2
masthead
V Praze, ve ctvrtek dne 6. června 1901.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
přílohami (Naněný Obnor ve
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předplácí set
Praze v aeministraei
na měsíe . . . . . . 2 K-
na čtvrt leta . . . . . 6 K —b
s drojí denálkeu
ětvt lets . . . : 7 K 50
na měsío . .
2K8on
Poštoní
p . . kei
ns čtvrt lefa
na měst
nt la: . K
Praha
Naněný Obnor
5
article
Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách.
Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v pátek dne
7. června v obvyklou ho-
dinu ranní.
Praha
6
article
Uhři jsou velice spokojeni
s hr. Goluchowským.
Uhři jsou velice spokojeni
s hr. Goluchowským.
V delegaci uherské počaly předvčírem
porady o rozpočtu ministerstva zahraničné
politiky rakousko-uherské. Delegační výbor,
zvolený k účelu tomuto, podal jakožto úvod
k řečeným poradám velmi obšírný spis, jejž
vypracoval delegát M. Falk a jenž neobsahuje
nic jiného, než od počátku až do konce nej-
nadšenější chválu pro hr. Goluchowského
Věru, zřídka kdy v některém ústavním sboru
bylo zapáleno tolik kadidla na uctění někte-
rého ministra, kolik ho nasypala na řeřavé
uhlí zpráva delegace uherské na prospěcl
správce zahraničné politiky rakousko-uherské
Už z tohoto povšechného dojmu lze po-
souditi, jak vysoce uspokojeni jsou pánové
za Litavou oním směrem, v němž hr. Golu-
chowski udržuje zahraničnou politiku tohoto
soustátí středodunajského. A co snad v dotče-
něm spise delegačního výboru uherského ne-
bylo řečeno přece dosti určitě a jasně, to
doplňuje a osvětluje vládní list uherský, je-
hožto ředitelem jest též delegát M. Falk
Zpráva výboru delegačního a úvaha »Pesten
Lloydu« ze dne 3. června o působení hr
Goluchowského v zahraničné politice rakou-
sko-uherské za krátkou dobu sotva celého
roku doplňují se na skutečný hymnus. Hr
Goluchowski bude tímto úspěchem státnické
moudrosti své v Uhrách tím více potěšen a
dojat, čím měně se mu ho přiznává v dele-
gaci předlitavské.
an
Goluchowský
M Falk
Gola
Lloyd
Uher
Hradec
Uhry
7
article
A přece Rakousko-Uhersko jako velmoe
posud nerozdělená nemělo by v posuzování
politiky zahraničné, která jméneme a jeho se
provozuje, dávati na jevo onu rozštěpenost,
ba odcizenost svých součástí, která panuje
v jeho nitru. Jasněji než kdykoliv posu
v třicíti pěti letech, právě minulých, letos vy-
stoupil na veřejnost hluboký a zásadný roz-
díl v úsudcích obou polovin této říše
společné politice její zahraničné. Hrabě
Goluchowski patrně pracuje se zvláštním
úsilím k tomu, aby si získal pochvalu, pří-
zeň a lásku Maďarův, když totiž pro Němce
předlitavské už toho byl udělal dost a dost
Pro tyto udržuje trojspolek, pro ony se činí
seč jen jest, na poloostrově balkánském.
Na trojspolku ovšem ani Maďaři
nechtějí viklat, a prohlašují ho posudza
věc, která prý se rozumí sama
sebou; ale už přestal se jim líbit a ně
kdejší nadšení jejich pro něj značně ochladlo.
jakmile se přesvědčili, že v Prusku vzhle-
dem k celé monarchii habsburské počíná se
prováděti slovo nebožtíka Bismarka, že » dv
politicky úzce spojené státy současn
mohou provozovati mezi sebou nejkrutější,
ba záhladnou válku národohospod ář-
skou.«
Tuto spojeneckou politiku pruskou dal
v plné poradě delegace uherské na uváže-
nou delegát Holo, však nenašel mezi ostat-
ními delegáty uherskými dosti ohlasu pro
své obavy, a tak se přešlo v delegačním
sboru zalitavském přes otázku trojspolku
sice chladně, ale přece se zjevnou pečlivostí,
aby Zalitavsko si nezkalilo dobré své po-
měry k Prusku, z nichž od měsíce července
Goluchowský
Maďarův
Němec
Maďar
Hola
RakouskoUhersko
Prusko
Zalitavsko
8
article
r. 1866 tak výdatně kořistilo. proti — Ra-
kousku!
Zůstalo tedy v úterní poradě. delegace
uherské při tom, že trojspolek jest něco zcela
přirozeného, něco, co se rozumí samo sebou,
a udělena hr. Goluchowskému tím směrem
úplná absoluce, třeba Prusko proti dovozu
uherského obilí a dobytka zařizovalo se co
nejnepřátelštěji. Vždyť správa zahraničné po-
litiky rakouskosuherské fedruje choutky a
laskominy uherské tím horlivěji nejblíže na
jižních hranicích, na poloostrově balkánském.
Jakmile Uhři počnou mluviti o Balkáně,
jsou ve svém pravém živlu; neboť podle je-
jich domnění Balkán jest jejich, a to
hned celý Balkán. Samo Rakousko může
starati se o něj, jednati na něm teprve pro-
střednictvím jejijch. Což teprve ně-
která jiná velmoc? Ta by je musila patrně
prositi za dovolení. A jest-li tato jiná velmo
je náhodou.— Rusko, tedy se jí na Balkáně
nedovolí vůbec nic! Z čeho pak by někdy se
slepila velmoc — uherská, kdyby na
Balkáně buď vzrostly úplně svobodné, spo-
řádané a šťastné státy, nebo kdyby tam
Rusko nabylo nějakého vlivu většího, než
jakého mohou dodělati se tam slušným,
spravedlivým a poctivým způsobem pánové
vídenští a peštští?
Hrabě Goluchowski ve své politice za-
hraniční hoví takovým názorům a tužbám
uherským co nejochotněji. Rozumí se, že při
tom také stále pošilhává k Rusku. Zpráva,
kterou výbor delegace uherské podal o vý-
kladě jeho vlastním, nabývá důležitostia
zajímavosti všeobecné. Vzpomínajíc smírného
ujednání, kteréž mezi Rakouskem a Ruskem
ve věcech balkánských se stalo r. 1897,
zpráva dělegáta Fálka praví: »Není řeči o
takovém ujednání mezi oběma těmito vel-
mocemi, které by se týkalo každé vymysli-
telné příhody a možnosti v dobách budou
cích, a které by pro každou ve smlouvě
účastněnou velmoc napřed vyměřilo směr
Uher
Goluchowský
Balkán
Rakousko
Rusko
9
article
její činnosti, jakož i meze její volnosti. Do-
hodnuti, které se stalo mezi naší monarchií
a Ruskem, naopak směřuje v první řadě
k tomu, aby v nynějších poměrech na jiho-
východě se nestala žádná změna, aby za-
chován byl status quo podle nejvyšší mož-
nosti. Ale poněvadz každá z obou velmocí
uznává právo balkánských státův, aby každý
z nich rozhodoval o sobě sám, ani ta, ani
ona nemůže zaručiti se, že ani proti vůli její
a proti přání jejímu na tom nebo na onom
místě poloöstrova balkánského nestane se
pokus o změnu poměrův posavadních. V ta-
kovém případě obě velmoci ve smyslu do-
hodnutí z r. 1897 přede vším učinily by
jednotný pokus, aby takovou změnou, kdyby
už nebylo lze zaraziti ji, ani ta ani ona vel-
moc nebyla poškozena ve svých pro-
spěších.«
Ale co pak, kdyby takový společný,
jednomyslný pokus Rakouska a Ruska se
nezdařil? — K této otázce zpráva delegace
uherské pospíchá dáti rozhodnou odpověd.
»Pak Rakousko by mělo ruku
úplně volnou, aby hájilo svých
prospěchův, jak uzná za vhod.e
A tento názor svého výboru schválila celá
delegace uherská. Do té chvíle jest to jen
theorie velmocenských choutek uher-
ských. Ale referent M. Falk ve vládním listě
uherském už doložil, na kterém místě polo-
ostrova balkánského státníci uherští velmi
rádi by se pokusili o provedení její prakti-
cké. Jest to království srbské.
Ministr Goluchowski ve výkladu své po-
litiky zahraničné pravil, že Rakousko Uhersko
níkde na Balkáně nedovolí po
škození svých prospěchův ži-
votních. Vládní list peštský připojuje, že
tato hrozba především se týká Srbska.
které prý poukázáno jest na blahovol-
nost Rakousko-Uherska. Této bla-
hovolnosti patrně ubývá den za dnem. Uhři
se přičinují, aby došla co nejdříve. Odtud
jejich veliká spokojenost s politikou hraběte
Goluchowského.
M Falk
Goluchowský
Uher
Rusko
Rakousko
Balkán
Srbsko
RakouskoUhersko
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 5. června. (Nové zákony.)
Vídeňské úřadní noviny uveřejňují tři nové zá
kony, na nichž se usnesly obě sněmovny říšské
rady a jež obdržely elsařské schválení dne
2. června. Zákony těmi osvobozují se od daně
z nájemného na 18 let ve měslech Krňově,
Novém Jičíně a v Celovci domy, v zákonech
podrobně vyjmenovaně, jež budou z důvodů
zdravotních neb kommunikačních do deseti let
zbořeny a úplně znovu vystaveny. Zákony ty
nabývají platnosti dnem vyhlášení.
V Praze, 5. června. (Sněm královsty
českého.) Předseda ministerstva dr. Körber
obrátil se přípisem k nejvyššímu maršálku kn.
Jiři Lobkovicovi stran svolání sněmu královstv
českého. V přípise se sděluje, že českému sněmu
k projednání nutných věcí vyhrazena doba od
18. června do konce července. Kdyby však tato
doba se zdála nevhodnou, že by se část předloh
mohla vyřiditi do poloviny července, a pro ostalní
že by se sněm mohl svolati v říjnu. Nejvyšší
maršálek zodpověděl dopis ve srozumění se zem-
ským výborem v ten smysl, že letní sněmován
může trvati od 18. června do 15. července;
pak by se sněm odročil a svolal znova počátkem
října. Za letního sněmování má se vyříditi za-
tímný rozpočet a úprava učitelských platů.
Vlastní rozpočet na letošní rok a ostatní před-
lohy vyřídily by se až na podzim.
Z Krakova, 5. června. (Stojalovčíc
a polské kol0.) Zdejší listy dovídají se
z Vídně, že vyřízení žádosti čtyř přivrženců
P. Stojalovského (Šajera, Vilka, Fijaka a Bomby)
aby byli přijati do svazku polského kola, oče-
kává se ve středoční schůzi polského kola. Vy
jednávání se Stojalovčíky vedli poslanci Roma-
novič, Rotter, Danielak, Němentovský a Gněvoš.
Krňův
Körber
Lobkovic
P Stojalovský
Šajer
Fijak
Rotter
Danielak
Němentovský
Gněvoš
Praha
Nový Jičín
Celovec
Krakov
Vídeň
Rom
11
article
Žádost, aby byli přijati do kola, odevzdal
žadatelé místopředsedoví hr. Dědušickému, poně-
vadž nemohli nalézti příležitosti, aby se doroz-
uměli přímo s předsedou kola, ryt. Javorským.
Mezí stančíky je z toho malá radost, poněvadž
čtyřmi Stojalovčíky rozmnožil by se i tak již
značný počet opposičních členů polského kola.
P. Stojalovský připravoval sloučení svých
přivrženců s polským kolem už delší dobu. Při-
činu toho kroku vysvětlil ve svém týdenníku
»Věnei«, kde poukazuje na to, jak se v poslední
době parlamentní situace změnila v neprospěch
nejen polského kola, nýbrž i Poláků vůbec
proto prý jest povinnosti všech poslanců pol-
ských, aby odložili na čas své spory a různice
a dokázali, že se v Rakousku nemůže vládnouti
ani bez Poláků a tím méně proti nim; samo
složení polského kola také se po volbách změ
nilo a sice na prospěch zájmů lidových, což
vidno z toho, že některé návrhy ve prospěch
lidu propadly tam už jen nepatrným počtem
hlasů, takže lidoví poslanci mohou svými hlasy
platně působiti v lůně polského kola. Proto jev
se prý radným, aby lidoví poslanci na dobu ny-
nějšího sněmovního období vstoupili do kola
zůstávajíce ovšem věrni svým politickým zá-
sadám.
Pokud se týče lidovců, k nimž se dle »N.
Ref.« připojil i bývalý Stojalovčík posl. Kubik
sděluje sice »Glas Nar.«, že také jejich sloučen
s polským kolem jest pravděpodobno, a že jieh
náčelník posl. Bojko odejel do Lvova, abyse
Polák
N Ref
Kubik
Glas
Bojko
Rakousko
Lvov
12
article
v tě věci dorozuměl s vůdcem strany red. Sta-
pinským; avšak dle »Kuryera Lvovského« nen
prý naděje na sloučení lidoveů s kolem, doku
Halič nebude zbavena přehmatů okresních hejt
manů, násili a podvodů při volbách a vůbec
všeho toho, co budí stesky a nářky lidu.
Z Lublaně, 4. června. (Pavlina Paj-
ková), vysoce nadaná, plodná a v lidu obli-
bená spisovatelka slovinská, zemřela v sobotu
dne 1. června. Zesnulá, která svými povidkami
zásobovala všechny líterární podniky slovinské,
náležela sice ještě k táboru starých romantiků,
ale Inouc srdcem k lidu vystihovala ve svých
pracích jeho tužby a stesky a tím zabozpočila
svým spisům úplné porozumění v lidu, na jehož
rozvití a národní probuzení měla veliký vliv.
Z Pešti, 4. června. (Volební hnutí.)
Několikanedělní vyjednávání o sloučení obou ra-
dikálních frakcí opposice, Košutovců a Ugro-
novců, rozbila se úplně a obě strany budou
před volbami agitovati každá na svůj vlastní
vrub — Také strana sociálnědemokr
tická hodlá letos účinně zasáhnouti do ruchu
volebního. Socialisté postaví prý své kandidáty
asi v šedesáti okresích, ač mají naději dostati
se do užší volby jen asi v deseti okresích. Pr
tom chtějí svých hlasů užíti aspoň na prospěch
takových kandidátů, kteří se prohlásí pro vše-
obecné volební právo.
Pavlin Paj
Halič
Lublaň
Pešť
13
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. června.
Poměry mezi Rakousko-Uherskem
a Černou Horou.
(Delegacím ku přemýšlení.)
Z Gaoka v Hercegovině, v květnu. (Dopis
»Nár. L.«) Pan hr. Goluchovský pochlubilse
v delegacích, že poměry habsburské monarchie
ke všem státům jsou nejlepší. Při tom však
o království srbském a knížectví bulharském
mluvil s tak vysokánského patra, že tak an
sultáni turečtí nemluvívají o svých vasalech
Zahraniční ministři rakousko-uherští ještě ne-
oznámili světu, jakým právem to činí, a jižje
nejvyšší čas, aby vysvětlili, proč poručníkuj
balkánské státy a jak se to srovnává se zná-
mou frází, kterou ještě Kalnoky vymyslil, že
Rakousko-Uhersko nemíchá se do vniterných
záležitostí palkánských států, zejmena srbských.
Praha
RakouskoUhersko
Černá Hora
Hercegovina
Rakousko
Uhersko
14
article
Bije v oči, že hr. Goluchovský ani slovem
se nezminil o poměrech Rakousko- Uherska
k Černě Hoře, jakoby Černá Hora byla na jiné
planetě a jakoby mezi oběma sousedními stály
nebylo ničeho, ani prolité krve na Somině pla-
nině dne 13. října 1900. Či snad ředile
rakousko-uherské zahraničné politiky myslí,ž
to padlo v zapomenutí a že jeho kollega pan
Kallay, jenž je mistr v takových věcech, do-
vede již věc tak zaonačiti, aby Černá Hora
byla toho vinna ? Mysli-li tak, velmi se mýll,
a že se mýlí, uvidíte z tohoto úplně authenti-
ckého vylíčení krvavé události na Somině pla
nině. Delogace, aneb aspoň čeští jejich čle
nové, dobře by učinili, kdyby trochu přemýšleli,
co to znamená a co z toho může vzejíti.
Bylo to jak následuje.
Dne 13. (25.) října 1900 pět rakousko-
uherských vojáků táhlo pod Bobotovým Grobljem
směrem k Somině. Minuvše Bobotovo Groblje
obrátili se s hercegovské strany na černohorskou
a přešli černohorskou hranici. Odtud táhli černo
horským územím celou hodinu. Zpozoroval je
černohorský pasáček a jal se volati na Jovana
Memedoviče, pohraničného podkomisara černo-
horského na Bobotovu Groblju, a když se ho
dovolal, oznámil mu, že rakoušti vojáci zašl
hluboko do černohorského územi. Při Memedo-
vičovi náhodou byl důstojník Todor Sutič, sta-
rešína černohorské pohraničné stráže, a se svým
Kallay
Černá
Bobotův
Memedovič
Todor Sutič
Rakousko
Uhersko
Bobotovo Groblja
15
article
V drobném prodejlt
ranní čtslo o sobě . . . za 8h
odpolední . . . . . . . za 2b
Ve flialkách na venkovša
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Ihseraty
plati se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijímá admínl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachézejí se té5 redakce,
tlskárna s ezpedics „Národnich Listá“.
Rukogisy se nsvracsjí.
Ihserata
Národnich Listat
16
article
dvěma třemi muži šel se podivat, kudy a kam
asi rakoušti vojácí se ubírají. Bylo mu to ná-
padno tím spíše, že hercegovská strana v těch
místech je mnohem schůdnější a cesta kratši.
K němu se přidali dva nebo tři pastevci. Vo-
jáci byli o celou hodinu napřed a Černohorci
nemohli jich dohoniti. U pohraničné pyramidy
č. 40 vojáci opět přešli na stranu hercegovskou.
Černohorci nemohli jich vidéti a šli celou ho-
dinu směrem k Troglavu. Při tom zůstávali
pořád co možná nejhlouběji v zčernohorském
území. Když jim rakoušti vojáci zmizeli s očí,
vrátili se týmž směrem.
Napřed kráčel důstojník Sutič s dvěma
muži, a druzí tři zůstali hezky daleko za nim.
Vojáci ale neodešli, nýbrž ukryti odpočívalia
obědvali pod vrškem blízko pyramidy č. 40,
asi 300 metrů na území hercegovském. Odtud
zočili důstojníka Sutiče, jdoucího podél hranice.
Skočili, aby jej odzbrojili. Pět vojáků na tři
Černohorce. Při tom vtrhli na 100 metrů do
Černé Hory. Sutič jich nepozoroval, až jim
stanul tváří v tvář. Sutič připamatoval rakousko-
uherským vojákům, že jsou na černohorském
území, a vyzval je, aby složili zbraň. Vojáci se
pítili a povstala rvačka. Dva Černohorci odňal
dvěma vojákům pušky a odevzdali je třetímu
svěmu muži, načež chytili druhé dva vojáky
odvedli je.
Černohorec
Sutič
Černá Hora
17
article
Pátý voják, jemuž puška ještě nebyla od-
ňata, na volání svého zajatého desátníka při-
ložil půšku k líci a zastřelil nejprve důstojní a
Sutiče, potom pak černohorského desátníka
Rada Tepavčeviče, jenž se tahal s jedním z vo-
jáků. Ten Černohorec, který držel dvě vo-
jákům odňaté pušky a svou třetí, měl ve své
pušce jen dvě patrony. Obě vypálil na vojáky,
ale neublížil jim, jen jednomu trochu šat při-
štiral. Na to s odňatými vojákům puškami se
vzdálil. Vojáci po něm palili, ale netreflli
Černohorec namahal se, aby otevřel zámky
rakouských pušek, ale nedovedl toho. Vojáci
mezitím odňali ubitému desátníku Tepavčeviči
zadovku a ubitému důstojníku Sutičovi revolve
a prchli. Brzy na to přiběhli i oni tři černo-
horští vojáci, kteří se byli pozdrželi, ale bylo
pozdě. Dali se na pronásledování rakouských
vojákův, ale marně, neboť oni byli už daleko
v Hercegovině. I vrátili se, vzali mrtvoly Su-
tíčovu a Tepavčevičovu a odnesli je na Bobotovo
Groblje.
Rakouští vojáci zanechali na místě rvačky
a krveproliti porculánovou dýmku, bodák,
nákrěník a 7—8 pouzdýrek manlicherských
patron.
Černohorec
Hercegovina
Rada Tepavčevič
Bobotovo Groblje
18
article
Jakmile ubití Černohorci donesení byli n
Bobotovo Groblje, černohorský podkomisar Me-
medovič ihned poslal silnou stráž, aby zabránil
Černohorcům vykonati odvetu, jakož i aby ne-
bylo odneseno nic z věcí po rakouských vo-
jácích.
V noci i druhého dne stále přicházeli ra-
kouští žandarmové, nemohli-li by se těch před-
mětů zmocniti, a gacký predstojník Naglič po-
silal i ženy a děti, aby je ukradly a přenesly
na hercegovské území, aby se později mohlo
říci, že místo srážky bylo na půdě hercegovské
a nikoli černohorské, a že tedy Černohorci byli
vinníky a provokatery. K vůli tomu pohodili
v jedné díře blíž hranice na půdě hercegovské
černohorský kabát a čapku. Ale úskok se jim
nezdařil. Černohorská střáž to zpozorovala a
vzala ty předměty.
Na zejtří 14. (26.) října přišel na krvavé
místo černohorský pohraničný komisar - Niko
Tatar, prohledl vše a poslav zprávu své vládé
čekal jejích dalších rozkazů. Dne 17. (29.) říj-
p. Tatar oznámil gackému predstojníku, že
zvěděl, že rakouská komise přijde na krvavé
místo vyšetřovat událosť. Večer téhož dne ob-
držel telegram z Cetyně, ve kterém mu vláda
Černohorec
Niko Tatar
Tatar
Cetyně
Bobotovo Groblje
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 5. června.
Praha
20
article
Jistý moudrý člověk vyjel si do světa, aby
poznal, jak žijí jiní národové a zvěděl o před-
nostech a pošetilostech světa ostatního, který je
dost veliký, aby to, co na jednom jeho konei
za vrehol šlechetnosti prohlašováno, bylo na
konci druhém zavrhováno jako největší mizer-
nost, aby na jednom pokládáno bylo za mravnou
dokonalost, co na druhém propadlo soudu jako
zvrhl st a podlost.
Vyšel si, opásán pevnou vůli, nedat se
strhnouti nikým a ničím v boj, nýbrž s na-
prostou nestranností rozšafného muže pozorovat
a vyvozovati z toho, co spatří a zkuší, naučení,
a to zanésti do veliké knihy, o níž pracova
a jež měla dle slavného vzoru název »Labyriní
světas.
Putoval daleko a daleko. Viděl leccos. Viděl.
jak velikou má moc hloupost, poznal země
kraje nejosvícenější, kde ale přes to věhlas
sláva prodává se na metry za kusy zlata. Viděl
kraje, kde milliony soudných a silných na pro-
vázku vodí tuctový krasořečník, viděl kráje, kde
lidé, protože každý z nich jiným táhnouti chtě
směrem, věčně se rvali, tak že třetí, mrskaje
střidavě brzo do jednoho a hned zas do dru-
hého, s chechtotem řídil káru směrem, kudy
sám chtěl.
Putoval dlouho, tak že měl knihu bezmál
již popsanou, když jednoho krásného jitra
octnul se u velikého města, do něhož vedlo ne-
méně než dvanáctero bran, z nichž každá opa-
třena byla nápisem a u nichž každé stála silná
stráž halapartníků.
Hrdina náš nevěděl z počátku do kleré se
obrátiti. Tázal se po tom mladé prodavačky
květin, jež po desetníku prodávala na dráté na-
vlečené růže se zlomeným stonkem a ta se mu
vysmála.
»Vstupte, ktěrou chcete, tam ve městě vr
21
article
padá sice každý jinak, ale uvnitř jsou všichn
stejní.«
»Jak se jmenuje toto město ?« tázal se.
»Nemá jména žádného.«
»To je přece věc nemožná.«
»Ale navzdor tomu pravdivá. Když šl
o to, město pokřiit, nemohli se na jméně shod
nouti. Každý z těch, kteří zde provozují vládu
aneb se domnívají, že ji provozují, chtěl, aby
se nazývalo dle něho. Proto řikáme městu tomu
město bez jména. C ž ale mohu já, nerozumné
děvče, vám to vykládati, vstupte dovnitř, tan
povědí vám to důkladněji.«
»A což ty ve městé nebydlis?«
»Hahaha! Vy jste dobrý! Odkud pak při-
cházite, že pláte se tak pošetile? Kdo nen
křtěn vodou z tamějšího špinavého rybníka.
toho tam neztrpl.«
Hrdina náš dal si konečně říci. Však do
stat se dovnitř nebylo tak snadno. Ve bráně
mu zastavila stráž cestu.
»Kde máte knižku ?«
»Jakou knížku?« tázal se udiveně cizinee
»Kdo nemá knižky, nesmí sem, leda by
prokázal, že je domovem nejměně sto mi
odtud. «
»To prokázat mohu.«
»Dostanele tedy prozatímný list. Ale pr
který okres ?«
»Nerozumím vám. Chci poznati celé město.«
»To je věc nemožná. Kdo z jednoho okresu
do druhého se odváží, dává v šane život.
»Pěkný to kraj.«
»Nemluvte tak, mohlo by se vám stát cos
lidského. Rcete raděj, čím jste, abych vás mohl
ohlásit, načež budete do přislušného archu za-
psán a do určitého okresu odkázán.«
»Čím jsem?« tázal se udiveně cizinec. »C
je vám do toho?«
»Mám toho již dost, pane, neboť pozoruji
že si ze mne tropile šašky. Kdo jste a čím jste?e
»Mé jméno je . ..«
»Po tom se vás neptám. To je nám Iho
stejno. Cím se živíte ?«
Pěkná
22
article
»Jsem učencem.«
Strážník otevřel dokořán ústa. Čtvrť pro
učence ještě neměli. Člověk toho druhu dosuo
se k nim nepřihlásil.
» Musíte tu zůstati, až dojde z příslušného
místa vyřízení. Posaďte se. Kdybyste byl řekl.
že jste švec nebo truhlář, mohl jste být dávno
už ve městě! Jako švec byl byste zůstal v n-
šem okresu.«
»Pořád vám ještě nerozumím.«
»Nuž tedy slyšte. Zavítal jste do města,
kde provedeno až do nejmenších důsledností
roztřidění stavů. Zde jinam se nedoslanete než
ke svým. Leda že by vás dali do tak zvané
»reservace«, kam odkazují všechny, kdo ne-
mohou se vykázati nějakým »stavem«, nebo ty.
jež žádná z našich stavovských organisaeí
z různýen příčin přijati nechce. Je to jakási
kolonie trestanecká.
»A co vás svedlo k takovému — račte
odpustit — nesmyslnému zařízení?«
»Zkušenost. Ostatně naši instituci ne
zlehčujte, mohl byste zle pochoditi.«
»A jak tu, člověče, žijete?«
álo
»Špatně, ale veřejně se to říci nesmí.
»Ku podivu! Jste přece všickni jednohe
původu a z jednoho kmene?«
»Ovšem, ale to dle našich velkých refor
mátorů prý nic neznamená. Národnost prý je
věc náhody, jen z příslušnosti slavovské prj
vyvozovati může individuum to, co zve se »právo«.
Proto jsme se jako národ rozešli a jako při-
slušníci stavu opět se sešli. Nejdřive se odtrh
sedláci, po nich řemeslníci, potom kupci, pal
úřadníci, lékaři atd.«
»A jak žijete, pro bůh vás prosím, vedle
sebe ?«
»Jak? Ani se mne neptejte. Sedlákůuž
nemáme.«
»Mluvte zřetelněji.«
»Byla jím vypovězena vojna. Nač dlouho
mluvit. Pustili se do nich obilní židé a porazil
je na hlavu.«
23
article
»A proč jste jim neposkytli pomoci, proo
jste se jich jako rodní bratři jednoho kmene
nezastali?
»My? Co vám napadá. Což nevite, že mez
sebou až hrůza se nenávidíme, že by jeden
z nás druhého utopil na lžíci vody? Za ne
dlouho dojde na řemeslníky. Pochodí zrovna
tak, ba dopadne to s nimi ještě hůře, poněvadz
průběhem doby rozvadili se i mezi sebou. Včera
na příklad svedli mezi sebou krvavý boj krejčí
ženští s krejčími pro mužské a hádejte kdo vy-
hrál? Konfekeionáři, již zabrali okresy po obou
Dnes už se v nich roztahují.«
»Jste originální lidé. Je vás tolik, že po-
dobný můžete si dovolit luxus?«
»Co vám napadá? Je nás hrstka, ale již
v úllém mládí jsme se učili bíti se v prsa
říkati, že budeme žít na věky! A to snad pří-
činou naší bídy. Je to hrozné ! Chceme-li něeo
my, nechtějí to v okresu sousedním, kde do-
movem jiná »vrstva«. Každý posuzuje věcs
stanoviska svého obmezeného zájmu a maři
hned v zárodku snahu prospěti celku. Zvrátili
pravdu, že tam, kde zdravý célek, zdravé jsou
i čásli, i dokazují, že celek jen polud udržeti
se může při síle, kde zdravé jsou části. «
»Kdesi prý zařídili si stát, kde vše děje
se naopak, kde dokonce lidé po hlavě chodí
Zdá se, že u vás by rovněž měli k tomu
chuť!«
»Jak by ne ? U nás už hlava a mozek
v ní jsou dávno depossedovány. Dříve se za to
mělo, že pivo dovede vařit nejlépe sládek, boly
šít švec, učit professor, léčit doktor, kupovat
prodávat kupec atd. To se ale našim nelíbilo.
Krejčí dokažoval, že dovede také kurýrovat
pivo vařit, klempiř holit a střihat, holič ku-
chařit .. . . sedlškům pak zákony dělat jen
sedlák. A provedli to. Víle ale, jaký byl soho
následek? Strašná kocovina a zkažené žaludky
všech.« — —
Za chvili objevil se posel, jenž byl vyslán
pro rozhodnutí, ku které sekci má býti rek náš
v zajímavé obci přidělen.
Krejčí
24
article
Vyřízení bylo překvapující.
Odmítly ho všechny. Učených lidí nenávidí,
poněvadž prý jich na světě vůbec není zapo-
třebí, jsou prý to zjevy protivně a trubei lidské
společnosti. Chce-li prý se den neb dva dny
zdržet, nechť prý si jde do reservace.
Šel tedy. Tam ho uvítali co nejuctivěji.
Především se ho ptali, hraje-li na některý ná-
stroj. Když doznal — hrdina náš — že je
Čech a že hraje již z nejútlejšího mládí ná-
stroje smyčcové a k tomu též polní roh —
byli u vytržení. »Teď bude naše harmonie
úplná!« — zvolali s jásotem, neboť vězte, pane,
že v našem okrésu je podkladem organisace
společenské — harmonie, harmonie ve všem.
Na to ho zavedli do svě dvorany.
Byly tam zastoupeny slavy všechny, ne-
scházel ani jediný, také učenců tam bylo něko-
lik i přesvědčil se, že požívají zvláštní úcty,
třeba že jinak panovala tam úplná rovnost
stavů. Byla tam domovem láska a nikoli ne-
návist, jeden stav pomáhal navzájem druhému.
Nikdo se tam nebil v prsa a nedeklamoval,
on že je základním piliřem vší společnosti, bez
něho že by se v trosky sřítila, on že je nádržkou,
z níž společnost čerpá všechnu sílu svou atd.
Naopak, všichni, byli naplněni vědomím, žei
druhý i třelí a čtvrtý — že vůbec každý je
na místě svém a každý dle sil svých přispivá
ku zdaru a rozkvétu celku. Že společnost
vůbec je strojem, z něhož jediné vyňaté ko-
lečko by za následek mělo stagnaci a smrt . ..
A hrdina náš okřál v této společnosti, o
níž přesvědčil se, že den za dnem roste a že
znenáhla bude větší a čelnější, však i mravně
mohutnější, než vedle všechny ty nemožné sta-
vovské tříšťky dobromady
A hrdina náš napsal do knihy své:
»Člověk snadno zbloudí, však neporušeno-li
jeho srdce a jasným-li zůstalo jeho oko, snadno
opět nalezne cestu ku spáse. « .
Čechy