ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e54a9ad0-75e3-11dc-a96f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 46, org 7, person 119
1 masthead
Ročník XXXVII.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 18. dubna 1907.
Praha
3 masthead
Číslo 106.
4 article
Ea ranní n odpol. Iisty před plácí ne v Prazo v administraei u něsfe . . . . . uřiot leta . . . s dvojí donéškeu s niěsíe n čivrt lata .. ve dllalkšck na měsíc- Pošteu: měsíe . . . . . s čtvrt leta . . . s drojí zísilko s mřsí
Pošteo
5 article
9 K 30h
6 article
n dtvrt ota . . . K ook
7 title
Dnešní číslo pro Prahu je a 10 stranách
Praha
8 article Promluví nyní též ministři rakouští?
Promluví nyní též ministři rakouští? V týž den, kterého mysl veškeré veřej nosti naší cele byla zaujata velkolepo ovací, jakouž vítala slavnostním barvoleskem zářící Praha císaře a krále Františka Josefa re svůj střed, — v Pešti padlo první auto ritní slovo o stavu tajeného vyjed návání mezi oběma vládami J V. — Pronesl je uherský ministr ob- chodu Ferencz Košut dne 15. t. m. v konferenci maďarské strany neodvislosti. aby upokojil dychtivou nedočkavost nároa maďarského, jemuž není dáno tolik beránčí trpělivosti jako většině národů — neuher- ských. Jak známo, přislíbili si vyjednávající ministři obapol, zachovati o průběhu pora a zápasův svých vůči obecenstvu přísné ta- jemství. Bylo tedy opravdu uměním neporu- šiti čestného závazku a přece poodestřít více než pouhý cíp saidského obrazu. Šikovný diplomat Košut podjal se úlohy a provedlji věru s maďarskou obratností. Každé slov tu odváženo a vypočtěno, aby rozptýlilo po- chybnosti a obavy v radikální straně maďar- ské vzniklé i upevnilo důvěru v Maďarstvu, že Košut necouvne od svých známých snah a zásad, i nesleví v podstatě ani o roubík Pro důležitost věci nutno seznati projev hošutův v znění úplném:
František Josef J V Ferencz Košut Košut Praha Pešť
9 article
»Při vyjednáváních svých« — pravi Košut — »řídili jsme se zásadou, že jakkoliv obchodní smlouvy předešlými vlá- dami s cizinou uzavřené pozdržují zřízení celních šraňků — jelikož byly smlouvy ony vesměs uzavřeny na zá- kladě společného celního území, k je- hož rozdělení musili bychom si vymoe souhlasu cizích mocí, na ten čas nedosaži- telného, — nicméně dle zákona 30. z roku 1899 máme samostatné celní území uherské právně přiznáno, pročež dlužno tomuto právnímu stavu přidati též nejdůležitější část stavu skutečného, že totiž nevejdeme dnes již s Rakouskem v bývalý celní spolek nýbrž uzavřeme s ním pro deset let, tedy do roku 1817, toliko celní smlou vu jako s každýmkoli jiným státem. Sluše dodati, že vybírání cel není ještě žádnou známkou samostatnosti celního území, sice by na př. Anglie, kde není žádných cel, ne- měla žádného vlastního území celního.
Košut Rakousko Anglie
10 article
V rámci této celní smlouvy — a nikoliv celní jednoty — hledíme pak dosíc tolik samostatnosti, pokud jen možno. Podrobnosti ty vymáhají dlouhého vyjednávání, jež vedeme s trpělivou vytrva- stí, jsouce přesvědčeni, že žádoucí dobrý poměr mezi Rakouskem a Uhry v budou- enosti tím spíše se docílí, čím více jednotnosti z něho vymýtíme a vznika- jící z ní třecí hrany ubrousíme, neboť po- spolitost poškozuje různé zájmy na obou stranách.« — »Nepomýšlíme pak naprost na to, aby celní spolek, který mu- síme uzavříti v mezích dosavadních, by i ve způsobě pouhé celní smlouvy, plati děle než do roku 1917 — respektive 1915. — Smlouva celní, kterou potom s Ra- kouskem uzavřeme, musí býti zcela jiného rázu. Vyskytla se myšlenka, aby se již nyní stran onoho dalšího celního období za rokem 1917 vyjednala druhá smlouva o zřízení celních šraňkův. Leč my- šlenka nelíbila se ani v Uhrách ani v Ra- kousku, a tak tedy padla. Rozumí se samo sebou, že před koncem r. 1917, respektive 1915 bude nutno zahájiti zavčas vyjednávání o nové smlouvě, kteréž, jak jsem odhodlán, uskutečniti se může toli ko skutečným zřízením celních šraňků, při nichž netoliko zboží z Rakou- ska, alebrž i z jiných států pocházející, bude vycleno. — Jsme toho náhledu, že plán.
Rakousko Uhry Ra
11 article
jejž jsem pro celní samostatnost naši kon- cem let devadesátých v souhlasu s většinou strany neodvislosti jak na četných shromáž- děních tak i v říšském sněmu prohlásil že tento plán, vzniklý na nejvlastnější půdě strany neodvislosti, nejlépe by odpovídal zájmům země. Do roku 1917 ovšem plán ten provésti nemůžeme. Avšak vzhledem na nejistou budoucnost bylo by rozhodně v prospěchu vlasti, kdyby se dal najíti způsob, kterým by ony mnou na- vrhované záruky byly již nyní ve prospěch Uher zpevněny, tak aby touha národa po skutečném zřízení samo- statného celního území nezávisela na tom. jaká bude v roce 1917 vláda a jaká většina sněmu uherského. — Takováto značná změna, jakouž jest zabezpečení samo- statného celního území, vymáhá ovšem ře- šení četných otázek a mnohých dohod, jakož bývá při každém vyjednávání. Důkazem pak toho, že vyjednávání děje se vážně a že dohoda nejeví se nemožnou, — důkazam toho jest, že jsme s rakouskými ministry, kteří nyní opět přibudou do Pešti. jednávali denné 8 až devět hodin, kdyby- chom neměli naděje ve vyrovnání, byla by ta veliká práce marnou. Doufám, že po dlouhém a důsledném žití svém mohu od strany své i od národa svého očekávati tolik důvěry, aby se předpokládalo, že po- kud já se vyjeduávání účastním. ono díti se bude po směru mých známých zásad. Ostatně trvá mezi mnou a mými kolegy ministerskými úplne srozumění.«
Uher Pešť
12 article
Tak narýsoval Košut stanovisko ministr uherských. Co k tomu všemu říkají mini- stři rakouští a jaké stanovisko oni hájí — Košut diskretně zatajil. »A co jest se samostatnou národní bankou uherskou, již mohou si Maďaři, kdyby chtěli, již za tři léta pořídit?« zněl jediný dotaz v klubu ne- odvislých Maďarů. Košut na to jaksi rozpa čitě odpověděl, že »otázka banky na- rodní není na jednacím pořadu nynějšího vyjednávání«. Radí, aby se neslučovala s otázkou vyrovnání, i doporučuje anglické poře- kadlo: »Každý den měj své břimě.e
Košut Maďar
13 article
To zdá se nám býti nejpikantnější pointou celé té — místy až záhadně zamžené řeči Košutovy. Od které pak doby nenálezi rakousko-uherská banka v soubor rakousko- uherského vyrovnání? Nedovedou tu rakoušti ministři postihnout patu maďarských Achillů? — Však i co do těch celních šraňků si to praktická, vypočítavá chytrost maďarská ještě do roku 1917 dobře rozmyslí a předloží a netřeba tudíž rakouským mini- strům dostávati z nich zbytečně hrůzu. »Celní rozluka a neodvislé celní území,« odpověděl Košutovi 26. června 1899 maďar- ský ministr Koloman Szell — »nemohou byti samoúčelem, nýbrž mají býti jen prostředkem k zvelebení našeho hospodářského blahobytu A tu je ta velká otázka: z čeho našemu uherskému hospodářství kyne větší výhoda. zda z celní jednoty s Rakouskem či z celní rozluky? Nemalujme si hospodářský účinek celní rozluky příliš růžově. Byť i měla celní jednota s Rakouskem mnohé stinné stránky, přece zase skytá nám výhody, o něž nás rozluka aspoň pro první leta krutě připraví tak že může hezký čas trvati, než se z otřesu a krise jisté vzpamatujeme.« Tak varoval nynější Szell a bystrý Košut zajisté dobře cítí pravdu této výstrahy a právě proto chce již předem zabezpečiti si pro budou nost dobrý sousedský poměr ho- spodářský s Rakouskem, Což celní šraňky bylo by hej; ale na tom sejde, jaká cla by mohlo Rakousko na těch cel- ních šraňcích svých vybírat z plodin uber- ských a jak by potom vývoz uherský do Ra- kouska i do ciziny ostatní dopadal. A proto bylo by největší pošetilostí, kdyby ministř rakouští již nyní zbavili nějakým závazken politické ekonomy uherské této vlastní a nej větší jejich starosti do budoucna. —
Košutův Achilles Košut Szell Rakousko uherský banka
14 article Panovník v Praze.
Panovník v Praze. Sluničko tak příjemně po celé včerejší do- poledne hřálo, že příroda jakoby rázem propukla k životu. Překrásný byl pohled na stráň leten- skou, pokrytou bujnou, svěží zelení. V tuto stra nu byla včera obrácena pozornost velkých zá- stupů obecenstva, neboť sem dle programu mě zavílati panovník, aby se zúčastnil slavnost ního aktu položení závěrečného kamene nového mostu, Staré město pražské s levým břehem vltavským spojujícího. Překrásná pohoda neměla však dlouhého trvání. Po poledni začalase obloha nad Prahou od severu zalahovati mraky A sotva že slavnostní akt u no vého mostu by ukončen a panovník po oslovení celé řady osob ností za hlučného prevolávání slávy odjel od mo stu do sedmé části Prahy, začalo pršet a za ne dlouho potom nastal výdatný liják. Účastnie slavnosti rozeházeli se a rozjížděli za deště. Ná- hodou že nebyla slavnost leštěm zmařena. U letenského pilíře nového želez- ného mestu. Předmostí nového mostu ha straně letensko bylo včera velmi nádherně výzdobeno. Sem pu tovali po polední přečetní hodnostové a zvané osobnosti, aby se podívali na slavnost položeni závěrečného kamene, která se konala za přitom nosti panovníka. Na předmostí byly zřízeny dva nádherné stany. U silnise letenské je vstupn stan, který má obdélníkový tvar a jest rozděler průchodem, kterým je přístup do stanu hlavního kde bude vykonán obřad nad závěrečným kame nem Prvý stan, jejž projektoval p. arch. Ve lich, jest bohatě vyzdoben květinami, palma mi, dracenami, kvetoucími primulkami a u veho du dvěma skupinami kvetoucích bezů barvy bílé a modré, široko libou vůni vydávajících.
Praha
15 article
Veškerou tuto skvostnou květinovou výzdobu aranžoval ředitel městských sadů p. Skalák Uvnitř prvého stanu na pravé straně ve skupině dekoračních květin jest umístěn model sochy o prof. Poppa, dle tohoto modelu budou vytve- řeny sochy k dekoraci nového mostu. Na levé straně stanu jest malý salonek pro kardinál arcibiskupa bar. Skrbenského. Celý vstupní stan jest kryt bordovým plyšem s odznaky král. če- ského a král. hlav. města Prahy. Osm žerdí. které nesou celou konstrukci stanu, jest vyzdo- beno iniciálkami panovníka. Dekoraci lé tkovou provedla fírma Prinn. Cesta ze vstupního stanu vede do stan hlavního a kryta jest těžkými nádhernými ko- berci. V hlavním staně jest umístěn závěrečný ká men, do něhož vložena skřínka kevová s obsa hem v listě našem již uvedeným. Stan sestává ze železné konstrukce, jest osmihranný a jes dekorován bohatě zlacenými festony. Na stěnách stanu jsou vyvěšeny obrazy přištího mostu. Ko- lem stanu ve zvláštních nádobách bronzové bar vy jsou rozestaveny překrásné stromy azale v nejkrásnějším květu. Před závěrečným kame- nem jest skupina z kveloucího bezu, která ukon čuje skvělou výzdobu stanu. Na kvetoucí bez sletělo množství včeliček. Celé okolí jest vyzdo beno festony ze chvoje.
Skalák Popp Skrbenský Praha
16 article
Účastenství při slavnosti. V místech, kde je projektován vstup do pří štího letenského tunelu, byla zřízena galerie, kde shromáždily se přečetné dámy v drahocenných toaletách. Po pravé straně stanů zaujali mista členevé sboru obecních starších, presidiální úřadnicivo s tajemníkem p. Ot. Borůvkou v čele. magistrátní radové, zástupcové obecních podniků a ústavů, na straně levé shromáždili se četní šlechticové v důstojnických untformách a přečetní hodnostové, mezi nimi zejména tak duchovenstvo. Přítomni byli slavnostii min. dr. B. Pacák, ministr m. sl. ryt. dr. Randa, nejvyšší zemský maršálek kníže Jiří Lobkowicz rektor českého vysokého učení Karlo-Ferdinan- dova prof. dr. Hlava, vrchní zdravotní radaa ředitel nalezince dr. Dvořák, zástupcové ob- chodní a živnostenské komory V. Němec, L Bondy, K. Tichý a vládní rada dr. Hotowetz, vrchní státní zástupce Merhaut, president vreh pího soudu ryt. Wesselý, státní zástupce Mor stadt, president zemského soudu Krčmář, presi dent trestního soudu dr. Wokaun, četní generá lové s velfcím generálem pol. zbrojmistrem ryt Czibulkcu, důstojníci měšťanských ozbrojenýel sborů, viecpresident zemské školní rady Za busch, superintendent Szalatnay, posl. prof. dr
Otakar Borůvka Pacák doktor Randa Lobkowicz profesor Dvořák L Bond K Tichá Hotowetz Merhaut Wesselá Wokaun Szalatnay obecní podnik český vysoký učený KarlaFerdinany živnostenský komora
17 article
Čelakovský, posl. Krejčík, Jindřich hr. Martinie starosta města Zižkova Žák, dvorní rada Marek vicepresidenti místodržitelství Vojáček a Dörfl rektor německé techniky prof. Gintl, starosta města Smíchova dr. Koldinský, starosta okresu smichovského Eberl, ryt. Kubinzky, Karel Mas hr. Zediwilz, kanovník Burian, probošt Karlach baron Dersze nyi, hr. Deym, dvorní rada Weben z Pravomilů, vrch. stav. rada Zimmler, presi dent advokátní komory dr. Kaufmann, vicepresi dent dr. Koerner, dvorní rada Křikava a námě- stek jeho Zerboni, dvor. r. Novotný, dr. techn. inž. Kaftan, vrchní ředitel Zemské banky dr Mattuš, předseda Společnosti Národního divadl arch. Šimáček, velmistr řádu Křížovníků Marat. Strahovský opat Zavoral, dr. J. Šole, major Wallis, okresní hejtman Smutný, hrabě Frant. Thun, člen panské sněmovny velkoprůmyslní Fr. Křižík, předseda notářské komory Batěk kníže Max Egon Fürstenberg, americký konsul Ledoux, generální konsul francouzský Colomies, německy konsul hr. Hardenberg, belgický konsu baron de Liser, Karel kníže Schwarzenberg místodržitelsky rada baron Braun a stav. rad Rubín za kanalisační komisi, vládní rada ředitei císařských statků Arh, dvorní rada prof. dr. Vrba a četní jiní zástupcové vědy, státmích a ji- ných úřadů, korporací a spolků. Na silnici pod Letnou zaujaly postavení pražské měšťansko ozbrojené sbory.
Čelakovský Krejčík Jindřich Zižkův Marek viceprezident Vojáček Dörfl profesor Gintl doktor Koldinská Eberl Kubinzky Karel masa Burian Karlach Dersz Deym Weben Zimmler Kaufmann Koerner Křikava Novotná technický Ing Kaftan Mattuš Šimáček Marat Zavoral J Šole František Thun Křižík Batěk Max Egon Fürstenberg Liser Karel kníže Schwarzenberg Braun Vrba Smíchov Wallis Francie Hardenberg Letná panská sněmovna
18 article
V drobném pronejit ranni čítle o sobi odpolední . . . . . za ei Vo alialkách na venkově odpolední . . . . . . . . 4h ranní čislo. . . . . . Inserát plati se hotově napřal Předplaconí a Inserty přijěmá sdmíni- sirace v Mariasské ulici č. z. Tam nacházejí se též redakoe Gskárna a ezpedice „Národnich Listů“ Rakopisy se novraesjí.
Mariasský ulice
19 article
Příjezd panovníkův. V 1 hod. 41 min. odpoledne provolávání Slávy a hudba měšťanských sborů oznamovala, že panovník se blíží a za okamžik již stanul dvorní kočár před prvním stanem. Cisaře, jejž doprovázel místodržitel, shromáždění uvitalo provoláváním slávy, šlechticové volali „Hoch“. Panovníka doprovodil starosta měst pražských pan dr. Groš do slavnostního stanu, kde král sňal generálský klobouk. Potom přišel do stanu, provázen četným duchovenstvem, kardi- nál arcibiskup baron Skrbenský a vykonal obřad vysvěcení závěrečného kamene mostu. P velmi stručněm obřadu poodstoupil kardina v pravo stanu, načež starosta měst pražskýeh pen dr. Karel Groš takto k panovníkovi pro- mluvil: „Vaše Veličenstvo náš nejmilostivější císai a kráh! Královské hlavní město Praha, snažíc se co nejvíce o rozhojnění komunikačních linií mezi oběma břehy stříbropěnné Vltavy a chtějíc ze- jména, aby nová čtvrť městská, vzniknuvší na místě bývalého Joscfova spojena byla s levým břehem, přikročilo, podporováno jsoue subveneh vlády Vašeho Veličenstva, ke stavbě tohoto mo- stu, jehož potřeba zejména po dobudování hlava třídy asanační stala se naléhavou. Srdce nás všech naplňuje opravdové nadše- ní, že závěrečný kámen této stavby položen bude na pilíř u břehu letenského za vznešené přítom- nosti Vašeho Veličenstva, i osměluji si vznésti na Vaše Veličenstvo nejoddanější prosbu, aby ráčilo Vaše Veličenstvo vlastní rukou připevniti kámen závěrečný, který na věky hlásati bude vděčným potomkům, že dílo toto monumentáln milostivou rukou Vašeho Veličenstva bylo do- vršeno.
Sláva doktor Groš Skrbenský Praha Vltava královský hlaveň město
20 article
Vzdávaje Vašemu Veličenstvu jménem nej- věrnějšího zastupitelstva král. hlav. města Prahiy nejoddanější díky za Nejvyšší milost, kterou Vaše Veličerstvo ráčilo nám všem prokázati Nej- vyšším účastenstvím při dnešní věkopamátné slavnosti, volám: Jeho Veličenstvo, náš nejmilo stivější eísař a král, nechť žije! Sláva! Sláva! Sláva! (Bouřlivé volání Slávy!) Cisař a král odpověděl česky: „Teši mne, že mohu položení závěrečného kamene k novému mostu přes Vltavu přítomen býti. Spo- jení nové čtvrti komunikaci celého města tím získá žádoucího rozmnožení. Jest mým upřím- ným přáním, aby tato důležilá stavba zahájila mnohoslibnou epochu v rozvoji méh věrného král. hlav. města Prahy. jekož blaho vždy mám na srdel i. (Prevolávání Slávy.) Slavnostní akt vykonán byl výhradně v řečí české. Po této odpovědi, přijaté shromážděním provoláváním Slavy, panovník přistoupil k závě- rečnému kamenu a třikrát na něj střibrnýma bohatě vykládaným kladívkem poklepl. Potom přistoupil panovník ke kardinálu arcibiskupovi bar. Skrbenskému a promluvil s ním, na- čež oslovil také oba kanovníky, vedle arcibiskupa stojící. Panovníka doprovodil pak starosta pan dr- Groš ke skupině osob, které se zúčastnily stav- by nového mostu. Panovník zahlédl bývalého ministerského předsedu hr. Frant. Thuna, při- stcupil k němu, podal mu pravici a promluvil s ním. Odtud teprve vrátil se panovník ku před- staveným osobnostem, jež vesměs česky oslovil. Bývalého starostu měst pražských p. dra. VI. Srba oslovil panovník: „Bude to vel-
Cisař Slavo Skrbenský Groš František Srba Prahia Vltava spo Praha Thun
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ty Písecké brány Snahy přátel „Staré Prahy“ mají obdobu v ušlechtilém snažení nadšených jednotlivců po českých městech okolo polovičky XIX. stoleti kdy skoro všude bořily se a ničily staré památky I Praha v této době měla již spory. Vhodně vy stihl Al. V. Šembera novodobé prouděn praktické vedle obhájců starožitného, původníh rázu. Zabásnil si o rozkvětu Karlína, jejž pojme noval tehdejším zvykem Karolínov. „Šiř se a lidnoplné ze sehe, Praho, odnože pouštěj zoužena jsouc v jedné pět skoro hradbě věků couvněte už zarytě Karlem meze tam v Karolínov a slavby vlidné, krýte pokraj Vltavin! Jestli by Karlův neokrášlil vám čela poklad; st aspoň národnost vdechne do vás jeho duch. Takořka prorocky tepe Šembera v jiném epigramu nahu Pražanů, bourati věže, „hla diti“ půdu, doufaje, že nadejde doba, kdy se snaha novotářů praktických smíří a přizpůsob snahám milovníků Staré Prahy. Vtipně věští pak „chuti proměnu“ „K obloze někdy Pražan měst Praských báně vypínal, všecka by blankytnou svou hlavou zírala vlast: vkus se mění; věže teď se trahi, za to půda hladí se. ad brzo přijde i věk, jenž bude přáti oboum.“ V Písku horlil pro starobylý ráz města cli hodný a posud nedoceněný profesor Frant. R Bezděka (1788—1871). Pozůstalost jeho sy- novce, rady A. Bezděky, vychovaného věrně v idealismu vlasteneckého strýce, věnovala do bibliotheky musejní vdova, pí. M. Bezděková, s pozůstalosti strýcovou. Jest to dar skvostný Podám zprávu v Časopisu Českého Musea ze- vrubnou. Tuto jaksi časově upozorňuji na čin- nost Frant. Bezděky, pokud se týče starobylých památek píseckých, jejichž Paměti Bezděka po celý život sbíral. Píše o branách: Brána Vodňanská neb Týnská. která potom, když Ottokar král na památku dcery své nedaleko stárých Budějovic, měričem
V Šembera Karel mez Karlův Šembera Pražan František Bezděk A Bezděk M Bezděková Ottokar král Praha Karlín Karolínov Písek Budějovice
22 article
ze zámku Zvíkova, vyměřiti a vystavěti dal Budějovice nové, ona později Budějovi- ckou sloula a až podnes sluje. Každá z těch městských bran méla nejen jednu i dvě vysoké a pevné věže a dvoje silná vrata, nýbrž i zdvihaci široký most, což jsem já sám ještě jakožto stu- dent . 1803 viděl, a potom pevnou, tak řečenou hlavu, s tajnými dvířkami a průchodem, že zed 9 střevíců ztlouští byla a sice tak, že uprostřed té široké a silné zdi na 3 střevíce země nasypáno a hodně ušlapáno a utlučeno bylo, aby se zed sama tak neotřásala a koule nepřátelské ji pro raziti nemohly. Tak, jak nyní brána Budějovická vyhlíži, zřidila se teprv r. 1843 a již také měla k zbourání přijíti, kdyby ji byl pan krajský hejt- man F. K. Miltner nezachoval.
Miltner Zvíkov Budějovice Buděj
23 article
Brána Putí iská, která velikou a pev- nou věží, zdvihacím mostem přes příkopy a ještě jednou, silnou, venkovskou branou opatřena byla. To všecko bylo tak pevné, že žádnou mocí se rozbořiti nedaly. Na důkaz toho jsou ješte velké i menší železné koule, které při jich prac ném bourání roku 1834 pro okrasu města, jal se říkalo, zatím poněvadž nikdež nechtěli pevná místa míti a poněvadž sem tam pukly byly, se v nich nalezly a dílem na levě, dílem na pravé straně v domích zadělány jsou. Při té příležitosti se to tak zřídilo, jak to nyní vyhlíží, a sicc roku 1842, kde se také vrchu něco ubralo a všecko urovnalo, zvlášť přičiněním slavné paměti pan krajského hejtmana Jos. Schrenka z Notzinku. bratra p. areibiskupa pražského. Brána Pražská neb Dolejší ješte až dosavade nejlépe uchovaná stojí, ačkol z mnohé strany se již mnohokráte o její pobou- rání usilovalo. Byl při ní také, ano ještě za času mých studií, zdvihací most a ještě jedna brána. Tam se jeho místo zemí zavezlo a vydláždilo, takže to ani nyní k poznání není; pak se strhla vysoká silná zeď ke straně vody, aby pro lid a vozy širší cesta byla. Bylo by ti přáti, aby alespoň ona brána Budějovická a Pražská pro památku potomkům se zachovala, aby oni někdy pochopiti mohli, jak se to na příklad státi mohlo aby Švédové r. 1648 po tři dny město Písek strašlivým namaháním a ustavičnou střelbou obleženo drželi a dobývali a přece ničeho ne- svedli a mrzutě odtáhnouti musili, vůkol všecko
Schrenk Notzinka Dolejší Švéda Jos Písek
24 article
popálivše a dobytek měšťanům na pastvách po- bravše. Zatím měšťan jeden, maje dům vedle brány, zadal r. 1849 žádost, aby se zbourala. chtě ziskati něco místa a světla, a to také ob držel, neb v zimě z r. 1850 na r. 1851 opravdu ke zbourání přišla. Brána Táborská stala se teprv roku 1832, aby se pohodlněji také na tu stranu z mě- sta choditi a jezditi mohlo a potom pro to, poně vadž v druhých branách, které bez toho dlouhý a ouzký průchod měly, se s těžkem dva vozy sobě vyhnouti mohly a kolikráte mnoho vozů se sjelo a lidu průchodicímu ta zdraví, ano i na životu nebezpečenstvím hrozilo, konečně i prcto poněvadž již usneseno bylo, že tudy nová silnice císařská do Tábora půjde, která také roku 1844 se stavěti počala a ve dvou letech hotová stála Nejdříve se provalila zoď městská a vyklenula se brána a opatřila hodnými, silnými vraty, které se tenkráte jako ostatní tři v jistou hodinu u večír a ráno zavíraly a otvíraly. Pak se vyzdi z cihel dvojích silný a široký most, přes hlu- boký přikop sklepením, zděnými zábradly opa- třený a sice jediným cbloukem r. 1836. Potom r. 1843 se měřila a potom začala stavěti silnice do Tábora. Všecka zem při prokopání vysokých polí se větším dílem vozila do toho příkopu, most nebyl potom již potřebný, dal se r. 1844 strhnouti, to všecko zemí zavézti a brány zeo celá zbourati, tak že nyní žádná více není, jak to viděti jest. Před 200 lety za času Martina
Martino Tábor
25 article
Huerty měšťané písečtí proto veliké nesnázea křiky měli se správcem jeho, Mikulášem Čejkov- ským, že mu nechtěli svoliti, tam udělati bránu. na témž místě, pravíce jemu, čím vice bude děr tím více myší.“ Město Písek honosí se svým historiografem prof. J. Matznerem, jehož práce osvětluji znamenitě osudy slavného města jihočeského Také nynější pobyt šk. rady Aug. Sedlá č ka přinesl historii písecké pěkné výtěžky. Tím však výsledky Bezděkovy nepozbyly ceny. Byl pamět- níkem důležitých událostí, měl vytříbený vkus a pravý cit pro památky české a uměl se jich zastávati, jsa vyzbrojen důkladnými historickými vědomostmi a překvapující znalostí místních starožitností. Proto i jeho zevrubné zprávy o branách zachovaly mnoho podrobností, jinde nezapsaných. Vylíčiv čtyři hlavní brány, všíma se Bezděka branek menších ve hradbách měst ských. „Tyto pevné brány měly ještě menší a ma lými příkopy opatřené branky, jakož ještě po dnes jedna stojí, kudy se jde do Putimě a bran kou sluje. Taková také byla, kudy se jde do Lázně, u tak řečeného zámečku a v Rybářské ulici u mlýna a jak se jde k sv. Václavu, u domu posledního, nyní paní Pekárkové patřícího. Jk se z města jde do Rybářské ulice, zde u domu, panu Poustkovi patřieího, byl zdvihaci most dvě branky, což ještě za mého času tak stálo a teprve roku 1842 se strhaly a příkep se pře klenul. Ten dům býval někdy mlýnem.
Mikuláš Čejkovy profesor J Matzner Aug Bezděkův Bezděk Václav Pekárek Poustka Huerta Písek Putim
26 article
Na začatku a na konci kamenného moslu byly brány jako v Praze. Jedna z nich, k městu, teprv před několika lety se strhla a sice r. 1825 a druhá na předměstí a s oné strany se svalila při veliké vodě 27. února r. 1784. Té povodn znamení jest jedno na chorobnici neb špitále městském dobrého sáhu zvýší a v Pěnické ulie na jednom staveni, jako také povodně 29. března 1845. Na té mostské bráně a věži přebýval právě tenkráte hlásný, měšťan, švec, jménem Mlejnek a ten s celou čeledí svou před hrozným pádem tím péčí a snažením svých věrných spolu- měšťanů na loďce odvezen byl. V tom, jak se ta věž a brána vodou podemletá bořila a valila, vylítlo dítě jeho z kolébky a nic se mu nestalo, čemuž se celý svět podivil. Ještě jest toho pa mátka ten poslední mostní oblouk, neb to skle- peni, nepodobné těm druhým a zeď na strané mezi vodou a kovárncu. Na branách všech tak bývaly pro měšťany aresty, za které dle počtu dní zavření svého každý platiti musil.) Obšírně popisuje také Bezděke dějiny měst- ských zdí neb hradeb. „Vladislav II. přidal Písku, aby město bylo pevnější, několik tisíca daroval šestiletou daň na to, aby příkopy byly hluboké a 20 kroků široké. A že tomu tak, každý se denně kdekoli chce, krokem svým přesvědčiti může, jakož také o tom, že zdi městské neb hradby o polovici na výšku přidělány byly. Neb nyní jest zed u samého města větším dílem 51 sáhu zvýší, na zemi založení 9 střevíců tlouští, potom 7 a potom čím výše, tím méně. To plat o té zdi, která jest městu nejbližsí. Druhé dve
Mlejnek Vladislav II Praha Písek
27 article
zdi byly o něco nižší a také slabší, což já Fr. R. Bezděka ještě dobře pamatuji, poněvadž jsem jakožto študent haed r. 1803 po prostřední zi lezával na moruše, které ve vyšším příkopu rostly, trhaje lupání pro bource, červíky hedvábí plodfcí, jichž jsem pro vyražení několik set měl. Ty zdi jsou na těch místech, kde střelbou nepřátelskou, zvlášť r. 1620 hrabětem Bukvou a Maximilianem Bavorským se nepotrhaly, tak pevné, že kdekoliv se co bouralo, já jsem se n to dívával, kolikráte motyky a silné železné so- chory se dříve polámaly, než kousek zdi s utrhl. Sílu jejich zkusili také Švédové r. 1648. Dobývali město po tři dni a s nepořízenou ode- šli. I slavné paměti císařovna Marie Terezie nařídila starším města, aby z důchodů obce Písku brány a zdi městské dokonale opravili, k čemuž i také sama něco na penězích přidala. Ta zeď mezi děkanstvím a školou se bourati začala 22. listopadu r. 1841 a dodělala roku 1842, ale ty příkopy se emfyteuticky prodaly n zahrady již r. 1804.
R Bezděk Maximilian Švéda Marie Terezia Francie Písek
28 article
Upřimný zastánce starobylých památek, krajský hejtman Fr. Miltner (v Písku od r. 1855) podporoval horlivě snahy Bezděkovy. Když jde o brány, dotazoval se Bezděky jakožto úřadníh znalce, konservatora, o ceně, o historii památek. Dlouhé bylo řízení r. 1861 o bráně Budějovické. Městská rada usnesla se ji rozbourati. Bezděka, jsa podporován od Miltnera, svolal technickou komisi odborníků 22. května 1861. Tito zjistili. že se musí pokračovati v bourání přese všechny protesty Bezděkovy. Uváděli za důved, že hrozí sesutím. Znova se pokusil Bezděka, aby městská rada povolila peníze na záchranu brány Budějo- vické. Krajský úřad mu poslal opis protokolu o sezení městské rady, kde se rozhodovalo o do- tazu krajského úřadu, povolí-li městská rada z městského jmění peníze na udržení a obnovení Budějovické brány. Všichni přítemní členové rozhodli a odpověděli jednomyslným usnesením doslova dne 18. června 1861: „My nesvolujeme na udržení této brány žádné výlohy a cheem, by brána ta byla bouraná, na základě výměru c. k. úřadu krajského čís. 4835 a tomuto výměru přiloženého dobrozdání technického. Bezděka v roztrpčenosti žaloval, stýskalsi na všechny strany. Literární historiky bude za-
Miltner Bezděkův Bezděk Francie Písek