1
masthead
23. února 1901
2
masthead
Příloha „Národních Listůůi
6
article
Matice česká.
S prvním dnem nového století připadlo nám
hned jabileum: nejstarší ryze česká korporace
vědecká vstoupila toho dne v osmé desetileti
své požehnané činnosti. Pouhé jmeno Matice
české, kolik vyvolává vzpominek, navždy jsoue
spjato se jmeny Palackého, Jungmanna, Presla.
Se jmeny skoro všech předních vlastencůva
učenců našich z první poloviny XIX. věku ...
Čím kdysi byla Krameriova Česká expedice, tím
stala se čtvrt století po smrti Krameria Matice
Jaký však už pokrok! Kramerius mohl vydávati
skoro výhradně jen kroniky, strašidelné historie
a vůbec spisky prostonárodní, Matice od samého
počátku třímala prapor vědecký. Nebýt Matice.
dlouho bychom byli čekali na českou knih
vědeckou a na vydání (starých) památek lite-
rárních. Z velikých podniků Malice stačí jmeno-
vati »Slovnik«, »Slovanské starožitnosti«, »Staro-
a »Novočeskou bibliotěku«, jakož i »Památky
st. literatury české«.
Dnes těžko chápeme tu touhu po Matici.
tu tklivou lásku k české knize a obětavost
skromných buditelů, kterou tak dojemně vylíčil
Rais ve svých »Zapadlých vlastencích«, Málo
majetní venkovští kněži, učitelé u studující dosu
tvoři hlavní kontingent Mauičkářů. Dnes těžko
můžeme pochopit nesnáze a protivenství, jež
české knize vědecké tehdy v cestu se stavěly.
Palacký
Jungmann
Presl
Krameriův
Kramerius
Matica
Rais
7
article
Dnes nalezá i vědecká kniha česká ochotného
nakladatele a dostatek odběratelů, dnes nejsou
zelené knížky matičné jedinou stravou vědění-
chtivého českého člověka, mizice v záplave
ostatních. Přes to však, že soukromá podnika-
vost a četné, lépe dotované korporace umožňuje
stálý silný proud českého knižného živlu, ne-
ztratila přece Matice podnes na významu svém
a zůstává i nadále platným činitelem. Sbor
matiční od založení Palackého nebyl pouhým
vydavatelským družstvem orgánu Musea —
nýbrž byl od počátku střediskem českého
literárního života a prostřednikem mezi Čechy
a duchovným světem slovanským. Nemohlo
jinak býti v korporaci, kde postupně zasedali
— kromě Palackého, Jungm enna a Presla —
Šafařík, Hanka, Erben, Čelakovský, Tomek,
Riegerl
Snad není nevysvětlitelno, že ústav tak
starožitný dnešním bujarým rozvojem zatlačen
do koutka tiché, málo pozorované exi stence.
Činnost Matice, nepožívajíe náležité pozor-
nosti a podpory, znenáhla přirozeně ochabo-
vala v době, kdy na veřejnosti české začalo s
rojiti velikými díly skvostné úpravy a nerušené
do těch dob nákladnosti. Dojemně čte se dnes
na obálce každého téměř sešitu stesk Č. Č. M.
na nedostatek účastenství v obecenstvu. Příčiny
jsou zjevny.
Nejsouc podnikem jenom na finanční zisk
vypočteným, nemohla se Matice stavěti do služby
dočasné záliby, aniž, kotvic ve staré, ctihodné
tradici, dovedla se utikati k účinnému podněco-
vadlu mode ni reklamy. Na druhé straně utkvělý
názor o »šosáckosti« všeho, co s Museem sou
viselo, nemálo přisplval k šíření neblahých před
sudků.
Vznikem nověho mohutného tělesa Akademie
České ovšem přesunut úkol střediska literárního
a vědeckého trvale v neprospěch staršího ústavu.
Palacký
Jung
Presl
Šafařík
Hank
Erben
Čelakovský
Tomek
Riegerl
Matica
Čechy
Matica
8
article
Řada vědeckých společností, jichž publikace vě-
novány jsou přísně vědeckým, speciálním pra-
cím, dovršeno jest dilo decentralisace.
Novější dobou Matice dovedena je výhradně
si hleděti vydávání knih sice vědeckých, přece
však i širšímu obecenstvu přístupných. Pokra-
čovati dále na tomto poli bude asi pro nejbližší
budouenost hlavním úkolem jejím. Na ní samé
jest, aby všemi prostředky na tomto poli bývalé
posice svoje znovu dobyla. Vydávání »Dějin
Prahy«, v nichž slovutný nestor naší literatury
s mladickou energil pokračuje, stále doplňovan
donášením předeslých dílů, dnes až do osmého
dílu již rozebraných, je nejbližším jejím úkolem.
Snad by se Matice zavděčila mnohým zaklada-
telům také novým vydaním starších, dávno již
rozebraných, však stále hledaných děl, jako Tiel-
trunkova »Odporu stavů českých«, V. Zeleného
»Života Jos. Jungmanna« a přiměřeně na zá-
kladé nových objevů a výzkumů doplněného
»Výboru«, dále novým vydáním a pokračováním
v »Památkách staré literatury české« a j.v.
Šťastná byla myšlénka učiniti na základě dohod-
nutí s Ceskou Akademií zakladatelům přistup
nými některé publikace Akademie (Winirův-
»Život církevní« atd.). Bylo by si přáti, aby
myšlénky nebylo zanecháno.
Poslední ročník Č Č. M., v němž čteme
studie Vrchlického a Kampera, dává tušiti, že
ani nejstarší naše revue nehodlá zavírati se
proudům novějším.
Značnou měrou dalo by se snad působil
ke zvýšení účastenství návratem ke dvěma osvěd-
čeným již prostředkům: pořádáním rozprav
přednášek jako ve »Sboru archaeologickém«
»Sboru přírodovědeckém«, volně i hostům při-
stupných a včas novinami ohlašovaných a udl
lení prémii novým zakladatelům, jak dálos
v lelech sedmdesntých a osmdesátých se skvě
lým výsledkem.
—ský.
V Zelený
Života
Jungmann
Vrchlický
Kamper
Praha
Matica
Matica
10
article
Jan Rokyta: »Lekniny na hlubinách
Básně. V Praze. Nákladem vlastním. Tiskl Aloi
Wiesner. 1900. 8 .
Čtvrtá sbírka sympathického autora vrací se p
milostném intermezzu knihy »Lilie z Tvých zahrad-
k myšlenkovému pásmu obou prvých sbírek »Kdyi
se připozdívá« a »Světla a bludičky«. Jsou to my
šlenky tuchy a dumy tiché bolesti, odevzdaného umí
rání, trpkého avšak překonaného zklamání. Přízvuky
klidné, neklnoucí a nebouřící, ale mužně vážné
opravdové. Žádné pozlatko citu, žádná pěna vášni-
Zde je vše čisté a ryzi, mírně, jemně řečeno, za to
však upřímně a hluboce procítěno. A vše tak vni-
terné, duševní, jako étherické pozdravy ze zásvělt.
tajuplně šeptané hovory nehmotných retů, stisky ne-
viditelných ruk, polibky duší prostých smyslné tíže.
V katakombách minulosti, mezi rovy, nad rumem
illusí, na prahu lepších světů záhadného záhrobí
tam rozkláda se říše snivého poety, plná kouzla
reliquií a zlatých přísvitů. Elegie jest základním tó-
nem té poesie, ztlumené barvy jejím koloritem: než
básník nalezá vždy nové variace, nadechává svým
úllým výtvorům vždy nové odstíny. Jeho zpěvy maji
vždy svou oduševnélou, krásně vyslovenou náladu
vždy cosi, co dodává jim nového půvabu, ať odstí-
nem tohoto zcela individuálního naladění, ať detai
lem myšlenky či podrobností práce. Forma Rokytova
jest neobyčejně ryzí, výaz snggestivní, verš začasté
velmi hudební, jakkoli prostředky básníkovy jsou
nenápadně. Právě ta nehledanost, srostlost obsahu
s básnickou dobou, ta duševní harmonie a ty čisté
Rokyta
Wiesner
Praha
11
article
inspirace tvoří vnitřní krásu Rokytových veršů. Snad
jiní pějí blyskavěji, nádherněji, oslnivěji — tak in-
timně, něžně a duchově jenom Rokyta. To zůstane
již jeho specialitou.
Kniha rozvržena jest na tři oddíly, celkem jen
nepatrně od sebe se lišicí. Oddíi prvý: »Bolesti a
smutky« udává jaksi tón sbírky, přednáší hlavní
thema, jímž jest bolest života. Druhý, polskému ba-
sníku Kazimíru Tetmajerovi věnovaný: »Před po-
hledem smrti« rozvinuje dále ono thema, blíže se
samému jádru jeho, k nerozřešenému a přece vždy
znovu lidstvo tajuplně vábícimu problému smrti.
Rokytův
Rokyta
Tetmajer
12
article
Třetí oddíl: »Usmiření« uzavíra celek několika an
ne tak vyjasněnými, jako spíše resiguovanými akkordy.
K nejlepším čisiům knihy naležejí z prvého oddílu
básné: »Katakomby«, »Iiluse«, »Já nebyl doma «,z
druhého »Slzy«, »Vzpomínka«, »Na dušicky«, zvláště
však »Básník umřel«, dojemný to pozdrav za Ota-
karem Mokrým, z posledního pak především »Resi
gnace« s tím krásným refrainem: »Aspoň bude
všecko bílé — v dalné lány, v dálné míle«. Tako
vých hudebních slok, které zpívají a malují zároveň,
je vůbec v Rokytovi více Rekapituluji z předešlých
oddilů: »Zazpívejme píseň jinou«, atavistickou »Ná-
ladu«, »Požáry«, »Ples« a »V podzimním vanutíe,
z tohoto melodické sloky »Co jsem — a co jsem býti
moh'« Literárně zajímavy jsou vzpomínky »Dva
velci« (na Nerudu a Hórnika) a »Vysvobození« (na
Jana Antoše). K myšlenkově závažným dlužno při-
čísti ještě Ignátu Herrmannovi věnovanou báseň
»Život« a Ladislavu Ouisovi »Labyrint světa a ráj
srdce.« Čtenář najde však i v básních tady nejme-
novaných vždy procítěnou náladu, krásný útvar a
mnoho k přemítání Kniha Rokytova nepatří k těm.
jež odkládají se po prvém přečtení Přítel poesie rád
se k ní bude vraceti a nalezne v ní vždy ušlechtilé
povznešení mysli.
Příznačné dnešním poměrům nakladatelským jest.
že kniha vyšla nakladem vlastním, jakkoli spisovate
požívá již zvučného jmena i jako básník (Jan Ro-
kyta) i jako horlivý přeborník myšlenky slovanské
(Adolf Černý). Ale tím potěšitelnějším faktem také.
že kniha za krátkou dobu čtyř pěti měsíců téměřje
vyprodána. Kniha vlastním nákladem vydaná se dnes
již neztratí!
Ota
Rokyta
Požár
Antoš
Herrmann
Ouis
ro
Černá
Mokrá
Rokytov
Nálada
13
article
* Zikmund Winter, Život a učení na par
tikulárních školach v XV. a XVI. stolotí
Kulturně-historický obraz. Spisů musejních číslo
CLXVIII. V Praze 1901. Nákladem České Akademie
císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.
Každý nový spis Wintrův jest u nás literární
událostí, neboť čtenář může s důvěrou předpokládati.
že z přebohatých zdrojů svých zápisů archiválních
podává vynikající kulturní historik český novou seri
vzácného poučení o osvětě předků našich. Po ze-
vrubném vylíčení duchovního života v Čechách a po
poutavých dějinách university Karlovy až po tragický
její závěr roku 1622 nasleduje opět v krátké dobé
veliké dílo o vývoji a dějinách těch škol, které před
bělohorskou katastrofou nahrazovaly nynější obecné
i střední školy, tak zvaných škol partikulárních. Po
této stránce neměl Winter dotud ani předchůdce ani
vzoru, neboť kromě některých záslužných sbírek
školských listin všechny dosavadní pokusy vylíciti
dějiny českého školství jsou přes zmíněné nadpisy
pouze mělkými dilettantskými kompilacemi s neta-
jenou tendencí licholití nynějšímu strnulému forma-
lismu školskému.
Winter
František Josef
Wintrův
Praha
Čechy
Český akademie císař
univerzita Karlov
14
article
V úhrnu referátu našeho není lze vylknouti ani
hlavních stránek přebohatého obsahu ani všech vy-
nikajících předností, jimiž nový spis Wintrův se vy-
znamenává. Přece však budiž vzpomenuto, že dle
vyšetření spisovatelova jest XV. a XVI. století, tudíž
doba české reformace, klassickou dobou škblství na-
šeho. Kvantitativně i kvalitalivně školství české ře-
čených dob převyšovalo školství okolních zemi, ne-
vyjímajíc ani evangelické školy severoněmecké, řízené
die řádu Melanchtnonova. Převážná část tehdejších
škol českých spravovala se universitou. Karlovou.
která po vzniku husitství osvojila si právomoc hrad-
čanské scholasterie, a o těch školách vedle jesuit-
ských podařilo se spisovateli zjednati si údajů nej-
hojnějších. Z nich seznáváme, že partikularním
školami našim gymnastím nížším rovnými honostla
se i malá česká města — příkladem buďlež Bohdaneč.
Wintrův
Melanchtnonův
Karlová
Bohdaneč
15
article
Nový Knín, Kostelec na Labi, což svědčí o veliké
touze lidu českého po vzdělání V pražských městech
čílalo se tehdy 16 škol partikulárních vedle jesnit-
ského gymnasia a dvou gymnasií německo-evangeli-
ckých, která vznikla účinkem majestátu Rudolfova
Všechny náboženské strany horlivě účastnily s
ruchu školského, zejmena katolíci, kteří vedle uni-
versit jesnitských v Praze a v Olomouci pomýšleli
na třetí svou universitu v Chomutově, neméně i bratří
čeští, jichž akademie rožmberská v Soběslavi za
příznivějších dob byla by rovněž nabyla povahy
university.
Než i kvalitativně školy české vynikaly. Před-
nosti moderní školy lze již uznamenávati v řádech
Codicillovu a Bachačkovu, jimiž se spravovaly. Hlav-
ním předmětem vyučování byla sice latina, vedlene
však nezanedbávány ani jazyk český ani reálie. Vy-
učovalo-li se na mnohých z těchto i jazyku něme-
ckému, nedálo se to snad z jakést přednosti k němu.
nýbrž z potřeby, aby ve školach byly vedle mrtvých
i živé jazyky pěstovány. Raz nejnárodnější a po
jistou míru i nejmodernější měly školy bratrské
v čemž spočivá klič pro posouzení činnosti, kterou
pohříchu ne již k užitku českých škol — roz-
vinul Jan Amos Komenský.
* Soupis lidových památek v krá-
ovství českém. Dil I. Lid na Hlinecku.
Codicillův
Bachačkův
Jan
Amos
Komenský
Nová Knín
Kostelec na Labe
Rudolfov
Praha
Olomouc
Chomutov
Soběslav
Hlinecko
Dila I . Lido
16
article
Napsal dr. K. V. Adámek. Nákladem České Aka-
demie 1900.
Z proslovu vysvítá program nového vědeckého
podniku. Líčení počíná popisem lidového bytu na
Hlinecku. Pro vyličení života lidu pokláda se za
základ vývoj člověka. Lidské vlastnosti, fysickéa
duševní vlohy mají důležitý vliv na vývoj poměrů
jednotlivců, rodin, obcí a společnosti. Obraz život
na tom základě podaný stává se jednotným a ucele
ným, důsledně-li se přihliží i k vzájemným vztahům
i stykům jednotlivých jeho stránek. Ve vydaném
dílu, jejž archaeologická komise Č. Akademie pokládá
za vzor a příklad, jak další obvody popisovány
budou, předveden obraz života lidového od kolěbky
až do rakve. Po kapitole o narození a dětství sto-
puje se vývoj a způsob života různých vrstev
v mládeži, v chase a j. Kapitola o svalbě s boha-
tými zvyky, pověrami a řečmi jest přechodem k lí-
čení života společenských organisaci. Z rodiny do-
stáváme se do sousedstva, procházime celou dědinou
poznávkme její správu a zasvěcujeme se v jednotlivá
období i druhy činnosti jak v domácnosti, tak v poli
Po práci zemědělské líčeny jsou všeliké jiné styky
lidu s přírodou a lidová znalost její, zvlástě obráže
jicí se u velikém počtu lécebních prostředků Kapi
tolou o smrti ukončen výpis života pozemského
Následuje pojednání o názorech lidu na život po
hrobní a vybajený. Tu otvírá se pohled do duševní
diiny lidu. Ta jest poslední kapitolou objemného
dílu. Po něm má následovati vylíčení slovesných
památek a různých oborů lidových památek vý
tvarných.
K V Adámek
Hlinecko
Český Aka
17
article
Soupisem lidových památek hodlá odbor archae
ologické komise vyčerpati všechny obory lidovědného
studia. Neminí obmezovati se na pouhé nahodilé
libovotné sbromažďovaní a kupení zpráv neúplných
a nesrovnalých, nýbrž hledí vždy vyčerpati sou-
stavně určitou z oblastí přírozených, v něž království
české staletým vývojem jeví se býti rozvrženo.
Podniknuté dílo soupisu je tim důležitější, ježto
rozvětvená komumikace moderní, zrychiená a zdoko-
nalená doprava, tím usnadněná výměna výrobků
hmotných i výsledků práce duševní usnadňují ne-
náhlé odumírání svérázného někdejšího života, kle-
sání a zapadaní slovanské rázovitostí lidu našeho
do víru šablonovitě jednotvárnosti kosmopolitické.
Tu právě jest potřebí soustřediti všechen zřetel
k získání, zjištění, zachování všelikých hmotných
památek rychle mizícího obrazu.
Z českých listá.
* Četli jste před několika dny o českém spiso-
vateli, doktoru práv a šlechtici, starci vic jak šede-
sátiletém, jenž osaměle, jsa příliš hrdý, než aby se
doprosoval přízně, umírá téměř hlady. Tisíce a tisíce
našich děti bavilo se jeho pohádkami, jež jinde
svým čtverým vydáním a oblibou, které se těšily
byly by svému autoru zajistily aspoň snesitelnou
existenci, u nás však nedovediy jej zachrániti od
hladu. Pro slušnou řadu vědeckých studif v literatuře
pohádkové byla jeho sbírka vděčným pramenem, a
přes své výzdoby a přes svůj styl dobrým pramenem.
18
article
Je to jedna z těch málo, malinko sbírek lidové tra-
dice v Čechách nasbírané, o nichž víme bezpečně,
že byly sebrány z úst lidu, a že pokud látky se
týče, byly sbírány tak, jak jsou zapsány. A co víe
váží ještě, jsou sbírány již před několika desítiletími,
tedy z doby minulé, z níž dnes nemáme spolehlivě,
aspoň přibližně, sebráno těměř niceho Nechme však
úvah o jich ceně pro děti a pro vědu a přejděme
přes pozdější jeho pohádkové knižky, jichž původ
dostatečně vysvětluje nynější autorův stav. Kousta-
tujme jen Iakta. Najde se člověk, jenž v době, kdy
málo kdo stará se o lidové naše podání, sebere
hojný materál, jenž materiál ten upraví na svou
dobu slušně pro děti, a dožije se u tohoto drobného
čtenářstva značného úspěchu, z něhož však nemá
ani tolik, aby netrpěl hlady. Snad rozpomenou se ti.
kdo dětem svým dávali a davají do rukou jeho knížku,
i ti, kdo bavili se ve svém dětství jeho pohádkami, na
autora a splatí vůči němu za ty příjemné stravené
chvile svůj dluh.
V České Revui, mezi hojnými literárními články
jež všímají si hlavně v stručných přehledech literatua
cizích, referuje jeden též so ruském pokroku za rok
1900«, a sice podává resumé literární minulého roku.
Iakta
Čechy
Český revue
19
article
Látka je tak obsažná, že na tom úzce vymezeném
místě nedalo se vměstnati více, než jmena četných
autorů a jich děl, se stručnými, poznámkami, jež
však přes to dobře českému čtenářstvu poslouží. Dou-
fejme, že dojde časem též na úvahy obširnější, v nicht
duševní proudy a časové idey budou vytčeny záro-
veň s podrobným oceněním čelných děl. Považujeme
přehledy takové, i v nynější stručné formě, za důle-
žité pro české čtenářstvo, jemuž přes to, že zájem
o cizí literatury hojnými překlady stoupá, dostává se
dosud málo literárních informací.
»Zlatá Praha« povšimla si v posledním svém
čísle moderního, vskutku uměleckého průmyslu, jemuž
i české firmy počínají věnovati pozornost, a oliskuje
obrázky moderního salonu, vyrobeného v české dilně
Jak radi bychom napsali českého moderního sa-
lonu. Čeští umělci čile věnují se průmyslnému umnění
doufejme, že dovedou se v té zaplavě cizích moder-
ních slohů uplatniti svým originalním způsobem i v
výzdobě a zřízení našich domácností.
* Z České Revue zaznamenavám ještě úvahu
o zemské gailerit, jež navazuje na rozhodnutí sněmu
českého, jimž povoleno 20.000 korun pro rok 1901 na
zakupování uměleckých děl »českých, neb v Čechách
zrozených uměleů«. Autor uvažuje o tomto rozhod-
nutí a shledává některé potíže, jež budou se nasky
tovati při výběru děl, vznikající z příliš obšírného
částečně, a na druhé straně příliš omezeného ozna-
čení umělců, jichž díla mají být do gallerie pojata.
Na konec míní, nebylo-li by dobře uvažovati o zří-
zení národní české gallerie.
Praha
Čechy
20
article
* »Rozhledy« pokračují v úvahách »Mimo litera
turu«, v nichž projeven byl již dříve slesk n
nespolečenský život našeho literárního světa a na
osamělost, kterou v něm pociťuje český kritik. Tento-
kráte obsahuje dopis literáta, žijícího mimo Prahu
v němž vylíčeno, jak těžko se pracuje a žíje čiověku
literárně činnému mimo pražské ovzduší, a jak málo
má přímého styku s našim literárním světem. Pro-
jevy ty jsou zajímavy tím, že počínáme pociťovati
tesnost a nesoustředěnost našeho literárního světa,
že cítíme nutnost, zjednati nějaký modus vivendi
pro ty, kdo nenáležejí k úzkým literárním kroužkům.
Znamená to však též, že rozrůstá se náš literární život
a že bude míti v brzku potřebí širšich společenských
forem, že přestáváme žíti v literatuře »en famillee
— ať v míru či ve válce — a počínáme tvořití lite-
rární společnost.
Čtenář.
Odborné spisy-
* Z II. lékařské kliniky. Klinické práce uve
řejňuje prof. dr. Em. Maixner. Nákl. Bursíka
Kohouta.
Před nedávnem vydal »Časopisslékařů českýche
číslo neobyčejné obsanem i rozsahem: bylo celé za
ujato publikacemi Mamxnerovy lékarské školy. Slaven
tím polichu dvacetiletá působnost učitelova. A nyní
zase z téže lékařské kliniky vyrojila se řada věde
ckých výrobků, tentokrate ve způsobě samostatného
svazku.
Dorost lékařský vystupuje za uznaným mistrem
s průkazy píle a zdatnosti, jež jsou tím záslužnějši
čím měne je veřejnosti přistupno jejich závodiště.
profesor
doktor
em
Maixner
Bursík
Praha
Mamxnerův lékarský škola
21
article
Jejich výkony nebude sledovat nikdo z laisů. Musl
by se vyzbrojiti jinou pozornosti, než jakou prováaí
nějakou popularisační přednášku. A přece by se brav
unavil a potom snad rozladil proti autorům, za to,
že nikterak se nepřičinili jeho stanovisku se zblížit.
Zanevřel by zcela neprávem. Věda má své růzue
směry, které nelze vždy slučovat. Badatel tíhne za
užším cílem: donutit jenom souznalce k uznání, že
nová myšlenka skytá posavadním názorům opravu
pokrok. Čím stručnější a jadrnější jsou jeho důkazy,
tím lépe pro odbornou literaturu, ktera by stala s
bezedným bahništěm, kdyby každý badatel pouštěl
se do zbytečného zacházení až k Adamovi a Evě.
Naproti tomu úloha popularisační neobejde se bez
oklik a odboček.
Badatelským pracem iekařským měl by laik ra-
ději se vyhnout na půl míle. Osoba ku hypochon-
drické domýšlivosti náchylná mohla by si jimi zka
zit spánek. Čte nápis: »o tachykardii při anatami
ckých změnách vago akcessorického nervu a jeho ja-
der«. Rozluští jej pomocí slovníků a hlta ohsal
Dočítá se, že srdce závisí ve své působnosti také o
určitých dráh nervových a že porušení trati nervové
na kterémkoli místě může pravidelný tlukot srdce
pohatit. Poučka taková není pro živou obraznos
blahodárným úkojem; spíše ji poplaší. Proto nebudi
zde ani uváděno, jakými thematy naši mladí věďečt
zákopníci se obírali. Prostaňme na zmince zúčast
něných jmén. Doc. dr. Frankenberger. Doc. dr. He
veroch. Doc. dr. Hnátek. Dr. Kose. Dr. Šimerka
Dr. F. Prokop. Dr. B Stretti.
Adam
Eva
docent
doktor
Frankenberger
veroch
Hnátek
Šimerka
F Prokop
Stretti
22
article
Slovanské spisy-
23
article
* V lednové knížce moskevského měsíčníku
»Pycciň BĚer« na str. 88—94 vytištěn překlad
povídky Svatopluka Čecha »Člověk, ktery
vydal básně«, pod názvem »Ho nauuin crHxo-
rnopeni. 10eci paKa Curonoaka Vexa
C emrexaro.
Ze slovanských listů.
* Petrohradský »Kraj« vítá ve článku »Now
prady« obrat, jaký nastat ve smýšlení přísně kon
servativních kruhů haličských. Vynikající členové
»Klubu konserwatywnego« na poslední schůzi vy
slovili se vesměs pro větší respektování vůle lidu,
pro součinnost intelligence a lidu ve všech oborech
národní práce. »Kraje vidí v tomto potěšitelném
zjevu zadostučinění za všechny urážky a podezří-
vání, jehož se mu dostalo, když radil rozhodujícím
činitelům haličským, aby nepodceňovali lidové hnutí.
ale snažili se ho využitkovati ve prospěch celkového
rozvoje národních sil a dáti mu správný směr, aby
nestalo se nebezpečnou zbraní v rukou nesvědomí
tých agitátorů a podněcovatelů lidových vášní. S no-
vým stoletím útočí na tvrz nové pojmy, jež více
nelze odbývati ani posměchem ani násilím.
* Ve Varšavě vychází celkem 90 časopisů
z těch jest 12 denníků, 54 týdenníky a 24 měsíč
níky. První denník vycházel ve Varšavé r. 1774.
Nejvíce časopisů vzniklo zde v letech 1864.—90. Z
posledního desetiletí přibylo 19 týdenníků.
Pycciň BĚer
Čecho
Varšava
Curonoak Vexa C
Now prady
24
article
* Z ruských literárních novinek poslední doby
poutá na sebe pozornost nový román Lejkinů
»Ilepae ma«, vyznačující se všemi vtastnosím
péra oblíbeného humoristy, jmenovitě zdravým, buj
ným humorem a zajímavostí děje. — Kníže Gali
cyn, známý pseudonymem Muravlin, vydal nový
román »Baóonse«, Jest to zajímavá novinka lite
rární, jak ideou tak obsahem. Babyloňany rozumějí
se zde v přeneseném smyslu lidé, miuvící různými
jazyky a proto nemohoucí »dostavěti věže«. Prace
jest odpozorována ze současných proudů v ruské
společnosti a v nejednom ohledu velmi zajímavá. —
Otázek znepokojujících ruského rolníka všímá si
Romerův román »Io pa r«. Spiso-
vatel proslul již dříve jako na slovo vzalý znalec
vesnického života ruského. Nejnovější práce jeho jest
belletristickým vysvětlením zlob a nenod, tížících
vesnický lid. — Oblíbený feuilletonista »Pycc. Btao-
Mocret« a »Honocreh« A. P. Lukin vydal sbírku
svých fenilletonů OrroOcI 3Hn«. Dotýká se
v nich všech důležitějších otázek, jež vynořily se
v ruské společnosti za posledních 35 let. — M. Čaj-
kovskij vydal první díl obsáhlého životopisu svého
bratra, předčasně zesnulého skladatele Petra Iliiče
Lejkin
ma
Gat
Muravlin
Babyloňan
Romerův
Lukin
Petro Iliič
Prace
Io
25
article
Čajkovského. Životopis bude míti ještě dva díly. Kri-
tika vítá jej již nyní jako nejlepší biografii vynikají-
cího skladatele. — Cenným příspěvkem ku vzájem-
nosti slovanské jest dílo »Boarapia H Boarapu«, jež
sepsal N. Ovsjannyj. V úvodě praví spisovatel
mezi jiným: »Na polich, skropených ruskou krví.
vyrostla bulharská svoboda — již z té jediné pří-
činy, nemluvě ani o kmenovém příbuzenství a jed
notě víry, osud bulharského národa musi nám býti
zejmena blízkým.« Veden touto myšlénkou spisovatel
křižem krážem procestoval Bulharsko a pečlivě pro
zkoumal slav jeho půdy i obyvatelstva Cenná mono
grafie jeho, vydaná pomocí vojensko učebného komi
tétu hlavního štábu ruského a opatřená mapou bal-
kánského poloostrova, pojednává též o dějinach,
literatuře a umění Bulharův a jest velmi cenným,
nepostrádatelným příspěvkem ku přehledné u poznání
všech poměrů bulbarských.
Čajkovský
Boarapius H
N Ovsjannyj
Bulharův
Bulharsko
26
article
* Nedávno zesnulá spisovatelka ruská V. NN.
Nazarjeva vynikala nevšední plodností a byla
spolupracovnicí všech čelnějších časopisů ruských.
Z její prací vyšly o sobě: »la orHa a nou na
(Petrohrad, 1884): »B HT ners« (t., 1885)
B TIC (t., 1889): »Coót r« (t, 1839
»Hoprono Inšato« (t., 1890): »lopa-o učnolt« (t..
1898) a »Pasubuvaas koporena«. Mimo tyto ro-
mány vydala dvě sbírky drobných povídek »Ilop uon
(t., 1892); »Merovu znn« (t., 188) a »Ipauus
kokein«. Literární činnost zahájila v »Orenecrnen-
x 3ancax« Někrasova a v pos ední době zabý-
vala se skoro výhradně žurnalistikou, píšíc feuilie-
tony do různých časopisů.
* Professor Florinskij vydal v Petrohradě
brošuru proti maloruštině jakožto, samostatnému
literárnímu jazyku. Kárá snahy, jež usilují vypro-
stiti maloruštinu z rámce národopisných studií a po-
výšiti ji na stejný stupeň s jazykem všeruským.
velkoruským. Snaby ty nesou se až k tomu, aby
založena byla maloruská universita, v maloruském
jazyku počínají se vydávati nejen díla populární
belietristická, ale i z oboru jednotlivých věd. Mimo
to usiluje se prý o založení »ukrajinsko-ruské aka
demie nauk.« Proti všemu tomu bojuje brošurap.
Florinského »Maropyccmit aMKL II yKpaiHscKo pycckiii
ireparypuuit cenaparuasri«, vyvolaná známými uda-
lostmi na sjezdě kyjevském.
Slavjanin.
Ilop uon
Někrasov
Florinskij
Petrohrad
B TIC
Hoprono Inšato
Orenecrnen
HT ner
Merovo SF
Maropyccmit aMKL II
27
article
Z oizích spisů
* Dopis z Pařiže Maicel Prévost, L'heureux
ménage. Nakl. Lemerre. Pan Marcel Prévost udal
již od nějaké doby svoji nolu v našem společenském
románu. Sleduje v té příčině šťastný směr, jenž se
jeví ve Francii vzhledem k obnově naší literatury —
hnutí to, na něž jsem již upozorail a jehož čer-
vánky jsem již pozdrávil v několika pěkných dílech
— autor »Polopannent a »Dopisů žen« snaží se dát
svým novým výtvorům vyššího a dle měho zdán
zajímavějšího rázu sočiálního.
Pan Prévost ostatně neopouští pohlaví, jemuž dě
kuje svoje první hlučné trinmfy a žena opět zaujímá
první místo v knize »Les Vierges Fortes« a románu
»L'heureux ménage«, jenž právě vyšel
Avšak zajisté zde anebo nikde jest na místě
tvrdit, že žena, jako jazyk z bájky Esopovy může
býti upravena s nejrůznějšími omáčkami a — před
stavovati brzy to nejlepší, břzý to nejhorší, nebot
nic na příklad nepodobá se méně oné Maud de
Rouvre z »Polopannen«, jako mužné a obdivuhodně
cudné heroiny Frédérique a Lěa z »Vierges Fortese,
Skorem byste řekli, že náš autor chce prohlásiti
svoje »mea culpa« a chce rehabilitovati ženy, jichž
podobiznu kdysi podal roztomile, ale v jaké to zka-
ženosti!
L heureux
Marcel Prévost
Prévost
Esopův
Maud Rouvre
Polopannen
Vierges Fortes
Francie
Pařiže Maicel Prévost
Les Vierge Fortes
28
article
Aniž bychom se vraceli k dílu »Les Vierges
Fortes«, možno povědět, že hrdinka nového tohot
románu jest nový typ ženy roztomilé a oddané, ač-
koli zajisté nemá takovou energu, jako Frédětíque
ale má cosi z kohzla a půvabu s trochou slabosti
jeho Léa. Směl bych povědět, že se mi zdů i mo-
rálně snad příliš dokonalé a jestlíže nemyslim, že by
měly býti vyloučeny z jeviště, ba i z románu osoby
bez vad, přece se mi zdá, že by měly býti vyličeny
v situaci, jež vyzvídá vynikající jejich vlastnost
a umožňuje jim, vyvijeti svojí povahu v rámci, jenz
lépe přivádí ku platnosti její krásu a vznešenost
Nuže, snad by bylo možno výtýkati panu Prévostovi
že dal své obdivuhodné Cecilii de Royaumont ráme
přílišúzký a poněkud jednotvárný domácnosti rodiny
dokonale pařížské ve smyslu největší strojenosti,
na mou věru, míním to zcela upřímně, nejméně za-
jímavém na celém světě, a také nanejvýš skličujícím.
mohl bych doložit. A chápu, že i lidé povýšenější
intelligencí a srdcem než Paul de Royaumont po-
citili by vliv ústředí, postrádajícího tou měrou váž-
ného zaměstnání a povznešených myšlének! Nuže
tento Paul de Royaumont není nikterak bytostí vý
minečně nadanou a mimo nepochybné vlastnosti
starého prostopášníka, jenž s věkem zápasí o po-
slední zbytky mizící fysické krásy, nevidím u něho
ničeho, co by jej odlišovalo od všedních smrtelníků,
leda snad prázdnotu jeho života a nicotu jeho snah.
Prévosta
Royaumont
Les Vierge Fortes
29
article
A teď. když jste posoudili muže (netrvá to
dlouho, ujisťují vás), jste poněkud znepokojeni, co
se týče psychologie jeho ženy a nedovolují-li si
tvrdit, že se budete méně obdivovat jejím zásluhám
věrné ženy a laskavé matky (neboť vše, co je samo
v sobě dobré, zůstává dobrým za všech okolnosií
aspoň nedovedete bez netrpělivosti hleděli na jeji
projevy vůči muži, jenž tak málo zasluhuje, nepravím
úcty, ale ani interessu.
30
article
Zajisté že Cecilie de Royaumont jest toliko ne-
vlastní sestry Frédériky a Léy. U ní povaha milující a ci-
tlivá nabývá vrchu, ale jeví přiliš svojí slabost a
povzbuzuje u ni příliš velkou náklonnost k bytostem
vůči ní mnobem nižším, jak morálně, tak intelek-
tuálně. A proto tato sympatická, sama sebou zají-
mavá tvář Cecilie de Royaumont pozbýva reliefu
všfiu tím, co takto opouští ze své důstojnosti. Její
pěkné, něžné rysy připominají panny leckerého slav
ného maliře, pozoruhodné ušlechtilostí rysů a har-
monií barev, jež však přece zdají se postrádati do
jisté míry osobitého výrazu.
Royaumont
Frédérika
Léo
31
article
Nechať mi p. Prévost dovolí, abych mu po-
věděl: neobávám se a nepřejí si, aby podobný typ
ženy stal se maželek přištích, ba ani nynějších.
A jestliže fenimism, proti němuž v různých
ohledech lze leccos namilat, nebyl by dosáhl jiného
výsledku, dosáhl aspoň toho: poskyti žené plné vě-
domí rovných povinností, ale též rovných práv mezi
oběma manželi. Byl by ji zajisté lépe prospěl, kdyby
ji byl dal pocititi skutečnou důležitost jejího vycho-
vatelského poslání a kladu důraz na tuto okolnost
poněvadž dle mého názoru nejlépe shrnuje přítom-
nou i budoucí povinnost ženy v naší moderní spo-
lečnosti. Nuže, takováto činnost vyžaduje jasnéhoa
přesného poznání, bez přepjatosti, ale i bez slabosti,
Všeho, co tvoří posvátně dědictví její důstojnosti
její neodvislosti.
Očekával jsem, že po hrdinkách, jako jsou Fre
derique a Lča, těchto »silných pannách«, zajisté ob-
divuhodných, ale příliš zabraných ve své zásady
právě tim neschopných platného činu, chtěl pan
Prévost dáti nám v Cecilii de Royaumont tentokrate
typ ženy dokonalé, jež ozařuje celdu rodinu a ví-
tězí prostou mohutnosti své rozšafnosti a své
krásy.
Sám titul knihy: »Šťastné manželství« zdál se
dovolovati prostému čtenáři, aby očekával takovýto
ideál románu.
Ale nastojte ! Třeba se míti na pozoru před mo-
ralisty a zejmena před moralisty naší doby. Trocha
trpkosti a mnoho ironie mísí se stale i v jich nej-
všednější výtvory.
Zajisté není to titul naprosto klamný a man-
želství Rovaumontových stává se opět sťastným, ale
za cenu jakých bojů a jakých podmínek? Mložno tiž
připisovali toto vítězství obdivuhodně resignovanému
chování Cecilie de Royaumont či spiše ochablosti
jejího manžela, šťastného, že po tolikerých zklama-
ních nalezi opět hnízdečko, o jehož zničení byl se
tolik přičinil. — Kloním se k léto druhé hypothese.
Prévost
Rovaumontový
Royaumont
Cecilie jít Royaumont
32
article
Ale jakou pak morálku lze si vybrati z takovéhoto
dila? Morálku lidí vznešeného světa, totiž cosi, jehož
dosah jest tak krátký a tak málo lidský. Více net
jiné příčiny ke smutku, jež mi poskyti tento román,
způsobilo mi bolest zejmena jeho rozluštění, roz-
luštění bez krise, bez rozervanosti, ale také be« vzne-
šenosti, pravý to symbol doby, kda se všem zdá, že
všechny city - a dobré, bohužel, skorem rovněž
jako zlé — splošťuji se na míru lidstva a společ
nosti, jež nemá skorem již snah, směřujících nad
prostřednost.
Takovýto svět, pravil jsem tak již onehdy u pří-
ležitosti románu »Carriére d'André Tourette«, neza-
sluhuje, aby vzbadil pozornost psychologa, ten necht
jde dále a pobrdá.
Díky bohu, pan Marcel Prévost sám nám to
ukázal, že pro románopisce psychologa zbývá k tě-
žení bohatší ložisko.
Tak na pře osoby, jak Frédérique a Léa žijí in-
tensivním živolem, jejich činnost, vznešená a od-
hodlaná, oživuje veškeré ty stránky v nichž se chvěje
vskutko duše vyšší lidskosti, hodní štětce umělcova.
Nuže, aniž bych byl prorokem, věřím v brzké
příští této lepší lidskosti. Hnotí, jež vede část my-
slící elity k rozluštění problemů, o nichž zajisté dosut
není rozhodnuto, tento šlechetný a plodný ruch ně-
kterých myšlének sociálních, na př. hnutí feminismu,
jež poskytlo bratřím Margaeriltům látku k románu
»Les Femmes Nouvelles« a panu Marcelu Prévostovi
postavy, jako Frěděrique, Pirnitz a Léa.
Ma li román sociální zvítězit — a věřím v ko-
nečné jeho vítězství a jeho vly — myslím též, že
v takovýchto inspiracích musí hledat svojí látkua
svoji mohutnost výrazu.
M. Wolf.
Marcel Prévost
Margaerilt
Marcel Prévosta
Léo
M Wolf
Ma
Les Times Nouvelle
Carriére d ' André Tourett
Frédérique
Léo žít in
33
article
Z cizích revuí.
* Průměrný Holanďan — praví Gids — není
obzvláště divadla milovný. Od té doby však, co
H. Hetjermans rok jak rok přispívá jedním svým
kusem, tu stala se náv tva divadla polřebou i tako-
vým síárám holandské spolačnosti, které do divadla
chodily jen když v něm vystupovala nějaká cizí zna-
menitost. Poslední hra Heijermansova jest »V na-
ději na požehnání. Hra v přimoři.« V kuse tom není
ani zápletek, ani dramaticky působivého děje, jsou to
prostě sceny ze života holandských rybářů; trudné
sceny bouří mořských, beroucích ženámmu e a mat-
kám syny. I tato hra měla silný úspěch u amstero-
damského obecenstva.
* Das litterarische Echo přináší literárn
profil švědského básníka Pera Haliströma; basník při-
pravoval se k zcela jiné dráze životní, nežli k básni-
cké Chtěl býti tnženýrem a také se jim stal; ale na
studijní cestě po Americe tak si zhnusil vládnouci
tam materialismus, že pro úlěchu počal studovati dfla
básnická a to přivedlo ho na pole poesie, jemuž su
nyní — usadiv se ve Štokholmu — zcela oddal. Jeho
uměleckým principem jest heslo »Llart pour T'art !«
on nebojuje za žádnou theorii, jeho tvoření nepod-
lehá žádným do předu stanoveným principiím. A takové
poeste jest Per Haliström vedle Ola Hanssona jediným
a vynikajícím zástupcem.
Holanďan
H Hetjermans
Heijermansův
Hansson
Amerika
Llart pour T ' art
34
article
* Le Tour du Monde otiskuje zprávu o znovu
nalezení ztraceného ostrova Bouvet, nedaleko mysu
Dubré Naděje. Zpráva ta čte se jako zvěstí o ob-
jevení Ameriky Kolumbem. Útrapy, jež stihaly lod
»Valdivia« při hledání ostrova Bouvet zmalátnělv
i energického kapilána, tak že již chtěl ustati od
hledaní. V tum ve 3 hodiny 20 minut odpoledne za-
vzněl radostný výkřik důstojníka: »Ostrov Bouvel
jest před námi!« A opravdu byl to pustý ostrov
Bouvet, jejž od roku 1825—1900 marně trojí expe-
dice hledala. Letošní výprava ostrov důkladné pro-
hledala, popsala a ofotografovala. Poloha jeho jest
54° 26, 4 minut jižní šiřky, a 3° 24, 2 minuty vý-
chodní délky.
Kolumbus
Amerika
Valdivia
Le Tour
35
article
* Pod názvem »Merlindichtungen« přináší »Da
litt. Echo« nadšený referát o básni »Merlin« mla-
dého německého básníka F. Wernera van Oesléren.
Je to dle slov referentových »dilo vylvořené ze ži-
vota, plné fantasie, pyšné plastiky, vřele procítěné,
lyricky vzleiné, prosycené bohatou krásnou řečí.
Dílo pravého básníka, celého umělce«. K referátu
připojen portret mladého básníka, při jehož jmenu
dojista mnohý z našich čtenářů obnoví si v mysli
tragedii na zámečku veleslavínském, při které básník
hrál hlavní roli
* Nuova Antologla poskylla místa Irpké
studii Cesara Lombrosa: »Antiitalianismus u Italůe,
jež jest vlastně jen novou variací na staré thema
nikdo ve své vlasti není prorokem. Lombroso ostře
vytýká Vlachům, že nedovedou oceniti leda to, c
přijde z ciziny, nebo co cizina schválila. Elektro-
lechnik Gallileo Ferravis byl v Italii oceněn, až když
došel uznání v Americe a v Německu. Fogazzaro,
Verga, Rovelta a j netěší se u Vlachů té popurl aritě,
jako zahraniční spisovatelé. Anfosso vynalezl dů-
myslný způsob měření člověka (k účelům kriminai-
stickým), italská vláda přijala methodu Bertillonovu
jen proto, že Bertillon jest Fra couz. A případů po-
dobné nespravedlnosti Vlachů vůči vlastním rodákům
uvádi Lombroso ještě hojně.
Merlin
F Werner Oesléren
Lombroso
Vlach
Fogazzaro
Verga
Rovelt
Amerika
Německo
Antiitalianismus u Italů
Elektro
Merlindichtungen
Nuův Antologl
36
article
* O úloze studentů v boji národohospodářském
rozepisuje se »Le Tour du Monde«. Autor
stati má na mysli hlavně studenty universit dán-
ských a švédských. V těchto zemích tvoří studenti
pevnou korporaci, jež účastní se všeho hnutí, celého
života národního, jsouc provázena vřelými sympa-
tiemi obyvatelstva. Korporace studentská budív
mladých svých členech pocit zodpovědnosti, ona uči
je již předem povinnostem občana. Na jednu veli-
kou akci, jíž uchopilo se v poslední době dánské
studentstvo, upozorňuje autor studie: svolalo anketu,
v níž zastoupeny jsou veškery zúčastněné stavya
v níž mělo se rokovati o tom, jak by Dánsko od-
škodnilo se za výbojné podniky, jimiž sousední velké
státy hledí poškoditi obchodní sílu Dánska. Jedná
se o kielský průplav a o novou linii Trelleborg —
Rujana, jež přinesly Dánsku značnou škodu. Vý-
sledek této ankety, svolaně úsitím dánského student-
stva, byl znamenitý: došlo se k přesvědčení, že
spása Dánska leží v zanedbaném dosud západním
pobřaží poloostrova jutského a učiněny kroky k zři-
zení velkého přístavu. Jak viděti, nestuduje dánské
studentstvo jenom proto, aby dosáhlo co nejdříve
svého chleba, nýbrž také proto, aby vstoupilo do
života už jako občan práv i povinnosti svých zcela
si vědomý.
* Jak gruzinské listy oznamují, vypsal
tiflisský spolek přátel divadla soutěž, aby podnítil
domácí dramatickou tvorbu Sešlo se také opravdu
35 prací, většinou vese oher, z nichž však pouze tři
byly k provozování přijaty. Přes to však jest potě-
šitelno, že 35 spisovatelů, se o cenu pokusilo ! Vy.
značné je to, že théma skoro všech her je vzatoz
domácího živola a to téměř soudobého; mimo to
převladá přísná realistická tendence.
Dánsko
Trelleborg
Rujana
spolek přátelit divadlo soutěž
Le Tour jít Monde
38
article
Bibliografie.
* Mistr Jan Hus. Příspěvek k obrození na-
šemu. Podává Jan Hejret. Nákladem slovanského
knihkupectví Jana Housera v Plzni. V díle vylí-
čeno bude, pokud od zřízení řádu jezuitského udržela
se v českých zemích a spolu jak ničena byla pa-
mátka Husova.
Hus
Hejret
Houser
Husův
Plzeň
39
article
Národní hospodář.
Národní hospodář.
Naše sazby dopravní. Na cestě zvyšo-
vání dopvavních sazeb na statních drábach,
a tim i na drahach soukromých, ma býti pokra-
čováno. Finanční výsledky státních dráh daleko
nejen v poměru k úhradě a investicím, které stát
učinil a učiniti chce. Loňským rokem došlo na
cukr, uhli a olej a v ministerstvu železnie
i obchodu uvažuje se pilně o tom, které druhy zboží
dopravního mají následovati. S touto akci souvisí
i návrhy statní železniční rady o upra-
vení dopravních sazeb pro vývozné
zboží a tovary, které byly právé minisťerstvem
železnic zaslány soukromým drábám k nahlédnutia
posouzení. Vývozním předmětům má dostati se urči-
tých úlev, za to mají býti sazby pro určité
druhy zboží v tuzemsku dováženéhoa
spotřebovaného »upraveny«, Czedikův
systém sazební jest tedy definitivně opuštěn.
Czedík hleděl při sdélávání sazeb dopravních, jak
známo, na železné drahy jako na instituci všeobecně
a všem prospěšnou a důsladně došel závěru, že
případné schodky Iaciné dopravy že-
lezniční musí stát vzhledem k všeobecné
užitečností dráh néstí sám. Čím nižší sazby, tím více
zlevní se doprava i zboží samo a tím více se dostane
prospěchů celku. Passiva drah jsou jimi vyváženy.
Tento názor prakticky proveden a přivodil passivucst
státních dráb, a nalézal lím více odpürců, čím více
passiva ta — ať nasledkem nových mvestic, ať na-
sledkem laciných sazeb — rostla. Poukazovalo se
k tomu, že vlastně theorie o všeužitečnosti dráh nemá
skutečného podkladu. Laciné sazby konec konců
prospívají jen tomu, kdo na drahách jezdí a kdo
jimi své zboží dopravovali dává, tedy cestujicíma
obchodníkům — jak tedy přijdou na př. rolnfc
k tomu, aby na bražení passiv dráh přispivali
Czedikův