1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 18. prosince 1904.
Praha
4
article
ša ranní a odpol. HIsty
přodalácí se
v Praze v zdministrai
a měsl
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na měsí
sk čtvit leta . . . . 7 K 50h
ve sliaách 2 K n0h
na naěsíc .
Poštou:
nis
n..: : : Ko
s drojí zísilkou
a mě
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 24 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 17. prosince večer
(Pův. tel. zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.) Nové
zprávy z Port Arturu, jež byly done-
seny do Čifu osobami odtamtud unik-
lými, tvrdí, že veškeré tvrze
severní jsou v rukou ruských.
Posádka jest prodehnuta na
pořád odvahou úplnou. Gene-
rál Steselj byl zraněn kulí, ale již
se opět uzdravuje. Posádce dostalo se
nových zásob a i nového střeliva
i doufá, že snad uhájí pev-
nost až do příjezdu balti-
ekého loďstva.
V pondělí, v den jmenin earových
— dle ruského ovšem kalendáře —
očekává se zde manifest, v němž
bude ujištěno, že Rusko zůstane mo-
narchlí absolutistiekou.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Petrohrad
Port Artur
Rusko
Genus
7
article
Poslední pokusy trosečníka.
Poslední pokusy trosečníka.
Včerejšího odpoledne sešel se v Praze vý
konný výbor národní strany svobodomyslné, aby
vyslechl zprávu předsedy delegace české dra.
B. Pacáka o minulé, krátké sice, ale ostré
kampani vídeňské, skončivši velikou porážkou
dra. Körbra v rozpočtovém výboru, po kteréž
on nanejvýš rozhorlen ukázal celému slavnému
zastupitelstvu národů a zemí neuherských —
dvéře.
Nuž, po takovém rozchodu mohlo
by se věru za to míti, že se Jeho Excellenee
snadno domyslí, v jaké nál adě bude asi o
jeho líbezné vládě ve schůzi výkonného výboru
české opposice v Praze promlouváno, pročežsi
darmo neškodí pokusem, aby na usnesení vý-
boru naší strany působil svým »sladkým ná-
Ilakem«. Ale nouze naučila Dalibora housti.
Včerejšího rána, tedy ne půl. dne před schůzi
výkonného výboru, vyslán z archy videňské do
Prahy, a sice do »Politiky«, čilý havránek se
zprávou v zobci, kterak prý ve Vidni
hledí rozhodnutí dnešního výkonného
výboru mladočeského s největším zájmem
vstřie a doutaji, že vůdeové mlado-
čeští vyprostí se z illusí, které by
snad na jejich další taktiku mohly působiti.«
Abychom pak se dlouho netrápilí hádankou,
z jakých to asi záludných illusí přejí si nás
vídeňští páni tak snažně vyhojit, informátor vi-
deňského zpravodaje »Politiky« ihned laskavě
nás takto poučuje: »V šírých kruzích českého
lidu zahnízdila se myšlenka, že postavení vlády
Körbrovy různými okolnostmi, k nimž přispělo
známé hlasování rozpočtového výboru, vážně jest
otřeseno. Leč tomu není tak! Zrovna dnes upo-
zornily nás osobnosti vidouci do důvěrných tajů
situace, že podobný otřes kabinet
Körbrův sotva postihl, poněvadž
úkoly, jaké této vládě byly dány,
podnes nejsou rozřešeny. Teprv až
to se stane, pak teprv učiní vláda
Körbrova ona rozhodnutl, o nichž
B Pacák
Dalibor
Körbrův
Praha
národní strana
český opposice
8
article
ministerský předseda ve schůzi rozpočtového
výboru dne 9. prosince po zamítnutí svého refun-
dačního požadavku způsobem tak rázným mluvi
a o kterých den po tom jistý vynikající státník
rakouský své názory v »Neue Freie Presse
projevil.«
»Nevěříme tomu«, poučuje vídeňský infon-
mator zpravodaje »Politiky« dále — »že by
pán z Körbrů předstoupil před parlament, aniž
by prvé dostál svému v rozpočtovém výboru
daněmu slovu. On po rozřešení úkolů
zmíněných vyvodí najisto dů-
sledky z hlasování v rozpočtovém
výboru a to tím bezpečněji, an si té doby
troufá býti jist nezmenšené důvěry koruny.
Bude-li pak posice jeho ještě vlee
sesílena, potom asi položi parlamentu
zpříma otázku, chce-li se tento řešení oněch
zmíněných důležitých úkolů účastniti svolně
či záporně? Tehdy nadejde těž pro zá-
stupce českého národa okamžik, kdy mu-
sejí se rozhodnout, ačli nechtějí pustit
příležitosti z ruky osvobozením vlády od všaké
parlamentní kontroly. Kdyby toho učini li.
pak se uvidí, kterak je vláda Körbrov
silnější než obstruujíeí parla-
ment a nepotřebuje před ním couvnouti«. »A
proto« — zní morálka: »nechť ředitelové
politiky české správně vytuší a po-
soudí ohlášená ta příští opatření,
k nimž časem svým vláda Körbrova vysáhne.«
To jest stručně po česků: Nemyslete si- vy
Čechové, že Körbra svým vzdorem houževnalým
konečně přec jen udoláte. Raději moudře uvažujte,
jak je přese všechno pořád ještě velmi mocný
tak že kdyby i celý parlament mu dělal ob
strukci, jemu to neublíží, ale kťerak pro ten
případ má v toulci svém připravena jistá opa-
tření, jimiž všechen odpor váš zlomí. Patřte
tedy raději na ten jeho toulec a bojte se ho.
Čecho
Neue Frei Presse
9
article
»Bázeň před hospodinem počátkem moudrosti.«
Jakže odtušil kdysi Gambetta k podobným
hrozbám ministra Napoleonova? »Můžete Galla
týrat, ale nedovedete mu zabránit, aby se vám
— nesmál! To jest také naše odpověď k této
směšně ubohé kapucinádě Körbrově. O tom po-
žívá-li dodnes neztenčené důvěry koruny, ne
můžeme se ovšem s Jeho Excellencí příti. To
jest dvorní tajemství nedostupné zrakům »pro-
stých poddaných«.
My držíme se jen skutků všemu světu
zjevných a pláme se: Rozřešil za celých těch
pět let své vlády státník Körber i jen jediný
z těch úkolů, jichž rozřešení mu bylo korunou
uloženo? Nerozřešil ani jediného! zní výčitka
svorná všech Slovanů jako Němců. Naopak
všechny uzly ještě hůře zapletl, zmolal a utáhí
než před tím bylo.
Či provedl parlamentní vyrovnání s Uhrami
či zjednal uspokojení a mír mezi národy, a ze-
jmena mezi národem českým a německým?Č
zvelebil hmotný stav poplatnictva národohospo-
dářskými opravami a moudrou ſinanční správou?
Naopak, rozkol mezi národy za vlády jeho hárá
plameny nejvášnivějších bojův, bída nezměrná
v lidu roste pod tíhou rostoucích břemen
vzdor všemu krajnímu napjeti fiskálních šroubů
— v pokladnách státních zeje děsná prázdnota.
Sám muž tak umírněný jako německý
velkostatkář dr. Baernreither narýsoval
dne 9. t. m. děsný obraz o stavu cislajtánských
financí, dovodiv, že žádné přijmy státní přes
ohromnou výši svou nikam nepostačí, aby s
Gambetta
Napoleonův
Gall
Körber
Slovan
Němec
doktor
Baernreither
Uhry
10
article
jimi v nejbližších létech mohly hraditi nesmírné
nové požadavky a potřeby správy státní, jež
vypočítal zevrubně na 523 millionů. A ministr,
který po pěti létech vykazuje se takovým
kontem: ten bude nás chtít lekat svou
olbřimskou prý silou, ten nám chce domlou-
vat, abychom před ním kapitul vali, sice že
zakusíme ostří jeho budoucích opatření ?
K smíchu !
Nebožíik Metterních také se těšil dopo-
sledka neobmezené důvěře dvora, také vládl
všemi prostředky moci a síly státní — a jaký
byl nicméně konec té nebetyčné jeho pýchy
moci neobsáhlé? Historie učitelkou. Nechť se
tedy dr. Körber domnívá býti druhým Metter-
nichem nebo Tiszou rakouským, my hledíme
na jeho — hliněné nohy a usmíváme se
pávímu chvostu jeho samolibé pýchy.
doktor
Körber
11
article
Ano, kdyby těch prožluklých dlu hů
státních a jejich úroků nebylo, byla by to
s naší obstrukci a s celým neposlušným parla-
mentem lehká hra. Leč, tu vězi právě suk. Para-
grafem 14. možno třeba celou prosincovku po-
slat na ferie, avšak nemožno paragrafem 14
dělat dluhopisy státní, nemožno sekat jím sto
millionové dluhy jako borovice, nadtož opatřiti
ministru vojenství a financi přes půl milliardy
korun statními půjčkami v těchto zlých, nedů
věřivých časech.
Tu je prosaický úraz všec
illusi Körbrových, což víme my v Če-
chách tak dobře jako to ví všechna šírá cizina.
na jejíž úvěr chudnoucí Rakousko jest odká
záno více než kterýkoliv jiný velestát evropský
A proto jen žádné strachy na Lachy, proto ne
kázat národu českému: povol a ustup od svého
práva, nýbrž raději sobě řici: »Buď pov
nebo ustup s jeviště le
Proto se také náš výkonný výbor včera
ani neohlédl po těch důtklivých domluvách
a pohrůžkách, z Vídně mu věnovaných, nýbr
schválil uznale rozhodné opposiční stano-
visko naší delegace vůči vládě, chtějící pro
sebe těžiti i z tě nezaviněné tísně našeh
rolnictva l
Rakousko
Vídeň
12
article
Snahy o německý dorost v kněžstvu
Snahy o německý dorost v kněžstvu
(K agitačním rejdům biskupa Frinda.)
Drahný čas uplynul od té doby, co př
tváři veřejnosti zakončil se publicistický zápas
proti projevům německého úsilí o národnostn
rozdělení dičeesí v království českém, jmenovitě
arcidiécese pražské.
Veřejný spor sice byl přerušen, ale my
jsme pokládali za věe své povinnosti, sledovati
dále německé snahy o dělení diecesi. Ostražitost
české mysli nebyla marna, naopak byla, jesta
také nadále zůstává nezbytnou, ježto lze pro-
kázati, že Némci svůj zápas o podřízení organi-
sace katolické správy církevní vedou potají
dále, a že k rozhodnému útoku připravují se
prací, na řadu let vypočtenou, ke hlavnímu
útoku v budouenosti.
Na základě přesných ciferních údajů lze
prokázati, že starostí německou nyní jest, o pa-
třiti německý dorost kněžský
hojném počtu, aby s touto svou ar-
mádou potom mohli dále operovat
Tato dedukce je na snadě jednak dle statisti-
ckých výkazů o počtu německých chovaneů
kněžských seminářů, jakož i německých poslu
chačů theologické fakulty.
Dle seznamu „ealalogus cleri“ bylo na př
v kněžském semináři litoměřickém v roce 1900
Frind
13
article
chovanců v I. ročníku 15, z nichž jeden z Ně-
mecka, ve IV. ročníku 14 a z nich rovněž jeden
z německé říše. V roce 1903 bylo v litoměři-
ckém semináři v I. ročníku 38 chovanců
z nich 6 z Německa, v II. ročníku 18 chovaneů
a z nich 3 z Německa, v III. ročníku 18 cho-
vanců, z nich 7 z Německa a ve IV. ročníku 19
chovanců, z nich 10 z Německa. Dle zpráv, na
prosto hodnověrných, studovalí na jiných theolo
gických ústavech 3 posluchači původem z říše
německé, všichni určeni pro působiště v obvodu
diécese litoměřické.
Také v kněžském semináři pražském poče
chovanců z Německa letoškem vzrostl. V roce
1903 studovali v pražském alumnátě v prvním
ročníku 3 posluchači z Německa, dle výsledku
zápisu pro letošní studijní rok pak jest v praž-
ském semináři kněžském v I. ročníku 29 Čechů
a 22 Němci, z nichž 3 z říše. V II. ročníku 19
Čechů, 14 Němců, z nich 3 z říše. V III. roč-
níku 20 Čechů, 6 Němců (z říše žádný). Ve
IV. ročníku 26 Čechů, 10 Němců, z nich 4
z říše-
Ze statistiky této je patrno, že poměr Čechů
Čecho
Němec
Německo
14
article
* Němců v alumnátě pražském se mění tím způ-
sobem, že se stává pro české alumny nepřízni-
vějším. Poměr ten objevuje se pro Němce z říše
ještě mnohem přiznivějším proto, že — jak
s naprostou bezpečností zjištěno — všichni po
sluchači čeští a domácí němečtí musejí míti ma
furitní zkoušku, kdežto z posluchaču.
z říše pocházejícich, nemá matu-
ritní zkoušku ani jediný. Němcům
z říše poskytuje se touto shovívavostí důvěra.
která s příslušnými předpisy, maturitu požadu-
jícími, se naprosto srovnati nedá, ježto dle plat-
ných dosud ustanovení cizozemci smějí do se
mináře kněžského v Cislajtanii přijímáni být
pouze výminečně a také v každém takovém vý
minečném případě mají míti tutéž kvalifikaei
jako posluchači původu domácího, kteréžto
v tomto případě vysoce důležité ustanovení se
příslušnými činiteli v Praze naprosto a důsledně
opomijí. Věc je tím křiklavější, ježto všichni
téměř alumnové pražského semináře z Německa
jsou absolventi soukromých gymnasií. Ježto
chovanci kněžského semináře pražského nejsou
posluchači zvláštního diécesního učiliště boho-
sloveckého, nýbrž posluchači fakulty — poslu-
chači z Německa jsou ovšem mimořádnými po-
sluchači theologické fakulty — je patrno, že
theologická fakulta pražská množstvím poslu-
chačů, nedostatečně kvalifikovaných, se vlastně
diskvalifikuje.
Němec
Praha
Německo
15
article
Další otázkou, která ještě zde padá na
váhu, jest otázka vydržování alumnů, z Něme-
cka pocházejicích, v seminářích českých. Jak
povědomo, jsou alumnově, v semináři studu-
jící, vydržováni až do určitého počtu, každému
semináři vykázaného, na útraty státní. To plat
pouze o alumnech původu domácího. Myslil-l
by však někdo, že alumnové z říše německé
vydržují se zde sami, byl by na velkém omylu.
Našla se forma, kterou státní předpisy se dů-
sledně obcházejí. Je následující: Alumnové
z Německa přijati jsou vydržováni za peníze
neznámého původu kratičký čas penězi soukro-
mými. Jakmile však do semináře jsou zapsáni
zavede se akce za tím účelem, aby jeden každý
přijat byl do svazku některé obce německév
království českém. Za přijetí do svazku onoho se
platí a nikdo snad není tak naivní, aby se domní
val, že alumnové bez maturity taxu te platí sami
Dříve přijímání říšsko-německých alumnů če
skou diécesi dálo se po různu v různých obetel
za poplaték, až 200 K dosahující. Nyní je věc
V drobném prodejit
ranní čšslo o sobě . . . za S
. . . za 2b
odpoledni
Ve fillalkách na venkově
10h
ranní číslo. . . . ..
odpolední . . . . . . . . 3
Inseráty
platí se hotevé zapře
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Míarianské ulici č. a.
Tam nachásejí se též rdakce
tiskárna a expedise „Národnich Listá“
Rukopisy se nevracejí.
Národnich
Nout
Německo
Míarianský ulice
16
article
organisována jinak: Všechny přijímá město
Litoměřice za poplatek 40 K z hlavy, ale s pod-
mínkou, že říšsko-němečtí alumnové mají býti
přijati do svazku duchovenstva pražského čili
jinými slovy, že působeni jejich jako kněži má
býti obmezeno na arcidiécesi pražskou. Že se
ve skutečnosti praxe taková provádí, toho uvésti
lze namátkou dva příklady. Páter Keiser, pů-
vedem z Německa, působí v Aši. P. Bittner ze
Saska, působí nyní v Sangerbergu. Že Němci
úsilovně své nacionální kněze fedrují, vidno je
z křiklavého případu následujícího: před ně-
jakým časem uprázdněno bylo arciděkanstvi
falknovské. Němci se namáhali, aby hodnost tu
obdržel jejich nacionální kněz P. Gross. V době,
kdy konkurs arciděkanství falknovského byl vy-
psán, byl P. Gross teprve třetí rok po vysvěcení
a neměl, vlastně nemohl míti ještě farářskou
zkoušku, kterou duchovní skládají teprve třeti
rok po vysvěcení. Němci tedy, aby Grossovi
k arciděkanství dopomohli, odkládali tak dlouho
obsazení funkce té, až P. Gross se dožil tříletého
kněžského jubilea a mohl složiti farářskou
zkoušku. Na to kaplan P. Gross dostal ihned
bohaté arciděkanství falknovské.
Keiser
P Bittner
Němec
P Gross
Gross
Litoměřice
Německo
Aš
Sasko
17
article
Kdyby někdo se snad domníval, že alum
nové z cizí říše vzdělávají se v semináři praž-
ském proto, že k arcibiskupství pražskému ná-
leží také Kladsko, byl by na omylu. Poměry jsou
takové, že v Kladsku, jakožto součásti říše ně-
mecké, mohou býti dosazování zr kněze pouze
theologové domorodí, v Německu vystudovavšt
a občané říše německé. Enklava kladská má
svoji konsistoř a vůbec práva arcibiskupa klad-
ského jsou v Kladsku velmi malá, tak že arci-
biskup pražský, chce-li v Kladsku provésti visi-
taci, musí dříve zjednati si svolení říšské vlády
německé.
Také z toho je patrno, že přijímání alumnů
původu říšsko-německého do seminářů českých
má jeden jediný účel, politický: získati německý
dorost kněžský. A proč snahy tyto se prosazují,
o tom není pochybnosti žádné. Němcům jedná
se dále ještě o rozdělení diécesí dle národností,a
aby k tomu dospěli, musejí dříve míti po ruce
dostatečný počet ryze německého kněžstva.
Rovněž neni pochyby, že všechn
tuto akci a agitaci řídí bisku
Frind. Kdož znají poměry při konsistoři praž-
ské, vědí, že biskuy Frind veškeré úsili věnuje
dosažení a vývinu moci jakési vedlejší německé
vlády konsistoriální, a že k tomu biskupu Frin-
dovi napomáhají všichni téměř němečtí kněž
arcidiécese, kteří s veškerýn., záležitostmi svýma
obracejí se na biskupa Frinda, opomíjejíce ge-
nerálního vikáře dra. Brusáka.
—Tolik bylo třeba pověděti, aby všechny
příslušné kruhy byly upozorněny na krtčr práai
biskupa Frinda, a aby v českých kruzích zvý-
šena byla og ažitost a pozornost vůči všem
vzdáleným zjevům v dobrém zájmu celého
národa.
Němec
Frind
Brusák
Kladsko
Německo
18
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 17. prosince. (K situaci vnitr-
ní.) Pražský dopisovatel „Pester Lloydu“ vrací
se ještě jednou k porážce dra. Körbra v roz-
počtovém výboru rakouské sněmovny a přidává
se k mínění jiných politiků, že vláda z porážky
té neodvodi obvyklých parlamentních důsledků
totiž že ani nepodá demissi, ani sněmovnu ne-
rozpustí. Ale mnoho takových porážek ani úřad-
nický kabinet dra. Körbra by nesnesl. Máť od-
půrce i mimo pariament a ti si bedlivě zazna-
menávají jeho neúspěchy. Zatím dr. Körben
Pester
Körben
Praha
rakouský sněmovna
19
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, 17. prosince.
8— (Kronika.) Vážený spolupracovník
minule v rubrice literární znovu vzal na mušku
otázku stále žhavou.
— Jaký je to podivný, skrytý záko
duševního a sociálního života, dle něhož umění,
šíříc se v širokých massách lidstva, kles
svojí hodnotou na jejich duševní úroveň
Proč literatura, umění, věda podlehá tak bez-
radně vkusu publika, jakmile vystoupí
z kruhu několika vyvolených? Proč velká
umělecká díla stále marně zápasí s nej-
horšími výrobky o popularitu, o přízeň širokýeh
vrstev? ..
Podivný zákonl
Goethův »Faust«, velevýtvor lidského du
cha, v Národním divadle svého času vyplni
všeho všudy 3 večery! Abonentní večery
rozumí se! Ohnetův »Majitel hutí«, ploská ba-
nalita, stejnou dobou v krátkém čase dovrši
padesátku, A sta podobných dokladů
Sbírka nejlepších veršů zůstane nakladateli na
ocet, ale dryáčnický román vynese jmění. Pa
villon uměleů pod Kinskou zahradou stěžujesi
do nevalné návštěvy, za to panoramatům všeho
druhu mechanicky obstarávaným, sklíčkovým
i bez sklíček, výborně se daři.
A není to žádná specialita našich českýeh
poměrů! Zákon má všeobecnou platnost. Z vel-
kých poměrů světových angliekých, francouz-
ských, německých vypravují se křiklavé historky
Geniové mrou hlady, ploscí obsluhovači širokého
vkusu shrabují tučná procenta na knižním trhu.
slaví letohrady, pořizují si drahé vachty z diva-
delních tantiem.
Goethův
Faust
Ohnetův
Praha
národní divadlo
20
article
Široké obecenstvo má svůj vkus, jiný
vkus, než kasta »vyvolencův«, Kdo mu slouží.
dobře jede. Vyvolencům špatně se daří. Divný
zákon! Tím divnější, že vlastně zcela — při-
rozený. A zákon nikterak tajemný a skrytý. Vy-
slupuje zcela zřetelně a lze jeho důslednost
a nevyhnutelnost jasně dovoditi. Splše
byl by div, kdyby věci stály — naopak. Umění
chce být pochopeno, Vysoké umění před
pokládá vytříbený vkus. Vkus je věc vzdělanosti.
A vzdělanost má své přirozené — podmínky
Siejný vkus mohou jeviti jen lidé stejných ped
21
article
mínek života, stejného nadání a vzdělání, stej
ného vývoje. A kdyby podmínky všech byly
stejné, kam by se poděla rozmanitost života
kam celá příroda, kam dělba práce? A s děl
bou práce kam všecka — kultura?
Jak uvésti ve shodu se zákonem přírody
tužbu po stejnosti vkusu? Jak srovnati s pří
rodou, s pravdou, aby všichni byli jednoho ná-
zoru, jednoho zvyku, stejného vzdělání, jedné
zkušenosti, jedněch vědomostl.? A není- li možnost
jediné úrovně vkusu, což zbývá, než připustiti
oprávněnost celé — s tupnice vkusu ? Kde je
stupnice, jsou všecky stupně. A je-li oprávněna
stupnice, není-li vedle stupně nejvyššího oprávněn
i nejnižší ? Vedle veledíla i výrobek nejehatrnější?
Přirodověda věnuje stejnou pozornost a lásku všem
druhům tvorstva. Co si má počíti uměnověda
s výtvory svého světa? Aspoň pokud její snaha
má záměr — vysvětlovací?
22
article
Onehdy nám na Smíchově sehráli jedno
aktovku se zajímavým motivem z uměleckéh
ovzduší. Dvě duše »vyvolenců« rozejdou se tam
z divných příčin. Rozuměli si tak dobře, oba
nadšenci čistého umění. Jiří a jeho přítelkyn
Ida. Ve šťastné chvíli uměleckého požitku sply
nuly spolu v jediný pocit povznešení ob
duše. Jiří, duše umělecká, tvůrčí, Ida duše vní
mavá, stejné úrovně vznětů. Dva aristokratě du
ševního vzletu! Dva vyvolenci l
Náhle však přetrhne se páska ideálné shody
Co se stalo?
Něco strašného. V důvěrné chvilce uklouzl
Jiřímu neprozřetelné slovo. Zdreující přiznání
Při skladbě svého díla, které jej stálo mnohou
chvilku trpké lopoty, těšil se Jiří v duchu,ž
bude mít dílo jeho — úspěch.
— Jakže, Jiří, ty's mohl pomýšleti n
úspěch? . ..
Hrůza
Idě padají šupiny s očí. Úspěch znamená
v uměleckém žargónu — široké obecenstvo-
Jak může »aristokrat umělecké tvorby« nadi
se uznání, tedy porozumění širokého obe-
censtva? Nemá to smyslu. Není to možno, než
za cenu koncessí širokému vkusu. A koncesse
je ústup. Kdo ustupuje, vzdává se, opouští svoje.
zahazuje se. Jiří, v očích Idy, zahodil sebe, svoj
výšku, svůj aristokratism. Ida je se svým příte
lem hotova.
Jiří
Ida
Jiří prozřetelný
Hrůza
Smíchov
23
article
— Jdi, dej se do služeb řemesla, sklo
se za cenu nízkého potlesku! A ještě hůře
Klesni na úroveň obsluhovače širokého vkusu
na sprostého — výdělkáře. Staň se nádenní
kemi!“ ..
A Ida odvrací se od svého přítele navždy
Krutá její slova jsou výbuch zklamání. Věřila
aristokratism svého přitele. Pravý aristokratism
ducha nemůže sestupoval. Nemůže opouštět svoji
výšku za hluk a potlesk nevědomého davu, z
řinčivou pověst a spojenou s ní odměnu nízké
hmoty. Pravý aristokrat vzdává se bez nucení
výhod. Nemůže jinak. Všichni praví aristokraté
tak jednali. Hynuli, ale neodstoupili. Jiři ustou-
pil, neosvědčil se, neni, zač jej Ida měla. Proto
od něho odcházl.
Dramatická scéna má svoji logiku.
Ale hra má svůj háček. A háček sluje —
Helena, Jiřího žena. Nevěříme v čis to tu
Idina aristokratismu. Neznáme Jiřího umě-
lecký výkon, slyšeli jsme Idu jen o něm
blouznit. Ida tu chvili přestává blouznit, kdy
poznala, že Jiři při své práci myslil na H-
lenu. Přál si úspěch k vůli ní, výdělek k vůli
ní. Jestli dílo jeho mělo svoji cenu, cenu
dle výroku Idina před vyznání m, ne-
mohlo jí objektivně pozbýti po vyznání. Je
to totéž dílo. Jen v očích Idiných ztratilo cenu
Promluvila žena, ne — aristokratka ducha
Problém erotismu je tu rozřešen, níkoliv pro
blém — aristokratismu.
Ida
Helena
Jiří hnát
Idina aristokratismus
Jiří
Jiř
Idina
24
article
Ale motivek je příznačný svému ovzduší
Slejně nerozřešen zůstává problém
umělecké praxi.
»Vysoké umění« dovolává se svého aristo
kratismu a stěžuje si do nepochopení širo-
kého obecenstva. A nemělo by si stěžovati!
Pravému aristokratismu nepřísluší taková
stížnost. Široké obecenstvo silou přiroze-
ných podmínek svého vnímání nemůže
pochopovati a ceniti než umění svého vkusu
Každá vrstva obecenstva má své podmínky
vnímání, má svůj vkus a k němu právo na
umění své úrovně. A stupnice uměleckých vý-
konů je tak přirozená jako stupnice vkusů.A
hledisku vyvolence náleží ten vyšší roz-
hled. Buď jsem opravdu aristokrat ducha.
mám svůj vyšší názor, své hlubší cítění a pře-
svědčení, pak nesmím, protože nemohu —
žárlit na výhody nižší úrovně, nesu je s kli
dem a s blahovůlí skutečného vyvolence
Anebo nenesu klidně ty výhody nižší kate
gorie a pak můj aristokratism má právě —
háček. Žárlím na své soudruhy nižšího rodu
vykládám ve zlé jejich úspěch, potlesk davu
honbu za výdělkem a dávám na jevo, že bych
těmi krásnými věemi sám nepohrdl, kdyby -
se chtěly ke mně obrátiti.
Můj aristokratism je — děrav
25
article
Druhá stránka medajle!
Umění není jen otázkou estetiky, je tak
otázkou živola. Ať aristokrat nebo demokrat
umělec chce a musí býti živ. Otázka existence
A tu se thema staví jinak.
— Co bojů literárních už vybojováno,c
úsilí vymrháno na theoretické povznášení litera
tury: a přece ona tiše i se řvavou reklamou
vyráběná »strava lidu« převyšuje stonásobně
všecku ostatní práci literární, svádí svým s na
ným vyděláním pleně z nakladatele, au
tory, překladatele, celé zástupy lidí vych ovaných
pro život kulturný, svádí je k výrobě zbož
pro — konsum nejprostšího druhu . . . z vi
klává nejlepší úmysly, ochromuje nej
opravdovější práci, ničí ušlechtilé podníky
zjednává půdy té nedbalé, řemeslné továrn
práci, která znehodnocuje kvalitu, aby
zvýšila — zisk . ..
Jinými slovy, aristokralism umění jako vše
chen aristokratism ducha vystaven je těžkému
existenčnímu boji a není myslitelný bez velike
mravní síly.
Moderní aristokratism ducha je v tom
za jedno se starým aristokratismem rodu
který se zakládal na hrdinství osvěd
čeném v boji, na svrchované s chopno st
oběti za svoji ideu. Za všech dob předáe
ducha, ktěří razili cesty novým ideám, byli ve
licí trpitelé, siláci mravní. V tom řádu světa
ani moderní doba se všemi vynálezy a vymože-
nostmi není výminkou. Také ona od skuteč-
ných aristokratů svého ovzduší vymáhá prá-
vem přírodního zákona především siláctv
mravní.
Jsou illuse okolností. Slyšet ve světě o sla-
vených básnících, o umělcích, kteří šťastným
střetem okolností se těší velkému úspěchu, jsou
provázeni fanfárou reklamy, hromadí zlatoa
26
article
statky pozemské. Syn své doby snadno podlehne
optickému klamu. Vžil se v lichou domněnku.
Velikost nadání a povolání splynula mu s průvodem
hlučného úspěchu a — výšky honoráře. Tvůr
uměleckých veleděl umírali hlady, ale moderní
učeň tvorby, který vyskandoval svou první sloku,
složil svou první hloupou povídačku, vztahuje
ruku po honoráři.
Industrialism dal době ráz. Literát je zá-
vislý na nakladateli, nakladatel na konkurenei
obchodní, na hladu obecenstva, obecenstvo zá-
visí na vkusu své — přirozené úrovně. Co
zbývá literátu ušlechtilého chtění, nechce- li při-
sluhovat u stroje, chce li si uhájit nutnou svo-
bodu tvorby? Nezbývá, než vymanit s
z pout závislosti. A vymanit se není hračka. Je
k tomu v každém případě zapotřebí velké mravn
síly. Jen moc ušlechtilé povahy a vyšší rozhle
dá literátu vyvolenci možnost, aby se nijak ne-
snižil, aby nevyváděl nakladateli hrubství, nehu-
boval na obecenstvo, nespilal mu tupých davů
za jeho — odlišný vkus. To všecko dovede i
nejposlednější — nádenník. Skutečnému vyvý-
šenci přísluší jiná cesta, aristokratická, stranou
položená, nepřístupná jiným.
27
article
Obdivujeme se našim buditelům, jak apo-
štolsky si vedli proto, aby mohli sloužit my-
slence. Prostou všední praci vydělávali svůj denní
chléb, aby v prázdné povznešené chvili mohli
zasvěcovati se úkolům mýšlenky. Praví aristo-
kraté ducha! Svobodní, nezávislí, svoji ! Ve
ehvilce posvátné vítězíci nad zlobou nepříznivých
okolností. Divy vykonali-l
V té věci nie se nezměnilo. V každé době
jen skutečná sila ducha vykoná divy. I v době
statisícových tantiěm a honorářů, pravý aristokra-
tism tvorby, nezmýlen okolnostmi nesmí, pro-
tože nem ůže při své práci pomýšleti na —
výnos a másti se ve svém povolání. Ani v době
rozkvětu tisku a literární nadvýroby — a právě
v ní ne ! — nesmi literát vyššího povolání hledat
v literatuře — výživu. Dnes jako před stoa
před tisíci lety. Jsou hluboké zákony života, kleré
se nemění žádnými převraty společenských
poměrů.
Je falešný aristokrat ducha, kdo se chce
obejíti bez aristokratismu — vůle. A ušlechtilost
vůle je síla nad síly, vzácná a divotvorná.
Divo