Ročník XXXXV.

V Praze, v sobotu dne 25. března 1905.

Číslo 84.

Na rnaní a odpol. listy před, lácí sen v Praze v administrael na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvejí čenáškou na měsle na dtvrt leta . . . . 7 K 50h ve filislkách: . 2K 30 na měslo . Poštous na měsíe . ::kei na čtvrt loia s dvojí zlailkou za měat na čvrt lota . . . 11 K coi

Onešní čísle pro Prahu le o 28 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 27. března t. r. v obvyklou hodinu polední. L. Z Petrohradu, 24. března. (Původní telegram zvláštního dopisovatele »Nár. Listů« .) Vzhledem na nepokoje i na korrupci v různých krajích policie jmenovala zvláštní komisi, jež má provésti an- ketu o těchto poměrech. Mobilisovaný bude i třetí dělo- střelecký park s novou výzbrojí o8 batteriích, dále 10 parků dělostře- leckých horských děl rychlostřelných, pak 2. dělostřelecká divise, 2. jízdní batterie s děly rychlostřelnými a budou poslány vesměs do Mandžurska. Z Krakova, 24. března. »Czas ue telegrafují z Petrohradu, že ruské listy oznamují, že počínaje Velkonocemi budou se konati po- rady komise, zvolené zemstvy za účelem uspořádání velké konfe- rence pro všeobecné lidové zastu- pitelstvo, které má býti svoláno do 1. ledna 1906.

Něco nového Ovzduší politické v Uhrách a s ním i v této polovině soustátí stává se denně těžším a mrač- nějším. Všecky posavadní pokusy, zjednati zá- kladnu pro novou vládu v Uhrách selhaly, a hr. Andrássy zřekl se po druhé již důvěrného po- slání, jež naň vložil panovník, jakožto král uher- ský. Půda budínská není vyřízení krise uherské příznivější, než byla půda šestnácti audiencí ví deňských. Politických krubů maďarských zmoc- ňuje se chmurná nálada; již se vyslovuje názor že Budín se stane hrobem nadějí, s nimiž vůd- cové spojené opposice uherské spěchali ke sly- šení do hradu vídeňského. Hrabě Andrássy pronesl o nezdaru svého druhého poslání tajemný výrok: přijde něco no- vého, ale co to bude, nevím. Chtějíce vniknouti v temný smysl tohoto výroku, mušíme se vrátiti ku původnímu zřídlu, z něhož vynořil se nynější, od dob vyrovnání z r. 1867 nejvážnějš! spor mezi Pešti a Vídní.

Maďaři vystihli v posledních létech, že na blízkém Východě, na Balkáně připravují se nové události, a zaujali k nim totéž odmítavé stano- visko, jako svého času před okkupací Bosnya Hercegoviny. Jako tehdy Szell padl za obět te hoto stanoviska, tak za něho opět projevil se stejný odpor — propuknutím obstrukce proti zvýšení počtu nováčků. Od onoho okamžiku, přes chvilkové smíření za ministerstva Tiszova, vlastně nepřetržitě trvá tento napjatý stav. Ma- daři uznali dobu za vhodnou, aby se domohl důsledného provedení soustavy dualistické zvláště i v armádě. Tvrdí, že dřívější liberální vlády, aby zachovaly si přízeň Vídně, zatajovaly před králem uherským vlastní požadavky národa maďarského, pokud se týkaly uhorské součástky společné armády. Tyto požadavky prorazily si volnou dráhu při posledních lednových volbách, jež zjednaly většinu spojené opposici. Spojená opposice ujednala mezi sebou kompromisní program — nežádá bezodkladné provedení neodvislosti Uher a osobní unii, ale postavila se na stanovisko od- štěpenců od vládní strany, stojících na půdě vyrovnání z roku 1867, ale domáhajíe se jeho důsledného provedení. Vždyť i předseda mini- sterstva hr. Tisza hlásal, že v rámci toho vy- rovnání dají se uskutečniti všecka přání Ma- darů. Na tomto programu stál i hr. Andrássy při svém důvěrném poslání, ale poslání to se roz- bilo o — otázku armádní,

Tím však nejsou vyčerpány všecky hlavní okolnosti, jež způsobily nynější nepřekonatelné svízele. Maďaři vědí velmi dobře, že jejich po- sice jest pevná, dokud rozhodování spočíváv rukou jejich korunovaného krále, ale počítají zároveň s jeho vzácným věkem. Jaké proudy na- stanou v politice soustátí rakousko- uherského, až nebude jeho, o tom Uhrách vznikají vážné pochybnostia domněnky, jež tamní politiky nutkají, aby upev- nili všestranně postavení Uher a to bez od- kladu, by stáli vůči jakékoliv případné změně v plné hotovosti a byli v držení nesporných, ne- popíratelných a nepochybných práv, na něž činí nároky. Usuzují, že král, důsledně zachováva- jící zásady uherské ústavy, konec konců vyhov přáním jejich, když jej dovedou přesvědčiti, že v ústavě té jsou obsažena a zaručena. A právě tato pevná důvěra v ústavního krále jest to, jež nynější situaci v Uhrách vysvětluje, ale spolu činí nad pomyšlení vážnou. Panovník, nechtěje se postaviti proti ústavním požadavkům království uherského, ale jsa spolu přesvědčen o nezbytnosti posavadní jednoty armády a maje spolu zření ku potřebám této poloviny soustátí, mohl by prý se odhodlati — ke kroku, zajiste nejméně v Uhrách želanému, že by složi obrovské břímě panovníči. Tak píše se z Vídně nejen do Pešti.

Konečně, a ne nejposlednější nesnázi ny nějších, v gordický uzel zadrhnutých poměrů tvoří záležitosti hospodářské. Maďaři vidív nové obchodní smlouvě v Německem druhý Krá- lcvé Hradee, ale ovšem tentokráte jejich hospo- dářské budoucnosti hrozící. Mají za to, že by se pod tlakem této smlouvy nejen v zemědělstv svém dusili, ale že by se musili i vzdáti všech nadějí na další úspěšný rozvoj vlastního prů- myslu. Proto přes všecky hrozby se nelekaji dnes Maďaři již ani tak zvané urychlené hospo- dářské rozluky, jak ji nejprvé nedávno pronesli zástupci tří předních jednot průmyslníků této poloviny soustátí. Jak patrno, každý z uvedených důvodů sám o sobě stačí, aby způsobil dalekosáhlé změny ve všech poměrech soustátí, a proto těžká krise uherská a nejistota jejího řešení stejně se ob- ráží i na postavení této poloviny jeho. Všecky pokusy nalézti východisko z potíž uherských dosud selhaly. Nepodařilo se, zjednat souhlas mezi programem spojené opposice uher- ské a stanoviskem panovníkovým, nepodařilo se rozraziti opposici a dopomoci někdejší vládn liberální straně k nové většině, a za vyloučený pokládá se i pokus, dosaditi v Uhrách jakoust úřadnickou vládu, jež by si vypomáhala ne- ústavními prostředky. I nejvěrnější zápasník strany liberální a obhájco h.Tiszy, „Peste Lloyd“, prohlašuje: „Pokládáme za nemožný jakýkoliv experiment bez parlamentu nebo proti parlamentu, a zvláště jakékoliv, sebe jemnější popírání ústavní zásady.“ Naučení, jehož se do- stalo hr. Tiszovi pro násilné odhlasování pro- zatímního jednacího řádu sněmovny při ledno- vých volbách, patrně bylo velmi pronikavé.

Jak tedy dále? Na to máme dosud odpověd pouze v tajemném výroku hr. Andrássye, že při- jde něco nového? Znajíce příčiny nynější uherské krise a vi- douce stanoviska, jež v ní spolu se setkala, shledáme, že předpověď ona může míti jen ná- sledující smysl: Něčím novým by bylo, kdyby se přikročilo v Uhrách k rozpuštění sněmovny a vypsaly se nové volby. Pokus tento naráží však na pře- četné potíže. Předně není nijského parlament- ního ministerstva v Uhrách, jež by tento krok mohlo podniknouti. Hr. Tisza svou rozepři před voličstvem prohrál, a nové, jakkoliv utvořené ministerstvo, bez ohledu na většinu sněmu, do- čkalo by se porážky ještě krutější, než hrab Tisza. Již dnes se pokládá za nepochybné, že by nastalo nové odštěpení ve straně liberální, kdyby nová vláda nebyla parlamentní, a že by řady opposice rozmnožily nejlepší živly, dosud stojící v řadách bývalé strany vládní. Pro pří- pad nových voleb již nyní hlásá spojená oppo- sice: postavíme se všichni do jediného šiku,a liberálové, ať neodvislí, ať lidovci či Banffovci,

ať Maďaři neb národnosti. Při tomto pokusu shledá Vídeň, že jsme všichni Uhři! Sněm, z nových voleb vzešlý, o tom sotva může býti pochybnosti, byl by mnohem více jednolitým, než sněm nynější, a požadavky jeho by se nesly ještě dále. Změna v osobě panovníkově — též mohl tanouti na mysli hr. Andrássye, když prohlásil, že nadejde něco nového. Ale my nemůžeme se odhodlati, přidati víry této myšlence, byť se i ve Vídni pronášela. Právě ony zdánlivě nepřekona- telné nesnáze nýnější situace vylučují pomy šlení na to, že by panovník se odloučil od díla, jež vytvořil za dlouhého panování svého. Vždyť tradice a duch tohoto díla poučuji nás, že ze všech kombinací jest nejvíce prevdě- podobná ona, s níž v Uhrách dnes všecky strany počítají a na niž soustřoďují své poslední na- děje, že konec konců nadejde přece jen opět řešení prostředky ústavními, že dospěje k no- vému kompromisu mezi stanoviskem uherským a vídeňským. A bude to snad opěť jenom hr. Andrássy. jenž po třetí bude pověřen panovníkem, aby se podjal tohoto úkolu. Oznamujeť se z Pešti, že program Weckerlův, jak jej ve čtvrtek panovní- kovi při audiencí v Budíně předložil, byl ob- sáhlejší ještě, než program Andrássyův, tak že audience skončila tím, že Weckerlé doporůčíl panovníkovi, aby opětně další své poslání svěřil hr. Andrássyovi. Hr. Andrássy sám nebude sice „něco nového“, ale něco nového může obsaho- vati jeho třetí poslánl. Situace v Uhrách dospívá k okamžiku. jímž se tak neb onak zakončí první perioda dualismu. Přijde něco nového!

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Z Vídně, 24. března. (Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.) Dlouhá dnešní schůze věnována byla vý hradně záležitostem immunitním, hlavně Hlauekově a Sternbergově. Účastenství bylo dole, v sln zasedací — alespoň před odjezdem odpoledních vlaků — tolikéž pak v ložích a galeriích ne obyčejně hojné. Rokování pak, proli všem před- pověděm, hrozbám a také nadějím zvědavého publiká, bylo klidným a pokojným, vyjímaje ně- kolik srážek mezi Všeněmci a sociálními demo- kraty na straně jedné, katolickým centrem křesťanskými sociály na straně druhé. Ale to byla jen intermezza, která skončila smírně družným rozhovorem soukromým po řečnických potyčkách ofheiálních. Bylo věru zajímavo po- zorovati, kterek Pěrnerstorfer a Eidersch stál v přátelském kruhu s P. Schöpfrem, drem Schleglem, bar. Morseyem a drem. Ebenhochem jako by se nebylo chumelilo, jako by nenalézal se na pólech protichůdných, nýbrž byli při vrženci a příslušníci téže strany.

Dlužno doznati, že rozprava o vydání posl Haucka, který v létech 1891—1897 zastáva IV. a X. okres vídeňský, nyní pak zastupuje v. kurii střibrskou, pro stať jiného pisatele o svá tosti oltářní uveřejněnou ve vídeňském »Al- deutsches Tagblatt«, jehož jest tento poslane vydavatelem a zodpovědným redaktorem, teprve dodatečně zabavenou a pak dotazem dra. Luegra immunisovanou, přese všechnu příkrost a ne- překlenutelnost názorů a stanovisek mezi sou- peři, nesla se tónem parlamentním a že zvláště P. Schöpfer a dr. Bareuther tlumili rozechvění jaké jindy bouří sněmovnou, jde-li o zápasy církevní a náboženské, často tužší a příkřejš ještě, nežli národní. Posl. Hauck po pětihodinné debatě, napo- sledy sledované za praskrovného zájmu, vydán byl 136 proti 32 hlasům. V menšině byli vše němci, sociální demokraté a národní sociálové. Poslanci čeští před hlasováním vyšli. Také poslanec za venkovské obce králové hradecké sněmovně vydal prohlášení. Mluvi celou hodinu, metaje zase kalem po »Národ- ních Listech« a jejich parlamentním zpravodaji Nemusíme podotýkati zvláště, že na čistém štitě

našem neuvázne z něho ani nejmenšího atomu a že nemusíme se brániti a hájiti proti očerňo vání, proti podezřivání a proti nařčení, které vrhal na nás tento pán. Přes to povděčni jsme dru. Klumparovi, že na foru vídeňského parlamentu konstatoval historické faktum zá- sluh české žurnalistiky a »Národních Listů«. zejmena dra. Julia Grégra a Karla Sladkov- ského za největší persekuce pro věc celého ná- roda českého v době, kdy hr. Sternberg ještě nevěděl, zdali je Čech nebo Němec. Ukládajíce sobě o celé této záležitosti jako dosud reservu dodáváme jen ještě, že dr. Kramář odmi dle zásluhy stručně a řízně útoky, jež na něj zástupce venkovských obcí královéhradeckých V ponděli začne ve sněmovně rokováníe předloze rayonově. vedl. Z Vídně, 24. března. (C. - B) Předseda hr. Velter zahájil schůzi v 11 hodin 25 minut dopoledne. Poslanec Kozlowski zvolený na místo ze mřelého poslance Eugena Abrahamowicze skládá slib Mezi došlými spisy byly návrhy poslanců Bareuthera a spol. na postátnění obecní vyšš reálky chebské, — Pachera a spol. stran postup ních poměrů berních úřadníků v Čechách. — Pfa fingera a spol. na bezodkladné předložení výkazu všech vojenských potřeb v poměru kvotovém. Dotazy podali poslanci: dr. Šílený a spol po bezplatném zasílání knih z pražské universitní knihovny ředitelstva zemské reálky ve Velkém Meziříčí a po chování se berních úřadů k měšťan skému pivovaru frýštátskému při předpisování daní.

— Sehnal a spol. po soudním jednání v plzeňské procesu s obchodníkem H. Jelfnkem, — Eisenkol a spol. po konfiskaci Hoensbröchova díla o papež- stvu. — Bareuther a spol. po nálezu správního soudu o českém podání zamítnutém okresním výbo rem chebským, — Ellenbogen a spol. po povy šování konduktorů vídeňským ředitelstvím stát feh železnic. — Cingr a spol. po chování se poručíka Kolenatého k vojakům 3. setniny 21. pěšího pluku v Kutné H ře, — Berger a spol. po službě a pla- tech mechaniků v státních službách. — Kaspe a spol. po oboujazyčném poštovním razítku v Úpici. Choc a spol. po dovolené berního kontrolora Buska v Přívoze, jenž byl jmenován kuratorem tamní spořitelny. Poslancc dr. Baxa a spol. podali na ministra obchodu v příčině vypuzování úřadnictva české ná- rodnosti v Kaplici a vůbec v národnostně smíšených krajich tento dolaz: Na uprázdněné místo poštmistra v Kaplici vypsán konkurs a ustanoven koncem února t. r. pan Brynych. dosud poštmistr v Boru. Jakmile zvěděli následkem porušení úřadního tajemství Němci kapličtí o tomte ustanovení, vyblásili proti panu Brynychovi boykot poněvadž je české národnosti, dojeli na poštovní ředi telství do Prahy a docilili, že pan Brynych následkem domluv a terrorismu svou žádost vzal zpět a jmeno- ván tam pak známý německý nacionál z Krupé pan Weilgun, jenž neumí slova českého.

O dvorním radovi panu Šafaříkovi, řediteli pošt jest známo, že podlebá terroru agitátorů německých neboť odvolávání úřadníků české národnosti ze smí- šených krajů jest za jeho úřadování na denním po- řádku. Tím je ovšem české obyvatelstvo dotyčných krajů přímo hmotně postihováno, neboť dosazovaní němečtí úřadníci neumějí česky a nedovedou se s če- skými stranami smluviti. Toto jednání poštovního ředitelství v Praze děje se vždy k žádosti agitátort německých, tak na př. v Kaplici se tím Němci veřejně chlubí, že oni toho přímou intervencí na poštovním ředitelství v Praze dosáhli. Na nejvýše rozhořčení nad takovým nezákonným a nás Čechy urážejícím jednaním, tážeme se: Jest V. E. ochotna učiniti konečně přítrž vypu- zování úřadnielva české národnosti z krajin smíše- ných a jest ochotna naříditi poštovnímu ředitelství v Praze, že se má říditi na příště jen zákony a pro spěchem obyvatelstva a nikoliv zvůlí agitátorů ně- meckých? Poslanec Čipera podal na ministra železnic do- taz po soustavném jmenování úřadníků neznalých češtiny k ředitelství státních drah v Plzní. Ministr vnitra hr. Byland! Rheidt odpověděl na Peschkův dotaz po dovozu dobytka z Turecka do Srbska a zabraných zemí, že zavedl vyšetření stavu věcí a výsledek sdělí, jak šetření provedeno. Sněmovna jednala o zprávě immunitního vý boru stran vydání několika poslanců. Usnesla se bez debaty, že posl. Žitnik má býti vydán pro přestupek urážky na cti a čl. 19. 21. tiskového zákona; rovněž bez debaty po výbo rovém návrhu nevyhověti žádosti zemského soudu v Inšpruku za vydání posl. Steina a Bergraa vyhověti žádostem za vydání poslanců Eldersche Herzoga a Malika. Posl. Hirsch podával zprávu o žádosti za vydání posl. Haucka pro urážku svátosti oltářní, spá-

V drobném prodeji: ranní čídle o sob5 . . . za 8h odpololni . . . . . . . za 2 h Ve filialkách na vsnkově- ranní čtslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . Bh Inseráty platí se hotevě rapřel. Předplacení a lnuarty přijímá sdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakce. tiskárna s ezpedice „Nárednich Listš“ Rukopisy se novracsji.

chanou článkem v »Alldeutsches Tagblatt«, jehož zodpovědným redaktorem je Hauck. Poukazoval k tomu, že v článku pojednává se o katolickém dogmatu svátosti oltářní způsobem, který může hlu- boce uraziti náboženský cit katoliků. Tomuto názoru dán také ve výboru dosti všeobecný výraz. Namitá-li se, že delikt je politický, není zde pochyby, že jeho pohnutky mají veliký význam pro morální posouzení skutku. Politické pohnutky nemohou býti rozhodu- jícími pro usnesení výboru a sněmovny. Zpravodaj ličí zevrubně dosavadní praxi immunitního výboru a navrhuje, aby sněmovna vyhověla žádosti za vydání. Místopředseda dr. Žače k uděluje slovo posl. v. Hoferovi, jenž má podati zprávu o druhé immunitní záležitosti posl. Haucka stran zavedení předběžného vyšetřování pro urážku Veličenstva. (Hlučný odpor Všeněmců.) Posl. Stein: To nejde! Napřed musí býti vy- řízena první věc. Předseda: Předsednictvo ohlásilo, že obě záležitosti projednány budou společně. Posl. Stein: To jest fa ešná enunciace. Posl. Holer (s řečmiště): Jedná se o dvojí pro- vinění a navrhuje se, aby při jednom posl. Hauck byl vydán, při druhém, aby vydan nebyl, a proto je v povaze věci, aby nejednalo se společně o obou věcech. Za tou příčinou nemůže referovat o druhé immunitní záležitosti. (Hlučné pokřiky. Volá se: Ne- dovolíme jednati. To příčí se jednacímu řadu !) M. předseda dr. Žáček prohlašuje posléze, že je srozuměn, aby vyřídila se první záležitost a udě- luje slovo posl. Řiegrovi.

Posl. Rieger prohlašuje, že je sice atheistou přesvědčeným odpůrcem katolicismu, ale nepochybuje ani okamžik, že jest povinen šetřiti náboženských citů jiných lidí. Protu zatracuje způsob mluvy závad- ného článku v »Alldeutsches Tagblattu«. Dále prote- stuje proti tomu, aby poslanec, jako posl. Hauck, byl zodpovědným redaktorem novin. Jest to zneuží- váním immunity a nejen zbabělostí, nýbrž také ne- svědomitostí. Protestuje proti názoru zpravodaje, že jedná se o proviněnl pouze náboženské a ne poli- tické a tvrdí, že jedná se o skutek rázu politického. Sněmovna neměla by proto svolovati ké stíhání posl. Hancka. Útočí prudce na klerikály a křesťanské so- ciály a dokazuje, že stesky na utlačování katolické církve v Rakousku jsou bezpodstatny a vylhány. Posl. Schöpfer poukazoval na úctu všeho rakou- ského obyvateistva ke hlavnímu dogmatu katolické církve. Katolické vědomí bylo tedy uraženo oným novinovým článkem. O pravosti dogmatu parlament nerozhoduje. Žádáme, co se povoluje jiným: úctu k náboženským citům a cillivůstkám a proto nedo- pustíme, aby se opovrhovalo dogmaty katolické církve. Nejedná se tu pouze o náhoženské provinění. Na úmyslu, v jakém delikt spáchán, nezáleží. Vědecká kritika církevního učení je dovolena, ale zde se ne- jedná o ni, nýbrž o snižování dogmatu. Katolictí občané žádaji, by pro ně platily tytéž zákony, jako pro občany jiné. Stát musí přiznati, že náboženství je též ochranou státního i společenského pořádku. I pohané považovali náboženství za základ státu.

Dokud má Rakousko zákon k ochrané nábožen- ství, musí se prováděti a zruší-li se jednou, nikdo tím nebude trpěti tolik, jako stát sám. Na to ať nezapominaji jeho strážci. (Pochvala mezi kře- sťanskými sociály-) Posl. Bareulher prohlašuje, že katolická církev v Rakousku pronásledována není; naopak, požívá ochrany, jež se ani nesrovnává s idejí moderního státu. Naproti protestantské církvi jedná se zcela jinak; říšsko německým protestantským duchovním nepropůjčuje se ani statní občanství. Stýská si na vypovídání řišsko německých protestantských missio- nářů z Rakouska. Nesmí se vypovídati nejen pro politická provinění, ale ani pro delikty, kde je ne- bezpečí tendenčního pronásledování. Immunita po- slance není žádnou výjimkou, nýbrž vrchnostním právem, zaručeným sněmovně zákl. st. zákony, proto musí vykládati se šíře. Ostatně jest otázkou, nerozumíli se slovy zákona, že poslanci nejsou zod- povědni z výpovědí učiněných ve svém povolání pouze jejich sněmovní řeči. Proto bude hlasovati proti vydání posl. Haucka.

Posl. dr. Sehlägsl. Všeněmci opětně prudce vy- rušován, pojednal o Hauckově případu, jenž je klas sickým příkladem zločinu rušení náboženství dle § 122. Státní zástupitelstvo bylo povinno proto za- kročiti proti »Alldeut. Tagbl.«. Učinilo tak ostatně před známou protestní akcí, již bylo třeba, aby se obyvatelstvo poučilo o cílech některých stran a po- slanců. Soudi, že v tom případě nejedná se o žádný delikt politický, avšak i kdyby — slušelo by se vyhověti žádosti za vydání poslance. Nabádá sněmovnu, aby chránila náboženství, největší statek lidstva, před zl nyslnými a sprostými attentáty. (Hlučná pochvala.) K Abrahamowiczovu návrhu byla debata uzavřena a hlavními řečníky zvoleni poslanci V. Hofer (contra) a Schraffl (pro). Posl. Hofer, polemisuje se Schläglem, soudí celého postupu, že jedná se o tendenční proces, aby se ukázalo umělé rozčilení, o němž obyvatelstvo ni- čeho neví. Že jedná se o komedii rozhorlení, tomu nasvědčuje okolnost, že inkriminovaný článek dostal se bez překážky do veřejnosti. Může uvésti důkazy. že katolíci napadají jiné náboženské společnostia

FEUILLETON. V Praze, 25. března. —. (Kronika.) Jsme náramně nespo kojeni s bratry Rusy ! Jak dlouho chtějí ještě ustupovat? Ustoupili na Jalu, u Ljaojanu, u Mukdenu, ustupují od Tělina ! Rok už trvá vojna, pořád samý ústup! Pomalu nás začíná přecházet trpělivost! Hlásíme se ke svým sym- patiím, pravda! Ale konečně, všecko má své meze! Komu pak je příjemno hlásit se ke straně — poražených? Víme, jak bylo s Francouziv roce 1871. Přítelička jim nezbylo. Všecko se rozprchlo ve zlé chvili. Loď se topí, krysy se poroučí. Příroda už vnukla všemu tvorstvu t- kový smysl, pamatovat přede vším zadních kole- ček — vlastních. Dokud byla naděje na postup, na vítěznou fanfáru, dali jsme si vojnu libit. Je zcela pří- jemno, srkat svoji kávu, pouštět obláčky dýmu do vzduchu a pročítat nejnovější zprávy z bo- jiště, kolik jich zase padlo zde, kolik tam. která loď vyletěla do povětří! A kritisovat gene- rály a maršály! Co by zasluhoval Kuroki a co by měl vědět Kuropatkinl Ale jdou-li věci pořád jen šourem, omrz konečně zábava. Loď se sice netopí, jen vody se trochu nabralo do boku. Ale krysy odskakují Partie přestala těšit. — Ať se věc raději skončí! prohlašujeme. Ať Rusko uzavře mír! Čím dříve, tím lépe .. Asi jako při partii — šachu. U všech stolů jsou teď na denním pořádku debaty vojensko-politické.

— Krve prolito dost, co zbývá Rusku, než honem ujednat mír? — A přenechat Japoncům Mandžurii, za- platit milliardu náhrady a za pět let mít na krku — novou válku! A ještě vzteklejší ! .. —— Snad nebude tak zle! Velmoci přitlačí. Japonsko sleví trochu. Je samo unaveno.A kdyby neslevilo! Jakáž pomoe! Mir je ne zbytný !. .. — Proč nezbytný? — Protože další válka nepřinese Rusku než nové porážky. Nemůže válčit nepřipravený s připraveným. A Rusko je zcela nepřipraveno, to už nepopírá nikdo. Carův nešťastný flir módním heslem světamiru přišel Rusku draho! Vystavovat se novým porážkám bylo by šílenství .. — Mluví se neprávem o porážkách Ruska Co se dnes na Dálném Východě odehrává, je veliký děj. Dvě plemena spolu zápasí o sféru svých zájmů. Děj má své akty a episody Konec aktu není konec děje. Port Artur padl Ale Port Arlur není — Rusko. Japonci jsou Mukdenu a Tělinu! Ani Mukden a Tělin nejsou Rusko . . — Ale Rusové ustupují . . — Byl by div, aby neustupovali! Jak ne- ustupovat, když všecka povaha bojiště, všechen poměr zápasu žádá, ba velí — ústup! Vojsko nepřipraveno, na rychlo sebráno, do nekonečné dálky vysláno, bez zálohy, bez pozadí, na deset tisíc verst od domova, teninkou leda nitkou že- lezné koleje spojeno se zdrojem své síly nedo- hledně vzdáleným ... Jak neustupovat ! . .. — Leč, ustupovat, co to jiného, než — vzdávat ser

— Dokonce ne! Ústup je manévr jako jiný je část válečného děje, jako výpad nebo kry nebo — útok. Ustupuji, poněvadž velí oka- mžik, postoupím — až bude velet okamžik Ustupuji z rozpočtu, ustupuji dnes, abych po- stoupil zejtra, ustupuji prvý rok, abych postupoval — příštím rokem. — Snad se nepovede válka do neko nečna? — Do nekonečna netřeba, ale do možnost konečného — vítězství. Vojna je zápas na živo a smrt, svrchované napjetí sil, hmotných i mrav ných. A z mravných sil je přední — trpělivost Rusko nesmí ztrácet trpělivost. — Jak dlouho? Léta? Dvě, tři, čtyři ? — Nikdo neví! Nikdo neustanovuje. Burská trvala tři. Dějiny znají války pětileté, sedmi deseti, třicetileté. Těžko předpovídat ! .. — Ale moderní války jsou prý krátké!

— Jak vidět, jsou i dlouhé. Praxe předcház theorii. Ostatně je vojna dnešní — asijská. Po- měry v Mandžursku rovnají se evropským před — sty lety. Okolnosti nasvědčují válce dlouhé. A tu by se mohli Japonci přepočítat. Svým rozmachem mají vypočteno na válku moderní, bystrou, bleskovou. Všechen postup tomu na- svědčuje . .. — Jen nepodceňujte nepřítele! Japonei dokázali pružnost, znají se přizpůsobit! Zařídi se i na vojnu dlouhou . .. — Také dobře! Pak rozhodne, který soupeř vydrží válku — delší. A tu jest úkol Ruska. Dán je poměry. Využitkovat poměry, v tom je všecko umění života i — války. A zvláštnost ruských poměrů je v ohrom- nosti rozměrů prostorových, které podmiňují i — časové. Z poměrů ruských prýští zvláštní sl- bost, ale i zvláštní — síla. Slabost okamžiku, ale síla — času. Okamžik přinesl porážku, č může dáti vítězství. Správný byl Kuropatkinův plán. Ustupovat a zase ustupovat! Úžitkovat z výhody obrovského prostoru. Unavovat nepří- tele, vzdalovat jej od zdroje jeho síly. Pořá dál a dále. — U Mukdenu nebyl jen »krytý ústup« Kuropatkin se bil do opravdy ! — Tu byla tragická vina jeho odvislosti.

Rok válečného stavu rozdráždil mysli, veřejné mínění touží po affektu, nervósa proniká do dvorních kruhů, vzniká suggesce lichých před- stav, z Petrohradu do hlavního stanu sděluje telegraf denně projevy veličenské netrpělivosti — jednoho dne je neštěstí hotovo! Kde je obr vůle, aby dovedl státi, když se na něj valí — hora? Vojevůdce proti svému přesvědčení pod- lehl nátlaku. Však vojna vychovává! A nejen vojáky a generály ! I národy a vlády ! A trpké zkušenosti prvního roku naučí, vystříhati se příště neprozřetelnosti. V tom je síla Ruska. Má mož- nost protáhnouti válku. Kde je prostor, je čas. A čas je v daném případě všecko. Od Tělina k Charbinu a od Charbina třeba na Bajkál. Ne- přítel je tu již na sta mil od své základny. Ko- nečně nadejde Japoncům chvile, jaká nastala ví- tězným Turkům, kteří postoupili až k Vídni anebo Napoleonu, který se odvážil do Moskvy . .9. — Japonci znají také dějiny válek. Nepo- ženou se na slepo za ustupujícími. Řeknou si někde, až potud, ne dál! Snad obsadl Charbin, upevní se a zůstanou .. — Také dobře! Pak je zjevno, co na- stane. Na obou stranách navalí se sil, strany stanou proti sobě s vyježenou zbraní, každá v držení toho území, kleré má obsazeno. Válka

zbahní a čas vynutí si tichou dohodu soupeřů. — A Japonci budou — pány v Man- džuriil — Budou. Ale oslabeni, vysíleni dlouhou válkou, na dlouho zparalisováni . — Jaká z toho výhoda pro Rusko — Velká! Ne-li jiná, aspoň uspořená mil- liarda náhrady, kterou by stálo Rusko předčasné — uzavírání míru. A milliardou dá se už něco pořídit pro nejistou — budouenost. — A Západ, na uzavření míru nalehající? — Právě nejlepší doklad, že velká říše na Východě má životný zájem, pro který teď žádný mír uzavírat — nesmí. Krutá logika! — A nové tisíce a tisíce životů lidských Ty se jen tak obětují lehkou hrou carského slova ? — Ne car obětuje životy! Kdyby stál v čele vlády president nebo konvent, nebyla by logika jiná. Střet zájmů velikých organismů drtí neuprosně životy organismu malých. Vrahem je zákon přírody, který žene organismy proti sobě. Náčelník státu je pouhá funkce organi- smu. A jedna funkce jako druhá, všecko surová příroda, pro niž lidský život není ničím. Stále nejvíce ohrožen je právě život — carův. Japon- sko musí ku předu, Rusko musí mu tarasit ce- stu. Kdo na konec pánem zůstane, je otázka sil. Zcela přírodní olázka. A všecka kullura, jak denní zkušenost učí, co je jiného, než lesklá obměna — surové přírody?