1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v neděli 22. prosince 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. ltsty
přodplání sei
v Praze v adninistra
na čr l. . . .
sk n
s dvejí čenážkou
aatnt kta . . . . 7 K 50k
ve Slislkách
9Kak
na ně -ie -
Tošíou:
nli.. . . . 9 k onh
s drojí tellkoa
.: : ei
Praha
Kako
5
title
Dnešní čisle pro Prahu le o 22 stranácb.
Praha
6
article
Odpověď ministra spravedlnost
ve věci chebské.
Odpověď ministra spravedlnost
ve věci chebské.
V poslední chvíli před propuštěním par-
lamentu na prázdniny vánoční dal konečně
ministr spravedlnosti dr. Klein
celou veřejností tak dychtivě očekávanou
odpověď k dotazu našich delegátů v pří-
čině chebského atentátu na rovné
právo našeho jazyka u všech c. k. soudův
v království českém.
»Z této odpovědi poznáme«, prohlási
onehdy říšský poslanec p. Kaftan na malo
stranské schůzi voličské: »jakou cenu při
kládá bar. Beck našim členům v minister-
ském kabinetě a jaký výsledek smiřovačkám
kyne . . . Uvidíme, jak se vláda v otázce
chebské zachová a podle toho zajisté posel
stvo české své kroky zařídí.« —
Oč medle šlo? V Chebu počal tamní
soudce Frant. Feyer pojednou odmítat česká
podání a limine pro formální pry jejich zá-
vadu, že jsou sepsány řečí, která neníu
c. k. soudu chebského obvyklou Česká
strana se odvolala ke krajskému soudu cheb-
skému, ale tu teprv pochodila.
Klein
Kaftan
Beck
František
Feyer
Cheb
7
article
Teuto dal okresnímu soudci úplně za
pravdu, řka, že prý v chebském kraji jest
obvyklým pouze německý jazyk zemský, a
jazykové nařízení Stremayrovo z 19. dubna
1880, neřku majestátní list krále Ferdinanda
z 8. dubna 1848, že nemají pro chebský
soud žádných nároků na platnost a nemohou
býti považovány za zákony. Ačkoli pak
vrchní zemský soud královstv
českého ke stížnosti české strany poučil
chebské Germány soudní, že jsou dle zákona
povinni přijímati a po česku vyřizovati
česká podání, — nedbali toho příkazu vrch-
ního zemského soudu chebští milostpáni za
mák, nýbrž rouhali se mu skutkem, dokazu-
jíce, že jest jim pouhým dýmem. C. k.
okresní soud chebský znovu zamítal česká
podání a c. k. krajský soud chebský
znovu schvaloval toto jeho stanovisko
prohlašuje znovu, že u soudu chebského
pouhopouhá němčina jest obvyklým jazykem
zemským a odpovídaje vrchnímu soudu, že
vyřízení rekursu mělo se státi pouze něme-
ckým jazykem. —
Ferdinand
Germán
8
article
Celý národ náš byl pohoršen, ale v tá-
boře německém panovala z té rebelie cheb-
ské netajená radost a německý Volks-
rath neváhal rozeslati všem c. k
německým soudcům po Čechách
tento štvavý okružník:
Velevážený pane!
Dovolujeme si zaslati Vám v příloze znění ná-
lezu, jimž u c. k. okr. soudu v Chebu žaloba, če-
ským jazykem podaná, byla odmítnuta.
jakož i znění nálezu, jimž zamítnuto odvolání
k c. k. krajskému soudu v Chebu podané, i pro-
síme Vás, abysle právě takovým způso-
bem bezohledně proti všem čenk ým
žalobám zakročil a při samuzřejmém od-
mítnutí postupoval podle zákonných (!!D) ustano-
vení, v příloze uvedených. K orientaci uvádím
ještě několik objasňujících poznámek o jazykových
nařízeních.
S věrným německým pozdravem za
německý Volksrathi pro Čechy Vás
oddaný
Dr Titta m. p.
V Třebenicích, 23. XI. 07.
Tu již přestávalo všechno. Kdybychom
nebyli proti tomuto z daleka aranžovanému
obe
Titt
Čechy
Cheb
Třebenice
krajský soud v Cheb
9
article
nelo ed evi mone
pno
10
article
nájezdu a útoku na své dobré právo co
nejrychleji a nejrázněji vyvstali, dnes snad
již hrozilo by nám nebezpečí, že po 17.
řínu 1899, kterého nám vzali násilně rovné
právo našeho jazyka ve vnitřní službě
státních úřadů v zemích našich, dočkáme se
ještě horší rány, že totiž nebudeme směti
u soudův a vůbec u všelikých c. k. úřadů
v krajích převahou německých my Čechové
hledati práva svého jazykem svým mateřským
naprosto, ale že nás budou ve vlasti naší
soudcové a úřadníci němečtí, placení z našich
daní okřikevati, odbývati a odmršťovati na-
pořád tak »bezohledněs, jak Ven
Titta z Třebenic jménem »Volksratu« ně
meckého již velí a poroučí.
Nebezpečí nás vyburcovalo a my se
ozvali. Naši poslanci nejprve vyslali deputaci
ku předsedovi ministerstva; když to však
nepomohlo, když se ministerský před
seda vymlouval, že prý vláda ničeho v té
věci učinit nemůže, poněvadž soudcové jsou
neodvislí a mají právo zkoumati platnost
nařízení jazykových — tu nezbývalo než
sáhnouti ke zbrani veřejného dotazu v parla-
mentě.
Čecho
Volksra
Třebenice
11
article
»Toto jednání řečených sou-
dů« — pravila trefně interpelace dra. Čela-
kovského — neznamená již vy
konávání soudci zaručeného
práva zkoumati platnost naří-
zení, nýbrž je zřejmou vzpourou
proti trvajícím zákonům, prot
pevně ustálené praxi a plenár-
ním rozhodnutím nejvyšší ho
soudního dvora, které slavnostně pro-
hlásily, že jest v Čechách právem zá-
konystanoveným činiti podání soudům
v celém obvodu král. českého v jedné z obou
zemských řečí, a povinností soudu vy-
řizovat je v řeči podání.«
A proto vymabala delegace česká na
vládě Beckově určité prohlášení;
»Co zamýšlí proti tomuto demonstra-
tivnímu porušení zákonů a odepírání práva
učinit, aby v plném obsahu pro-
vedla a zjednala platnost právu
dle §. 11. státního zákl. zákona ze dne 21.
prosince 1867 jí příslušnému — by za-
chovávání zákonných nařízene
sama vynutila proti těm, již jsou
k tomu zavázáni a i proti renitentnímu c. k
soudnímu úřadu v Chebu ?
Plných deset dní dala si vláda páně
Beckova na čas, než pronesla svou odpověd
která byla zredigována v plné ministerské radě
za účasti též obou českých ministrův. A co
nám řekl pan ministr justice? V theori
dal nám ůplně za pravdu. Vláda že
stojí na stanovisku, jež vytčeno jest plat
nými zákonnými ustanoveními,
»zvláště též v otázce jazykové a proto ne-
váhá v souhlasu s námi konstatovati, »že
město Cheb a kraj chebský tvoří podstalnou
čásť království českého, do jehož teritoriál-
ního, politického a soudního rozdělení jsou
pojaty, že Chebsko nemá žádného zvláštního
postavení a že tudíž pro území toto platí
zákony a nařízení vydané pro
říši a pro království české « —
Avšak ve věci samé musí prý vláda
míti na zřeteli čl. VI státního základ-
ního zákona o soudcovské moci,
který prohlašuje, že soudcové jsou ve
vykonávání svého soudcovského
úřadu samostatní a neodvislí
Beckův
Chebsko
Čechy
Cheb
12
article
Vláda, která podle čl. IX. státního zákona
o vládní a výkonné moci jes
zodpovědna za ústavnost svých činů
nesmí proto podniknouti jednání,
které by bezprostředně zasa bo-
valo do chodu soudnictví, nadtož
aby předpisovala soudcům při jejich roz
hodování takový nebo onaký právní názor
a to ani tehdy, jde-li o použit
zákona, které dle názoru vlády by ne
bylo snad správnýme.
Po tomto pardonování renitentních soudců
chebských následuje morální pokáráníčko
německého Volksrathu: »Vláda neváhá pro-
hlásit, že z těchže důvodů, ze kte-
rých odmítá vměšování se sv
strany do postupu vykonávání spra
vedlnosti, — odsuzuje co nejrozhodněji též
pokusy, strhnouti soudnictví do vliv
některé strany a určitým způsobem
vykonávati vliv na soudce při rozho-
dování; a že všemi ústavními prostředky.
jež má po ruce, vynasnaží se, aby zamezila
vnikání takových strannických agi tací do
soudnictví.« — Ale Volksrath proto neroz-
pustí. »Vláda nemůže se však též vy
mknouti poznání«, stýská si ministr Klein
dále, »že v soudní praxi i v otázce
jazykové se za poslední doby opětně
objevuje — kolísání, jež se stalo
veřejným zleml
Nemůže přece prospívati ani vážnosti
soudů ani obyvatelstva, jestliže söudy jednoho
města, ano snad dokonce titíž soudeovští
funkcionáři přes to, že poslední jazykový
předpis (t. j Stremayrovo nařízení ze dne
19. dubna 1880) je téměř přes třicet lei
v platnosti, pojednou se odchyluj
od praxe své vlastní, dříve z acho-
vávané a souhlasící s převážně jednotnou
mnohaletou judikaturou ostatních soudů v Če-
chách, i nejvyššího soudu, jakož
říšského soudu, a nastupujíli —
jinou cestu... Nejen zájem strany hle-
dající právo, ale též autorita stát u
jeho soudů bývá tím dotčena«.
Klein
Stremayrův
13
article
To bychom řekli, a jak! I mohli by
chom očekávati, že spustí nyní pan ministn
justice své »qnos ego!« na ty renitentní
škůdce státu a soudnictví. Ale kdež. Konee
zní: »Vlada jest si dobře vědoma — vy-
znamu otázky jazykové pro oba národní
kmeny království českého a neopo-
mene ničelo, aby v otázce té
zjednala bezvadný stav, vymikající
se z dosavadních sporů. Vycházejíc od vzá-
jemného uznávání stejného postavení práv-
ního, bude jak doufám“ možno tohoto
cíle dosábnouti a tím byla by zároveň utvo-
řena nejsilnější záruka pro nerušenou účást
velikých stran parlamentních.«
Pěkná, velmi pěkná slova, ale kde zů-
stává skutek? »Co zamýšlí vláda u činit
proti renitentním c. k. soudcům chebským ?e
tázali se naši delegáti. Nuže odpověď zní-
»Nemůžeme učiniti ničehol« ——
A zatím dle § 11. stát. základních zákonů
z r. 1867 čis. 145 o vykonávání vládní
moci, »jsou státní úřady oprávněny vydávati
v oboru vlastní působnosti rozkazy a vy-
nutiti si nejen zachování těchto, ale i zá-
konných nařízení vůči těm, kdož jsou jimi
vázáni«. A dle čl. 8. zákona o moci soud-
covské, jest soudce přísahou svou vázán za
chovávati a plniti státní základní zákony
tudíž i zákonné ustanovení čl. XIX o rovno-
nleeoz sst 1 set eub zio
Vlad
14
article
právnosti jazyků zemských v úřadě Na to
patrně J. E p. ministr Klein — zapomněl a
proto nemůže na ten čas proti Chebským
ničeho učinit.
Klein
E p
15
article
Chcete důkaz
Chcete důkaz
Na články naše, uveřejněné pod názvem
»Na obhájení našeho stanoviska«, odpověděl
časopis, hájicí ofi iální politiku národní strany
svobodomyslné dvěma články, jichž autor se
sice nepodepsal, lze však tušit již z prvého
citátu, vyňatého z našich článků a položeného
v čelo článků »Národní straná svobodomyslná
a Národní Listy«, že jest jedním z těch, kdož
nedávno vstoupili do strány.
Pisatel vykládá, proč nově přistoupli čle
nové strany nepostlili směr »Národních Listů«
nýbrž směr, hájící politiku positivní. Směr » Nár
Listů« prý nemohla posllit reorganisace — neboh
»to by bylo rozmnožení anarchie«.
Co zástupcové »Národních Listů« ve vý
konném výboru očekávali od reorganisace strany.
pověděli jsme v odstavci, jejž pisatel článko
en
zmíněných ciluje;
»Doufali jsme, že lilo naši političti přátelé při-
činí se, sby strana důsledně bájila program. př
jehož revidování spolupůsobilí, doufali jsme, že
budou posilou těm, kdož opírají se nedůsled
nostem v postupu strany, kdož varuj
stranu před sklonem do vládní většiny.
Jinými slovy doufali jsme, že pracovat
budou tito noví členové strany k odstraněn
anarchie ve straně a nikoliv, jak pisatel
praví, »rozmnožení anarchie«, Anarchií
ve straně list náš nejvíce trpěl.
Pisatel odpovědi na naše články snad o tom
mnoho neví, neboť jest teprvé od krátké doby
členem národní strany svobodomyslné, mohl se
však z některých našich projevů přesvědčit, že
my právě vystupovali jsme proti desorganisaci
ve straně a že my právě žádali jsme vždy
reorganisaci strany, reorganisaci sboru důvěn
niků, pevné dodržování usnesení a důsledné
hájení programu strany.
16
article
Pravili jsme, že anarchií ve straně trpě
nejvíce náš list. Všechny nedůslednosti strany
vrhány byly na bedra našeho listu a za každou
chybu, již se delegace dopustila, byly veřejnost
činěny výtky »Narodním Listům«. Neoprávněně
neboť list náš zástupci svými ve straně před
chybami varoval.
A jak za časté byl stav ten nesnesitelným
Strana se usnesla, že učiní určitý taktický krok,
tak na přiklad usnesla se, že nepřipustí k pro
jednávání rakousko uherské vyrovnání (za Körbra)
usnesla se, že bude obstruovat volby do delegael
atd. Usnesení bylo půblikováno a v našem listu
hájeno — avšak v krátké době stalo se roz-
hodnutí úplně opáčné — a opět se žádalo, by
list náš toto rozhodnutí hájil, žádalo se, by list
náš prohlašoval za správné to, o čem redakce
byla přesvědčena, že jest nesprávné a že se
příčí původnímu usnesení.
Jak často jsme prosili, by podobné služby
od nás nebyly žádány a když prosby nebyly
platny, tu otevřeně jsme prohlašovali, že naše
svědomí poctivých novinářů nám brání tyto
služby vykonávati.
A český novinář není služebníkem, na
něhož se může dupnout, jemuž strana může.
jak pisatel odpovědi na naše články se domnívá
poručit: »ty budeš psát tak a tak, a do fvébo
přesvědčení mně ničeho není,« český novinát
jest mužem hájícím své přesvědčení, jehož je-
dinou odměnou za práci, při níž mozek začasté
jest napnut k prasknutí a při níž mnohdy srdee
doldlov oe snosilenh lyd asl
17
article
V drobném pavaejií
rnnní číslo o sobě . . . za p
odpoledni . . . . . . . za k
Ve šlialkách na venkovš-
ranní číalo.
odpolodní . . . . . . . . 4-
Inserátv
18
article
1oe sitmldle n
20
article
platí se hotově napřed.
Fředplacení a inserty přijímá adilni
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházají se též redakee,
tiskárna a ezpedice „Národnieh Listů-
Rukopisy se novnaesjí.
21
article
krvácí, jest vědomí, že vykonal práci, jak svě
domí a žurnalistická čest mu kázaly. Nikdys
»Národní Listy« neosobovaly »vrchní rozhodč
právo nad orgány strany,« ale také nikdy ne-
klesly na stupeň orgánu námezdného, jenž slouží,
ke všemu mlčí a všecko schvaluje
Ve svých článcích jsme dokázali citáty
z řečí předních mluvčí strany i z programových
prohlášení, že nynější postup delegace na radě
říšské není v souhlase s tím, co až do nedávné
doby strana hlásala.
22
article
Pisatel odpovědi na naše články praví:
»Citují-li »Nár. Listy« různá usnesení z r. 1895,
1901 atd. na obhájení svého stanoviska, je to úplně
zbytečné. Jejich povinností je, aby do-
kázaly, že orginy strany odchý lil
se od usneseni posledního sjezdu, od
usnesení širšlho výkonného výboru,
anebo že poslanci strany — poněvadž
jen těm mohou orgány strany před-
pisovati — nedbali nyní v Českém
klubu neb vNárodním klobu při svém
rozhodováni usnesení orgánů strany
jež pro ně jsou závazná
»To však mohou »Nár. Listy« přivésti k řeči
svými zástupci v akčním výboru, v širším výboru
výkonném a na sjezdu strany.«
Protokoly akčního výboru a bývalého vý-
konného výboru jsou dokladem, kolikráte jsme
v těchto sborech žádali důsledno u mladočeskou
politiku — ovšem marně a marné by bylo i naše
zakročení ve výše uvedených sborech, jak nám
radi pisatel odpovědi, neboť minorita několika
hlasů nepřesvědčí majoritu o nesprávnosti tak-
liky ani důvody nejpádnějšími a nedá se také
v těchto sborech řešit otázka, jsou-li povinny
»Nár. Listý« sloužit s českou delegací vládě či
nikoliv. Otázka ta byla ihned rozřešena, jakmile
delegace se odhodlala vstoupit do vládní vět-
šiny bez záruk a bez určitých slibů, neboť list
náš vládě sloužit nemůže, poněvadž by tím
zradil svoji minulost, poněvadž
by tím jednal proti závaznému pro
nás ustanovení dra. Julia Grégra
a proti svému vlastnímu přesvéd-
čení.
Grégr
23
article
Minulost strany připomínat dnešním vůdcům
strany považuje pisatel odpovědi za »zbytečné«
a žádá důkaz, že orgány strany odchýlily se od
usnesení »posledního sjezdu« atd.
Pokusíme se mu v hovět.
V posledním programu, přijstém na valném
sjezdu národní strany svobodomyslně v březnu
t. r., se praví:
ordoe
Trvajíe na názorech státoprávní ch
v myslích českého tidu stále živých a z nejhlub
šího juho přesvědčení prýštících, spatřuje strana
konečný cil svě politiky v tom, aby v rámci tohoto
soustátí příznána byla zemlm koruny české ta-
ková míra samostatného státního ži-
vota, jaká odpovldá historickým prá-
vům a potřebám těchto ze mt.
K tvíc v lidu jako národní, bude strana ve
všem politickém počinání a vystupování prodchnuta
snahou, aby zabezpečena byla vším možným způ-
sobem existence národa a aby národ pavznesl se
a stál po vždy na výší jiných kulturních národů.
Ráz svobodomvslný a demokratický
vliskují straně poměry národní, ježto jen součin-
ností všech vrstev v národě bez rozdilu bude lze
dospěti k výtknutým konečným ellům Poměry, jak
vyvinuly se proti vůli českého národa v tomto
soustáti, nutkají stranu, aby postavila se na
odpor proti každému systému centra
listickému a germanisaením u.
I. Majíc na zřeteli tato stěžejní hlediska, bud
strana v oboru vnitřoí politiky říditi se těmito vše-
obecnými zásadami: atd.
V tomto programu trvá strana na názorech
státoprávních — avšak delegace jejl ocitla se
v rozporu s programem, když hlasoval
pro rakousko uherské vyrovnání.
Rakousko-uherské výrovnání jest části oněch
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
ol V Praze, 21. prosince.
6— (Kronika.) Mezinárodní arislo
kratism, mezinárodní proletářstvo, mezinárodn
kapitál, obchod, věda! Kde jaký interes a o
bor společenského života, všecko zmezinárod
něno! Nu a kdevšecky stavy a třídy podlebly
nemohla ani literatura odolst svému »upiversa-
lismu«.
ob ssmn adn
— Proč u nás mladší lilerát tak zřídka se
chytne na domácí látku, na motiv národní!
— Co chcete? Má snad literáte potřeby
své vyvinutější psychy snižovat k úrovni domá-
eího, malicherného živoja? . . .
Praha
25
article
»Potfeba vyvinutější psychy« ! odborný
terminus. Označeno jím ovzduší. Každý stav a
odbor má svoje tak odborně označené po-
třeby! Šlechtic vyrosll v potřebách svého
aristokratismu, nemůže proto zdomácnět ve
společnosti hrubozornějších forem. Módní pa-
nička má svůj jemně vypěstěný smysl pro látky
a formy, žádný domáci dodavatel nemůže
její požadavkům »vyhovět«. Literát v ovzduší
svě knihovny navykl si společnost vyvole-
ných duchů všeho světa, prolo je mu to
lik protivno okoli domácího života »tak všední«
Každý stav a odbor má svou specialitu »po-
třeb«, nemůže bez nich žit. Spucialitu svého
souseda prohlašuje za pouhý — předsudek, ale
za to svoji »potřebu« uznává za nezbylnu ke
spáse. Všude tibne svůj k svému, rovný k rov-
nému, každý ke svěmu — universulismu.
A konečně, není-li universalism stavů, tříd
a odhorů přimo nutný? Sám zákon přírody jej
diktuje. Všichni jsme lidé a vzdělanost je spo-
lečný zájem všeho lidstva. Také u všech ná-
rodů lze úkaz stopovati. Všude stavy, třídya
odbory pěstují do jisté míry svůj universalism,
jakýs princip mezinárodnosti.
— Do jisté míry! Tu to je! Ale v pod-
statě všichni přece zůstávají národními celou
svou bylosti! Spisovatel Francouz, Angličan,
Dán, Vlach, Němec, Nor při vší světovost
hlediska zůstává národním, látkou i duchem
i jazykem. A český ? . ..
Francouz
Angličan
Vlach
Němec
Nora
Dánsko
26
article
— Jiná věe! Franeouz, Angličan, Něme
může snadno zůstávat »národně svým«. Nestojí
ho žádnou oběť, aby zůslával. Všecko jeho
ovzduší národní ho podepírá, povznáší, k rozletu
podněcuje!.. . Ale česky naproti ! . . . Na něj
se pořád volá: vzdej se rozlelu, zapomínej na
svůj zájem, svoji choutku, přemáhej se, připou-
lávej svého ducha k domáci bidné broudě .
Zkrátka Francouz, Angličen, Němec má ve svém
odboru a povolání všecko pohodlI, ale na
našinci se pořád jen žádá — oběťl . ..
Zeela správné. Jenže neplatí jen o spiso-
vateli! Plati o všech stavech a odborech. A
šlechtie nebo dělník, umělec nebo obchodnik
modní dáma či kapilalista, každé ovzduši má
svoji povinnost příslušnosti — ke kulturnému
celku. V dobách pokojného vývoje není povin
nost těžká, koná se sama. Ve chvili zápasu
žádá zvýšenou účast. Nelze zápasit bez ná-
kladu síly! A mravně zápasit bez nákladu mravné
síly. A náš zápas národní, není-li mravný zápas
A mravní slla, což ta jiného, než — schopnost
oběti?
Náš kulturný celek teprv zápasl o svo
právo na život! Což jiného tu možno! Zápae
žádá svoji oběť. Hlas kulturného svědomi kaž-
dému členu ukládá: obětuj svoji choutku, své
pohodlí a náklonnost! Nižší třeba obětovat vyš-
šimu, egoism osoby a ovzduší třeba podřídi
prospěchu celku. Jen stalečnost zabezpečuje vi-
tězství! A statečnost je schopnost oběti. A není-li
duchovním vůdcem kulturného celku — spiso-
vatel? A kdo jiný má předcházet příkladem
stalečnosti, ne li — vůdce? s
Náš milý druh zde onehdy trefně vylíčil
nesnáze » přitele literáta«.
Angličan
Francouz
Němec
27
article
Dvacet let prožil mezi knihami jako historik
a filosof. Najednou se v něm ozvalo — národní
svědomí.
— Muži sluší čin! pravil si. Třeba svůj
talent postavit do služeb národa! Třeba stát
v první řadě, jako hrdinové antiky stávali! , .
A muž probuzeného svědomí opustil svoji
knihovnu a odebral se — do voličské schůze
Postavil se na stupínek mezi řečníky a když na
něj řada došla, vykládal posluchačsívu svoje
názory, těžce nabyté ve studovně u zelen
lampy, mezi policemi tlustých svazků učeno ti
Kterak pochodil, hned jste si pomyslli
Hanebného zklamání zažil Zástup poslouchal
jeho výklady dost netrpěliv, nerozuměl jim
protože nemobl rozumět a po skončené před
nášce dost zřetelně dal na jevo svojí nechut.
Po řečníku učeném jiní se hlásili o slovo. Muž
silného hlasu, zvučné fráse a oblibeného hesla
Ti měli brzo vyhráno. Muž z knihovny i s
svým probuzeným svědomím byl zapomenut.
pokořen, odstrčen a pro vždy vyléčen z bláhové
touhy, prospěti svému lidu »činným úča slen-
stvím«. Šel a navždy se uzavřel — mezi své
knihy. odbe
Případ velmi živolný. S různou obměnou
udál se j stě nesčelněkráte. A měl své důsledky
A třeba hned doložit, své liché dů sledky!
Šela
28
article
Přítel bistorik, filosof, literát, intel igen
dobře rozuměl hlasu národního svědomi, chtěje
se »činně« účastnit ruchu a zápasu národulhol
Ale špatně mu rozuměl, chtěje se ho úča stnit
na nepravém pro sebe — místě. V kultur-
ném díle nezbytna je délba práce. Historika
pracuje v historli, básník ať skládá verše nebo
romány a lidový řečník ať s patra mluví k lidu
a neplete se jeden druhému do řemesla. Ale
jsou hesla a předsudky! A obecný je předsudek
že »zápas národní« se odehrává jen v lak zvané
»politické aréně«. A kdo chce sloužit národu
že se musí stát »politikem«. A politika národa
že jsou voličské schůze, řečnické výkony, články
v novinách, polemiky, půtky v parlamentě a ta-
hačky za kulisami. A vlastní instrument politiky
národa že je — poslanecký mandát.
Názor dost primitivný a právě proto tuze ro
šířený. Všude na něj naraziš a tím snáze mu
podlehneš. Také přítel historik, filosoť a bás
ník mu podlehl. A náslodek nemohl být jiný.
než — smutný. Utvrdil milého filosofa a bás-
níka znovu, že má pravdu staré pořekadlo, to-
likrát otřepané, že prý je »politisch Lied ein
garetig Lied!« . ..
— A což je tedy politika jiného, ne- li zá-
pas frazí, tahačka o hlasy, o mandáty, nežl
nehoráznost veřejného slova a malicherná pletke
— v zákulisí ? . . .
29
article
Žalostný názor ! Ale — panuje. Plat
všeobecně.
— Jděte mi s politikou ! Kdo pak by s
tím zabýval? To ať obstarají novináři a po
slanci! . .
A zatím
Politický zápas národa! Zkouška zralost
kulturného organismu! Zápas, ve kterém se mět
mravné a duševní sily kulturného celka ! Ag
tace volební, řečnické výkony, půtky novinát-
ské, bitvy parlamentní jsou leda vnější hlučný
příznak tichého zápasu kalturných sil
jenž se odehrává po vší oblasli národního živola
Což je platna bojovná výmluvnost politických
schůzi, co platna nekonečná, vysilující kampaň
tisku, co všecka parlamentní »slatečnost« vy
slaného poselstva, jestli tam venku na vlastním
zápasišti, v samém životě národa hotovost
mravných sil zůstává daleko — za svým
úkolem?
Není-li dost výmluvna naše zkušenost?
Dlouhá desítiletí mluvíme o svém » politickém
zápase«. Řada táborů se vystřidala, šiků bo
jovných stran, hesel, programů, plánů!. A —
výsledek? Soudruzi v boji navzájem si vyčí
tají jeho — nicotu. Jeden druhého prohlašuje
vinníkem, že zůstává vše — při starém,
Možno-li čekat jiný výsledek, kde hlavní či-
nitel kulturného zápasu ani nestál v řadě —
mravní síla národa
Davové pojmy a předsudky
Dav neni myslitel pronikavý! Aby si před
stavil obraz světa, má zapotřebí soustavy ška
tulek a příhrádek: rolník seje a sklízí, vojál
táhne proti nepřiteli, básník skládá rýmy, krát
třímá žezlo a korunu! A poslanec s ministrem
dělají — politiku! Tak úkoly života jsou jasn
v hlavách davu.
Tak je davu zřejmo a jasno, kterak prý
novějších dějinách vzniklo Veliké Německo
Bismark, muž železa a krve je »stvořil«. Obralný
dělník svého oboru udělá za den kus práce.
který si uložil. Bismark, dělník politiky, tal
»udělal« Německol
Představé davu zůstává tajno a nedostupno
Německol
Německo
30
article
že by dílo velikého muže nebylo ničím, kdyby
jeho práci nebylo předcházelo a nespo'upůsobilo
jiných druhů dilo. Velikého Německa by dnes
nebylo, jednoty německých států stvořené
Bismarkem, kdyby nebyla předcházela jednota
německých duchů stvořená někým jiným
dávno — před Bismarkem Ř kalo se, prý u
Sadové a u Sedanu zvítězily pruské jehlovky
a »německý kantor«! A zatím tu jen své po-
slední slovo pádně pronesl němnecký duch, jenž
půl stoletl dříve už lomcoval oblastmi německé
spisby, německého umění, ba i německé —
vědy. Půl stoleti před tím, nežli muž »von Blul
und Eisen« dal ve Versallech prohlásit německé
císařství, nlásala píseň německého poety,
dávno zlidovělá, hranice přišul jeho mapy. A
Moltkemu, »tichému mysliteli válek« upravovali
půdu literáti a poetové, kteří půl věku
dříve mysl národa povznášeli k vědomí potřeby
ocelových činů:
der Gott, der Eisen wachsen liess,
der wolite keine Knechtel
Bismark Ř
Moltke
Gott
Německo
Sedan
Blul und Eisen
der Eisen
31
article
Jestli dnes z nenadání probudí se národn
svědomí v českém učenci, básníku, mysliteli
volá-li jej k povinnosti »národaího činu«, nen
dokonce třeba, aby spěchal na řečniště — vo
lebních schůzí! Na svém místé a ve sván
oboru konej každý svoji povinnost! Ovšen
jsou různé typy a různé síly v přírodě společ
nosti jako v přirodě lesa. Jsou urozené dámičky
a těm všecka moudrost života uložena je v an
glickém modním žurnále! A jsou labužníci umě-
leckých požitků a tém všechen smysl života
připadá obsažen v sugescích cizokrajného deka-
dentismu. Oba přirozené typy svěho okolI ! A
snad i nutně! Ale do života národa tuze citelně
nezasáhnou! Ani jeden ani druhý. Nemohou,
bohu díky! Za to, aby jiní zasáhli, kdo jsou
jeho tepně bližši, na tom sejde! A každý člen
národa na svém místě a ve svěm oboru, aby
znal a chtěl, co prospěch celku žádá ! Ta-
kovou sugesci — přivodit
Možnoli, aby dřive byla na pravé cestě
a vedla k úspěchu nějaká — politíka ná-
d olv
bůh