2
masthead
V Praze, v pátek dne 3. února 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
přsdplásíi aet
v Praze v adninistraei
sk čtvrt lota . . . . 5 K —
s dvojí donáškou
nvý a. : . : 7Kok
ve dlialkách
. 2 K g0
na ně iſe
Poštont
na čivrt leta . . . . 9 K eo
s drojí slellkan
t lá:: . k
L. Z Petrehradu, 2. února. V 8 hod
53 min. večer. (Původní telegram zvláštního
zpravodaje »Národních Listů«.) Dnes v po-
ledne shrontil se Egýptský visutý
most přes Fontanku, když jelo přes
něj právě 90 jízdních granátníků.
Most ten byl už před 2 léty uznán
zvláštní komisí za nezpůsobilý pro
frekvenci, právě tak jako most ani-
čkovsko-černyševský. 50 granátníků
i s koni spadlo do vody, rovněž tak
4 sáně a několik chodeň. Byli však
skorem všichni vytažení; obětí jest
tudíž málo. Na obecenstvo učinila
ale katastrofa však dojem vzrušující.
Praha
Petrehrad
Most
5
article
Buďtež varováni!
Buďtež varováni!
Radil-li kdys Talleyrand „bráti vše vážně,
ale nie tragicky“, tož pověstná vídeňská lehko-
vážnost dělá to právě naopak.
Stihne-li ji pořádná rána, jakou byla dne
26. ukrutná porážka Tiszovy vládní strany v
Uhrách — zděsí a zhrozí se Vídeň v první
chvili, až zuby jektá. Vidí již Košuta vítězo-
slavně přerážet poslední svazky, spojující obě
poloviny říše, vidí již dualismus káceti se v hrob
— vzdychá a běduje jako Niobe: slovem, ber
to tragicky. Avšak to netrvá než okamžik. Jen
ji otrne, jen se vzpamatuje z prvního leknutí,
už je tu zase bývalá frivolnost, již to neber
ani dost málo vážně, nýbrž utěšuje se
opět lehkomyslně, že pro ten čas to snad přece
ještě vydrží a o zejtřek že netřeba se starat, ten
že jest u Boha!
Tak se již dnes opět officiosové vídeňšt
všemi možnými bonbony utěšují. Košutovei prý
si to dvakráte rozmysli, rozbiti přes noe
Deákovo mistrovské dílo a domáhati se perso-
nální unie. Jsou prý dobrými počtáři a vědí, jak
draho by si plnou státní neodvislost svou musili
zaplatit. Ba oni prý si také předloží, co by zna-
menala pro Uhry rozluka hospodářská, tedy
celní šraňky mezi Uhrami a Cislajtanií, a proto
prý tím časem ani po hospodářské roz-
luce ještě nezatouží, nýbrž přijmou vyrovnána
mezi Szellem a Körbrem o památné sylvestrov-
ské noci r. 1903 sjednané, jako malinu. Vždyt
prý kladli původně jen podminku, aby bylo vy-
rovnání v Cislajtanii parlamentem
přijato
Talleyrand
Košut
Deákův
Uhry
Vídeň
6
article
Ježto však Čechové, toužíce po národním
smíru ve svých vlastech, o nějž vláda Gaut-
schova upřímně se vynasnažuje, již dokonale se
vzdali obstrukce a činnost parlamentu
rakouského, vděk tomu, již opět jest obno-
vena: tož mizí i toto nebezpečí a
vládě Andrássyově a Gautschově podaří se
bohda navzdor katastrofě uherských voleb
šťastně skoncovati svízelné to rakousko-uherské
vyrovnání, čímž budou zároveň parlamentně vy-
řízeny i obchodní smlouvy s cízinou a zejmena
s Německem
V takých růžových obláčcích krouží dnes
již opět fantasie lehkokrevné Vídně, vidouc již
otázku českou odsunutou obratným Gaut
schem na Bärnreithrovu „vedlejší kolej“ lou-
davých pražských německo-českých smiřovaček
na nichž budeme akademicky se s Němci hádat
o národních kuriích s právem vela, o národnost-
ním rozhraničení okresů, o krajských zastup-
telstvech a jiných ještě krásných německých
přáních, nebráníce zatím v parlamentu vídeň
ském klidnému projednávání státních nutnostl.
od rozpočtu a stomillionových půjček až po ra-
kousko-uherské vyrovnání a obchodní smlouvu
s Německem, až posléze — zdaří-li se jakýs ta
kýs smír česko-německý, budeme pospolu s ně-
meckými pokrokáři a naeionály činiti proti-
váhu aspiracím Maďarův, aby Vídeň
byla zbavena obav, že těžisko monarchie bude
z ní přesunuto do Pešti.
Takými asi plány zabývají a skolébvaají se
patrně tou dobou lehkovážní moderní »Talley-
randové« na Dunaji, jimž bývá v rouzi ten český
Franta vždy dobrý dost, aby jim pomohl vy-
táhnouti zabředlou káru z měkkoly. Nuže, necht
jsou pánové varováni v čas! Po tolikých a tak
trpkých zkušenostech není dnes na-
presto možno očekávat od uvědomělého národa
českého bývalé jeho naivní důvěřivosti
ochoty, jakmile páni vídeňští se octnou v úzkých
a v tísní své na něho zavolají.
Čecho
Andrássyův
Gautschův
Němec
Maďarův
Německo
Vídeň
Pešť
Dunaj
Gaut
7
article
»Tolik lze říci s jistotou na-
p řed,« pravil dne 29. ledna t. r. poslane
dr. Fiedler veřejně v Českých- Budějovicích,
»že nemůže býti úkolem českých
poslanců, aby na prahu této vážné
doby stavěli se na stranu přívr-
ženců starorakouského centra-
lismu, anebo převzali vedení těch,
kdož proti odlučovacím snahám
uherským hájiti chtějí společný
svazek říšský. Stát tento necho
val se věru k nám nikdy tak, aby
měl právo toho od nás žáda ti.«
»Dříve« — končil řečník — musí če-
skému národu dána býti bezpeč-
nost, že v tomto státě bude čini-
telem rovnoprávným a rovnocen-
ným, že politické, osvětové i ho-
spodářské jeho snahy najdou z de
plného porozumění a splnění a že
přiznán bude mu na veřejnou
správu státní takový vliv, ja ký
mu po právu náleží,«
A na témž českobudějovickém sjezdu strany
naší odpověděl zároveň dr. Kramář všem těm
lehkovážným vídeňským »Talleyrandům«, kteři
naše dočasné vyčkávací stanovisko nynější
troufale vykládají si již za definitivní od-
ložení zbraně obstrukční, výslovně
takto: »Jestli že dr. Eppinger se ob-
strukce německé nevzdává, tedy
také my nesmíme se vzdáti jakého-
koliv způsobu boje. Kdybychom
tak učinili, seslabili bychom po-
stavení své a posilili bychom po
sici Němcův.«
Z toho vyrozumějí snad i vídeňští oficiosové
že »nebezpečí české obstrukce« ještě ni-
kterak nezmizelo, ale že česká opposice
byť i pro tu chvili postavila k noze zbran.
sehová prach svůj v suchu«, aby
mohla ve chvíli dané potřeby znovu stříleti n
ostro. A kdož ví, brzo-li ta potřeba v tom
ovzduší vídeňsko-německé přízně a spravedl
nosti — nenadejde l
Fiedler
Kramář
Talleyrand
doktor
Eppinger
Němcův
ČeskýBudějovice
8
article
Či možno po všem tom, co jsme až posu
v podobných kritických situacích Rakouska —
tedy r. 1866, 1870 a r. 1871 zažili, tak snadno
uvěřit a doufat, že konečně odstoupí od nás
hořký kalich zklamání, a že politika ví-
deňská po takovém vítězství košutoveňv
dostane již jednou oči, aby poznala, že před
vyrovnáním s Uhry nutno se dříve vy-
rovnati poctivě s námi Čechy, poně-
vadž tepry po náležitém usmířen
národa českého, tepry vyplněním
jeho spravedlivých a zákonných
požadavkův, nastane v těto polo-
vině říše ozdravění a křepkost sil, na
místě choroby a mdloby bídné. Dojde k tomu
v čas? My nevěříme. Spíše čekáme, že vídeňská
moudrost osvědčí se znovu tak skoupou, zdrá-
havou a neochotnou jako dosud vždy, tak že
bude nám podstoupiti s ní ještě tuhý zápas a
v potu tváří dobývati národu českému dobrého
práva jeho do chvíle poslední: do prostřed sa-
mého vyrovnávání Rakouska s Uhry.
Eventualitu takou i pražský dopisovatel ví
deňské „Information“ předvídá a praví zcela
správně:
»Výsledek uherské volební kampaně zmařil
veškery naděje na provedení rakousko-uherského
vyrovnání paragrafem 14. S důrazem pro-
hlásili řečníci strany Košutovy
poznovu, že nepřijmou žádnéh
vyrovnání s Rakouskem — ač-li
k němu vůbec ještě dojde —
nebude-li vyřízeno parlamentem rakou-
ským. Tak-li se věci mají, nuže, pak by
mohla česká delegace uskuteč-
nění a splnění českých požadavků
v říšské radě vynutit—obstrukei
Pak by nadešla pro Mladočechy chvíle,
aby s vládou pořádně zaúčtoval
a to tím více, ježto po zrušení Badenových
jazykových nařízení vždy ujišťovali, že teprve
při rozhodování o rakousko-uher-
ském vyrovnání hodlají vládě
presentovat své účty.« — —
Tak se, troufáme, také stane ! —
Čecho
Košutův
Badenův
Rakousko
Uhry
9
article
Hnutí na Rusi.
Hnutí na Rusi.
L. Z Petrohradu, 2. února. 10 hod
15 min. (Pův. telegr. zvl. dop. »Národních
Listů«.) Čar a obě carevny věnovali
50 000 rublů redinám raněných a za-
bitých dělníků při petrohradských
bouřích.
Stávka v Lodi v Ruském Polsku.
(Původní dopis »Národních Listů e.)
Ze zdejší dělníci nevědí vlastně proč stáv-
kují, napsal jsem vám hned v prvním dopisu ze
dne 27. ledna. Stávka v Lodi jest v pravém
slova smyslu vynucena a stávkuje se pouze proto,
že i petrohradšti i z jiných měst dělníci stáv
kují. Přes 70 procent dělníků bylo by ihned
ochotno práci znova zahájili, kdyby se svých
soudruhů neobávali. Dnes možno počet stávkují-
cích směle na třicet tisíc duší počítati
stávkuje všechno, chtíc nechtíc; neboť ještě vče-
rejšího dne do odpoledne vyháněli i z nejmenšíeh
dílen, kde jeden nebo dva dělníci zaměstnáni
byli a ke stávce je nutili. Ani policie, ani vojsko
v tom agitátorům nepřekáží, jen když se tiše
chovají a nedopouštějí se násilnosti. Trpělivost
a chladnokrevnost zdejší policie i vojska ne-
možno nikdy srovnati s naší policií v Praze,
když jde o udušení nepokojů. Každá tlupa stáv-
kářů jedná na svoji pěsť. Jedni chtějí aby řez-
níci, uzenáři a pékaři pracovali, druzí opět vrhli
se na jatky a vyhnali odtud řezníky. Potom
chodili po dílnách a krámech řeznických, uze-
nářských a pekařských a taktéž odevšad dělníky
vyhnali. V městě z toho velká panika. Každý
spěchal, aby si za poslední groš koupil chleba.
Rus
Petrohrad
Polsko
Praha
10
article
masa neb uzeniny. K večeru v celém městě ne-
bylo lze koupiti ani jediné housky ani chleba.
Dnes pekaři zpekli pouze již zadělané těsto a víe
péci nebudou z obavy, aby jim zboží nebylo
vydrancováno. Když na konec stávkáři hotovi
byli z vyháněním dělníků z dílen, počali vy-
háněti švadleny, modistky a konečně obrátil
pozornosť svoji na bankovní domy a z těchto
veškeren personál vyhnali, počítaje i úřadníky.
11
article
Ke konci vydáno heslo: Na poštu a říšský
bank! Tlupy stávkářů hnaly se na obě místa,
ale zde špatně pochodily, byvše odtud vojskem
zahnány. O polednách rčerejšího dne přijely do
Lodi zvláštními vlaky 28. pěší pluk ze Sker-
něvic a pluk kozáků. Oba vyzbrojeny jako do
války. Dělníci překvapeně hleděli na přibylé
vojsko. Pokojné obyvatelstvo sobě při přichodu
pomocného vojska z hluboka oddechlo. Veškeré
státní budovy, obě nádraží, plynárna i jiné
větší továrny obsazeny vojskem. Silně vojenské
hlídky se projíždějí i procházejí ustavičně mě-
stem. Až do večera lid všude byl kliden, pouze
na některých místech ve městě udála se větsí
nebo menší shluknutí, ale všude davy záhy ro-
zehnány. Po 4. hod. odp. objevilo se na nárožích
známé carovo prohlášení, podepsané ministrem
financí, téhož obsahu, jako bylo vydáno v Petro-
hradě. Okolo 8. hod. večer na rohu ulice
Petrokovské a Majerovy vytlučena v cukrárně
Raškovského okna, vojsko zakročilo a při roz-
hánění probodnut jistý občan, nechtějící se
vzdálit. Těžce raněného ambulance odvezla do
nemoenice. Osobní vlaky již po poledni začaly
pravidelně přijižděti i odjížděti. Doprava nákladů
úplně zastavena, neboť není dělných sil.
Noc na dnešek uplynula jinak docel
pokojně, díky tomu, že učiněna nejrozsáhlejší
bezpečnostní opatření a aby pořádek na dále
porušen nebyl, má ještě dnes přijeti do Lodi
jeden pluk pěchoty z některého blízkého města.
Do této chvile, t. j. do 11. hod. dopoledne
elektrická tramway jízdy nezahájila. Ani dnes
nevyšly žádné noviny a monopolové sklady
vodky na dále jsou zavřeny. Jinak jest všude
ticho, jaké obyčejně před bouří bývá.
Bohemský.
Majerův
Raškovský
Sker
Petrokovský
Petrahradit
12
article
Anglické zprávy o novém obratu
v Rusku.
Z Londýna, 2. ledna. Se dvou stran dušly
důležité zprávy, ze kterých se soudí, že, jsou-l
pravdivy, ohlašují konec autokratism
ruského. Petrohradský zpravodaj »Slandardu«
měl rozmluvu s prvým sekčním chéfem mini-
sterstva justice Jermolovem. Zvěděl dle něho.
že bylo mu dovoleno carovi přednášeti na sou-
kromé audienci minuly týden v Carském Sělu
o nezbytnosti ústavního zřízení na Rusku, že
car poslouchal nadmíru pozorně a alíbil, že
vezme návrhy v blahovolnou úvahu. Jarmolov
prohlásil však výslovně, že ve příčině formy.
jaké má býti zastupitelstvo jím doporučované
carovi nepředložil žádného projektu určitého,
poněvadž jednalo se mu při této příležitosti jen
o to, by vyložil, seč byl, carovi otázku zásadní
Jermolov dodal, že Witte jest s ním
úplně za jedno a že věc ta byl
také přetřásána na předvčerejš
ministerské radě.
Jermolov
Jarmolov
Witt
Rusko
Londýn
13
article
Obsah tohoto sensačního interviewu nepřímo
potvrzen jest petrohradským zpravodajem » Daily
Telegraphu«, který přísuzuje iniciativu nikoliv
Jarmolovu, nýbrž také Wittovi, který v posled-
ních nedělích neunavně usiloval, aby cara pře-
svědčil, že jest nezbytno se rozloučit s dosa-
vadním rozháraným režimem byrokratickým. Can
na to vyslechl Jarmolova, který způsobem ještě
rozhodnějším přimlouval se za nezbytné přibrání
lidu k poradám o situaci státu. Pokud se týče
dalších podrobnosti, sděluje týž zpravodaj, že
car napřed přerušil Jarmolova, procházel chví-
lemi audienční síň, potom pak doporučil Jarmo-
lovi, by své návrhy napsal. Jarmolov tak učini
ve formé ukazu Wittovi, jako předsedovi státní
rady. Car prohlédnuv tuto listinu, podepsal ji.
V ukaze tom ukládá se Wittovi, by neprodleně
předložil vhodné návrhy-
Bezprostředním následkem nového kursu
bude, dle jmenovaného zpravodaje, neprodlené
propuštění Trepova z hodnosti generálního guber-
nátora petrohradského. Trepov dostane velitelstv
v Mandžurii. Také propuštění zatče-
ných literátů jest otázkou něko-
lika dní.
Witt
Can
Jarmolův
Jarmolov
Daily Telegraph
14
article
(Tuto zprávu nespolehlivých list
anglických dlužno, leda až na větu poslední
přijímati s největší reservou, zvláště když sdě-
lení, dnes officiálně z Petrohradu telegrafované.
nezdají se nasvědčovati přesnosti její. Pozn. red.)
Továrnické dobrozdání dělnické
stávce.
Z Petrohradu, 2. února. (C.-B.) V dobro-
zdání zdejšího továrnického spolku praví se -
1. O obecných požadavcích jako: 8hodinné
práci, účastenství dělnietva při stanovení cen
úpravě vnitřního pořádku průmyslových pod-
niků, o zrušení trestu pro opomenuti práce
stávku nelze jednati, ale předloží se ministru
financí, aby o tom záhy zákonně rozhodl.
2. Nesluší se konati rozpravy s dělnietvem před
obnovením práce. 3. Shromáždění uznává, že
dělníci byli strženi do nynějšího ruchu vnějšími.
ne hospodářskými přičinami, konstatuje jedno-
hlasně, že vzájemného rozhořčení není a proto
chce vyhověti dělnictvu v těchto kusech:
Opomenuti práce nemá se trestati. Nebude
pátráno po původcích a vůdcích stávek a ne-
učiní se proti nim nijakých opatření. Budou
se sbírat příspěvky pro dělnické rodiny, poško-
zené 22. ledna a nebude se dělati rozdilu mezi
dělníky, kteři přidali se ke stávce samoděk
těmi, kdo k ní byli donuceni.
Shromáždéní usnesli se nečiniti precedence,
pokud týká se výplaty mzdy, avšak potřebným
poskylne se nesplatná podpora.
Petrohrad
16
article
Z Petrohradu, 2. února. (C.-B.) Za příčinou
zejtřejší gubornské schůze šlechtické kolují mezi
šlechtou dva návrhy: konservativný se 122
podpisy, jenž trvá na úplném zachování samo
državí a liberální, jenž žádá aktivnou organi
saci politické svobody v Rusku na základé lido-
vého zastoupení. Avšak — praví se v tomt
návrhu — vláda nemůže svolati zástupce lidu,
dokud nevypracují se předem základní zákony
Petrohrad
Rusko
17
article
v drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za 6
cddpoladní
. . . za žh
Ve úlialkách na veskově
ranní číslo. . . . . . . . 10h
cdpslední . . . . . . . . 3k
Inserá ty
platí ze hetové papřea
Předplacení a lnserty přijiná sěmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházelí se těž redakee
tla kárna s Gxpsdlce „Národnich Liste
Rukopisy se navracejí
18
article
jež ustanoví složení a zařízení lidového zastu-
pitelstva a práva jeho členů. K tomu třeba
zvláštní přípravné práce. Na druhé straně není
možno zůstaviti zemi dále v nejistotě a zmáha-
jícím se rozčilení. Je žádoucím bezodkladný zá-
sadný projev trůnu ve formě manifestu nebo
carského reskriptu, v němž by se vyslovila
mocnářova vůle, změniti státní pořádek a povo-
lati volené zástupce lidu. Důležito by bylo udati
čas, kdy car svolá lidové zastupitelstvo, aby
Rusko mohlo připraviti se na přijetí nových
zařízení. Zároveň třeba vypracovati hlavní zá-
sady pro lidové zastupitelstvo a nejbližší násla-
dující reformy. Práce ta mohla by se svěřiti
zvláštní vládní komisi. Jen carský projev o tom
a dosazení této komise mohly by zjednat upo-
kojení, posíliti důvěru k vládě a naplniti
všecky poddané vděčností a nadějí na lepší bu-
douenost.
H. Gorký na svobodě.
Z Petrohradu, 2. února. (Spb. Ag.) Martin
Gorký propuštěn na svobodu.
H Gorká
Gorká
Rusko
Petrohrad
Aga
19
article
Uklidnění v Petrohradě po earových
Uklidnění v Petrohradě po earových
slibech.
Z Petrohradu, 2. února. Po přijet
deputace dělnické carem a p
roznesení jeho slibů mezi dělni-
ctvem nastalo ve všech vrstvách
patrné uklidnění. Proslýchá se, že
car dal právě svůj souhlas ku svolání
vynikajících občanů ze všech částí
Ruska, aby slyšel jejich mínění
otázkách reformních.
Na rozkaz carův propuštěn
byla právě velká většina z atče
ných vůdců dělníctva.
Pomsta námořníkova za prolitou
krev příbuzných.
Z Petrohradu, 2. února. Ruský námořník,
jenž za nepokojů petrohradských dýkou probod
jednoho důstojníka, byl vojenským soudem včer
odsouzen k trestu smrti. Při výslechu udal, že
čin svůj spáchal z pomsty nad tím, že při ne-
dělních bouřích petrohradských bylo několik
jeho přibuzných, a mezi jinými také jeho bratr,
zastřeleno.
Audience dělníků u cara a stížný
list.
Petrohrad
Rusko
20
article
Z Petrohradu, 2. února. Soudí se, že k roz-
hodnutí carovu, přijmouti deputaci 34 dělníků.
nemálo přispěl stížný list dělnictva, adresovaný
generálnímu guvernérovi Trepovovi, generál-
nímu pobočníku Rychterovi a jiným osob-
nostem. V listu tom se praví: »Vládní prokla-
mace k dělnictvu, uveřejněná po událostech petro-
hradských, va které slibuje se pečlivé prozkou-
mání otázky dělnické, měla za účel pohnouti nás
k opětnému zahájení práce. A co dále? Byli
jsme oklamáni. Nyní jsme zatýkání jak ve svých
domovech tak v dílnách. O osobní své nedo-
tknutelnosti a svých právech čteme sice na ná-
věštích na ulici, avšak ve skutečnosti dějes
opak. Vláda věrolomným způsobem porušila první
podmínku, za jakou možno opět práci se věno-
vati. Následkem ustavičných a nových zatýkání
nemohou dělníci klidně jili za svou prací. Kde
zůstává slibená ochrana osoby a práv? Odpo-
vězte! Neboť jedině vládní prohlášení ve formé
okamžité odpovědi může nás uklidniti. Pode-
psání dělníci petrohradských továren a dílen.
V Kongresovce.
Z Varšavy, 1. února. (C.-B.) Varšavsko-
vídeňská železnice je střežena vojskem. Doprava
zboží z Vídně sem je zastavena. Všecky kan-
celáře zkrátily pracovní dobu. Finanční operace
skoro úplně uvázly. Policejní šef dal strhnouti
policejní vyhlášky ve všech ulicích a ruské ná-
pisy a vyhlášky zabaviti. Policejním agentům
nařízeno, aby si všimali zvláště proklamací.
Z Kališe, 2. února. (C -B.) Od včerejšího
poledne je zastavena práce ve v šech
továrnách. Také noviny nevyšly.
Ze Lvova, 2. února. (C-B.) Několik set
dělníků a studentů uvažovali dnes o událostech
v Rusku, zejmena ve Varšavě. Pokoj neby!
porušen-
Rychter
Pokoj
Petrohrad
Varšava
Vídeň
Lvov
Rusko
Trepov
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z obležené pevnosti.
Poslední chvíle v Port Arturu.
Odvážný francouzský korrespondent Marce
Semette, vyslaný na bojiště pařížským denníken
„Matin“, pokusil se už na podzim proniknout
japonskou blokádou do obležené pevnosti
Tehdy však byl na cestě lapen japonskou hlid
kou a byl rád, že nestihl jej za to těžší trest.
Poručeno mu, aby se vrátil do Čifu. Podotknout
třeba, že „Matin“ není z listů, Rusku právě
tuze nakloněný ch.
Ale francouzský novinář se nedal od
strašiti.
Naleznuv si stejně podnikavého kollegu
amerického novináře Emersona, použil mlha
vých dnů a vypravil se na džunce a šťastně pro
nikl do obležené pevnosti.
Hodil se tu právě ke dnům posledním ..
Velitel lodi „Odvážný“, admirál Loščinskij.
nepověděl panu Semettovi mnoho nového. Na-
opak bylo viděti, že váží každé slovo.
— Baltické loďstvo že je ještě v Libavě?
Vida! Vida!... Nebude moci uraziti víc než
8 mil za hodinu, v nejlepším případě tedy při-
bude v prosinci... Kdo vi, nenastrojí-li mu Ja-
penci na cestě nějakou pasí? Jen námořník do-
vede pochopiti všecku obtiž tak vzdálené ná-
mořní cesly. Doufejme, že všechno půjde
dbře... Ale ty dálky, ty dálky!
Semette vyslovil přání, že by rád promluvi
s admirálem Úchtomským.
Artur
Marec Semette
Emerson
Loščinskij
Semett
Úchtomský
Rusko
Libava
Matin
22
article
Mrazivé mlčení...
Semette pochopil, že provedl hloupost.
— Uchtomskij očekává soud nad sebou.
Admirálu Vitgeftovi bylo poručeno, spojiti se
za každou cenu s vladivostockým loďstvem
Uchtomskij po smrti Vitgeftově, přejav velení
vrátil se proti rozkazu do Port Arturu ...
Semetí odevzdal své doporučující listiny
generálu Stesseljovi.
Generál ho přijal.
— Co je nového?
— Japonci dobyli Ljaojanu, generále.
— Jakže? Ljaojan? Cože? Ne, to je ne-
možné. Jak se lam Kuropatkin octl? Nám se
řeklo, že se blíží... Doufali jsme, že ho dnes
nebo zejtra spatříme... Nač tedy ještě máme
doufat? Nač?
Generál prudce chodil po pokoji. Jeho
vzezření bylo strašlivé.
— Kolik lidí bylo u Ljaojanu? Míň než
Japonců?
—Síly téměř rovné, generále ...
— A přece naši ustoupili? Co se to děje
A co baltická eskadra?
— Vypravuje se.
— Kde je ted?
— V Libavě, generále,
— V Libavě? V Libavě? — vykřikl ge
nerál, chytiv se za hlavu. — V Libavě! Bože
co nám zbude, než dostati se jednoho krásného
dne do Nagasaki jako zajatci! Vždyť už ne-
můžeme déle odolávati... Nemáme nábojů !
Stačí ještě na jediný útok. Nemáme pum urči-
tého kalibru. To je hrůza! Jsme odhodláni, bi
se do konce, a teď nemáme ani naději na zá
chranu! Můžeme už jen leda oddálit kata
strofu . ..
A generál, prudce přecházeje, opakova
stále rozechvěným hlasem: „Ljaojan. ..“. „V Li-
bavě!..
Hrdina portarturský usedl těžce do křesla
vedle psacího stolu. Sevřev rukama hlavu, za
díval se na jediný bod, jakoby měl vidění ...
Zatajili jsme všichni dech: před námi by
Titan, na něhož se svalila hora ...
Stesselj stále věřil, že pomoc přijdese
strany souše i moře.
A pojednou všechny naděje se sřítily!
Vitgeft
Semetí
Stesselj
Japonec
Port Artur
Libava
Nagasaki
Titan
23
article
Téhož dne pozván pan Semefte ke gene
rálovi na oběd. Byly přítomny i dámy, žena
i dcera Stesseljova.
Oběd, spartansky prostý: chléb ze rži
beefsteak z koňského masa, rybné konservy.
rýže, švestky. Nápoje: chlebový kvas a čaj.
Obědvalo se s doprovodem „bilevn
hudby“. Bylo slyšeti výbuchy, hvizd granáto-
vých střepů.
Nedaleko kdesi praskla puma. Z okenjí
delny sypou se střepiny skla.
Paní Stesseljová zavolala sluhu a klidné
jakoby se nic nestalo, poručila vše sméstí.
Slečna Stesseljova s úplným klidem nalé
vala čaje.
— Už tomu přivykly! — vysvětlovaí
s úsměvem generál.
A obrátiv se k ženě, dodal
— Budeme musit zalepit okno papírem
Semefte
Stesseljová
Stesseljův
24
article
To už nám po třetí rozbili okna. Nestojí za to.
dávat je znova zasklít...
Co hořkosti znělo v těch prostých slovechl
Deset minut po obědě byl generál Stessel
na koni. Jel obhlížet hradby.
V pevnosti byla veliká zásoba vodky, byl
by jí stačilo na rok, ale na rozkaz generálův ne
vydáváno jí vojsku.
Důstojníci za to měli hojnost vodky, likéro
i šampaňského.
O smrti mluví se v Port Arturu jako o ně
čem, co nestojí ani za řeč.
— Dnes byl zabit X. — hlásí někdo.
— Ah?
A to je všechno .
Semette seznámil se také s generálem Ba-
lašovem, v jehož rukou byla soustředéna všecka
zdravotnická opatření pevnosti.
O „svých“ skladech a o „svých“ nemoe
nicích mluví Balašev rád a s jistou hrdostí.
Na sestě k nemocnici viděl francouzský no-
vinář náslodující výjev:
Mladá dívka uči se jizdě na velicopeduza
pomoci mladého důstojníka. Tu, tam dopadne
granát — vybuchne. Zvedl se prach, třísky litají
na všechny strany, ale mladí lidé klidně dál se
věnují své práci.
Po kolejích, nedávno položených, jede
malý vagon s náboji. Je ze zadu tlačen vojáky
v předu zapřažen krásný kůň. Až neobyčejně
krásný! Novinář je u vytržení.
— To je kůň z círku! — vysvětluje Ba-
lašov — Za rekvisice koní sebrali majiteli cirku
25
article
všechny koně. Každý po 2—0000 rublů. Ma-
jitel cirku se hořem zastřelil ..
Semette a Balašov došli k velké, těžké
bráně. Nad ní terassa s praporem Červeného
kříže.
— Podívejte se na panorama s terassy! —
vybízel generál... Už se dlouho odsud nebu-
deme dívat! — dodal melancholicky.
Hned po těch slovech ohlušující výbuch.
Z massivné brány sype se kamení.
Semette a Balašov vešli do skladiště. Stolní
i kuchyňské náčiní, nábytek, pokrývky, vata,
obrazy atd. Všeho získáno rekvisicí.
— Když jsem přibyl do pevnosti, nebylo
ničeho. Skladiště byla prázdná a už byla válkal
Představte sil
V jiném skladě zásoba berlí, umělých
nohou, rukou. Dále skladiště vozů. Občanům
sebrali vozy, kočáry, bryčky, vše předělali n
vozy pro raněné.
A konečně — dílna rakví ...
— Mám jich denně 80 kusů v zásobě —
zasmušile kývá generál. A ještě to nestačí . ..
A generál v zamyšlení vedl hosta ještě do
kasemat. Balašev je přizpůsobil za nemocnici
pro koně. Raněné koně léčili ee nejpečlivěji:
vždyť to byla poslední naděje. Vědělo se už
dávno, že nadejde chvíle, kdy kousek koňského
masa bude pochoutkou, drahou pochoutkou.
A chvíle teď nadešla.
Jízda zrušena. Kozáci zařazeni do pěcholy
koně odvedeny — k řezníku! Smutně loučili
se kozácí se svými koniky. — Než tíha posled-
ních chvil obležené pevnosti i ten odpor v nich
B. P.
zlomila ...
Semette
Balašov
Kozák
Ma