1
masthead
Ročník XXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 18. dubna 1907.
Praha
4
article
Ea ranní n odpol. Iisty
před plácí ne
v Prazo v administraei
u něsfe . . . . .
uřiot leta . . .
s dvojí donéškeu
s niěsíe
n čivrt lata ..
ve dllalkšck
na měsíc-
Pošteu:
měsíe . . . . .
s čtvrt leta . . .
s drojí zísilko
s mřsí
Pošteo
6
article
n dtvrt ota . . . K ook
7
title
Dnešní číslo pro Prahu je a 10 stranách
Praha
8
article
Promluví nyní též ministři
rakouští?
Promluví nyní též ministři
rakouští?
V týž den, kterého mysl veškeré veřej
nosti naší cele byla zaujata velkolepo
ovací, jakouž vítala slavnostním barvoleskem
zářící Praha císaře a krále Františka Josefa
re svůj střed, — v Pešti padlo první auto
ritní slovo o stavu tajeného vyjed
návání mezi oběma vládami J V. —
Pronesl je uherský ministr ob-
chodu Ferencz Košut dne 15. t. m.
v konferenci maďarské strany neodvislosti.
aby upokojil dychtivou nedočkavost nároa
maďarského, jemuž není dáno tolik beránčí
trpělivosti jako většině národů — neuher-
ských. Jak známo, přislíbili si vyjednávající
ministři obapol, zachovati o průběhu pora
a zápasův svých vůči obecenstvu přísné ta-
jemství. Bylo tedy opravdu uměním neporu-
šiti čestného závazku a přece poodestřít více
než pouhý cíp saidského obrazu. Šikovný
diplomat Košut podjal se úlohy a provedlji
věru s maďarskou obratností. Každé slov
tu odváženo a vypočtěno, aby rozptýlilo po-
chybnosti a obavy v radikální straně maďar-
ské vzniklé i upevnilo důvěru v Maďarstvu,
že Košut necouvne od svých známých snah
a zásad, i nesleví v podstatě ani o roubík
Pro důležitost věci nutno seznati projev
hošutův v znění úplném:
František Josef
J V
Ferencz Košut
Košut
Praha
Pešť
9
article
»Při vyjednáváních svých« — pravi
Košut — »řídili jsme se zásadou, že jakkoliv
obchodní smlouvy předešlými vlá-
dami s cizinou uzavřené pozdržují
zřízení celních šraňků — jelikož
byly smlouvy ony vesměs uzavřeny na zá-
kladě společného celního území, k je-
hož rozdělení musili bychom si vymoe
souhlasu cizích mocí, na ten čas nedosaži-
telného, — nicméně dle zákona 30. z roku
1899 máme samostatné celní území uherské
právně přiznáno, pročež dlužno tomuto
právnímu stavu přidati též nejdůležitější
část stavu skutečného, že totiž nevejdeme
dnes již s Rakouskem v bývalý celní spolek
nýbrž uzavřeme s ním pro deset let, tedy
do roku 1817, toliko celní smlou vu
jako s každýmkoli jiným státem. Sluše
dodati, že vybírání cel není ještě žádnou
známkou samostatnosti celního území, sice
by na př. Anglie, kde není žádných cel, ne-
měla žádného vlastního území celního.
Košut
Rakousko
Anglie
10
article
V rámci této celní smlouvy — a nikoliv
celní jednoty — hledíme pak dosíc
tolik samostatnosti, pokud jen
možno. Podrobnosti ty vymáhají dlouhého
vyjednávání, jež vedeme s trpělivou vytrva-
stí, jsouce přesvědčeni, že žádoucí dobrý
poměr mezi Rakouskem a Uhry v budou-
enosti tím spíše se docílí, čím
více jednotnosti z něho vymýtíme a vznika-
jící z ní třecí hrany ubrousíme, neboť po-
spolitost poškozuje různé zájmy
na obou stranách.« —
»Nepomýšlíme pak naprost
na to, aby celní spolek, který mu-
síme uzavříti v mezích dosavadních, by
i ve způsobě pouhé celní smlouvy, plati
děle než do roku 1917 — respektive
1915. — Smlouva celní, kterou potom s Ra-
kouskem uzavřeme, musí býti zcela
jiného rázu. Vyskytla se myšlenka, aby
se již nyní stran onoho dalšího celního
období za rokem 1917 vyjednala druhá
smlouva o zřízení celních šraňkův. Leč my-
šlenka nelíbila se ani v Uhrách ani v Ra-
kousku, a tak tedy padla. Rozumí se samo
sebou, že před koncem r. 1917, respektive
1915 bude nutno zahájiti zavčas vyjednávání
o nové smlouvě, kteréž, jak jsem
odhodlán, uskutečniti se může toli ko
skutečným zřízením celních
šraňků, při nichž netoliko zboží z Rakou-
ska, alebrž i z jiných států pocházející, bude
vycleno. — Jsme toho náhledu, že plán.
Rakousko
Uhry
Ra
11
article
jejž jsem pro celní samostatnost naši kon-
cem let devadesátých v souhlasu s většinou
strany neodvislosti jak na četných shromáž-
děních tak i v říšském sněmu prohlásil
že tento plán, vzniklý na nejvlastnější půdě
strany neodvislosti, nejlépe by odpovídal
zájmům země. Do roku 1917 ovšem plán
ten provésti nemůžeme. Avšak vzhledem
na nejistou budoucnost bylo by
rozhodně v prospěchu vlasti, kdyby se dal
najíti způsob, kterým by ony mnou na-
vrhované záruky byly již nyní ve
prospěch Uher zpevněny, tak aby
touha národa po skutečném zřízení samo-
statného celního území nezávisela na tom.
jaká bude v roce 1917 vláda a jaká většina
sněmu uherského. — Takováto značná
změna, jakouž jest zabezpečení samo-
statného celního území, vymáhá ovšem ře-
šení četných otázek a mnohých dohod, jakož
bývá při každém vyjednávání. Důkazem pak
toho, že vyjednávání děje se vážně a že
dohoda nejeví se nemožnou, —
důkazam toho jest, že jsme s rakouskými
ministry, kteří nyní opět přibudou do Pešti.
jednávali denné 8 až devět hodin, kdyby-
chom neměli naděje ve vyrovnání, byla by
ta veliká práce marnou. Doufám, že po
dlouhém a důsledném žití svém mohu od
strany své i od národa svého očekávati
tolik důvěry, aby se předpokládalo, že po-
kud já se vyjeduávání účastním.
ono díti se bude po směru mých
známých zásad. Ostatně trvá mezi
mnou a mými kolegy ministerskými úplne
srozumění.«
Uher
Pešť
12
article
Tak narýsoval Košut stanovisko ministr
uherských. Co k tomu všemu říkají mini-
stři rakouští a jaké stanovisko oni
hájí — Košut diskretně zatajil. »A co jest
se samostatnou národní bankou uherskou,
již mohou si Maďaři, kdyby chtěli, již za tři
léta pořídit?« zněl jediný dotaz v klubu ne-
odvislých Maďarů. Košut na to jaksi rozpa
čitě odpověděl, že »otázka banky na-
rodní není na jednacím pořadu
nynějšího vyjednávání«. Radí,
aby se neslučovala s otázkou
vyrovnání, i doporučuje anglické poře-
kadlo: »Každý den měj své břimě.e
Košut
Maďar
13
article
To zdá se nám býti nejpikantnější
pointou celé té — místy až záhadně zamžené
řeči Košutovy. Od které pak doby nenálezi
rakousko-uherská banka v soubor rakousko-
uherského vyrovnání? Nedovedou tu rakoušti
ministři postihnout patu maďarských
Achillů? — Však i co do těch celních
šraňků si to praktická, vypočítavá chytrost
maďarská ještě do roku 1917 dobře rozmyslí
a předloží a netřeba tudíž rakouským mini-
strům dostávati z nich zbytečně hrůzu.
»Celní rozluka a neodvislé celní území,«
odpověděl Košutovi 26. června 1899 maďar-
ský ministr Koloman Szell — »nemohou byti
samoúčelem, nýbrž mají býti jen prostředkem
k zvelebení našeho hospodářského blahobytu
A tu je ta velká otázka: z čeho našemu
uherskému hospodářství kyne větší výhoda.
zda z celní jednoty s Rakouskem či z celní
rozluky? Nemalujme si hospodářský účinek
celní rozluky příliš růžově. Byť i měla celní
jednota s Rakouskem mnohé stinné stránky,
přece zase skytá nám výhody, o něž nás
rozluka aspoň pro první leta krutě připraví
tak že může hezký čas trvati, než se z otřesu
a krise jisté vzpamatujeme.« Tak varoval
nynější Szell a bystrý Košut zajisté dobře
cítí pravdu této výstrahy a právě proto chce
již předem zabezpečiti si pro budou
nost dobrý sousedský poměr ho-
spodářský s Rakouskem, Což
celní šraňky bylo by hej; ale na tom sejde,
jaká cla by mohlo Rakousko na těch cel-
ních šraňcích svých vybírat z plodin uber-
ských a jak by potom vývoz uherský do Ra-
kouska i do ciziny ostatní dopadal. A proto
bylo by největší pošetilostí, kdyby ministř
rakouští již nyní zbavili nějakým závazken
politické ekonomy uherské této vlastní a nej
větší jejich starosti do budoucna. —
Košutův
Achilles
Košut
Szell
Rakousko
uherský banka
14
article
Panovník v Praze.
Panovník v Praze.
Sluničko tak příjemně po celé včerejší do-
poledne hřálo, že příroda jakoby rázem propukla
k životu. Překrásný byl pohled na stráň leten-
skou, pokrytou bujnou, svěží zelení. V tuto stra
nu byla včera obrácena pozornost velkých zá-
stupů obecenstva, neboť sem dle programu mě
zavílati panovník, aby se zúčastnil slavnost
ního aktu položení závěrečného kamene nového
mostu, Staré město pražské s levým břehem
vltavským spojujícího. Překrásná pohoda neměla
však dlouhého trvání. Po poledni začalase
obloha nad Prahou od severu zalahovati mraky
A sotva že slavnostní akt u no vého mostu by
ukončen a panovník po oslovení celé řady osob
ností za hlučného prevolávání slávy odjel od mo
stu do sedmé části Prahy, začalo pršet a za ne
dlouho potom nastal výdatný liják. Účastnie
slavnosti rozeházeli se a rozjížděli za deště. Ná-
hodou že nebyla slavnost leštěm zmařena.
U letenského pilíře nového želez-
ného mestu.
Předmostí nového mostu ha straně letensko
bylo včera velmi nádherně výzdobeno. Sem pu
tovali po polední přečetní hodnostové a zvané
osobnosti, aby se podívali na slavnost položeni
závěrečného kamene, která se konala za přitom
nosti panovníka. Na předmostí byly zřízeny dva
nádherné stany. U silnise letenské je vstupn
stan, který má obdélníkový tvar a jest rozděler
průchodem, kterým je přístup do stanu hlavního
kde bude vykonán obřad nad závěrečným kame
nem Prvý stan, jejž projektoval p. arch. Ve
lich, jest bohatě vyzdoben květinami, palma
mi, dracenami, kvetoucími primulkami a u veho
du dvěma skupinami kvetoucích bezů barvy
bílé a modré, široko libou vůni vydávajících.
Praha
15
article
Veškerou tuto skvostnou květinovou výzdobu
aranžoval ředitel městských sadů p. Skalák
Uvnitř prvého stanu na pravé straně ve skupině
dekoračních květin jest umístěn model sochy o
prof. Poppa, dle tohoto modelu budou vytve-
řeny sochy k dekoraci nového mostu. Na levé
straně stanu jest malý salonek pro kardinál
arcibiskupa bar. Skrbenského. Celý vstupní stan
jest kryt bordovým plyšem s odznaky král. če-
ského a král. hlav. města Prahy. Osm žerdí.
které nesou celou konstrukci stanu, jest vyzdo-
beno iniciálkami panovníka. Dekoraci lé tkovou
provedla fírma Prinn.
Cesta ze vstupního stanu vede do stan
hlavního a kryta jest těžkými nádhernými ko-
berci.
V hlavním staně jest umístěn závěrečný ká
men, do něhož vložena skřínka kevová s obsa
hem v listě našem již uvedeným. Stan sestává
ze železné konstrukce, jest osmihranný a jes
dekorován bohatě zlacenými festony. Na stěnách
stanu jsou vyvěšeny obrazy přištího mostu. Ko-
lem stanu ve zvláštních nádobách bronzové bar
vy jsou rozestaveny překrásné stromy azale
v nejkrásnějším květu. Před závěrečným kame-
nem jest skupina z kveloucího bezu, která ukon
čuje skvělou výzdobu stanu. Na kvetoucí bez
sletělo množství včeliček. Celé okolí jest vyzdo
beno festony ze chvoje.
Skalák
Popp
Skrbenský
Praha
16
article
Účastenství při slavnosti.
V místech, kde je projektován vstup do pří
štího letenského tunelu, byla zřízena galerie, kde
shromáždily se přečetné dámy v drahocenných
toaletách. Po pravé straně stanů zaujali mista
členevé sboru obecních starších, presidiální
úřadnicivo s tajemníkem p. Ot. Borůvkou v čele.
magistrátní radové, zástupcové obecních podniků
a ústavů, na straně levé shromáždili se četní
šlechticové v důstojnických untformách
a přečetní hodnostové, mezi nimi zejména tak
duchovenstvo. Přítomni byli slavnostii
min. dr. B. Pacák, ministr m. sl. ryt. dr. Randa,
nejvyšší zemský maršálek kníže Jiří Lobkowicz
rektor českého vysokého učení Karlo-Ferdinan-
dova prof. dr. Hlava, vrchní zdravotní radaa
ředitel nalezince dr. Dvořák, zástupcové ob-
chodní a živnostenské komory V. Němec, L
Bondy, K. Tichý a vládní rada dr. Hotowetz,
vrchní státní zástupce Merhaut, president vreh
pího soudu ryt. Wesselý, státní zástupce Mor
stadt, president zemského soudu Krčmář, presi
dent trestního soudu dr. Wokaun, četní generá
lové s velfcím generálem pol. zbrojmistrem ryt
Czibulkcu, důstojníci měšťanských ozbrojenýel
sborů, viecpresident zemské školní rady Za
busch, superintendent Szalatnay, posl. prof. dr
Otakar
Borůvka
Pacák
doktor
Randa
Lobkowicz
profesor
Dvořák
L Bond
K Tichá
Hotowetz
Merhaut
Wesselá
Wokaun
Szalatnay
obecní podnik
český vysoký učený KarlaFerdinany
živnostenský komora
17
article
Čelakovský, posl. Krejčík, Jindřich hr. Martinie
starosta města Zižkova Žák, dvorní rada Marek
vicepresidenti místodržitelství Vojáček a Dörfl
rektor německé techniky prof. Gintl, starosta
města Smíchova dr. Koldinský, starosta okresu
smichovského Eberl, ryt. Kubinzky, Karel Mas
hr. Zediwilz, kanovník Burian, probošt Karlach
baron Dersze nyi, hr. Deym, dvorní rada Weben
z Pravomilů, vrch. stav. rada Zimmler, presi
dent advokátní komory dr. Kaufmann, vicepresi
dent dr. Koerner, dvorní rada Křikava a námě-
stek jeho Zerboni, dvor. r. Novotný, dr. techn.
inž. Kaftan, vrchní ředitel Zemské banky dr
Mattuš, předseda Společnosti Národního divadl
arch. Šimáček, velmistr řádu Křížovníků Marat.
Strahovský opat Zavoral, dr. J. Šole, major
Wallis, okresní hejtman Smutný, hrabě Frant.
Thun, člen panské sněmovny velkoprůmyslní
Fr. Křižík, předseda notářské komory Batěk
kníže Max Egon Fürstenberg, americký konsul
Ledoux, generální konsul francouzský Colomies,
německy konsul hr. Hardenberg, belgický konsu
baron de Liser, Karel kníže Schwarzenberg
místodržitelsky rada baron Braun a stav. rad
Rubín za kanalisační komisi, vládní rada ředitei
císařských statků Arh, dvorní rada prof. dr.
Vrba a četní jiní zástupcové vědy, státmích a ji-
ných úřadů, korporací a spolků. Na silnici pod
Letnou zaujaly postavení pražské měšťansko
ozbrojené sbory.
Čelakovský
Krejčík
Jindřich
Zižkův
Marek viceprezident
Vojáček
Dörfl
profesor
Gintl
doktor
Koldinská
Eberl
Kubinzky
Karel masa
Burian
Karlach
Dersz
Deym
Weben
Zimmler
Kaufmann
Koerner
Křikava
Novotná
technický
Ing
Kaftan
Mattuš
Šimáček
Marat
Zavoral
J Šole
František
Thun
Křižík
Batěk
Max
Egon
Fürstenberg
Liser
Karel
kníže
Schwarzenberg
Braun
Vrba
Smíchov
Wallis
Francie
Hardenberg
Letná
panská sněmovna
18
article
V drobném pronejit
ranni čítle o sobi
odpolední .
. . . . za ei
Vo alialkách na venkově
odpolední . . . . . . . . 4h
ranní čislo. . . . . .
Inserát
plati se hotově napřal
Předplaconí a Inserty přijěmá sdmíni-
sirace v Mariasské ulici č. z.
Tam nacházejí se též redakoe
Gskárna a ezpedice „Národnich Listů“
Rakopisy se novraesjí.
Mariasský ulice
19
article
Příjezd panovníkův.
V 1 hod. 41 min. odpoledne provolávání
Slávy a hudba měšťanských sborů oznamovala,
že panovník se blíží a za okamžik již stanul
dvorní kočár před prvním stanem. Cisaře, jejž
doprovázel místodržitel, shromáždění uvitalo
provoláváním slávy, šlechticové volali „Hoch“.
Panovníka doprovodil starosta měst pražských
pan dr. Groš do slavnostního stanu, kde král
sňal generálský klobouk. Potom přišel do
stanu, provázen četným duchovenstvem, kardi-
nál arcibiskup baron Skrbenský a vykonal
obřad vysvěcení závěrečného kamene mostu. P
velmi stručněm obřadu poodstoupil kardina
v pravo stanu, načež starosta měst pražskýeh
pen dr. Karel Groš takto k panovníkovi pro-
mluvil:
„Vaše Veličenstvo náš nejmilostivější císai
a kráh!
Královské hlavní město Praha, snažíc se co
nejvíce o rozhojnění komunikačních linií mezi
oběma břehy stříbropěnné Vltavy a chtějíc ze-
jména, aby nová čtvrť městská, vzniknuvší na
místě bývalého Joscfova spojena byla s levým
břehem, přikročilo, podporováno jsoue subveneh
vlády Vašeho Veličenstva, ke stavbě tohoto mo-
stu, jehož potřeba zejména po dobudování hlava
třídy asanační stala se naléhavou.
Srdce nás všech naplňuje opravdové nadše-
ní, že závěrečný kámen této stavby položen bude
na pilíř u břehu letenského za vznešené přítom-
nosti Vašeho Veličenstva, i osměluji si vznésti
na Vaše Veličenstvo nejoddanější prosbu, aby
ráčilo Vaše Veličenstvo vlastní rukou připevniti
kámen závěrečný, který na věky hlásati bude
vděčným potomkům, že dílo toto monumentáln
milostivou rukou Vašeho Veličenstva bylo do-
vršeno.
Sláva
doktor
Groš
Skrbenský
Praha
Vltava
královský hlaveň město
20
article
Vzdávaje Vašemu Veličenstvu jménem nej-
věrnějšího zastupitelstva král. hlav. města Prahiy
nejoddanější díky za Nejvyšší milost, kterou
Vaše Veličerstvo ráčilo nám všem prokázati Nej-
vyšším účastenstvím při dnešní věkopamátné
slavnosti, volám: Jeho Veličenstvo, náš nejmilo
stivější eísař a král, nechť žije!
Sláva! Sláva! Sláva! (Bouřlivé volání
Slávy!)
Cisař a král odpověděl česky: „Teši
mne, že mohu položení závěrečného kamene
k novému mostu přes Vltavu přítomen býti. Spo-
jení nové čtvrti komunikaci celého města tím
získá žádoucího rozmnožení. Jest mým upřím-
ným přáním, aby tato důležilá stavba zahájila
mnohoslibnou epochu v rozvoji méh
věrného král. hlav. města Prahy.
jekož blaho vždy mám na srdel i.
(Prevolávání Slávy.)
Slavnostní akt vykonán byl
výhradně v řečí české.
Po této odpovědi, přijaté shromážděním
provoláváním Slavy, panovník přistoupil k závě-
rečnému kamenu a třikrát na něj střibrnýma
bohatě vykládaným kladívkem poklepl. Potom
přistoupil panovník ke kardinálu arcibiskupovi
bar. Skrbenskému a promluvil s ním, na-
čež oslovil také oba kanovníky, vedle arcibiskupa
stojící.
Panovníka doprovodil pak starosta pan dr-
Groš ke skupině osob, které se zúčastnily stav-
by nového mostu. Panovník zahlédl bývalého
ministerského předsedu hr. Frant. Thuna, při-
stcupil k němu, podal mu pravici a promluvil
s ním. Odtud teprve vrátil se panovník ku před-
staveným osobnostem, jež vesměs česky oslovil.
Bývalého starostu měst pražských p. dra.
VI. Srba oslovil panovník: „Bude to vel-
Cisař
Slavo
Skrbenský
Groš
František
Srba
Prahia
Vltava
spo
Praha
Thun
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ty Písecké brány
Snahy přátel „Staré Prahy“ mají obdobu
v ušlechtilém snažení nadšených jednotlivců po
českých městech okolo polovičky XIX. stoleti
kdy skoro všude bořily se a ničily staré památky
I Praha v této době měla již spory. Vhodně vy
stihl Al. V. Šembera novodobé prouděn
praktické vedle obhájců starožitného, původníh
rázu. Zabásnil si o rozkvětu Karlína, jejž pojme
noval tehdejším zvykem Karolínov.
„Šiř se a lidnoplné ze sehe, Praho, odnože pouštěj
zoužena jsouc v jedné pět skoro hradbě věků
couvněte už zarytě Karlem meze tam v Karolínov
a slavby vlidné, krýte pokraj Vltavin!
Jestli by Karlův neokrášlil vám čela poklad;
st aspoň národnost vdechne do vás jeho duch.
Takořka prorocky tepe Šembera v jiném
epigramu nahu Pražanů, bourati věže, „hla
diti“ půdu, doufaje, že nadejde doba, kdy se
snaha novotářů praktických smíří a přizpůsob
snahám milovníků Staré Prahy. Vtipně věští pak
„chuti proměnu“
„K obloze někdy Pražan měst Praských báně
vypínal,
všecka by blankytnou svou hlavou zírala vlast:
vkus se mění; věže teď se trahi, za to půda
hladí se.
ad brzo přijde i věk, jenž bude přáti oboum.“
V Písku horlil pro starobylý ráz města cli
hodný a posud nedoceněný profesor Frant. R
Bezděka (1788—1871). Pozůstalost jeho sy-
novce, rady A. Bezděky, vychovaného věrně
v idealismu vlasteneckého strýce, věnovala do
bibliotheky musejní vdova, pí. M. Bezděková,
s pozůstalosti strýcovou. Jest to dar skvostný
Podám zprávu v Časopisu Českého Musea ze-
vrubnou. Tuto jaksi časově upozorňuji na čin-
nost Frant. Bezděky, pokud se týče starobylých
památek píseckých, jejichž Paměti Bezděka
po celý život sbíral. Píše o branách:
Brána Vodňanská neb Týnská.
která potom, když Ottokar král na památku
dcery své nedaleko stárých Budějovic, měričem
V Šembera
Karel mez
Karlův
Šembera
Pražan
František
Bezděk
A Bezděk
M Bezděková
Ottokar král
Praha
Karlín
Karolínov
Písek
Budějovice
22
article
ze zámku Zvíkova, vyměřiti a vystavěti dal
Budějovice nové, ona později Budějovi-
ckou sloula a až podnes sluje. Každá z těch
městských bran méla nejen jednu i dvě vysoké
a pevné věže a dvoje silná vrata, nýbrž i zdvihaci
široký most, což jsem já sám ještě jakožto stu-
dent . 1803 viděl, a potom pevnou, tak řečenou
hlavu, s tajnými dvířkami a průchodem, že zed
9 střevíců ztlouští byla a sice tak, že uprostřed
té široké a silné zdi na 3 střevíce země nasypáno
a hodně ušlapáno a utlučeno bylo, aby se zed
sama tak neotřásala a koule nepřátelské ji pro
raziti nemohly. Tak, jak nyní brána Budějovická
vyhlíži, zřidila se teprv r. 1843 a již také měla
k zbourání přijíti, kdyby ji byl pan krajský hejt-
man F. K. Miltner nezachoval.
Miltner
Zvíkov
Budějovice
Buděj
23
article
Brána Putí iská, která velikou a pev-
nou věží, zdvihacím mostem přes příkopy a ještě
jednou, silnou, venkovskou branou opatřena
byla. To všecko bylo tak pevné, že žádnou mocí
se rozbořiti nedaly. Na důkaz toho jsou ješte
velké i menší železné koule, které při jich prac
ném bourání roku 1834 pro okrasu města, jal
se říkalo, zatím poněvadž nikdež nechtěli pevná
místa míti a poněvadž sem tam pukly byly, se
v nich nalezly a dílem na levě, dílem na pravé
straně v domích zadělány jsou. Při té příležitosti
se to tak zřídilo, jak to nyní vyhlíží, a sicc roku
1842, kde se také vrchu něco ubralo a všecko
urovnalo, zvlášť přičiněním slavné paměti pan
krajského hejtmana Jos. Schrenka z Notzinku.
bratra p. areibiskupa pražského.
Brána Pražská neb Dolejší ješte
až dosavade nejlépe uchovaná stojí, ačkol
z mnohé strany se již mnohokráte o její pobou-
rání usilovalo. Byl při ní také, ano ještě za času
mých studií, zdvihací most a ještě jedna brána.
Tam se jeho místo zemí zavezlo a vydláždilo,
takže to ani nyní k poznání není; pak se strhla
vysoká silná zeď ke straně vody, aby pro lid
a vozy širší cesta byla. Bylo by ti přáti, aby
alespoň ona brána Budějovická a Pražská pro
památku potomkům se zachovala, aby oni někdy
pochopiti mohli, jak se to na příklad státi mohlo
aby Švédové r. 1648 po tři dny město Písek
strašlivým namaháním a ustavičnou střelbou
obleženo drželi a dobývali a přece ničeho ne-
svedli a mrzutě odtáhnouti musili, vůkol všecko
Schrenk
Notzinka
Dolejší
Švéda
Jos
Písek
24
article
popálivše a dobytek měšťanům na pastvách po-
bravše. Zatím měšťan jeden, maje dům vedle
brány, zadal r. 1849 žádost, aby se zbourala.
chtě ziskati něco místa a světla, a to také ob
držel, neb v zimě z r. 1850 na r. 1851 opravdu
ke zbourání přišla.
Brána Táborská stala se teprv roku
1832, aby se pohodlněji také na tu stranu z mě-
sta choditi a jezditi mohlo a potom pro to, poně
vadž v druhých branách, které bez toho dlouhý
a ouzký průchod měly, se s těžkem dva vozy
sobě vyhnouti mohly a kolikráte mnoho vozů se
sjelo a lidu průchodicímu ta zdraví, ano i na
životu nebezpečenstvím hrozilo, konečně i prcto
poněvadž již usneseno bylo, že tudy nová silnice
císařská do Tábora půjde, která také roku 1844
se stavěti počala a ve dvou letech hotová stála
Nejdříve se provalila zoď městská a vyklenula
se brána a opatřila hodnými, silnými vraty, které
se tenkráte jako ostatní tři v jistou hodinu
u večír a ráno zavíraly a otvíraly. Pak se vyzdi
z cihel dvojích silný a široký most, přes hlu-
boký přikop sklepením, zděnými zábradly opa-
třený a sice jediným cbloukem r. 1836. Potom
r. 1843 se měřila a potom začala stavěti silnice
do Tábora. Všecka zem při prokopání vysokých
polí se větším dílem vozila do toho příkopu,
most nebyl potom již potřebný, dal se r. 1844
strhnouti, to všecko zemí zavézti a brány zeo
celá zbourati, tak že nyní žádná více není, jak
to viděti jest. Před 200 lety za času Martina
Martino
Tábor
25
article
Huerty měšťané písečtí proto veliké nesnázea
křiky měli se správcem jeho, Mikulášem Čejkov-
ským, že mu nechtěli svoliti, tam udělati bránu.
na témž místě, pravíce jemu, čím vice bude děr
tím více myší.“
Město Písek honosí se svým historiografem
prof. J. Matznerem, jehož práce osvětluji
znamenitě osudy slavného města jihočeského
Také nynější pobyt šk. rady Aug. Sedlá č ka
přinesl historii písecké pěkné výtěžky. Tím však
výsledky Bezděkovy nepozbyly ceny. Byl pamět-
níkem důležitých událostí, měl vytříbený vkus
a pravý cit pro památky české a uměl se jich
zastávati, jsa vyzbrojen důkladnými historickými
vědomostmi a překvapující znalostí místních
starožitností. Proto i jeho zevrubné zprávy
o branách zachovaly mnoho podrobností, jinde
nezapsaných. Vylíčiv čtyři hlavní brány, všíma
se Bezděka branek menších ve hradbách měst
ských.
„Tyto pevné brány měly ještě menší a ma
lými příkopy opatřené branky, jakož ještě po
dnes jedna stojí, kudy se jde do Putimě a bran
kou sluje. Taková také byla, kudy se jde do
Lázně, u tak řečeného zámečku a v Rybářské
ulici u mlýna a jak se jde k sv. Václavu, u domu
posledního, nyní paní Pekárkové patřícího. Jk
se z města jde do Rybářské ulice, zde u domu,
panu Poustkovi patřieího, byl zdvihaci most
dvě branky, což ještě za mého času tak stálo
a teprve roku 1842 se strhaly a příkep se pře
klenul. Ten dům býval někdy mlýnem.
Mikuláš Čejkovy
profesor
J Matzner
Aug
Bezděkův
Bezděk
Václav
Pekárek
Poustka
Huerta
Písek
Putim
26
article
Na začatku a na konci kamenného moslu
byly brány jako v Praze. Jedna z nich, k městu,
teprv před několika lety se strhla a sice r. 1825
a druhá na předměstí a s oné strany se svalila
při veliké vodě 27. února r. 1784. Té povodn
znamení jest jedno na chorobnici neb špitále
městském dobrého sáhu zvýší a v Pěnické ulie
na jednom staveni, jako také povodně 29. března
1845. Na té mostské bráně a věži přebýval
právě tenkráte hlásný, měšťan, švec, jménem
Mlejnek a ten s celou čeledí svou před hrozným
pádem tím péčí a snažením svých věrných spolu-
měšťanů na loďce odvezen byl. V tom, jak se
ta věž a brána vodou podemletá bořila a valila,
vylítlo dítě jeho z kolébky a nic se mu nestalo,
čemuž se celý svět podivil. Ještě jest toho pa
mátka ten poslední mostní oblouk, neb to skle-
peni, nepodobné těm druhým a zeď na strané
mezi vodou a kovárncu. Na branách všech tak
bývaly pro měšťany aresty, za které dle počtu
dní zavření svého každý platiti musil.)
Obšírně popisuje také Bezděke dějiny měst-
ských zdí neb hradeb. „Vladislav II. přidal
Písku, aby město bylo pevnější, několik tisíca
daroval šestiletou daň na to, aby příkopy byly
hluboké a 20 kroků široké. A že tomu tak, každý
se denně kdekoli chce, krokem svým přesvědčiti
může, jakož také o tom, že zdi městské neb
hradby o polovici na výšku přidělány byly. Neb
nyní jest zed u samého města větším dílem 51
sáhu zvýší, na zemi založení 9 střevíců tlouští,
potom 7 a potom čím výše, tím méně. To plat
o té zdi, která jest městu nejbližsí. Druhé dve
Mlejnek
Vladislav II
Praha
Písek
27
article
zdi byly o něco nižší a také slabší, což já Fr. R.
Bezděka ještě dobře pamatuji, poněvadž jsem
jakožto študent haed r. 1803 po prostřední zi
lezával na moruše, které ve vyšším příkopu
rostly, trhaje lupání pro bource, červíky hedvábí
plodfcí, jichž jsem pro vyražení několik set měl.
Ty zdi jsou na těch místech, kde střelbou
nepřátelskou, zvlášť r. 1620 hrabětem Bukvou
a Maximilianem Bavorským se nepotrhaly, tak
pevné, že kdekoliv se co bouralo, já jsem se n
to dívával, kolikráte motyky a silné železné so-
chory se dříve polámaly, než kousek zdi s
utrhl. Sílu jejich zkusili také Švédové r. 1648.
Dobývali město po tři dni a s nepořízenou ode-
šli. I slavné paměti císařovna Marie Terezie
nařídila starším města, aby z důchodů obce
Písku brány a zdi městské dokonale opravili,
k čemuž i také sama něco na penězích přidala.
Ta zeď mezi děkanstvím a školou se bourati
začala 22. listopadu r. 1841 a dodělala roku
1842, ale ty příkopy se emfyteuticky prodaly n
zahrady již r. 1804.
R Bezděk
Maximilian
Švéda
Marie Terezia
Francie
Písek
28
article
Upřimný zastánce starobylých památek,
krajský hejtman Fr. Miltner (v Písku od r. 1855)
podporoval horlivě snahy Bezděkovy. Když jde
o brány, dotazoval se Bezděky jakožto úřadníh
znalce, konservatora, o ceně, o historii památek.
Dlouhé bylo řízení r. 1861 o bráně Budějovické.
Městská rada usnesla se ji rozbourati. Bezděka,
jsa podporován od Miltnera, svolal technickou
komisi odborníků 22. května 1861. Tito zjistili.
že se musí pokračovati v bourání přese všechny
protesty Bezděkovy. Uváděli za důved, že hrozí
sesutím. Znova se pokusil Bezděka, aby městská
rada povolila peníze na záchranu brány Budějo-
vické. Krajský úřad mu poslal opis protokolu
o sezení městské rady, kde se rozhodovalo o do-
tazu krajského úřadu, povolí-li městská rada
z městského jmění peníze na udržení a obnovení
Budějovické brány. Všichni přítemní členové
rozhodli a odpověděli jednomyslným usnesením
doslova dne 18. června 1861: „My nesvolujeme
na udržení této brány žádné výlohy a cheem,
by brána ta byla bouraná, na základě výměru
c. k. úřadu krajského čís. 4835 a tomuto výměru
přiloženého dobrozdání technického.
Bezděka v roztrpčenosti žaloval, stýskalsi
na všechny strany. Literární historiky bude za-
Miltner
Bezděkův
Bezděk
Francie
Písek