ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 db98d2f0-7696-11dc-8acd-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 31 celkem · entity: person 53, place 19, work 1, org 5
1 masthead
22. prosince 1907.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „ Národních Listů“ k č. 350.
3 masthead
Stranao.
4 article
Vzešla deštivá, sychravá neděle prosincová Pořídku trousili se lidé ulicemi. Bez ohlu- šujícího řinčení zvonců a temně duněly vagony tramvajové městem. Z železných kolejí vytrysko- vala kalná voda, vytlačovaná těžkými koly va- gonů. Avšak doktorovou jídelnou nad malým sa- dem, jímž jest obebnán farní kostel, vanulo při jemné, útulné teplo, U nevelikého stolu seděl doktor se svojí ro- dinkou. Tu doktor, proti němu jeho choť, a po kratších stranách proti sobě dva synkové dokto rovi. Šestiletý Stáňa, devitiletý Dotka. Tak říkal většímu. Všichni snídali, a hošíci stále do snídano žvatiali. Schylovalo se k vánocům, hošíci byli plni neklidu. Měli nejedno snažné přání, a již taky každý napsal malému Ježíšku na neb psaníčko. A jak jim byla matka poradila, včera večer vložili je oba za okno dětské ložnice. Sotva se dnes probudili, spěchali k oknu — včerejší psanička jejich zmizela. „Maminko!“ vrazili ještě košilatí do svět nice k matce: „Psaníčka jsou pryč!“ „Odnesl je andělíček. Těch lítá před váno po celém světě množství. Sbírají pro Ježišk dopisy všech dětí a Ježíšek pak podle nich vy- bírá své dárky. Pro dělské ty duše byla to nesmírná udá lost. Teď při snídani stále se k ní vraceli. „Přinese mně Ježíšek, oč jsem psal?“ táza se jeden přes druhého. „Budeš-li hodný, přinese. Ale předevšín snídej, aby ti nevystydlo. Stále teď andělíčkove obletují všechny děti na světě a pozorují, zda se dobře chovaji, zda poslouchají, zdali snídají. Chlapci obořili se horlivě do zvých hrne čků. Na okamžik, rozumí se. A zas rozvázali „Jistě přijde Ježíšek, když všechno sníme? „Jistě. „A přinese, oč jsme prosili? „Přinese, budete-li hodni. „A kdo mu připomene, když je tolik dětí?
Stáňa Dotka Vánoce Ježíšek
5 article
„Za každé dítě přimlouvá se tam anděl strážný. A za vás přimlouvá se ještě vaše ma- mínka, která se stále na vás dívá. Bylať to druhá žena doktorova, druhá maíka malých zvědaveň. Jejich roditelka již ně- kolikátý rok spala věčný sen na hřbitově. Hlovor utichl. Hošíci zamyslili se. Starš Dotka jen jako v mlhách vzpomínal snad ještě na prvou matku. Mladší Stáňa nepoznal jí. Ode šla, když mu byla darovala život. Tvář doktorova, která se za otázek chlapeů pokrývala lehkým úsměvem, po slovech mlade ženy zvážněla. Zpozorovavši to, napomenula choť male zvědavee: „Ale teď už opravdu snídejte. Zledovat vám to!' Lžičky v hrneckách zacinkaly. Byro ticho- Nikdo netušil, že do klidu malé této, spo- kojené rodinky vpadnouti má za chvíli cosi hroz ného. Že je to na pochodu. Že již vstoupilo de domu. Že vystupuje po schodech. Že již vnik do předsině. Venku zazněl zvonek, a po chvilce vnesln služka do jídelny noviny. Mladá žena sáhla po nich, rozevřela. Polo- vinu čísla podala choti, polovinu si ponechala Zraky její těkaly po různých rubrikách Denní zprávy, koncerty, divadlo. Teď se mani zastavily na rubrice ze soudní síně, jakés jméno — jakoby náhle bylo vyskočilo z řádel tésné sazby a vzkřiklo na ni — upoutalo vše chnu její pozornost. Jojí to jméno! Zraky čtou dychtivě, nedočkavě, spěchají Tvář mladé ženy náhle zahoří. V prsou jí za- bušilo, dech se kráti, jakoby ji hrdlo zatahoval Lice čtenářky pokrývá se výrazem nesmí ného úžasu, zděšení. Čte a čte, horko rozlévá se ji po celém těle ve spáneích bijí tepny. Pravice bezděky přejela čelo, pak ráhla po kapesníku. Paní dočetla, potištěný list zašustil v pádu na podlahu, hlava klesá do dlaní na desku stolu, z hadla vydral se prudký vzlykot.
Starš Stáňa
6 article
Zaražen vzhlédl manžel k ženě. Vyjevené vléšené tváře chlapců obracejí se k ní. Doktor zdvihá list, hledá, nalézá, čte. Včera bylo líčení soudní. Choť jeho, o níž byly roznášeny utrhačno pověsti nodobrou sousedkou kdesi na letním bytě, domáhala se zadostučinění soudního. Roz- trušovatelka, aby unikla odsouzení, uváděln svědky, kteří měli pravdu jejích slov prokázati. Příběh dnes vylíčen v rovinách. A referát. jejž mladá žena právě byla přečetla, podával obraz, jimž stanoviska zúčastněných stran po- jednou byla vystřídána. Obžalovaná zjevila se náhle jako žalující, a paní, jež se domáhala zadostučinění, vystavena na pranýř jako obžalo- vaná. Vylíčena jako necitelná macecha, trýzníeí sírotky, děti manželovy z pevní ženy jeho. Osudný shluk okolností byl základem obrazu toho, zdánlivě pravdivého. Ale kterak příběh vyrůstal, jaké prvky o něm pracovaly. jaké byly motivy psychologické oněch, kdož pro- kazovali pravdu pověstí roznášených, vše to refe- rátem nezjištěno. Nemůžeť ani býti vždy zbá- dáno. Ale co bylo do včerejška čistě soukromou záležitostí, rozletí se dnes novinami po celém světě. Po léta třeba klid rodiny byl otravován tajnou i zjevnou pomluvou, dnes k tomu zne- pokojení přibyvá i pranýř veřejnosti. Dekter četl a zraky jeho skoro se kalily. Pocit podnes mu neznámý zaplavil celé jeho nitro. Do dneška byla útulná a spokojená jeho domácnost utajena před tisícerými, zvědavýmia všetečnými zraky onoho mnohohlavého giganti ckého těla, jemuž se říká Veřejnost. Znám byl jen oněm trpícím, již u něho vyhledávali pomoci v bolestech svých a nedu- zích a jimž byl vždy ochotným, obětavým léka- řem. Pro něž boz reptání vycházel z důvěrněho kroužku rodiny, kdykoli byl zavolán. Za večerů i za sychravých a mrazivých nocí. Jimž přináše vždy úlovu, aspoň útěchu.
7 title
Křivda.
Křivda
8 article
Dnes jeho jméno letí novinami vedle jména ženy jeho. A nikomu již nestačí, co vytištěno toliko. Obraznost čtenářů není nasycena slovy napsanými jen, ale z vlastního vypřádá si další. další, další, a ryje se v soukromi tiché, ne- dotčené posud jeho domácnosti. Pocit neskonalé hořkosti zaplavil nitro jeho A bylo-li lze, aby cosi přemohlo tento pocit. byla to lítost, která mu sevřela hruď, když po- hlédl na ženu, svíjející se v pláči tu naproti. Bleskem letěly mu děje posledních několika let hlavou. Vidél, jak ostaven nebožkou matkou dět svých, první ženou. Jak děti jeho zanedbávány jsou v cizích rukou, jimž je musil svěřovati, jda za svým povoláním. Kterak se konečně rozhodl, že jim dá matku novou. Kterak uvedl druhou ženu pod svůj krov. Co nectností a neřestí bylo této ženě přemáhati a vykořeňovati v drobotině. oloupené před tím o péči mateřskou a zůstaveně nevědomým neb nesvědomitým pěstounkám. Bylo časem třeba pokárati, i citelně po- trestati. Věděl o všem, a vedlo to k nápravě A děti uvykly nové matce, vítaly ji skoro radost- něji, když se domů navracela, než jeho. Lpěly na ní. A byly lepší. Přes to žena jeho vstavena na pranýř. Žena, která vodívá synky jeho v památno dny na hřbitov, klade na zelený rov květiny a nabádá hošíky: „Klekněte, pomodlete se, tu odpočívá vaše první maminka, která vám umřela. Cosi takového nečiní macecha zlá, bezcitná. Cosi takového dovede srdce ženy, jež poroz- uměla úkolu svému. Pláč nezdolný, vzlykot lomcuje tělem druh té ženy, druhé matky, macechy, která dnes před veřejností připravena o dobrou pověst. Marně ji těší chol. „O, mne nikdo nezná! Ale tebe znají, s tebou nesmím nikdy na ulici, po tvém boku nesmím se ukázati před lidmi! Vždyť jsi čeu jaká jsem litice! Vždyť to znamená víc než smrt!
Blesk
9 article
Ztrnulí sedí hoši, nerozumějíce výjevu, který tak hrozným způsobem přerval tajemné jejich snění a těšení na Ježíška, na štědrý večer. v jejichž dětské obraznosti již vystupoval vá noční strůmek, jiskříci nesčetnými pro ně světly A tu pojednou malý Stáňa, bledý zlekáním zděšen výbuchy bolesti matčiny, sepjal ruee nad stolem a rty jeho pohybují se. Beze zvuku. Neslyšet, eo šeptá. Náhle padly naň zraky otcovy. Je překva pen tímto zjevem, a skoro vděčen, že může pozornost svou i ženinu obrátit jiným směrem táže se hocha: „Co děláš, Stáňo?“ „Modlím se,“ odpovídá šeptem chlapee poule zraky, jako uleknut, zda nečiní cosi ne- příhodného v té chvíli. „Proč se modlíš? „Modlím se,“ a ta slova chlapec již drkotá v pláči marně překonávaném. -abv. nám toky tatte maminka neumřels . .. Teď pustil muž hlavu choti své, již se snažil uchlácholiti, popadl chlapce, povznesl jei k sobě, zlíbal ho po tváři a pak, posadiv jej n klín choti zvolal; „Tu ho máš! Zda ti to postačí? Co chee ještě více? Paní přivinula hošíka, který se choulil v je- jím klíně. Pocelovala vlasy jeho, na něž se ro- nily proudem slzy z očí jejích, a v křečovitém štkání, vzlykotem přerývána, odpovídala choti „Vím, tobě to stačí, tebe přesvědčuje. I mně to stačí, na celý život. Ale ví o tom svět? Můžeš tak přesvědčit každého, kdo dnes četl — —? Manžel schýlil hlavu k hlavě choti své vzpřímil se pak. Těžká, olověná obloha jakoby se nížila, a se zavěsí na samý hrot kostelní věže. Děšt pleská do oken a kalně stružky stékají po skle. Z daleka tlumeně duní vagony tramvaje. Zde v jídelně je tak útulné teplo. Ale doktorovi při- padá, jakoby kdosi byl vyrazil všechna ta okna a jakoby sem náhle byl z venčí zavanul drtivý. jedovatý vítr.
Stáňa
10 article Vánoční překvapení pana rady.
Vánoční překvapení pana rady. (Rodinný obrázek)
11 article
Z velikých vrat známé malostranské bu dovy trousili se už od půl druhé hodiny odpo- lední úřadníci. Nejdříve ti vyšší, jež nikdo ne zastavi s hodinkami v ruce a s vyčítavým zra- kem, že nedodrželi, které prošedivělý portýr zdraví hlubokou úklonou a pln uctivosti za nimi se rozhlíží, dokud nezmizí za nárožím kavárn u Radeckého, nebo pod podloubím v Tomášské ulici. Pak teprve se narovná ve svém huňatém. na paty sahajícím kožiše, z jehož vysokého lím- ce vyhlédá mu hlava sotva z polovice a už jen jaksi z povinnosti zdraví nebo dokonce děkuje tomu zbytku nižších ouřadů, kteří po odehodu šéfů vyhrnou se kvapně jako hejno vrabců rozběhnou se rychlým krokem na všechny stra- ny, domů k obědu, k ženám a rodinám, poku nejsou starými mládenci nebo svobodnými, za- padajícími na stravu do hospod. Ale ani tehdy, kdy se zdá, že táhlá budova s řadou oken ve frontě vychrlila už všechen vn pracující personál, neodchází portýr ze svého místa. Nepadla ještě s věže mikulášské druhá to znamená, že dosud někde tam hluhoko v bu- dově, v některé z těch kanceláří v dlouhých chodbách mešká ještě rada Malvínský, ten „věč- ný nevejprava“, jak ho mezi sebou sluhové na- zývají. Dokud ten neodejde, neodváží se portýr ze svého místa. Před léty, když pan rada Malvínský přiše z venkova do Prahy a na minutu dodržoval. vrčel podřízený personal, že je „komisní kn flik“ a „štrébr“, který chce avansovat svou přes- ností v ouřadních hodinách. Ale když za krátke poznali, že nemůže býti nad něho žoviálnějšího člověka, vykládali si jeho přesnost jako marottu. které si náhodou uvykl a bez které by nemohl ani býti živ. A začli mu říkat „papínek“ pro do- brácké, kulaťoučké jeho vzezření a snad tak pro to, že každému mladšímu říkal „synáčku nebo „miláčku“ ...
Radecký rada Praha
12 article
„Holenku, miláčku... takhle to nesmíme předložit, to bychom dostali takovýhle nos,“ ří- kával, když dostal něco k podpisu, co nebylo přesné podle jeho názoru. A ten veliký nos od- měřil pravou rukou na levé, ukázav až po samé záloktí. Také onoho předvánočního dne, teprve když uhodila kdesi venku na věži druhá, zdvíhl se v opuštěné své kanceláři se židle, pohlédl na ho- diny a prohodil jako denně: „Už tolik?“ A pak, vsunuv se do přezůvek u kamen od- ložených a do bobřího kožichu, otočil klíčem u své kanceláře, zkusil ještě, je-li dobře zavřeno a vážně kráčel ke schodišti, širokému a vyšla- panému. Cestou dopjal kožich a teprve ve vra- tech se zastavil a navlékal rukavice, zatím co portýr už vytahoval z kapsy škatulku sirek, aby mu zapálil doutník, až pan rada s rukavicemi bude hotov. To se opakovalo každého dne. s menší nebo větší pravidelností, dle toho, za- paloval-li pan rada kubíčko nebo veržínko. Ale vždycky při tom dal se s vrátným do řeči. „Letos ta zima nechce nějak do opravdy začít, co? To je zase chumelice, jen se podí- vejte! A proč pak vy, kakraholte, nemáte bufy? Tady v té vlhotě a v tom průvanu ...“ „Už jsem tomu zvyklý, pane rado!“ „I čerta, zvyklý! Však si na mě vzpome- nete, až přijde ta podagra. Jen počkejte, po- čkajte ... to se nebudete smát. A zavadiv o klobouk vybatolil se z vrata zaměřil šikmo přes náměstíčko pod podloubí k Tomášské ulici. Pak teprve zavřela se za ním velká vrata a jen malá dvířka v nich zůstal otevřena.
rada
13 article
Přese všechnu nepohodu, která poháněla kroky ostatních chodeů a nutila je, že s ohrnu- tými límci plížili se co nejtěsněji podél domů. kde bylo trochu za větrem, kráčel pan rada k domovu svému zvolna a kolébavě, jak už toho kulaťoučká postavička jeho vyžadovala. A tvár jeho do nedávna přísná a vážná, najednou se rozjasňovala, oči zasvitly šelmovstvím a takovou vnitřní spokojeností, která je výsadou dobrého svědomí. Kdo by he byl v té chvíli potkal a znal h jinak jen z kanceláře, usoudil by, že tento pán velice podoben je radovi Malvínskému, ale nen to on. Tajemství této změny nebylo nikterak hlu V úřadním kabátu byl pan rada přísným spravedlivým ouřadou. Ale jak odložil tento svůj háv a opustil dusnou atmosféru kancelářů, byl to zcela jiný člověk, žoviální, roztomily pu- pínek, jemuž všeliká vážnost byla dalekou. Se třásl se sebe všední prach kancelářský a bylo mu, jakoby se byl převlékl ve zcela jiný, mno hem lépe mu slušící šat a s ním i do jiných my- šlenek, jež soudě dle občasných úsměvů, byly i čtveračivými nápady a týkaly se jednak večerní radovy společnosti v tiché plzeňské restauraen na Hradčanech, jednak jeho rodiny. Mezi tyto dva kruhy dělil pan rada volný svuj cas vva s své zábavě v hospůdce, kterou nazval „U dě- lové koule“, dle kule, zasazené od švédského obléhání v staré zdi onoho domu; čas do osmé hediny pak věnoval výhradně své rodině, kterou miloval a zcela pro ni žil, ačkoliv už od tří lee nebyla úplnou. Tenkráte churavící paní po dlouhé trapné chorobě opustila jeho i děti přestěhovala se do. Olšan, do rodinné hrobky. A tak byl náš rada Malvínský vdovcem, který nikterak již netoužil po tom, při svých padesáti pěti letech, znovu vyhledati si družku života.
rada Hradčany Olšany U da
14 article
Věděl, že znamenalo by to rozbití rodiny, že ze- jména bolestně dotklo by se uvedení nové pan do domu nejstarší dcery Liny, která s andělskou trpělivostí nejkrásnější své mládí ztrávila jako matčina ošetřovatelka; a toho nebyl pan rada schopen ani za cenu vlastní spokojenosti. Snesl tenkráte mužně na něho dopadnuvš ránu, s klidem filosofa přijal to nutné zlo a zas'. jakoby se nebylo nic v životě jeho změnilo, po- nořil se ve svou práci a obvyklosti života, kter jen potud se pozměnily, že slečna Lina vedla sama domácnost, nahrazujíc mladší devatenácti- loté Slávce a třináctiletému Edunrdovi matku.
Lin rada
15 article
Ah, Slávka! Při vzpomínce na tuto rozjas- nilo se líce páně radovo, jakoby rozlil se po něm rrnný, jarní paprsek. Jaké to je podivuhodn děvče! Pravý opak tiché, trpělivé Liny. Ne- vstává jinak, než s usměvavou, dětsky roztomilou tváří, neulébá jinak, než ve smíchu. A při tom je tolik vtipná a švitorná, že rozveselí všechny i tu starou, věčně mrzutou tetu Annu, rozvrzanou jako almaru... jak pan rada říkává. Všechny své rozmary vylévá si ta stará panna na tom děv- četi, ale ona je snáši a jen občas přiběhne po stěžovat si otci otázkou, je-li opravdu tolik ne způscbnou, jak říká teta Anna. A když zamítne, padne mu kolem krku, po dívá se na něho těma velkýma, šelmovskýma oči ma a řekne: „Ty jsi přece jenom náš nejrozto- milejší tatínek.“ Ano, jen radosti mu to děvče dělá... a už aby tu bylo z toho drážďanskéh pensionátu, kam ji strčili na radu tety Anny. která pořád se hrozila, že to děvče roste jakoby bylo chalupníkovo, beze všeho dohledu a poká- rání. A pak, chodila do vyšší dívčí a nenaučila se tam dokonce ani francouzsky ani německy Podle názorů tety Anny byla znalost těchto ja- zyků pro děvče ze slušné rodiny nezbytnou pod- mínkou! Bodejť — děvče to potřebuje — co pal bude ouřadníkem!
Slávek pán radův Lin Anna rada
16 article
Však beztoho nebýt tety Anny a jejího na- léhání, nikdy by byl pan rada nesvolil k tomu, aby Sláva, jeho miláček, šla z otcovského domu do cizího ústavu. Ale teď, za pár dní, přijede na Vánoce a zas bude na několik těch dnů živo, ve- selo a útulno, jako když bývala doma. Snad už přišel od ní dopis! Pan rada při této myšlence vykročil ostřeji a teprve, když zahýbal do Valdštýnské ulice, všiml si, že nese pod pažím svinutý deštník, ač ostatní lidé pod ochrannou jeho střechou kolem ubíhali. Všecek zasněžen vešel do průjezdu posledního domu této ulice, téměř až naproti Klárovu ústavu olepců. Už vzhled prozrazoval, že dbá se tu o či- stotu a pořádek v domě. Špalíčková dlažba du- sila kroky a široké, dubové schody byly do běla vydrhnuty a vysypány pískem. Když pan rada vstoupil do svého přibytku. boké. uvítala ha slečna Lina, jako každodenně, pol-
Anna rada Klárův Lin
17 title
Fpsilon.
18 article
boním ruky, odňala mu deštník a střásla s ko- žichu snih. „Slávka nepsala?“ byla první otázka páně radova. „Psala, tatínku — ale je to proti všemu zvyku adresováno na tebe, tak jsme se neodvá- žili dopis otevřiti. Nejspíše nějaké tajemstv ohledně dárků k svátkům. „To bude tak!“ usoudil rovněž pan rada. Nežli se prostřelo na stůl, vešel do svého pokoje, kde na stole leželo několik dopisů a jeden dle poštovního razítka z Drážďan. Pan rada rozevřel tento dopis nejdříve, nasadil skři- pec a četl. Ale už hned jak zavadil okem o první řádku, zavrtěl hlavou a znovu sáhl po obálce s adresou. Ta zněla zcela správně na něho! Ale ten dopis! S nesmírným úžasem četl pan rada dále:
Slávek rada Drážďany
19 article
„Drahý Karlel Nevíš ani, jak se těším na Vánoce! Počítám dny a hodiny, kdy vyjedu z Drážďan a kdy Té zase po dlouhé době spatřím. Na nádraží ovšem nemůžeš, protože tatinek jistě přijde mi s Linou naproti, ale jak se doma trochu ohřeji, půjdu nokupovat nějaké dárky a sejdeme se na místě našich krásných schůzek, však víš kde. Pr Tebe mám přichystaný krásný dárek, sama jsem ho vyšívala. Uvidiš, že budeš překvapen. Ale Tvůj poslední dopis uvedl mě do rozpaků: Ty byls skutečně si troufal již teď o Vánocích po- žádati otce o mou ruku? Věř mi, že lekám se toho okamžiku, vždyť tatínek o ničem neví. Snad by's mohl nějak napřed ho na to připravit? Ka- ždý den s ním sedíš v kanceláři, ptej se tedy jako náhodou po mně, kde jsem, řekni mu, že jsme se spolu seznámili o loňském právnickém plese, že jsem se Ti zalíbila a snad dá P'ánbůh, že se začervenáš a že se tatinek dovtípí. Jistě nebude mít nic proti tomu, vždyť je spoluvin- níkem na naší lásce. Tolik Tě vždycky, drahý Karle chválil, jaký jsi hodný a pilný člověk, ja- kou máš krásnou budoucnost a že jsi jediný, na kterého se může v kanceláři spolehnout. Ale srdce mi tluče při myšlence, až i mě tatínek zavolá a řekne mi: „Tak ty, Slávko, tak: Z mými zády!“ Měli jsme mu to přece jenom řici dříve. Ale doufejme v boha, že to všechno šťastně dopadne a ža se už po Vánocích do pen- sionátu nevrátím. To by mě nejvíc těšilo! Tak. a teď budu psáti domů, tatínkovi, co bych měla dát tetě a Lině k Vánocům. Považ si, jedním pérem píši Tobě i tatínkovi. Kdy přijedu, ještě sdělím. Libá Té na věky Tvá
Karel Slávka Drážďany Ka
20 article
Panu radovi po přečtení dopisu sklesla ru- ka. Tohle vánoční překvapení bylo pro něho příliš mocné! Neprobral se však ještě z prvního dojmu, když v předsíni bylo slyšeti nějaké hlasy a hned na to kdosi zaklepal na dvéře a do nich s výrazem nesmírných rozpaků vkročil sekretá zikladla —2 ae- Karal, a trachu, al Začal s omluvami, že přichází ve chvíli sice velice nevhodné, ale okolnostmi donucen — — Pan rada, ktorý se zatím byl vzpamatoval. nedal mu však domluviti a pohroziv mu prstem. pravil: „Mohu vám napřed říci, čeho si přejeteh Tenhle dopis, že! Od mé slečny dcerušky! Vy — vy jeden tajemný člověče, a to jste mým sokretářem? Až náhoda nebo roztržitost toho za- milovaného kůzlete mi musí prozradit, co se děje už celý rok za mými zády? „Už dva roky, pane rado, od loňského masopustu“, odvážil se k poznámce sekretář a skroušeně dodal: „My se máme, pane rado k smrti rádi!“ Řekl to tak upřímně, až panu radovi vy hrkly slzy s očí. Co měl se zamilovanými dělaty Když pak Slávka před štědrým večerem při- jela a ocitla se s Karlem o samotě, bylo její první otázkou: „Nuže, provedla jsem to tak do- bře s těmi dopisy?“ „Velmi dobře, má drahá“, zněla jeho od- pověď. „Tatínek nemá nejmenšího podezření že jsme si to smluvili.“ Karel Tichý Tako vé jsou děti!
rada Karal Slávek Karel Tichá
21 article Motivy.
Motivy. Od Irmy Geisslovy. Malou chůvičku jsem viděla, hýčkající bra- tříčka bosého a košilatého a nemohla jsem s na živé sousoší dosti vynadivati. Pravda, jsou otrhaní a zanedbaní, snad nezvedení oba dva možná, že sousedům působí nekonečné mrzu tosti. Možná. Ale v tom pohybu láskyplném chůvy a dě tátka, ve vzájemném pohledu nevýslovné pří- chylnosti, byl božský půvab lidské stránky vá- noc . . . Blahoslavení maličti! Dým nad světem V bílé krajině panuje ticho, takové na- prosté, nevýslovné ticho. Jak je to možno — tak živo ještě nedávno, plno ruchu, plno hluku A nyní —1. Odomřel všechen letní život přírody. I lidé se tomu přizpůsobili. Uchýlili se do příbytků. tam pracují, tam hlučí dál. Mráz je vyhnal z volné prostory pod širým nebem. V tom ozvalo se táhlé hvizdnutí jakéhosi stroje. Snad vlaku. Opravdu, tam se zavlnil černý dým, tam nad sněžnou planinou. Vlaku není viděti, je ztajen za vlnami pahrbků. Ba spíše se podobá, že dým valí se z komína parolodi. Zasněžená pláň polí je sivá hladina bílého oceánu ... Ničeho neviděti, než tu ne- konečnou, bílou dálku. Unikáme duchem na té parolodi do ne- známé dáli, ze širého prostoru v neznámou pu stinu. A náhle nás jímá stesk, jako bychom plul na lodi vyhnanců v kraje nehostinné — —
Geisslův Mráz
22 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Lupiči v aulomobilu. Z Londýna se sděluje: poslední době bylo několik loveckých zámků a venkovských sídel navštiveno lupiči, kleří svou ko- řist odvezli v automobilu. Dle všeho přišli tito mistři dlouhoprstáckého cechu z Londýna a po spáchaném činu se opět do Londýna vrátili, poněvadž stopy kol na silnici udávaly jižní směr. Na počátku tohoto mě- síce vyloupili venkovské sídlo Brookshyhall nedaleko Melton Mowbray, aniž by obyvalelé jejich přítom- nost zpozorovali. Podařilo se jim odněsti z přízemí cenné věci v ceně více než 4000 liber šterlinkůa uprchnouti. Selník Beatie uveřejnil seznam předmětů, jež mu byly ukradeny, ale podnes nebyl nalezen ani jediný kus. Snad bylo vše roztaveno nebo puto- valo do ciziny. Snad bude míti lord Lonsdale, na jehož venkovském zámku Barlevthorpehallu u Oak- hamu v těchto dnech ukradeno množství předmětů, které však pro zloděje nemají velké peněžní hodnoty.
Melton Mowbray Selník Beatie Lonsdale Londýn Barlevthorpehall u Oak
23 article
větší štěstí. Lord odhaduje svou ztrátu nejvýše na 400 liber šterlinků, ale mezi ukradenými skvosty jsou dary německého císaře, italského krále a prin- cezny Louisy, jakož i upomínky od sportovních přá- tel, tedy věci, které jen pro lorda mají velkou cenu, poněvadž nemohou býti nahraženy. Lord Lonsdale uveřejnil také hned seznam odcizených věcí a sdělil zpravodaji, že doufá, že mu budou vráceny. Zloději mívají totiž instinkt spartsmenů a dovedou snad jeho ztrátu správně oceniti. Kov, kterého docilí rozlave- ním ukradených věcí, má tak malou cenu, že nena- hradí ani výlohy za benzin, spotřebovaný na cestě tam i zpět. Není nikterak nemožno, že toto dovolá- vání se sporiovního citu zlodějů bude míti účinek, jaký lord Lonsdale očekává. Byl tofiž již dříve po- dobným způsobem okraden, zloději však mu cenné předněly, jimž přikládal značnou osobní cenu, na provolání v novinách vrátili. Ostatně dal si Lons- dale ujíti dobrou příležilost, seznámiti se osobně se zloději, po případě jim kořist odejmouti. Oné noci. kdy byla krádež spáchána, ulehl teprve o 1. hodině a spal v pokoji nad studovnou, z níž byly věci ukra- deny. Ačkoli zlodějí prováděli svou práci bez hluku, vzbudili přece jednoho psa, jehož štěkot lord slyšel.
Louisa Lonsdale Lons
24 article
Také slyšel přecházeti zloděje, kteří měli plstěné boty. obrátil se však na druhou stranu a usnul zase, do- mnívaje se, že sluhové něco dělají ve studovně. Třelí krádež spáchána byla v Londýně. Z Halfordova zlat- nického krámu byly ukradeny hodinky, pralenya šperky v ceně asi 3000 liber šterlinků. Zloději pře- lezli prkonnou ohradu u sousedního domu, jenž se přestavuje a promáčknulým skleněným oknem vnikli dovnitř budovy. Když se přehrabovali ve skvostech, vyložených ve výkladní skříni, dotkli se zloději elek- trického vedení, jež uvedla v činnost zvonek, takže musili rychle uprehnouti a ujeli v aulomobilu, jenz na ně opodál čekal. = Pius IX. svalým? Papeži jsou „svalí“ olcové již za živa, ale že by byli všichni svalými i po smrti. se prozatím ještě netvrdí. Kongregace ritů v Římě vydala dekret o spisoch Pia IX., což se pokládá za první krok ku prohlášení tohoto papeže blahoslave- ným. Záležitost talo jest poněkud zapletená a může trvali ještě dosli dlouho, než ku prohlášení klaho- slaveným skutečně dojde. Po prollídce spisů musí býti sebrána svědectví všech osob, jež zemřelého papeže znaly a teprve, když obě tyto zkoušky bud ou míti příznivý výsledek, přikročí se oficiálně k věci.
Halfordův Pius Londýn Řím
25 article
Kongregace ritů vynese pak rozsudek, jenž musi býti papežem polvrzen a od toho okamžiku má do- tyčný mrlvý právo titul „venerabilis“. U kongregace ritů leží celá řada takových procesů, jež z různých příčin nebyly ukončeny. Rozhoduje při tom někdy laké politika nebo všeobecná tendence dotyčné pa- pežské vlády. Ježto Pius X. má pro Pla IX. velkou úctu, lze očekávati, že beatilikační proces bude míti příznivý výsledek, kdyby však papež třeba zemřel a nastoupil pontifex, který by o Piovi IX. smýšlel s, te by proce usnul, Ostalně vyskytovaly eojia hlasy, jež mu připisovaly moc konati zázraky. Kajs sdělili Piovi IX., že jistá dáma podníká vše možně, aby doslala pár jeho střevíců, neboť doufala, že uzdraví její choré nohy. Papež, jenž právě velmi trpěl křečovými žilami, odvětil žertovně: „Podivno, že tyto střevíce jiné léčí, kdožlo mne nevyléčily.
Pius Pla Kajs
26 article
= Sinclairovo proroctví. Minulý rok oprátil na sebe pozornost takřka celěho světa socialistický ro- manopisec Upton Sinelair. Poulavým a zdrcujícím způsobem odhalil zlořády a chyby, panující v továr- nách na konservované maso v Chicagu. Lidem se slabými nervy a slabým žaludkem ježily se vlasy na hlavě, když čelli jeho popisy, jak a z čeho se připravují konservy, na kterých si často pochutnávali. Jmenovitě v Německu, kde konservy byly velmi oblí- beny a měly velký odbyt, nastalo velké rozhořčení proti továrnám a mnohě noviny žádaly, aby byl do- voz konserv zapovězen. Než bouře ta se brzo ulišíla, ačkoliv obecenstvo nemá žádné záruky, že byly veškeré zlořády v továrnách odslraněny. Majít to- várny dosti prostředků, by lehkověrnou veřeinost upokojlly, neboť vyděkají ročně mnoho milionů. z nichž mohou několik na reklamu obětovati. Nyní uveřejňuje Sinclair v „Republica Industriale“ pojed- nání, v němž tvrdí, že dvanáct měsíců po volbě no- vého presidenta sovero americké republiky vypukne tam hrozná revoluce, která přivodí nesmírný převrat.
Sinclairův Sinelair Sinclair Chicago Německo Republica Industriale
27 article
Vývody jeho spočívají na charakteristických před- pokladech. Již nynější finanční katastrofa ukázala, že panující poměry jsou nezdravé a že se nedají dlouho udrželi. Nahromaděním nesmírného jmění v několika málo rukou stala se velká čásť svobodných cbčanů otroky. Ochranná cla povznesla ovšem průmysl, ale takřka výhradně na prospěch velmocných milionářů. na jejichž milosti závisí miliony existencí. Podobné následky budou míti naše cla na nejnutnější polra- viny. Nynější krise v Americe, která pohltila lisíce milionů, očistí ovšem nezdravé ovzduší, ale zároveň dopomůže několika milionářům k neobmezené nad- vládě v průmyslu a peněžnictví. A to nesnese na dlouho žádný národ.
Amerika
28 article
— V americkém otroctví. Šeslnác! rakouských příslušníků, kteří se nyní zdržují v Novém Orleansu, stěžují si, že u Mc. Ilhenny Austern Company na Averys Islandu byli držáni v otroctví a uvádějí, že zásluhou jistého zástupce rakouské vlády dostali se zase na svobodu. Má býti zavedeno vyšetřování a proti ředitelům společnosti budou podány žaloby. — Štěpán Josza, výp. tajemník státního přistěhovale- ckého úřadu v Louisianě, navštivil z nařízení rakou- ského konsula Averys Island a byl cizozemcům ná- pomocen, aby mohli tento ostrov opustiti. V žalobách se uvádí, že dotyční lidě byli lákavými sliby svedeni, aby na Averys Island z Nov. Yorku přijeli, a zde se teprve ke svému sklamání přesvědčili, že jsou pracovní poměry zcela jiné, nežli jim byly líčeny. — Když pak se pokusili o útěk, byli jizdními agenty společnosti stíháni a donuceni k návratu. Vypravo- vali, že nikdy nebyli s to, vydělati více, nežli 30 ctů. denně, musili bydleti v chatrčích, které se ani z da- leka nepodobaly lidským obydlím a dostávali stravu nedoslatečnou a prabídnou, — Tento případ bude oznámen rukouskému vyslanci ve Washingtonu, jenz požádá spolkovou vládu o vyšetřování.
Josza York Šeslnác Nový Orleans Island Louisiana Washington Mce Ilhenny Austern Company
29 article
— Akklimatisace cizokrajných zvířal v Anglii. Již před několika lety byl učiněn pokus, akklimati- sovati k obohacení anglické zvířeny klokana. Pokud je známo, měl tento pokus úspěch. Meteorologická pozerování vedla pak k výsledku, že podnebí Anglie odpovídá skoro podnebí jižní Australie. Na základě toho rozhodla se londýnská zoologická společnost vy- slati do Australie vědeckou výpravu, jejíž hlavním úkolem bude schylati větší počet nejcharakterističtěj- ších zvířat, dopraviti je do Anglie a zde je na vhod- ných místech usaditi. Známý zoolog a ornitholog Shet Smith již odcestoval a ostatní členové výpravy i se zkušeným ošetřovatelem zvířat odplují v lednu. Oba druhy dosud žijicích plákopysků, zejměna Ornithorhynchus Paradoxus, mají býti schytány ve větším počtu, aby tento, vejce snášející ssavec, jenž představuje přechod od ještěrů k ssavcům, byl za- chráněn před vyhynutím. Druh klokanů, žijících na stromech a menura (lyrochvost), vzácný, nádherný pták, nalézají se rovněž na seznamu badatelů. Vý- prava bude podporována státem.
Smith Anglie Austrálie Ornithorhynchus Paradoxus