1
masthead
27. prosinee 1908. Cislo 356.
4
article
Výtvarně uměnl.
Výtvarně uměnl.
Z odborné literatury.
= Zcela určitě to nevím, je to však velmi
možno a hlavně bylo by to zeela správné, nebot
slaví-li se kdekoli, čikoli a jakékoliv jubileum,
měla by Společnost přátel starožitnosti českých
k němu tohoto prosince plné právo. Ne pouze
proto, že trvá už dvacet let, ale že za tu dobu
také něco řádného vykonala. Společnost mla-
dých nadšenců se tehdá sešla, bylo v ní hlavně
mnoho lásky k věci, k památkám minulostia
členové vzájemnými styky chtěli se povzbuzovat
i poučovat. Chtěli také na venek své vědomosti
názory a lásky uplatnit. Leckdy se při tom ne-
zhostili docela jakéhosi diletantísmu, jenom že
jejich nebyl živen pýchou samolibosti, nýbrž
oddanou příchylnosti ku předmětu společného
zájmu a takový diletantism, takové ochotnictví
je zdravý činitel. Postupný vzrůst jakostný dobře
lze sleďovat v orgánu Spotečnosti. Zprvu Zprávy,
potom Časopis. Teď dokončuje svůj sestnáetý
svazeček a tato řádka má v průvodu několii
samostatných, do knih vyrostlých příloh, na př.
o erbích českých, o Zlaté Koruně a j.
5
article
Velkou a jaksi jubilejní publikaci připojila
k tomu Společnost obsáhlou monografit Staro-
městského rynku. 1) Střídaji se v ní dvě péra
a dvoje vědomosti: Josefa Teigeho archivalní
historické, a Jana Heraina, uměleckých předměte
se týkající. J. Teige bude pokračovati ještě ve
druhém díle, kde seřadí jakési dokumentované
životopisy jednotlivých domů, kolem náměstí po-
stavených. V nynějším stojí na prvním místě
radnice, po dějinné stránce obsahující mnohý
doplněk k předehozím menším monografilm
Tomkovým a Erbenovým. Stavební archiv, ne-
dávno založený a J. Herainem spravovaný, vy-
dal řadu novosti. Martyrolegium přestavby, oprav
a doplňků radničních staveb v minulém stoleti.
které někde zabíhá až do pranépatrných podrob-
nosti, tvoří ve hlavní své části velma závažný
přispěvek k dějinám architektury devatenáctého
věku v Praze, pozává obraz boje řišského centra-
lismu a byrokratismu s autonomií, místními
uměleckými zájmy, obraz právě dramatieký.
jehož peripetie jsou nevšední poutavosti. Četně
reprodukce všelikých projektů a potom také de-
tnilů z různých dob nynější stavby váží, stejně
jako podrobnosti ze starých aktů vypsané. Z prv-
ních zejména vysvitne poměr málo známý, anebo
nevšímaný, mezi P. Nobilem, Jos. Bergmannem
a Pavlem Sprangerem a jejich podil na tom, co
dnes tvoří novou část staroměstské radnice.
Kroelnova kašna, jejíž zubožené fragmenty
ošetřuje nyní lapidarium Městského musea, sice
nedostala svého původce, stále nám neznámého.
ale J. Teige určil aspoň o něco přesněji dobu
jejího vzniku. Začata byla roku 1591. Marian-
ský sloup připisuje J. Hersin Jiřimu Pendelovi,
otei Jana Jiřího, který dosud obecně platil za
autora.
Teige
Herain
J Teige
Tomkův
Erbenův
J Herain
P Nobile
Jos
Bergmann
Pavel Spranger
Mariana
Hersin
Jiři Pendel
Jan Jiří
Praha
Kroelnov kašna
6
article
Ostatně na sochách čtyť andělů na nárož-
ních podstaveích není už mnoho práce původní.
Historie orloje, popravy staroměstské, událost
roku osmačlyřicátého na rynku a Týnského
dvora, z péra J. Tergeho, vynášejí nejeden nový
detail z archivu vyvážený a tvuři malé mono
grafie v knize, která je také v podstatě řadou
monografil historicke-archeologických, snad všady
nedost průhlednou, ale všude cennou, poučnou
a prospěšnou.
Z přednášek ve Společnosti konaných
vznikla nová knížka Jos Brániše. 3) Její obsah
dává dohromady stručnou historii umění če
ského jihu. Stručná v popisech a karakteristice
zevrubná ve výčtu pamálek stavitelských
všude založená na autopsií, sestavená a vyklá
daná s uvážlivosti, která si všeho podstatného
všímá Pro střední věk obsahuje nejeden drobný
ale závažný příspěvek po stránce technické
i umělecké v souvislosti a obecným rozvojem
místní kuitury, oproti středním a severním kra-
jům trochu se opozďující. Potom ale Jindři-
chův Hradee, Krumlov a větší města rostou
rychleji a záhy, v době rengsance a baroku,
vnikají na přední místa. Tato velká sldla s klá-
štery, z nichž Milevsko tu schází, aniž by bylo
lze uhodnouti proč, když Písek a Zvikov byl
v oblasť pojaty, tvoři pak centrálně body vý-
vojové a momenty podobného významu jako
před tím směrový postup a plošná rozloha
osídiuvání jižního území Čech.
Ve spojení s onémi svazky Soupisu, které
se těchto míst týkaji. Jindřichohradecko, Budě-
jovicko, Třeboňsko, Milevsko, přibývá nám kniž-
kou Branišovou na rozhledu po dokumentech
) Staroměsíský rynk v Praze. Popisuje Joseí
Teige a výklady historicko-uměleckými provází
Jan Herlain. — Praba. Společnost přatel starožit.
) Obrazy z dějin jihočeského umění. — Praha.
A. B. Černý.
J Terge
Brániš
Hradee
Teige
Herlain
Praba
A B
Černá
Krumlov
Milevsko
Písek
Čechy
Jindřichohradecko
Buda
Třeboňsko
Praha
7
article
historie umění a na prospěšných k ní přípra-
vách. Ovšem že tato historie nemůže býti pou-
hým růžencem nestojměrných a umírněných
popisů, složených v obšírné knihy. o
Soupis, vydávaný Archaeologickou komisi.
dospívá této chvíle ke svému 33. svazku,
v němž společnou a zase rozdělenou pracl Jur.
Kamper a Zd Wirth inventarisují okres stříbr-
ský 3) s onou pečlivosti a souměrností, jež by
měly býti údělem každého předchozího i násle-
dujícího svazku, neboť textem i výpravou ilu-
strační řadí se vskutku k nejlepším dosud vy
daným. Programový a pracovní rámec, původně
pro podnik Soupisu sestrojený, vyplňuje výborně
a čím jej rozšiřuje, se zřeřelem k stavebnímu vý-
voji a konfiguraci měst, znamená opravdové
zlepšení, diktované nově vzniklým zájmemo
tyto momenty kulturně výtvarně. Přece by bylo
tu ještě nové další přání, jež by stálo, tuším,
za úvahu a splnění. Hradiště a hrady neměly
by býti tak sumárně odbývány, jako se dosud
v Soupise činí. Zevrubnější jich popisy tu onde
byly sice provedeny, ale jen jaksi z privátní
píle některých inventarisatorů, v programu ne-
jsou žádány patrně proto, že je možno odvo-
lávati se na monumentální dílo Sedláčkovo
jeho předchůdce Hebera. Než technicko stavební
popisy a zobrazení nynějšího stavu, nově sou-
stavně provedené, vynesly by dojista mnobé
korektury a doplňky.
Kamper
Wirth
Sedláčkův
Heber
Jura
8
article
Kláštery kladrubský a chotěšovský a město
Střibro tvoří vynikajíel vrcholky centra v okresu,
v ohledu památkovém i vývojovém, arciť už pro
doby mladší: renesanci a barok. Majetkové,
patronátní a jiné udaje, tentokráte pravidelně
zaznamenávané, seskupují často velmi zajíma-
vým způsobem určité pamštky a poučným ze-
jména tam, kde o jich uměleckých původcích
dosud ničeho není známo Tak se kupí kol klá-
štera chotěšovského kostely dobřanské, v Sekeřa-
nech, Unešově, kol kladrubského Touškov,
Skapce a Ostrov, stavby burokní a soudobéa
mnohé společné známky vykazující.
Nemyslím, že je správno natikali na tak
zvané mezery v literatuře a spouštěti splavy
všeobecných výtek proto. Ony mezery bývají
vyplňovány tenkráte, když zrodi a přihotoví se
ku platnému dílu kvalfikovaní pracovníci. Ti
pak nesedají ku práci, aby umlčeli ony nářky
a výtky, ale ovšem dovedli by je umlčeti, kdyby
naříkatelé práce jejich si všimli a uměli oceniti.
Bylo by velmi hezké, kdybychom ku př. byli
více obeznámeni s velkým uměním evropsko-
svělovým, neboť právě to je nám zemi neznáma.
Několik jmén a zjevů podává se z ruky do
ruky jen jako hotová frase, kuse urvané po-
všechnosti, s nimiž si neví nikdo opravdu rady.
Na mistě ztělesněných ideálů, neživé idoly.
kladrubský
Střibro
Touškov
9
article
Není badatelských pracovníků, poněvadž tu není
upraveně pro ně školy a výchovy. Zbývá tedy
pocit jednak prázdna, jednak potřeby výplně tím
větší, čim oslnivěji roste monografická hteratura
cizá, která s hravou blýskavosti může shrno-
vati a upravovati výsledky poctivého a namáha-
vého zkoumání a konstatování vědeckého. Ta
tveří obyčejně pramen našeho vědění, které
ovšem pak se ohýbá jako prut poněkud po pře-
čtení každého nového autora, který komu padl
do ruky. Tuto lekturu nám honem mnozí při-
kládají; kniha je zajímavá, nie podobného ne-
máme v literatuře a to jim stačí za skalopernj
důvod k jejich překladatelskému podniku. Poně-
vadž však schází nám pevná a korigující kon
strukce historické osnovy dění uměleckého od
umělců, nemůže býti ovoce četby ani příliš
zdravé ani příliš valné a více svádí k rychlému
uzavírání myšlenek, nežli nabádá k novéa
vlastní práci.
10
article
V celku se tato otázka nelýká uvedené
Fromentinovy“) klasické analysy nizozemských
mistrů od Eycků až po skupiny Rembrandiovy
a Rubensovy, k jejíž chvála věru lze stěží c
nového napsati. Mohl bych říci, že přicház
pozdě, poněvadž je jistě orig nál už dávn
v rukou a myslích odborníků a interesentů.
anebo by aspoň měl býti, ale překladatel a vy-
davatelé mohli by zase mne překaziti nedávným
teprve německým překladem »Maiires d'autre
fois«. Přece však oststní z ní mnoho vyzl-
skají, když si poslechnou tohoto vzácného muže
ducha a srdce, projevy jeho přemilavé mysli
mnohého pozorování. Je pravou rozkoší naslou-
chati takovému causeurovi. Neměně zaujmou
všecliny stránky syntes, na nichž Fromentin
kresli poriré y Rubensovy a Rembrandlovy, van
Dyckovy se stejně delikátní elegancl, jako malo-
vával svě obrazy. Ostalek náleží do knihovny
kritických cdborníků, kteří také všichni dnes
*) Soupis pamálek bislorických a uměleckýcl
v království českém. — Politický okres stříbrský.
Praha. Archaeologická komi e
4) Fromentin E gěne: Někdejší mistři. 2 díly.
(Dráhy a cíle, sv. IV. a V.) — Praha, »Manese.
Fromentinův
Rembrandiův
Rubensův
Fromentin
Rembrandlův
Dyckův
Praha
11
article
pokládají Fromentinovy technicko-umělecké roz-
bory a hodnocení jednotlivých děl a mistrů za
vzáený ukazatelský nástroj vlastního kritického
studia. Skvělé a smělě stránky o Rembrandtově
»Anatomii« a »Umění hlídek«, o Rubensově
»Snětí a Vztýčení kříže«, o Putuově »Býku«,
o Ruisdalovi a Memlingovi, Cuypovi a Gent
ském oltáři rukou s léky do zvýšeného významu.
Kdo by tyto stránky mohl čísti o R jkmuseu
amsterodamském, haagském Mauritienhuiru, brus-
selském museu v kabinelech a sálech přímo
před rozebíranými výtvory, měl by požitek
poučení k nezaplacení. Slyšel by výklad zname-
nitého umělce o jeho umění a výklad tenje
proto neobyčejný a vzáený, poněvadž se rodo
v mysli a vycházl z péra nevšední inlelektuál-
nosti a ne-li obsáhlého, tož aspoň zevrubného
vědění odborného.
Karel B. Mádl.
Nové publikace, redakci této rubriky zaslané
Pamatky a rchaeologické a místopisne
Dil XXIII. seš. 4. (A. Podlaha: Malerialie k slov
níku umělců v Čechách. — Týž. Popis kláštera
kostelů v Plasech z r. 1744. — St. K. Vydra, Pr
cheňský kancionál a j.)
Čáda František: Výchova krasocií tu (Umnělecká
výchova) — Praha. Nákl. vlastním 1908. Drobounká
ta brožurka je zvláštní otisk ze »Stručného slovníku
paedagogického« a dovede na 26 stránkách poučit
přesně a stručně o celém nynějším stavu otázky.
co to je, jak pracuje, co a kde bylo už vykonáno.
Ruskin John: Dvě stezky. — Seš. 5.— 6. —
Praha. J. Laichter.
Knihař. Orgán společenstva knihařů atd. Ros
VIII. č. 9.
= Výstava prací Františka a Stanislava Feikl
v Jičíně čítající 65 obrazů, po výtce krajin, byla ote-
vřena péči tamější Ak. čten. jednoty. Potrvá do 10.
ledna 1909.
Fromentinův
Rembrandtův
Rubensův
Ruisdal
Memling
Cuyp
Gent
ský
Mádl
A Podlaha
Malerialie
K Vydra
František
Ruskin
John
J Laichter
Feikl
Čechy
Plasy
Praha
Jičín
Ak
12
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
Spisovatelka Renata Tyršová o vy-
učování ženským ručním pracím
Ačkolív ženské ruční práce patří mezi ne
důležitější předměty škol obecných a měšťan
ských, přece nejsou dosud náležitě oceněny
všimány. Reformní hnutí didaktické dotýká se
dnes všech jiných předmětů mnohem více než
právě ženských ručních prací, jimiž namnoze
nepřipisuje se paedagogické hodnoty v té míře.
jaké po právu zasluhují. Výchovná hodnota to-
hoto zapomínaného předmětu není dosud nále-
žitě využitkována a také methoda, obsah učiva,
vůbec celá formace této discipliny utkvívají již
po dlouhou řadu let nedotčeny potřebnýeh
oprav, jakých vyžadují nové nazírání paedago-
gické a nový život praktický.
Ruční práce ženské třeba zhodnotit
ve službách školské výchovy. Z ny-
nějšího konvenčního nazírání na tento předmět
jako na mechanické cvičení výhradně prakt-
ckého a utilitaristického rázu nutno dospěti ku
poznání, že se ručních prací dá využiti nejen
pro pěstování zručnosti a dovednosti, ale ve
značné míře také pro vzdělání ducha,
t. j. rozumu, citu a vůle. Zreformovati učbu
ručních prací nejen v paedagogickém směru.
aby pěstován byl praktický rozum, krasocit, aby
podněcována a sílena byla vrozená tvořivost v
spojení s pevnou vytrvalostí a trpělivostí, ale
zároveň také ve směru praktickém, aby
robeny byly vskutku předměty praktické ceny.
nikoliv trety a bezduché, nieolné maličkosti
toť problém, který by měl zaměstnávati mysl
všech, kdož pochopují, jak vysoce důležito jest.
aby dívčí odrost byl co nejdokonaleji vychován.
Tyršová
13
article
Vhodnou přiležitostí pro uskutečnění aspot
nejnaléhavějších oprav v tomto zapomínaném
předmětě jest ženskými spolky podnicená dotaz
níková akce ministeria, které přeje si znáti ne-
jen úsudek podřízených úřadů školních o při-
tomném stavu vyučování ženským ručním pra-
cím, ale i příslušné návrhy reformní, Rozumí
se v našich poměrech samo sebou, že jedná se
tu zvláště — o osnovu t. j. o určité vyme-
zení, čemu učiti a čeho zanechati. Ačkoliv ve
smyslu paedagogické volnosti a vzhledem
k novodobému stanovisku žádoucí individuali-
sace má sebe lépe sestrojená osnova cenu velmi
problematickou, není-li pouze nejširším rámcem,
a není-li vedle otázky, čemu učiti, také posta-
ráno o všechny podminky k zodpovědění otázky.
jak učiti, přece v tomto případě vězí základ
reformy právě ve slanovení dobrého pracovníh
obsahu, poněvadž nikde není tolik zastaralých
tradie a utkvělých přežitků a nikde není tolik
navzájem si odporujících náhledů o vhodnosti
výběru učiva, jako právě v ručních pracích di
Třeba si připomenouti, že ony nekonečné
ruční práce, jež dle starých tradie vedou ku
pilnosti, jsou jen zdánlivým úkazem píle, ne-
boť při zmechanisování svém poskytují dívkám
hojně příležitosti k snivému zahálení, kdy
mozek se vůbec nenamáhá a nastupuje jen
vek.
citlivůstkářství a neregulovaná, často nezdravá
14
article
fantasie. A naproti tomu třeba si připomenoúti,
že již i v kruzích ženských uplatňuje se smě:
radikálně reformní, který chce ženskou práci
ruční omeziti, do pozdějších let posunoutia
který vidí v šicím a pletacím stroji, v továrn
textilní výrobě a vůbec v moderní industrialisae
konec všech ženských ručních prací, jež by nej
raději nahradil diseiplinami jinými. Není tedy
neoprávněná obava, že také při refermování žen-
ských ručních prací snadno by se mehlo z jedné
krajnosti přejíti v druhou, jako toho máme ( no-
jeden doklad v modníeh reformách, na př. ( pr
učbě jazykové, kdy z nepochopení silně akeen
tovaných reformních hesel vzešel v učbě zma
tek a papácháno někdy více škod než užitku
Jest proto potřebí s opatrností a rozvahou při
sfoupiti k zodpovědění otázky, proč dosavadn
způsob ručních prací zplna nevyhovuje a čeho
třeba tu opraviti. Otázka nedá se řešiti jenepo
stránce paedagogické theorie, ale nutno vyslech
nouši i hlasy praktických žen a našich acsthe-
tiků.
Proto požádal jsem o rozmluvu v této věe
paní Renatu Tyršovou, komisařku če
ských průmyslových škol a předsedkyni komi
tétu dam pro spoludozor nad vyučováním žen-
ským pracim ručním v Praze, a ozřejmiv svoje
theoretické slanovisko, vyžádal jsem si odpo
vědi k otázce svrchu dotčené, jsa jist, že stane
se směrodatným úsudek paní, jež spojuje vyso
kou intoligenci se širokým rozhledem v daném
předmětu nejen po stránce praktické učby, ale
i aesthetické. Sděluji zde aspoň nejpodslatnější
bedy z posudku paní Tyršové.
Tyršův
Tyrš
Praha
15
article
Dosavadní vyučování ručním pracím žen-
ským namnoze nepřipíná se k skutečným prak
tickým potřebám a patrny v něm dosud zbyt-
ky bývalých efektních klášterních praci. Dosud
se mnoho pletlo a háčkovalo, ale málo šilo.
Jehla dávala se dosud dívkám tuze pozdě de
rukou, ač právě pro manuální výcvik dívči
ruky má se mnohostranné používání jehly zme-
chanisovati, neboť čím dříve cvičí se ruka, noj
přirozenější a nejušlechtilejší nástroj, tím jistěji
doeilí se potřebné zručnosti prstů. Není tedy
třoba cvičení jehlou odkládati až do vyspělej-
šího věku, ale nutno započíti co nejdříve. Ve
Vidni používá se jehly již v první třídě.
také v Paříži a ve Švýcarsku dává se jehla do
rukou dívek osmiletých. Jehla je mnohem
méně nebezpečná v ruce útlého dítěte než
háček. Ovšem pro začátek třeba šíti jehlou
hrubší. Dobře se tu hodí primitivní způsoby
vyšívání a podobné cviky. Jinou vadou dosa-
vadního systému jest, že robí se ve škole po-
měrně mnoho vzorníků a málo skuteč-
ných předmětů, ač přece pravý a živý zájem
děti pro práci manuální budí se právě hotove-
ním upotřebitelných předmětů. Co se týká ple-
tení, měla by se každá dívka naučiti uplést do-
cela jednoduchou punčochu, zvláště patu i spi-
čku. Toho v praxi upotřebí každá žena, třeb
se rozmáhaly stroje pletací. Nutno najisto na-
uějli také vyplétání paty a špičky, jak se tomu
učí vůbec všude v eizině, i kde je větší při-
slušná industrialisace než u nás, kde nejsou
peměry takové, aby i všechno připletávání
spravování dělo se jen strojem. Třeba vymýtiti
zbytečné prolamované i husté vzorníky pletené
a v náhradu zařaditi do osnovy pletení ruka
vic, a po případě, ovšem na školách doko
Paříž
16
article
naleji organisovaných, také pletení dětských ka
bátků a drobných předmětů jinýoh. V háčko-
vání je třeba naučiti jen tolik, aby dívka do
vedla uháčkovati a dle vzoru obháčkovati jedno-
duchou kraječku, po případě ještě snad někde
i karkulku. V šiti nutno žádnti, aby každá
dívka dovedla ušiti ženskou košili (po připade
i mužskou), sukni, jednoduchou halenku, dět-
ské prádlo a jiné nejjednodušší obvyklé sou-
části prádla vůbec, při čemž nutno zvlášť zdů
razniti, že dívka se má ve škole naučiti nejen
šití, ale že je velmi důležito, aby naučila se
také všechny součásti řečeného prádla s třih-
nouti a spravovati. Spravování nemá se
vyučovati na vzornících, ale na skutečných
předmětech správky potřobných. Ovšem dociluje
se donáška správky potřebných kusů jen sji-
stými obtížemi, ale to nutno taktem, vytrvalost
a stykem s rodiči přemoci. V cizině, jmenovit
ve Franeii, věnuje se správce a střihu prádl
největši péče a paní Tyršová předložila mi na
důkaz toho velmi instruktivní díla, jako
Raccommodage de linge et des větements, jež
vydala ředitelka škol obecných a hospodyň-
ských a kde jsou znázorněny všechiny způsohy
látání i spravování, dále Patrons de lingerie o
slč. Koenigovy, kde je souborná a účelně upra-
vená sbárka všech střihů pro žačky potřebnýeh
a pod., tedy díla, jež by měla i českou litera-
turou býti napodobána.
Tyršová
Koenigův
17
article
Ve Francii, jak zmíněno již, pracují dívky
jeblou velmi záhy. Na prvním stupni od 5. do
7. roku vedle hravého vystřihování, skládánía
propletání pěstují se již základy látání na k-
navě hrubou bavlnau a také se lnáckují drobné
předměty hrubým häčkováním. Na druhém stup-
ni věku od 7. do 9 roku se již šíje a to něj-
dříve cvičí se různé druhy stehů v hruběhn pro-
vedení a potom se obrabují některé jednoducké
předněty prostým háčkováním nebo pletením.
Rozumí se, že nepracují se vzerníky vůbec. Nu
třetím stupni od 9. do 11. roku cvičí se složité
stehy, správky a šiti prádla pro nemluvně (nač
se klade veliká vája), dále pletení a háčkování
oděvu pro děti. Kenečně na nejvyšším stupní
od 12.—13. roku opakuje se spmvování, šijí
se skutečné kusy prádla a někde se vyučuje
také šití na stroji.
Francie
18
article
Všechno ušitě prádlo uči se divky z do-
bitivlastni prneí a to buď kroužkováním
nobo háčkovanými krajkami
Co se týče vyšívání, proti něěmuž občns
ozývají se hlasy jako předmětu prý nepraktické-
mu, doporučuje paní Tyršová, aby dívky najisto
naučily se ve škole znamonati nebo vyšívati
písmena na prádlo. To je požadavek, jemuž vy-
hověti lze. Pokuď je ve třídě volného času,
ať se využije na výrobu drobných, ozdobných,
co možno praktických předmětů, při čemž dluž-
no šetřiti nejen vkusu u ladnosti, ale i svérázu
národního. Tu nechť použije se na nižších stup-
ních křížkování nebo ozdob liniových na hrub-
šich látkách a na vyšších nechť vyšívá se dle
kreseb ve shodě s učitelem kresleni
a to co možno tak, aby tivky vžorek bud
samy si vymyslily, sestavily, anebo aspoň samy
nakreslily. Všechno vyšívání předtísknutých, na-
polo hotových, koupených kusů buď naprosto
vyloučeno. Ovšem je dbáti, aby ve škole hoto-
vily se jen předměty drobnější, které je také
možno v čase, školní práci vyměřeném, do-
hotoviti, u aby práce ty nevyžadovaly mnoho
nákladu. Vůbec mají se dívky poučiti, že cena
výrobku spočívá ve vkusném vyrobení, tedy
v jakosti a ladnosti práce ruční, nikoliv v ná-
kladnosti maler tlu. Všude při ozdobných pra-
cích dbáno býti má smyslu pro barvu a
nadostii z výkonu. Budou-li dávky vedeny.
aby využily motivů z hodin kreslení věnovae
ných, budou vedeny k samočinnosti, tvořivesti
a zainteresují se pro svoje práce,
Tyršová
19
article
Vzhledem k oprávněnému, paedagogickém
hnuti, označovanému názvem „národní výcho-
va“, nechť dbá škola, aby také vyučování žen-
ským ručním pracím připínalo se vytrvale
k místním poměrům a rázovitosti kruje,
při čemž třeba zvláště upozorniti, aby zachy-
ceny byly poslední ještě žijíci motivy lidového,
svérázného umění. Tum, kde je přslušná místní
industrie, ať je škola s ní v živé souvislosti,
jako je ve Francii, kde se v dístrietech paličko-
váním se zabývajícíeh, věnuje již vo školách
zvláštní péče paličkování, a jako u nás na Žam-
berecku, kde podnětem rudy Vojáčka učí jndu-
striální učitelky paličkování, čímž zabezpečiti se
má nejen zachování místní indusťrie, ale i její
zdokonalování samostatným tvořením podporo-
Ovšem jednola je potřebí řv tomto reform-
ním hnutí především: dokonalé, moderní době
vyhovující silné průpravné vzdělání industriál-
ních učitelek. Dosavadní průpravné kursy nepo-
stačují a je nutno, aby nejméně po dvě léta in-
dustrialní učitniky se připravovuly k důležitému
svému úkolu.
Toť podstatný obsah, refornaníeki návrho,
jež doporučujeme k uvážení a uskutečnění.
P. V. Moravec.
vano.
Vojáček
P V Moravec
Tuma
Francie
národní výcho
20
article
Sportovní věstník.
Sportovní věstník.
Rutomobilfam.
Pražský salon automobifový
(11.—18. dubna.)
Zatím co ve Vídní stále ještě tonou v »prinei-
pielnim« řešení otázky antomobilové výstavy, pra-
evje výstavní výbor Č. K. automěbiřistů a Č. K.
motocyklistů už několik měsíců na přípravách k vý-
stavě. Kdežto se ve Vídni dosud neví ani, zda vý-
stava vůbec a kde bude, víme dneso v Prazec i ně-
kolik firem, které ve velikonočním týdnu naplnt
ršecbecná ake
vpolečhost pr
pojistováne
naproti „Národnímu divadlu“ v Praze.
Pojišťuje ve všech možných komblnacich za pevnou premil.
= Žádejte prospekt. =
22073
Vídeň
Praha
národní divadlo
22
article
svými tovary některý oddli průmyslového půláce
v Královské Oboře. Výstavní výbor letos rozvinul
zvláště čilou sgilaci, navázal jednání s množstvím.
firem antomobilového i pomocných průmyslů a může
se ož dnes — v prosinci — pochlubiti i řadou
pevných přihlášek. Jsou to: Itala, anglicky
Italos
23
article
Novoroční dary
Novoroční dary
nejřevněji nakoupíte v obehodním domě firmy
Praha—II., Vodi-
Praha
II
24
title
J. Novák, skeve ulice s4.
J Novák
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Týdenní táčky.
26
article
Štědrý večer v Praze minul bez jakékoli
vážné události.
Tak zněl asi policejní rapport božihodový
jímž nadobro uklidněni všichni p. t. páni místn
zpravodajové, kteří po předloňském štědrovečer
ním mordu na Žižkově a loňském zločinu Wa
szyňského čekali, že také letos do třetice všeho
zlého ještě něco přijde.
Bohudíky — nepřišlo, a snad právě proto
že byli na všechny eventualily připraveni. Vlidný
čtenář ani netuší, že v době, kdy zasedal k ryb
polévce, náš přítel Vejvara seděl na sehodech
u hlavní pošty a čekal, brzo-li ukáže se nějaký
Waszyňský číslo 2; aniž ví, že pan Vilde z „Po-
litiky“ vytrvale v téže době obcházel na Vino
hradech jistý dům, v němž dle jeho soukromýeh
infermací bydlí ona „tajemná matka“, která po-
sílá incognito své nevlastní dceři k svátku
stovky; počítal s měkkostí mateřského srdco.
že zjihne na Štědrý den dokonale, vyhledá
dceru — a že z toho bude aspoň sedm sloupeů
dujemaného líčení!
Vejvar
Vild
Praha
Žižkov
Wa
27
article
Kisch z „Bohemie“ byl v téže době na
zcela jiných místech. Přecházel po Karlové
mostě, kdyby snad někoho napadlo dělat pen
dant Katzovi. A Löw z „Pr. Tagblatlu“? Ob-
cházel kasino jako lef řvoucí, hlodaje, níkoliv
koho by pohltil, nýbrž dal zjistit, že se křivě
do oken podíval.
Mohl bych ještě prozradit, že dr. Novák
z „lllasu Národa“ stál nehybně jako sochia na-
dvoře jednoho malostranského domu a čekal,
až z okna zase vylel nějak, prefatýnr, dopa-
dený v důvěrném téte a téte s paní hejtmankou
a že pan Filip z „Ouřadních“, zatím, co tito
všichni předem uvedení mrzli venku, klidně sedě
v žurnalistickém pokoji na policejním ředitelstv
a čekal, přijde-li komisař p. Liehmann něce
diktovat.
Ale, jak již podotčeno, žádný se nedočka
toho, oč druhého chtěl ošulit, čili dle jejiel
dikce: žádný neměl „kapra“ — krom toho sma-
ženého, na černo neb na modro, kterého mu
starostlivá žena připravila k večeři.
Kisch
Karel most
Katz
Löw
Novák
Filip
Liehmann
Ob
Bohemia
28
article
Tak se stalo, že docela nic se nestalo, a že
čtenář, bera na Boží hod noviny do rukou, ne-
užasl nad tou zkázou a spouští lidstva, kterési
ani na takový den v roce nedá pokoje a morduje
a leupí.
A vůbec neudálo se o svátcích v celku nie
pozoruhodného, krom legračního attentátu nn
presidenta Falliěresa v Pařiži. Jakýsi Maltis n
avenue Marseau, vlepil procházejícímu se presi-
dentu republiky několik políčků, a když by
zatčen, prohlásil — že ho chtěl jenom — za-
tahati za bradu. Kdyby se to událo v Turecku
kde je zatahání za bradu největší pohanou.
ještě by měl „atlentát“ nějaký význam — al
v Paříži?
Je to rozhodně novinou mezi attentáty —
tahat presidenty za bradu; dost na tom, jsou-li
taháni za nos, jako nebožuk Faure paní Stein-
heilovou . ..
Než — nemíním se plést de zahraničních
záležilosti; ten úkol obstarává za celé Rakou-
sko bar. Aehrenthal a sice znamonitě, jak pa-
trno ze všelijakých aot a okružnich telegramo.
jež od annexe Bosny a Hercegoviny poletují
evropským ovzduším a za Rusko pan Izvolský.
nad jehož nejnovější řečí se celá duma hluboee
zadumala . ..
Mně dnes mnohem bližšími jsou záležitost
domácí a to především úvaha, proč každý říká
„zaplať pánbůh, že už jsou ty svátky pryč!“
Je to sice zjev, svěděící o jakési bezbožnost
dnešního lidstva, ale soudím, že díky, vzdá-
vaně bohu, netýkají se ani tak těch svátků, jak
toho, co s nimi spojeno: dávat dárky.
Nebylo by konečně o to dání, kdyby mu
nepředeházelo kupování.
Každoročně před vánočními svátky skore
v každé rodině opakuje se tonto dialou:
„Já si myslím, ženo (po připadě křestní
zdrobnělé ženské jméno), abychom si letos ne-
dávali žádného Ježíška! Stojí to fůru penězs
to víš, co jich máme.
Faur
Stein
Izvolský
Turecko
Paříž
Bosna a Hercegovina
Rusko
29
article
„Také si to, muži, myslím! Co bys mně
dával? Klobouk mám, šaty mám, štucel mám,
rukavičky — no, ty bych potřebovala. Ale dě-
tem něco dát musíme, to víš, to nejde!“
„No, dětem dáme, ale jen něco potřebného
Hračky rozlámou a pak — už jsou na to
velké.
Tak se mluví asi týden před Štědrým
dnem. Ale když scházejí do svátků už jen dva,
tři dny, rozleží se oběma manželům (ale kaž-
dému extra a potajmu v hlavě), co že by to
bylo za Štědrý den, nie si nedat. Dávají si už,
co jsou svojí a dají si zase letos.
Pan manžel, poněvadž nemá klíče ku po-
kladně, vezme si v ouřadě „předstřel“ (račte,
prosím, tohoto výrazu hodně a často prakticky
uživat misto „voršásu) a paní chot? Budte
ujištěni, že ta starostlivá žena má někde v do-
brém úkrytu — obyčejně v šifoneru pod prádlen
— nějakou tu starou pětku schovanou.
A zas se opakuje to, co o každém Ště-
drém večeru.
Vejdete do pokoje, kde jsou pod strome-
čkem dárky a když vás capartí konečně k nim
pustí, najdete balik s nápisem „Tatinkovi“ a
maminka „Mamince“.
30
article
Rozbalíte, jste mile překvapeni, obejmele
svou ženu (no tak ji přece obejměte!) a řek-
nete mollovým hlasem: „Ale, ale, mami — co
pak tě to napadlo, takovouhle outratu!“
A maminka jak by smet' 1 Poněvadž je však
měkčí povahy, ještě jí vstcupí slzy do v očí,
Možná, že se vás zeplá, kde jste na to vzal ; vy
ovšem svedete „předstřel“ na nějaký vedlejši
výdělek.
le attŽ tn
Douřám, že to dokonale znám — skoro
jako bych měl vlastní zkušenosti. A tak, když
k těm dárkům, které jste nechtěli dát, připočtele
ještě ty, které jste musili dát a potom ty ryby
a vánočky a potem listonoše, kominníky, do-
movníky, smetaře a potom a potom atd. — nepí
docela žádný div, že řeknete (a já s vámi:
„Zaplať pánbůh, že už jsou ty svátky pryč.-
Ale — právě si vzpomínám — tak docela
pryč nejsou! Je tu ještě Sylvestr a Nový rok —
první den či vlastně noc, kdy i nejhodnější
člověk má prý být trochu veselým a druhý
den — den gratulací a návštěv.
Zase dva copy! Především, veselým má
být člověk celý rok a nejen na Sylvestra, kdy
je k tomu nejmiň příčíny, protože — no, tazí
se svých dam, proč?
Sylvestr
31
article
„Zas jste o rok staršíl řeknou a je jim
da pláče..
O pošetilostech, jež provádějí muži, ne-
chci ani uvažovatí Sám jsem se jednou — ne-
račte se. lekat — přitrefil časně vráva za Nový
rok k tomu, když dva Samaritáni ujali se
jednobo těžce ušlého, který marně se snažil
nnjít knoflík elektrického zvonku a přivolat dn-
movníka.
Přivolali mu ho konečně a ptali se, patří-li
ten pán do domu.
„Ale kde paky“ odpověděl Corberus a do-
dal pražskou češtinou: „naše páni už všecky
rre
přinesli!“
Spoušt — není-liž pravda! Kdyby bylaspoň
řekl „přívedlii“
nies
A nový rokl
Abyste za zlatku koupil známek a za
nětku pellednic, všeeko na jedho brdo:
„Šťastný a veselý a nedělal nic jiného,
než psal adresey. oe
Nepošlete-li někomu, řekne: „Vida, ani si
nevzpomene!“ A pošlete-li, řekna: „Ze si nedá
s takovou hloupostí pokoj, teď mu taky musím
honem dodatečně grntulovat.
eienne
A tak všichni cílíme, že provádíme něce
docela zbytečného, že se vlastně gratulacemi
obtěžujeme — ale nieméně letos a za dvacet le!
pořád stojně budeme si k Novému roku posilat
gratulační lístky... leda, že by už do té doby
bylo v médě, gratulace jenom dostávat
S hrůzou teď vidíní, že jsdr napsal takový
nesmysl, že musím v tomto roce už nadobro
přerušit se svou duší veškeré styky a přáti si
Zevloun.
sám; „Rozumnější Nový rok“.
Samaritán
Corberus
Spoušt
Zevloun