Ročník XXXXIIL.

V Praze, v úterý dne 7. dubna 1903.

Číslo 96.

Na ranní a odpol. listy přele lácí se v Praze v adalnistrati a měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K —h s drojí donáškou na měsle n aka . . .. 7 K oon ve allalkách: a K sok na ně-ke . Peštout raes ka ns čtrrt lei s dvojí zísilkou na riě dint lta . . . K so

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranác. Jak to as v Uhrách skončí? Rozcházejí-li se zástupci národův této po loviny říše na prázdniny velikonoční zpro- mrzelí, bez naděje a víry v příští lepších utěšenějších dob, — rozešli se v Uhrách v nej vyšším rozčilení nerozhodnutého, parného boje, hrozíce si na vzájem vládní jako opposiční, že nepovolí a nepopustí ani ta ani ona stranao vlas od svého stanoviska. Věci uherské dospěly do takového napjetí že předseda Koloman Szell přijede v několika dnech do Vídně, aby požádal korunu bud o bezodkladné definitivní rozhodnutí, nebo o sv propuštění. Ocitl se vůči vytrvalé a nezdolné obstrukei košutovcův s veškerým svým státnickým dů- myslem v koncich. V Předlitavsku je vládám proti každé oprav- dové opposici poměrně hej ! Nelze-li ji přemoe návrhy na konec debaty, klade-li ona vážné překážky vládním předlohám pilnými svými ná- vrhy, jmenovitým hlasováním a tak pod. pro- středky obstrukčními — zavře jednoduše vláda na čas parlament a provede si přes jeho hlavu paragrafem 14. vše, co chce. Až pak nyní dokonee ten výtečný »náš« parlament zavěsí si ještě náhubek Grabmayrova zostřené ho jednacího řádu, až příští popravou pilných návrhův a jmenovitého hlasování zakroutí vládní mameluci hravě každé obstrukci vaz — kdežto § 14. zůstane ovšem netknutý, budou míti vlády vídeňské teprv život přímo závidění hodný Budou míti rozpočty státní, branné předlohy vše, čeho si žádají, vyřízeno vždy v čas a beze změny, jak jen hrdlo jejich uráčl.

Zcela jinak v Uhrách, kde vláda nemá k disposici své ani stínadlo na skončení debaty ani »Damoklův meč« § 14. zavěšený na vlase nad parlamentem. Tam jí může opravdová op- posice, čitající na 100 poslanců, způsobiti i bez obstrukce již nejvážnější obtíže: a způsobila je také vládě Szellově pořádně již minulého roku. zdrževši projednání rozpočtu státního na letošní rok, takže v prosinci musil Koloman Szell po- žádati o čtyřměsíční provisorium. To mu ko- nečně povolila. Než jakmile po Novém roee místo rozpočtu položil Szell dle naléhavého přání vojenské správy na jednací pořad parla- mentu novou brannou předlohu,tu se opposice maďarská proto zlítila a ohlásila vládě boj proti této »vpašované předloze« na život a na smrt; a že to neminila žertem, toho svědkem bezmála tříměsíční tuhý zápas v par- lamentě i hluboké lidové hnutí v širých maďar- ských krajích, jevící se nesčetnými protestním tábory a deputacemi, hrnoucími se bez ustán k předsedovi sněmovny s peticemi proti před- loze branné. Darmo předseda ministerstva volá na ko- šutovce; »Respektujte většinu parlamentní, vze- šlou z čistých voleb.« Košutův syn, vedoue stranu neodvislosti, mu pevně odpovídá: »My máme většinu národa za sebou, ne vy! V,- kažle se, můžete-li, souhlasem lidu s brannou předlohou. Nedošla pro ni ani jediná petice kdežto proti ni už jich stihlo do parlamentu na tisíce. Lid je v télo příčině rozhodně s námi a proti vám, podrobte se tedy vůli národa odvolejíe tu nenáviděnou brannou předlohu.« Zatím vyprchává tímto měsicem platnost povoleného prozalímného rozpočtu a Koloman Szell byl tudiž nucen požádati parlament za po- volení dalšího provisoria člyřměslčního, j i n ak by od 1. května žádný obyvatel Uher nebyl povinen platit daní zádná vláda uherská nesměla by se opovážie

vymáhat jich na lidu exekucemi. Chováť se v Uhrách v úctě všeobecné zdravá konstituční zásada, která jest pilířem veškeré svobody ná rodův: že nesmí se v zemi vybírat žádná daň, než kterou povolí vládě řádný národní sněm. — Předkládaje příslušnou osnovu parlamentu, doufal Koloman Szell, že košutovci neodváží se ji obstruovat, poněvadž nebudou míti pře jen tolik troufalosli, aby přivodili vzdorem svým hrozný stav bezzákonných nepořádků a zmatků na svůj národní stát. Leč zmýlil se šeredně v počtech svých. Strana neodvislosti ve své páteční schůzi velice obratně se pasti jeho vyhnula. Odmítla rozhořčeně všechnu zodpovědnost z podobného anarchistického stavu od sebe, svalujíc ji zcela na hlavu vlády: »My právě chceme, zn její ultimaum, aby byl zachován zá- konný stav, aby se především vy- řídil státní rozpočet parlamen- tem. Proto jsme v prosinci povolili k tomu vládě čas čtyř měsíců. Avšak vláda sama rušl zákonný stav a pořádek, hledíc především promrskat novou brannou před- lohu, uvalující na ubohý přetížený lid nová břemena na dani. Télo protikonstituční praktice vlády my se rozhodně opíráme a prohlašujeme: Jsme ochotni připustiti v prvn řadě projednání státního roz- počtu i všelikých dalších pilných předloh vyjma jediné předlohy branné. směřující ke zvýšenému odvodu branců. »Přistoupí-li vláda na tuto naši podmínku. povolíme jí žádaný prozatimní rozpočet; ne- přijme-li však vláda tohoto stanoviska našeho, pak nejen že ji neudělíme indemnity, alebrž pak strana naše všemi silami opře se uzáko- nění prozatímního rozpočtu. — Pod mocným dojmem této Barabásovy resoluce ze dne3. t. m. rozešel se parlament uherský na prázd- niny do 16. t. m, zůstaviv vládu Szellovu jeji osudu, nechť si poradí a pomůže sama.

Koloman Szeli není mužem bledě bázně nezalekl se ani tohoto ulfimata opposice; aspoň je v listech svých na ráz s velikou kuráží od- mítá naprosto. Poloúřadní »Magyar Nemzet« hned příštího jitra košutovcům pyšně odpověděl že prý by bylo zcela zbytečno o tom uvažovat jeli včerejší usnesení strany neodvislosti způsobi lým podkladem pro další vyjednávání. Doufá-l v to snad opposice, pak ji čeká žalostné zklamání. Předseda ministerstva a strana liberální prý se nezaleknou boje, aby bránili tvrzí ústavy a parlamentu. Hájení to jest prý otázkou dal- šího trvání národa a národ maďarský chce prj a bude dále žíli. Stejně rázně a naprosto odmítá podmínky košutovců vládní, německy psaný »Pester Lloyd«. Szell prý nepopustí, neodstaví branné předlohy, poněvadž by to bylo kapitulaei před zpupnou menšinou a také prý neodstoupí nepadne, nýbrž maje při své straně většinu parlamentu i krále, vytrvá v boji děj se co děj. Tak se na pohled jeví situace v Uhrách svrchovaně kritickou, jako by z ni nebylo ji- ného východu kromě zápasem až do úplného přemožení, udolání a vykrvácení buď opposičn nebo vládní strany. Ale přes to neradíme bráti toto živé drama maďarské tragicky. Stavě se neohroženým a pevným naproti opposici rovně vytrvalé a neohrožené, z ůs tává Koloman Szell vždy věrným náro dovcem maďarským, který neopomene zapři- sahat J. M. krále uherského, aby vojenská správa vyšla velikému opposičnímu hnutí v ná- rodě maďarském vstříc žádoucími kon cessemi národními, po nichž touží sama vládní strana. A přímluva taká, prone- sená v tak kritické chvíli, sotva asi zůstan oslyšána.

„Česká spořitelna“. Resoluční papírová kanonáda německých měst proti českým vkladatelům České spořitelny byla na úpěnlivou žádost této zastavena, když jsme počali jednu resoluci za druhou uveřejňo- vati s veškerými šťavnatými nadávkami — ačkoli za resoluce tyto z počátku vzdáván by telegrafický dík pánů Střízka a Theumera. Jako opozděná rána této německé střelby na počest přenášení českých millionů do bezpečí usnesena byla dne 4. dubna v chebském obecním výboru resoluce, kteráž je sice krátká, ale velmi vý znamná a dosti lehce srozumilelná jakožto od- povědný list Němců všemu národu českému Poněkud složitější a delší jsou její osudy. Ná- vrh na resoluci původně podal člen německo- liberální menšiny obecního výboru chebského pan Bittner a jeho návrh kladl důraz na ná- rodnostní rozdělení Čech jakožto nezbytný po žadavek německý. To se stalo již dne 18. března a návrh tento, podaný jako pilný, vyvolal velic prudkou debatu mezi příslušníky německo- liberální menšiny a mezi Schönererovci, kteř na chebské radnici mají většinu, a rokování skončilo tím, že pilnost návrhu byla zamítnuta. Rokovalo se o něm v sobotu bez píle už, ale s nemenší patalií, při čemž si pověděli liberá- lové se Schönererovci několik velice zdařilých hrubství, Vůdce Schönererovců dr. Bernardisz odůvodňoval odmítavé stanovisko své družiny »zvláštním postavením Chebska« a poukazoval na to, že kdyby v Čechách nastalo rozdělent země, domáhali by se ho také Slované v alp- ských zemích. V zajímavém tomto rokování od- pověděl vůdci Schönererovců dr. Siegl, kterýž poukazoval na jednání Čechů v Praze a Vše něncům namítal, že nevědí o žádném pro- středku, jakým by se provedla germanisace Čechův a že rozdělení jest nejlepším prostřed kem učiniti přítrž »pokračující slavisaci«.

Na konec zamítnut návrh německých libe rálův i přijat návrh Schönererovců v tomto znění: »Obecní výbor města Chebu prohlašuje, že jest úplně srozuměn s projevem městské rady chebské, na němž usneseno proti českému úkladu o Českou spořítelnu, vyslovuje však své přesvědčení, že jest n mistě nejrozhodnější postup oprot Čechům v národním a hospodář- ském směru i vyzývá všechny sou- kmenovce, aby v tomto smyslu co nejůsilněji prasovali.« Resoluce jest pozoruhodna především svým pozadím oboustranných důvodů. Němečtí liberá- lové navrhovali jako nejvýdatnější prostředek proti Čechům národnostní rozdělení země podl známé formulky »reinliche Scheidung« či stot ného rozdělení, ale když Češi počali pro váděti čistotu v České spořitelně, zdvihla sev »uzavřeném« obvyklá papírová revoluce a na hlavu českou sesula se hora nejmastnějších na- dávek. O spořilelnu se s námi Němci nerozděll, ačkoli by statístika české a německé državy v ní dala se okamžitě provésti, a poměr majelku českého i podil český na reservním fondu spo- řitelny zjistiti prací, která by sotva děle trvala, než »důkladná revise« v České spořitelně. Jes známo, že spořitelní pětačtyřicítka ke své vlastní potřebě vede katastr českého i němackého ka- pitálu v České spořitelně až do nejkrajnějšíeh podrobností, neboť i knížky vkladní j so zbarveny podle národností, takže lze nynější zápas nazvati vlastně bojem »čer- vených proti modrým«, zápasem svatého Nepo- muka (na německých knížkách) proti svatému Václavu (na českých).

Rozvod země na dvě přesně oddělené části. to by bylo po libosti německých liberálů, nikol však rozvod od českých peněz. Když se zdvihl roj českých včel z německého úlu naproti Ná rodnímu divadlu, natropili němečtí včelaři rámus, nastřikali se svými stříkačkami i nasmrděli se svými odpornými dýmadly až běda, ale marně. České včelstvo našlo cestu do českých úlů, březnový výkaz o jich síle a zásobách jest co nejskvělejšl. Jest nutno znovu a znovu poukazovati n tento hluboce karakteristický rys národní povahy Němců v Čechách. Častěji se už stalo, že zloděj. jemuž se pronásledovatelé dostali za paty, po máhal si z bryndy tím, že sám z plna hrdl křičel: »Chyťte ho!« Dosud však se nepřihodilo, aby zloděj sám okradeného za zloděje vydával lohoto vrchole drzosti dosáhnouti bylo vyhraženo našim Němcům, svítícím ostatním národům na cestu. A nejenom to, nejen že pokřik Němců, že Češi jdou vyloupit německý majetek v České spořilelně, považován a přijat za něco samo- zřejmého, nýbrž cislajtánská morálka případem České spořitelny rozmnožena o novou devisi kteráž zní: »Český majetek je zločin, ale něme- cká krádež je svatá, nedotknutelná!« S jistým obalem, ale s nezkrácenou zřejmostí nedotknutel- nosti byla tato devise vyslovena i na říšské radě

Odchylným od německoliberálního je stano- visko schönererovské, nikoli co do zášti a co do prostředků boje odvety, ale co do jeviště. Schö- nererovci chtějí nás potříti národně a hospodář sky (což jest ovšem pleonasmus) v nerozděleném království českém. V chebské debatě sobotní byl tázán dr. Bernardisz, vůdce to schönererov ské většiny v obecním výboru chebském od libe- rála Siegla po germanisačním prostředku a jakožto zdrcující argument germanisačních schopností vše- německých byl uveden horšovotýnský okres, vše- německý to majetek, kdež prý vzniká jedna če- ská škola za druhou. A hle! Právě v konči- nách pošumavských v nejbližším sousedstv Horšova Týna vítězi germanisace německo-liberáln nad všeněmeckou konkurencí germanisačními »prostředky«, kteréž sem plynou mezi Schreine- rovými prsty z válečné pokladnice německ v České spořitelně! Buď jak buď, tolik je jisto, že není v ně- meckém táboře žádně strany, kteráž by se vylučovala z boje proti Čechům v příčině České spořitelny, z pol- ního tažení, jež bude podniknut na odvetu emancipace českého ka- pitálu z nejpřednějšího něme- ckého úvěrního ústavu, próto že jest to ústav německo-liberální. Oproti ústavu tomuto vykonali na říšské radě němečtí poslane bez rozdílu stran vše, co pokládali za svou po- vinnost a dokonce vymohli na předsedovi mini- sterstva v obou sněmovnách prohlášení, mimo- řádností svou tak neslýchané, že se ho nedo- stalo dosud žádnému soukromému ústavu. Jest nade vší pochybnost postaveno, že nastávajíeí boj hospodářský, jehož počátkem jest stále ještě trvající vybírání vkladů z České spořitelny, bude bojem celého národa bez rozdílu stran, bojem, v němž otálením a lenivostí některých vojů mnoho ztratiti můžeme. Jest jisto, že boj tento vzplane co nejlitěji, neboť vzplanouti musl.

Nacháziť se té doby blízko kolem padesáti mil lionů korun hypotečních pohledávek na cestě konverze z České spořitelny do českých a zem- ských ústavů a to bude míti své železné dů- sledky! Porozumění českého lidu a jeho impo- santní skutky, slibující čestný zdar v boji hospo- dářském, nechť sebe litějším, naplňuje nás hrdost a nejlepší nadějí, ale ptáme se dnes zase, jsou v boji dnes všichni povolaní tlumočníci veřej- ného mínění českého a nacházejí se v jeho čele V drobném prodejis ranní čí.lo o sobě . . . na s odlpoledhní . . . . . za 2h Ve flialkách na venkově ranní číslo. . . . . . odpolodaí. . . . . . . . Sb Iuserá ty platí se holevě napřeš. Předplaceni a inperty přijímá admini- strace v Miarlsnske ulici č.3. Tam nacházeií se též redakoe. těskárna a eapečice , Národnich Listä“. Eukopdey so novraceji

mužové, kteréž národ povolal k vedení všech svých národních záležitostí ? Kolikrát bude dlužno otázku tuto ještě opakovati, než jí bude po- rozuměno od těch, kdož jsou t ázáni?

Politické zprávy zahraničně.

V Praze, 6. dubna. Portugalsko.

Republikánské snahy stále větší měrou ve Španělsku k platnosti se deroucí, nezůstaly bez vlivu na sousední Portugalsko, v němž jsou sice teprve v počátcích, avšak tak pevně zakořeně- ných, že působí vládě a monarchistickým kru- hům nemalé starosti. Pro republikánské hnut jest v Portugalsku tak dobře připravena půda jako ve Španělsku: obyvatelstvo obou přetiženo je přímými i nepřímými daněmi, které vláda stále hrozi ještě zvýšiti. Státní pokladny jsou prázdné, tak prázdné, že vláda, aby měla pro- středky k okázalému uvítání krále anglického, musila se na ně vypůjčiti 300 kontů. A vedle obecenstva jest s naprostým nehospodářstvím státním nespokojeno i vojsko, které již delšl dobu dostává plat nepravidelně a nespokojenosti svou se netají. V Oportu na př. vypukla pře nedávnem malá vojenská vzpoura, která potla- čena byla tím, že 25 dělostřelců bylo zatčeno. Co dělo se před krátkou dobou v Coimbře pro násilné vymáhání daní a v jejím vůkolí, jest dosud známo. Vláda snaží se sice každé revo- luční hnutí v zárodku potlačiti, ale užívá k tomu prostředků nevhodných, s nimiž dlouho nevy- stačí, zejmena když není s to, anebo se nepři- čiňuje, aby odstranila příčiny všeobecné nespo- kojenosti. Za to tím čileji si počínají repu- blikáni, jejichž propaganda, prováděná s největ- ším úsilím, nalezá v poslední době hojně stou- penců po celé zemi. Portugalští republikáni děl se v oportunisty a radikály a vůdcem všech jest dr. Estevan de Vasconcello s, nadaný a vážený muž. Po zemi roztřiděni jsouv místní skupiny. Nyní praeuje se, aby uspořádán byl sjezd všech těchto skupin. Veškeré úsili portugalských republikánů směřuje k tomu, by v kritické době nezůstalo Portugalsko za Špa- nělskem, nýbrž s ním současně v jednom dnu prohlásilo republiku.

Volba v Paříži. Výsledek doplňovacích voleb IV. okresu pařížského zaznamenali jsme ve včerejších te- legrafiekých zprávách. Nacionalista a »tradicio- nalista« Maurice Barrěs podlehl v boji proti vládnímu socialistovi Devillovi. Vítězství socia- listů, kteří dobyli okresu dosud zastupovaného na- cionalisty, není velké, jedná se jen o rozdíl asi 200 hlasů, ale je významné. Nacionalisté utrpěli četné porážky v poslední době. Nejcitelnější je propadnutí Barrěsa. Vyslali do boje jednoho z nejlepších svých mužů, jenž je populárním spisovatelem, znamenitým žurnalistou. Barresovy romány jsou ozdobou moderní literatury fran- couzské, jeho články a polomiky jsou tempera- mentní a dokumentované. Jako politik nehrál ovšem Barrěs velkou roli a před několika lety nebyla valně pozorována jeho přítomnost ve sněmovně, kde zasedal mezi přivrženci plebi- seitu. Je ku podivu, jak bohatá a skvělá intelli- gence Barrěsova zanikla v prostřednosti parla- mentu. Barrěs, jenž ve znamenitém románu »Jejich postavy« vylíčil zbídačelost politického a parlamentního života za afféry panamské, chtél znova vstoupiti do arény politické. Ale zdá se, že v Pařiži opouští nacionalisty přízeň mass. Jejich program nejasný a mnohdy dobrodružný a jejich rozháranost hnutí oslabily mocné se vyvijející. Vitézství socialisty Devilla ve IV.

FEUILLETON. Toponymika bakalářská. Podává Bed. Vil. Spie ss. Etymologie, o nichž jsem v rozpravácl svých: „Místní jména u kronikářů“ a „Kronikát Hájek etymologem“) zmínil, rozpadají se co do podstaty ve tři kategorie. Jedny jeví zcela bezpečný ráz lidovosti, druhé nejsou sice plody prostonárodní, ale byly odjinud do lidu vneseny, třetí posléze skupina skládá se z etymologií, jež vyrostly na půdě po školsku a učenecku zdělané. Co přední dvě ka- tegorie jednoduchosti, naivností i poetičností se vyznačují, bývají etymologie v poslední třídu spadající zhusta, jak se říká, za vlasy přivlečeny; příznakem jejich bývá rafinovaná strojenost, ba nesmyslná převrácenost. Polský učenec Karlo- wicz trefně je nazval etymologií „bakalářskou“ Kosmasa, jenž sám o výklad některých jmen místních a osobních se pokusil, dlužno za nej- staršího bakalářského toponymika v Čechách prohlásiti. K němu druží se nástupce jeho Dali- mil, jenž rovněž po rozumu svém snažil se vy světliti ta neb ona jména. Třetím v řadé jest z nich nejplodnější topi- ckých jmen vykladač Hájek. Kromě annalistů měli i humanisté zálibu v etymologisování, a ne- jeden z nich, nemoha se z místních jmen sa- mých žádného smyslu dobrati, utíkal se při vý- kladu k cizím jazykům. U některých snahat zvrhla se v pravou výstřednost. Tvrdili na př. že čistě slovanská jména Praha, Benátky a Psáry pošla z indického Cupraga, Benares a P'sar! — Mezi etymology toho času a podobného zrna zaujímá přední místo Matouš Philonomus Bene- šovský, opat kláštera Emauzského v létech 1589 až 1590. Pověstný tento dobrodruh, o němžJ. Jireček v „Rukověti“ (na str. 60. sl.) šíře vypra- vuje, vydal o etymologti české toho druhu prvnt

) v „Národních Listech“ 1902. č. 226 a 262 spis, pod názvem „Knižka slov českých vylo- žených, odkud svůj původ mají, v Praze 1587.5 Dle něho znamená Zpitihněv z opití hněvi- vého, Ladislav na lada slavného, Zděnek „zde“ narozeného, Čeněk, v cizí zemi, ale „z Čech otee“ pošlého. Vlasta odvozena prý od vlasti neh vlasů, Němec od němoty, protože nemohouce mluviti s Čechy, zdáli se němí, „a v pravdě i po- dnes leza (sic) mezi všecky národy, neradi se učí jazyku cizímu.“ — Ve znamenitém jinak díle historickém Pavla Stránského „Respublica Bojema“ (Lugduna Ba- tavorum 1645*) pojednává učený exulant o kra jích, městech a místech značnějších země české; ři 54 neopominul vytknouti, odkud jména pů- vod vzala. Stránskému „zdá se“, že jméno Chomů tova pochází od „chomoutův“ (str. 46); že před- kové sdlali Kolínu jméno od „kolův“ (str. 14.); že Rokycany jméno své mají od proutí čili křov (vrbového), jemuž u nás říká se „rokytí“ (str. 40.); a že původ jména „Třeboň“ jest vzat o slova našeho „třeba“. Ani kým, ani kdy založeno ani odkud město Prachatice jméno má, předkové prý nezanechali nám ve spisech. I zdá se Strán- skému, že Prachaticům dáno jméno od slov, bud „práchnivěti“ [earie corrumpi) aneb „prach“ (pulvis), neboť pojmenování k obojímu prý po- ukazuje. Jméno Budějovic prý od bdělosti po- chází; „buditi“ totiž nám jest totéž, co latině e somno excitare, tudíž Budějovice znamenajt místo, kdež probouzejí se spíci; ačkoli jiní prý chtějí, že jméno to vzato odtud, že jakéhosi kní- žete žena, rodíc, křičela: „Bude jich více!“ Ně kteří tvrdí — dí učenec — že jméno Oustí po vstalo ze slova našeho „houští“; jiní však pravdě podobněji tvoří je ze slova „ůsta“, nebot položeno jest v údolí těsném, jímžto řeka Lab

*) V knihovně Českého Musea chová se opis, po- řízený r. 1823. 3) Em. Tonne dílo z latiny přeložil a svým ná- kladem vydal v Praze 1893 pod jměnem: „M. Pavla Stránského ze Zapské Stránky poopravené i rozmno- žené vypsání vší obce království českého“ a toho pře- kladu jsme k našemu učelut užili vodstvo své úžlabinou, jakoby jíenem nějakým do Míšně vyvrhovati začiná. „Tudíž dle zdání mého nenejapně mohlo by slouti Ostia“. Kterak původ jména Litoměřic vyložiti, v tom rozchá- zejí se lidé naši — dí Stránský. — Jedni totiž odvozují je od Lidomíra, jejž pokládají za za- kladatele místa, jiní od slov „lidi mířiti“ (ob ho- minibus reconciliandis), jiní konečně od slov „líto“ — což jest latinské míseret — a „mě- řice“, což znamená německé „Masz“ . . . Věřímt sice i já, že Košálův vnuk Lidomír (že pak jméno své měl od smiřování lidí, vysvítá z povahy ja- zyka našeho), počal je zakládati mezi dvorem Radičem a Pokratiči, to však „tuším“ nic ne- vadí pravděpodobnosti i zdání třetího, jež vy- pravuje, že mlynář jakýsi, když mu Lidomi právě stroje se k zakládání města i prohlížeje k tomu, aby dělníci měli co jísti, obilí do měřice naměřoval, by je na mouku semlel, a mezi tím táž měřice vypadla mu z rukou do Labe, níže te- koucího, hlasem žalostným prý zvolal: „Jestit mi líto té měřice.“ Někteří tomu — dle Stránského — chtějí že jméno Hory Kutné pochází z německého. Od- vozují je od slova „Gut', což znamená jmění. jiní od slova „Kutte“, což znamená kápi, jiní ko- nečně od slova „kutna“, což vyznamenává jablk kdoulové. „Mně však lépe líbí se úsudek M.

Vavřince Sarkandra, někdy správce přední školy kutnohorské, kterýž opíraje se o hodnověrnost jakýchsi památek prastarých, jméno to odvádi od slova našeho „kutiti“, jež významem svým jaksi shoduje se s tím, čemu latináři řikaji fodicando čili sealpando vestigare (= podrývá- ním a drapáním slíditi). Poněvadž totiž Hora Kutná jest městem báňským, kdež v dolech nej- výtečnějšího stříbra a mědi u velkém množství se dobývá. — Město Domažlice, jak někteřt tvrdí, „ovšem ani pravdě podobně, ani příhodně “ od Němeův bylo pojmenováno po domácí zlobě. neboť Němci nemluví jazykem naším, aniž mu- žův byli by přezvali „doma zlicemi“, jak řeklo by se o ženách, nýbrž „doma zlými“. Jiní odvo- zují je od slov „líce“ a „mazati“. Mně zdá se di Stránský — pravdě podobnějším, že obyva- telé místní, jsouce ve starostech pro časté ne- přátel nájezdy a plenění majetku, když na ně doma doléhaly buď bol nebo zkormoucenost mysli, na to pomýšleli, aby si zřídili ohradu. z níž by netoliko vyráželi na nepřítele, po plenu se ohlížejícího, nýbrž, v niž by též míti mohli outočiště, kdykoli byli by přemoženi počtem silou, i tudíž město toto založili a slovy „doma a „želící“ vysutím jedné toliko hlásky pojme- novali.

Kromě názvů osadních všímal si Stránský tu onde také jmen topických a národních. Na př. Slezsko pojmenováno jest prý podle lidí. odevšad přibylých, jimž u Slovanů říká se Sle- zové. Slezliť se obyvatelé jeho z Vinidův, Mora vanů, Čechů, Poláků, Němců, a usadivše se v něm pod rozmanitými vůdci kmene polského. slili se v jeden lid, mluvící svým zvláštním ná- řečím. Lužice dostala prý jméno své od pastvin proutím porostlých, jimžto se v jazyku Slovanův říká „luží“. Podbrdsko nazývá se — dle Strán- ského, str. 28. — bezpochyby od brda, v latině tedy od licium Sublicianus. Les, kterýž od Mýta skoro až k Rokycanům zasáhá, sluje po loupe- žích Vydřiduch a zachovalo se prý až do jeho časů.

Co Stránský jako předchůdcové a vrstev- níci jeho spoléhajíce na věrohodnost Hájkovu všeliké jeho výklady beze vši nedůvěry přijímali a spisy svými ochotně mezi lidem šířili, po- tkáváme se naopak u Gelasia Dobnera, piaristy nevšední učeností slynoucího, s naprostou skepsí Ve slavném svém díle: „Wenceslai Hageka Liboczan Annales Bohemorum e bohemica edi- tione latíne rediti“ (Pragae 1761, sqg), stopuje Hájka krok za krokem, s přísností kritika by- strého a podivuhodnou znalosti pramenů vyzbro- jeného. Před přísným jeho soudem i etymolo- gie Hájkovy z valné části obstáti nemohly. N př. při výkladu jména Kleneč popírá existenci Čechova syna Klenče. O Tursku připomíná: „Jedni starší této osndy původ odvádějí od Tur- ska (a Turscone), muže rodu slovanského a syna jakéhosi mně neznámého Zalmanina (cujus Zal manini), o němž Petr Kodicill i Veleslavín tvrdí. že již před Čechem otěže vlády v Čechách tři- mal a když v bitvě Konstantina Velikého s Li- ciniem zahynul, že Čechovi knížectví české zů- stavil. Jiní chtějí, že později byla založenaa jméno své obdržela od Tura (jejž Kosmas Tyrem nazývá), vojvody Neklanova, který slavně ve válce padnuv, zde svůj žárový hrob (bustum) na- lezl“. Dobner nesouhlasí také s výkladem jména Oustí, jejž Hájek podal. Polemisuje s ním takto: „Tato etymologie velmi málo odpovídá starému pravopisu slovanskému, mimo to naši předkové dvojhlásek neměli a pak shledáme, že jméno v všech starých památkách Ústí (Usta) psáno jest.

Houští však či místo, stromovím zarostlé, jak jsme svrchu z Kosmy seznali, značilo Chvrasten („Narusten“), tolikéž Kyde (?). Pouště, to jest místa hrůzná a pustá, severnějším Slovanům slo- vou gost, což podnes Poláci chovaji, odtud Černý Gost (Schwarzwald), Zagost (suchý les). Jiní Slované také gast říkali, odtud Tuggast, širý les. Hustina zvala se gusti (gunstí), těsné, husté gust (gunst), což i podnes Dalmatům jest v obyčeji. Tak že Ústí (Usta) daleko jinší od- vození ukazuje, než se Hájkovi vidí, a to pravdě nejpodobněji od slovanského slova ust, jež ústa, vtok i zátoku (os, orificium et ostidum) znamená, neboť jisto jest ze zeměpisných podrobnějších map, že na témže místě, kde stávalo staré město Ústí dvě sbíhající řeky se vyůsťují do řeky Luž- nice, tudíž, že od vtoku, jejž Slované ústí zvali, velmi pravdě podobně jméno města Ústí vzniklo.“ Proti Hájkově elymologii Budče staví Dob- ner výklad Šimona Tadeáše Budecia, „který tohotoměsta založení připisuje synu jakéhosi svého předka Lešin Budek (Lessin Budek) zva- nému, člověku uměním magickým přemoc- nému. Jakkoliv tu a jinde učenec na pravdu uhodil, minul se s ní po rozumu našem nejednou jinde. Tak zejmena neprávem, tuším, posmívá se s Pa- prockým a Balbínem Hájkovi pro jeho výklad jména „Postoloprty“ (II., 303.). Lichý, ba pře- vrácený a naivní jest tolikéž způsob, kterým Dobner „Osečany“ vykládá. „Č an i stan