3
masthead
22. prosince 1907. Číslo 353
4
article
Lékařská hlídka.
Lékařská hlídka.
Ušní choroby a školní lékař.
Povinnosti školských správ Jest netoliko
péče o duševní vzdělání dětí, nýbrž též ochrana
zdravi jejich. Učenost sebe větší nemá ceny.
bylo-li zdraví zničeno. Nejširší vrstvy lidové
mají veliký zájem o to, aby dítky vyspěly du-
ševně co nejvice, při tom však vroucí tužbou je-
jich jest, aby svěžest dítek zůstala neporušena.
To přání rodičů musí býti mocnou pobídkou
školským správám k obzvláštní opatrnosti a ke
enaze zlepšení hygieny škol.
Školní lékař jest uznanou nutností ve škole
Dbčasná prohlídka dětí jest nezbytna a to tím
více, když právě věk dětský jest zvlášť náchylný
k chorobám nojrůznějším. Lékař jest nepostráda-
telný ve škole. Tak velí příkaz lidskosti.
S mnohébo hlediska prospěšna jest školním
dětem péče lékařská. K tomu, co zasluhuje ve
škole pozornosti lékařovy, řadí se také slu ch.
Lékař jako znatel chorob ušních a poruch slu-
chových jest ve škole na svém místě. Proč?
Jest potřebí dohlédnouti, zda sluch jest správný
a není-li porušen. Tím nechci říci, že by sluch
trpěl někdy učením a námahou školní, jak tomu
jest někdy u zraku, když u očí s vrozenou ná-
chylností zhoršuje se krátkozrakost přílišnou
prací zrakovou. Něco podobného u sluchu není
přece však nutno jest všímati si sluchu stejnou
měrou a to proto, poněvadž sluch bývá přečastc
v nebezpečí pro spojení ústroje svého se soused-
stvím. Nad to choroby ušní stávají se často osud-
nými.
Jest tedy úplně oprávněný požadavek: kaž-
dé dítě budiž občas lékařem prohlédnuto, jeho
sluch budiž řádně vyšetřen, uši zevrubně pro
zkoumány, aby žádná porucha neušla pozornosti
lékařově. Choroba musí býti postřehnuta, doku
jest v začátcích, neboť jedině tenkrát dá se oče-
kávati úspěch od zavedené léčby.
5
article
Jest jisto, že mnohé dítě neví ničeho
špatném svém sluchu, netuší, že neslyší tolik,
kolik má slyšeti a to proto, poněvadž nemá k to-
mu schopností. Vždyť ani mnohý dospělý člověk
nemá a neumí si učiniti úsudek o tom, zda
sluch jeho jest správný; neví, že šepot má se
slyšeti na 10 m a nepříliš hlasitá mluva na 100
metrů. Jakmile to není známo, potom nemůže
býti patrna nedoslýchavost, dokud jest menšího
stupně a dokud není do očí bijící. Slyší-li díte
méně,eni mu to podivno, ani nápadno, nepoza-
stavuje se však nad tím také ani ten, komu dítě
bylo svěřeno. Není k tomu příčiny, mysli si.
Přec dítě na otázky odpovídá, projevuje pozor-
nost a dbalost, zkrátka podává stále výmiuvný
důkaz o tom, že slyšl. A přec tomu tak nent.
Dítě sice odpoví, nestane se to však tak rychle
a hbitě, jak u jiných; zdá se, jako by dlouho
uvažovalo o způsobu vyjádření se, jakoby těžko
chápalo a s neobyčejnou námahou usuzevalo.
Považuje se za málo nadané neb za tvrdošijné,
nechtějící odpovídati. Takovým dětem věnuje se
málo pozornosti při vyučování přírozeně profo,
poněvadž námaha s nimi nemá žádného úspě-
chu; takové děti se zanedbávají a ponechávají
sobě samým— Na
evone . Ndo
v tom nebráni.
Dítě ztrácí chybou starších na svém vzdě
láni, vinou jejich vedeno jest ke špatnostem a
při tom trpi ještě na svém zdraví.
Lékař seznav u školních dítek nedoslýcha
vost a našed její příčiny, může je buď odstraniti,
neb aspoň zmírniti.
Jako u všech nemocí, má i u nemocí ušních
nesmírný význam včasná léčba. Tak za 1. zá-
něty středoušní se všemi svými přechody
do okolí a se všemi možnými následky svěděí
také pro ni. Původ těchto zánětů jest rozličný.
6
article
Vyskytují se zhusta po nakažlivých nemocech.
jako jest spěla, spalničky, nešlovice, influenca.
záškrt, zádušný kašel, zánět plic, tyfus střevni.
Jindy ehorob těch není a tu povstává zánět
středoušní, přechodem ze sliznice nosohitanu
skrze trubici Eustachovu, jíž spojen jest vnitřek
ucha s ústy. Nejhorší a nejnebezpečnější jest
hnisav, zánět.
Když zastížen jest vnitřek ucha zánětem
dostaví se pocit, jak by něco vniklo do ucha
potom vzniknou bolesti někdy mírně, jindy prud
ké, buď občasné, chvilkové, neb trvalé, zasahu
jící často do čela, spánků, do temene a záhlaví
Stupeň příznaků bolestivých závisí na velikosti
rozsahu a síle zánětu, záleží však také na cilli-
vosti a vnímavosti jednotlivcově.
Jednoduchý zánět, byl-li záhy léčen, může
se úplně vyléčiti bez jakýchkoliv následků. Jest-
liže však nebyl léčen, zvláště šlo-li o zánět hni-
savý, tedy není žádného sklonu ke zlepšení, zá-
nět šíří se stále dále a trvá velmi dlouho. Lehee
přejde do výčnělku soseovitého, čímž dosavadní
bolesti se stupňují a nejbolestnější čásť jest
právě za uchem. Zánět ten přejíti může na blány
mozkové a způsobí v několika dnech smrt.
Rozšiřuje li se pochod zánětlivý na kosti
skalní, v níž jest uložen celý ústroj sluchový,
může býti zachvácen vnitřni ústroj slu-
ebový, labyrint, jenž vnimá popudy zvukové
a jestliže zničen jest tento ústroj, dostaví se těž
ká nedoslýchavost, ano i naprostá hluchota. Ně-
kdy bují ze zbytků bubínku při hnisavém zánětu
výrůstky, zvané polypy, které vyplní často
průchod zvukovodu a uzavrou jej. Hnis nemůže
odtékati, hromadí se a může provaliti se do moz-
ku a z toho vzniklý hnisavý zánět blan mozko
vých a mozku vede neodvratně zase ke smrti
Opatrnost tedy velí, by polypy ušní byly vždy e
možná brzy odstraněny.
Eustachův
7
article
Hledá-li lékař příčinu choroby, vede jej ce-
sta časlc na místa vzdálenější. Jednou takovou
vzdálenější přičinou poruchy sluchové jsou a de-
noidní vegetace, či jak v mluvě lidové
sluji, třetí mandle. Jest to neobyčejně zbujelá
mízní (lymfatická) tkáň ve sliznici dutiny noso-
hltanové. Vzniknou ploché výrůstky typu nádo-
rovitého, podobné skladby, jako jsou mandle
v ústech (odtud název třetí mandře). Sídlo je-
jich jest v nosohltanu. Obyčejně začinají na
klenbě nesohltanu a táhnou se na zadní jeho stě-
nu, někdy ční také mocnější výrůstky ku předu.
neb vísí se shora objemnější nádorky. Všechna
ta vzrostlá massa jest velice cevnatá a snadno
trhavá, z kteréžto přičiny krvácí vždy, i po ne-
patrném doteku.
Adenoidní vegetace jsou velice rozšířeny
převážná většina dětí jest jimi zastižena. Nen
přosná hranice věku, v němž se vyskytují; po
Nen
8
article
znány byly u dětí sotva narozených, vedle toho
vyskytují se i ve věku dospělém. Velice často
objevují se u dětí serofulosních. Když však
vzniknou i u dítek jinak úplně zdravých, maj
velice zhoubný vliv na další jejich tělesný i du-
ševní vývoj.
Dítě s adenoidními vegetacemi nemá nikdy
svěží, zdravý vzhlod. Jost stále bledé, slabé, ne-
duživé, a trpí často bolením hlavy, i když jest
na zdravém vzduchu; jest chabé, mdlé, stále
vzhledu ospalého. Ústa jeho jsou pořád otevře-
na, poněvadž dýchání nosem jest nemožné; pro-
to také probouzí se ráno dítě s vypráhlými ústy,
když jimi stále dýchá. Ježto dýchání nosem jest
velice ztížené, spávají takové dítky špatně, děsí
se v noci, mají hrůzné sny, spánek jest vždy ne-
klidný a bouřlivý: Hlas není lahodný, ztrácí svůj
kovový zvuk a resonanci, nabývá nosového při-
déchu, poněvadž nosovky vyslovovány jsou ob
tížně; trpí také čich a chuť. Velice snadno pře-
chodem chorobných změn do vnitřního ucha po-
vstane vleklý katarh středoušní, dítě slyší stále
hůř a hůře, až konečně může úplně ohluchnouti.
Jost
Hlas
9
article
Kromě toho ještě jiné vyvinouti se mohou ná-
sledky onemocnění toho, a jediná záchrana jest
odstraní-li se vegetace adenoidní co nejdříve, př
nejmenším v té době, kdy změny nejsou ještě
značné a kdy dají se ještě napraviti.
Tím, když by lékař ve škole děti občas pro-
hlédl a léčení zařídil, není vyčerpán úkol jeho.
Zbývá ještě velice důležitá složka jeho, totiž
v pravidelných přednáškách školních děti poučiti
o složení ucha, o zařízení tohoto ústroje, o způ-
sobu ochrany jeho, o možnosti, jak zachovati
si sluch neporušený a c tom, jak má si člověk
počínati v různých poměřech, kdy běží o ucho
neb sluch.
Zejména jest třeba upozorniti děti na to, aby
při vniknotí cizích těles do ucha nebo nosu, na
př. hrachu, fasolí, písku, hmyzu a j. vyhledati
ihned přispění lékařského a nerozumnými mani-
pulncemi nezpůsobily zbytečných komplikaeí
Je třeba dále upozorniti na nepříjemné následky
zbytečného šťourání v uchu cizími tělesy, sir-
kami, jehlicemi, držátky a pod.
Naznáčil jsem několika hlavními tahy důle-
žitost a oprávněnost nároku, aby lékař ve škole
všímal si ušních chorob. Hlas lékaře musil
by pak míti rozhodující slovo ve sboru
učitelském, neboť přečetným zjevům lidského
života nikdy neporozumí nelékař. Bez pochopen
pak bývá špatný, nesprávný posudek.
MUDr. Jan Lang.
MUDr
Lang
10
article
Z odhorných kruhů.
Z odhorných kruhů.
Dvě nové knihy francouzské
o Češích.
Kdyby styky česko-francouzské neměly žád
ného jiného výsledku, než že se ve Francii vy
dávají knihy o českém národě, lze plným prá-
vem říci, že styky tyto mají plný zdar. Nebo
musi nám na tom záležeti, aby do světa šly o nás
přesné zprávy, abychom líčeni byli v cizině tak.
jaci skutečně jsme.
Oproti úmyslně či bezděky tendenčnín
pou, s tím větší radosti musíme vítati dlla, ktert
o našem národě podávají věrný obraz, která šíří
do světa o nás úplnou pravdu — my zajisté ni-
kterak se nemusíme obávati pravdy! Záslužnost
takového činu a důležitost těchto pravdivých
zpráv pro náš národ nelze věru podceňovati. Jak
dovodli na př. Maďaři svými agitátory v cizině
přesvědčiti svého času celou téměř Evropu, že
jsou rytířským národem, že trpí vídeňskou byro-
kracií a jak dovedli ziskati sympatií snad veške-
rého vzdělaného světa ve svůj prospěch! A bylo
věru skoro půl století k tomu zapotřebí, než při-
šel šlechetný Nor Björnson a svým listem celé
veřejnosti evropské ukázal, jak jest to do oprav-
dy s tou vyhlášenou „rylířskostí“ Maďarů, a co
vše musí zkoušeti a vytrpěti nemadarské národ-
nosti v Uhrách od rytířského národa maďar-
ského!
Knihy, o kterých v tomto článku mluvím,
neobirají se tentokráto řešeníní snad nějakých
politických, vnitrostátních neb mezinárodníeh
problémů, dotýkajícíeh se českého národa; jich
účel — a v tom spočivá i jejich význam pro
nás — jest čistě informativní: poďati čizině
stručný, ale věrný obraz naší vlasti a našeho
současného života, intelektuálního, hospodář-
ského i politického.
Čech
Maďar
Nora
Björnson
Francie
Evropa
Uhry
11
article
První kniha jest: Louis Leger: Pra-
gue, Paris 1907. Leger,člen institutu, fra-
souzský slavista a propagator francouzsko-
českého sblížení par excelence, jest v naší česko
veřejnosti již výborně znám. (Srov. i můj člá-
nek: Francouzští spisovatelé a česká otázkaa
Nová Česká Revue, roč. II. 1905 čís. 5., 11.
ve kterém jest mimo jiné uveden i výčet prací
Legerových). Kniha tato jest sepsána jaksi v dík
za srdečné přijetí při posledním pobytu Lege-
rově v Praze a v Čechách a jest připsána býva-
lému starostovi král. hlavního města Prahy,p
dru. Srbovi, jakož i nynějšímu starostovi, p. dru.
Grošovi, a celé městské radě pražské.
Leger
Legerův
Srba
Groš
Paris
Praha
Čechy
12
article
Jak již nadpis dává tušiti, obírá se tento
spis výhradně Prahou; předeslán jest stručný,
ale výstižný náčrtek historie města Prahy, ve
kterém zcela správně jest uvedeno (str. 8), že
za dob krále Matyáše, přesídlením totiž dvora
královského do Vídně, počíná úpadek Prahy,
jak Vídeň vzrostla vlastně na útraty královské
Prahy. Teprve od let 50tých nebo 60tých minu-
lého stoleti počíná prý opětný rozkvět a rozvoj
její a dnes jest Praha skutečně prý metropoli
Slovanů rakouských, ba do jisté míry i balkán-
ských a má v životě Slovanstva středoevrop-
ského prý podobný význam, jaký má Moskva pro
Slovanstvo východní (str. 13). Druhá kapitola
jest věnována vzniku a vývoji styků francouz-
sko-českých až na naše doby; spisovatel líčí zde
účastenství českého krále Jana Lucemburského
ve válkách francouzsko-anglických a smrt jeho
na polích u Kreščaku, styky francouzsko-české za
Karla I., zvaného Otce Vlasti, i za králů pozděj-
ších, zejména vystihuje zájem předčasně zavraž-
děného krále francouzského Jindřicha IV.
( 1610) o záležitosti této monarchie i jeho po-
znání, jakou cenu má neodvislý stát český pro
celý národ francouzský, S nevšedním uznánim
vzpomíná Leger vřelého účastenství českého ná-
roda na osudu Francie ve válce francouzsko-
německé a před tím styků Riegrových s Napo-
leonem III. a oceňuje význam a dosah nyněj
šího přátelství česko-francouzského pro oba ná-
rody (str. 25).
Matyáš
Jan lucemburský
Jindřich Iva
Riegrův
Praha
Vídeň
Moskva
Francie
Napa
13
article
Další kapitoly věnovány jsou výhradně lí-
čení památnosti a krás města Prahy. Leger za-
číná nejstarobylejší částí Prahy, Menším mě-
stem pražským — čili, jak dnes nesprávné ozna-
čení zní: Malá strana — a Hradčany a popisuje
zejména důkladně královský hrad pražský, nat
přechází na pravý břeh Vltavy a obírá se památ-
nostmi ostatních částí Prahy. Delší stať věno
vána jest i českému umění, dále museím praž
ským, české hudbě i českému divadlu.
Celá kníha tato prodchnuta jest vroucím ci-
tem ke všemu, což jest českého a prozrazuje
znamenitě pozorovatelské schopnosti; jest patrno
na první pohled, že jest psána znatelem věci
z vlastní zkušenosti a z vlastního poznání. Nen-
nejmenší pochybnosti, že spis tento značně při
spěje k lepšímu a správnějšímu poznání metro-
pole českého živola, což tím spíše lze tvrditi.
ježto spis tento vyšel ve sbírce „Les Villes d'Ar
célěbres“, ve které popisována jsou nejznameni
tější místa v Evropě i mimo ni, Řím, Benátky
Florencie, Sevilla, Cařihrad, Kairo atd. a vedle
obšírnosti své (čítá 148 stran velkého formátu
jest opatřen značným počtem (111) zdařilýchi
lustrací. Leger k dosavadním dílům svým o slo-
vanských národech vůbec a o českém zvláště.
připojuja nový, velmi cenný spis, obohatil fran-
couzskou bibliografii o Slovanstvu o nový pří
spěvek k poznání hlavy českého království, Pra-
by, a zavázal si národ český k novým díkům.
Praha
Hradčany
Vltava
Nen
Evropa
Řím
Benátky
Florencie
Sevilla
Cařihrad
Kairo
Les Ville d ' Ara
14
article
Druhá kniha, mnohem obsáhlejší (240 stran
velkého formátu) jest: Eřnest Gay, L a Bo-
heme vol d'oiseau (Čechy s ptačí per-
spektivy); účel její jest rozsáhlejší, než účel
knihy prve jmenované, neboť podává také stručne
vylíčení historie českého národa až na naše do-
by. Začinaje hlavním městem království, líčí ten-
to spis opětně po krátkém úvodě historickém
památnosti pražské i denní pražský život. Zají-
mavo jest, že autor všiml si také křiklavého, zje-
vu, na který jsme si při známé naší české povaze
již dokonce zvykli, totiž průvodu různo-
barevných čapek německých studentů v neděli
dopoledne na nejživější třídě pražské, na Pří-
kopě. Prahu nazývá spisovatel „Římem severu“
a řadí ji k nejkrásnějším městům celého světa.
cituje k tomu výrok známého cestovatele, výše
již uvedeného Humbolda; rovněž popisuje, ovšem
jen zběžně, hlavní města druhých dvou zemí ko-
runy české, Brno a Opavu.
Velice důležitá, a řekl bych i aktuální, jes
zmínka spisovatelova o významu slova „Bohé-
mien“. Ve francouz. řeči znamená „bohémien
tolik jako cikán, což autor přičítá ještě středově-
kým nesprávným pojmům zeměpisným i národo
pisným; to bylo také důvodem toho, proč v
stycích česko-francouzských slovo „Bohémien“
které se stancviska geografického a politickéh
pokládám za jediné oprávněné, bylo zaměněno
méně oprávněným „Tchěque“. Ovšem, dnes prý
ve Francii tyto zastaralé, ničím neodůvodněné
představy mizí, a pro označení cikánů užívá s
prý již téměř všeobecně výrazu „Tziganes“ míst
bývalého „Bohémiens“, což ovšem sluší jen ví-
tati, neboť, mají-li býti vzájemné styky mezi ná-
rodem českým a národem francouzským oprav-
dové, čehož jest si ovšem upřímně přáti, jest ne-
loženy na ob
stranných spravných představkch jednoho národa
o druhém.
Čecho
Cikán
Bohémiens
Praha
Řím
Brno
Opava
Francie
Eřnest gay
Bohem volit d ' oiseau
15
article
V dalším líčí se bohatost krajů českých, dále
život hospodářský z části i sportovní a v kapi-
tole VIII. počíná se stručný přehled historie če-
ské od osazení země Bojy až na naše doby. Pro-
bírati tonto nástin český dějin není zajisté třeba,
a to tím méně, ježto líčení toto shoduje se s hi-
storickou pravdou. Zvláštní důraz klade se zde
na počátek styků francouzsko-českých za krále
českého Jana Lucemburského a na pokrevní při-
buzenství obou rodů královských, lucemburské-
ho i rodu Valois; delší zmínka jest věnována sy-
nu Jana Lucemburského, králi Karlu I. (IV.).
načež spisovatel poměrně velmi podrobně líčí
dobu husitskou, vystoupení mistra Jana, jeho
působení i jeho skon, války husitské a staví do
náležitého světla chování se papožské kurie vůč
českému národu. Rovněž všímá si spisovatel roz-
machu čoského živlu po válkách husitských i če-
ského jazyka a cíluje, což pro dnešní dobu jest
zajisté velice významné, památné usnesení gene-
rálního sněmu stavů všech zemí koruny české.
konaného v r. 1615, tedy již za éry rodu habs-
burského, kterým se mimo jiné ustanovuje, ž
napříště žádný cizinec nesmi býti přijat aní z
obyvatele do země, ani za měšťana do měst; jen
není znalý českého jazyka a nedovede svoji žá-
dost v tomto jazyku přednésti, nýbrž že každý
kdo žádá, aby byl přijat do tohoto království
jest povinen nejprve se naučiti česky a teprve
když se česky naučí, že může mu býti právo oby-
vatelské uděleno.
lucemburský
Jan lucemburský
Jan
Valois
16
article
Pěkně jest vylíčeno české povstání a doba
bezprostředně následující, válka třicetiletá i ve-
škery útrapy českého národa a agonie jeho až do
dob josefinských; zde spisovatel všímá si ovšem
jen zcela zběžně záslužné činnosti prvních bu-
ditelů českého národa a přechází hned na to k lí-
čení bouřlivých událostí roku 1848., kteréžto
době i význačným mužům jejím věnuje větší po-
zornost. Rovněž správně jest podána doba zápasů
českého národa o práva jeho, boj státoprávní
od počátku druhé ústavní éry (říjnový diplom),
passivní oposice zástupců českého národa, pa-
mátná deklarace z 22. srpna 1868, pokus o t. zv.
české vyrovnání, královský reskript z 12. září
1871 a konečné zklamání českého národa. L
čeny jsou dále t. zv. chabrusové volby i perse-
kuce českého národa po pádu fundamentálek,
zavedení t. zv. přímých voleb do říšské rady
v r. 1873, čímž měl býti zlomen státoprávní od-
por Čechů akonečné vstoupení poslanců českých
de říšské rady v září 1879, po šestnáctiletém
passivním odporu (spisovatel zde, patrno že ne-
dopatřením, mluví o třicetišestiletém odporu).
V dalším jest stručně nastíněn vývoj politických
poměrů po opuštění passivního odporu, boje me-
zi stranou staročeskou a mladočeskou, vítězství
této, a běh české politiky až do zavedení vše-
obecného práva hlasovacího pro volby do říšské
rady.
Následující kapitoly přinášejí vylíčení po-
měrů národnostních v Čechách, při čemž nelze
spisovatele ušetřiti výtky, že data slatistická ne-
jsou naskrze správná, na př. výčet početní síly
národností v Předlitavsku, uvedený na str. 164.
jest nesprávný, neboť spisovatel zapomněl napro-
sto na národnost vlašskou v Tyrolích, v Přimeř
a v Dalmacii, a počet příslušníků národnosti ně-
mecké a kmene slovanského v jiných korunních
Čecho
Čechy
Předlitavsko
Tyroly
Dalmacie
český národ
17
article
zemích (v Korutanech, v Krajině, Přímoří, v Ha
ličí a v Bukovině) neudal správně; rovněž n
Rumuny zapomněl úplně. Dále jest věnována
zmínka školství v Čechách, snahám Ústřední
Matice školské, při čemž vzpomenuto ovšem
i německého šulfereinu; na to podává spisovatel
stručný nástin českého života literárního i věde-
ckého i českého umění, nezapomínaje při tom
na český tisk. V kapitole XVI. pojednává se
o českém divadle, o vzniku Národního divadla,
o české činohře i opeře, a jsou uvedena dokone
i jména jednotlivých umělců. Následuje pojed-
nání o českém Sokolstvu, o jeho vzniku, organi
saci a o rozmachu myšlenky sokolské i o úspě-
ších českého Sokolstva v cizině i na půdě domác
při sletech sokolských.
Spisovatel líčí dále bohatství země české
neopomíjí také připomenouti, kolik Čechy při-
spívají na společné záležitosti a jak jest to
možno, že tato země, přece tak bohatá, vykazuje
stálý zemský schodek. Poslední kapitoly věno-
vány jsou opětně životu politickému; zde líčí se
boj o zavedení všeobecného práva hlasovacího.
zápasy jednotlivých stran na říšské radě a ko-
nečné přijetí předlohy nynějšího ministerskéh
přelsedy svob. pána Becka, kterouž podrobuje
spisovatel také náležité kritice. Před závěrem
neopomíji spisovatel ještě přičinití povšechnou
úvahu o národě českém, vyznivající veskrze
v náš prospěch, a v příčině významu a důleži-
tosti existence českého národa pro národ fra-
couzsk) cituje některé výroky francouzských
politiků a spisovatelů; končí pak tato kniha
stručnou reminiscenci na osudy státního práva
českého a uherského a srovnáním protiv, jak
a pokud bylo vyhověno Maďarům, a jak Čechům.
Rumun
Čecho
Beck
Maďar
Korutany
Bukovina
Čechy
národní divadlo
18
article
Pokud vnitřní hodnoty práce Ernesta Gaye
se týče, nemůže tato kniha ovšem činiti nárok
na vědeckou cenu; bylo řečeno již výše, že sta-
tistická data nejsou vždy správná a také histori-
cké údaje nejsou mnohdy tak přesné, jak bylo
by si zajisté přáti. Doufám však, že tato kniha
ani takového nároku nečiní; její účel jest pouze
informativní a to téměř výhradně pro vlast
francouzskou a tomuto účeli vyhovuje po mém
soudu měrou dostatečnou. Mlhový obraz, který
ona podává o národu českém, jest celkem správ-
ný, a to jest zajisté hlavní věcí: přečte-lisi
Francouz tu knihu, může z ní čerpati mnohé
poučení.
My Čechové můžeme tudíž s dobrým svě-
domím vítatí oba tyto příspěvky francouzských
autorů o naší české vlasti a vřaditi je s uspoko-
jením do četné již bibliografie francouzské
o Slovanstvu vůbec a o národu českém zvláště
Dr. Bohumil Baxa.
Šachy-
Pořádá J. Rašovs ký
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
Uh. Ostroh, Morava.
Ernest gay
Francouz
Čecho
doktor
Baxa
J Rašovs
J Rašovský
Morava
25
article
K68—p
1 29. Jf3—e5
Sd7— f5b)
25. Jg5cfr
30. Je5—d7 Dbe—h
26. J7xd8 Vasx ds
31. Velxe7 Dh6—g
27. Dd2xd8 +! Jee)e ds
28. Sf7Xf5i) De7—b6 32. Jd7—f6 + a č. se vzdal
a) Při této nyní nejčastěji užívané obranné methodo
ve španělské hře má sice černý poněkud stisněnou
za to ale pernou hru. Hra zůstane delší čas zavře
nou, a bílý může teprve pak na nějaký útok po
mýšleti, až odstraní pěšce e5 t. j. až přinutí čer-
ného postoupiti středními pěšci. Ale při správn
hře černého se mu to nikdy nepodaří.
S výměnou touto měl černý počítati. Správný ta
(i v příštím tahu) byl Jc6, jímž je pěšec d4 napa
den, který při chabě kryté posici střelce c2 n
může býti tahem Jd2—f1 bez nepřijemných následků
kryt.
Bilý má již nyní pohodlnější hru než obvykle. T-
hem učiněným domnívá se vniknouti na c2, což s
mu však nezdaří.
Jednoduchý tah tento maří úmysl černého, nebo-
na Jc2 nášl. Vel.
e) Timto a příštími tahy vzdává se černý středu, v.
víjí bílému figury k útoku — a prohrává partii.
Černý nemá již dostatečné obrany; mimo pěšce bv
je i střelec e7 a jezdec b4 ohrožen, a hraje-li černý
SXg5, 23. JXg5 h6 násl. JXKf7 a DXcbe
g) Jest viděti, jak krásně jest útok bílého vyvinut,
nebo správněji, jak krásně mu ho černý vyvinul.
h) Na 25.-Kxf7 násl. 26. Dd5+ Kf6, 27. Jg5 s hroz-
bou Je4- mat, kterou nelze krýti, neboť na ge
násl. Df7-
i) Bílý má nyní dvě věže za dámu, o dva pěšce více
a silný útok; partii zakončí rychle a pěkně. (Dr.
Tarrasch: Champion—Turnier Ostende 1907.)
Jg
Velx
Sf
Xf
jít 7
Jd
Jc
Bilá
Černá
Kxf
DXcbe g
J 7
e 7
JXKf 7
Df 7
Vasx
7 dh 6
c 2
Dd 5 + Kf 6
Champion — Turnier Ostende
26
article
Zprávy šachové-
Praha. V hlavním turnaji klubu „Dobruský-
docílili: Hromádka a Taussig 11 výher ze 14 (o prv
místo sehrají po Vánocích match). III. Václav Kaut-
ský 91/2, IV. Pechmann 81/2: násl. Dušek a Kruliš-
Randa 51/2, Stokláska 41/2 a Bröckl 1/2. — Po Váno-
cích sehrán bude turnaj o championát klubu.
Loď. V. všeruského turnaje súčastní se: Alapin,
Frejmann, Kieseritzki, Rosenkranc, Vjachizev, Gold-
farb, Danišewski, Rosenblatt, Rotlevy, Rubinstein,
Salve, Dus-Chotimirski, Nenarokov, Kuczynski, Notkin,
Rabinovič a Jankovič. Čigorin byl přihlášen, pro chu-
ravost byl nucen však v poslední chvili odříci. Turna
začal 17. prosince 1907.
Řečení úloh-
Čís. 342. L. Vetešník a A. Zeman. Bílý: Kls
Dg4, Je5, P. a2, b2, b3, c4, f2, h3. Černý: Ke5, Jbe.
Shl, Pc6, c7, e7, g2, g6. Mat ve 3 taz ci. — 1. a2—
23 gID, 2. f4+, 1. — Kd6, 2. Dí4+, 1. — Jee , z
Deš, 1. — Jd5, 2. Jd7+, 1. — g5, 2. De6++, 1. —
e6, 2. DXces-
Čís 37. Končící hra. J. Crum. Bílý : Kgů, Sce,
Ph6. Černý: Ke7, Jg5, Pe6, f5. Bilý táhne a vy-
hraje. 1. Sc6—d7 Kís, 2. Sxe6 f4, 3. Kx«g5 f3, 4.
Kg6 f2, 5. h7 fID, 6. h8D Ke7, 7. De5 a vybraje.
1. — Jf7, 2. h7 Jh8+, 3. Kg7 JJrí, 4. Sc6 e5, 5. Sd5
Jh8, 6. KXh8, 7. Se6 e4, 8. SXKf5 e3, 9. Sd3 Kf7, 10.
Se2 Kí8, 11. Sc4 a vyhraje.
Čis. 343. Josef Čumpe. Bílý: Khl, Dg5, Shu,
Jdt, Pa5, f4. Černý: Ke2, Pa6, d2, h2, h4. Mat v
3 tazích. 1. Dg5—65 Kd3, 2. Sgl, 1. — KxKdl, z
Dcst.
Čís. 344. Č. Kuchyňka. Bílý: Kb7, Dd4, Pc2, e2.
Černý: Kb5, Sci, g8, Pb4, d2, d5. Mat ve 3 tazích.
1. e2—e3 , 2. Db6-, 1. — Ka5, 2. Db6+, 1. —
Ka4, 2. Kc6, 1. — b3, 2. exb.
1939
Dobruský
Hromádka
Taussig
Kaut
Dušek
Kruliš
Randa
Frejmann
Kieseritzki
Rosenkranc
Vjachizev
Gold
Danišewski
Rosenblatt
Rotlev
Rubinstein
Salve
Chotimirski
Nenarokov
Kuczynský
Notkin
Rabinovič
Jankovič
Čigorin
Turna
L Vetešník
A Zeman
Černá
Jee
Jd
Jg
jít 5
Sd
Čumpe
KxKdl
Praha
SXKf 5 e
Č . Kuchyňka
Dd
Ka
Kce
Pb 4
Kl dg 4
c 7
Kd 6
Jd 7
Kís
Jf 7
7 JJrí
Sh
Jdt
Kb 5