ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ee8c8720-660c-11dc-8641-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 42, work 1, person 44, org 4
1 masthead
Ročník XXI.
2 masthead
V Praze, ve ctvrtek dne 6. června 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 154.
4 article
Na rauní a odpol. listy přílohami (Naněný Obnor ve středu a „Literární Hlidka v pátek) předplácí set Praze v aeministraei na měsíe . . . . . . 2 K- na čtvrt leta . . . . . 6 K —b s drojí denálkeu ětvt lets . . . : 7 K 50 na měsío . . 2K8on Poštoní p . . kei ns čtvrt lefa na měst nt la: . K
Praha Naněný Obnor
5 article Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách.
Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pátek dne 7. června v obvyklou ho- dinu ranní.
Praha
6 article Uhři jsou velice spokojeni s hr. Goluchowským.
Uhři jsou velice spokojeni s hr. Goluchowským. V delegaci uherské počaly předvčírem porady o rozpočtu ministerstva zahraničné politiky rakousko-uherské. Delegační výbor, zvolený k účelu tomuto, podal jakožto úvod k řečeným poradám velmi obšírný spis, jejž vypracoval delegát M. Falk a jenž neobsahuje nic jiného, než od počátku až do konce nej- nadšenější chválu pro hr. Goluchowského Věru, zřídka kdy v některém ústavním sboru bylo zapáleno tolik kadidla na uctění někte- rého ministra, kolik ho nasypala na řeřavé uhlí zpráva delegace uherské na prospěcl správce zahraničné politiky rakousko-uherské Už z tohoto povšechného dojmu lze po- souditi, jak vysoce uspokojeni jsou pánové za Litavou oním směrem, v němž hr. Golu- chowski udržuje zahraničnou politiku tohoto soustátí středodunajského. A co snad v dotče- něm spise delegačního výboru uherského ne- bylo řečeno přece dosti určitě a jasně, to doplňuje a osvětluje vládní list uherský, je- hožto ředitelem jest též delegát M. Falk Zpráva výboru delegačního a úvaha »Pesten Lloydu« ze dne 3. června o působení hr Goluchowského v zahraničné politice rakou- sko-uherské za krátkou dobu sotva celého roku doplňují se na skutečný hymnus. Hr Goluchowski bude tímto úspěchem státnické moudrosti své v Uhrách tím více potěšen a dojat, čím měně se mu ho přiznává v dele- gaci předlitavské. an
Goluchowský M Falk Gola Lloyd Uher Hradec Uhry
7 article
A přece Rakousko-Uhersko jako velmoe posud nerozdělená nemělo by v posuzování politiky zahraničné, která jméneme a jeho se provozuje, dávati na jevo onu rozštěpenost, ba odcizenost svých součástí, která panuje v jeho nitru. Jasněji než kdykoliv posu v třicíti pěti letech, právě minulých, letos vy- stoupil na veřejnost hluboký a zásadný roz- díl v úsudcích obou polovin této říše společné politice její zahraničné. Hrabě Goluchowski patrně pracuje se zvláštním úsilím k tomu, aby si získal pochvalu, pří- zeň a lásku Maďarův, když totiž pro Němce předlitavské už toho byl udělal dost a dost Pro tyto udržuje trojspolek, pro ony se činí seč jen jest, na poloostrově balkánském. Na trojspolku ovšem ani Maďaři nechtějí viklat, a prohlašují ho posudza věc, která prý se rozumí sama sebou; ale už přestal se jim líbit a ně kdejší nadšení jejich pro něj značně ochladlo. jakmile se přesvědčili, že v Prusku vzhle- dem k celé monarchii habsburské počíná se prováděti slovo nebožtíka Bismarka, že » dv politicky úzce spojené státy současn mohou provozovati mezi sebou nejkrutější, ba záhladnou válku národohospod ář- skou.« Tuto spojeneckou politiku pruskou dal v plné poradě delegace uherské na uváže- nou delegát Holo, však nenašel mezi ostat- ními delegáty uherskými dosti ohlasu pro své obavy, a tak se přešlo v delegačním sboru zalitavském přes otázku trojspolku sice chladně, ale přece se zjevnou pečlivostí, aby Zalitavsko si nezkalilo dobré své po- měry k Prusku, z nichž od měsíce července
Goluchowský Maďarův Němec Maďar Hola RakouskoUhersko Prusko Zalitavsko
8 article
r. 1866 tak výdatně kořistilo. proti — Ra- kousku! Zůstalo tedy v úterní poradě. delegace uherské při tom, že trojspolek jest něco zcela přirozeného, něco, co se rozumí samo sebou, a udělena hr. Goluchowskému tím směrem úplná absoluce, třeba Prusko proti dovozu uherského obilí a dobytka zařizovalo se co nejnepřátelštěji. Vždyť správa zahraničné po- litiky rakouskosuherské fedruje choutky a laskominy uherské tím horlivěji nejblíže na jižních hranicích, na poloostrově balkánském. Jakmile Uhři počnou mluviti o Balkáně, jsou ve svém pravém živlu; neboť podle je- jich domnění Balkán jest jejich, a to hned celý Balkán. Samo Rakousko může starati se o něj, jednati na něm teprve pro- střednictvím jejijch. Což teprve ně- která jiná velmoc? Ta by je musila patrně prositi za dovolení. A jest-li tato jiná velmo je náhodou.— Rusko, tedy se jí na Balkáně nedovolí vůbec nic! Z čeho pak by někdy se slepila velmoc — uherská, kdyby na Balkáně buď vzrostly úplně svobodné, spo- řádané a šťastné státy, nebo kdyby tam Rusko nabylo nějakého vlivu většího, než jakého mohou dodělati se tam slušným, spravedlivým a poctivým způsobem pánové vídenští a peštští? Hrabě Goluchowski ve své politice za- hraniční hoví takovým názorům a tužbám uherským co nejochotněji. Rozumí se, že při tom také stále pošilhává k Rusku. Zpráva, kterou výbor delegace uherské podal o vý- kladě jeho vlastním, nabývá důležitostia zajímavosti všeobecné. Vzpomínajíc smírného ujednání, kteréž mezi Rakouskem a Ruskem ve věcech balkánských se stalo r. 1897, zpráva dělegáta Fálka praví: »Není řeči o takovém ujednání mezi oběma těmito vel- mocemi, které by se týkalo každé vymysli- telné příhody a možnosti v dobách budou cích, a které by pro každou ve smlouvě účastněnou velmoc napřed vyměřilo směr
Uher Goluchowský Balkán Rakousko Rusko
9 article
její činnosti, jakož i meze její volnosti. Do- hodnuti, které se stalo mezi naší monarchií a Ruskem, naopak směřuje v první řadě k tomu, aby v nynějších poměrech na jiho- východě se nestala žádná změna, aby za- chován byl status quo podle nejvyšší mož- nosti. Ale poněvadz každá z obou velmocí uznává právo balkánských státův, aby každý z nich rozhodoval o sobě sám, ani ta, ani ona nemůže zaručiti se, že ani proti vůli její a proti přání jejímu na tom nebo na onom místě poloöstrova balkánského nestane se pokus o změnu poměrův posavadních. V ta- kovém případě obě velmoci ve smyslu do- hodnutí z r. 1897 přede vším učinily by jednotný pokus, aby takovou změnou, kdyby už nebylo lze zaraziti ji, ani ta ani ona vel- moc nebyla poškozena ve svých pro- spěších.« Ale co pak, kdyby takový společný, jednomyslný pokus Rakouska a Ruska se nezdařil? — K této otázce zpráva delegace uherské pospíchá dáti rozhodnou odpověd. »Pak Rakousko by mělo ruku úplně volnou, aby hájilo svých prospěchův, jak uzná za vhod.e A tento názor svého výboru schválila celá delegace uherská. Do té chvíle jest to jen theorie velmocenských choutek uher- ských. Ale referent M. Falk ve vládním listě uherském už doložil, na kterém místě polo- ostrova balkánského státníci uherští velmi rádi by se pokusili o provedení její prakti- cké. Jest to království srbské. Ministr Goluchowski ve výkladu své po- litiky zahraničné pravil, že Rakousko Uhersko níkde na Balkáně nedovolí po škození svých prospěchův ži- votních. Vládní list peštský připojuje, že tato hrozba především se týká Srbska. které prý poukázáno jest na blahovol- nost Rakousko-Uherska. Této bla- hovolnosti patrně ubývá den za dnem. Uhři se přičinují, aby došla co nejdříve. Odtud jejich veliká spokojenost s politikou hraběte Goluchowského.
M Falk Goluchowský Uher Rusko Rakousko Balkán Srbsko RakouskoUhersko
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 5. června. (Nové zákony.) Vídeňské úřadní noviny uveřejňují tři nové zá kony, na nichž se usnesly obě sněmovny říšské rady a jež obdržely elsařské schválení dne 2. června. Zákony těmi osvobozují se od daně z nájemného na 18 let ve měslech Krňově, Novém Jičíně a v Celovci domy, v zákonech podrobně vyjmenovaně, jež budou z důvodů zdravotních neb kommunikačních do deseti let zbořeny a úplně znovu vystaveny. Zákony ty nabývají platnosti dnem vyhlášení. V Praze, 5. června. (Sněm královsty českého.) Předseda ministerstva dr. Körber obrátil se přípisem k nejvyššímu maršálku kn. Jiři Lobkovicovi stran svolání sněmu královstv českého. V přípise se sděluje, že českému sněmu k projednání nutných věcí vyhrazena doba od 18. června do konce července. Kdyby však tato doba se zdála nevhodnou, že by se část předloh mohla vyřiditi do poloviny července, a pro ostalní že by se sněm mohl svolati v říjnu. Nejvyšší maršálek zodpověděl dopis ve srozumění se zem- ským výborem v ten smysl, že letní sněmován může trvati od 18. června do 15. července; pak by se sněm odročil a svolal znova počátkem října. Za letního sněmování má se vyříditi za- tímný rozpočet a úprava učitelských platů. Vlastní rozpočet na letošní rok a ostatní před- lohy vyřídily by se až na podzim. Z Krakova, 5. června. (Stojalovčíc a polské kol0.) Zdejší listy dovídají se z Vídně, že vyřízení žádosti čtyř přivrženců P. Stojalovského (Šajera, Vilka, Fijaka a Bomby) aby byli přijati do svazku polského kola, oče- kává se ve středoční schůzi polského kola. Vy jednávání se Stojalovčíky vedli poslanci Roma- novič, Rotter, Danielak, Němentovský a Gněvoš.
Krňův Körber Lobkovic P Stojalovský Šajer Fijak Rotter Danielak Němentovský Gněvoš Praha Nový Jičín Celovec Krakov Vídeň Rom
11 article
Žádost, aby byli přijati do kola, odevzdal žadatelé místopředsedoví hr. Dědušickému, poně- vadž nemohli nalézti příležitosti, aby se doroz- uměli přímo s předsedou kola, ryt. Javorským. Mezí stančíky je z toho malá radost, poněvadž čtyřmi Stojalovčíky rozmnožil by se i tak již značný počet opposičních členů polského kola. P. Stojalovský připravoval sloučení svých přivrženců s polským kolem už delší dobu. Při- činu toho kroku vysvětlil ve svém týdenníku »Věnei«, kde poukazuje na to, jak se v poslední době parlamentní situace změnila v neprospěch nejen polského kola, nýbrž i Poláků vůbec proto prý jest povinnosti všech poslanců pol- ských, aby odložili na čas své spory a různice a dokázali, že se v Rakousku nemůže vládnouti ani bez Poláků a tím méně proti nim; samo složení polského kola také se po volbách změ nilo a sice na prospěch zájmů lidových, což vidno z toho, že některé návrhy ve prospěch lidu propadly tam už jen nepatrným počtem hlasů, takže lidoví poslanci mohou svými hlasy platně působiti v lůně polského kola. Proto jev se prý radným, aby lidoví poslanci na dobu ny- nějšího sněmovního období vstoupili do kola zůstávajíce ovšem věrni svým politickým zá- sadám. Pokud se týče lidovců, k nimž se dle »N. Ref.« připojil i bývalý Stojalovčík posl. Kubik sděluje sice »Glas Nar.«, že také jejich sloučen s polským kolem jest pravděpodobno, a že jieh náčelník posl. Bojko odejel do Lvova, abyse
Polák N Ref Kubik Glas Bojko Rakousko Lvov
12 article
v tě věci dorozuměl s vůdcem strany red. Sta- pinským; avšak dle »Kuryera Lvovského« nen prý naděje na sloučení lidoveů s kolem, doku Halič nebude zbavena přehmatů okresních hejt manů, násili a podvodů při volbách a vůbec všeho toho, co budí stesky a nářky lidu. Z Lublaně, 4. června. (Pavlina Paj- ková), vysoce nadaná, plodná a v lidu obli- bená spisovatelka slovinská, zemřela v sobotu dne 1. června. Zesnulá, která svými povidkami zásobovala všechny líterární podniky slovinské, náležela sice ještě k táboru starých romantiků, ale Inouc srdcem k lidu vystihovala ve svých pracích jeho tužby a stesky a tím zabozpočila svým spisům úplné porozumění v lidu, na jehož rozvití a národní probuzení měla veliký vliv. Z Pešti, 4. června. (Volební hnutí.) Několikanedělní vyjednávání o sloučení obou ra- dikálních frakcí opposice, Košutovců a Ugro- novců, rozbila se úplně a obě strany budou před volbami agitovati každá na svůj vlastní vrub — Také strana sociálnědemokr tická hodlá letos účinně zasáhnouti do ruchu volebního. Socialisté postaví prý své kandidáty asi v šedesáti okresích, ač mají naději dostati se do užší volby jen asi v deseti okresích. Pr tom chtějí svých hlasů užíti aspoň na prospěch takových kandidátů, kteří se prohlásí pro vše- obecné volební právo.
Pavlin Paj Halič Lublaň Pešť
13 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 5. června. Poměry mezi Rakousko-Uherskem a Černou Horou. (Delegacím ku přemýšlení.) Z Gaoka v Hercegovině, v květnu. (Dopis »Nár. L.«) Pan hr. Goluchovský pochlubilse v delegacích, že poměry habsburské monarchie ke všem státům jsou nejlepší. Při tom však o království srbském a knížectví bulharském mluvil s tak vysokánského patra, že tak an sultáni turečtí nemluvívají o svých vasalech Zahraniční ministři rakousko-uherští ještě ne- oznámili světu, jakým právem to činí, a jižje nejvyšší čas, aby vysvětlili, proč poručníkuj balkánské státy a jak se to srovnává se zná- mou frází, kterou ještě Kalnoky vymyslil, že Rakousko-Uhersko nemíchá se do vniterných záležitostí palkánských států, zejmena srbských.
Praha RakouskoUhersko Černá Hora Hercegovina Rakousko Uhersko
14 article
Bije v oči, že hr. Goluchovský ani slovem se nezminil o poměrech Rakousko- Uherska k Černě Hoře, jakoby Černá Hora byla na jiné planetě a jakoby mezi oběma sousedními stály nebylo ničeho, ani prolité krve na Somině pla- nině dne 13. října 1900. Či snad ředile rakousko-uherské zahraničné politiky myslí,ž to padlo v zapomenutí a že jeho kollega pan Kallay, jenž je mistr v takových věcech, do- vede již věc tak zaonačiti, aby Černá Hora byla toho vinna ? Mysli-li tak, velmi se mýll, a že se mýlí, uvidíte z tohoto úplně authenti- ckého vylíčení krvavé události na Somině pla nině. Delogace, aneb aspoň čeští jejich čle nové, dobře by učinili, kdyby trochu přemýšleli, co to znamená a co z toho může vzejíti. Bylo to jak následuje. Dne 13. (25.) října 1900 pět rakousko- uherských vojáků táhlo pod Bobotovým Grobljem směrem k Somině. Minuvše Bobotovo Groblje obrátili se s hercegovské strany na černohorskou a přešli černohorskou hranici. Odtud táhli černo horským územím celou hodinu. Zpozoroval je černohorský pasáček a jal se volati na Jovana Memedoviče, pohraničného podkomisara černo- horského na Bobotovu Groblju, a když se ho dovolal, oznámil mu, že rakoušti vojáci zašl hluboko do černohorského územi. Při Memedo- vičovi náhodou byl důstojník Todor Sutič, sta- rešína černohorské pohraničné stráže, a se svým
Kallay Černá Bobotův Memedovič Todor Sutič Rakousko Uhersko Bobotovo Groblja
15 article
V drobném prodejlt ranní čtslo o sobě . . . za 8h odpolední . . . . . . . za 2b Ve flialkách na venkovša ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 3h Ihseraty plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá admínl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachézejí se té5 redakce, tlskárna s ezpedics „Národnich Listá“. Rukogisy se nsvracsjí.
Ihserata Národnich Listat
16 article
dvěma třemi muži šel se podivat, kudy a kam asi rakoušti vojácí se ubírají. Bylo mu to ná- padno tím spíše, že hercegovská strana v těch místech je mnohem schůdnější a cesta kratši. K němu se přidali dva nebo tři pastevci. Vo- jáci byli o celou hodinu napřed a Černohorci nemohli jich dohoniti. U pohraničné pyramidy č. 40 vojáci opět přešli na stranu hercegovskou. Černohorci nemohli jich vidéti a šli celou ho- dinu směrem k Troglavu. Při tom zůstávali pořád co možná nejhlouběji v zčernohorském území. Když jim rakoušti vojáci zmizeli s očí, vrátili se týmž směrem. Napřed kráčel důstojník Sutič s dvěma muži, a druzí tři zůstali hezky daleko za nim. Vojáci ale neodešli, nýbrž ukryti odpočívalia obědvali pod vrškem blízko pyramidy č. 40, asi 300 metrů na území hercegovském. Odtud zočili důstojníka Sutiče, jdoucího podél hranice. Skočili, aby jej odzbrojili. Pět vojáků na tři Černohorce. Při tom vtrhli na 100 metrů do Černé Hory. Sutič jich nepozoroval, až jim stanul tváří v tvář. Sutič připamatoval rakousko- uherským vojákům, že jsou na černohorském území, a vyzval je, aby složili zbraň. Vojáci se pítili a povstala rvačka. Dva Černohorci odňal dvěma vojákům pušky a odevzdali je třetímu svěmu muži, načež chytili druhé dva vojáky odvedli je.
Černohorec Sutič Černá Hora
17 article
Pátý voják, jemuž puška ještě nebyla od- ňata, na volání svého zajatého desátníka při- ložil půšku k líci a zastřelil nejprve důstojní a Sutiče, potom pak černohorského desátníka Rada Tepavčeviče, jenž se tahal s jedním z vo- jáků. Ten Černohorec, který držel dvě vo- jákům odňaté pušky a svou třetí, měl ve své pušce jen dvě patrony. Obě vypálil na vojáky, ale neublížil jim, jen jednomu trochu šat při- štiral. Na to s odňatými vojákům puškami se vzdálil. Vojáci po něm palili, ale netreflli Černohorec namahal se, aby otevřel zámky rakouských pušek, ale nedovedl toho. Vojáci mezitím odňali ubitému desátníku Tepavčeviči zadovku a ubitému důstojníku Sutičovi revolve a prchli. Brzy na to přiběhli i oni tři černo- horští vojáci, kteří se byli pozdrželi, ale bylo pozdě. Dali se na pronásledování rakouských vojákův, ale marně, neboť oni byli už daleko v Hercegovině. I vrátili se, vzali mrtvoly Su- tíčovu a Tepavčevičovu a odnesli je na Bobotovo Groblje. Rakouští vojáci zanechali na místě rvačky a krveproliti porculánovou dýmku, bodák, nákrěník a 7—8 pouzdýrek manlicherských patron.
Černohorec Hercegovina Rada Tepavčevič Bobotovo Groblje
18 article
Jakmile ubití Černohorci donesení byli n Bobotovo Groblje, černohorský podkomisar Me- medovič ihned poslal silnou stráž, aby zabránil Černohorcům vykonati odvetu, jakož i aby ne- bylo odneseno nic z věcí po rakouských vo- jácích. V noci i druhého dne stále přicházeli ra- kouští žandarmové, nemohli-li by se těch před- mětů zmocniti, a gacký predstojník Naglič po- silal i ženy a děti, aby je ukradly a přenesly na hercegovské území, aby se později mohlo říci, že místo srážky bylo na půdě hercegovské a nikoli černohorské, a že tedy Černohorci byli vinníky a provokatery. K vůli tomu pohodili v jedné díře blíž hranice na půdě hercegovské černohorský kabát a čapku. Ale úskok se jim nezdařil. Černohorská střáž to zpozorovala a vzala ty předměty. Na zejtří 14. (26.) října přišel na krvavé místo černohorský pohraničný komisar - Niko Tatar, prohledl vše a poslav zprávu své vládé čekal jejích dalších rozkazů. Dne 17. (29.) říj- p. Tatar oznámil gackému predstojníku, že zvěděl, že rakouská komise přijde na krvavé místo vyšetřovat událosť. Večer téhož dne ob- držel telegram z Cetyně, ve kterém mu vláda
Černohorec Niko Tatar Tatar Cetyně Bobotovo Groblje
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 5. června.
Praha
20 article
Jistý moudrý člověk vyjel si do světa, aby poznal, jak žijí jiní národové a zvěděl o před- nostech a pošetilostech světa ostatního, který je dost veliký, aby to, co na jednom jeho konei za vrehol šlechetnosti prohlašováno, bylo na konci druhém zavrhováno jako největší mizer- nost, aby na jednom pokládáno bylo za mravnou dokonalost, co na druhém propadlo soudu jako zvrhl st a podlost. Vyšel si, opásán pevnou vůli, nedat se strhnouti nikým a ničím v boj, nýbrž s na- prostou nestranností rozšafného muže pozorovat a vyvozovati z toho, co spatří a zkuší, naučení, a to zanésti do veliké knihy, o níž pracova a jež měla dle slavného vzoru název »Labyriní světas. Putoval daleko a daleko. Viděl leccos. Viděl. jak velikou má moc hloupost, poznal země kraje nejosvícenější, kde ale přes to věhlas sláva prodává se na metry za kusy zlata. Viděl kraje, kde milliony soudných a silných na pro- vázku vodí tuctový krasořečník, viděl kráje, kde lidé, protože každý z nich jiným táhnouti chtě směrem, věčně se rvali, tak že třetí, mrskaje střidavě brzo do jednoho a hned zas do dru- hého, s chechtotem řídil káru směrem, kudy sám chtěl. Putoval dlouho, tak že měl knihu bezmál již popsanou, když jednoho krásného jitra octnul se u velikého města, do něhož vedlo ne- méně než dvanáctero bran, z nichž každá opa- třena byla nápisem a u nichž každé stála silná stráž halapartníků. Hrdina náš nevěděl z počátku do kleré se obrátiti. Tázal se po tom mladé prodavačky květin, jež po desetníku prodávala na dráté na- vlečené růže se zlomeným stonkem a ta se mu vysmála. »Vstupte, ktěrou chcete, tam ve městě vr
21 article
padá sice každý jinak, ale uvnitř jsou všichn stejní.« »Jak se jmenuje toto město ?« tázal se. »Nemá jména žádného.« »To je přece věc nemožná.« »Ale navzdor tomu pravdivá. Když šl o to, město pokřiit, nemohli se na jméně shod nouti. Každý z těch, kteří zde provozují vládu aneb se domnívají, že ji provozují, chtěl, aby se nazývalo dle něho. Proto řikáme městu tomu město bez jména. C ž ale mohu já, nerozumné děvče, vám to vykládati, vstupte dovnitř, tan povědí vám to důkladněji.« »A což ty ve městé nebydlis?« »Hahaha! Vy jste dobrý! Odkud pak při- cházite, že pláte se tak pošetile? Kdo nen křtěn vodou z tamějšího špinavého rybníka. toho tam neztrpl.« Hrdina náš dal si konečně říci. Však do stat se dovnitř nebylo tak snadno. Ve bráně mu zastavila stráž cestu. »Kde máte knižku ?« »Jakou knížku?« tázal se udiveně cizinee »Kdo nemá knižky, nesmí sem, leda by prokázal, že je domovem nejměně sto mi odtud. « »To prokázat mohu.« »Dostanele tedy prozatímný list. Ale pr který okres ?« »Nerozumím vám. Chci poznati celé město.« »To je věc nemožná. Kdo z jednoho okresu do druhého se odváží, dává v šane život. »Pěkný to kraj.« »Nemluvte tak, mohlo by se vám stát cos lidského. Rcete raděj, čím jste, abych vás mohl ohlásit, načež budete do přislušného archu za- psán a do určitého okresu odkázán.« »Čím jsem?« tázal se udiveně cizinec. »C je vám do toho?« »Mám toho již dost, pane, neboť pozoruji že si ze mne tropile šašky. Kdo jste a čím jste?e »Mé jméno je . ..« »Po tom se vás neptám. To je nám Iho stejno. Cím se živíte ?«
Pěkná
22 article
»Jsem učencem.« Strážník otevřel dokořán ústa. Čtvrť pro učence ještě neměli. Člověk toho druhu dosuo se k nim nepřihlásil. » Musíte tu zůstati, až dojde z příslušného místa vyřízení. Posaďte se. Kdybyste byl řekl. že jste švec nebo truhlář, mohl jste být dávno už ve městě! Jako švec byl byste zůstal v n- šem okresu.« »Pořád vám ještě nerozumím.« »Nuž tedy slyšte. Zavítal jste do města, kde provedeno až do nejmenších důsledností roztřidění stavů. Zde jinam se nedoslanete než ke svým. Leda že by vás dali do tak zvané »reservace«, kam odkazují všechny, kdo ne- mohou se vykázati nějakým »stavem«, nebo ty. jež žádná z našich stavovských organisaeí z různýen příčin přijati nechce. Je to jakási kolonie trestanecká. »A co vás svedlo k takovému — račte odpustit — nesmyslnému zařízení?« »Zkušenost. Ostatně naši instituci ne zlehčujte, mohl byste zle pochoditi.« »A jak tu, člověče, žijete?« álo »Špatně, ale veřejně se to říci nesmí. »Ku podivu! Jste přece všickni jednohe původu a z jednoho kmene?« »Ovšem, ale to dle našich velkých refor mátorů prý nic neznamená. Národnost prý je věc náhody, jen z příslušnosti slavovské prj vyvozovati může individuum to, co zve se »právo«. Proto jsme se jako národ rozešli a jako při- slušníci stavu opět se sešli. Nejdřive se odtrh sedláci, po nich řemeslníci, potom kupci, pal úřadníci, lékaři atd.« »A jak žijete, pro bůh vás prosím, vedle sebe ?« »Jak? Ani se mne neptejte. Sedlákůuž nemáme.« »Mluvte zřetelněji.« »Byla jím vypovězena vojna. Nač dlouho mluvit. Pustili se do nich obilní židé a porazil je na hlavu.«
23 article
»A proč jste jim neposkytli pomoci, proo jste se jich jako rodní bratři jednoho kmene nezastali? »My? Co vám napadá. Což nevite, že mez sebou až hrůza se nenávidíme, že by jeden z nás druhého utopil na lžíci vody? Za ne dlouho dojde na řemeslníky. Pochodí zrovna tak, ba dopadne to s nimi ještě hůře, poněvadz průběhem doby rozvadili se i mezi sebou. Včera na příklad svedli mezi sebou krvavý boj krejčí ženští s krejčími pro mužské a hádejte kdo vy- hrál? Konfekeionáři, již zabrali okresy po obou Dnes už se v nich roztahují.« »Jste originální lidé. Je vás tolik, že po- dobný můžete si dovolit luxus?« »Co vám napadá? Je nás hrstka, ale již v úllém mládí jsme se učili bíti se v prsa říkati, že budeme žít na věky! A to snad pří- činou naší bídy. Je to hrozné ! Chceme-li něeo my, nechtějí to v okresu sousedním, kde do- movem jiná »vrstva«. Každý posuzuje věcs stanoviska svého obmezeného zájmu a maři hned v zárodku snahu prospěti celku. Zvrátili pravdu, že tam, kde zdravý célek, zdravé jsou i čásli, i dokazují, že celek jen polud udržeti se může při síle, kde zdravé jsou části. « »Kdesi prý zařídili si stát, kde vše děje se naopak, kde dokonce lidé po hlavě chodí Zdá se, že u vás by rovněž měli k tomu chuť!« »Jak by ne ? U nás už hlava a mozek v ní jsou dávno depossedovány. Dříve se za to mělo, že pivo dovede vařit nejlépe sládek, boly šít švec, učit professor, léčit doktor, kupovat prodávat kupec atd. To se ale našim nelíbilo. Krejčí dokažoval, že dovede také kurýrovat pivo vařit, klempiř holit a střihat, holič ku- chařit .. . . sedlškům pak zákony dělat jen sedlák. A provedli to. Víle ale, jaký byl soho následek? Strašná kocovina a zkažené žaludky všech.« — — Za chvili objevil se posel, jenž byl vyslán pro rozhodnutí, ku které sekci má býti rek náš v zajímavé obci přidělen.
Krejčí
24 article
Vyřízení bylo překvapující. Odmítly ho všechny. Učených lidí nenávidí, poněvadž prý jich na světě vůbec není zapo- třebí, jsou prý to zjevy protivně a trubei lidské společnosti. Chce-li prý se den neb dva dny zdržet, nechť prý si jde do reservace. Šel tedy. Tam ho uvítali co nejuctivěji. Především se ho ptali, hraje-li na některý ná- stroj. Když doznal — hrdina náš — že je Čech a že hraje již z nejútlejšího mládí ná- stroje smyčcové a k tomu též polní roh — byli u vytržení. »Teď bude naše harmonie úplná!« — zvolali s jásotem, neboť vězte, pane, že v našem okrésu je podkladem organisace společenské — harmonie, harmonie ve všem. Na to ho zavedli do svě dvorany. Byly tam zastoupeny slavy všechny, ne- scházel ani jediný, také učenců tam bylo něko- lik i přesvědčil se, že požívají zvláštní úcty, třeba že jinak panovala tam úplná rovnost stavů. Byla tam domovem láska a nikoli ne- návist, jeden stav pomáhal navzájem druhému. Nikdo se tam nebil v prsa a nedeklamoval, on že je základním piliřem vší společnosti, bez něho že by se v trosky sřítila, on že je nádržkou, z níž společnost čerpá všechnu sílu svou atd. Naopak, všichni, byli naplněni vědomím, žei druhý i třelí a čtvrtý — že vůbec každý je na místě svém a každý dle sil svých přispivá ku zdaru a rozkvétu celku. Že společnost vůbec je strojem, z něhož jediné vyňaté ko- lečko by za následek mělo stagnaci a smrt . .. A hrdina náš okřál v této společnosti, o níž přesvědčil se, že den za dnem roste a že znenáhla bude větší a čelnější, však i mravně mohutnější, než vedle všechny ty nemožné sta- vovské tříšťky dobromady A hrdina náš napsal do knihy své: »Člověk snadno zbloudí, však neporušeno-li jeho srdce a jasným-li zůstalo jeho oko, snadno opět nalezne cestu ku spáse. « .
Čechy