Ročník XXXXIX.

nte

V Praze, v neděli I. srpna 1909.

ne ttt sl

con ob motmint

Číslo 210.

Ma ranní a večerní listy předplácí se V Prazo v ndministraci na měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsic. . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h vo filišlkácho na měsío. . . . . . 2 K 30 h Poštou: na měsle. na čtvrt leta : . . . 9 K 6o s dvoji zásilkou na měsíe na čtvrt ieta . . . k o

Dnešní čisle prs Prahu la o 16 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 2. srpna v ob- vyklou hodinu polední.

Kam to dospěje? Měsíc srpen takto zvykle náleží ku po- liticky nejklidnějším, ale pro nás Čechy není ani v něm odpočinku od starostí a trudův hořkých. O to dbají a přičiňují se naší »vezdy dobří sůsedé« seč jsou s veškerou pílí své štvavé a dravé žurnalistíky, ktera v parných těch dnech schlazuje si na nás svou starou žáhu nejkřivějším podezříváním a očerňováním, nejzlovolnějším ostouzením a hanobením českého jména, vše to za oše- metným účelem, aby jednak do slepé ne- návisti poštvala zdejší německý lid proti národu našemu, jednak Němcům v říši Hohenzollerů nalhala hrůzostrašných věeí o nesnesitelném pronásledování, útisku a ohrožení německého živlu v zemích českých naší českou útočností, úkladnosti a násilností. Všemu tomu jsme ovšem již ode dávna zvykli, pohříchu až příliš zvýkli, tak že hrubě ničeho nepodnikáváme, abychom v pří- stupném nám tisku slovanském, francouz- ském i anglickém upozorňovali ráz na ráz na tuto methodickou »zábavu« Momm senových odchovancův a na její vlastní ne- bezpečný úkol ve všeněmecké propa- gande Však letos pánům zdá se o bzvláště na tom záležeti, aby nasili co možná bouře- rodého větru v Čechách a podráždili nás neustálým svým popichováním, osočováním a hanobením prolhaným, až by v uraženém našem lidu vzkypěla tu onde v národně smí šených krajích krev a došlo ke — vytouže- ným třenicím a srážkám. Potřebujíí zdvi- hnouti v Čechách hodně prachu, aby za- kryli před světem své neomluvitelné hero- stratské počínání, mrzký ten hřích, jejž pášou na všem obyvatel stvu země české mařením čin- nosti sněmu království českého pro nic za nic, jen z pouhého vyděračného vzdoru a schválu. —

Hle, jak si rozdělili fortelně úlohy při tom manévru ! Jedni tváří se napohled ochot- nými ku zanechání obstrukce, ale — do- konce ne zadarmo, bůh uchovej, nýbrz dík- tují nám cenu, kterou jim máme za to vy- platit. A ta je — slušna! Za upuštění od obstrukce pro jedno (záříjové) zasedání: tři německé přísedíc v zemském výboru, po dvou Němcích v ředitelstvech všech zemských ústavů. rozdělení agendy zemského výboru dle ná rodnosti tak, aby veškeré záležitosti ně meckého území a lidu se týkající byly přiděleny výhradně německým výborům zem- ským, »násladkem toho« (!) aby bylo do úřa doven zemského výboru přibráno tolik německých uchazečů, kolik si jich pánové (resp. Tittův Volksrat) naporoučí — rozumí se plnokrevných to Němců, »jimž se čeština hnusí«, jak druhdy upřímně pověděl dr. Knotz — a konečně, aby sněm království českého byl rozdělen v národnostní kurie ... Věru, »praskrovné« požadavky, které zna- menají pouze takovou maličkost, jako jest národnostní rozdělení zemského sněmu, zem- ského výboru i zemské správy vůbec. — Za tu cenu jsou páni Eppingrové Urbanové atd. ochotni upustiti od své ob- strukce na ten čas — pro letošek, je

co by se sněm český ustavil a snad nej nutnější finanční potřeby země opatřil. Avšak dále již zase »nepečou«; chceme li, aby za- nechali obstrukce i na budoucně, požadují zcela jiné výpalné: požadují, abychom se podrobili veškerým jejich poža- davkům trhacím co si jich během let, od časů Plenerových na úko jednoty a státního práva země a našeho rovného práva v n byli vymyslili a zformulovali. Když pak my přirozeně o těchto země- zrádných požadavcích jejich ani slyšet ne- chceme, když je ve jménu práva, blaha i budoucnosti vlasti své povinně naprosto odmítáme, tu nás pro tuto věrnou obranu vlasti naší a odvěkých její dobrých práv osočují genilemani u dvora i u ostat- ního německého světa jako zarputilé pro tivníky sebeurčení a samosprávy národův, jako kazimíry, pohrdající nabízenou smiřlivou pravicí německou, a potom kde jaký německý ignorant, šplhavec anebo pokrytec přispíší se svou troškou do mlýna. aby nám jako ten odnárodnělý hrabě Kolo- wrat v »Neue Freie Presse« domlouva v zájmu státu a nevíme ani čeho všeho ku přijetí »slušných podmínek« německých libe To jest taktika jedné německé divise. Druhou taktiku však provádí současně ně- mecký krajinský tisk výše označenou zuřivou štvanicí proti nám; s takovými od půrci, jako my Čechové jsme, není prý vů bec Němcům možno žíti v míru, my pro věrolomně každou smlouvu zrušíme, s námi prý se ničeho nepořídí po dobrém, na nás se musí mommsenovsky po zlém.

Tak na příklad soptí dnešní Fun kova »Leitmeritzer Zeitung« do- slovně: »S povolností a mírností se vůči Čechům ničeho nepořídí; tomu učí celé dě- jiny posledních desítiletí. A pokud se vláda nepřestane té velké huby české báti. pokud přání Čechů docházeti budou u vlády větších ohledů než nejoprávněnější požadavky Němců, dokud v Čechách působí místo- držitel, který se stavi na stranu Čechů (ll a Němcům často i nejnutnější pomoci od pírá (!) — potud nelze na žádnou do hodu s Čechy pomýšleti . .. Prvé musejí Češi pocítit pevné ruky. nežli se jim vrátí rozum. Němečtí po- slanci nemohou tudíž ničeho jiného učinit, než setrvat na svém stanovisku obstrukčním! Toliko pevné a houževnaté vydržení v boji zaručuje vítězství. Ušetřte nás tudíž na dále s politi- ckou slabostí a zbabělostí « Tak pragerman Gierschick tlumočí co káže pan Alois Funke v Litoměřicích dne 31. července 1909. Však rekord dne dosáhl nesporně druhý pragerman pan W. Karnisch v Duchcově, který ve svém »Duxer Zeitungue (v čís. 58) poučuje ubohé své německé čte- náře, kterak prý my Čechové žijeme a ty- jeme jen z českého sněmu, jež nám sype peníze nač jen hrdlo naše ráčí. »Nepovolí-li tentokráte Němci svou ob- strukcí v českém sněmu Čechům žádných peněz, pak velmi brzy veškerá ta pansláv ská sláva vezme za své!« A proto Něme vizte, jak si můžete sami pomoci: »Nepovoliteli zemi žádných zem ských daní, pak nabudou města i okresy práva, aby si své přirážky vybíraly samy Také pivní zemská daň by 1. lednem 1910 pominula a pivo by zlacinělo. Učiní-li pak německá města a německé okresy cen- rálů.

trální banku německých spoři- telen v Praze svou zemskou po- kladnou, pak mohou z této hraditi snadně své vydaje na školství německe a služné německých učitelů a tak by se národní rozluka zponenáhla vy- vinula sama sebou! .. Záleží li pak též vládě Bienerthově na tom, aby Němcům v Čechách zjednala rovnoprávnost (), pak mají Němci tím méně příčin, aby dopřáli sněmu če- skému více než jediný den k zase- dání... Heslem všech Němců musí tedy dnes býti: Bezohledná obstrukce až do přemožení lstivého a drzého ne- přítele a pak teprve vyrovnání.« Tak je nové Kolumbovo vejce šťastně v Duchcově vysezeno! Místo berním úřadům budou Němci posílati své přirážky zemské pražské Ústřední bance německých spořitelen a ta jim bude vydržovat jejich německé učitele a školy obecné. Tušíme, že na této ukázce dostačí, kam již dospěla šovinistická, vlastizhoubná zběsi lost německého štvavého tisku v Čechách Až k takovéhle blbosti »Duxer Zei tungue ! Prosit

Revoluce ve Španělsku a boje v Marokku. Energické zakročení španělské vlády prot revoluci setkalo se dle nejnovějších zpráv s jistým zdarem. Povstalci v Barceloně nemohou již vzdo- rovati přesile vojenské. Zároveň se sděluje, že též v Tarragoně, Saragosse a Fignerasu bylo po- vstání potlačeno. V Madridu byl zatčen známý vůdce socialistů Pablo Iglesias. Ale bude za- potřebí ještě rozsáhlých vojenských opatření aby v celé zemi byl zjednán klid, Z bojiště u Melilly nedošlo mnoho zpráv- Včera patrně se nebojovalo. Nové podrobné zprávy o předešlých bojich líčí však ztráty špa- nělské mnohem povážlivěji nežli prvotní zprávy V Madridu uznávají neudržitelnost nynějších vojenských sil a bylo nařízeno vyslání nové po- sily 8000 mužů. Francouzům se vytýká v diplo matických kruzích, že ze sobeckých důvodů vehnaly Španělsko do válečného dobrodružstvi. Francouzská vláda chce dáti přislušné vyjádření o korektnosti svého postupu.

Zmatky ve Španělsku. Podle madridského dopisovatele »Dally Telegraphu« je situace pro královsko rodinu nanejvýše kritická V městě ozývají se nepřátelské projevy proti králi, jenž přes to podnikl delší projíždku v automobilu. Dopisovatel »Daily Mail« byl svědkem odjezdu krále ze San Sebastiana. Před přichodem krále byly položeny v nádraží koberce a nádraží slav- nostně osvětleno. Král nařídil, aby koberce byly odstraněny a světlo zhasnuto. Když se král ob- jevil, bylo obecenstvo překvapeno jeho s klí- čeným a zoufalým vzezřením. D pisovatel potvrzuje, že král má v úmyslu svolat sněmovnu. Španělská vláda nevydala ani jednu zprávu o siluaci uvnitř země a prováděla nejpřísnějš dozor nad zahraničnými dopisovateli, rozeslala v pátek celou spoustu »vitězných zpráv« z B ar celony. Úřadní i neodvielí dopisovatelé směl uveřejniti oznámení, že odboj v Barceloně byí zkrocen a nastal »uspokojivý« stav. Dělo- střelectvo asi vykonalo dílo »uchlácholení«, jež patrně trvá dále .. Španělský vyslanecký rada Soler v Paříž označil povstání jako následek a narchi sti

ckých rejdů. Povídání diplomata, jenž mus dělati náladu pro svou vládu a proti povstaleům nemá velké ceny. Řekli jsme kolikráte, že Bar celona je hnízdem španělských anarchistů a že dynamitové atentáty vyskytují se tam velm často. Ale vedle hrstky anarchistů sídli v Bar- celoně pracoviti občané a vzhledem ke vše- obecnosti povstání nelze tvrditi, že by sestávalo jen z anarchistů. Povstání vzniklo z oprávně- ného roztrpčení obyvatelstva, rdouseného neslý. chanou tyranil a trpícího zločiny nespořádan vlády. Povstání vybuchlo v kraji, ležicím nej- blíže Francie, jenž je nejpokročilejším ve Špa nělsku a chápe pohromu, jakou uvalilo na zemí panství klerikálů. Vypuklo, když synové těžce zkoušeného národa byli odvlečeni do vražedné války v Africe, do války, sloužicí nikoli velkým zájmům národa, ale jistým politickým i finan čním spekulantům. Depeše, zaslané z pohraničného města fran couzského Cerběre, líči situaci uspokojivěji Ve Figueras byl klid obnoven. Přes 20 povstaleo bylo zajato, mnozí prchli přes hranice. V San Sebastianu a Tarragoně nepřipojila se již velká část obyvatelstva ku povstání. V Saragosse skon- čilo povstání nezdarem. V Madridu je klid. Vůdce socialistů Pablo Iglesias a jeho hlavní spolupracovníci, kteří připravovali všeobecnou stávku, byli zatčeni.

Ne tak utěšeně zní telegram z Hendaye oznamující: Tři tisíce španělský ch záložníků uteklo od praporů a pře- kročili v posledních dnech francouzske hraníce. Dne 29. července prchlo jich ně kolik set. Většina prohlásila, že se vrátí s Don Jaimem. Nikdo však nevěří, že Don Jaime, kter po smrti svého otce Dona Carlosa je karlisti- ckým nápadníkem trůnu, mohl by mít i nej- menší naděje ve zdar. Jiné depeše sdělují, že v Katalonii panují ještě vážné nepokoje. Z Cerbiny se dále oznamuje, patrně ještě před »vítězstvím« dělostřelectva: »Přiby vlak z Gerony. Cestující vyprávěli, že v Barce loně zuří revoluce stále divočejí. Všechny kláštery, až na jeden, byly zapáleny. 10.000 vzbouřených bojuje za velení revolučního vý- boru. Občanská garda katalonská bojuje proti četnietvu. O energickém zakročení dělostřele- ctva v Barceloně přinášejí listy hrozno podfobnosti. »Ti nes« ujišťuji, že přes všechno pouliční boj trvá dále. Z Madridu se telegrafuje do Berlína: Dl úřadního sdělení podnikl v pátek generální místo- držicí v Barceloně útok na povstalce. Tito prehl před jízdou do čtvrti San Martinu. Zde byl obklopeni dělostřelectvem, je v jejich řadách způsobilo strašn spousty. Konečně povstalci složili zbraně Tato zpráva je potvrzena též telegramem dopiso vatele »Berl. Tagb.« O hrůzných výjevech v Barce loně vypravoval očitý svědek, jenž při jizdě z Buenos Ayresu přijel přes Barcelonu do Ja- nova a jenž viděl vypuknouti povstání. Ráno 26 července připravovalo mužstvo odjezd parniku »Bareelona«. Chtěli vylodit zboží, určené pr Barcelonu.

Náhle bližil se zástup mužů a že n,čí tající tisíce, ku přístavu. Ze všech ulic, ve- doucích na nábřeží, hrnuly se ohromné davy Přišly zameziti odjezd vojska do Marokka. Španělští vojáci měli odjeti na parníku » Buenos- Ayres« do Melilly. Zástupy počaly nčiti želez nici a vytrhávati koleje. Zaznívaly zuřivé vý křiky proti vládě a africké výpravě. Jako šilen pokračovali výtržnici ve svém diles puslošení. Proti nim vyrazilo náhle silné oddělení jízdy a pěchoty. Stávkující postavili se hrozivé proti V drobném prodejie ranní čislo o sobě . . za sh večerni . . . . . . . za 4 k Va fliálkách na venkovš ranní cislo . . . . . . . 10 k večerní . . . . . . . . 5 k Inseráty platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházeji se též redakce, tiskárna a expedice „Národních Listů“. Rukopisy se novracsji.

ozbrojené moci. Ženy a děti, nalezající se v prvních řadách, chtěly vojákům zameziti další pochod. V zadních řadách stavěli muži ze všeho, co jim do rukou přišlo, barikády, aby mohli proti vojsku zahájiti boj. Krupobiti kamení a výstřelů z revolvery sneslo se na vojáky. Tite musili několikráte vystřeliti na silný dav, který však neustupoval a bojoval kameníma revolvery proti dokonalým zbraním vojenským. Očitý svědek nemohl udati počet mrtvých a ra- něných. Ale na obou stranách byly ztráty velmi silné. Večer musil parník plouti dále, aniž se mu podařilo složiti náklad. Franeie a Španělsko. Diplomatické kruhy francouzské jsou za- raženy průběhem události v Marokku. Vznikly obavy, že ozbrojené zakročeni Franci bude brzo nevybnutelné, poněvadž tajná smlouva, uzavřená 6. října 1903 se Španělskem, zavazuje Francii poskytnout Spanělsku vojenskou pomoc, kdyby toto nemohlo samo udržeti svou državu v Marokku. V Paříži s opravdovým nepokojem očekávají, že Spanělsko bude nuceno dovolávati se francouzské pomoci. Ve vládních kruzích francouzských vládne velké rozhorlení nad výtkami, jež činí z Ber- lina Francii, že vlákala Španělsko de marockého dobrodružství, nebot není důvodů ztěžovati postavení Muleje Haflda a rozpoutati v Marokku svatou válku. Francie je odhodlána vydati prohlášení o svém korekt- ním chování v aféře i kdyby vzniklo nebezpečí, že by způsobila nepříjemnosti za- hraniční mocnosti.

Když Španělsko vysadilo první pluky v Ma- rokku, odpovědělo na dotaz Francie, že nejde o nic vážného, že mají býti pouze potre- stány kmeny Riffů pro útoky na železniční dělníky. Hned na to strhla se první bitva. Špa- nělský nezdar neměl přirozeně dobré následky pro bezpečnost Evropanů. Francouzští průmysl- níci poslali stížnost francouzské vládě, jejiž po- vinnosti je obsadit svými tlupami bitevní území, aby pohromy, způsobené válkou, ještě nevzrostly. Poněvadž francouzská vláda je přesvědčena, že španělské panství v Melille bude úplně zhrouceno, zamýšlí tam poslati křižák na ochranu Francouzů, žijících v ohroženém území. V Londýně se vyskytl, vzhledem k zoufa- lému postavení Španělů v Melille, návrh, aby byla podniknuta francouzsko-a nglicko- německá intervence po způsobu mezi- národního zakročení v boxerském povstání. Přední diplomat anglický prohlásil něco podob- ného za nemožné a pravil: »Evropa nepřeko- nala ještě následky boxerských bouří. Od tohoto tažení nabyly mezinárodní žehravosti a třenice vážnějšího rázu nežli dřive. Nevěřím, že by národ kterékoliv z uvedených tří velmocí sou- hlasil s takovým podnikem. Situace je velmi zlá, neboť hrozí nebezpečí oživnuti maro- cké otázky.« Zprávy z bojiště. Boje 23. a 27. července u Melilly byly velmi houževnaté a vyžádaly si na obou stra- nách ohromných oběti. Při pokusu zahnati Ka- byly na útěk padlo kromě generála Pintosa 45 důstojníků a několik set vojínů. Kabylově nechali na bojišti tisíc mrtvý ch a několik tisíc jich bylo zraněno. Tato čísla nejsou však autentická, ponévadž vláda míčl o ztrátách spanělských, jež snad jsou mnohem Při útoku 23. července, podniknutém 30.000 Kabyly, kteři postupovali s neuvěřitelným po- hrdáním smrti, podařilo se tuzemcům přes dělostřelbu spanělskou přiblížiti se až nr větší.

FEUILLETON. V Praze, 31. července. H. (Ve vzduchu.) Přeplul jsem již několikráta kanál la Manehe, ale Anghe nedala se tím nijak vyrušovati ze své britské flegmatič- nosti. Kdybych se byl snad vznášel nad hla- dinou průplavu ve výši 60 metrů jako p. Blo riot a nikoliv jen ve výši několika metrů na palubě houpaného a batolivého parníku, bylo b mé přistání učinilo větší dojem. Takto jsem zcela skromně proklouzl do svobodné země tlustého, veselého krále, nikdo mi nemával vstříe červenobilým praporem, v Londýně mne ne- čekal chek na 25 000 franků, ani hostina s mi- nistry, lordy a sportsmany. Jen v mě drahe domovině věnoval mě pouti roztomilou pozornost jistý venkovský list, který napsal, že známy dlažbošlap, jemuž nestači již pražská prome náda od Prašné brány k Národnímu divadlu, ani pařížské boulevardy, odvážil se až do Pieca- dilly Street ... Svou plavbu přes neklidný kanál vykonal jsem statečně a v plném zdraví jako p. Blériot.

Vedl jsem si na korábu jako »good sailor« jenž dovede vzdorovati neblahě mořské nemoci trýznící tak krutě lidi z pevniny. Často i otužili námořníci podlehují její zákeřným nástrahám o slavném admirálu Nelsonovi se tvrdí, že snad- něji přemáhal francouzské eskadry nežli ne přijemný vliv moře na své zaživací ústrojí Vstoupil jsem na parník, učiniv náležitá hygie- nická opatření. Nejedl jsem vařená švestky, ani jsem nečetl prosu muže »klidné ironie«. Moře bylo trochu rozdováděné a skoro všichni cestu- jíeí rozutekli se po kajulách nebo leželi na pohovkách salonu, ztrnuli, neodvažující se po- hybu. Na palubě se procházel hranalý mladík, bafající ostentativně ohromný doutník a pohlíže jicí s opovržením na zsinalé ubožáky, sehoulené v pledech na proutěných křeslech. O polednách byli jsme pouze tři, kteří se odvážili přestoupit práh jidelny, hranatý mladík, já a muž hnedé

pleti, velmi elegantní, patrně nějaký exotický diplomat. Moře, nepřipraví-li člověka vůbee o všechnu chuť k jidlu, podporuje velmi trá- venl. Zasedl jsem k monumentálnímu beefsteaku a k láhvi Medocu. Hnědý diplomat pustil se do luculiské hostiny a zaléval ji šampaňským. Ačkoliv můj vstup do Londýna byl nanej- výše skromný, přece očekávala mne tam ovace, nepatrná sice, intimní, ale poetická, že dosu na ni vzpomínám s pohnutím. Ve spleti ulicu Leicester squaru ukázala mi půvabná dívka, stíhlá, růměnná, plavovlasá a usmivavá, ryzí typ anglický, směr k Piecadilly cirous. Vyslovil jsem ji své díky nepříliš výmluvnou a správnou angličinou, ale tak nadáeným pohledem, že se usmála a již jsme kráčeli vřavou ulie londýn- ských, jako bychom byli staří známl. Řekla mi jen své křestní jméno — jso hezké divky v Londýně, které mají snad jen křestní jméno — a řikali ji Miss Lizzie a pra- vila, že Španělové jsou jí velmi sympatičtí. Nepřiznal jsem se divee, že nejsem sni toreadorem ani hidalgem, neboť mi vždy licho- tilo, když jsem byl pokládán za krajana don Guijotta. Jsem nadšeným vyznavačem fantasti ckého rytiře, který bojoval proti větrným mlý- nům. Kdo z nás nebojuje proti větrným mlýnům? Řekl jsem spanilé miss něco dvorného, pronesl jsem slovo »darling«, ona odpověděla »lovely« a nikdy mi nezněla kostrbatá a huhňavá angličina tak sladce. Chápal jsem, že v této teči byly napsány nejvzletnější a nejmelodičtějš verše lyriků tak etherických a snivých jako byl Keats a Shalley. Koketní, unylý úsměv drobné miss m připomněl slavný vers Don Le Gabriela Ros- settiho: »Lazy laughing languid Jenny, fond of a Riss and fond of a guinea «, Ale miss Lizzie byla osůbka prostá a prak tická. Měla spíše smysl pro poesii života nežl pro poesii slavných poetů a jejich jména ne

znamenala pro její národní britskou hrdost tolik jako Sherlock Holmes, jejž pokládala za nej slavnějšího Angličana. Aeroplan francouzského inženýra povznesl mne do vzduchu, do modrého, slunného vzduchu dávných, rozmarných vzpomínek . . . Překva- pujíci, vitězný let Blériotův přes průplav z Francie do Anglie povznáší vůbec mysli lidské, žene do výše naše touhy a naděje, okazuje nám nové, vysoké cíle pokroku. Den 25. července 1909, kdy odvážnému Francouzi podařilo se přeletéti v křehkém vzdu- chovém plavidle mořskou úžinu, bude slavně vepsán do historie vynálezů. Civilisace a věda slaví nový triumi Syn národa, který dal lidstru velké vynálezce a badalely, jako byli Cuvier Pasteur a Curie a prvního větroplavce Monigol fiera, opětně dokázal velikost, vynalezavost odvážnost ducha franeouzského, který jdo stále v čele civilisa ce.

Není divu, že Blériot, když přistál se svým aeroplanem u Doveru na rovině u Folelandu, měl slzy v očich. Jeho vlastenecká mysl byla rozechvéna, měl vědomi, že vykonal dílo, na něž Francie bude hrda. Miadý dosud inženýe dospěl k dokonalosti svého monoplanu po lefech energické a houževnaté práce. Množství projektů ho zklamalo, celou řadu modelů musil zničit ale konečně sestavl stroj, který bezpečně vy plul do vzduchu a který se povznesl do výše světové slávy . . Krátce před slavným výkonem francouz- ského inženýra pronesl na université standfordské jistý prufesor řeč o »úpadku Francie«. Mez našimi pokryteckými puritány a těžkopádnými školomely máte těž podobné hlasatele dekadence Francie frivolní, lehkomyslné, nevěrecké. Ale tito škaredohlídei jsou přijímáni po- směchem, věnujs-li se jim nějaká pozornost. Americkému profesoru dostalo se hned rázné odvety a amer čtí publicisté i učenci, kteří re- presentují racu a kulturu velmi vzdálenou fran- couzskému duchu, ozvali se na obhájení supe- riority Francie. V San Francisku velký žurná »Cosael Banker« odpověděl článkem plnjm ohnivého nadšení pro Francii, kterou nazývá prvním národem v oboru vynálezů a badání vědeckých, což zejména ve chvíli Blériotova triumfu zni zcela přirozeně, kterou velebí jako vlast nejvýbornějšího vychování uměleckého, jako zemi, která vnutila svou řeč diplomacii dvorům evropským, která první opustila mon- archistický režim a nahradila jej demokratickou vládou, klerá má nejznamenitější básníky a ro- manopisce a jež zejměna je největším finan- čním národem na světě.

Jiný list americký píše s vrouenosti pře- kvapující u chladnokrevných Yankejčíků o ve- likosti Francie, jež měla muže, který před sto lety byl pánem Evropy, jejiž všichni národové uznali převahu Napoleonovu. Jako válečný nárou je Francie nejslavnější v Evropě. Po vílězstvíeh na bojištích celé pevniny dosáhla Francie vi- tězství míru a práce, neboť ve vědě, umění, zemědělství a obchodu je nepřekonatelná. Francie silná a bohatá, pracující a vynalezající, nen v úpadku. Předpojatému profesoru ze stand- fordské university dal znamenitoa odvetu též jeden z nejpřednějších představitelů obchodního světa, předseda obchodní komory v Nov. Yorku. Gourd, který na výročním banketu komory pro- nesl vroucí řeč sympatie a obdivu pro Franci a vypočltal dopodrobna vědecké a praktické vy- nálezy, jež byly za posledních sto let učiněný Francouzy. Jaká to slavná řada jmen, zapsa- ných nevyhladitelně ve vzpomínce národů, od Ampěra až ke Curieovi a k vítězství dnešk Blériotovi ! Když jsem nedávno na těchto místech do- vozoval superioritu francouzského ducha, uvedí jsem vzrušená slova velkého Nietzschea, jimiž vzdal hold Francii. V právě vyšlém francouz- ském překladě posledního, velkolepého díla Nietzscheova »Ecce homo« nalézáme v před- mluvě nový projev filosofova enthusiasmu pro Francii. Básník »Zarathustry«, jenž hlásal bujný život, opojnou krásu a vltězný život, jenž, nový Prometheus, metal své vzdory a rovolty všem

bohům a církvím vstřic, miloval jasnost, vzlet a graciesnost francouzského ducha. Jeho nej- větším přáním bylo, aby jeho knihy byly pře- kládány do frančiny. Poněvadž byl v Německu zneuznán, poštval proti sobě německé kantory a filistry, hledal porozumění u kulturnějšího ná- roda. Přál si, aby německého vydání » Eece homo« bylo vytištěno pouze 1000 exemplářůa napsal: »V Německu počet 1000 výtisků pro dilo povznešeného stylu bude se zdáti trochu hazardní. Ve Francii počítám vážně na 40 000 až 80.000 exemplářů.« Nietzsche lichotil přílis francouzskému obecenstvu. Ale není divu. Sám slovanského původu a západnického vychování opovrhoval Němcem. Příčital jeho těžkopádnost a chudobu myšlenkovou přecpanosti a přepitosti.

Německý duch je špatné zažívání. Smělý rouhač, pozvedající své čelo, ozárené jasem nejvzneše- nějších a nejvzdornějších myšlenek, hrdý, od- vážný, mocný praví, že když pociťuje potřebu, aby po práci vyslechl ne cizí myšlenku, sahá jen ke knihám příjemným, duchaplným a inte- ligentním. V německé literatuře jich nehledal. Ale útěchou těchto jeho chvil jsou spisovatelé fran- couzští od Montaigea a Voltaira až k Stendha- lovi a Anatolu Franceovi. Zdá se, že jeho sym- patie jsou vrozené, je úzké příbuzenství mezi ním a těmito autory. Nejvášnivější blasfemie revoluční protesty, které německý filosof pronesl velkými, pathetickými, opojivými slovy, řekli Voltaire, Stendhal i Anatole France vtipně, stří- zlivě a ironicky. Galský smích, normandský vtip jsou dosud suverény lidského ducha, přinášejí mu osvěžení a radost. A mnohdy tvoři díla nejvážnější, jak to nově dokazuje úspěch mladého inženýra. Rozlet smělého vynálezce francouzského do vzduchu přes vlny mořské, jimž je odstra- něna vodní mezera mezí dvěma spřátelenými státy, je opět důkazem, že volný a lehký duch francouzský bude mít vždy převahu nad poma- lostí, akurátností a těžkostí germánskou.