3
masthead
2. dubna 1901.
5
article
rytíř Huldbrand a Bertafda jsou předlohou Rusalky
tatíčka Vedníka, prince a cizí kněžny. Z krásných
detailů zbyl pouze konec: Undina usmrcuje po-
libkem svého miláčka. Andersenově bächorce »Vodní
panna« odpovídá opět motiv, jak Rusalka za cenu
jazyka učí se od čarodějnice chůzi a nabývá lidsko
podoby, jíž chce dosíci toužené lásky, rovněž pak
rada čarodějčína, by vrazila nůž do srdce princovi
že když teplá jeho krev na její nohy vystříkne.
stane se opět vodní pannou jako dřív. Ovšem, jako
z »Undiny« odpadla řada rozmilých podrobností
půvabná idylla v rybářské chatě na opuštěné ostrožně.
Huldbrand
Bertafda
Andersenův
6
article
kde Undina roste a skotačí u svých pěstounů, a
pozná lásku statečného, strašidelným lesem k nim
se zatoulavšího rytíře, její krásný poměr k Bertaldě,
v níž jakkoli své šťastnější sokyni, nepřestává milo-
vati dceru někdejších pěstounů svých, dále to celé
tiché utrpení jejího nerovného manželství s člověkem;
tak i z Andersena vyprchala značně právě ta tragika
hrozných utrpení, jež mořská panna každým krokem
a každou myšlenkou, kterou nemůže vysloviti, snášt
pro toho, kdo ani potuchy nemá o všech obětech
veliké její lásky. S podmořské, mezi polypy
žijící čarodějnice spadlo také mnoho její originální
hrůzy; přestěhovala se do chatky rybářů a přeměnila
se v Ježibabu z »Potopeného zvonu«, přibravši v po
sledním jednání některé chvalitebné zvyky Klapzuby
z »Perníkové chaloupky«. Uhodil jsem mimochodem
na »Potopený zvon«. Zní Kvapilovou lyrickou po
hádkou nejsilněji, jakkoli autor se tomu v předmluv
brání. Arci nečerpal z něho přímo; jedině Ježibab
a návrat Rusalčin do náruče. Vodníkovy příléhají
trochu těsněji k dotyčným passážím jmenovaného po-
hádkového dramatu, jinak může se náš básník vý-
hodně hájiti, že také Gerhart Hauptmann ku svým
postavám oživené přírody nalezl již v »Undině
svůj vzor. Nicméně celá inspirace básnická, ta po-
hádková vůně a lyricky čistá intonace ukazují k »P-
lopenému zvonu« jako ku svému oplodňvjícímu
podnětu.
Andersen
Klapzuba
Kvapilův
Gerhart
Hauptmann
7
article
Pro tuto myšlenkovou odvislost díla nemíníme
se však nikterak s básníkem hrdliti; aby se nám
rozumělo! Je starým, vysezeným právem librettislů
sáhati k hotovému a pro tvorbu operní upraveno po-
dávati dále skladateli stavivo. Myslím jen, že by byl
autor udělal lépe, kdyby si byl k dramatisování obral
motiv jediný a provedl jej s celou důsledností. Ně-
kolikoré verse oslabují se navzájem, překážejíce jedna
druhé v úplném organickém vývinu.) »Undina« sam
o sobě byla by stála za moderní zprácování pro skla-
datele stojícího na výši dnešního hudebního rozvoje.
fZměždění námětu Fouqučova s Andersenovým nejvícesi
(ednesla postava prince a kněžny: prine v »Rusalce
se jen potácí mezi oběma ženami jako klátivá třtina,
Huldbrand má i při svých poklescích povahu a to dosti
sympatických rysů, neboť i když chybuje, chybuje
vlastně jen svou lidskou bytostí. Charakter kněžnín
zůstává mlhovitý. — Bertalda naopak je velice ostře
profilovaná. Druhý akt mohl býti dramatickou
srážkou všech tří hlavních povah; nestal se jí
a. básník přijetím verse Andersenovy o němotě
vodní panny připravil se ještě o nejhybnější páku
dramatičnosti tohoto dějství. Rusalka přinucenaje
býti úplně passivní, kdy mohla aspoň mohutným
protestem zasáhnouti do scény. Pravda, může se tak
díti také jen mimicky, ale tu by opět skladba byla mu-
sila více místa vyhraditi pantomii, jak je tomu na př.
u. Aubera.
Fouqučův
Andersenův
8
article
Těmito poznámkami vyčerpali jsme však také již
své námilky. Můžeme teď dokořán olevříli dvěře
uznání dobrých stránek nového libretta, o němž právě
jen proto o něco šířeji hovoříme, že chce býti něčím
více, než obyčejným zpěvoherním textem. Básník
přiznávaje se v předmluvě nepokrytě ko svým prame-
nům, vyslovuje svůj úmysl: »Nešlo mi o motiv do-
čista nový, šlo mi jen o pohádkové ovzduší a veliký
jeho lyrismus.« Nuže, tento úkol se Jaroslavu Kva-
pilovi zdařil úplně. Jehol báseň má skutečně to kou-
zelné pohádkové ovzduší, ten velký lyrism. J Jeho
dramatická pohádka je vlastně jedním výronem ly-
riky, celou škálou bohaté erotiky, jak v té básnické
ušlechtilosti v operním textu domácího původu ještě
se neukázala. Napomáhá tu vytříbená forma Kvapilova,
jeho lehký, plynný a zvonivý verš, který se tu šťastně
národnímu tónu blíží, ba místy výborně Erbena za-
chycuje. Na jeviště promítá básník své pomysly.
nálady a figury s obratností umělce, znajícíhoz
blízka požadavky scény, dovedoucího se ji uzpůso-
biti a na ní též učiniti se lehko srozumitelným.
Shrnete-li tyto vlastnosti nové práce Kvapilovy, za-
řadíte ji přes její imitační ráz na přední místo naší
desnd většinou neslané nemastné librettové produkce
které však přece v poslední době začíná již přibý
vati vážnějších pěstitelů, a nepodivíte se, že zvoli
si ji za předmět své tvorby nikdo menší, nežli An
tonín Dvořák.
kva
Kvapilův
Erben
Dvořák
9
article
Rusalkové motivy ode dávna lákaly skladatel
operní, ať jmenuji jen ze Slovanů Dargomyžského
našeho Rozkošného, z Dánů Emila Hartmanna. Na
samu Fouqučovu »Úndinu« komponovali povídkář
Hofmann (1816), skladatel ruské hymny Lvov (1846)
Francouz Semet (1863), nejzdařileji ze všech ovšem
Lortzing (1845).) Dvořáka přivábila pohádková říse
která od úspěcnů Humperdinskova je velice v modě
již při jeho poslední práci »Čert a Káča«. Tehdy
byly to zdravý realism, lidový humor a satira zvolené
pohádky, které tak výtečně přilehly plnokrevnému.
národně rázovitému a bodrému temperamentu skla-
datelovu, ba v mnohém s nové stránky jeh
osvětlily. Pohádka dnešní přináší zeela jiný
vzduch, uvádí do sfér nejbujnější romantiky, do
podnebí severního moře, jdete-li s Andersenem, do
Dargomyžský
Rozkošný
Dán
Hartmann
Hofmann
Francouz
Semet
Lortzing
Dvořák
Andersen
Lvov
severní moře
Úndin
10
article
Podunaji, přidržíte-li se de la Motte Fouqué; náš
poeta zcela moderně neohraničil svou báchorku ani
místem, ani jmeny osob, vše zůstává všeobecným,
ale cítíte dobře, že tu českou jest jenom dikce. Pro
moutí dílo úplně českým duchem, zbylo na skla-
datele. Že Dvořák má v moci strunu lyrickou, že
ná na své paletě romantický kolorit, že zná praelu-
žovati reje skřítků, laškování vil a malovati všechny
ty tajemné hlasy podvědomé přírody i nadpozem-
ských sfér, znáte z jeho písní, z adagif a scherz
jeho komorní hudby, ale především z jeho posledních
symfonických básní, z těch skvělých illostrací ballad
Erbenových. Že by však skladatel vyvrchiolil
všechny tyto přece dosud jen rozptýteně se objevu-
jící vlastnosti v celek tak jednolný, svérázný, ve
svém úhrnu věru nový a přece nepochybnou pečeí
svého původce a jeho češsíví nesoucí, ten problém
rozřešila teprve nová zpěvohra mistrova. Je to Dvo-
ták na novém poh, v novém ovzduší, v nových od-
stínech, ale přece od kosti celý Dvořák. I tam, kde
ne mu zamihla malá reminiscence, jako v první písni
Rusalčíně na Smetanovu ukolébavku z »Hubičky
(při slovech: »řekni mu, kdo tu naň čeká«) nebo na
Bendla (při slovech hajného: »řečí sem, řeči tame).
Dvořák vtiskne melodické kontuře individualitu svou
tak určitě, že vlastně o remiuiscenci v obvyklém slova
smyslu přestává býti řeč.
Dvořák
Erbenův
Smetanův
Hubička
Bendl
le Mott
Rusalčín
ukolébavka
11
article
Dvořákova hudba k Rusalce má tři vynika-
jící vlastnosti: duchem je česká, výrazem po
hádkově féerická, invencí převážné lyrická
Ceskost jeví se hlavně v rythmice, jíž je co chvíli
db polkového skoku, jindy zadupe si docela
furianiskon vzdorovitosti, jinde zas vlní se těmi
táhle kolébavými třídohými rythimy, které zpáte
z mistrových slovanských tanců iz
jeho valčíků, jež on snad jediný přes nebezpeč-
non blízkost cizího živlu dovede zabarviti lidovým
přízvukem. Féerický kolorit dodává hlavně orele-
strace. Dvořák jeví se i v novém svém díle
mistrem instrumentačního umění: Jak on nechá
se zatřpytiti houslím, zpívati viofonceliám, lkali
hoboji, misití se flétnám a klarinetům, ronilí se
arpeggíím harf, hledá sobě plávě v lélo parliluře
rovně, kde tolik na náludě záleží. Hned úvod do
zpěvohry s tímu tajuplným podmalověním šeřícíeh se
zvuků, první její scény, pittoreskní orchestelní vý
zdobu zpévů Ježibabiných, pekelná pikolu při prosbě
Rusalky »Dovedeš svujit léků na tisíte«, žblunkavé
fagoty a basklarinet oblnáející Vodníka ve drobém
jednání, před krásným zpěvem »Ubehá Ruvalko bledá«.
ten pizzicatový průvod violoucellů pří nádberném
zpěvu Rosalky na začátku řetího dějství, ostipální
figurka víol při následujícím zpěvu čarodějnice, to jsou
takové skvostné jednotlivosti, jes vynikují z výmiuvné
orchestrální malby celku. Není tol instrumnentace
vždy jen fericky vzdušnů, namnoze jde to velmi do
piného a barvy tučněji jsou nahozeny, ale vždy je
to kolbrit charakteřistický a náladový. Invence mela-
dická je tentokráte nebvčejně bohata, sloužíc větší
nou lyrickým výlevům. V minulé práci Dvořákově
častěji ustupovala chakaklerističké kresbě. droi
nějších motivků, a z vokálních hlasů stěliovala
Dvořákův
Dvořák
12
article
se do orchestru. V Rusalce rozlévá se široce zpě
vem i orchestrem, šíří se pohodlně v absolutně hu-
debních formách, k nimž vede již libretto. V Čertu
a Káči byl Dvořák dále na postupu hudebně
dramatickém; dnes nečiní sice ničeho na úkor
dramatičnosti a charakteristiky, ba vyzvedá v tom
ohledu silně všechny rysy, které se na prospěch
momentu dramatického z libretta vůbec vykořistiti
daly, užívá také rázovitých motivů hlavním osobám
příznačných — jmenuji toužně lkavý motiv Rusalčin.
bublavý motiv Vodníkův, démonicky jizlivý Ježi
babin, milostně horoucí princův, s nimiž všemi Dvo-
řák nejznamenitější variace provádí. — ale látka
i její slovní zpracování vedly mistra častěji na
zpět k prosté formě písně i k širokým výlevům
čistě Iyrickým. V těch je forse nové jeho zpěvohry
a mnoho perel bujně svěží invence. Zpěvy lesních
žínek, larghetto Rusalčino, zaklínací popěvky čaro-
dějnice, erotické zpěvy princovy, zvláště na konei
prvého aktu, ve dvojzpěvu s kněžnou a v závěre-
čném výjevu opery, vzpomenutá již píseň vodníkova.
střídavý chorovod tří vil (»Mám, mám, zlatě vlásky
máme), ale nadevše shora zmíněný již teskný zpěv
Rusalčin (»Mladosti své pozbavena«), to jsou tak nej
význačnější lyrické dary partitury, již ve výstupech
hajného a kuchtika neschází ani humoru, v hudbě
baletní a v jiných delších kratších, jednotlivé výjevy
spojujících mezihrách (zvláště vstup k třetímu aktuj
ani příležitost, rozvinouti samostatně lesk orchestru.
Dvořák
Jež
13
article
Opera potkala se s úspěchem velmi srdečným.
Mistr Dvořák nestačil se děkovati se spoluúčinkují-
cími, mezi nimiž ovšem pro svůj znamenitý vodní-
kovský kostym chyběti musíl p. Kliment, ač měl jako
výborný hastrman také svůj vážný podíl na úspě-
chu celku. V první řadě vynikla zase pí. Maturová
jako Rusaíka, p. Ptákovi přísluší zásluha, že zachrá
nil představení a slč. Kubátova byla krásnou kněs
nou. Tolik prozatím. O podrobnostech po roprise
Ale již nyní dlužno konstatovati, že jak se strany
dirigenta p. Kovařovice, tak režií bylo učiněno vše
čím podporoval se zdar významné novinky. —e.
+ XXII. koncertní večer hudebníh od-
boru Umělecké besedy koná se dnes o 8. hod ve
velkém sále Měšťanské besedy v Praze. Laskave
účinkují: damské okletto pražského »Hlaholu«, vir-
tuoska na klavír sl. E. Julišova, tenorista p. K. Ště
pánek, virtuos na housle p. Karel Basll, hudebn
skladatel p. A. Pískáček a p. A. Hansík. Na pro
gramu je řada dosud neprovozovaných novinek.
na př. ženské sbory K. Emingerové a Jaroslava
Polivky (rukopis), věnované vesměs sl. damskému
oktettu, rukopisná houslová suita K. Bastla, jakož
i zřídka slýchána Beethovenova housl. sonata op.
23, Ernstův koncert fis mol a četné skladby vokáln
i klavírní. Koncertni klavír je ze skladu dvorního
dodavatele p. Č. Micka.
Maturová
Rusaík
Pták
Kubátův
Kovařovic
E Julišův
Basll
Pískáček
A Hansík
K Eminger
Jaroslav polívka
K Bastl
Beethovenův
Ernstův
Mick
Praha
Hlahol
14
article
+ Spolek hudebních umělců pořádá dnes
v úterý o 7. hodině večerní v Rudolfině koncert z
spoluúčinkování dvorního kapelníka, virtuosa pana
Stavenhagena a chovanců pražské konservatoře ří
zením ředitele pana Benevice.
+ Z Moskvy, Dne 10. m. m. v Moskvě zemře
a 13. m. m. na kalolickém hřbitově byl pohřben nát
krajan a vlastenec pan Joseí Rambousek
professor na moskevské konservatoři a solista orkestru
carské opery. Zesnulý, rodem z Mníšku u Prahy
absolvoval s professorem Sládkem pražskou konser
vatoř, kde byl učenníkem známého umělce na basu
Hraběle a vrozeným talentem svým a neunavnou při
činlivostí vyspěl sám na nejvyšší stupeň umění svého
nástroje a za krátký čas svého působení na moskevské
konservatoři odchoval ruskému umění řadu výborných
žáků, sám při tom dělaje česť českému jmenu. D
Moskvy přijel na počátku osmdesálých let, byv přeo
tím po řadu let činným jako umělec na svůj nástro
ve Vídni, v Stuttgartč a ve Švédsku (Gotenburku)
Jeho vynikající činnost a osobní vlastnosti zjedná
valy mu všude, zejmena v kruzích hudebníchi, nej
větší úctu a uznání. Toto osvědčilo se vidným způ
sobem o pohřbu jeho, jehož se zúčastnil celý mo
skevský hudební svět s ředitelem konservatoře V.J
Safonovem a předsedou filharmonické společnosti
S. N. Krugiikovem, režiserem carské opery A.J
Barcalem v čele a mnoho jiných clitelů zesnulého.
zejmena česká kolonie moskevská, jež v něm ztratila
mílého druha, a na rakev položila věnec v ná
rodních barvách, byla velmi četně zastoupenaa
prostranný katolický kostel sv. Petra a Pavla by
přeplněn přišlými prokázat poslední úclu zesnulému
Stavenhagen
Benevice
Rambousek
Safonov
S N Krugiikov
Petro
Pavel
Moskva
Mníšek
Praha
Vídeň
Švédsko
spolek hudební
carský opera
J Barcal
15
article
Kollegově zesnulého z carské opery a druhých di
vadel sehráli na choru dojemné skladby a zvláště
mocně na všechny přítomné působil sehraný celým
orkestrem na dechové nástroje Chopinův smuteční
pochod, řízený prvním kapelníkem carské operyJ
K. Altanim. J. Řambousek, jehož každý, kdo mě
příležitosť býti s ním znám, pro jeho milou povabu
a neunavnou činnosť velice si vážil, byl upřímným
a horlivým a vlastencem a byly to zejmena jeho ne-
unavné sbírky na národní účely v kroužku moskev-
ských krajanů každého týdne jím podniknuté, jež
zasluhují zmínky a zejmena Ústřední Matice školská
jeho příčiněním prostřednictvím »Národních Listůe
obdržela z Moskvy během let velmi slušné sumy.
Ač svým zaměstnáním v carské opeře, konservatoli
a na všeclí předních koncerlech, mimo (o podpůrných
spolcích divadelních umělců jako předseda a místo-
předseda, zesnulý býval velmi zaneprázdněn, že mu
téměř chvile oddechu nezbývala, sledoval velmi bed-
livě těžké boje za uhájení své existence a za zvele-
bení svého blahobytu drahého svého národa a ne-
přestával nikdy býli horlivým vlastencem. Pamět-
níkům známa je jeho neunavná činnost a horlivost
o zasazení pamětní desky místru Janu Husovi
v Kostnici než přijel do Ruska, jejíhož zasazení
jako člen komitélu se zúčastnil a byl horlivým
ctitelem tohoto národního mučenníka.
Chopinův
K Altani
J Řambousek
Hus
Moskva
Rusko
smuteční pochod
16
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Úpadek třeboňské záložny před
soudem.
Z Č. Budějovic, 1. dubna 1901
Slátní zastupilelství žaluje
1. Antonína Prokesche, 60lelého majitele
realit v Treboni, pro zločin zpronevěření již tresta-
ného;
2. Jana Fiedlera, 80letého majitele domu
v Třehoni
3. Julia Fiedlera, 74letého býv. majitele
domu v Třeboni
4 Augustina Ragauera, 64letého zámeč-
níka a spolumajitele domu v Třebonii
5. Jana Peterku, 42letého býv. majitel
domu v Třeboní;
6. Václava Kříže, 76letého rolníka v Lom-
nici n. Luž:;
7. Václava Augusta, 69letého výměnkáře
v Lomnici n. Luž.
8. Josefa Auského, 65letého obchodník
v Lomnici n. Luž.
9. Jama Kankuše, 63letého truhláře a spolu-
majitele domu v Třehoni ,
10. Vácilav a Hucika, 80letého učitele ve výsl.
majitele lázní v Třelioní;
11. Josefa Kumstovnéh o, 57letého majitel
domu v Třeboní;
12. Kaspara Loulu, 83letého učitele na odp
bytem v P'razena
13. Kajetána Anitonyho, 60letého cukráře
a majitele realit v Třeboni,
že první čtyři jako čienové ředilelstva, druzí pak
jako členové výboru a revidujícího výboru občanské
záložny v Třeboni
1. nemohou prokázati, že společenstvu tomu, jež
jsko dlužník v kanburs upadlo, jen pro nehody a bez
viny jejich není možné, aby svým véřitelům zúplna
zaplatilo, dále že
2. předepsaných knih obchodních buďí docela
nevedli, neb že vedli tak chybně, že z nich aní po-
soudili se neda, jak byl obchod veden, ani v jakém
slavu se jmění spolučenstva nalezá, a že tím dopu-
stili se přečinu proti iezpečnosti majetku, v §. 486.
tr. zák.
V dův odechse praví, že ohvinění — jak se
sami přiznali — stanov spole čenstva vů.
bec neznali a přenechávali, jak ze spisů na
jevo vychází, správu záložny pokladniku Anto mí nlu
Březskému z Birkenfelsu a kontroforu Jos.
Prokesch
Fiedler
Augustin Ragauer
Peterek
Kříž
Augusta
Auský
Kankuš
Josef Kumstovnéh
Kaspar Loula
Anitony
Č . Budějovice
Třeboň
Třebonie
Lom
Luže
Lomnice
Třehoň
Březské
Jos
výbor občanský záložna
17
article
Körnenovi ačkoliv bylo povinností výboru a
ředitelslsa zvlášť, aby o veškerou správu společen
stva počovali.
Následkem toho neměli prý obviněn
ani zdání o tom, v jakém stav u se zá-
ložna třeboňská nalezá a byli velic
překvapeni, když v sezení na den 3. ledna 1898
na kvap svolaném sdělil jim JUDr. Jan Novotny
advokát v Praze, dobrozdání znalců knihvedení Jana
Kořínka a Josefa Sauera, dle něhož byla zá-
ložna již koncem roku 1892 obnosem 53.609
zlatých 68 kr. passivní a kontrolor Josef Körne-
obviněn byl, že od roku 1866 do 12. března 189
zamlčel a zpronevěřil vkladů v obnosu 30.870z
49 . kr.
Znalcí zkoumali knihy záložny třeboňské na po
žádání Ant. Březského, jenž jim knihy od kvělne
1897 bez vědomí výboru zasílal.
Kontrolor Josef Körner skončil 10. dubna
1898 sebevraždou, proti pokladníku Antonínu
Březskému z Birkenfelsu zavedeno bylo vy-
šetřování pro zločin zpronevěření a byl týž dne 11
dubna 1898 zatknut. Vyjednávání o vyrovnání se
nezdařilo a proto žádal Ant. Prokeš podle usnesení
výboru za uvalení konkursu na jmění záložny tře-
boňské.
Dnem 31. prosince 1897 zjištěn byl stav jměn
záložny tento:
Aktiva . . . . zl. 366.827611
Passiva . . . . zl. 495.362.75
Tudíž schodek . zl. 128.535.131/
JUDr. Jan Moural udal při výslechu dne 29.
října 1898, že bilance tato není co do některých
cifer definitivně správná, poněvadž během revise
vyšly na jevo mnohé odchylky a že se zdá, že po
ukončení věci vykáže definitivní bilance větší schodek.
JUDr
Novotný
Kořínek
Sauer
Körne
Antonín
Körner
Antonín Březské
Prokeš
Moural
Praha
Březské
18
article
Bilance tato byla přezkoušena soudními znale
Hugonem Schöpflinem a Edvardem Fever
feilem, kteří přezkoušeli knihy záloženské a sesta
vili samostatně na základě protokolů konkursní in
ventury knih bilanci novou. Dle bilance té ob
nášela dne 31. prosince 1897: aktiva zl. 371.380.17
passiva zl. 516.034.33, schodek zl. 144.654.10
Znalci ti prohlásíli dne 19. dubna 1900, že b
lance sestavená p. JUDrem. J. Mouralem správnou
býti nemohla, poněvadž pojal pohledávky nedobytné
pouze příbližně do bilance obnosem 15.000 zl.
kdežto znalci vyšetřili pohledávky a úroky nedobytné
obnosem 36.284 zl. 51 kr. Znalci ti prohlásili záro-
veň, že ani jim nebylo možno sestaviti bilanci až na
krejcar správnou, že však přece snažili se zjistiti vše
a kde co možno bylo a domnívají se, že se pra-
vému stavu ze dne 31. prosince 1897 co nejvíce při-
blížili.
Z udání obžalovaných vychází na jevo, že je jim
známno jen, že záložna třeboňská utrpěla pouze ně-
jakou ztrátu v cukrovaru budějovickém, však ne-
mohou udati ani příhližně obnos, ba ani čas, kdy se
to stalo.
Ze zprávy znalců Jana Kačírka a Josefa Ka
čírka jde na jevo, že záložna v roce 1878 u cu
krovaru budějovického utrpěla ztrátu 9334 zl. Jan
Kačírak, jenž revidoval knihy záložny třeboňské
v roce 1879, podotýká, že byla již ku konci r. 1885
difference mezi aktivy a passivy o 2789 zl. 36 kr.
kterážto difference byla však kryta podlly závodním
členů a mohla se uhraditi v následujících letech vý
dělkem při differenci úroků.
Hugon Schöpflin
J Moural
Kačírek
Josef Ka
Kačírak
Edvard Fever
zl
19
article
Znalci Hugo Schöpílin a Edmund Feyer-
feyl přezkoumavše bilanci za rok 1886 shledali, že
byla záložna již dnem 31. prosince 1886o
8146 zl. 9 kr. předlužena, že tedy již v roce
tomto měla býti rovnováha zjednána.
Pověsti v roce 1891 proskakující, že záložna
třeboňská neposkytuje vkladatelům dosti jistoty, byly
oprávněny, avšak představenstvo, místo aby se pře-
svědčilo o stavu záložny, vydalo návěští dne 1.
března 1891, v kterém kladlo vkladatelům na srdce,
že žádné obavy ohledně nějaké značné ztráty není
a nabízelo 100 zl. odměny tomu, kdo by škůdce
ústavu udal a před soudem k potrestání usvědčil.
Na návěští tom nachází se jméno Ant. Prokesche
předsedy, Jana Fiedlera, místopředsedy, Joseía
Kumstovného, Kašpara Kunfta a Julia F ie-
dlera, členů ředitelstva a výboru, jakož i Ant.
Březského, pokladníka a Josefa Körnera,
kontrolora.
Znalci Hugo Schöpřlin a Edmund Feyer-
feil shledávají příčinu úpadku skoro výhradněv
nedostatečné kontrole a nedostateč-
ném vedení knih, vobchodní nezku-
šenosti a rozhodné nepatrném obchod-
nickém předběžném vzdělání členu
výboru a revisorů, tak i úřadníku.
Není prý zcela příhodným výrok, nazvati kontrolu
nedostatečnou, poněvadž možno docela dobře říci,.
že kontroly vůbec žádné nebylo a funkcio-
náři volení valnou hromadou ovládáni byli slepou,
ano až trestuhodnou důvěřivostí; velkou úlohu
hrály prý zde také jisté intimní spole čen-
ské poměry, které na malých místech panují
obyčejně nejen mezi členy výboru a revisory, ale
také mezi těmito a podřízenými jim úřadníky, tak
mnohý člen výboru ostýchal se zajisté uraziti úřad-
níky povinnou kontrolou, druzí ale na oko
dávali na jevo blahovolnou důvěřivost, aby zakryli
svou úplnou neznalost vedene knih
pravidel revi se.
Hugo Schöpílin
Feyer
Antonín
Fiedler
Joseía Kumstovný
Kašpar Kunft
Körner
Hugo Schöpřlin
Březské
20
article
Tyto okolnosti, znalci uvedené neomlouvaji
však nikterak obviněné, nýbrž oni jsou za to odpo-
vědní, převzali-li úřad, k věmuž zvoleni byli, ač ne-
měli ani dostatečného vzdělání ani z ku
šenosti, aneb nemohli jej pro různé osobní poměry
zaslávati.
Obvinění neznali ani stanov, ačkoliv
bylo první jejich povinností, aby se seznámili s po-
vinnostmi úřadů, ke kterým byli zvoleni.
Dle § 34 stanov měly se za zástavy přijímat
domy, průmyslové budovy, pozemky a statky ležíei
v království českém, avšak záložna půjčo-
vala také na usedlosti v Rakousích ležící, při
čemž, neznajíc bezpochyby tamějších poměrů, značno
ztráty utrpěla.
Jak již řečeno, nekonali obvinění svých po
vinností a přenechávali správu společenstva pod-
řízeným úřadníkům, kteří dle stanov nebyli k tomu
oprávněni a společenstvo nezastupovali.
Jak pak mělo společenstvo starati se, aby půjčky
členů řádně se splácely, když jednotliví čle-
nové výboru neplatili, zejmena Jan
Fiedler, jenž dluhoval záložně v době
uvalení konkursu na dluhopisy 5935 zl
67 kr. a na směnky 11.668 zl., úroků ne-
platil a úroky čas od času přírážely se ke ka-
pitálu a nemajetný člen ředitelstva — ač neprávem
— Jan Šírek také větší obnosy na směnky dlu
hoval, takže při likvidaci, jak udává JUDr. Jan
Moural, ani nevěděl, mnohodi je dlužen
Taktéž Julins Fiedler hradil při posledním sčítán
úrok směnkou.
Fiedler
Šírek
JUDr
Moural
Julins Fiedler
Rakousy
21
article
Josef Auský spravoval dům v Lomnici. Štč-
pánkovi patěící, záložnou vydražený a přihlásil ke
konkursu pohledávku za dohled a správu jmění
toho; účet o tom nebyl nalezen.
Předseda Ant. Brockesch a člen ředitelstva
Ludv. Martínek vypůjčili se ze záložny
cenné papíry, aniž byk tomu měli dle
stanov právo.
Dle udání dra. J. Mourala byl. Ant.
Březský neobmezeným pánem v záložně a byi
vůbec s touto stotožňován; on upomínal, un
vyčkával, vystavovai dle vůle směnky, někdy i bez
usnesení řelitelstva půjčky vyplácel a vedl zkrátka
vše; na sťaré, zadrželé úrky z hypolekárních
půjček dal si vystaviti od dlužníků směnky, ano jim
i něco připůjčil a tvořil tak nové směneční půjéky
bez svolení ředitelstva a bez ru-
čitele; celé řízení ústavu a rozhodo-
vání ve všech věcech bylo v rukou
Antonína Březského, neboť ředí tel
sitvo nekonalo někdy svom povinno st
buď hylo nedbale aneb věci neri oz-
u mělo.
Ústav, který měl tak značné množství vkladů a
pracoval s 11/2 až 21/2 proc. differenci mezi úroky
z vkladů a půjček, vykazoval ročně ne-
plaltrný zisk kol em 200 zh, který neznamena
ani zúrokování vykázaného reservního fondu: tenio
čistý zisk byl však vykazován pouze v psaném
originálu bilancí v účtuv o zisku a zírátě, v bi-
hamcích tištěných však ne přichází
Dle dobrozdání znalců byl Ant. Březský již
dosti stár, neměl ani zdání o odborném
vedení knih a poněvadž záloženské obchody
poměrně velkého rozsahu nabyly, nemohi povinnosti
své řádně zaslávali a to tím méně, an kontroior
Auská
Antonín
Martínek
J Moural
uno
Antonín Březské
Lomnice
22
article
J. Körner místo aby jej podnorov al
J. Körner místo aby jej podnorov al
klamal jej nesprávnými výtahy. po
chybným účtováním atd. Ználci ti uvádějí
že vnucuje se jim domněnka, že Jos. Kö r ner
jenž měl pěíruční pokladnup k terá nilk dy
skontrována nebyla a podle záznama
v hlavních vkladních knihách ani zkontrována býti
nemohla, poněvadž scházely indexy a
u jednotlivých položeknebylo udá no
ani folio denníku, ani jimeno piř í-
jemce, zamlčené vklady z pironevěřil, avšak
důkazů pro to z knih a listin provésti nelze.
Reditelé ůčtů nemohli vůbec úřad svůj za-
stávati, poněvadž Ant. Březský v knize dl už-
níků nikdy nevyzhačit dlužné úroky
z půjčeka platební termína oni se v
bec o nicnestarali, nebol jinak nebylo
by bývalo možným, aby záložna po
zbyla tolik pohledávek a úroků n
sledkem promlčení.
Celý výbor provinil se proti § 22,. zák. o spole
čenstvech, an nedostál povinnosti své, pečovati o to
aby knihy společenstva byly vedeny.
Nevedla se směnečná kniha lhů tní,
vůbec žádné seznamy směneční, žádne
záznamy, týkající se inventáře, pak
kapitálu a cenných papírů, uložených
u jiných ústavů. Jen sem tam vloženy byly
v rozličných knihách jednotlivé dopisy a výměry
soudu, pak cedulky, poštovní lístky obdržeci. Z tochto
cedulek zapisoval pak Ant. Březský často
kolik neděl později obnosy dotyčné do den
níku. Stalo se zajisté častějí, že cédulky nazmar
přišly a že pak Ant. Březský opomenul dotyčné
obnosy v počet vzíti, čímž částečně vysvětliti se
může povstání četných neshod, zvláště když Břez
skému náleželo vedení knih mimo hlavní knihy
vkladatelů.
J Körner
Antonín
Břez
Jos
Březské
23
article
Březský nevodl také žádný index
nezanášel jednotlivé přlpady ibne
do knih, následkem čehož povstaly rozličné neshody
tim, že některé vyplacené půjčky ne
některé splátky, které buď s obnos
docela jinými aneb s jinou dobou.
aneb v nepravém kontu v počet vzat
byly, aneb vůbec v počet ani pojat
nebyly. Následkem této nesprávnosti a nedbalosti
stávalo se, že rozličným dlužníkům se nesprávně
odepsaly a Březský pak neshody v pokladně vyrov-
nával tím, že částku kasovního přebytku v denníku
jako příjem vzal.
Seznam zamlčených vkladů t. j. těch,
jež zapsány jsou ve hlavní knize vkladatelů, ale
v denníku nikoliv, obnáší od r. 1890 až do konkursu
59.267 zl. 49 kr. Při některých vkladech zapsáno
jest v denníku sice jméno vkladatele, ale obnos
nikoliv. Dle posudku znalců byl Ant. Bře z ský.
jak sám též udává, mezi zanášením odvolán a za-
pomněl zanésti čielice, nebo poznamenal si vkla
pouze na kousek papíru, který se mu ztratil. Zjištěno
léž, že Ant. Březský ve dvou případech místo sku-
tečně vyplaceného obnosu chybně zúčtoval dotyčnou
stránku hlavní knihy a sice: 1. vyplatil 17. března
1889 Kateřině Vláškové obnos 10 zl., v denníku
ale zapsa! 796 zl.; 2. vyplatil 16. března 1891
Vilémině Lustigové 46 zl. 45 kr., zapsal ale do
denníku 501 zl. Na základě takového denníku
měla se vyšetřovat pokladniční hotovost a prováděti
skontro pokladny!
Antonín
Vlášek
Lustig
Březské
24
article
Seznam všech těchto a podobných neshod ne-
mohli znalci sestavili, poněvadž práce ta by vyža-
dovala opisu snad veškerých knih.
Hlavní kníhy závodních podílů,
z nichž jedna jest jen sbírkou jednotlivých
listů, byly těž naprosto nedbale vedeny. Dávne již
vystoupli členové vedli se v seznamu dále, noví
členové zanesení tam nebyli, takže neby lo
lze vyšetřiti skutečný počet členů.
Na takovém základě sestavovány byly pak bi
lance pouze aproximativně a nesprávně.
Dalším podrobným vylíčením nesprávností, jichž
dopustili se členové správy i úřadníci záložny, jesl
žaloba odůvodněna.
25
article
Věstník živnostenský a dělnický.
Věstník živnostenský a dělnický.
* Představenstvo společenstva mistrů ko
minických pro obvod pražské obchodní a
průmyslové komory se sídlem v Praze bude mit
ve středu dna 3. dubna o 2. hod. odpol. čtvrtou řád-
nou schůzi v místnostech řemeslnickorživnostenské
besedy v Praze.
Stávky.
* Z Paříže, 1. dubna. (C. B.) Sjezd dělníkův
dělnic ze státních továren na tabák usnesl se před-
ložiti ministru financí řadu ppžadavků a učiniti o
jich vyřízení odvislým rozhodnutí své v příčině vše-
obecné stávky.
* Z Marseillo, 1. dubna. (C.-B.) Dnes dopo-
ledne pracovalo v přístavě 2500 dělníků. Celníci
kyrysníci konají hlídky na nábřežích. Jeden Ital byi
pro zbraňování v práci zatčen. V městě jest klid.
Ital
Praha
Paříž
26
article
Válčení s Čínou.
Válčení s Čínou.
Telegramy.
Z Londýna, 1. dubna. (C.-B.) »Stan-
dard« sděluje ze Šanéhaje ze včerejška: Ruská
vláda dala vládě japonské ujištění, že smlouv
mandžurská nemůže způsobiti Číně škodu a ne-
obsahuje nie, co by se podstatně zájmů japon-
ských dotýkalo.
Ze Šanchaje, 31. března. (C.-B.) »Reu-
terova kancelář« sděluje: Dle doslechu z čin
ského pramene vydá dvůr bez prodlení výnos,
ve kterém oznámí své rozhodnutí, že ne-
schválí smlouvu o Mandžursko. Pro-
slýchá se, že vláda hodlá jmenovati prince Su
ministrem a prince Čina státním podtajemni-
kem zahraničních věcí.
Z Petrohradu, 1. dubna. (»Köln. Zlg.e)
V Mandžursku a okoli Čanta způsobeny
opět nepokoje lupičskými čelami, potulnými
čínskými vojáky a boxery. Generál Kaulbars
dal sesíliti vojenské stanice na trati z Charbina
do Čanta a požádal hlavního guvernéra Grode-
kova, aby mu poslal do Churbina větší počet
vojska, neboť z jara očekává se všeobecně
nové vzplanutí boxerského hnu t
Zdravotní poměry v Cicikaru se veliee
zhoršily, protože začínají roztávati četné dosud
nepohrbené zmrzlé mrtvoly padlých nebo hla-
dem zhynulých Číňanův a Mandzurův a otra-
vují vzduch. Ruská posádka přeložila proto
svůj tábor mimo město na okolní návrší.
Vákka jihoafrická.
Telegramy.
Z Lissabonu, 1. dubna. (C.-B.) Bursk
generál Pienar byl v Thomaru předmětem ži
vých projevů sympathie. Davy provázeli jej vo-
lajíce: »Sláva Krügrovi! Sláva neodvislost
Transvaalu!«
Köln
Kaulbars
Číňanův
Mandzurův
Pienar
Davy
Krügr
Čína
Londýn
Stan
Petrohrad
Čanto
Cicikar
Lissabon
Transvaal
27
article
Telefonické zprávy,Nár. Listů.
Telefonické zprávy,Nár. Listů.
Zákon o vodnich stavbách.
Z Vídně, 1. dubna. Ofſiciosně se ozna
muje: Zákon o vodních stavbách bude po
dán poslanecké sněmovně 18. dubna v prvn
schůzi povelikonoční. Obsahovati bude: prů
plav dunajsko oderský; — průplav dunajsko
vltavský mezi. Korneuburkem a Budějovi
cemi; — průplav dunajsko-vitavskoslabský
spojení mezi průplavem dunajskoloderským
a Dněstrem.
Zároveň budou kanalisovány Dunaj a
Labe na tratích, na kterých toho třeba, tak
že bude v celém severu monarchie zřízena
jednotná siť vodních staveb, která z-
stane ve správě státnt.
Se stavbou bude počato roku 1906
provéstí se má ve 20 letech nej-
déle. Země, obce a intereisisenti
budou vyzváni k příplatku. K
technickému provedení dosazen bude po-
radní sbor.
Rozkol ve slovinském táboře.
Z Vídně, 1. dubna. Konservativní Slo-
vínci, tady meškající, vyslovují naději, že
nyní bude možno oba kluby — slovanské
centrum a klub slovinsko-chorvatský sloučiti,
a že do takového jednotného klubu vstoupí
i čeští agrárnici, ze kterých posl. Prášek
vyslovil před nedávnem ochotu vstoupiti do
klubu slovanského centra.
Naproti tomu dochází z Lublaně zpráva,
že liberární soudruzi dra. Tavčara, posl.
Ferjančič, Plantan a Gabršček
chtějí následovati jeho příkladu a z klubu
slovinsko-chorvatského vystoupiti. O dru.
Tavčarovi se ujišťuje, že za nedlouho
bude postaven na důležité místo samosprávy
a potom se vzdá mandátu na říšské radě,
který bez toho nerad přijal.
Žádost rakouského svazu prů-
myslníků.
Buděj
Prášek
Tavčar
Gabršček
Vídeň
Dněstr
Dunaj
Lublaň
poslanecký sněmovna
28
article
Z Vídně, 1. dubna. Svaz rakouske
průmyslníků zaslal průmyslovému združení
ve sněmovně poslanecké list, ve kterém se
toto žádá, by zástupcové průmyslu působili
k tomu, aby do investiční předlohy ve pří-
čině dodávek byl přijat dodatek tohoto
znění:
»Dodávky pro stavby a výstroj železnic,
které na základě tohoto zákona se vystaví,
ať si jsou stavěny na útraty státu či na zá-
kladě koncese soukromníky a ať si jest na
nich vozba provozována státem aneb sou-
kromníky, sbuďtež ve příčině jakosti a ceny
zásadně zadávány domácímu
průmyslu a domácím živnostni-
kům. Výjimky jsou dovoleny jen ve příčině
oněch věcí, které se v době objednávek v tu-
zemsku nedají poříditi. Objednávky v cizině
jsou přípustny jen zá souhlasu ministerstva
obchodu.«
Dělnické byty.
Vídeň
29
article
F. Z Vídně, 1 dubna. »N. W. Tag-
blatt« se dovídá, že v ministerstvu vnitra
byla vyhotovena osnova zákona ve příčině
osvobození nových staveb se zdravýmia
levnými byty pro dělnictvo od daní. Před-
loha bude prý parlamentu podána po svátcích.
Noví kommerciální radové.
Z Vídně, 1. dubna. »Fremden-
blatt« sděluje, že jmenováni byli kom-
merčními rady tito členové stálé komise
k ustanovení obchodních hodnot ve vzájem-
ném obchodu mezi Rakouskem a Uhry:
Julius Böhm, ředitel akciové společnosti
»Austria«, továrny na zboží emailové; Ro-
bert Birnbaum, majitel továrny v Boho-
sudově u Teplice; Richard EIlbogen,
majitel továrny na lih a cukr v Praze; Ru-
dolf Gottlieb, továrník v Brně; Josei
Hatschek, továrník na jutové zbožív
Opavě; František Herink, řediteř strojírny
Ringhoffrovy na Smíchově; Jan Josephy,
továrník strojů; Marek Joss, společník
firmy Joss a Löwenstein v Praze; Ludvík
Klatscher, společník firmy Klatschera
Löwy na Smíchově; Raimund Kubik, ma-
jitel papírny v Bubenči, Eugen ryt. Ku-
binzky v Praze; Samuel Landesmann,
společník firmy Wonnenschein a Landesmann
v Praze; Adolf Neumann, majitel mecha-
nické přádelny ve Vídní; Karel Neumann,
majitel rukodilné tkalcovny v Liberci; Pavel
Rademacher, bývalý továrník v Praze;
Josef Rössler, majitel firmy Rössler
v Praze, a Jiří Könther, centrální ředitel
české báňské společnosti ve Vídni.
Celkem jmenováno nových kommerčních
radů 64.
Tridentská expositura.
Z Vídně, 1. dubna. Dv. r. Seketem,
jenž byl jmenován dvorním radou ad perso-
nam při místodržitelství v Inšpruku, má ob-
noveno býti v Tridentu s větší než dříve
samostatností místodržitelské oddělení, které
bylo za Badena zrušeno. Poslední pobyt
místodržitele tyrolského ve Vídni souvisí
s řešením této otázky, jež jest v souvislost
s požadavky poslanců vlaských.
N W
Julius Böhm
Birnbaum
EIlbogen
Gottlieb
Josei Hatschek
Herink
Jan Joseph
Joss
Klatscher
Raimund Kubik
Eugen
Landesmann
Adolf Neumann
Karel Neumann
Pavel Rademacher
Rössler
Könther
Seket
Baden
Vídeň
Fremden
Rakousko
Uhry
Boho
Teplice
Praha
Brno
Opava
Smíchov
Bubeneč
Liberec
Austria
Joss
Löwenstein
Klatscher Löw
SF
Landesmann
Rössler
30
article
Odmítnutý poslanec.
ch. Z Pešti, 1. dubna. Jak se pro-
slýchá, posl. dr. Morsony, zvolený před
14 dny na místě Csernatonye do uherského
sněmu, zřekne se opět mandátu. Morsony
musil již jednou — v r. 1896 — zříci se
mandátu za 7. okres peštský a sice pro
jistou afféru s provisemi. Poněvadž afféry té
podnes nevyvrátil, zdráhá se liberální strana
přijati ho do klubu svého, což bude mu
asi podnětem k resignaci na manďát.
Přeměna italské vlády?
a. Z Říma, 1. dubna. Rozpočtový
výbor sněmovní zamítl nové finanční plány
vlády. (Sdelili jsme již dříve. Pozn. redi)
Proslýchá se, že následkem toho o svátcích
velikonočních bude kabinet zrekonstruován.
Exkomunikace Tolstého.
Z Řima, 1. dubna. Spolupracovník
listu »Tribuna« měl rozmluvu s nejstarší
dcerou hr. Tolstého Taťanou, která mešká
v Římě se svým nemoeným chotěm. Hovo-
řeno zvláště o exkomunikaci hr. Tolstého.
Hraběnka Tafana se vyslovila takto:
»Věc jest úplně komicka. Co se týká
mého otce, nebyla pro něj exkomunikace
odsouzením, nýbrž apotheosou. Pravý příval
květin se na něho spustil. Listy a deputace
přicházely a všickni přinášeli gratulace. Věc
jest ovšem také zvláštní. Když můj oten
ustálil se na svých názorech, které vyslovil
v tolika dílech, prohlásil, že od nynějška ne-
náleží již k pravoslavné církvi, a toto své
dobrovolné vystoupení, odůvodnil literárně
mezi jiným také v díle »Moje víra«, Jaky
význam tedy může míti, že ho z církve vy-
vrhují, kterou před tolika léty dobrovolně
opustil ?«
»Ale« — pravil redaktor — »nemůže
doktor
Morson
Tolstý
Tafan
Pešť
Řím
Řima
Sdelit