ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 e83d30f0-660b-11dc-94b0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
Chunky — 30 celkem · entity: person 146, place 58, org 17, work 3
1 masthead
Strana4
2 masthead
NÁRODNÍ LISY
3 masthead
2. dubna 1901.
4 masthead
Cislo 91.
5 article
rytíř Huldbrand a Bertafda jsou předlohou Rusalky tatíčka Vedníka, prince a cizí kněžny. Z krásných detailů zbyl pouze konec: Undina usmrcuje po- libkem svého miláčka. Andersenově bächorce »Vodní panna« odpovídá opět motiv, jak Rusalka za cenu jazyka učí se od čarodějnice chůzi a nabývá lidsko podoby, jíž chce dosíci toužené lásky, rovněž pak rada čarodějčína, by vrazila nůž do srdce princovi že když teplá jeho krev na její nohy vystříkne. stane se opět vodní pannou jako dřív. Ovšem, jako z »Undiny« odpadla řada rozmilých podrobností půvabná idylla v rybářské chatě na opuštěné ostrožně.
Huldbrand Bertafda Andersenův
6 article
kde Undina roste a skotačí u svých pěstounů, a pozná lásku statečného, strašidelným lesem k nim se zatoulavšího rytíře, její krásný poměr k Bertaldě, v níž jakkoli své šťastnější sokyni, nepřestává milo- vati dceru někdejších pěstounů svých, dále to celé tiché utrpení jejího nerovného manželství s člověkem; tak i z Andersena vyprchala značně právě ta tragika hrozných utrpení, jež mořská panna každým krokem a každou myšlenkou, kterou nemůže vysloviti, snášt pro toho, kdo ani potuchy nemá o všech obětech veliké její lásky. S podmořské, mezi polypy žijící čarodějnice spadlo také mnoho její originální hrůzy; přestěhovala se do chatky rybářů a přeměnila se v Ježibabu z »Potopeného zvonu«, přibravši v po sledním jednání některé chvalitebné zvyky Klapzuby z »Perníkové chaloupky«. Uhodil jsem mimochodem na »Potopený zvon«. Zní Kvapilovou lyrickou po hádkou nejsilněji, jakkoli autor se tomu v předmluv brání. Arci nečerpal z něho přímo; jedině Ježibab a návrat Rusalčin do náruče. Vodníkovy příléhají trochu těsněji k dotyčným passážím jmenovaného po- hádkového dramatu, jinak může se náš básník vý- hodně hájiti, že také Gerhart Hauptmann ku svým postavám oživené přírody nalezl již v »Undině svůj vzor. Nicméně celá inspirace básnická, ta po- hádková vůně a lyricky čistá intonace ukazují k »P- lopenému zvonu« jako ku svému oplodňvjícímu podnětu.
Andersen Klapzuba Kvapilův Gerhart Hauptmann
7 article
Pro tuto myšlenkovou odvislost díla nemíníme se však nikterak s básníkem hrdliti; aby se nám rozumělo! Je starým, vysezeným právem librettislů sáhati k hotovému a pro tvorbu operní upraveno po- dávati dále skladateli stavivo. Myslím jen, že by byl autor udělal lépe, kdyby si byl k dramatisování obral motiv jediný a provedl jej s celou důsledností. Ně- kolikoré verse oslabují se navzájem, překážejíce jedna druhé v úplném organickém vývinu.) »Undina« sam o sobě byla by stála za moderní zprácování pro skla- datele stojícího na výši dnešního hudebního rozvoje. fZměždění námětu Fouqučova s Andersenovým nejvícesi (ednesla postava prince a kněžny: prine v »Rusalce se jen potácí mezi oběma ženami jako klátivá třtina, Huldbrand má i při svých poklescích povahu a to dosti sympatických rysů, neboť i když chybuje, chybuje vlastně jen svou lidskou bytostí. Charakter kněžnín zůstává mlhovitý. — Bertalda naopak je velice ostře profilovaná. Druhý akt mohl býti dramatickou srážkou všech tří hlavních povah; nestal se jí a. básník přijetím verse Andersenovy o němotě vodní panny připravil se ještě o nejhybnější páku dramatičnosti tohoto dějství. Rusalka přinucenaje býti úplně passivní, kdy mohla aspoň mohutným protestem zasáhnouti do scény. Pravda, může se tak díti také jen mimicky, ale tu by opět skladba byla mu- sila více místa vyhraditi pantomii, jak je tomu na př. u. Aubera.
Fouqučův Andersenův
8 article
Těmito poznámkami vyčerpali jsme však také již své námilky. Můžeme teď dokořán olevříli dvěře uznání dobrých stránek nového libretta, o němž právě jen proto o něco šířeji hovoříme, že chce býti něčím více, než obyčejným zpěvoherním textem. Básník přiznávaje se v předmluvě nepokrytě ko svým prame- nům, vyslovuje svůj úmysl: »Nešlo mi o motiv do- čista nový, šlo mi jen o pohádkové ovzduší a veliký jeho lyrismus.« Nuže, tento úkol se Jaroslavu Kva- pilovi zdařil úplně. Jehol báseň má skutečně to kou- zelné pohádkové ovzduší, ten velký lyrism. J Jeho dramatická pohádka je vlastně jedním výronem ly- riky, celou škálou bohaté erotiky, jak v té básnické ušlechtilosti v operním textu domácího původu ještě se neukázala. Napomáhá tu vytříbená forma Kvapilova, jeho lehký, plynný a zvonivý verš, který se tu šťastně národnímu tónu blíží, ba místy výborně Erbena za- chycuje. Na jeviště promítá básník své pomysly. nálady a figury s obratností umělce, znajícíhoz blízka požadavky scény, dovedoucího se ji uzpůso- biti a na ní též učiniti se lehko srozumitelným. Shrnete-li tyto vlastnosti nové práce Kvapilovy, za- řadíte ji přes její imitační ráz na přední místo naší desnd většinou neslané nemastné librettové produkce které však přece v poslední době začíná již přibý vati vážnějších pěstitelů, a nepodivíte se, že zvoli si ji za předmět své tvorby nikdo menší, nežli An tonín Dvořák.
kva Kvapilův Erben Dvořák
9 article
Rusalkové motivy ode dávna lákaly skladatel operní, ať jmenuji jen ze Slovanů Dargomyžského našeho Rozkošného, z Dánů Emila Hartmanna. Na samu Fouqučovu »Úndinu« komponovali povídkář Hofmann (1816), skladatel ruské hymny Lvov (1846) Francouz Semet (1863), nejzdařileji ze všech ovšem Lortzing (1845).) Dvořáka přivábila pohádková říse která od úspěcnů Humperdinskova je velice v modě již při jeho poslední práci »Čert a Káča«. Tehdy byly to zdravý realism, lidový humor a satira zvolené pohádky, které tak výtečně přilehly plnokrevnému. národně rázovitému a bodrému temperamentu skla- datelovu, ba v mnohém s nové stránky jeh osvětlily. Pohádka dnešní přináší zeela jiný vzduch, uvádí do sfér nejbujnější romantiky, do podnebí severního moře, jdete-li s Andersenem, do
Dargomyžský Rozkošný Dán Hartmann Hofmann Francouz Semet Lortzing Dvořák Andersen Lvov severní moře Úndin
10 article
Podunaji, přidržíte-li se de la Motte Fouqué; náš poeta zcela moderně neohraničil svou báchorku ani místem, ani jmeny osob, vše zůstává všeobecným, ale cítíte dobře, že tu českou jest jenom dikce. Pro moutí dílo úplně českým duchem, zbylo na skla- datele. Že Dvořák má v moci strunu lyrickou, že ná na své paletě romantický kolorit, že zná praelu- žovati reje skřítků, laškování vil a malovati všechny ty tajemné hlasy podvědomé přírody i nadpozem- ských sfér, znáte z jeho písní, z adagif a scherz jeho komorní hudby, ale především z jeho posledních symfonických básní, z těch skvělých illostrací ballad Erbenových. Že by však skladatel vyvrchiolil všechny tyto přece dosud jen rozptýteně se objevu- jící vlastnosti v celek tak jednolný, svérázný, ve svém úhrnu věru nový a přece nepochybnou pečeí svého původce a jeho češsíví nesoucí, ten problém rozřešila teprve nová zpěvohra mistrova. Je to Dvo- ták na novém poh, v novém ovzduší, v nových od- stínech, ale přece od kosti celý Dvořák. I tam, kde ne mu zamihla malá reminiscence, jako v první písni Rusalčíně na Smetanovu ukolébavku z »Hubičky (při slovech: »řekni mu, kdo tu naň čeká«) nebo na Bendla (při slovech hajného: »řečí sem, řeči tame). Dvořák vtiskne melodické kontuře individualitu svou tak určitě, že vlastně o remiuiscenci v obvyklém slova smyslu přestává býti řeč.
Dvořák Erbenův Smetanův Hubička Bendl le Mott Rusalčín ukolébavka
11 article
Dvořákova hudba k Rusalce má tři vynika- jící vlastnosti: duchem je česká, výrazem po hádkově féerická, invencí převážné lyrická Ceskost jeví se hlavně v rythmice, jíž je co chvíli db polkového skoku, jindy zadupe si docela furianiskon vzdorovitosti, jinde zas vlní se těmi táhle kolébavými třídohými rythimy, které zpáte z mistrových slovanských tanců iz jeho valčíků, jež on snad jediný přes nebezpeč- non blízkost cizího živlu dovede zabarviti lidovým přízvukem. Féerický kolorit dodává hlavně orele- strace. Dvořák jeví se i v novém svém díle mistrem instrumentačního umění: Jak on nechá se zatřpytiti houslím, zpívati viofonceliám, lkali hoboji, misití se flétnám a klarinetům, ronilí se arpeggíím harf, hledá sobě plávě v lélo parliluře rovně, kde tolik na náludě záleží. Hned úvod do zpěvohry s tímu tajuplným podmalověním šeřícíeh se zvuků, první její scény, pittoreskní orchestelní vý zdobu zpévů Ježibabiných, pekelná pikolu při prosbě Rusalky »Dovedeš svujit léků na tisíte«, žblunkavé fagoty a basklarinet oblnáející Vodníka ve drobém jednání, před krásným zpěvem »Ubehá Ruvalko bledá«. ten pizzicatový průvod violoucellů pří nádberném zpěvu Rosalky na začátku řetího dějství, ostipální figurka víol při následujícím zpěvu čarodějnice, to jsou takové skvostné jednotlivosti, jes vynikují z výmiuvné orchestrální malby celku. Není tol instrumnentace vždy jen fericky vzdušnů, namnoze jde to velmi do piného a barvy tučněji jsou nahozeny, ale vždy je to kolbrit charakteřistický a náladový. Invence mela- dická je tentokráte nebvčejně bohata, sloužíc větší nou lyrickým výlevům. V minulé práci Dvořákově častěji ustupovala chakaklerističké kresbě. droi nějších motivků, a z vokálních hlasů stěliovala
Dvořákův Dvořák
12 article
se do orchestru. V Rusalce rozlévá se široce zpě vem i orchestrem, šíří se pohodlně v absolutně hu- debních formách, k nimž vede již libretto. V Čertu a Káči byl Dvořák dále na postupu hudebně dramatickém; dnes nečiní sice ničeho na úkor dramatičnosti a charakteristiky, ba vyzvedá v tom ohledu silně všechny rysy, které se na prospěch momentu dramatického z libretta vůbec vykořistiti daly, užívá také rázovitých motivů hlavním osobám příznačných — jmenuji toužně lkavý motiv Rusalčin. bublavý motiv Vodníkův, démonicky jizlivý Ježi babin, milostně horoucí princův, s nimiž všemi Dvo- řák nejznamenitější variace provádí. — ale látka i její slovní zpracování vedly mistra častěji na zpět k prosté formě písně i k širokým výlevům čistě Iyrickým. V těch je forse nové jeho zpěvohry a mnoho perel bujně svěží invence. Zpěvy lesních žínek, larghetto Rusalčino, zaklínací popěvky čaro- dějnice, erotické zpěvy princovy, zvláště na konei prvého aktu, ve dvojzpěvu s kněžnou a v závěre- čném výjevu opery, vzpomenutá již píseň vodníkova. střídavý chorovod tří vil (»Mám, mám, zlatě vlásky máme), ale nadevše shora zmíněný již teskný zpěv Rusalčin (»Mladosti své pozbavena«), to jsou tak nej význačnější lyrické dary partitury, již ve výstupech hajného a kuchtika neschází ani humoru, v hudbě baletní a v jiných delších kratších, jednotlivé výjevy spojujících mezihrách (zvláště vstup k třetímu aktuj ani příležitost, rozvinouti samostatně lesk orchestru.
Dvořák Jež
13 article
Opera potkala se s úspěchem velmi srdečným. Mistr Dvořák nestačil se děkovati se spoluúčinkují- cími, mezi nimiž ovšem pro svůj znamenitý vodní- kovský kostym chyběti musíl p. Kliment, ač měl jako výborný hastrman také svůj vážný podíl na úspě- chu celku. V první řadě vynikla zase pí. Maturová jako Rusaíka, p. Ptákovi přísluší zásluha, že zachrá nil představení a slč. Kubátova byla krásnou kněs nou. Tolik prozatím. O podrobnostech po roprise Ale již nyní dlužno konstatovati, že jak se strany dirigenta p. Kovařovice, tak režií bylo učiněno vše čím podporoval se zdar významné novinky. —e. + XXII. koncertní večer hudebníh od- boru Umělecké besedy koná se dnes o 8. hod ve velkém sále Měšťanské besedy v Praze. Laskave účinkují: damské okletto pražského »Hlaholu«, vir- tuoska na klavír sl. E. Julišova, tenorista p. K. Ště pánek, virtuos na housle p. Karel Basll, hudebn skladatel p. A. Pískáček a p. A. Hansík. Na pro gramu je řada dosud neprovozovaných novinek. na př. ženské sbory K. Emingerové a Jaroslava Polivky (rukopis), věnované vesměs sl. damskému oktettu, rukopisná houslová suita K. Bastla, jakož i zřídka slýchána Beethovenova housl. sonata op. 23, Ernstův koncert fis mol a četné skladby vokáln i klavírní. Koncertni klavír je ze skladu dvorního dodavatele p. Č. Micka.
Maturová Rusaík Pták Kubátův Kovařovic E Julišův Basll Pískáček A Hansík K Eminger Jaroslav polívka K Bastl Beethovenův Ernstův Mick Praha Hlahol
14 article
+ Spolek hudebních umělců pořádá dnes v úterý o 7. hodině večerní v Rudolfině koncert z spoluúčinkování dvorního kapelníka, virtuosa pana Stavenhagena a chovanců pražské konservatoře ří zením ředitele pana Benevice. + Z Moskvy, Dne 10. m. m. v Moskvě zemře a 13. m. m. na kalolickém hřbitově byl pohřben nát krajan a vlastenec pan Joseí Rambousek professor na moskevské konservatoři a solista orkestru carské opery. Zesnulý, rodem z Mníšku u Prahy absolvoval s professorem Sládkem pražskou konser vatoř, kde byl učenníkem známého umělce na basu Hraběle a vrozeným talentem svým a neunavnou při činlivostí vyspěl sám na nejvyšší stupeň umění svého nástroje a za krátký čas svého působení na moskevské konservatoři odchoval ruskému umění řadu výborných žáků, sám při tom dělaje česť českému jmenu. D Moskvy přijel na počátku osmdesálých let, byv přeo tím po řadu let činným jako umělec na svůj nástro ve Vídni, v Stuttgartč a ve Švédsku (Gotenburku) Jeho vynikající činnost a osobní vlastnosti zjedná valy mu všude, zejmena v kruzích hudebníchi, nej větší úctu a uznání. Toto osvědčilo se vidným způ sobem o pohřbu jeho, jehož se zúčastnil celý mo skevský hudební svět s ředitelem konservatoře V.J Safonovem a předsedou filharmonické společnosti S. N. Krugiikovem, režiserem carské opery A.J Barcalem v čele a mnoho jiných clitelů zesnulého. zejmena česká kolonie moskevská, jež v něm ztratila mílého druha, a na rakev položila věnec v ná rodních barvách, byla velmi četně zastoupenaa prostranný katolický kostel sv. Petra a Pavla by přeplněn přišlými prokázat poslední úclu zesnulému
Stavenhagen Benevice Rambousek Safonov S N Krugiikov Petro Pavel Moskva Mníšek Praha Vídeň Švédsko spolek hudební carský opera J Barcal
15 article
Kollegově zesnulého z carské opery a druhých di vadel sehráli na choru dojemné skladby a zvláště mocně na všechny přítomné působil sehraný celým orkestrem na dechové nástroje Chopinův smuteční pochod, řízený prvním kapelníkem carské operyJ K. Altanim. J. Řambousek, jehož každý, kdo mě příležitosť býti s ním znám, pro jeho milou povabu a neunavnou činnosť velice si vážil, byl upřímným a horlivým a vlastencem a byly to zejmena jeho ne- unavné sbírky na národní účely v kroužku moskev- ských krajanů každého týdne jím podniknuté, jež zasluhují zmínky a zejmena Ústřední Matice školská jeho příčiněním prostřednictvím »Národních Listůe obdržela z Moskvy během let velmi slušné sumy. Ač svým zaměstnáním v carské opeře, konservatoli a na všeclí předních koncerlech, mimo (o podpůrných spolcích divadelních umělců jako předseda a místo- předseda, zesnulý býval velmi zaneprázdněn, že mu téměř chvile oddechu nezbývala, sledoval velmi bed- livě těžké boje za uhájení své existence a za zvele- bení svého blahobytu drahého svého národa a ne- přestával nikdy býli horlivým vlastencem. Pamět- níkům známa je jeho neunavná činnost a horlivost o zasazení pamětní desky místru Janu Husovi v Kostnici než přijel do Ruska, jejíhož zasazení jako člen komitélu se zúčastnil a byl horlivým ctitelem tohoto národního mučenníka.
Chopinův K Altani J Řambousek Hus Moskva Rusko smuteční pochod
16 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. Úpadek třeboňské záložny před soudem. Z Č. Budějovic, 1. dubna 1901 Slátní zastupilelství žaluje 1. Antonína Prokesche, 60lelého majitele realit v Treboni, pro zločin zpronevěření již tresta- ného; 2. Jana Fiedlera, 80letého majitele domu v Třehoni 3. Julia Fiedlera, 74letého býv. majitele domu v Třeboni 4 Augustina Ragauera, 64letého zámeč- níka a spolumajitele domu v Třebonii 5. Jana Peterku, 42letého býv. majitel domu v Třeboní; 6. Václava Kříže, 76letého rolníka v Lom- nici n. Luž:; 7. Václava Augusta, 69letého výměnkáře v Lomnici n. Luž. 8. Josefa Auského, 65letého obchodník v Lomnici n. Luž. 9. Jama Kankuše, 63letého truhláře a spolu- majitele domu v Třehoni , 10. Vácilav a Hucika, 80letého učitele ve výsl. majitele lázní v Třelioní; 11. Josefa Kumstovnéh o, 57letého majitel domu v Třeboní; 12. Kaspara Loulu, 83letého učitele na odp bytem v P'razena 13. Kajetána Anitonyho, 60letého cukráře a majitele realit v Třeboni, že první čtyři jako čienové ředilelstva, druzí pak jako členové výboru a revidujícího výboru občanské záložny v Třeboni 1. nemohou prokázati, že společenstvu tomu, jež jsko dlužník v kanburs upadlo, jen pro nehody a bez viny jejich není možné, aby svým véřitelům zúplna zaplatilo, dále že 2. předepsaných knih obchodních buďí docela nevedli, neb že vedli tak chybně, že z nich aní po- soudili se neda, jak byl obchod veden, ani v jakém slavu se jmění spolučenstva nalezá, a že tím dopu- stili se přečinu proti iezpečnosti majetku, v §. 486. tr. zák. V dův odechse praví, že ohvinění — jak se sami přiznali — stanov spole čenstva vů. bec neznali a přenechávali, jak ze spisů na jevo vychází, správu záložny pokladniku Anto mí nlu Březskému z Birkenfelsu a kontroforu Jos.
Prokesch Fiedler Augustin Ragauer Peterek Kříž Augusta Auský Kankuš Josef Kumstovnéh Kaspar Loula Anitony Č . Budějovice Třeboň Třebonie Lom Luže Lomnice Třehoň Březské Jos výbor občanský záložna
17 article
Körnenovi ačkoliv bylo povinností výboru a ředitelslsa zvlášť, aby o veškerou správu společen stva počovali. Následkem toho neměli prý obviněn ani zdání o tom, v jakém stav u se zá- ložna třeboňská nalezá a byli velic překvapeni, když v sezení na den 3. ledna 1898 na kvap svolaném sdělil jim JUDr. Jan Novotny advokát v Praze, dobrozdání znalců knihvedení Jana Kořínka a Josefa Sauera, dle něhož byla zá- ložna již koncem roku 1892 obnosem 53.609 zlatých 68 kr. passivní a kontrolor Josef Körne- obviněn byl, že od roku 1866 do 12. března 189 zamlčel a zpronevěřil vkladů v obnosu 30.870z 49 . kr. Znalcí zkoumali knihy záložny třeboňské na po žádání Ant. Březského, jenž jim knihy od kvělne 1897 bez vědomí výboru zasílal. Kontrolor Josef Körner skončil 10. dubna 1898 sebevraždou, proti pokladníku Antonínu Březskému z Birkenfelsu zavedeno bylo vy- šetřování pro zločin zpronevěření a byl týž dne 11 dubna 1898 zatknut. Vyjednávání o vyrovnání se nezdařilo a proto žádal Ant. Prokeš podle usnesení výboru za uvalení konkursu na jmění záložny tře- boňské. Dnem 31. prosince 1897 zjištěn byl stav jměn záložny tento: Aktiva . . . . zl. 366.827611 Passiva . . . . zl. 495.362.75 Tudíž schodek . zl. 128.535.131/ JUDr. Jan Moural udal při výslechu dne 29. října 1898, že bilance tato není co do některých cifer definitivně správná, poněvadž během revise vyšly na jevo mnohé odchylky a že se zdá, že po ukončení věci vykáže definitivní bilance větší schodek.
JUDr Novotný Kořínek Sauer Körne Antonín Körner Antonín Březské Prokeš Moural Praha Březské
18 article
Bilance tato byla přezkoušena soudními znale Hugonem Schöpflinem a Edvardem Fever feilem, kteří přezkoušeli knihy záloženské a sesta vili samostatně na základě protokolů konkursní in ventury knih bilanci novou. Dle bilance té ob nášela dne 31. prosince 1897: aktiva zl. 371.380.17 passiva zl. 516.034.33, schodek zl. 144.654.10 Znalci ti prohlásíli dne 19. dubna 1900, že b lance sestavená p. JUDrem. J. Mouralem správnou býti nemohla, poněvadž pojal pohledávky nedobytné pouze příbližně do bilance obnosem 15.000 zl. kdežto znalci vyšetřili pohledávky a úroky nedobytné obnosem 36.284 zl. 51 kr. Znalci ti prohlásili záro- veň, že ani jim nebylo možno sestaviti bilanci až na krejcar správnou, že však přece snažili se zjistiti vše a kde co možno bylo a domnívají se, že se pra- vému stavu ze dne 31. prosince 1897 co nejvíce při- blížili. Z udání obžalovaných vychází na jevo, že je jim známno jen, že záložna třeboňská utrpěla pouze ně- jakou ztrátu v cukrovaru budějovickém, však ne- mohou udati ani příhližně obnos, ba ani čas, kdy se to stalo. Ze zprávy znalců Jana Kačírka a Josefa Ka čírka jde na jevo, že záložna v roce 1878 u cu krovaru budějovického utrpěla ztrátu 9334 zl. Jan Kačírak, jenž revidoval knihy záložny třeboňské v roce 1879, podotýká, že byla již ku konci r. 1885 difference mezi aktivy a passivy o 2789 zl. 36 kr. kterážto difference byla však kryta podlly závodním členů a mohla se uhraditi v následujících letech vý dělkem při differenci úroků.
Hugon Schöpflin J Moural Kačírek Josef Ka Kačírak Edvard Fever zl
19 article
Znalci Hugo Schöpílin a Edmund Feyer- feyl přezkoumavše bilanci za rok 1886 shledali, že byla záložna již dnem 31. prosince 1886o 8146 zl. 9 kr. předlužena, že tedy již v roce tomto měla býti rovnováha zjednána. Pověsti v roce 1891 proskakující, že záložna třeboňská neposkytuje vkladatelům dosti jistoty, byly oprávněny, avšak představenstvo, místo aby se pře- svědčilo o stavu záložny, vydalo návěští dne 1. března 1891, v kterém kladlo vkladatelům na srdce, že žádné obavy ohledně nějaké značné ztráty není a nabízelo 100 zl. odměny tomu, kdo by škůdce ústavu udal a před soudem k potrestání usvědčil. Na návěští tom nachází se jméno Ant. Prokesche předsedy, Jana Fiedlera, místopředsedy, Joseía Kumstovného, Kašpara Kunfta a Julia F ie- dlera, členů ředitelstva a výboru, jakož i Ant. Březského, pokladníka a Josefa Körnera, kontrolora. Znalci Hugo Schöpřlin a Edmund Feyer- feil shledávají příčinu úpadku skoro výhradněv nedostatečné kontrole a nedostateč- ném vedení knih, vobchodní nezku- šenosti a rozhodné nepatrném obchod- nickém předběžném vzdělání členu výboru a revisorů, tak i úřadníku. Není prý zcela příhodným výrok, nazvati kontrolu nedostatečnou, poněvadž možno docela dobře říci,. že kontroly vůbec žádné nebylo a funkcio- náři volení valnou hromadou ovládáni byli slepou, ano až trestuhodnou důvěřivostí; velkou úlohu hrály prý zde také jisté intimní spole čen- ské poměry, které na malých místech panují obyčejně nejen mezi členy výboru a revisory, ale také mezi těmito a podřízenými jim úřadníky, tak mnohý člen výboru ostýchal se zajisté uraziti úřad- níky povinnou kontrolou, druzí ale na oko dávali na jevo blahovolnou důvěřivost, aby zakryli svou úplnou neznalost vedene knih pravidel revi se.
Hugo Schöpílin Feyer Antonín Fiedler Joseía Kumstovný Kašpar Kunft Körner Hugo Schöpřlin Březské
20 article
Tyto okolnosti, znalci uvedené neomlouvaji však nikterak obviněné, nýbrž oni jsou za to odpo- vědní, převzali-li úřad, k věmuž zvoleni byli, ač ne- měli ani dostatečného vzdělání ani z ku šenosti, aneb nemohli jej pro různé osobní poměry zaslávati. Obvinění neznali ani stanov, ačkoliv bylo první jejich povinností, aby se seznámili s po- vinnostmi úřadů, ke kterým byli zvoleni. Dle § 34 stanov měly se za zástavy přijímat domy, průmyslové budovy, pozemky a statky ležíei v království českém, avšak záložna půjčo- vala také na usedlosti v Rakousích ležící, při čemž, neznajíc bezpochyby tamějších poměrů, značno ztráty utrpěla. Jak již řečeno, nekonali obvinění svých po vinností a přenechávali správu společenstva pod- řízeným úřadníkům, kteří dle stanov nebyli k tomu oprávněni a společenstvo nezastupovali. Jak pak mělo společenstvo starati se, aby půjčky členů řádně se splácely, když jednotliví čle- nové výboru neplatili, zejmena Jan Fiedler, jenž dluhoval záložně v době uvalení konkursu na dluhopisy 5935 zl 67 kr. a na směnky 11.668 zl., úroků ne- platil a úroky čas od času přírážely se ke ka- pitálu a nemajetný člen ředitelstva — ač neprávem — Jan Šírek také větší obnosy na směnky dlu hoval, takže při likvidaci, jak udává JUDr. Jan Moural, ani nevěděl, mnohodi je dlužen Taktéž Julins Fiedler hradil při posledním sčítán úrok směnkou.
Fiedler Šírek JUDr Moural Julins Fiedler Rakousy
21 article
Josef Auský spravoval dům v Lomnici. Štč- pánkovi patěící, záložnou vydražený a přihlásil ke konkursu pohledávku za dohled a správu jmění toho; účet o tom nebyl nalezen. Předseda Ant. Brockesch a člen ředitelstva Ludv. Martínek vypůjčili se ze záložny cenné papíry, aniž byk tomu měli dle stanov právo. Dle udání dra. J. Mourala byl. Ant. Březský neobmezeným pánem v záložně a byi vůbec s touto stotožňován; on upomínal, un vyčkával, vystavovai dle vůle směnky, někdy i bez usnesení řelitelstva půjčky vyplácel a vedl zkrátka vše; na sťaré, zadrželé úrky z hypolekárních půjček dal si vystaviti od dlužníků směnky, ano jim i něco připůjčil a tvořil tak nové směneční půjéky bez svolení ředitelstva a bez ru- čitele; celé řízení ústavu a rozhodo- vání ve všech věcech bylo v rukou Antonína Březského, neboť ředí tel sitvo nekonalo někdy svom povinno st buď hylo nedbale aneb věci neri oz- u mělo. Ústav, který měl tak značné množství vkladů a pracoval s 11/2 až 21/2 proc. differenci mezi úroky z vkladů a půjček, vykazoval ročně ne- plaltrný zisk kol em 200 zh, který neznamena ani zúrokování vykázaného reservního fondu: tenio čistý zisk byl však vykazován pouze v psaném originálu bilancí v účtuv o zisku a zírátě, v bi- hamcích tištěných však ne přichází Dle dobrozdání znalců byl Ant. Březský již dosti stár, neměl ani zdání o odborném vedení knih a poněvadž záloženské obchody poměrně velkého rozsahu nabyly, nemohi povinnosti své řádně zaslávali a to tím méně, an kontroior
Auská Antonín Martínek J Moural uno Antonín Březské Lomnice
22 article J. Körner místo aby jej podnorov al
J. Körner místo aby jej podnorov al klamal jej nesprávnými výtahy. po chybným účtováním atd. Ználci ti uvádějí že vnucuje se jim domněnka, že Jos. Kö r ner jenž měl pěíruční pokladnup k terá nilk dy skontrována nebyla a podle záznama v hlavních vkladních knihách ani zkontrována býti nemohla, poněvadž scházely indexy a u jednotlivých položeknebylo udá no ani folio denníku, ani jimeno piř í- jemce, zamlčené vklady z pironevěřil, avšak důkazů pro to z knih a listin provésti nelze. Reditelé ůčtů nemohli vůbec úřad svůj za- stávati, poněvadž Ant. Březský v knize dl už- níků nikdy nevyzhačit dlužné úroky z půjčeka platební termína oni se v bec o nicnestarali, nebol jinak nebylo by bývalo možným, aby záložna po zbyla tolik pohledávek a úroků n sledkem promlčení. Celý výbor provinil se proti § 22,. zák. o spole čenstvech, an nedostál povinnosti své, pečovati o to aby knihy společenstva byly vedeny. Nevedla se směnečná kniha lhů tní, vůbec žádné seznamy směneční, žádne záznamy, týkající se inventáře, pak kapitálu a cenných papírů, uložených u jiných ústavů. Jen sem tam vloženy byly v rozličných knihách jednotlivé dopisy a výměry soudu, pak cedulky, poštovní lístky obdržeci. Z tochto cedulek zapisoval pak Ant. Březský často kolik neděl později obnosy dotyčné do den níku. Stalo se zajisté častějí, že cédulky nazmar přišly a že pak Ant. Březský opomenul dotyčné obnosy v počet vzíti, čímž částečně vysvětliti se může povstání četných neshod, zvláště když Břez skému náleželo vedení knih mimo hlavní knihy vkladatelů.
J Körner Antonín Břez Jos Březské
23 article
Březský nevodl také žádný index nezanášel jednotlivé přlpady ibne do knih, následkem čehož povstaly rozličné neshody tim, že některé vyplacené půjčky ne některé splátky, které buď s obnos docela jinými aneb s jinou dobou. aneb v nepravém kontu v počet vzat byly, aneb vůbec v počet ani pojat nebyly. Následkem této nesprávnosti a nedbalosti stávalo se, že rozličným dlužníkům se nesprávně odepsaly a Březský pak neshody v pokladně vyrov- nával tím, že částku kasovního přebytku v denníku jako příjem vzal. Seznam zamlčených vkladů t. j. těch, jež zapsány jsou ve hlavní knize vkladatelů, ale v denníku nikoliv, obnáší od r. 1890 až do konkursu 59.267 zl. 49 kr. Při některých vkladech zapsáno jest v denníku sice jméno vkladatele, ale obnos nikoliv. Dle posudku znalců byl Ant. Bře z ský. jak sám též udává, mezi zanášením odvolán a za- pomněl zanésti čielice, nebo poznamenal si vkla pouze na kousek papíru, který se mu ztratil. Zjištěno léž, že Ant. Březský ve dvou případech místo sku- tečně vyplaceného obnosu chybně zúčtoval dotyčnou stránku hlavní knihy a sice: 1. vyplatil 17. března 1889 Kateřině Vláškové obnos 10 zl., v denníku ale zapsa! 796 zl.; 2. vyplatil 16. března 1891 Vilémině Lustigové 46 zl. 45 kr., zapsal ale do denníku 501 zl. Na základě takového denníku měla se vyšetřovat pokladniční hotovost a prováděti skontro pokladny!
Antonín Vlášek Lustig Březské
24 article
Seznam všech těchto a podobných neshod ne- mohli znalci sestavili, poněvadž práce ta by vyža- dovala opisu snad veškerých knih. Hlavní kníhy závodních podílů, z nichž jedna jest jen sbírkou jednotlivých listů, byly těž naprosto nedbale vedeny. Dávne již vystoupli členové vedli se v seznamu dále, noví členové zanesení tam nebyli, takže neby lo lze vyšetřiti skutečný počet členů. Na takovém základě sestavovány byly pak bi lance pouze aproximativně a nesprávně. Dalším podrobným vylíčením nesprávností, jichž dopustili se členové správy i úřadníci záložny, jesl žaloba odůvodněna.
25 article Věstník živnostenský a dělnický.
Věstník živnostenský a dělnický. * Představenstvo společenstva mistrů ko minických pro obvod pražské obchodní a průmyslové komory se sídlem v Praze bude mit ve středu dna 3. dubna o 2. hod. odpol. čtvrtou řád- nou schůzi v místnostech řemeslnickorživnostenské besedy v Praze. Stávky. * Z Paříže, 1. dubna. (C. B.) Sjezd dělníkův dělnic ze státních továren na tabák usnesl se před- ložiti ministru financí řadu ppžadavků a učiniti o jich vyřízení odvislým rozhodnutí své v příčině vše- obecné stávky. * Z Marseillo, 1. dubna. (C.-B.) Dnes dopo- ledne pracovalo v přístavě 2500 dělníků. Celníci kyrysníci konají hlídky na nábřežích. Jeden Ital byi pro zbraňování v práci zatčen. V městě jest klid.
Ital Praha Paříž
26 article Válčení s Čínou.
Válčení s Čínou. Telegramy. Z Londýna, 1. dubna. (C.-B.) »Stan- dard« sděluje ze Šanéhaje ze včerejška: Ruská vláda dala vládě japonské ujištění, že smlouv mandžurská nemůže způsobiti Číně škodu a ne- obsahuje nie, co by se podstatně zájmů japon- ských dotýkalo. Ze Šanchaje, 31. března. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« sděluje: Dle doslechu z čin ského pramene vydá dvůr bez prodlení výnos, ve kterém oznámí své rozhodnutí, že ne- schválí smlouvu o Mandžursko. Pro- slýchá se, že vláda hodlá jmenovati prince Su ministrem a prince Čina státním podtajemni- kem zahraničních věcí. Z Petrohradu, 1. dubna. (»Köln. Zlg.e) V Mandžursku a okoli Čanta způsobeny opět nepokoje lupičskými čelami, potulnými čínskými vojáky a boxery. Generál Kaulbars dal sesíliti vojenské stanice na trati z Charbina do Čanta a požádal hlavního guvernéra Grode- kova, aby mu poslal do Churbina větší počet vojska, neboť z jara očekává se všeobecně nové vzplanutí boxerského hnu t Zdravotní poměry v Cicikaru se veliee zhoršily, protože začínají roztávati četné dosud nepohrbené zmrzlé mrtvoly padlých nebo hla- dem zhynulých Číňanův a Mandzurův a otra- vují vzduch. Ruská posádka přeložila proto svůj tábor mimo město na okolní návrší. Vákka jihoafrická. Telegramy. Z Lissabonu, 1. dubna. (C.-B.) Bursk generál Pienar byl v Thomaru předmětem ži vých projevů sympathie. Davy provázeli jej vo- lajíce: »Sláva Krügrovi! Sláva neodvislost Transvaalu!«
Köln Kaulbars Číňanův Mandzurův Pienar Davy Krügr Čína Londýn Stan Petrohrad Čanto Cicikar Lissabon Transvaal
27 article Telefonické zprávy,Nár. Listů.
Telefonické zprávy,Nár. Listů. Zákon o vodnich stavbách. Z Vídně, 1. dubna. Ofſiciosně se ozna muje: Zákon o vodních stavbách bude po dán poslanecké sněmovně 18. dubna v prvn schůzi povelikonoční. Obsahovati bude: prů plav dunajsko oderský; — průplav dunajsko vltavský mezi. Korneuburkem a Budějovi cemi; — průplav dunajsko-vitavskoslabský spojení mezi průplavem dunajskoloderským a Dněstrem. Zároveň budou kanalisovány Dunaj a Labe na tratích, na kterých toho třeba, tak že bude v celém severu monarchie zřízena jednotná siť vodních staveb, která z- stane ve správě státnt. Se stavbou bude počato roku 1906 provéstí se má ve 20 letech nej- déle. Země, obce a intereisisenti budou vyzváni k příplatku. K technickému provedení dosazen bude po- radní sbor. Rozkol ve slovinském táboře. Z Vídně, 1. dubna. Konservativní Slo- vínci, tady meškající, vyslovují naději, že nyní bude možno oba kluby — slovanské centrum a klub slovinsko-chorvatský sloučiti, a že do takového jednotného klubu vstoupí i čeští agrárnici, ze kterých posl. Prášek vyslovil před nedávnem ochotu vstoupiti do klubu slovanského centra. Naproti tomu dochází z Lublaně zpráva, že liberární soudruzi dra. Tavčara, posl. Ferjančič, Plantan a Gabršček chtějí následovati jeho příkladu a z klubu slovinsko-chorvatského vystoupiti. O dru. Tavčarovi se ujišťuje, že za nedlouho bude postaven na důležité místo samosprávy a potom se vzdá mandátu na říšské radě, který bez toho nerad přijal. Žádost rakouského svazu prů- myslníků.
Buděj Prášek Tavčar Gabršček Vídeň Dněstr Dunaj Lublaň poslanecký sněmovna
28 article
Z Vídně, 1. dubna. Svaz rakouske průmyslníků zaslal průmyslovému združení ve sněmovně poslanecké list, ve kterém se toto žádá, by zástupcové průmyslu působili k tomu, aby do investiční předlohy ve pří- čině dodávek byl přijat dodatek tohoto znění: »Dodávky pro stavby a výstroj železnic, které na základě tohoto zákona se vystaví, ať si jsou stavěny na útraty státu či na zá- kladě koncese soukromníky a ať si jest na nich vozba provozována státem aneb sou- kromníky, sbuďtež ve příčině jakosti a ceny zásadně zadávány domácímu průmyslu a domácím živnostni- kům. Výjimky jsou dovoleny jen ve příčině oněch věcí, které se v době objednávek v tu- zemsku nedají poříditi. Objednávky v cizině jsou přípustny jen zá souhlasu ministerstva obchodu.« Dělnické byty.
Vídeň
29 article
F. Z Vídně, 1 dubna. »N. W. Tag- blatt« se dovídá, že v ministerstvu vnitra byla vyhotovena osnova zákona ve příčině osvobození nových staveb se zdravýmia levnými byty pro dělnictvo od daní. Před- loha bude prý parlamentu podána po svátcích. Noví kommerciální radové. Z Vídně, 1. dubna. »Fremden- blatt« sděluje, že jmenováni byli kom- merčními rady tito členové stálé komise k ustanovení obchodních hodnot ve vzájem- ném obchodu mezi Rakouskem a Uhry: Julius Böhm, ředitel akciové společnosti »Austria«, továrny na zboží emailové; Ro- bert Birnbaum, majitel továrny v Boho- sudově u Teplice; Richard EIlbogen, majitel továrny na lih a cukr v Praze; Ru- dolf Gottlieb, továrník v Brně; Josei Hatschek, továrník na jutové zbožív Opavě; František Herink, řediteř strojírny Ringhoffrovy na Smíchově; Jan Josephy, továrník strojů; Marek Joss, společník firmy Joss a Löwenstein v Praze; Ludvík Klatscher, společník firmy Klatschera Löwy na Smíchově; Raimund Kubik, ma- jitel papírny v Bubenči, Eugen ryt. Ku- binzky v Praze; Samuel Landesmann, společník firmy Wonnenschein a Landesmann v Praze; Adolf Neumann, majitel mecha- nické přádelny ve Vídní; Karel Neumann, majitel rukodilné tkalcovny v Liberci; Pavel Rademacher, bývalý továrník v Praze; Josef Rössler, majitel firmy Rössler v Praze, a Jiří Könther, centrální ředitel české báňské společnosti ve Vídni. Celkem jmenováno nových kommerčních radů 64. Tridentská expositura. Z Vídně, 1. dubna. Dv. r. Seketem, jenž byl jmenován dvorním radou ad perso- nam při místodržitelství v Inšpruku, má ob- noveno býti v Tridentu s větší než dříve samostatností místodržitelské oddělení, které bylo za Badena zrušeno. Poslední pobyt místodržitele tyrolského ve Vídni souvisí s řešením této otázky, jež jest v souvislost s požadavky poslanců vlaských.
N W Julius Böhm Birnbaum EIlbogen Gottlieb Josei Hatschek Herink Jan Joseph Joss Klatscher Raimund Kubik Eugen Landesmann Adolf Neumann Karel Neumann Pavel Rademacher Rössler Könther Seket Baden Vídeň Fremden Rakousko Uhry Boho Teplice Praha Brno Opava Smíchov Bubeneč Liberec Austria Joss Löwenstein Klatscher Löw SF Landesmann Rössler
30 article
Odmítnutý poslanec. ch. Z Pešti, 1. dubna. Jak se pro- slýchá, posl. dr. Morsony, zvolený před 14 dny na místě Csernatonye do uherského sněmu, zřekne se opět mandátu. Morsony musil již jednou — v r. 1896 — zříci se mandátu za 7. okres peštský a sice pro jistou afféru s provisemi. Poněvadž afféry té podnes nevyvrátil, zdráhá se liberální strana přijati ho do klubu svého, což bude mu asi podnětem k resignaci na manďát. Přeměna italské vlády? a. Z Říma, 1. dubna. Rozpočtový výbor sněmovní zamítl nové finanční plány vlády. (Sdelili jsme již dříve. Pozn. redi) Proslýchá se, že následkem toho o svátcích velikonočních bude kabinet zrekonstruován. Exkomunikace Tolstého. Z Řima, 1. dubna. Spolupracovník listu »Tribuna« měl rozmluvu s nejstarší dcerou hr. Tolstého Taťanou, která mešká v Římě se svým nemoeným chotěm. Hovo- řeno zvláště o exkomunikaci hr. Tolstého. Hraběnka Tafana se vyslovila takto: »Věc jest úplně komicka. Co se týká mého otce, nebyla pro něj exkomunikace odsouzením, nýbrž apotheosou. Pravý příval květin se na něho spustil. Listy a deputace přicházely a všickni přinášeli gratulace. Věc jest ovšem také zvláštní. Když můj oten ustálil se na svých názorech, které vyslovil v tolika dílech, prohlásil, že od nynějška ne- náleží již k pravoslavné církvi, a toto své dobrovolné vystoupení, odůvodnil literárně mezi jiným také v díle »Moje víra«, Jaky význam tedy může míti, že ho z církve vy- vrhují, kterou před tolika léty dobrovolně opustil ?« »Ale« — pravil redaktor — »nemůže
doktor Morson Tolstý Tafan Pešť Řím Řima Sdelit