3
masthead
1. ledna 1904.
5
article
tarifu, jakož i zákon o zvýšení braneckého kon-
tingentu, 30. ledna projednána brusselská smlouva
a kontingentace cukru ve sněmovně poslanecké,
31. ledna ve sněmovně panské, tak že 1. února
schválený již zákon mohl býti publikován v
úřadních novinách. To byl druhý »úspěchs
Körbrův, o jehož ceně bude však řeč dále.
V prvé polovině února sněmovna se zabý-
vala konversí společné s tátní renty.
Vládní návrh zněl na konversi pouze 3 6 mil-
liardy korun, vyjímaje tak zvaný uherský blok
1.4 milliardy z konverse. Sněmovna však změ-
nila vládní předlohu v ten smysl, že konverto-
vati možno celou rentu v částce 5) milliard,
což schválila i panská sněmovna 16. února
19. února zákon o konversi 4.2% renty na 4
publikován v úřadních novinách.
6
article
Nová branná předloha, dle níž Rakousk
mělo dodávati vojsku o 12.000 mužů více, než
stanoveno dosavadním zákonem, projednánav
prvém čtení 5. února a přijata poslaneckou sně-
movnou 19. února, panskou sněmovnou 26
února a nabyvši schválení, publikována v říš
ském zákonníku 28. února. Byl to třetí a po
slední »ůspěch«, jímž se dr. Körber mohl po
chlubiti na počátku roku. Neboť projednán
některých menších zákonů, jako o době presen
tování směnek, o živnostenských společenstvech.
v kteréžlo věci poslanecká sněmovna přijala
změny, navržené panskou sněmovnou, prodlou-
žení poplatkových výhod pro pražskou assanaci,
prvé čtení tiskového zákona, prvé čtení rozpočtu
na rok 1903 a prvé člení vyrovnacích předloh
nelze již nazvati úspěchy a došlo na ně jen
proto, že česká delegace odstavila na čas svě
pilné návrhy, ježto dle výroku dra. Kramáře z
rozpočtové debaty dne 11. března upustila
na ten čas od obstrukce a setrvá jen
v opposici. Tato změna taktiky české delegace
pdůvodňována domnělými úspěchy Körbrovými,
zvláště jeho dohodou s Kolom. Szellem stran
uherského vyrovnání. V manifestě, jejž česká
delegace vydala 21. března, ukazuje se přímo
na to, že by obstrukce české delegace proti
aherskému vyrovnání byla marna, poněvadž
dr. Körber dle ujednání s uherskou vládou mohl
by celé vyrovnání provésti pomocí § 14., kdežto
parlamentním projednáním vyrovnání se může
jednak zlepšit, jednak se dru. Körbrovi odejme
možnost, sprostiti se této obtížné povinnosti
pohodlným paragrafem z nouze.
Dne 3. dubna byla poslední schůze posla-
necké sněmovny, 4. dubna panské sněmovny
nastaly velkonoční prázdniny. Dne 12. dubna
(o Velkonocích) dr. Körber za své zásluhy
»úspěchy« vyznamenán řádem sv. Štěpána I. tř.
a tak způsobem effektním zakončena byla prvá.
»úspěšná« perioda politické činnosti r. 1903.
doktor
Körber
Kramář
Körbrový
Velikonoce
svatý . Štěpán
poslanecký sněmovna
necký sněmovna
7
article
Dne 21. dubna započalo jarní zasedání
řšské rady, jejíž celý effekt je zákon o zrušení
úřadnických kaucí, zákon o nedělním klidu, o lo-
kálních dráhách, mezi nimiž je též dráha z Jin-
dřichova Hradce do Obratan a volba rakouské
delegace. Sjezd důvěrníků české svobodomyslné
strany, konaný v Praze dne 26. dubna, pone-
chal sice české delegaci na říšské radě opělně
volbu taktiky, ale delegace sama byla v brzku
jak tvrdošijnou neústupností německé levice, tak
i vládou, nacházející se v zajetí této německé
levice, přinucena zříci se »prosté opposice«,
slibené drem. Kramářem za rozpočtové debaty
a vrátiti se k obstrukci. Jakmile byla dne 23.
června ohlášena tato opělná česká obstrukce,
jež nepřipustila projednání zatímného rozpočtu
na druhé pololetí roku 1903, byli také sečteni
dnově trvání říšské rady. Německé strany uza-
vřely sice hned 24. června nové souručenství
na podporu dra. Körbra a zvolily si zvláštní
výkonný výbor, v němž se sešli liberálové
s antisemity, ale dne 26. června úřadní noviny
přinesty patent, jímž se řišská rada odročuje
Dne 1. července objevilo se v úřadních novi-
nách císařské nařízení, jímž se mocí § 14. po-
voluje zatímný rozpočet a den na to rozhodl
panovník o kvotě, jež ustanovena na další rok
(do 30. června 1904) v dosavadním poměru
65.6 pro Rakousko a 34.4% pro Uhry.
Kramář
Jin
Hradec
Obratany
Praha
Rakousko
Uhry
8
article
Císařské nařízení o zatímném rozpočtu
podepsal kabinet Körbrův již ve stavu de-
missionis. K demissi příměly jej poměry
v Uhrách, jež se následkem obstrukce přiostřily
tak, že tam padl kabinet Szellův a nový kabinet
nebylo možno sestaviti bez značných národních
ústupků v oboru vojenském. Dr. Körber, spo-
léhaje na pevnost svého poslavení aneb snad
právě proto, aby své postavení upevnil, odhodlal
se býti obhájcem jednoty armádní proti poža-
davkům maďarským a poněvadž v ústupeích,
Maďarům slíbených, viděl porušení této jednoty,
zadal již dne 27. června s celým kabinetem za
propuštěnou. Vedle demisse společné zadal dr.
missionis
Szellův
doktor
Körber
Maďar
Uhry
9
article
Rezek ještě svou zvláštní demissi, jejíž příčinou
byly věci české. Společnou demissi celého kabi-
netu eísař zamítl vlastnoručním listem ze dne
7. července, jenž vyzněl pro dra. Körbra sice
velmi milostivě, ale o věcech uherských, o něž
běželo v prvé řadě, nebylo v něm ani zmínky.
Dne 8. července panovník odjel na letní pobyí
do Išlu a odtud teprve vyřízena demisse Rez-
kova. Dr. Rezek propuštěn dne 11. července
z úřadu ministerského, ale ponechán v disponi-
bilitě. Tak zredukován na pravou míru prvý
»úspěch« Körbrův, pokud se týče jeho poměru
k uherské vládě a současně zboršil se jeho
poměr k české delegaci, ježto Rezkovým od-
stoupením dr. Körber ztratil prostředníka mezi
vládou a českou opposicí.
Hned na to odhalena pravá cena druhého
„úspěchu“, totiž parlamentního schválení brus-
selské cukerní úmluvy. Konference brusselská
rozhodla, že kontingentace cukerní výroby se
příčí ujednáním této konference a vládě rakouské
nezbylo, než „úspěch“ svůj vlastnoručně zničiti.
Dříve však bylo nutno vyžádati si k tomuto zma-
ření vlastního úspěchu svolení uherské vlády.
Nastalo opět smutné vyjednávání mezi rak. min.
obchodu Callem a uherskou vládou, několikeré
jízdy dra. Körbra a min. financí Böhma-Ba-
werka k císaři do Išlu, až Uhrám povolena s ur-
taxa, načež se dne 4. srpna mohlo v úřadních
novinách objeviti císařské nařízení dle § 14.,
ukerní zákon ze dne 31. ledna zrušen. Tak
úázalosti pochován druhý Körbrův
Rezek
Rez
doktor
Rezkův
Körber
Böhm
Išlu
Uhry
10
article
pronikla poprvé do veřejnosti
áři nebudou ani v Rakousku
volenou vojáci, dosluhu-
službě, protože
ésti odvodu a ne-
mohou tam býti do vojska zařaděni nováčei.
Zpráva ta se v brzku potvrdila z kompetentníe
kruhů a vzbudila všude zasloužený odpor. Zem
ské sněmy, jež se sešly postupně od. 14. do 29
září, usnášely se hned v prvých svých schůzích
na resolucích, žádajících, aby rakoušti tříročác-
nebyli trestáni pro maďarský odpor proti branné
předloze. Ale jak ve vládních orgánech, tak
i svými zástupci na sněmích dolnorakouském.
solnohradském a korutanském vláda dala pro-
hlásiti, že pro zachování parity v armádě
v Rakousku se musí státi totéž opatření, které
se jeví nutným v Uhrách. Dne 17. září vydán
v Chlopech armádní rozkaz, v němž
panovník po skončených manévrech oznamuje
svému vojsku, že v organisaci vojska nenastane
žádná změna, že se císař nevzdá práv a opráv
něností, které jsou mu zaručeny jako vrehnímu
pánu vojska a že armáda zůstane nadále společ
nou a jednotnou
Rakousko
Uhry
11
article
Den na to přibyl do Vídně na návštěvu ně
mecký císař Vilém a hned na to svolána říšská
rada na den 23. září, aby změnila třetí Körbrův
„úspěch“, branecký zákon. Vládní před
lohou se žádalo, aby 1. října bylo do vojska za
řaděno tolikéž nováčků, odvedených v Rakousku
jako minulá léta, přespočetně odvedení branei
(12.000) aby však mohli býti zařaděni tehdy, až
také uherská sněmovna schválí zvýšený kontin-
gent branců. Tento vládní návrh narazil však na
odpor české delegace a po dlouhém smlouván
přijat návrh Parishův, aby se 1. října zařadil do
vojska jen starý kontingent 59.024 mužů; bu-
de-li vláda chtíti zařaditi i dalších 12.000 novo-
branců, musí si k tomu vyžádati nového svolení
parlamentu. Dne 28. září říšská rada odročena,
29. září publikován v úřadních novinách změ
něný branecký zákon, rakouští tříročácí pro
puštěni téhož dne na trvalou dovolenou a tím
pochován i třetí a poslední Körbrův úspěch
z r. 1903.
Vilém
Parishův
Vídeň
Rakousko
12
article
Celý říjen a prvá polovina listopadu věno-
vány v Předlitavsku zemským sněmům, jichž
činnost přerušena v září jen na krátko zasedáním
říšské rady. Čas ten věnován sněmům ovšem ne
z lásky k jich autonomní činnosti, nýbrž, protože
pro rozhárané poměry v Uhrách a známě již
konce různých „úspěchů“ zasedání říšské rady
nezdálo se dru. Körbrovi obzvláště vítaným.
Hned na počátku podzimního zasedání.
jež započalo 17. listopadu, se ukázalo, že obavy
Körbrovy před říšskou radou nebyly marny.
Předkládaje rozpočet na rok 1904, dr. Körber
promluvil větší řeč o politické situaci, v níž vy-
ložil též své názory o národních ústupcích, čině-
ných Uhrám a za to hned následujícího dne na-
zván v uherské sněmovně hr. Tiszou „distin-
guovaným cizincem“, jehož mínění jest pro
Uhry bezvýznamné. Kdyby nebylo slovních po-
týček mezi drem. Körbrem a novým předsedou
uherského ministorstav hr. Št. Tiszou, pak zná-
mého výroku ryt. Jaworského ze dne 3. prosince.
že česká obstrukce jest politika justamentu,
konečně pilného návrhu Fořtova na změnu ra-
kouské ústavy, nestálo by podzimní zasedání
říšské rady, jež trvalo do 12. prosince, a v němž
vyřízen pouze zákon o podpoře 20 millionů korun
pro kraje, postižené živelními pohromami, ani
za zmínku.
doktor
Körber
Körbr
Tisza
Jaworský
Fořtův
Předlitavsko
Uhry
uherský sněmovna
Tisza
13
article
Všeobecná apatie, s kterou přijato odročení
říšské rady, byla však ještě před vánočními svát-
ky vystřidána značným vzrušením, jež nastalo
po delegačním cerklu dne 16. prosince. Panov-
ník v rozhovorech s delegáty českými, chorvat-
ským a slovinským zmínil se nemilostivě o poli-
tice obstrukční, ale s české strany ústy dra.
Kramáře bylo namítnuto, že koruna není správně
informována o české politice, kdežto delegát
Biankini oznámil panovníku přímo, že koho ne-
bolí, ten nekřičí.
Za poměrů rozháranějších než kdykoli jindy
uspokojiv pouze rakouské Němce, ale nesplniv
ani jediného oprávněného požadavku rakouských
Slovanů, zakončil dr. Körber čtvrtý rok své
vlády císařským nařízením ze dne 30. prosince,
jímž si povolil zatímný rozpočet na prvou polo-
vinu r. 1904 opět pomocí § 14.
Kramář
Němec
Körber
Panovo
14
article
Z politických událostí v jednotlivých korun
ních zemích rakouských sluší uvésti následující
Zákon o zvýšení platů učitelů národnic
škol v království českém došel dne 31
ledna konečně panovnického schválení a zároveň
potvrzen též zemský zákon o pivní přirážce.
jímž zvýšení oněch platů umožněno. Odpor ně-
meckých okresních zastupitelstev proti vyřizo-
vání českých podání zlomen rozhodnutím správ-
ního soudu ze dne 18. února, jenž vyřknul, že
okr. zastupitelstva v Čechách jsou povinna vy-
řizovati též podání, učiněná v druhém zemském
jazyku. Poplach v České spořitelně, jenž za-
počal dne 20. února, vymanil mnoho millionů
českých úspor z německé správy. Sněm králoy-
ství českého, jenž se sešel dne 29. září a byl
uzavřen 9. listopadu, byl tentokrát úplně bez-
plodný, poněvadž lehkomyslná německá ob-
strukce zmařila veškeru jeho činnost. Návrh na
změnu obecního zákona, pokud se týče voleb-
ního práva čestných a prostých měšťanů, zůstal
nedojednán. Zjevem potěšitelným bylo sloučení
tří velkých národních stran, mladočeské, staro-
české a agrární, jež dne 8. listopadu vydaly svůj
program, v němž vedle požadavků státoprávních
a jazykových vyjmenovány poprvé také národn
požadavky v oboru vojenském. Sjezd slovan-
ských novinářů v Plzni od 30. května do 2.
června a slavnost položení základního kamene
k Husovu památníku v Praze 5. a 6. července
přispěly značně opět ke sblížení česko-slovan-
skému. Těžkou ranou pro širé kraje středních
Čech bylo zhoubné krupobití dne 19. července;
těžkou ztrátou pro celý národ úmrtí mnoha vy-
nikajících jeho členů, z nichž zvláště želíme
smrti dra. Fr. L. Riegra dne 3. března a dra. Ed.
Husův
František
L Riegr
Čechy
Plzeň
Praha
Český spořitelna
15
article
Brzoráda dne 18. listopadu.
Značným národním úspěchem může se vy-
kázati sesterská Morava, Dne 21. července
ukončeny v Hranicích dávno připravované obecn
volby, jež správu tohoto důležitého města vlo-
žily opětně v ruce české. Moravský zemský
sněm, jenž zasedal od 21. září do 7. listopadu,
skončil opět volbou stálého smiřovacího výboru
Tísnivý dojem způsobilo jednání olomouckéh
arcibiskupa dra. Kohna, jenž pro bezdůvodné
uvěznění P. Ocáska povolán konečně k zodpo-
vědnosti do Říma. — Slezský sněm zasedal
od 14. září. Z věcí slezských nejvýznamnější
jest sestátnění soukromého polského gymnasin
těšínského a německého gymnasia frýdeckého.
Politické poměry českého obyvatelstva ve Slez-
sku nejen se nezlepšíly, nýbrž pádem kateřinsko
záložny ještě zhoršily.
V Haliči místodržitel hr. Pininski podlehl
úkladům strany krakovsko-stančíkovské a ustou-
pil své místo hr. Ondřeji Potockému (10. června)
Zemským maršálkem místo Potockého jmenovár
1. července opět hr. Stanislav Badeni. Na sněmě
haličském, jenž zasedal od 14. září do 3. listo-
padu, předmětem sporu rusko-polského bylo opět
zřízení ruského gymnasia v Stanislavově. Poně-
vadž polská většina prohlásila zřízení tohoto
ústavu na ten čas za nevhodné, opustili ruští po-
slanci 29. října sněmovnu a vzdali se mandátů.
— V Bukovině stal se zemským presidentem
kn. Konrád Hohenlohe-Schillingsfürst místo bar.
Bourguignona, jenž 4. dubna odešel do výslužby.
Brzorád
Kohn
P Ocásek
Potocki
Baden
Hohenlohe
Schillingsfürst
Bourguignon
Morava
Hranice
Řím
Halič
Stanislavův
Bukovina
16
article
Podzimní sněmování bukovinské zmařeno ob-
strukcí, kterou v této zemičce prováděla pro
změnu sněmovní většina. Teprve na sklonku
roku, 28. prosince, sněm svolán znova a vyřídi
rozpočet i ostatní zemské potřeby
Z událostí v zemích jihoslovan-
ských pozoru nejhodnější jest drzý útok, způ-
sobený korutanskými Němci pod protekcí štyr-
sko-hradeckého hr. Gleispacha na korutanské
Slovince. Přes to, že právě ve Štyrsku se udál
odstrašující případ, že slovinský seďlák Bratuša
odsouzen tam k smrti, protóže závraždil a sežral
(doslovně) svou vlastní dceru, ač ve skutečnosti
zabil a snědl jen vepře, nepodrobiv jej zvěro-
lékařské prohlídce a nerozuměje německým
soudcům, přiznal se na soudě ke vraždě svě
uprchlé dcery: přece bráněno Slovincům i v Ko-
rutanech, aby užívali na soudech svého vlastního
jazyka. Útok na slovinský jazyk v Korutanech
příměl obě slovinské strany v Kráňsku, liberály
i klerikály, aby rázným způsobem zakročily ve
prospěch svých týraných korutanských krajanů.
Němec
Slovinec
Bratuša
ko
Korutany
Kráňsko
17
article
Doma v Kráňsku stály však obě tyto strany proti
sobě nepřátelsky a klerikální obstrukcí zmařena
činnost kráňského zemského sněmu. — Na
územi terstském podařilo se Slovincům při
volbách sněmovních dobýti nového, šestého man-
dátu za venkovské obce. — Na sněmě i strij-
ském vlašská většina přecházela přes potřeby
slovanské většiny obyvatelstva k jednacímu po-
řadu, jako v létech minulých. — V Dalmaci
pod dojmem Khuenový krutovlády v Chorvatsku
došlo na smír srbsko-chorvatský. Körbrův návrh
na úpravu jazykových poměrů u úřadů dalmat-
ských, podaný sněmu místodržitelem baronem
Handlem a vyhražující 90% veškeré úřadní
agendy jazyku německému (!), byl ovšem všemi
stranami, Chorvaty, Srby i Vlachy svorně za
mítnut.
V politické správě alpských zem í na
stala změna tím, že zemský president korutan-
ský ryt. Fraydenegg dán 4. dubna do výslužby
a na jeho místo dosazen baron Robert Hein. —
V Inšpruku opakovaly se v květnu demonstrace
německého studentstva proti novému vlašskému
docentu dru. Lorenzonovi a násilným způsobem
zmařeny v listopadu přednášky římského pro-
fessora dra. Gubernatisa. Sněm tyrolský
mohl za podzimního zasedání z ochoty vlašské
menšiny vyříditi některé zemské potřeby. —
Štyrský sněm přijal v listopadu změnu vo-
lebního řádu sněmovního, přiřknuv nezastoupené
dosud všeobecné kurii vylicské osm poslanen
a vysloviv se pro přímé vojby.
Körbrův
Handl
Chorvat
Srba
Vlach
Hein
Štyrský
Kráňsko
Chorvatsko
18
article
Z Opavy, 80. prosrce. (Smutná bi
lance.) „Opav. Týden.k, přehlížeje ve stati
„Na sklonku roku“ národní a politickou situac
českého lidu ve Slezsku, konstatuje, že uplynulý
rok byl pro Slezsko rokem těžkých ztrát a ne-
hod. Pohromy živelní způsobily lidu těžké ztrá-
ty; v ohledu politickém slovanský a zvláště če-
ský lid narážel stále na urputnou neústupnost
svých německých krajanů a na nepochopitelnou
lhostejnost orgánů vládních. „Ale ani v ohledu
národním — stýská dále „Opav. Týden.“ —
nemůžeme u nás zaznamenati žádný světlý bod
v roce uplynulém. V četných obeích nepřinesly
nám volby obecní žádných prospěchů, ba zasely
ještě různé osobní a soukromé třenice a všude
skorem ukázala se buď naše nehotovost neb ne-
připravenost, poněvadž veškerá práce národní
jest jen dobrovolná a právě pro její základní pod-
mínky pro úplnou přehlednost bojiště, doposu
není dostatečně postaráno. Konečně nám uply-
nulý rok přinesl smutnou věc, že na odstranění
zla, napáchaného s kateřinskou záložnou, ne-
stačí ani obětavost všeho českého lidu, když náš
lid buď ze zaslepenosti neb ze škaredého prospě-
chářství nechce příložiti ruku k dílu. Komu nen
rady, tomu není pomoci, jen že se tato pravda
na nás zle vymstí. Konkurs, který právě nad
záložnou zemským soudem v Opavě byl pro-
hlášen, jest pro mnohé nejhorším dědictvím, se
kterým starý rok posílá nás do nového.
Opava
Slezsko
19
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 31. prosince.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 31. prosince.
Ruský duch.
Každý den je možno, že Japonci zaháj
naproti Rusům válku, ačkoli možnost smírného
vyrovnání dosud není vyloučena. Rusové maj
k němu ochoty více než dost, a měli by ji i
Japonci, kdyby méně sluchu dopřávali cizím
svodům a nestotožňovali svou ješitnost se svým
národním prospěchem. Všechen svět upírá oči
k Rusku a Japonsku. Utkají-li se tito dva sou
peři, podobá se, že se z toho vyvine světový
konflikt, jenž už mnoho let visí nad všemi ná-
rody zeměkoule jako Damoklův meč. Všechny
státy zrychlují a doplňují své zbrojení a chřesti
zbraněmi, nejvíce velkohubý Němec. Nám už
dávno válečným pokřikem německým zalehují
uši a mnozí z nás už se rozžehnali s tímto
bídným českým svělem a lichotí se k Němci,
aby je nějak jinak polkl, než ostatní Čechy,
nějak jinak jim ustlal ve svém panderu.
Docela jinak vedou si Rusové. Rozumí se,
že konání válečných příprav nezanedbávají
vždy osvědčená chrabrost jejich je zárukou, že
ani Japoncům s pole neutekou a dají jim pocí-
titi svou pravici. Kdo však o válce nejméně
mluví a nejméně se na ni těší, jsou Rusové.
Z Japonska docházejí denně zprávy o bojovném
vyzývání tamního tisku a zápalu národních mass
pro válku. V Rusku nic takového nepozorujeme.
Rusové půjdou do války, bude-li jim vnucena,
a začnou-li se jednou bíti, budou se bíti se vši
opravdovostí. Daleko jest od nich, aby na tak
hrůzoděsné zlo, jako jest válka s kýmkoli, při-
pravovali se s cynickou radostí zabijákůva
hrdlořezů, kteří životy nasazují za válečnou
kořist a za smutnou válečnou slávu.
Vážná, tichá, soustředěná, možno říci po-
božná je nálada ruské mysli před válkou, mo-
houcí se strhnouti každou minutu. Je v tom
Japonec
Rus
Damoklův
Němec
Praha
Rusko
Japonsko
Čechy
20
article
cosi velebného. Nemůžeme Rusům odepříti
obdivu. Vidíme tu známky docela jiného ducha,
než jaký naplňuje západní Evropu a zvláště
naše německé sousedy, ducha lepšího, lidštěj-
šího, nám bližšího, ano přímo řekněm našeho.
Je to veliký duch XX. století, jež proroci věku
minulého nazývali slovanským. Je to duch, kte-
rému nebude zapotřebí mečem podmaňovati,
protože bude srdcem získávati národy. Meč
bude mu pouze k sebeobraně a loskot jeho
nepřehluší hlasu srdce křesťanskoslovanského,
jež nikdy nebude se kochati v prolité krvi ne-
přátelské, nebude dobíjeti poraženého a šlapat
na jeho šíji, nýbrž k sobě ho pozdvihovati,
objímati, na srdce přitiskati.
V tom duchu je psána stať duchaplnéh
Syromjatnikova v »Novém Vremeni«. (Poznámky
spisovatele VIII.) Pan Syromjatnikov je znale
obojího Ruska, evropského i asijského, i Ja
ponska a vůbec Dálného Východu. Vybíráme
z článku jeho podstatná místa. —
... Moudří, vážní a velmi kulfurní lide
prohlašují, že musejí ubíjeti Tibeťany nebo Araby
aby je naučili vážiti si jich. Japonci myslí, ž
se stanou silnějšími Ruska, potopí-li naše ko-
ráby, a že nás tím přinutí, abychom je měli
v úctě. Němci myslí, že jejich východní sou-
sedé rozpadnou se v jakousi beztvárou massu,
jakmile začnou válčiti na Východě, a obnaživše
svoji západní hranici dovolí jim učiniti se hospo
dáři na Západě. Ale co myslí 419 mill. ruských
lidí, kteří tvoří ruskou ozbrojenou moc v době
války, sílu, rovnou desetině všeho japonského
národa? Myslí, že životy jejich jsou v rukou
božích a carových a že smrt za vlast při lidech
je krásnější, nežli smrt od staroby a choroby
doma pod střechou. Nejsou to najatí žoldnéři,
nýbrž občané a půjdou na smrt ne pro výhody.
nýbrž pro víru a veliké duchovné statky, jež
jsou cennější života a jež učinily z divocha
člověka.
Rus
Syromjatnikov
Němec
Evropa
Nový Vremit
Rusko
Tibeťan
západ
21
article
... Potřebuje někdo z nás otroků nebo
nových zemi? Nikdo nepotřebuje. Když Evro
pané rozdělili Afriku, žádný Rus nepromluvi
slova. Ale když západní Evropané počali rozdě-
lovati Asii, ruští lidé pocítili, že berou jejich
děti a vnuky. Rusové se zdvihli do Sibiře skor
současně, co Portugalci dobyli Indie. Portugalei
šli na Východ za nevěřicími Saraceny, kteří nad
nimi panovali tři věky. Portugalský historik do-
bytí Indie, Bareš, pravil: »Království naše zalo-
ženo bylo na krvi mučeníků a mučeníci je roz-
šířili po všem okrsku země«. My šli na Východ
za nevěřícími Tatary, kteří nad námi panovali
tři věky, a naši mučeníci vybojovali nám Asii.
Celé světové dějiny jsou dějinami lidských vln,
přelívajících se z východu na západ a ze zá-
padu na východ, a lidská vůle nemá tolik sily,
aby řídila proudění těch vln. Možná, že lidské
dějiny sestávají z přílivů a odlivů, podmíněných
ne přítažlivostí měsíce a slunce, jako morské
přílivy a odlivy, nýbrž přítažlivostí Velikého
Neznámého.
Srazili jsme se na Východě se vzry-
vem japonského rozvoje, jímž opakuje se v XIX.
stol. historie našeho rozvoje v XVII. a XVIII.
stol. Můžeme-liž se na Japonce hněvati, že
prožívají totéž probuzení, která my proživali
za Petra? Můžeme-liž s lehkým srdcem krušiti
lidi za to, že nevědí, kdo jest jeji ch
nepřítelem, a lezou na své bu-
doucí přátele ve prospěch svých
budoucích nepřátel? My jsme starší
a zkušenější ve světové politice, my musíme
nahlížeti hlouběji v budoucnost, na nás l ež
zodpovědnost nejen za osudy na-
šeho mocnářství, nejen za osudy
Slovanů, nýbrž i za osudy po-
krevné s námi Asie.
Evra
Afrika
Rus
Evropan
Portugalec
Portugalei
Bareš
Tatar
Japonec
Petro
Asie
Sibiř
Indie
východ
západ
22
article
... Jed n z nejlepších ruských lidí naší
doby, vladyka Nikolaj, zakladatel pravoslavné
církve v Japonii, pravil mi jednou o Japoneíeh
ve své maličké cele v Tokio: »Jich třeba lito-
vati, jsou chudí, ale také musejí jísti. Máte
pořád jen politiku na mysli, ale zapomínáte na
duši; všichni lidě jsou bratři.« Tehdy se mi
zdálo, že Japonec nemůže být mým bratrem,
jiná jest naše minulost, jiná mysl, jiné city.
Ale nyní, po drahné době, vidím, že v bu-
douenosti Čna, Japonsko a Rusko musejí býti
spojeny nejtěsnějšími a nejbližšími úvazky a že
musíme mnohé uvážiti a promysliti, než poprvé
střelíme do Japonce; musíme věděti, k do
se usadí na japonských ostrovech
na misto rozbitého Japonska. Ne-
myslili jsme na to, kdo zasedne na místo
ochromeného námi Turecka, a proto se nám
nepodařilo rozřešiti východní otázku.
... Jako většina Rusů nikdy jsem se ne-
bál smrti, proto nebojím se vojny. Jsem pře-
svědčen, bude-li nám třeba peněz na nejstraš-
nější a nejdelší vojnu, že se jich najde víe
než třeba. Ale nám by válčiti bylo
ne s východními barbary, nýbrž
s barbary dálného Západu, kteří
strkají na nás Japonsko.
Nikolaj
Japoneíeh
Japonec
Rus
Japonie
Tokio
Japonsko
Rusko
Turecko
23
article
. . Jeden Japonee, žurnalista, jenž dvě
tomu léta přijel do Petrohradu, vynášel mi ja-
ponskou kulturu. »Překrásně,« odvětil jsem,
»jste velmi zeivilisováni, ale řekněte mi, kdo
jsou ti emigranti, kteři se stěhují od vás do
Sibiře? Jsou-liž to doktoři, inženýři, ušenci,
spisovatelé? Nikoli, obyčejně jsou to dělníci a
nádenníci, někdy fotografové a někdy vydržo-
vatelé veselých domů, přijíždějící se svými
obětmi. Ani Německo, ani Francie, ani Anglie
neposilají k nám takových emigrantů. Proto ne-
mohu nabyti přesvědčení o japonské civilisaci.«
. . . Tihnuti Japonska na pevninu Asie
bude mu tak na škodu, jako byla na škodu
Anglii snaha, upevniti se ve Francii. Ostrovní
stát lépe učiní, povede-li ostrovní, osadní poli-
tiku, a Tichý okean s ohromným počtem ostrov
jest ohromné pole pro činnost podnikavého ná-
. . . Kdyby se mne někdo tázal, chová-
me-li nenávisť k Japonsku, odpovím, že nikoli.
Petrohrad
Sibiř
Německo
Francie
Anglie
Japonsko
Asie
24
article
Otázal-li by se, přál-li by si kdo v Rusku někdy
zachvátiti Japonsko, odpovím, že nikdo a nikdy
Avšak řeknu při tom, že Japonsko nemůže
zdržeti Rusko od opravy mandžurské hranice ...
Sejde-li a shodne-li se s Ruskem, Japonsko může
dosáhnouti ohromných výsledků. A jakmile mine
u Japonska nynější válečná horečka, Rusové
museji pilně studovati svou východní sousedku
a domoci se upřímného a pevného
zblížení s ní na půdě průmyslu,
obchodu a osvěty. Ruský princip
v politice nabývá výrazu ne v ně
roda.
meckém opovrhování druhými ná
rody, ani v činské lhostejnosti
k jich osudu, ani v anglické sna ze,
miti co nejvíce otroků, kteří mu-
sejí na nás pracovati, nýbrž v kře-
sťanském smíření životných zá-
jmů ruského národa s životnými
zájmy jiných národů, s nimiž se stýká.
Závisť je pocit slabých a podlých. Ruský národ
nikdy nebyl ani slabým, ani podlým. Ruská
politika nemůže být úspěšnou bez
úcty k jazyku, obyčejům a víře ná-
rodů, s kterými je nám žíti pod jednou stře-
chou nebo v blízkém sousedství.
. . . Osvícení nedosahuje se rázem. Indové
říkali, že jen ten může jíti do svatoháje spasiti
svou duši, kdo viděl už své vnuky. Avšak osví-
cení třeba si přáti a hledati. Na zlobě, lži, zá-
visti, nedůvěře, nenávisti lidí, násilí nelze zbu-
dovati ničeho pevného ani v soukromém životě,
ani v státním. Nejpevnějším základem každé
lidské budovy bylo a bude dobro.
Rus
Ind
Rusko
Japonsko
25
article
Anglie, Japonsko, Rusko.
O vánočních svátcích bylo v Londýně po-
zorováno, že národní zpěváčkové, bavící lid
pantomimami a kuplety, nápadně vychvalovali
»starého Džoe«, t. j. Chamberlaina, vysmívajíce
se jeho protivníkům. Vévoda Devonshirský za
několik dní příšel o populárnost, již si dobyl
na politickém jevišti za mnohá léta; noviny
i meetingy jej odsuzují za opposici Chamber-
Iainovi. Pověsti, jakoby Němci proti Chamber-
lainovi intrikovali, působí na obecnou náladu
v zahraničné politice. Obavy, aby se Německo
nezblížilo s Ruskem v příčině dálného Východu
na škodu Anglie, sesilují přání Angličanů přede-
jiti Němce.
Z Londýna oznamují, že všichni Angličané,
hlouběji znající Japonsko, jsou přesvědčeni, že
bude poraženo, utká-li se s Ruskem, a pochy-
bují, že by Japonci byli do opravdy tak zasle-
peni a sami se vrhli do jisté zkázy. Spisovatel
knihy »Nejdalší Východ«, Hawes, praví: »Starší
Japonci nechávají mladší křičet, ale nenechávají
jednat.« Starý Japonec mu pravil: »Nejsme ta-
koví hlupci, abychom své národní hnuti vsadil
na jednu kartu.«
Jiní angličti znalci dálného Východu uka-
zují na nenávisť Korejců k Japoncům jako na
nepřemožitelnou překážku, aby se Japonci utvrdili
na Korei.
Makedonské nedobitky.
Dop. »Nár. L
Chamberlain
Devonshirský
Němec
Chamber
Angličan
Japonec
Hawes
Korejec
Dop
Anglie
Japonsko
Rusko
Londýn
Německo
ChamberIain
Nejdalší východ
26
article
Z Cařihradu, 25. prosince. Událo se ně-
kolik srážek mezi tureckým vojskem a nedobitky
makedonských čet.
Několik povstaleův objevílo se v okol
Dojranu, ve vsi Banici. Z Dojranu vyslán proti
ním oddil vojska. V neděli večer vojsko ves
obkličilo, povstalci před úsvitem pokusili se
utéci, vojsko jim bránilo. Zahynulo 6 povstalců,
s turecké strany voják a žandarm. Ostatním
povstalcům podařil se útěk.
Druhá četička vpadla za poledne do moha-
medánské vsi Citluku a ubila tu tři lidi, načež
utekla. Vojsko posláno za ni.
Pět mohamedánů z Karadže- Abadu a Pece
v okolí Jenidže a Vodeny přepadeno povstale
v Mandalu nedaleko Jenidže a pobito. Povstaleů
bylo 20, vedl je nějaký Christo. Čtyři křesťansti
sedláci z Karadže Abadu nabídli se povstalcům,
že jim ukážou domy ubitých, i vedli je do vsi.
Mohamedánští obyvatelé chytili zrádné sousedy.
povstalci prchli. Chycení byli odevzdání úřadům
za prchajícími vydalo se vojsko s rozkazem
aby je přivedlo živé nebo mrtvé.
Abad
Cařihrad
Dojran
Karadža
Abad
Pec
Jenidža
Voden
Mandal
27
article
Nekolik tomu dní, úřadům bylo oznámeno,
že 5 povstalcův ukrylo se v domě nějakého
Manče v Banici u Dojranu. Poslána na ně četa
vojska. Povstalci dostali pomoc od jiných po-
vstalců, ale i vojsku přišla posila. Když Manče
a jeho soudruzi viděli, že jim spásy není, za-
pálili dům a pokusili se probiti, byli však utlu-
čeni. Druzí povstalci, kteří na vojsko stříleli
s blízkého vršku, dali se na útěk, vojsko z
Blíže vsi Radomíru pobila se četa 20 po-
vstalců s vojenskou přesilou. Povstalci poraženi
prchli, aniž se jim podařilo odněsti nebezpečně
raněného syna svého vůdce Christa, chlapce
čtrnáctiletého.
V újezdě džumabalském vzdalo se dobro-
volně úřadům 20 povstalců, v újezdě mel-
nickém 27.
Z Bulharska vrátilo se do Drinopolska 18
běženeckých rodin.
Četa, která z Bulharska chtěla vtrhnout
do Turecka, byla zahnána zpět.
V Kalči povstalecká četa zabrala 130 ovec,
ale vojsko ji zahnalo a ovce vrátilo majiteli.
V Bělehradě utvořil se spolek milosrdných
pravoslavných sester pode jménem »Kolo
srbských sester«. Milosrdné sestry srbské meškaji
ode dvou neděl v Bitolii a pomáhají strádajícím.
Přinesly s sebou 85.000 fr. a množství teplého,
zimního oděvu. Křesťanské obyvatelstvo je všude
radostně vítá. Prošly dosuď okresy: přilepský,
Dojčin.
kičevský, porečský a bíťolský.
nimi.
Manča
Radomír
Banice u Dojran
Christo
Bulharsko
Turecko
Bělehrad
28
article
Nevěrná politika Bulharska.
Dop. „N. L-.
Z Cařihradu, 26. pros. Politika slambu-
loveů, nynějších diktátorů Bulharska, vzala si
za vzor nevěrnou, bezcharakternou politiku ře-
ckou. Po fiasku, kterého se dočinil jejich úzký
egoism v Makedonii, zdálo se přírozeným a je-
dině možným, že se budou káti za své hříchy
a hleděti budou napraviti své politické chyby
upřímným ruky podáním bratrským státům sou-
sedním, Srbsku a Černé Hoře. Skutečně něktet
Bulhaři, mezi nimi vůdcové nešťastného po-
vstání, přišli do Srbska na agilaci. Mezitím ale
vláda bulharská dále vyjednávala s Tureckem.
Bylo vidno, že mezi vůdci povstání a bulhar-
skou vládou je srozumění a že vůdcové pouze
nadhánějí vládě, aby Turecko, zastrašeno mož-
nosti rozšířeného povstání, povolilo Bulharsku
větší výhody. Zbližování se Srbskem mělo
pouze ten účel, aby Srbsko kompromitovalo jak
v očích Turecka, tak v očích velmocí. Mezitím
bulharská stambulovská vláda stále více se
vzdaluje původní mety: osvobození Makedonie
a Starého Srbska. Příčina vězí pouze v sobe-
ctví stambulovců, kteří nikdy nebyli s to pocho-
piti, že také druzí národové na Balkáně mají
Dop
N L
Bulhar
Bulharsko
Cařihrad
Makedonie
Srbsko
Černá hoře
Turecko
Balkán