ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 11 d5177940-7632-11dc-abde-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 11
Chunky — 31 celkem · entity: person 76, place 34, org 6
1 masthead
27. prosinee 1908. Cislo 356.
2 masthead
NARODNÍ LISTY
3 masthead
Strana 11.
4 article Výtvarně uměnl.
Výtvarně uměnl. Z odborné literatury. = Zcela určitě to nevím, je to však velmi možno a hlavně bylo by to zeela správné, nebot slaví-li se kdekoli, čikoli a jakékoliv jubileum, měla by Společnost přátel starožitnosti českých k němu tohoto prosince plné právo. Ne pouze proto, že trvá už dvacet let, ale že za tu dobu také něco řádného vykonala. Společnost mla- dých nadšenců se tehdá sešla, bylo v ní hlavně mnoho lásky k věci, k památkám minulostia členové vzájemnými styky chtěli se povzbuzovat i poučovat. Chtěli také na venek své vědomosti názory a lásky uplatnit. Leckdy se při tom ne- zhostili docela jakéhosi diletantísmu, jenom že jejich nebyl živen pýchou samolibosti, nýbrž oddanou příchylnosti ku předmětu společného zájmu a takový diletantism, takové ochotnictví je zdravý činitel. Postupný vzrůst jakostný dobře lze sleďovat v orgánu Spotečnosti. Zprvu Zprávy, potom Časopis. Teď dokončuje svůj sestnáetý svazeček a tato řádka má v průvodu několii samostatných, do knih vyrostlých příloh, na př. o erbích českých, o Zlaté Koruně a j.
5 article
Velkou a jaksi jubilejní publikaci připojila k tomu Společnost obsáhlou monografit Staro- městského rynku. 1) Střídaji se v ní dvě péra a dvoje vědomosti: Josefa Teigeho archivalní historické, a Jana Heraina, uměleckých předměte se týkající. J. Teige bude pokračovati ještě ve druhém díle, kde seřadí jakési dokumentované životopisy jednotlivých domů, kolem náměstí po- stavených. V nynějším stojí na prvním místě radnice, po dějinné stránce obsahující mnohý doplněk k předehozím menším monografilm Tomkovým a Erbenovým. Stavební archiv, ne- dávno založený a J. Herainem spravovaný, vy- dal řadu novosti. Martyrolegium přestavby, oprav a doplňků radničních staveb v minulém stoleti. které někde zabíhá až do pranépatrných podrob- nosti, tvoří ve hlavní své části velma závažný přispěvek k dějinám architektury devatenáctého věku v Praze, pozává obraz boje řišského centra- lismu a byrokratismu s autonomií, místními uměleckými zájmy, obraz právě dramatieký. jehož peripetie jsou nevšední poutavosti. Četně reprodukce všelikých projektů a potom také de- tnilů z různých dob nynější stavby váží, stejně jako podrobnosti ze starých aktů vypsané. Z prv- ních zejména vysvitne poměr málo známý, anebo nevšímaný, mezi P. Nobilem, Jos. Bergmannem a Pavlem Sprangerem a jejich podil na tom, co dnes tvoří novou část staroměstské radnice. Kroelnova kašna, jejíž zubožené fragmenty ošetřuje nyní lapidarium Městského musea, sice nedostala svého původce, stále nám neznámého. ale J. Teige určil aspoň o něco přesněji dobu jejího vzniku. Začata byla roku 1591. Marian- ský sloup připisuje J. Hersin Jiřimu Pendelovi, otei Jana Jiřího, který dosud obecně platil za autora.
Teige Herain J Teige Tomkův Erbenův J Herain P Nobile Jos Bergmann Pavel Spranger Mariana Hersin Jiři Pendel Jan Jiří Praha Kroelnov kašna
6 article
Ostatně na sochách čtyť andělů na nárož- ních podstaveích není už mnoho práce původní. Historie orloje, popravy staroměstské, událost roku osmačlyřicátého na rynku a Týnského dvora, z péra J. Tergeho, vynášejí nejeden nový detail z archivu vyvážený a tvuři malé mono grafie v knize, která je také v podstatě řadou monografil historicke-archeologických, snad všady nedost průhlednou, ale všude cennou, poučnou a prospěšnou. Z přednášek ve Společnosti konaných vznikla nová knížka Jos Brániše. 3) Její obsah dává dohromady stručnou historii umění če ského jihu. Stručná v popisech a karakteristice zevrubná ve výčtu pamálek stavitelských všude založená na autopsií, sestavená a vyklá daná s uvážlivosti, která si všeho podstatného všímá Pro střední věk obsahuje nejeden drobný ale závažný příspěvek po stránce technické i umělecké v souvislosti a obecným rozvojem místní kuitury, oproti středním a severním kra- jům trochu se opozďující. Potom ale Jindři- chův Hradee, Krumlov a větší města rostou rychleji a záhy, v době rengsance a baroku, vnikají na přední místa. Tato velká sldla s klá- štery, z nichž Milevsko tu schází, aniž by bylo lze uhodnouti proč, když Písek a Zvikov byl v oblasť pojaty, tvoři pak centrálně body vý- vojové a momenty podobného významu jako před tím směrový postup a plošná rozloha osídiuvání jižního území Čech. Ve spojení s onémi svazky Soupisu, které se těchto míst týkaji. Jindřichohradecko, Budě- jovicko, Třeboňsko, Milevsko, přibývá nám kniž- kou Branišovou na rozhledu po dokumentech ) Staroměsíský rynk v Praze. Popisuje Joseí Teige a výklady historicko-uměleckými provází Jan Herlain. — Praba. Společnost přatel starožit. ) Obrazy z dějin jihočeského umění. — Praha. A. B. Černý.
J Terge Brániš Hradee Teige Herlain Praba A B Černá Krumlov Milevsko Písek Čechy Jindřichohradecko Buda Třeboňsko Praha
7 article
historie umění a na prospěšných k ní přípra- vách. Ovšem že tato historie nemůže býti pou- hým růžencem nestojměrných a umírněných popisů, složených v obšírné knihy. o Soupis, vydávaný Archaeologickou komisi. dospívá této chvíle ke svému 33. svazku, v němž společnou a zase rozdělenou pracl Jur. Kamper a Zd Wirth inventarisují okres stříbr- ský 3) s onou pečlivosti a souměrností, jež by měly býti údělem každého předchozího i násle- dujícího svazku, neboť textem i výpravou ilu- strační řadí se vskutku k nejlepším dosud vy daným. Programový a pracovní rámec, původně pro podnik Soupisu sestrojený, vyplňuje výborně a čím jej rozšiřuje, se zřeřelem k stavebnímu vý- voji a konfiguraci měst, znamená opravdové zlepšení, diktované nově vzniklým zájmemo tyto momenty kulturně výtvarně. Přece by bylo tu ještě nové další přání, jež by stálo, tuším, za úvahu a splnění. Hradiště a hrady neměly by býti tak sumárně odbývány, jako se dosud v Soupise činí. Zevrubnější jich popisy tu onde byly sice provedeny, ale jen jaksi z privátní píle některých inventarisatorů, v programu ne- jsou žádány patrně proto, že je možno odvo- lávati se na monumentální dílo Sedláčkovo jeho předchůdce Hebera. Než technicko stavební popisy a zobrazení nynějšího stavu, nově sou- stavně provedené, vynesly by dojista mnobé korektury a doplňky.
Kamper Wirth Sedláčkův Heber Jura
8 article
Kláštery kladrubský a chotěšovský a město Střibro tvoří vynikajíel vrcholky centra v okresu, v ohledu památkovém i vývojovém, arciť už pro doby mladší: renesanci a barok. Majetkové, patronátní a jiné udaje, tentokráte pravidelně zaznamenávané, seskupují často velmi zajíma- vým způsobem určité pamštky a poučným ze- jména tam, kde o jich uměleckých původcích dosud ničeho není známo Tak se kupí kol klá- štera chotěšovského kostely dobřanské, v Sekeřa- nech, Unešově, kol kladrubského Touškov, Skapce a Ostrov, stavby burokní a soudobéa mnohé společné známky vykazující. Nemyslím, že je správno natikali na tak zvané mezery v literatuře a spouštěti splavy všeobecných výtek proto. Ony mezery bývají vyplňovány tenkráte, když zrodi a přihotoví se ku platnému dílu kvalfikovaní pracovníci. Ti pak nesedají ku práci, aby umlčeli ony nářky a výtky, ale ovšem dovedli by je umlčeti, kdyby naříkatelé práce jejich si všimli a uměli oceniti. Bylo by velmi hezké, kdybychom ku př. byli více obeznámeni s velkým uměním evropsko- svělovým, neboť právě to je nám zemi neznáma. Několik jmén a zjevů podává se z ruky do ruky jen jako hotová frase, kuse urvané po- všechnosti, s nimiž si neví nikdo opravdu rady. Na mistě ztělesněných ideálů, neživé idoly.
kladrubský Střibro Touškov
9 article
Není badatelských pracovníků, poněvadž tu není upraveně pro ně školy a výchovy. Zbývá tedy pocit jednak prázdna, jednak potřeby výplně tím větší, čim oslnivěji roste monografická hteratura cizá, která s hravou blýskavosti může shrno- vati a upravovati výsledky poctivého a namáha- vého zkoumání a konstatování vědeckého. Ta tveří obyčejně pramen našeho vědění, které ovšem pak se ohýbá jako prut poněkud po pře- čtení každého nového autora, který komu padl do ruky. Tuto lekturu nám honem mnozí při- kládají; kniha je zajímavá, nie podobného ne- máme v literatuře a to jim stačí za skalopernj důvod k jejich překladatelskému podniku. Poně- vadž však schází nám pevná a korigující kon strukce historické osnovy dění uměleckého od umělců, nemůže býti ovoce četby ani příliš zdravé ani příliš valné a více svádí k rychlému uzavírání myšlenek, nežli nabádá k novéa vlastní práci.
10 article
V celku se tato otázka nelýká uvedené Fromentinovy“) klasické analysy nizozemských mistrů od Eycků až po skupiny Rembrandiovy a Rubensovy, k jejíž chvála věru lze stěží c nového napsati. Mohl bych říci, že přicház pozdě, poněvadž je jistě orig nál už dávn v rukou a myslích odborníků a interesentů. anebo by aspoň měl býti, ale překladatel a vy- davatelé mohli by zase mne překaziti nedávným teprve německým překladem »Maiires d'autre fois«. Přece však oststní z ní mnoho vyzl- skají, když si poslechnou tohoto vzácného muže ducha a srdce, projevy jeho přemilavé mysli mnohého pozorování. Je pravou rozkoší naslou- chati takovému causeurovi. Neměně zaujmou všecliny stránky syntes, na nichž Fromentin kresli poriré y Rubensovy a Rembrandlovy, van Dyckovy se stejně delikátní elegancl, jako malo- vával svě obrazy. Ostalek náleží do knihovny kritických cdborníků, kteří také všichni dnes *) Soupis pamálek bislorických a uměleckýcl v království českém. — Politický okres stříbrský. Praha. Archaeologická komi e 4) Fromentin E gěne: Někdejší mistři. 2 díly. (Dráhy a cíle, sv. IV. a V.) — Praha, »Manese.
Fromentinův Rembrandiův Rubensův Fromentin Rembrandlův Dyckův Praha
11 article
pokládají Fromentinovy technicko-umělecké roz- bory a hodnocení jednotlivých děl a mistrů za vzáený ukazatelský nástroj vlastního kritického studia. Skvělé a smělě stránky o Rembrandtově »Anatomii« a »Umění hlídek«, o Rubensově »Snětí a Vztýčení kříže«, o Putuově »Býku«, o Ruisdalovi a Memlingovi, Cuypovi a Gent ském oltáři rukou s léky do zvýšeného významu. Kdo by tyto stránky mohl čísti o R jkmuseu amsterodamském, haagském Mauritienhuiru, brus- selském museu v kabinelech a sálech přímo před rozebíranými výtvory, měl by požitek poučení k nezaplacení. Slyšel by výklad zname- nitého umělce o jeho umění a výklad tenje proto neobyčejný a vzáený, poněvadž se rodo v mysli a vycházl z péra nevšední inlelektuál- nosti a ne-li obsáhlého, tož aspoň zevrubného vědění odborného. Karel B. Mádl. Nové publikace, redakci této rubriky zaslané Pamatky a rchaeologické a místopisne Dil XXIII. seš. 4. (A. Podlaha: Malerialie k slov níku umělců v Čechách. — Týž. Popis kláštera kostelů v Plasech z r. 1744. — St. K. Vydra, Pr cheňský kancionál a j.) Čáda František: Výchova krasocií tu (Umnělecká výchova) — Praha. Nákl. vlastním 1908. Drobounká ta brožurka je zvláštní otisk ze »Stručného slovníku paedagogického« a dovede na 26 stránkách poučit přesně a stručně o celém nynějším stavu otázky. co to je, jak pracuje, co a kde bylo už vykonáno. Ruskin John: Dvě stezky. — Seš. 5.— 6. — Praha. J. Laichter. Knihař. Orgán společenstva knihařů atd. Ros VIII. č. 9. = Výstava prací Františka a Stanislava Feikl v Jičíně čítající 65 obrazů, po výtce krajin, byla ote- vřena péči tamější Ak. čten. jednoty. Potrvá do 10. ledna 1909.
Fromentinův Rembrandtův Rubensův Ruisdal Memling Cuyp Gent ský Mádl A Podlaha Malerialie K Vydra František Ruskin John J Laichter Feikl Čechy Plasy Praha Jičín Ak
12 article Školská hlídka.
Školská hlídka. Spisovatelka Renata Tyršová o vy- učování ženským ručním pracím Ačkolív ženské ruční práce patří mezi ne důležitější předměty škol obecných a měšťan ských, přece nejsou dosud náležitě oceněny všimány. Reformní hnutí didaktické dotýká se dnes všech jiných předmětů mnohem více než právě ženských ručních prací, jimiž namnoze nepřipisuje se paedagogické hodnoty v té míře. jaké po právu zasluhují. Výchovná hodnota to- hoto zapomínaného předmětu není dosud nále- žitě využitkována a také methoda, obsah učiva, vůbec celá formace této discipliny utkvívají již po dlouhou řadu let nedotčeny potřebnýeh oprav, jakých vyžadují nové nazírání paedago- gické a nový život praktický. Ruční práce ženské třeba zhodnotit ve službách školské výchovy. Z ny- nějšího konvenčního nazírání na tento předmět jako na mechanické cvičení výhradně prakt- ckého a utilitaristického rázu nutno dospěti ku poznání, že se ručních prací dá využiti nejen pro pěstování zručnosti a dovednosti, ale ve značné míře také pro vzdělání ducha, t. j. rozumu, citu a vůle. Zreformovati učbu ručních prací nejen v paedagogickém směru. aby pěstován byl praktický rozum, krasocit, aby podněcována a sílena byla vrozená tvořivost v spojení s pevnou vytrvalostí a trpělivostí, ale zároveň také ve směru praktickém, aby robeny byly vskutku předměty praktické ceny. nikoliv trety a bezduché, nieolné maličkosti toť problém, který by měl zaměstnávati mysl všech, kdož pochopují, jak vysoce důležito jest. aby dívčí odrost byl co nejdokonaleji vychován.
Tyršová
13 article
Vhodnou přiležitostí pro uskutečnění aspot nejnaléhavějších oprav v tomto zapomínaném předmětě jest ženskými spolky podnicená dotaz níková akce ministeria, které přeje si znáti ne- jen úsudek podřízených úřadů školních o při- tomném stavu vyučování ženským ručním pra- cím, ale i příslušné návrhy reformní, Rozumí se v našich poměrech samo sebou, že jedná se tu zvláště — o osnovu t. j. o určité vyme- zení, čemu učiti a čeho zanechati. Ačkoliv ve smyslu paedagogické volnosti a vzhledem k novodobému stanovisku žádoucí individuali- sace má sebe lépe sestrojená osnova cenu velmi problematickou, není-li pouze nejširším rámcem, a není-li vedle otázky, čemu učiti, také posta- ráno o všechny podminky k zodpovědění otázky. jak učiti, přece v tomto případě vězí základ reformy právě ve slanovení dobrého pracovníh obsahu, poněvadž nikde není tolik zastaralých tradie a utkvělých přežitků a nikde není tolik navzájem si odporujících náhledů o vhodnosti výběru učiva, jako právě v ručních pracích di Třeba si připomenouti, že ony nekonečné ruční práce, jež dle starých tradie vedou ku pilnosti, jsou jen zdánlivým úkazem píle, ne- boť při zmechanisování svém poskytují dívkám hojně příležitosti k snivému zahálení, kdy mozek se vůbec nenamáhá a nastupuje jen vek. citlivůstkářství a neregulovaná, často nezdravá
14 article
fantasie. A naproti tomu třeba si připomenoúti, že již i v kruzích ženských uplatňuje se smě: radikálně reformní, který chce ženskou práci ruční omeziti, do pozdějších let posunoutia který vidí v šicím a pletacím stroji, v továrn textilní výrobě a vůbec v moderní industrialisae konec všech ženských ručních prací, jež by nej raději nahradil diseiplinami jinými. Není tedy neoprávněná obava, že také při refermování žen- ských ručních prací snadno by se mehlo z jedné krajnosti přejíti v druhou, jako toho máme ( no- jeden doklad v modníeh reformách, na př. ( pr učbě jazykové, kdy z nepochopení silně akeen tovaných reformních hesel vzešel v učbě zma tek a papácháno někdy více škod než užitku Jest proto potřebí s opatrností a rozvahou při sfoupiti k zodpovědění otázky, proč dosavadn způsob ručních prací zplna nevyhovuje a čeho třeba tu opraviti. Otázka nedá se řešiti jenepo stránce paedagogické theorie, ale nutno vyslech nouši i hlasy praktických žen a našich acsthe- tiků. Proto požádal jsem o rozmluvu v této věe paní Renatu Tyršovou, komisařku če ských průmyslových škol a předsedkyni komi tétu dam pro spoludozor nad vyučováním žen- ským pracim ručním v Praze, a ozřejmiv svoje theoretické slanovisko, vyžádal jsem si odpo vědi k otázce svrchu dotčené, jsa jist, že stane se směrodatným úsudek paní, jež spojuje vyso kou intoligenci se širokým rozhledem v daném předmětu nejen po stránce praktické učby, ale i aesthetické. Sděluji zde aspoň nejpodslatnější bedy z posudku paní Tyršové.
Tyršův Tyrš Praha
15 article
Dosavadní vyučování ručním pracím žen- ským namnoze nepřipíná se k skutečným prak tickým potřebám a patrny v něm dosud zbyt- ky bývalých efektních klášterních praci. Dosud se mnoho pletlo a háčkovalo, ale málo šilo. Jehla dávala se dosud dívkám tuze pozdě de rukou, ač právě pro manuální výcvik dívči ruky má se mnohostranné používání jehly zme- chanisovati, neboť čím dříve cvičí se ruka, noj přirozenější a nejušlechtilejší nástroj, tím jistěji doeilí se potřebné zručnosti prstů. Není tedy třoba cvičení jehlou odkládati až do vyspělej- šího věku, ale nutno započíti co nejdříve. Ve Vidni používá se jehly již v první třídě. také v Paříži a ve Švýcarsku dává se jehla do rukou dívek osmiletých. Jehla je mnohem méně nebezpečná v ruce útlého dítěte než háček. Ovšem pro začátek třeba šíti jehlou hrubší. Dobře se tu hodí primitivní způsoby vyšívání a podobné cviky. Jinou vadou dosa- vadního systému jest, že robí se ve škole po- měrně mnoho vzorníků a málo skuteč- ných předmětů, ač přece pravý a živý zájem děti pro práci manuální budí se právě hotove- ním upotřebitelných předmětů. Co se týká ple- tení, měla by se každá dívka naučiti uplést do- cela jednoduchou punčochu, zvláště patu i spi- čku. Toho v praxi upotřebí každá žena, třeb se rozmáhaly stroje pletací. Nutno najisto na- uějli také vyplétání paty a špičky, jak se tomu učí vůbec všude v eizině, i kde je větší při- slušná industrialisace než u nás, kde nejsou peměry takové, aby i všechno připletávání spravování dělo se jen strojem. Třeba vymýtiti zbytečné prolamované i husté vzorníky pletené a v náhradu zařaditi do osnovy pletení ruka vic, a po případě, ovšem na školách doko
Paříž
16 article
naleji organisovaných, také pletení dětských ka bátků a drobných předmětů jinýoh. V háčko- vání je třeba naučiti jen tolik, aby dívka do vedla uháčkovati a dle vzoru obháčkovati jedno- duchou kraječku, po případě ještě snad někde i karkulku. V šiti nutno žádnti, aby každá dívka dovedla ušiti ženskou košili (po připade i mužskou), sukni, jednoduchou halenku, dět- ské prádlo a jiné nejjednodušší obvyklé sou- části prádla vůbec, při čemž nutno zvlášť zdů razniti, že dívka se má ve škole naučiti nejen šití, ale že je velmi důležito, aby naučila se také všechny součásti řečeného prádla s třih- nouti a spravovati. Spravování nemá se vyučovati na vzornících, ale na skutečných předmětech správky potřobných. Ovšem dociluje se donáška správky potřebných kusů jen sji- stými obtížemi, ale to nutno taktem, vytrvalost a stykem s rodiči přemoci. V cizině, jmenovit ve Franeii, věnuje se správce a střihu prádl největši péče a paní Tyršová předložila mi na důkaz toho velmi instruktivní díla, jako Raccommodage de linge et des větements, jež vydala ředitelka škol obecných a hospodyň- ských a kde jsou znázorněny všechiny způsohy látání i spravování, dále Patrons de lingerie o slč. Koenigovy, kde je souborná a účelně upra- vená sbárka všech střihů pro žačky potřebnýeh a pod., tedy díla, jež by měla i českou litera- turou býti napodobána.
Tyršová Koenigův
17 article
Ve Francii, jak zmíněno již, pracují dívky jeblou velmi záhy. Na prvním stupni od 5. do 7. roku vedle hravého vystřihování, skládánía propletání pěstují se již základy látání na k- navě hrubou bavlnau a také se lnáckují drobné předměty hrubým häčkováním. Na druhém stup- ni věku od 7. do 9 roku se již šíje a to něj- dříve cvičí se různé druhy stehů v hruběhn pro- vedení a potom se obrabují některé jednoducké předněty prostým háčkováním nebo pletením. Rozumí se, že nepracují se vzerníky vůbec. Nu třetím stupni od 9. do 11. roku cvičí se složité stehy, správky a šiti prádla pro nemluvně (nač se klade veliká vája), dále pletení a háčkování oděvu pro děti. Kenečně na nejvyšším stupní od 12.—13. roku opakuje se spmvování, šijí se skutečné kusy prádla a někde se vyučuje také šití na stroji.
Francie
18 article
Všechno ušitě prádlo uči se divky z do- bitivlastni prneí a to buď kroužkováním nobo háčkovanými krajkami Co se týče vyšívání, proti něěmuž občns ozývají se hlasy jako předmětu prý nepraktické- mu, doporučuje paní Tyršová, aby dívky najisto naučily se ve škole znamonati nebo vyšívati písmena na prádlo. To je požadavek, jemuž vy- hověti lze. Pokuď je ve třídě volného času, ať se využije na výrobu drobných, ozdobných, co možno praktických předmětů, při čemž dluž- no šetřiti nejen vkusu u ladnosti, ale i svérázu národního. Tu nechť použije se na nižších stup- ních křížkování nebo ozdob liniových na hrub- šich látkách a na vyšších nechť vyšívá se dle kreseb ve shodě s učitelem kresleni a to co možno tak, aby tivky vžorek bud samy si vymyslily, sestavily, anebo aspoň samy nakreslily. Všechno vyšívání předtísknutých, na- polo hotových, koupených kusů buď naprosto vyloučeno. Ovšem je dbáti, aby ve škole hoto- vily se jen předměty drobnější, které je také možno v čase, školní práci vyměřeném, do- hotoviti, u aby práce ty nevyžadovaly mnoho nákladu. Vůbec mají se dívky poučiti, že cena výrobku spočívá ve vkusném vyrobení, tedy v jakosti a ladnosti práce ruční, nikoliv v ná- kladnosti maler tlu. Všude při ozdobných pra- cích dbáno býti má smyslu pro barvu a nadostii z výkonu. Budou-li dávky vedeny. aby využily motivů z hodin kreslení věnovae ných, budou vedeny k samočinnosti, tvořivesti a zainteresují se pro svoje práce,
Tyršová
19 article
Vzhledem k oprávněnému, paedagogickém hnuti, označovanému názvem „národní výcho- va“, nechť dbá škola, aby také vyučování žen- ským ručním pracím připínalo se vytrvale k místním poměrům a rázovitosti kruje, při čemž třeba zvláště upozorniti, aby zachy- ceny byly poslední ještě žijíci motivy lidového, svérázného umění. Tum, kde je přslušná místní industrie, ať je škola s ní v živé souvislosti, jako je ve Francii, kde se v dístrietech paličko- váním se zabývajícíeh, věnuje již vo školách zvláštní péče paličkování, a jako u nás na Žam- berecku, kde podnětem rudy Vojáčka učí jndu- striální učitelky paličkování, čímž zabezpečiti se má nejen zachování místní indusťrie, ale i její zdokonalování samostatným tvořením podporo- Ovšem jednola je potřebí řv tomto reform- ním hnutí především: dokonalé, moderní době vyhovující silné průpravné vzdělání industriál- ních učitelek. Dosavadní průpravné kursy nepo- stačují a je nutno, aby nejméně po dvě léta in- dustrialní učitniky se připravovuly k důležitému svému úkolu. Toť podstatný obsah, refornaníeki návrho, jež doporučujeme k uvážení a uskutečnění. P. V. Moravec. vano.
Vojáček P V Moravec Tuma Francie národní výcho
20 article Sportovní věstník.
Sportovní věstník. Rutomobilfam. Pražský salon automobifový (11.—18. dubna.) Zatím co ve Vídní stále ještě tonou v »prinei- pielnim« řešení otázky antomobilové výstavy, pra- evje výstavní výbor Č. K. automěbiřistů a Č. K. motocyklistů už několik měsíců na přípravách k vý- stavě. Kdežto se ve Vídni dosud neví ani, zda vý- stava vůbec a kde bude, víme dneso v Prazec i ně- kolik firem, které ve velikonočním týdnu naplnt ršecbecná ake vpolečhost pr pojistováne naproti „Národnímu divadlu“ v Praze. Pojišťuje ve všech možných komblnacich za pevnou premil. = Žádejte prospekt. = 22073
Vídeň Praha národní divadlo
21 title
PR CESh
22 article
svými tovary některý oddli průmyslového půláce v Královské Oboře. Výstavní výbor letos rozvinul zvláště čilou sgilaci, navázal jednání s množstvím. firem antomobilového i pomocných průmyslů a může se ož dnes — v prosinci — pochlubiti i řadou pevných přihlášek. Jsou to: Itala, anglicky
Italos
23 article Novoroční dary
Novoroční dary nejřevněji nakoupíte v obehodním domě firmy Praha—II., Vodi-
Praha II
24 title
J. Novák, skeve ulice s4.
J Novák
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Týdenní táčky.
26 article
Štědrý večer v Praze minul bez jakékoli vážné události. Tak zněl asi policejní rapport božihodový jímž nadobro uklidněni všichni p. t. páni místn zpravodajové, kteří po předloňském štědrovečer ním mordu na Žižkově a loňském zločinu Wa szyňského čekali, že také letos do třetice všeho zlého ještě něco přijde. Bohudíky — nepřišlo, a snad právě proto že byli na všechny eventualily připraveni. Vlidný čtenář ani netuší, že v době, kdy zasedal k ryb polévce, náš přítel Vejvara seděl na sehodech u hlavní pošty a čekal, brzo-li ukáže se nějaký Waszyňský číslo 2; aniž ví, že pan Vilde z „Po- litiky“ vytrvale v téže době obcházel na Vino hradech jistý dům, v němž dle jeho soukromýeh infermací bydlí ona „tajemná matka“, která po- sílá incognito své nevlastní dceři k svátku stovky; počítal s měkkostí mateřského srdco. že zjihne na Štědrý den dokonale, vyhledá dceru — a že z toho bude aspoň sedm sloupeů dujemaného líčení!
Vejvar Vild Praha Žižkov Wa
27 article
Kisch z „Bohemie“ byl v téže době na zcela jiných místech. Přecházel po Karlové mostě, kdyby snad někoho napadlo dělat pen dant Katzovi. A Löw z „Pr. Tagblatlu“? Ob- cházel kasino jako lef řvoucí, hlodaje, níkoliv koho by pohltil, nýbrž dal zjistit, že se křivě do oken podíval. Mohl bych ještě prozradit, že dr. Novák z „lllasu Národa“ stál nehybně jako sochia na- dvoře jednoho malostranského domu a čekal, až z okna zase vylel nějak, prefatýnr, dopa- dený v důvěrném téte a téte s paní hejtmankou a že pan Filip z „Ouřadních“, zatím, co tito všichni předem uvedení mrzli venku, klidně sedě v žurnalistickém pokoji na policejním ředitelstv a čekal, přijde-li komisař p. Liehmann něce diktovat. Ale, jak již podotčeno, žádný se nedočka toho, oč druhého chtěl ošulit, čili dle jejiel dikce: žádný neměl „kapra“ — krom toho sma- ženého, na černo neb na modro, kterého mu starostlivá žena připravila k večeři.
Kisch Karel most Katz Löw Novák Filip Liehmann Ob Bohemia
28 article
Tak se stalo, že docela nic se nestalo, a že čtenář, bera na Boží hod noviny do rukou, ne- užasl nad tou zkázou a spouští lidstva, kterési ani na takový den v roce nedá pokoje a morduje a leupí. A vůbec neudálo se o svátcích v celku nie pozoruhodného, krom legračního attentátu nn presidenta Falliěresa v Pařiži. Jakýsi Maltis n avenue Marseau, vlepil procházejícímu se presi- dentu republiky několik políčků, a když by zatčen, prohlásil — že ho chtěl jenom — za- tahati za bradu. Kdyby se to událo v Turecku kde je zatahání za bradu největší pohanou. ještě by měl „atlentát“ nějaký význam — al v Paříži? Je to rozhodně novinou mezi attentáty — tahat presidenty za bradu; dost na tom, jsou-li taháni za nos, jako nebožuk Faure paní Stein- heilovou . .. Než — nemíním se plést de zahraničních záležilosti; ten úkol obstarává za celé Rakou- sko bar. Aehrenthal a sice znamonitě, jak pa- trno ze všelijakých aot a okružnich telegramo. jež od annexe Bosny a Hercegoviny poletují evropským ovzduším a za Rusko pan Izvolský. nad jehož nejnovější řečí se celá duma hluboee zadumala . .. Mně dnes mnohem bližšími jsou záležitost domácí a to především úvaha, proč každý říká „zaplať pánbůh, že už jsou ty svátky pryč!“ Je to sice zjev, svěděící o jakési bezbožnost dnešního lidstva, ale soudím, že díky, vzdá- vaně bohu, netýkají se ani tak těch svátků, jak toho, co s nimi spojeno: dávat dárky. Nebylo by konečně o to dání, kdyby mu nepředeházelo kupování. Každoročně před vánočními svátky skore v každé rodině opakuje se tonto dialou: „Já si myslím, ženo (po připadě křestní zdrobnělé ženské jméno), abychom si letos ne- dávali žádného Ježíška! Stojí to fůru penězs to víš, co jich máme.
Faur Stein Izvolský Turecko Paříž Bosna a Hercegovina Rusko
29 article
„Také si to, muži, myslím! Co bys mně dával? Klobouk mám, šaty mám, štucel mám, rukavičky — no, ty bych potřebovala. Ale dě- tem něco dát musíme, to víš, to nejde!“ „No, dětem dáme, ale jen něco potřebného Hračky rozlámou a pak — už jsou na to velké. Tak se mluví asi týden před Štědrým dnem. Ale když scházejí do svátků už jen dva, tři dny, rozleží se oběma manželům (ale kaž- dému extra a potajmu v hlavě), co že by to bylo za Štědrý den, nie si nedat. Dávají si už, co jsou svojí a dají si zase letos. Pan manžel, poněvadž nemá klíče ku po- kladně, vezme si v ouřadě „předstřel“ (račte, prosím, tohoto výrazu hodně a často prakticky uživat misto „voršásu) a paní chot? Budte ujištěni, že ta starostlivá žena má někde v do- brém úkrytu — obyčejně v šifoneru pod prádlen — nějakou tu starou pětku schovanou. A zas se opakuje to, co o každém Ště- drém večeru. Vejdete do pokoje, kde jsou pod strome- čkem dárky a když vás capartí konečně k nim pustí, najdete balik s nápisem „Tatinkovi“ a maminka „Mamince“.
30 article
Rozbalíte, jste mile překvapeni, obejmele svou ženu (no tak ji přece obejměte!) a řek- nete mollovým hlasem: „Ale, ale, mami — co pak tě to napadlo, takovouhle outratu!“ A maminka jak by smet' 1 Poněvadž je však měkčí povahy, ještě jí vstcupí slzy do v očí, Možná, že se vás zeplá, kde jste na to vzal ; vy ovšem svedete „předstřel“ na nějaký vedlejši výdělek. le attŽ tn Douřám, že to dokonale znám — skoro jako bych měl vlastní zkušenosti. A tak, když k těm dárkům, které jste nechtěli dát, připočtele ještě ty, které jste musili dát a potom ty ryby a vánočky a potem listonoše, kominníky, do- movníky, smetaře a potom a potom atd. — nepí docela žádný div, že řeknete (a já s vámi: „Zaplať pánbůh, že už jsou ty svátky pryč.- Ale — právě si vzpomínám — tak docela pryč nejsou! Je tu ještě Sylvestr a Nový rok — první den či vlastně noc, kdy i nejhodnější člověk má prý být trochu veselým a druhý den — den gratulací a návštěv. Zase dva copy! Především, veselým má být člověk celý rok a nejen na Sylvestra, kdy je k tomu nejmiň příčíny, protože — no, tazí se svých dam, proč?
Sylvestr
31 article
„Zas jste o rok staršíl řeknou a je jim da pláče.. O pošetilostech, jež provádějí muži, ne- chci ani uvažovatí Sám jsem se jednou — ne- račte se. lekat — přitrefil časně vráva za Nový rok k tomu, když dva Samaritáni ujali se jednobo těžce ušlého, který marně se snažil nnjít knoflík elektrického zvonku a přivolat dn- movníka. Přivolali mu ho konečně a ptali se, patří-li ten pán do domu. „Ale kde paky“ odpověděl Corberus a do- dal pražskou češtinou: „naše páni už všecky rre přinesli!“ Spoušt — není-liž pravda! Kdyby bylaspoň řekl „přívedlii“ nies A nový rokl Abyste za zlatku koupil známek a za nětku pellednic, všeeko na jedho brdo: „Šťastný a veselý a nedělal nic jiného, než psal adresey. oe Nepošlete-li někomu, řekne: „Vida, ani si nevzpomene!“ A pošlete-li, řekna: „Ze si nedá s takovou hloupostí pokoj, teď mu taky musím honem dodatečně grntulovat. eienne A tak všichni cílíme, že provádíme něce docela zbytečného, že se vlastně gratulacemi obtěžujeme — ale nieméně letos a za dvacet le! pořád stojně budeme si k Novému roku posilat gratulační lístky... leda, že by už do té doby bylo v médě, gratulace jenom dostávat S hrůzou teď vidíní, že jsdr napsal takový nesmysl, že musím v tomto roce už nadobro přerušit se svou duší veškeré styky a přáti si Zevloun. sám; „Rozumnější Nový rok“.
Samaritán Corberus Spoušt Zevloun