Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2.

2

NARODNÍ LISTY

3

3. února 1905.

4

Číslo 34.

5 article

Dělnická deputace. Z Petrohradu, 2. února. (C.-B.) Dělnická depulace, již car přijal, sestávala z dělnictva 32 největších závodů, i také baltické a franko- ruské loděnice a putilovských závodů. Mitavská stávka. Z Mítavy, 2. února. (C.-B.) Stávka schy- luje se ke konci. Továrníci povolili dělníkům nějaké ústupky. Vyhláška ministra financí působí konejšivě. Guvernér prohlásil, že vláda chee zmírniti bídu mezi dělnictvem, ať ji jen ne- dělají nesnáze. Z Varšavy, 2. února. (C.-B.) Řád, vypra- covaný na základě sesílené ochrany zakazuje shromažďovati se po ulicích, náměstíeh a soukromých domech. Shromáždění na veřej. ných místech budou rozehnána policií nebo voj- skem. Přechovávání a prodej zbraně bez dovo- lení se tresce. O demonstracích musí býti okna a balkony nejbližších domů hned opuštěna, rov- něž domovní síně. Za případné rozhazování proklamací a střelbu se střech jsou zodpovědni mimo vinníky také majitelé a správci domů Na vyzvání guvernéra varšavského a petrkov- ského majitelé obchodních a průmyslových zá- vodů mají své místnosti hned zavříti. Porušení tohoto řádu, platného pro Varšavu, Loď i pro gubernie varšavskou a petrkovskou trestá se vězením až do 3 měsícův a pokutou do 500 rublů. Z Vratislavi, 2. února. (C.-B.) »Schles.

Schles Petrohrad Varšava Vratislav

6 article

Ztg.« oznamuje od ruských hranic: V hra- ničných okresích bylo předevčírem ještě klidno. Včera vypukly nepokoje v okresu dam- brovském a rozšířily se do Sosnovic. Ráno se v sesnovických továrnách ještě praco- valo, potom dáno znamení k zastavení práce. Lidé táhli ve velkých davech do všech továren a vynutili zastavení práce. Kde neposlechli, vy- přaženy všecky stroje. Procházejíce ulicem dělníci chytili policejního strážmistra a musi s nimi. Jinak nestalo se žádné násilí. Během dne dorazil do Sosnovic pluk ko- záků. Četničtí setníci rušti oznámili pohranič- ným úřadům pruským, že obyvatelstvo obává se, aby tam nevtrhlo pruské vojsko, a proto pomýšlí se na stržení železničního mostu u So- snovic, aby Prušáci nemohli na ruské území. Katovický landratský úřad dal hned most uza- vříti a poslal tam četníky. Zejtra pojede vládn president a katovický landrat na hranice oriento- vati se o dalších opatřeních. Jsou obavy, aby o dnešním svátku nevznikly nepokoje. První dnešní zpráva oznamuje, že v Sosnoviclch je zatím klidno, ale nelze se na ně bezpečiti, protože lidé jsou velmi rozčíleni. Na dolech katovického okruhu je klid. Moc hlavního guvernera petro- hradského.

Sosnův Prušák

7 article

Z Petrohradu, 1. února. (C-B.) Aby opa- tření k zabezpečení státního a společenského pořádku byla jednotná, nařídil ear, že po čas hlavního guvernerství v Petrohradě jsou podří- zeny hlavaímu guvernéruvi policie, instituee všech odborů ministerstva carského dvora v Car- ském Sěle, Peterhofě, Gatčině a Pavlovsku. Attentát na policejního přednostu. Z Oděssy, 1. února. (C.-B.) Dopoledne spáchán attentát na policejního přednostu Go- lovina uprostřed města, nedaleko [policejní budovy. Když jeho kočí přijížděl k policii, ne- známý člověk v dělnickém obleku střelil po něm. Kule zasáhla pravou lopatku Golovina. Pachatel dal se na útěk, ale byl přece zatčen. Golovinova rána nen těžkou, kule není dosud vytažena. Z censurního úřadu. Z Petrohradu, 2. února. (C.-B.) [Úřadní Správce vrchní tiskové správy Zvěre v by sproštěn svého úřadu. Svedení dělníci. Z Libavy, 2. února. (C.-B.) Guverner při- jímaje včera dělnickou depulaci, jež mu před nesla své požadavky, nabádal dělníky, aby ukon- čili stávku, nebo budou další rozpravy nemožny. Pouliční demonstrace zmírnily. Dělníci prohlašují veřejně, že byli svedeni zlomyslnými živly

Gatčino Pavlovsk Golovinův Petrohrad Oděssy Libava

8 article

»Magna Charta.« Z Londýna, 2. února. (C.-B.) »Daily Telegraph« dovídá se z Petrohradu n svůj vrub, že car podepsal úkaz, jenž by se mohl nazvati »Magna Charta« Ruska. Jim sta- novi se, že Vitte jako předseda ministerské rady rozšíří reformy, ohlášené v úkazu ze dne 27. prosince 1904. Dále ustanovuje prý car aby lid byl vyzván zúčastniti se vlády způso- bem, jejž Vitte ustanoví. Pořádek v celé říš obnoví se po dobrém. Pozůstalým po zabitých z 22. m. m. a raněným vykáže se renta. Ministerská rada uvažovala v ponděli o no- vých poměrech a Vitte zastával se rozhodně přání lidu. Zatčení budou propuštěni zejtra, ohlásí se tisková svoboda a Trepov bude po slán po nějakém čase do Mandžurska, zřídíse representační rada. Z Petrohradu, 2. února. (C.-B.) Bezpo- statna je zpráva »Daily Telegraphu« o car ském úkazu (viz předešlou depeši). Vznikla nej apíše z těchto okolností: Ministerská rada — jak již oznámeno — zamítla Vittův návrh, vy- sloviti se o událostech ze dne 22. m. m. a vypracovati opatření, aby se takové událost neopakovaly, protože to přesahuje její kompe- tenci. Vitte, jenž dal toto své zvlaštní mínění protokolovati, podal potom carovi pamětní spis. jenž jej schválil. V mimořádné schůzi mini- sterské rady, svolané 31. ledna za poradou o tomto pamětním spise, uvažovalo se o vyše- tření událostí ze dne 22. m. m. a ministru finaneí uloženo vypracovati re- formu sociálního zákonodárstv v oboru dělnické otázky.

Jim Vitte Londýn Petrohrad Rusko Mandžursko Daily Telegraph

9 article

Stávka v Šavlech. Z Petrohradu, 2. února. (C.-B.) V Šavlech (Kovno) stávkují dělníci již dva dni. Vyjedná- vání mezi zaměstnavateli a jimi nevedlo k eili V městě je pokoj- Stávka v Batumě. Z Balumu, 2. února. (C.-B.) Včera vy- pukla dělnická stávka. Je obecného rázu. Take dopravní a paroplavební agentury zastavily svou činnost; rovněž drožkáři. Na nábřeží hromadí se velké davy dělniciva. Do některých část města vysláno vojsko.

Petrohrad Šavel

10 article Reformy v Rusku.

Reformy v Rusku. V západní Evropě utvrdila se domněnka,ž Rusko jest neobyčejně bohaté. Domněnka ta vznikla z pozorování jednotlivých boháčů ruských, kteří při- jíždějí do Evropy utrácet své jmění. Ve skutečnosti Rusko jest nejchudší stát v Evropě, poněvadž selský a dělný lid ruský, tvořící přes 90% všeho obyvalel stva, jest průměrně mnohem chudší, než prostý lid v ostatních státech evropských. Jsou ovšem i mezi selským lidem ruským osoby zámožné, ale jich blaho- byt nepřeváží chudoby většiny obyvalelstva. Nizký slupeň blahobylu obecného lidu ruského závisí, o malého výnosu polního hospodářství přes to, že půdy ruské v celém středním a jižním pásmu Rusk jsou výtečné a úrodností svou jistě by nezadaly nej- lepším půdám na západě evropském, kdyby ruský rolník uměl z nich těžiti.

Rusko Evropa

11 article

Ale ani úrodnost půdy, ani malá dosud lidna tost. dosahující ve středním Rusku asi třetinu lidna tost Čech, nechrání ruského sedláka od občasného bladu Neůrodu zavíňují ovšem živelní nepohody, zvláště jarní sucha, časem i silné mrazy za větrné, bez- sněžné zimy, ale hlavní vinou jest špatné vzdělá- vání půdy. V posledních létech zabývala se otázkou povznesení blahobytu ruského selského lidu celá řad různých komisí, vyslechnuti znalci venkovských po měrů v různých krajích Ruska a ti vyslovili v pod- statě tři různá mínění o příčinách smutného stavu ruského sedláka. Dle jedněch ruský mužik má příliš málo půdy, takže sehe větší pílí nemůž z ní vytěžiti tolik, kolik potřebuje na výživu rodiny; dle druhých vina podá na tu okolnost, že půda ve většině selských obcí jest majetek obecní a příslušníci obce jsou jen dočasnými užívaleli pozemků, níkol však jich neobmezenými držiteli a proto nedbají o ná- ležité vzdělávání půdy; dle třetích vinna je všeobeená nevzdělanost lidu, který nemá potuchy o racionálnín hospodaření a drží se dle zděděného zvyku staro- dávné extensivní soustavy hospodářské, která snsd stačila před sto léty, dnes však jest i v Rusku ne- možna. Radí-li se tedy, aby se nedostaíkům půdy odpomohlo rozdělením státních, po případě i velkýeh šlechtických stalků mezi rolníky, aby tito mohli dále hospodařit dle staré soustavy, nebyla by to oprava nýbrž udržování zastaralého, ledabylého hospodaření

Rusko Čechy

12 article

Důvodnější je stesk, že racionálnějšímu hospo- daření vadí ta okolnost, že v ohromné většině sel- ských obcí ruských půda není majetkem rolníků nýbrž celé obce. Proto v enkelě, která se konala je tomu rok, ozývaly se četně hlasy, zádajíci, aby se zrušila soustava obecního majetku pozemků a tyto se rozdělily mezi jednotlivé členy obce, tak aby mohl volně jimi nakládati. Ukazovalo se na to, že mužík špatně vzdělává přidělený mu pozemek a nehnojí ho. poněvadž neví, nepřipadne-li při novém dělení po zemek jím zlepšený jinému podílníku a jemu na- vzájem že se nedostane pozemku vymrskaného. Uka- zevalo se i na to, že závazné příslušenství k selské obci („miru“) překáží leckterému čipernějšímu mu- žiku při podnikání výnosnějších živností obchodních a průmyslových; že ztěžuje vydávání průvodních listin z obavy, že příslušník obce nezaplatí připadajíel na něho daně a dávky a obec, vázaná „porukou“ bude nucena zaplatiti za něho.“) Na námitku, že sou- stava obeeního majetku, jehož užívá každý přísluš- ník obce, brání rozmnožení proletariátu mezi sel- ským lidem, přivrženci svohodně držby odpovíddlají že takové rozninožení proletariátu bylo by pro Rusko vlastně vítáno, poněvadž všichni bezzemci musili by se nutně uchýliti k průmyslovým centrům a stali by se továrními dělníky z povolání, bez nichž ruský průmysl nemůže se řádně rozviti a upevniti.

Rusko

13 article

Ale přes tyto buď více nebo méně oprávněne výtky v enketě nabylo vrchu přesvědčení, že staro- bylou soustavou ruského „miru“ hýbati se nesmí, po- něvadž má vedle nepříznivých stránek, které se bez obtíže dají napraviti, četné stránky výhodně, jichž by neposkytla svobodná držba pozemků. Hlavní ta- ková výhoda jost, že pozemkový majetek obecní jes nezcizitelný a nezadlužitelný. Při sou- kromé držbě sebe opatrnější zákony, čelicí k nezci- zitelnosti pozemkového majetku by se obcházely. Ob líže, spojené s příslušenstvím k selské obci dají se odstraniti, usnadní-li se jednollivým příslušníkům odloučení od obce, ovšem s podminkou, že pozemek jehož příslušník užival, zůstane v držení obce. Do- statečný počet továrního dělnictva možno si vždycky zabezpečiti humanním jednáním s dělníky a slušnou mzdou. K racionálnějšímu hospodaření nedopomůže osobní držba pozemků, nýbrž lepší vzdělání rolníků a dočasná hmotná pomoc, aby si mohli opatřiti lepě polní nářadí a silnější potahy. Jsout i v Rusku ves- nice, v nichž pozemky jsou osobním majelkem rol- níků a přece se v nich nehospodaří lépe, než v sou- sedních obcích, v nichž půda jest společná. V ně- meckých koloniích v jižním Rusku půda jest vesměs majetkem soukromým a přes to kolonisté hospodař mnohem barbarštěji, než Rusově. Viděl jsem, jak kolonista Němec zaséval pšenici do pšeničného str- niště, které ani nezoral, nýbrž jen ostrými branami poškrabal. Nastal-li příznivý rok, bohatá, nevyčer paná stepní půda dala přece slušnou úrodu.

Rusův Němec Ob Rusko

14 article

Hůře jest ovšem v severních, dávno osídlených krajích, v nichž ruský sedlák svým primitivním plouž kem („sochou“) stále obrací jen vrchní vrstvu ornice. sahající místy až na tři čtvrti metru hloubky a těží jen z této nejvrchnější vrstvy, kdežto hlubší vrstvy ornice zůstávají stále ležeti ladem. Tu pomůže k lep- šímu výtěžku jen lepší nářadí a po případě hnojení půdy, které je v mnohých krajích ruských ještě ne- známo. Druhou vadou selského hospodářství v Rusku jest každoroční úhoření celé třetiny pozemků, takže se těží vlastně jen ze dvou třetin, kdežto třetí, úhe- řená třetina slouží za pastviště pro selské stádo. Selbou pícnin odstranila by se polřeba obecní past- viny a selská orná půda by se rázem zvětšila o po- lovinu. Ale všechny tyto reformy selského hospodá řstvi a souvislé s nimi povznesení blahobytu ruského lidu selského předpokládají lepší vzdělání lidu, aby vý- znam takových oprav mohl oceniti a vzdělání může mu dáti jen škola. Nedostatek škol jest druhé bolavé místo ruského státního zřízení, jest vlastně kořen zla, jímž nynější Rusko trpí a trprve až tento kořen zla bude odstraněn, možno pomýšleti na další reformy v duchu svobody a volnosti. Zmínili jsme se již, že ruský venkov obdržel první, ládně organisované a vypravené národní školy teprve po roce 1864, když vstoupila v život újezdní zemstva. Počet národních škol rychle rostl, poku stačily finanční prostředky zemstev a jich patrný úspěch vzbudil v létech osmdesátých, když v Petro hradě zavládl opět duch konservativnější, jakousi zá- vist, jež měla za následek, že vedle škol zemských začaly se zřizovati hojně i konfessionální školy famní. *) Podrobněji o poměrech v selských obcích r ských pisatel těchto úvah pojednal v knize „Listy z ruské vesnice“, vydané nakladatelstvím J. Oliy v Praze.

Petro List Rusko Praha

15 article

Vrchní správu těchto farních škol vzal po čase ve své ruce svatý synod, jemuž od let devadesátých do stává se ze státní pokladny stálého ročního příspěvku na vydržování farních škol. Jakkoli farní školy stoj co do vyučovacího plánu na nižším stupni než školy zemské, uvítány s povděkem již proto, že poskylly možnost elementárního vzdělání i v takových osa- dlich, v nichž dlíve nebylo žádně školy; prostý lic dával a na mnoze dosud dává dokonce přednost ško lám svatého synodu před školami zemskými, poně- vadž vyučování, vedené v duchu čistě pravoslavném odpovidá jeho pevnému náboženskému smýšlení Konkurrence svatého synodu se zemstvy přinesl tedy ruskému lidu rozhodný prospěch; jenže aní tato konkurrence nestačila, aby vyhověla všem potřebám ruského venkova. Rusko má po dnes příliš nepatrný počet škol, aby všcchna mládež ve věku školním mohla nabýti školního vzdělání. V Čechách navště- vuje národní školy skoro šestina vžcho obyvatelstva; v Rusku navštěvuje školy sotva třicátá čás obyvatelstva. Má tedy Rusko teprve asi pátý dil těch ná rodních škol, jež by potřebovalo, aby mládež v věku školním mohla nabývati asi takového vzdělání jakého nabývá naše školní mládež

Rusko Čechy

16 article

Počátkem r. 1904 byl v Petrohradě sjezd paeda- gozů, který se zabýval olázkou, jak umožniti i Rusku povinnou návštěvu škol. Ovšem narazil ihned na nedostatek škol a hledaje toho činitele, který by mohl odstraniti toto zlo, obrátil své zření v prve řadě na zemstva. Sjezd vyslovil přesvědčení, že zem- stva jsou nejschopnější institucí, která by mohla po- skytnouti ruskému lidu dostatek příležilosti ke škol- nímu vzdělání, a proto navrhl, aby všechny národní školy, tedy i farní, byly odevzdány ve správu zem- stev a všechny příspěvky, jež stát dosud platí sva- tému synodu na vydržování farních škol, aby s udílely zemstvům, jimž se má kromě toho dáti právo aby si přirážkami a jinými finaněními operacemi opa třila dosti prostředků na vydržování národního škol- V úkaze caře Mikuláše II. ze dne 25. prosinc m. r. není o národním školství ruském ani zmínky Snad proto, že školství nepočítá se za přímou sou- částku státního zřízení, o jehož reformy jde nyní Ale bez škol žádná moderní reforma není možna pro ruský lid rozmnožení a řádné zorganisování ná- redních škol jest reforma nejnutnější. Od ní závis zlepšení jeho hmotného položení, od ní závisí i jeh duševní probuzení k opravdové touze po svobodě ství.

Mikuláš II Petrohrad Rusko národní škola

17 article

volnosti. V ruské ministerské radě konají se konferene o tom, jakými opatřeními má se vyhověti opravným zásadám, obsaženým v carském úkaze ze dne 25 prosince. Vyskytly se hlasy, že dělnické nepokoj v různých střediskách ruského průmyslu v posled- ních dnech budou míti škodlivý vlív na prováděn oprav, ba četli jsme též, že nepokoje ony byly schválně podníceny osobami (at ruskými neb cizímí) jimž všeliké opravy v Rusku jsou proti mysli. Při- pouštíme, že letošní dělnické nepokoje přišly ne- včas, ale vážných obav nemáme. Potřebu opra uznávají v Rusku již i dvorní a vládní kruhy a jiel provedení jest otázkou nejbližší doby. Rusko obdrželo v létech šedesátých nový kaftan, jenž vyhovoval teh- dejším jeho potřebám. Od té doby Rusko vyrostlo kaftan caře Alexandra II. je mu těsný a proto praská ve všech švech. Tu nepomůže záplatování a nasta vovění; musí se ušíti nový kaftan, třebas z téhož sukna a téhož domácího střihu, ale širší, aby s v něm i ruský nálod molul pohybovati volně. Jaromír Hrubý.

Hrubá Rusko

18 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 2. února. (Dr. V. Fuchs o si- tuaci v Uhrách.) Dle vídeňské »Interv.« dr. Fuchs má následky letošních uherských voleb ve vzhledě politickém za tak neblahé, že raděj se o nich ani nezmiňuje. O následeích hospo- dářských projevil následující mínění: Za Litavou jsou pro rozluku s Rakouskem a pro zřízen samostatného státního útvaru všichni, ať už jdou s Tiszou nebo s Košutem. Jaké neblahé ná- sledky by měla hospodářská rozluka obou států, vysvítá již z toho, že obchodní smlouva, jež byla právě uzavřena s Německem, jest závazna pro celou »rakousko-uherskou monsrchii«. Prot nedá se dnes ani předvídati, jaké důsledky v po- měrech mezinárodních by mělo hospodářské od- loučení Uher od Rakouska. Méně zmatků způ- sobilo by snad rozdělení armády, ačkoli by mělo za následek ztrátu velmocenského významu říše a rozdělení rakousko-uherského banku. Nynějš bank musil by likvidovati a v Cislajtanii vstoupila by v jeho práva snad poštovní spořitelna. Ale hospodářské následky takové likvidace, při níž by se musily splatiti všechny akcie, byly by ohromné. Jaký užitek by z toho měly Uhry, ne- hodlá pisatel rozbírati, ale ukazuje na to, že v době, když za Körbra vyjednávání o vyrovnán uvázlo, uherské renty klesly o 3 zl., což doka- zuje, že finanční svět nemá dosti důvěry v uhe ský kapitál. Ale přes to politikové nesmějí nyn pozbývati mysli, nýbrž jsou povinni směle po- hlédnouti ve tvář budouenosti, ať přinese cokoli.

doktor V Fuchs Fuchs Tisza Košut Prot Körbr Praha Uhry Rakousko Německo

19 article

V Praze, 2. února. (Liberální strana uherská chce se sblížiti s košu- tovci.) „Fremdenbl.“ dovídá se z liberálního klubu pešťského, že poražená vládní stran hodlá trvati nadále na svém liberálním pro- gramu, ale, má-li si zachovati vliv na vládu. bude nucena zabočiti trochu na levo t. j. musí pracovati pro další rozvoj vyrovnán z r. 1867 ve směru národním. Z toho vysvítá že v liberální straně jsou četní členové, kteří nezamitají a limine sblížení s košutovci. Ovšem také košutovci musili by navzájem zabočiti trochu na pravo a zredukovati svůj program na nejmenší míru, aby jej uvedli v souhlas s pro- gramem liberální stany. Pak by nebylo pře- kážek, aby obě strany kráčely pospolu po téže cestě. V Praze, 2. února. (Opětný hlas Ko šutův o federaci Rakouska.) Čeští ra- dikální poslanci na říšské radě zaslali Fr. Košu- tovi pozdravný telegram. Fr. Košut odvětil n něj tímto telegramem: „Moje strana vždycky kárala, že národové, mající velikou historickou minulost, byli bez ohledu na jich historická práva vhnětení do jednotného Rakouska. Při- rozený následek toho jsou třenice, nepřátelstv mezi národy, jímž se velmocenské postavení stává pouhou fikcí. S federativním Rakouskem mohly by Uhry, netísněné ve svém přirozeném rozvoji, žíti na základě personální unie ve věč ném přátelství a věčném spolku, zabezpečují cím vzájemnou ochranu, na slávu společného panovníka a na blaho nás všech. Z Lublaně, 1. února. (Personáln unie a Chorvaté.) Záhřebský dopisovate

Koša František Košut Chorvat Praha Rakousko Francie Uhry Lublaň

20 article

„Slovence“ uvažuje o tom, jak by se chorvatsk delegace na sněmě uherském měla zachovat k vítězství košutovců a k možnému odloučení Uher od Rakouska. „Košut — pravi dopisovate — odmítá zákony z roku 1867 a chce na jich místo postaviti pragmatickou sankci z r. 1723. dle níž Uhry uznávají sice panovnický rod habs burský, ale neznají svazku s Rakouskem. Zmizí-li však zákony z r. 1867, odpadne také odvislost od Uher, ve kterou se Chorvatsko do- stalo r. 1867 a Chorvatsko by se mělo státi opět samostatným státem bez jakékoliv odvislosti od Pešti. Domáhají-li se Maďaři personální unie, mají Chorvaté právo žádati sloučení Chorvatska s Dalmacií a Bosnou v jedno samostatné krá- lovství.“ V Praze, 1. února. (Volby na Slo vensku.) »Národní slovenští kandidáti musej býti povaleni za každou cenu« — toto volební heslo starého Tiszy bylo obnoveno provedeno — jak píšou »Nár. Nov.« — př vykonaných právě volbách vládou mladého Tiszy s takou bezohledností, že čistě slovenský li nemohl si zvolit ani jednoho svého kandidáta na základě programu slovenské národní strany. Jen v Kulplně byl zvolen slovensko- srbský (Hodža) a v Horní Oravě lidový (Skytčák) kan- didát. Všechny čtyři okresy, při předešlých volbách dobyté: mikulášský, trnavský, senický a vrbovský, ztratila slovenská národní strana za poměrů, stavících na pranýr ústavu, právo, slušnost, svobodu a spravedlnost. »Nár. Nov.« uvádějí příklady, jak celá státní moc vystoupila na Slovensku proti lidu s příkazem, že kandi- dát slovenské národní strany projíti nesmí a že proti němu je všechno dovoleno, »A přes to — píše martinský list dále — náš lid držel se v celku dobře; avšak mnohé kraje jsou ještě nevědomé, slabé a dají se svésti hrozbami, nátlakem a bohužel též penězi a pitím. Nebýt toho, na celé čáře musili bychom zvítěziti.

Slovenka Košut Uher Maďar Chorvat Tisza Uhry Rakousko Chorvatsko Pešť Dalmacie Bosna Praha Horní Orava Slovensko slovenskýsrbský

21 article

Když se nebáli na dolní zemi (v Banátě) úřadů. podžupanů, soudců a písařů, proč bychom se jich měli báti u nás?« Touto otázkou, zdá s nám, pisatel uhodil na pravou příčinu nezdaru volebního. Lid se bojí, protože si není vědom svých práv. A tu by se měli uhoditi v prsa především ti, jichž jest povinností o uvědomění slovenského lidu pečovati. Z Celje, 30 ledna. (Otázka celské ho gymnasia.) Jest tomu několik dní, co s roznesla pověst, že vláda koupila u dra. Dečka pozemek v Gaberji (v předměstí Celje) a hodlá na něm vystavěti budovu pro slovinské gymna- sium celské. Dr. Dečko již popřel tu zprávu v sobotu dne 28. t. m. konána v Celji důvěrná porada zástupců jihoštyrských Slovinců, na ni za předsednictví posl. dra. Hrašovce přijato, že Slovinci vzhledem k celskému gymnasiu trvají na zásadě, vyslovené r. 1902, že slovinské gymnasium má zůstati v Celji a má se rozšířiti v gymnasium vyšší. Ve schůzi čten přípis posl dra. Ploje, v němž sděluje, že ministerského předsedu poučil o vůli štyrských Slovinců ubezpečuje, že všichni slovinští poslanci na štyrském sněmu budou pevně trvati na tom, aby slovinské gymnasium zůstalo v Celji. Na kone schůze zvolila trojělenný výbor, jemuž uloženo vypracovati pamětný spis o otázce gymnasia zaslati jej vládě do Vídně a do Štyrského Hradce. Ze Zábřeha, 31. ledna. (Chorvat s ký sněm) ukončil dnes všeobecnou rozpravu o rozpočtu na r. 1905 a přešel k debatě po- drobné.

doktor dečka Slovinec Štyrský Chorvat Banát Celje Vídeň Hradec Zábřeh

22 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 2. února K událostem pařížským. V slavnostní síni zednářské lože »Gran Orientu« v Paříži, který je dnes střediskem drey fussardů, shromáždilo se včera 1500 osob k pro jevu proti ruské vládě. Anatole France měl řeč proti Rusku, v níž dovodil, že nevěří v trvalost alliance s Ruskem, kteréž ovšem on a přátelé jeho nepřejí. France káral tento nepřirozený prý spolek republiky s carstvím a napadl ostře Del- casséa, poněvadž prý tento vidí události ruské v mlze, již Dalcassé za své cesty ve Francii nad touto rozestřel. Podobně mluvili ještě jiní čle- nové. Na konec přijata jednohlasně resoluce, v níž projevují se sympatie ruským bojovníkům »za svobodu, kteří vystoupili pro svobodu děl níků a za celou Evropu trpí.« Majitelé mnohých krámů uzavírali krámy své již po 7. hodině večerní, obávajíce se, že s budou opakovati známé výjevy ve schůzi v slni »Tivoli«. Klid ale nebyl nijak porušen.

Franc Praha Paříž Rusko Franca Francie Evropa Tivoli

23 article

Včerejší ministerská rada zabývala se mimo jiné předlohou ministra vyučování v příčině od- luky státu od církve a resolucí nacionalistického poslance Guyota de Villeneuve, dle něho má vojenská komise zkoumati stíž nosti důstojníků, postižených ve své kariéře známými slídičským afférami, proti nim zosnovaný mi. Také nový ministr námořnictví Thompson hledí odčiniti aspoň částečně, co učinil Pelletan k seslabení námořnictva francouzského. Rozhod se totiž zavésti znovu a sice ještě letos, manévry lodní, jež byl Pelletan zrušil. Poslanecká skupina »demokratická uniee zvolila předsedou bývalého ministra vyučován Leyguese. Volba ta jest schválena všem mírnými republikány a jest pokládána za přiznak že se skupina tak vymknula vlivu socialistův. Leygue stál, zvláště rozhodně v době poslední proti Combesovi. Zdá se, že naděje družiny Com- besovy na znovunastolení k vládě ať pod touč onou hlavou, stále více mizí.

Guyota Villeneuv Thompson Pelletan Leygues Como demokratický uniee

24 article Denní zprávy.

Denní zprávy. — Realistický appell k českému spiso- vatelstvu. Ve své rubrice, trefně nadepsan »Páté přes deváté«, píše realistický denník, že český pokrokový člověk, když vidí, jak spiso vatelé a umělci v celé Evropě podpisují mani fest: Zachraňte Gorkého, jistě mimoděk se ptát Což v Praze nežijí spisovatelé a umělci a žijí-li což rozumějí svému slovanství tak, že maj mlčet?« Tento »pokrokový český člověk« reali- stického denníku jest pravzorem té povědome »pokrokovosti« v Čechách, kteráž nedovede jinak pokračovat, než pozorně našlapujíc do čerstvých otisků cizích »pokrokových« bot v evropském blátě. Provádějí-li někde v Evropě nějakou ko- medii anebo švindl sebe průhlednější, už je tu realistický, t. zv. »pokrokový člověk« a dobř dává pozor jenom, aby se mu falešná pósa podle cizího vzoru povedla. To platí zrovn o afféře Gorkého. Z berlínského »Vorwärtsue rozkřikla se pověst, že zatčený básník Maxim Gorkij ztracen a že jest jenom otázkou času kdy bude odevzdán katu. Hysterická veřejnost evropská, zmatená přehnanou krvavou Iží Lon- dýna i Berlína o Petrohradě, úplně desinformo- vaná, sedla i na tento lep. Zahájena ihned petiční agitace na zachránění života Gorkého.

Pátá Gorký Gorkij Lon Evropa Praha Čechy Berlín Petrohrad zachránit Gorký

25 article

Berlinští, vídeňšti, italšti, maďarští umělciz spisovatelé podepisují petice, sestavené jako ultimatum a odevzdávají je aneb pokoušejí se odevzdati prostřednietvím zahraničných minister- stev ruské vládě. »Tägl. Rundschau« v Berlíně, aby — jak dí — zjednala v této věci jasno, obrátila se na berlínské »příslušné místo ruskée dotazem i obdržela následující úř a d n výklad: »Pokud se věc odtud dá posouditi, jest vše, c se o osudu, básníku Gorkému hrozícímu, rozšiřuje čirý nesmysl. Ovšem, že literární postavení buď si sebe větší, nikoho neopravňuje ke spiknutím proti vládě státu, k němuž náleží. Činí-li tak přece činí to na svou újmu i musí po případě nésti ná- sledky. Leč až dosud není žádného důvodu za to míti, že se Gorkému něco podobného za vinu klade. Zdá se spíše, že pouze přispěl k rozmnožení nynějších nesnází, a to bude míti pro něj ne- jaké nepříjemnosti, jimž se ani on sám nepodiví. Jinak se budeme z toho jenom těšiti uzříme-li brzy zase cosi krásného z jeho péra.

Gorký Berlín

26 article

Každý člověk s normální soudností řekne si, že podle povahy věci naše (ruská) vláda ani jinak jednati nemohla. Tím více překvapuje, že muž jako Arnošt šl. Wildenbruch, básník královských dramat propůjčuje své jméno k tomu, aby kryl agitaci založenou na báchorce, socialisty smyšlené, a sloužící jedině sociálně-demokratickým účelům Jak řečeno, neklade-li se Gorkému za vinu vl než co oznámeno, a také není příčiny, domnívati se opak, potom nemá zapotřebí žádné záchrany.e Podle telegrafiekých zpráv včera došlých, očekává se v Petrohradě propuštění Gorkého také každé chvíle na svobodu. Není pochyby, že ber- linský Wildenbruch a vídeňský Singer spolu s Bertou Suttnerovou, nebudou ani okamžik po- chybovati o tom, že váhou svých jmen zachrá- nili Gorkého, ačkoli tón jich resoluce byl schopný osud Gorkého spíš zhoršiti. Pokud se týče če- ských spisovatelů, o jich sympathíích s výteč- ným vypravovatelem a dramatikem ruským neni sporu; byli-li ušetření podílu na blamáži »ochránců« Gorkého tím lépe pro ně, což jim ovšem ne- překáží, aby se z rozplynuti báchorek o osudu Gorkého upřímně těšili.

Arnošt Gorký Singer Suttnerův Petrohrad

27 article

— Národnostní dohoda v Čechách. Po záhlavím tímto uveřejňuje včerejší »Moravská Orlice« úvodní článek nesmírně vřelých slov na uvítanou — stálému vyrovnacímu výboru n sněmu království českého — podle vzoru mo- ravských smiřovaček. Blankytná prognosa staro- českého listu o národnostní dohodě v Čechách divně vypadá vedle mračného pessimismu, s ja- kýmž na stav moravských smiřovaček svým úvodníkem současně nahlíží lidový dennik brněnský. List barona Pražáka představuje si patrně, že český smiřovací aneb vyrovnávaci výbor pražský bude jakýmsi galvanoplastickým otiskem brněnské »hnusné komedie«, kterýžto přilehavý název moravským narovnávačkám dr. Stránský včera znovu přišil. Soudíme tak podl závěrku úvodníku »Moravské Orlice«, v němž se tak jenom jako hříčkou pojednává o mož- nosti národních kuril a jich vetu na sněmu království českého. Ke ku- riátnímu vetu by stálý vyrovnací výbor pražský tedy staročeské požehnání z Brna měl, nebot se štědrostí pelikána, pro Němce krev z prsou deroucího, dodává citovaný článek: »Němci ae veto nemaji uzákoněno, přece do faeto ho po- živají — a my toho práva veta máme také — pak jest lépe uzákoniti je a co nejpřesněji vymeziti.« Totě hotová analogie s německou státní řečí a nezbývalo by, leč aby se z české strany řeklo: »Stát de facto německy mluví, i bude tudíž lépe, když se atátní němčina uzá- koní!« Nikoli! Národní kurie s vetem, stejn jako každý jiný německý nárok, podmiňující buď jako účel nebo jako prostředek rozdělen země, to znamená v Čechách pohřeb smiřova- cího výboru před jeho narozením. Z toho jsm v Čechách dávno venku, rok 1890. nebudes už opakovati, národ nebude se uvrhovat v reci- divu z minulého století.

Pražák doktor Stránský Němec Čechy moravský Orlice Brno můj sněm moravský narovnávačka

28 article

— V odpovědi Národní rady na úvah prož. dra, bar. Wiesera vydané a již v neděl- ním čísle na tomto místě obšírně zminěné, po- kračuje dr. Živanský v kritice dalších číslie bar. Wiesera, především pokud se týče poplat- nosti německých menšin v českých školníc okresích, již Wieser odhaduje na 4.5 mill.k čili téměř 6.5 celé zemské báse přirážkové n r. 1902. Všeobecnou daň výdělkovou německých menšin v českých okresích školních v obvodu pražské obchodní komory (mim Prahu !) páčí W. na 534.000 (I. a II. tř. daně výd.), plzeňské (rovněž I. a II.) na 200.000, liberecké na 536.343 K. Pokud se týče pražské komory (mimo Prahu!) vyšetřil dr. Živanský n základě individuálních dat jednotlivých podnik a na základě nejůzkostlivějšího třídění, že kvota česká (1902) činí 255.000, německá 396.00 a neutrální 96.000 K. Zříditi tuto neutrální po- ložku ukázalo se přísnější a vědečtější české kritice berní nutností, český autor zařaďuje do ní podniky, jejíž podnikatelé sice po politické stránce hlavně při volbách jdou s Čechy, ač jsou cizinci a politiky aktivně (?) vůbec se ne- zúčastní. »Nechtěje vbihati do výstřednosti

doktor Živanský Wieser Praha Čechy obchodní komora

29 article

Wieserových, staví je mimo konto české.« Tito neutrální poplatníci skládají se povědomě ze šlechty feudální, kdežto největší část německých poplatníků (I. a II.) tvoří němečtí šlechtičt velkostatkáři. Po srážce repartiční kvoty číní německý výdělkový podil berní obvodu pražské komory 382.000 K naproti Wieserovým 534.00 K. Podobným individuálním šetřením dát opra- vuje se minimální údaj Wieserův z obvodu plzeňské komory 280.000 K na maximál- ních 91.000 K. V obvodu liberecké obchodnl komory nepodařilo se dru. Živanskému sestavii materiál úplný, dle tohoto šetření lze však od- hadnouti český podíl v obou třídách na 396.000 K. Bar. Wieser k němu vůbec nepři- hlíží, odbývaje jej paušální poznámkou, žeje minimální. Wieser v náhradu za potlačení českého podílu daňového v komoře libereckéa chebské velkomyslně přípisuje na české konte obnos výdělkové daně, od Němců v budějovi- ckém obvodu placený, dle dat tuto zjednaných platí Němci . ahvoda budějoviekém 111.000

Wieserův Živanský K bar Wieser Němec