5
article
vpřed jako ve snách, nevědouce, kam jsme nohy
kladli. Ve vlhké a chladné mlze, po kolena ve
sněhu se brodíce, vystupovali jsme nahoru
spouštěli se do hlubokých jam, kdežto s roz
třesených námi větví sypaly se na nás skle
něně jehly.
Bylo to putování, jaké se líčí v báchorkáel
o vilách. Každý z nás zdál se druhému bílým
přízrakem a vše kolem mělo přízračný ráz.
Konečně jsme spatřili černý předmět na
dně úzké hlubiny: to byl Pegasus.
Sedél na bobku, svěsil hubu a před sa-
mým jeho nosem, v těsném rámci mezi dvěm
žulovými balvany ležela mrtvá liška. Zalezlado
tohoto místa a tam pošla. Pegasus nemohl se
k ní dostat. Proto nás k tomu místu štěkotem
přivolal.
Jednou na honbě Pegasus byl kousnut
liškou, tak že mu navždy zůstala hluboká jizva
nad pravým okem. Šest hodin potom, jak po
lišce vystřelili, Pegasus ji ještě živou vyslídil
dal se s ní do zápasu na život a na smrt.
Ještě si vzpomínám na jeden případ.
Byl jsem kdysi pozván na honbu do Offen-
burgu, městečka nedaleko Badenu. Honba nále-
žela společnosti pařížských sportsmenů; zvěře
bylo tam hojně, zvláště bažantů.
Vzal jsem sebou Pegasa. Bylo nás všech
patnáct myslivců, mnozí měli výtečně psy,
z větší části čistého, anglického plemene. Pre-
cházejíce z jedné nadháňky k druhé, postupo-
vali jsme v přímé linii po délce lesa; na levo
šířilo se ohromné, pusté pole, v jehož středu,
asi pět set kroků od nás povznášela se nevelká
skupina uschlých kmenů.
Najednou Pegasus pozdvihl hlavu, větřil
něco ve vzduchu a šel rozvážlivým krokem
přímo k této vzdálené skupině uschlých, těsně
vedle sebe stojíeích kmenů.
Pegas
Pegas
Offen
Baden
Pre
6
article
Zastavil jsem se a vybídl pány myslivce,
aby šli za mým psem, neb jsem byl jist, že
něco vypátral. Ostatní psi přiběhli, začali se
vrtět a čenichat po zemi, ohlíželi se — ale ni-
čeho nevětřili, kdežto můj pes, nestaraje se
ostatní, pořád rovně v před kráčel.
»Nejspíše skrývá se tam v poli zajíc «, řek
mi jeden Puřížan.
Ale po zevnějšku a celém chování mého
Pegasa jsem viděl, že to nebyl zajíe a znovu
jsem vyzval pány myslivce, aby šli za mnou
»Naši psi ničeho nevětři«, mínili všickni
»jistě se váš pes mýlí.«
Pařížští pánové neznali ještě měho Pegasa
Neřekl jsem jim ani slova, nabil svou ruč
nici a kráčel za Pegasem, jenž zřídka, kdy
jaksi kradmo, na mne přes rameno se podíval
Konečně jsme přišli ke skupině usehlých stromů
myslivci se zastavili a vzdálí na mne hleděli
Nu, Pegase, myslil jsem si, jak veliká t
bude hanba, vrátíme-li se s prázdnýma rukama ?
Ale v tom okamžení vzneslo se do vzduchu
s ohlušujícím povykem aspoň deset bažantů.
z nichž jsem k veliké své radosti dva zastřeli
— což sé mi často nestává, neb jsem jen pro
střední střelee.
»Hledte, páni Pařížané, to jsou vaši čisto
krevní psi.« Vrátil jsem se k společnosti se za
střelenými bažanty v rukou. Na Pegasa se sy
paly komplimenty a na mne též. Nejspiše zári
můj obličej radostí, kdežto Pegasus pochval;
nijak nedbal, ba ani si nezakládal na sve
skromnosti.
Bez přepínání mohu tvrdit, že Pegasus vě-
třil koroptve na sto, ba i na dvě stě kroků.
Přes své poněkud líné hledání byl obdívuhodný
ve své práci, jako pravý stratég.
Nikdy nesvěsil hlavu, nikdy nečichal k sto
pám, nikdy nečenichal sprostým způsobem
k půdě — větřil s nosem vysoko pozdviženým
honbu pěstoval dans le grand style, la grand
maniěre, jak se vyjadřuji Francouzi.
Na honbě jsem se ani s místa nehnul, st
čilo jen na něho pohledět.
Pařížan
Pegas
Francouz
Pegas
7
article
Vždy jsem měl velkou radost, kdykoli jsem
honil s lidmi, kteří Pegasa ještě neznati; nemi-
nulo půl hodiny a již bylo slyšet výkřiky : »T
je pes! To je pravý professor !e
Nemusil jsem ani úst otevřít, pohled mo-
stačil, aby mi rozuměl. Intelligence byl ne-
obyčejné.
Jednoho dne ztratil se mně v Karlsruhe.
kde jsem zimu trávil, ale za čtyři hodiny by
v Baden-Badenu, kde mne v slarém bytu vy-
hledal. Jakou měl Pegasus hlavu, ukazuje tento
případ:
V okolí Baden-Badenu vzteklý pes pokousa
člověka a policie ihned nařídila, aby všem psům
bez výjimky byl dán náhubek. V Germanii tyto
rozkazy plní se přísně — a tak dostal mů-
ubohý Pegasus náhubek. To mu bylo velmi ne-
příjemné; ustavičně si stěžoval t. j. sedl si na-
proti mně a hned štěkal a kňučel, hned mi po-
dával tlapu — ale nic naplat, náhubek musi
nositi.
Jednou přišla ke mně má domácí paní
vypravovala mi, že Pegasus včera se osvobodi
od náhubku a že jej zahrabal.
Nechtěl jsem tomu věřit, než za několik
minut domácí paní přicházi znovu a šeptem mne
vyzývá, abych šel s ní.
Šel jsem s ní na schůdky před domem —
a co vidím
Pegasus s náhubkem mezi zuby kráčí po
kradmu, jako na špičkách po dvoře, vkročí do
kolny a začíná vyhrabávat v koutě tlapami zemi
— a vyhrabav dostatečnou díru, položil don
náhubek a zasypal jej pečlivě zemí. Bezpochyby
myslil, že takovým způsobem navždy se zbav
protivného náhubiku.
Jako téměř všichni psi neměl rád žebráky
a špatně oděné lidi, avšak dětem a ženám nikdy
neublížil. Ale zvláště nedopouštěl, aby odnášel
někdo něco z domu. Viděl-li, že někdo něeo
nese na ramenou neb v ruce, tu hned se V něm
vzbudilo podezření — a běda bylo spodkům
podezřelého a konečně i měmu měšci.
Pegas
Karlsruhe
BadenBaden
Baden
Pegas
8
article
Mnoho jsem musil za něj platit penězh
Jednoho dne slyšel jsem ze své zahrady
volání o pomoc. Vidím za dvířkami člověka
chudobně oděného s rozervanými spodky. Před
dvířkami stál Pegasus v pose vítěze. Člověk
trpce si stěžoval na mého psa a křičel . . . Ale
kamenníci, kteři na druhé straně ulice prcovali
vypravovali mi s hlasitým smíchem, že člověk
ten utrhl v zahradé jablko a že teprve potom
Pegasus na něj se vrhl.
Opravdu, byl povahy drsně a surové, ale
ke mně byl příchylný a oddaný do něžnosti.
Matka Pogasova byla svého času znamení
tost a rovněž velmi surová; nelichotila se an
k svému pánu. Bratři a sestry též vynikali na
dáním, ale z četných potomků ani jeden nemoh
se s Pegasem měřiti.
Roku 1870 byl ještě výborný, ačkoli velm
brzo se unavoval, ale r. 1871 stala se s ním
veliká změna. Myslím, že byl stižen změknutím
mozku; intelligence jej opustila a nelze říci, že
byl příliš stár, bylo mu všeho všudy devět let
Pro mne to byla velká bolest, když jsem
viděl tohoto velkolepého psa, jak znenáhla blbě
Na honbě jal se buď bez cíle hledat zvěř nebo
běžel vpřed v rovné čáře, svěsiv hlavu a ocas,
nebo se zastavil a hleděl na mne napnutě a tu-
pým zrakem, jakoby se mne tázal: Co se to
děje se mnou?
Sic transit gloria mundi!
Žije ještě u mne na odpočinku, ale to ji
není dřívější Pegasus, jest to ubohá rozvalina
Loučil jsem se s ním ne bez zármutku.
»S bohem, můj nevyrovnatelný pse!« mysli
jsem si při tom. »Nikdy nenaleznu přítele jak
tebe, nikdy na tebe neza pomenu.«
Pegas
9
article
Zázrak.
Zázrak.
Giroteska.
10
article
Otevřeným oknem bylo slyšet obvyklý ruch
nádvorní. V tiché štěbetání kuřat, kejhání hus
a pronikavý kvákot kachen se mísilo občasné
kdákání slepic, zakokrhání kohoutí a vrkání ho
lubů. Jen někdy zastěkal kdesi za stavením pes
nebo ozvalo se táhlé, mručivé zabučení z chléva
jemuž odpovídalo liné řičení ze stáje.
Ale hlasu lidského starý Onderka, nehybně
sedící u stolu a upírající mdlé oči ke stropu,
dosud nepostřehl, ač dával si na to dobrý pozor
po celou tu dobu, co již jeho žena modlila se
ze své staré modlitební knížky. Čekal, že snad
starý Hvížďal si k němu odpoledne zaběhne
že spolu půjdou si sednout k Ostravici na be-
sedu, ale ten dle všeho odešel dnes také n
pouť do města. Onderka si mimoděk povzdechl
a napadlo mu, jak jsou různí lidé na světě.
Ten Hvižďal, dědek plesnívá, je o tři léta starší
než on, lazar ubohý a přece běhá stálo jako
čamrda. Snad má rtuť v sobě ten člověk! Toho
ani paličkou neutlukou ...
Stařík ještě jednou zavzdychal a potom
pomalu, aby si nezpůsobil bolesti v krku, otoči
hlavu k oknu, kde seděla jeho žena, zírajíc bez
přestávky do knížky, majíc nábožně sepjaty pod
deskami ruce a pohybujíc bledými, tenkými rty
Onderka se ušklibl, chvíli se na ni díval, alo
pak se již nezdržel a zahučel jako pro sobe
»Povídám — nech toho už — a dej m
trochu mléka !«
Stará Onderková ještě několikráte pohnula
pysky, potom zvedla vodnaté oči a mrzutě
odvětila:
»No, počkej přece — jen co se do
modlím !«
Staroch se zase tak ušklíbl:
»No, myslím, že to už dost dlouho trvá
Beztoho...« a mávl jaksi pohrdlivě rukou.
Onderka
Onderková
11
article
Stařenka však, narovnavši si brejle na žil
kovaném nose, zabodla do ného hnévivě zrak
zabroukala:
»No, no, no! Aby tak ne! Podívejme se
na neznaboha.! — Je nad hrobem a ještě s
nedá pokoje. No, no! To by byl zázrak!«
A rozčileně kývajíc hlavou sklonila oě
opět do knížky. Onderka jen hučel:
»Aby to čert vzal — aby to čert vzal —
aby to . . «
A náhle umlkl, neboť se mu zdálo, že na
dvoře se ozval lidský hlas. Napjal sluch a po-
znav, že se zmýlil, zamračil se. A hned zase
přepadla ho lítost, že tak tady musí sedět zbůh-
darma na výměnku a dívat se po celé hodiny
do stropu. Až mu v tvářích zacukalo, když po-
myslil, že bývaly také časy, kdy byl svěžím jo-
nákem, jako jeho syn, jenž dnes se ženou
s třemi dětmi byl na pouti v městě. Oh, to
byly jiné časy — ale ty již s vodou utekly —
a teď je tu stáří — stáří nad hrobem! Co byl
ten život? A co bude po něm? Ba, věru, toho
všeha my lidé nevíme a vědět to ani nesmíme
Kdo ví, zda by s námi nebylo ještě hůře . .
Stařec zavzdychal a bezděky se podívav
na modlící se starušku, pomyslil si, jak se časy
mění. Nyní to je vetchá babička, kost a kůže.
mrzutá a — to se zdálo Onderkovi být nejhorš
— hrozná modlářka! Či není to odporné, stále
jen se modlit, chodit do kostela a na procesí.
žmoulat v rukou růženec, věřit na všelijaké po-
věry — ch, čert aby to spral — což se tak
může lidský rozum pomást jen tak beze všeho?
Onderka
12
article
Beztoho všechno to dělá jen proto, aby dosáhla
blaženosti nebeské, kterou si představuje jako
nějakou hostinu. A zatím — kdo ví, co bude
po smrti . ..
Onderka pocítil neobvyklou slabost v celém
těle. Připadlo mu v té chvili, co se už v po-
sledních pěti letech nazlobil se ženou, chromou
na jednu nohu a stále doufající v zázračné
uzdravení. Ušklibl se při té vzpomínce a roz-
mrzele pozoroval stařenu, jež právě s povzde-
chem sklapla knížku a křižujíc se vstávala, za-
bodávajíc pohled do země, jakoby se dosud
nemohla vytrhnouti z posvátného ovzduší svých
modliteb.
»Tak už jdu!« pravila a odbelhala se do
kouta, kde v zástěnku za bílou plachetkou byl
chleba, máslo a mléko. Vzala hrnec mléka
nakrojený bochník chleba a postavila vše na
stůl. Byla nějak zamyšlena. Přistavila židli od
okna ke slolu naproti svému muži, jenž ji udi-
veně pozoroval, tázaje se sám sebe, zda není
to zázrak, že je nyní staruška tak najednou
usměvavá a spokojená. A ona, jakoby četlav
jeho myšlenkách, upřela naň oči a náhle se dala
do tichého hovoru:
»Jestli pak víš, starouši, co se mi zdálo
před chvilkou?« začala, mžikajíc očima.
Stařik poněkud jizlivě se podivil:
»Já myslil, že jsi se modlila !e
Slařenka klidně opáčila:
»No, modlila — jak by ne — ale na oka-
mžik to najednou na mne padlo — tak z čista
jasna — a už jsem klímala.« Stařenka se za-
razila a podívala se oknem. Ale hned zase po
kračovala, zadrhujíc chvilkami třaslavý hlas
»Tak se ti mně zdálo, že jsem šla k panence
Marii na svatý Hostýn — a ty že jsi šel se
mnou.« (Onderka sebou trhl, upřel oči s nepo-
chopením na stařenu, ale hned se zas upokoji
Onderka
Slařenka
Marie
svatá Hostýn
13
article
jejím úsměvem a složil hlavu v dlaně, poslou-
chaje jako ve snách hlas staruščin.) »A tu
Bystřice ti jde proti nám takový hezký panáček,
zastaví si nás a vyptává se nás, odkud že jsme
a tak dále. No — povídáme mu všecko — po-
vídáme a postěžujeme si na své stáří. A tu on
se zas tak usměje — mně už to bylo nějak
divné — a ptá se nás, doufáme-li, že nás může
panenka Maria uzdravit — —
Stařec nepozvedl hlavy a jen zašeptl:
»No — tak přece zázrak — —
Staruška se dozlobila:
»Tož dobrá — máš pravdu — nač ti to
všeeko povídám! — To by byl zázrak, abys
ty dostal rozum!« — A pro sebe pološeptem
dodala: »Aby tě pámbu nepotrestal ! Nevíš, c
stojí psáno: A modlitba víry uzdraví nemo-
ného a polehěíť jemu Pán, a jestliže v hříších
jest, odpuštěny mu budou — —«
Onderka, maje stále hlavu v dlaních, za-
vzdychal. Stařenka se naň úkosem podívala, ve
tvářích jí cosi změklo, sepjala ruce, pozvedla
oči ke stropu a chvíli se modlila. Potom po-
kračovala v přerušeném vypravování:
»No — já hned se zaříkala, že věřím . . .«
Staruška se opět zamlčela, zpytavě pozoru-
jíc muže. Potom se tázala s vyjasněnou tváříi
»Nu — starouši — co mysliš? Co s
stalo ?«
Když Onderka nedopovídal, klidně opako-
vala:
»Nu — co mysliš ?«
Stařec nepozvedl hlavy a jen jaksi těžce
zahovořil:
»No — já věru myslím — ano — my
slím — —
Ale bezpochyby myslil buď příliš málo nebo
příliš mnoho, neboť nedopověděl, co si myslí
zamlkl. Jen hlava mu ještě níže poklesla.
Marius
Onderka
Bystřice
14
article
»Chudinka — musím ho potěšit — bez
toho dnes je tak dobrý — ani se nehádá!«
pomyslila si Onderková a nahlas téměř zvolala
»No — to budeš mit radost — —«
Opět se zarazila, neboť se jí zdálo, že sta-
říček tak podivně zachrčel. Ale když se to ne-
opětovalo, pokračovala:
»Ten panáček se tak usmál a pravil: Kdo
v boha doufá, toho bůh vyslyší! Jděte jen
v pokoji zase domů, poněvadž by vám cesta
nahoru k hostýnské panence Marii uškodila. Ale
až přijdete ke kříži u Ostravice, poklekněte
pomodlete se ! — To řekl a zmizel — —«
Staruška dopověděla a blaženě se usmí
vajíc, spíše pro sebe si zasteskla:
»Ach, věru — trudný ten živoť náš —
což by se nemohl bůh smilovat? — Mnoho
jsem se prolo namodlila — ale byl to přec
jen zázrak — — víď, starouši ?«
Chtěla, toužila po tom, aby jí staříček
řekl, že všecko je u boha možné. Ale staříček
neodpovídal. Zasmušila se a naklánějíc se nad
stůl, dodala smutně:
»Což bys nechtěl, aby se ti ulehčilo ?«
Když staroušek dosud se neozval a stále
jen hlavu měl v dlaně zabořenu, pohněvalase
a prudce vstávajíc zahubovala:
»No, no, no — to by byl zázrak, abys
ty jednou něco uznal! Starouši, slyšíš — že
by to byl čirý zázrak!«
Došta k nemu, vzata no za rameno
trhla jím. Poklesly mu ruce a hlava dopadla
těžce na stůl, že chléb a hrnec mléka na něm
povyskočily a dřevěná deska dutě zadrnčela.
Venku právě kohout zakokrhal a holubi zavr-
kali. Stařenka zalomila rukama, neboť poznala
že její staroušek už výchládá. A hlavou jí pro-
létlo, že se mu ulehčilo i bez zázraku.
Jan Havlasa.
Onderková
Marie
Došta
Havlasa
kříž u Ostravice
15
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Dudování pomníků.
Praha má až dosud žalostně málo pomníků
a následkem toho také málo zkušeností. V jiných
velkých městech, kde budují četné pomníky
stát, městská zastupitelstva, sbory sestoupivší se
k tomuto účeli, ba i štědří soukromníci, nabyli
leckdy již zkušeností velmi nepříjemných, že
ten který pomník, jenž měl býti ozdobou pro-
stranství, na němž postaven, působí dojmem
nikterak pěkným, ačkoliv při soutěži o návrhy
na pomník, model toho kterého umělce vyvolal
nadšený obdiv. Nebude snad právě nyní od
místa, poukážeme-li na prostředek zcela jedno-
duchý, kterak stanoviti nejvýhodnější rozměry
chystaného pomníku, aby co nejlépe přiše
k platnosti, podle článečku, uveřejněného
v prvním čísle nového ročníku časopisu »Věda
a práce«, jenž vyznamenává se obsahem rovněž
rozmanitým jak zajímavým.
Naše královská Praha chystá se budovati
v nejbližších letech několik velkých pomníků.
Jedná se o pomník Palackého, Husa, sv. Václava,
jakož i o výzdobu Františkova mostu při vstupu
od Národního divadla.
Zdařilé provedení jakéhokoli sochařského
díla jest však závislo na mnohých okolnostech.
Palacký
Hus
svatý . Václav
Františkův
Praha
národní divadlo
16
article
Předem jest tu ovšem projekt sám bez ohledu
na soulad s místem, na němž má býti postaven,
vedle toho však neméně na váhu padá rozměr.
jímž má býti proveden, jakož i soulad s okol-
ními stavbami nebo sady.
O umělecké ceně návrhu rozhodují odbor-
níci, k posouzení jeho povolaní. Avšak i nej-
dokonalejší umělecký výtvor může se naprosto
minouti s kýženým dojmem, není-li proveden
vhodným rozměrem, anebo není-li náležitě
umístěn.
O rozměru rozhoduje přirozeně prostor, na
němž se dílo postaviti má. Postaviti na veliké,
volné prostranství pomník malý, bude působiti
titěrně; naopak přoplniti malý prostor velkým
výtvorem, nechť již sochařským neb architekto-
nickým, bude působíti rovněž nevýhodně, poně-
vadž se jednak příliš mnoho volného prostoru
zabere a pomník pak postrádá patřičného okoli,
jednak nezbude dosti místa pro přehled celého
díla a tím utrpí dojem celkový. Nalézti pak
pravou míru pro zamýšlený pomník jest věci
velmi nesnadnou, má-li umělecké dílo v celku i
v podrobnostech co nejdokonaleji vyniknouti
Konečně záleží neméně na šťastné volbě prů
čelí, pozadí a všeho okolí, jež umělec již pře-
dem při hotovení svého návrhu musí v roz-
počet vzíti.
17
article
Dosud dělo se to zvláště výkresem, čá-
stečně rozměřením půdorysu na vykázaném pro
storu, nezřídka pak dokonce i modellem, jeho-
zhotovení vyžaduje vždy mnoho práce, času
nákladu. Na konec pak nepodařilo se mnohdy
dílo přece žádoucí měrou, jak jsme toho byl
svědky s modely lvů na mostě Františkově.
Proto víláme návod Bartholdiův pro vyše-
třování dojmu, jejž učiní zamýšlený pomník na
místě, na němž má býti zbudován.
Přistroj Bartholdiův zakládá se na perspek-
tivním zření, jímž se nám malý nákres pomníku
ve skutečné velikosti promítá na stavební místo
a na celé okoli budoucího pomníku. Ano, ku
provedení tohoto šetření není ani zvláštního při-
stroje zapotřebí, vždyť leckdy vyšetřuje umělee
umístění pomníku pomocí deštníku. Rovněž
dobře hodí se k tomu hůl nebo lať, jestližeji
jenom vhodně uživáme.
Bartholdiův
Františkov
18
article
Bartholdi sám dává návod k tomu vyšetřo-
vání těmito slovy: »Zhotovte malou fotograíii
navrženého pomníku podle modelu, jejž vhodně
a effektně osvětlíte. Tuto fotografii omalujte
barvou materiálu, z něhož má býti pomník
zhotoven. Po tě vyřízněte obrázek podle obrysů,
jako si děti vystřihují papírové vojáčky
podlepte ji na malý násadec dřevěný nebo
též drátový, jenž by se pohodln
mezi prsty držeti dal. Odeberte se s dělníkem
na prostor, na němž se má pomník vztýčiti.
Vedle stavebního místa postavte dělníka, jenž
v ruce drží svislou tyč, na metry rozdělenou.
Sami postavte se v náležité vzdálenosti před
ono místo a divejte se poděl hole nebo tyče.
kterou ke tváři podobně přiložíte jako střelee
pušku při střílení. Konec její přiložte ke tvář
asi o tolik níže pod oko, jak vysoký jest ná-
sadec vašeho vystřiženého obrázku. Díváte li se
pravým okem, vezměte násadec ten mezi prsty
levé ruky a pošinujte obrázek poděl tyče tak
dlouho, až se vám objeví obraz pomníku na
příslušném místě, kde státi má, a v té velikosti,
která se vám zdáti bude nejvýhodnější. Chcete-li
viděti sochu menší, pošinujte obrázek do většl
vzdálenosti od oka, chcete-li ji zvětšiti, přibližte
obrázek k sobě.
Barthold
19
article
Je-li správná velikost pomníku stanovena,
zjistíte snadno na postavené tyči, jak vysoká má
býti socha, po případě její podstavec, z čehož
se skutečná velikost celé sochy snadno vypočítati
dá. Nemáte-li po ruce pomocníka, můžete téhož
cíle prostým výpočtem dosíci. Změřte co nej-
přesněji vzdálenost obrázku od oka na holi,
kterou v ruce držíle, pak změřte vzdálenos
svého stanoviska od místa, na něž jste pomní
promítali; kolikráte jest prvá vzdálenost ve druhé
obsažena, tolikráte bude nutno obrázek zvětšiti,
aby nabyl vhodné velikosti pomníku.«
K vyšetfování hodí se sbalený deštník
velmi dobře, poněvadž se do látky dá hrot
drátu snadno zatknouti. Chceme-li si však po-
říditi k tomuto šetření přístroj dokonalejší, užij-
me oblé tyčky a zahněme drát (poněkud delší
do smyčky, která vlastní pružností bude na n
v kterémkoli místě držeti. S takovýmto při-
strojem může pak postupně libovolný počet
osob totéž pozorování opakovati, tak že na př.
určená k tomu komise může na místě své roz-
hodnutí učiniti, aniž by bylo obavy, že by se
později dostavilo sklamání z nezdaru.
Bartholdi uvádi ze svě vlastní zkušenost
řadu připadů, kde se mu tento jednoduchý při
stroj skvěle osvedei. Uzil ho při buďovanr pa-
láce na Longchamps v Paříži, musea uměleckého
v Marseillu, kde šlo o přestavbu celého křídla
sochy Svobody v přístavu v Novém Yorku,
která se vypíná do výše 85 m. a Iva v Bel-
fortu, 14 m. vysokého a 24 m. dlouhého.
Všude bylo možno po předběžném vyšetření dle
naznačeného způsobu přikročiti s bezpečností
přímo k budování jmenovaných staveb.
Doporučujeme co nejvřeloji osvědčený tento
způsob všem umělcům, architektům a korpora-
cím, které hodlají monumentální stavby a pom-
níky budovati, aby ho neopomenuli užíti na
prospěch svůj i dila podnikaného.
Barthold
Iva
Paříž
Marseille
Nový York
Belafort
20
article
= Převozné lidové kuchyně. Z Moskvy se
oznamuje: Se sympatickou energií pracuje společ
nost pro zvýšení střídmosti mezi lidem horlivě na
dosažení svých cílů, při čemž nalezá v chudinských
kuratoriích jednotlivých okresů města, jakkoliv mají
obmezené prostředky, ochotného přispění. Tak na p.
v poslední době se rozhodla, že zřídi převozné
kuchyně pro lid a uvede je v činnost již příštiho
měsíce především v oněch okresech, kde je soustře-
děno tovární dělnictvo. Za zcela malou náhradu
bude chudým lidem poskytnuta příležitost, opatřiti
si zdravý, čistý oběd a kdo zná poměry, v jakých
žijí dělníci, zejmena ti, kdož pracují na ulicích
uzná plně dobrodiní těchto převozných kuchyní, jež
již dávno byly nutností. Postupně hodlá zříditi spo-
lečnost takovéto kuchyně také v jiných částech
města.
Moskva
21
article
= Mecenáš v nesnázích. Z Londýna se
oznamuje: Ředitel opery Manners vypsal dvé ceny
po 250 l. št. pro anglického a cizího skladatele nové
opery. Když se mu podařilo se značnými obtížemi
sestaviti mezinárodní porotu, dočkal se nepříjemného
překvapení. Dříve ještě, než vypršela lhůta konkursu,
dávají uchazeči o cenu štědrému řediteli v časopi-
sech na srozuměnou, že cena 250 1. št. jest směšně
nedostatečná, že za jakékoli librelto musejí zaplatit
dvě třetiny této sumy napřed a že tudíž, i kdyby
cenu dostali, měli by z ní pramálo. Mannera však
nespokojencům rovněž v časopisech statečně odpo-
vídá. Přípomíná, že cena, již dostal Mascagní za
svou »Cavallerii«, činila toliko 80 1. št. a že dílo
cenou poctěné, k jehož provedení se zavazuje, autory
bohatě odškodní. Nabízí konečně uchazečům o cenu,
že jim dodá libretto zdarma. Tím však jsou ucha-
zeči teprve jak náleží popuzeni. Poněvadž v každé
z obou kategorií lze získati toliko jedinou cenu,
musili by prý ostatní uchazeči o cenu hoditi svoje
dílo do ohně, poněvadž libretto právě náleží Manner-
sovi. Nebohý Mecenáš neví nyní kudy kam. Na
místě, aby povzbudil hudební genie, mohl klidně
oněch 500 I. št. odkázati nějakému dobročinnému
účelu. — Ak tomu bývá výsledek takovéto umě-
lecké soutěže mnohdy dosti pochybný, jako se stalo
v posledních letech několikráte v Německu, kde opera
cenou poctěná skvěle propadla.
Manners
Manner
Londýn
Německo
22
article
= Nejnovější pařížská zábava. Po líném
netečném klokanu vysvičeném na zápasníka pěstmi
jenž dosáhl jen skrovné pochvaly, nastoupil nyní
strašný krokodil. Ve velké zábavní místnosti »Olym
pia« produkuje se každého večera dokonce 40 kro-
kodilů. Uprostřed vodní nádržky jede jakýsi muž na
čemsi, co by mohlo býti krokodilem a drží mísu
s kousky masa. Krokodilové ne právě příliš velcí ob
klopují jej, ženou se k němu a lapají kousky masa.
jež jim hází, svými příšernými tlamami. Krokodilové
jsou ochočeni, takže divadlo není tak příšerné, jak se
diváku jeví. Dámy v diváctvu dostávají husí kůži.
vyrážejí ze sebe zděšené výkřiky a mezi tím také
trochu se smějí. Celé hlediště je rozčileno, výkřiky
rozléhají se ze všech koutů. Úspěch jest velkolený.
Tímto rozčilujícím divadlem končí program večera
Ostatně tato nejnovější novinka v oboru krotitelském
není nikterak hezká.
= Eloktrické poštovní vozy. Francouzská
správa pošt a telegrafů zavedla v poslední dob
v Paříži na zkoušku automobilu s elektrickým po-
honem, aby zprostředkovala dopravu dopisů mezi
jednotlivými poštovními úřady. Bylo učiněno opa
tření, aby vůz konal službu v nejrůznějších částech
města, jak na ulicích zcela rovných, tak i při větším
neb menším stoupání a výkonnost vozů zkoušena
i v oněch částech, kde panuje největší nával chodců.
Paříž
23
article
Šlo především o to, zjistit, zdali předepsaný nyní
čas jízdy poštovních vozů může býti zkrácena
o kolik. Výsledek pokusů byl, že podnikatel, jenž
opatřuje potřebné vozy pro poštu, již nyní žádal
státního podsekretáře poštovnictví, aby mu bylo do-
voleno, nahraditli veškeré povozy s potahem koň-
ským vozy motorovými.
= Mzdy a služné v Anglii nejsou vždycky
tak vysoké, jak se namnoze na pevnině zdá. Doka-
zuje to následující případ: Představenstvo jakés pra-
covny na venkově hledalo v insertech v novinách
»silnou ženu ku praní prádla a též k mytí podlahy«.
Jakožto mzda nabízeno bylo 20 1. št. ročně při celém
zaopatření. Mezi ne příliš četnými nabídkami nale-
zala se též následující: »Ctění pánové! Z návěští
v »Cambridge Daily News« zvěděla jsem, že hledáte
pro svoji pracovnu silnou mladou ženu jako pradlenu
a k mytí podlahy. Jsem přesvědčena, že bych do-
vedla úplně vyhovět. Jsem 22letá a vždycky jsem
ráda pracovala a mimo žádané práce mohla bych
obstarávati také vaření a sice ke spokojenosti před-
stavenstva i okresního úřadu a což důležitější než
všecko ostatní, ke spokojenosti chovanců, neboť se
znám důkladně v kuchařském umění. V náboženském
ohledu nejsem příliš vybíravá a mohla bych se při-
způsobiti všem vašim požadavkům, neboť obeuji rovněž
bohoslužbě církve anglikánské jako náboženským cvi-
čením »armády spásy«. Na královské hudební kolleji
odbyla jsem s úspěchem kurs a mohla bych tudiž,
když nebudu zaměstnána praním a mytím, obveselo-
vati chovance hrou na piano, housle, banjo (čer-
nošskou kytaru), mandolinu, kytaru, harmonikua
tamburinu. Na veškeré tyto nástroje dovedu hráti
zcela snadno a pěkně. Na bicyklu dovedu rovněž
jezdit a s radostí použila bych prázdné chvíle, abych
mladé i staré chovance vyučovala tomuto umění.
Anglie
Doka
Cambridge
Daily News
24
article
Mohla bych vyučovati též úřadníky, ba i členy
představenstva.« — To je snad dosti za 20 lib. št.
ročně.
= Zápas hada s býkem. Čtrnáctidenník
»L'Étoile du Sud« v Rio de Janeiro, jediný fran-
couzský list, vycházející v Brasilii, přináší následu-
jící podivnou historii. V nitru Brasilie vyskytuje se
dosti často had sukury, jenž dovede žíti rovněž ve
vodě jako na zemi. Není jedovatý, avšak jeho veli-
kost — dosahuje délky 20 metrů a více — jakož
i jeho síla činí jej nebezpečným pro mnohá zvířata,
ba i pro lidi. V Minas Geraes byl onehdy farmář José
Anastacio nedaleko Monte Bello očitým svědkem podiv-
ného zápasu mezi sukurym a mladým býkem. Když se
farmář se svým koněm dostal k místu u řeky, jež svou
přirozenou polohou hodí se k napájení dobytka, spatřil,
kterak had sukury snažil se zmoci mladého býka.
Obrovský had měl ovinutý ocas kolem pahylu stromu,
vyčnívajícího nad vodu, držel tlamu býka a snažil
se strhnouti jej do vody. Pokaždé, kdykoli se býk
ocftil při samě vodě, učinil býk zoufalý pokus a po-
dařilo se mu couvnout o několik kroků. Sukury pak
natáhi svoje pružné tělo, aby poskytl oběti místaa
unavil ji. Když farmář zpozoroval, že vysílený býk
konečně přece musí podlehnout a býti stržen do
vody, sestoupil s koně a přesekl velkým nožem hada
na dva kusy, při čemž hlava hadova zůstala zakou-
snuta do čela býkova. Avšak toto šlechetné zakro-
čení bylo by se mu málem zle vyplatilo, neboť býk,
rozjitřený bojem, vrhl se na svého zachranitele, je-
muž se však na štěstí podařilo skoliti útočníka vý-
střelem z dlouhé lovecké pistole. Had měl délku9
metrů.
Sud
Anastacio
Rio jít Janeiro
Brasilia
Minas
Monte Bello
29
article
Kapesní kuiha
pro strojníky
Kapesní kuiha
pro strojníky
stavitele, inženýry, žáky prů-
myslových škol.
Napsal professor prům školy n. Holeček.
S 422 obrazcl, 744 str. Cena zl. 4.50, váz. zl. 5.20.
Mechanika. Vytápění a větrání. Pece parních kotlůá
Části strojové. Parní kotle a stroje. Motory. Větrn-
a vodní kola. Turbiny. Žentoury. Čerpadla. Dmycha.
dla. Hutnictví. Stroje obráběcí. Zdvihadla. Dráhy pro-
vazové. Železnice. Parní kotle a stroje. Turbiny. Mosty.
Stavitelství. Mlynářství. Pivovarnictví. Lihovarnictví.
Cukrovarnictví. Hutnictví. Elektrotechnika a jiné.
Holeček
Turbin
Most