krise, bez rozervanosti, ale také be« vzne- šenosti, pravý to symbol doby, kda se všem zdá, že všechny city - a dobré, bohužel, skorem rovněž jako zlé — splošťuji se na míru lidstva a společ nosti, jež nemá skorem již snah, směřujících nad prostřednost. Takovýto svět, pravil jsem tak již onehdy u pří- ležitosti románu »Carriére d'André Tourette«, neza- sluhuje, aby vzbadil pozornost psychologa, ten necht jde dále a pobrdá. Díky bohu, pan Marcel Prévost sám nám to ukázal, že pro románopisce psychologa zbývá k tě- žení bohatší ložisko. Tak na pře osoby, jak Frédérique a Léa žijí in- tensivním živolem, jejich činnost, vznešená a od- hodlaná, oživuje veškeré ty stránky v nichž se chvěje vskutko duše vyšší lidskosti, hodní štětce umělcova. Nuže, aniž bych byl prorokem, věřím v brzké příští této lepší lidskosti. Hnotí, jež vede část my- slící elity k rozluštění problemů, o nichž zajisté dosut není rozhodnuto, tento šlechetný a plodný ruch ně- kterých myšlének sociálních, na př. hnutí feminismu, jež poskytlo bratřím Margaeriltům látku k románu »Les Femmes Nouvelles« a panu Marcelu Prévostovi postavy, jako Frěděrique, Pirnitz a Léa. Ma li román sociální zvítězit — a věřím v ko- nečné jeho vítězství a jeho vly — myslím též, že v takovýchto inspiracích musí hledat svojí látkua svoji mohutnost výrazu. M. Wolf.
Marcel Prévost Margaerilt Marcel Prévosta Léo M Wolf Ma Les Times Nouvelle Carriére d ' André Tourett Frédérique Léo žít in
33 article
Z cizích revuí. * Průměrný Holanďan — praví Gids — není obzvláště divadla milovný. Od té doby však, co H. Hetjermans rok jak rok přispívá jedním svým kusem, tu stala se náv tva divadla polřebou i tako- vým síárám holandské spolačnosti, které do divadla chodily jen když v něm vystupovala nějaká cizí zna- menitost. Poslední hra Heijermansova jest »V na- ději na požehnání. Hra v přimoři.« V kuse tom není ani zápletek, ani dramaticky působivého děje, jsou to prostě sceny ze života holandských rybářů; trudné sceny bouří mořských, beroucích ženámmu e a mat- kám syny. I tato hra měla silný úspěch u amstero- damského obecenstva. * Das litterarische Echo přináší literárn profil švědského básníka Pera Haliströma; basník při- pravoval se k zcela jiné dráze životní, nežli k básni- cké Chtěl býti tnženýrem a také se jim stal; ale na studijní cestě po Americe tak si zhnusil vládnouci tam materialismus, že pro úlěchu počal studovati dfla básnická a to přivedlo ho na pole poesie, jemuž su nyní — usadiv se ve Štokholmu — zcela oddal. Jeho uměleckým principem jest heslo »Llart pour T'art !« on nebojuje za žádnou theorii, jeho tvoření nepod- lehá žádným do předu stanoveným principiím. A takové poeste jest Per Haliström vedle Ola Hanssona jediným a vynikajícím zástupcem.
Holanďan H Hetjermans Heijermansův Hansson Amerika Llart pour T ' art
34 article
* Le Tour du Monde otiskuje zprávu o znovu nalezení ztraceného ostrova Bouvet, nedaleko mysu Dubré Naděje. Zpráva ta čte se jako zvěstí o ob- jevení Ameriky Kolumbem. Útrapy, jež stihaly lod »Valdivia« při hledání ostrova Bouvet zmalátnělv i energického kapilána, tak že již chtěl ustati od hledaní. V tum ve 3 hodiny 20 minut odpoledne za- vzněl radostný výkřik důstojníka: »Ostrov Bouvel jest před námi!« A opravdu byl to pustý ostrov Bouvet, jejž od roku 1825—1900 marně trojí expe- dice hledala. Letošní výprava ostrov důkladné pro- hledala, popsala a ofotografovala. Poloha jeho jest 54° 26, 4 minut jižní šiřky, a 3° 24, 2 minuty vý- chodní délky.
Kolumbus Amerika Valdivia Le Tour
35 article
* Pod názvem »Merlindichtungen« přináší »Da litt. Echo« nadšený referát o básni »Merlin« mla- dého německého básníka F. Wernera van Oesléren. Je to dle slov referentových »dilo vylvořené ze ži- vota, plné fantasie, pyšné plastiky, vřele procítěné, lyricky vzleiné, prosycené bohatou krásnou řečí. Dílo pravého básníka, celého umělce«. K referátu připojen portret mladého básníka, při jehož jmenu dojista mnohý z našich čtenářů obnoví si v mysli tragedii na zámečku veleslavínském, při které básník hrál hlavní roli * Nuova Antologla poskylla místa Irpké studii Cesara Lombrosa: »Antiitalianismus u Italůe, jež jest vlastně jen novou variací na staré thema nikdo ve své vlasti není prorokem. Lombroso ostře vytýká Vlachům, že nedovedou oceniti leda to, c přijde z ciziny, nebo co cizina schválila. Elektro- lechnik Gallileo Ferravis byl v Italii oceněn, až když došel uznání v Americe a v Německu. Fogazzaro, Verga, Rovelta a j netěší se u Vlachů té popurl aritě, jako zahraniční spisovatelé. Anfosso vynalezl dů- myslný způsob měření člověka (k účelům kriminai- stickým), italská vláda přijala methodu Bertillonovu jen proto, že Bertillon jest Fra couz. A případů po- dobné nespravedlnosti Vlachů vůči vlastním rodákům uvádi Lombroso ještě hojně.
Merlin F Werner Oesléren Lombroso Vlach Fogazzaro Verga Rovelt Amerika Německo Antiitalianismus u Italů Elektro Merlindichtungen Nuův Antologl
36 article
* O úloze studentů v boji národohospodářském rozepisuje se »Le Tour du Monde«. Autor stati má na mysli hlavně studenty universit dán- ských a švédských. V těchto zemích tvoří studenti pevnou korporaci, jež účastní se všeho hnutí, celého života národního, jsouc provázena vřelými sympa- tiemi obyvatelstva. Korporace studentská budív mladých svých členech pocit zodpovědnosti, ona uči je již předem povinnostem občana. Na jednu veli- kou akci, jíž uchopilo se v poslední době dánské studentstvo, upozorňuje autor studie: svolalo anketu, v níž zastoupeny jsou veškery zúčastněné stavya v níž mělo se rokovati o tom, jak by Dánsko od- škodnilo se za výbojné podniky, jimiž sousední velké státy hledí poškoditi obchodní sílu Dánska. Jedná se o kielský průplav a o novou linii Trelleborg — Rujana, jež přinesly Dánsku značnou škodu. Vý- sledek této ankety, svolaně úsitím dánského student- stva, byl znamenitý: došlo se k přesvědčení, že spása Dánska leží v zanedbaném dosud západním pobřaží poloostrova jutského a učiněny kroky k zři- zení velkého přístavu. Jak viděti, nestuduje dánské studentstvo jenom proto, aby dosáhlo co nejdříve svého chleba, nýbrž také proto, aby vstoupilo do života už jako občan práv i povinnosti svých zcela si vědomý. * Jak gruzinské listy oznamují, vypsal tiflisský spolek přátel divadla soutěž, aby podnítil domácí dramatickou tvorbu Sešlo se také opravdu 35 prací, většinou vese oher, z nichž však pouze tři byly k provozování přijaty. Přes to však jest potě- šitelno, že 35 spisovatelů, se o cenu pokusilo ! Vy. značné je to, že théma skoro všech her je vzatoz domácího živola a to téměř soudobého; mimo to převladá přísná realistická tendence.
Dánsko Trelleborg Rujana spolek přátelit divadlo soutěž Le Tour jít Monde
37 article
Mr. Penn
38 article
Bibliografie. * Mistr Jan Hus. Příspěvek k obrození na- šemu. Podává Jan Hejret. Nákladem slovanského knihkupectví Jana Housera v Plzni. V díle vylí- čeno bude, pokud od zřízení řádu jezuitského udržela se v českých zemích a spolu jak ničena byla pa- mátka Husova.
Hus Hejret Houser Husův Plzeň
39 article Národní hospodář.
Národní hospodář. Naše sazby dopravní. Na cestě zvyšo- vání dopvavních sazeb na statních drábach, a tim i na drahach soukromých, ma býti pokra- čováno. Finanční výsledky státních dráh daleko nejen v poměru k úhradě a investicím, které stát učinil a učiniti chce. Loňským rokem došlo na cukr, uhli a olej a v ministerstvu železnie i obchodu uvažuje se pilně o tom, které druhy zboží dopravního mají následovati. S touto akci souvisí i návrhy statní železniční rady o upra- vení dopravních sazeb pro vývozné zboží a tovary, které byly právé minisťerstvem železnic zaslány soukromým drábám k nahlédnutia posouzení. Vývozním předmětům má dostati se urči- tých úlev, za to mají býti sazby pro určité druhy zboží v tuzemsku dováženéhoa spotřebovaného »upraveny«, Czedikův systém sazební jest tedy definitivně opuštěn. Czedík hleděl při sdélávání sazeb dopravních, jak známo, na železné drahy jako na instituci všeobecně a všem prospěšnou a důsladně došel závěru, že případné schodky Iaciné dopravy že- lezniční musí stát vzhledem k všeobecné užitečností dráh néstí sám. Čím nižší sazby, tím více zlevní se doprava i zboží samo a tím více se dostane prospěchů celku. Passiva drah jsou jimi vyváženy. Tento názor prakticky proveden a přivodil passivucst státních dráb, a nalézal lím více odpürců, čím více passiva ta — ať nasledkem nových mvestic, ať na- sledkem laciných sazeb — rostla. Poukazovalo se k tomu, že vlastně theorie o všeužitečnosti dráh nemá skutečného podkladu. Laciné sazby konec konců prospívají jen tomu, kdo na drahách jezdí a kdo jimi své zboží dopravovali dává, tedy cestujicíma obchodníkům — jak tedy přijdou na př. rolnfc k tomu, aby na bražení passiv dráh přispivali
Czedikův