3
masthead
27. prosínce 1908. Číslo 356.
4
article
A tak já jsem se ho včera večer ptal, když
jsem šel pro pivo, zdali by od nás koupil staro
noviny, a když hokynář řekl, že ano, tak jsem
mu je dnes ráno odnesl! A dostal jsem za ně
tu pětikorunu, po 8 haléřích za kilogram.
Vítězslavovi se tímto přiznáním ulehčilo
Pocit stajené, ale bouřné radosti a slastně
mateřské pýchy uchvátil celou bytost paní ofici-
álové. „Ty jsi moje dítě,“ řekla s tklivou něž-
ností, jejíž neodolatelnou, jimající ozvu ucltila
v celé páteři; oběma rukama současně pohladila
Vítězslavovy horké tváře, nad nimiž svílily mu
oči rozšířenými zřítelnicemi.
„Půjdeme do trhu pro kapra,“ pravila pak
s dobrou mysli; „a o těch novinách neříkej ni-
komu nic.-
„To se rozumí! prohlásil Vítězslav jak
starý člověk.
Nevesel vrátil se oficiál Zahradník z kan-
celáře. Ale když se setmělo, strávili všichni
štědrý večer šťastni.
Vítězslav
Vítězslavův
5
article
Hod boží „pana kaplana“.
Hod boží „pana kaplana“.
Napsal Josef R. Bláha.
Mrzlo, „jenom praštělo“
Malá, pohorská vesnička Z.. . y byla polou
zaváta zářícím sněhem. Blížilo se poledne ..
a byla neděle — Hod boží vánoční. Na male
faře, stulené ve sněmu naproti bílému koste-
líku, bylo dnes zvláště rušno a živo. Stará
paní Verunká ve svátečním, bíléme čepečku to-
čila se dnes v kuchyňce, až bylo milo se na ni
podívati. Jak by také ne! — Vždyť přece při-
jde dnes na jejich faru nový pan kaplá-
nek!! A to nebyla ani pro starouška pana
faráře, ani pro Verunku jenom tak malá udá-
lest. Zvláště dnes pro paní kuchařinku nastal
v životě památný den. Co pak se může dáti se
svou kuchyní na poprvé — a zvláště na Hod
boží zahanbiti? Ve sporáku hlučně praskalo a
libá vůně plnila všechen vzduch kolem.
Zkrátka, kuchyně v lesku v pravdě sváteč-
ním — jen roztomil, kaplánek — (a paní Ve-
runka byla svatosvatě už napřed přesvědčena.
že „roztomilým“ bude nový kaplánek jistě —!)
ten stále nešel —.
Už byla jako na trní... Každou chvílí dí-
vala se na staré, nástěnné hodiny: „Že už
k čerchmantu nejde! Co pak on ví — co to je
čekat s obědem. A nota-bene, s takovým, jako
je dnešní. Okorá to — a zač to potom stojí!
Už jedna hodina — ve dvanáct přijel vlakd-
města — čtvrt hodiny cesty je sem — to je
hrůza hrůzoucí . ..
Josef
Bláha
Verunká
6
article
Také pan farář už čekal ... Nechal zapi-
sování do matriky — vzal do ruky nějaké no-
viny, ale četl roztržitě. Věděl dobře, že se
dnes kuchařinka nedá zahanbit. Poznal to podle
neobyčejného ruchu v kuchyni a podle hlasitých
rozkazů paní Veruny, jež udílela od rána na-
hluchlé posluhovačce, staré vdově Klofáčkové
Stařičký pan farář se dnes sám těšil na „bene“
hodobožově... Schválně „náhodou“ pootevřel
trochu dvéře do kuchyně, aby posoudil aspon
trochu už napřed, co všechno může dnes být
k obědu, poněvadž znal dobře přísné zásady
paní Verunky, nikdy napřed neprozrazovat
„tajomství kaneeláře kuchyňské .
Před farou zastavily saňky. Pan farář i pant
Verunka vyhlédli s okna. To bude on! Zase
ne. To poznal pan farář na první pohled. Jeto
ze sousední vesnice statkář Záhora. Má ženu
na smrtelné posteli. Farář věděl už, kolik uho-
dilo. Musí k ni. Nemýlil se. Za chvíli, už
ujížděl v saňkách zaopatřit těžce nemocnou
ženu Záhorovu. Povinnost je povinnost.. . Ry-
chle zaplašil trochu nepříjemný pocit při vzpo
mínce na tu rajskou vůni, vycházející z ku-
chyně, již teď, i v tom mrazu, při jízdě n
saňkách stále cítil... Co naplat? Nový kaplan
musí poobědvati hned na poprvé bez něho.
Pan farář tak už nařídil kuchařince, než ješto
odejel. Paní Verunka byla jinak nábožná žena,
ale v duchu se přece zlobila, že se to všeck
u nich dnes tak hatí.
Leč brzy rozjasnila líce. Viděla oknem, jak
statný, mladý muž zahýbá právě za roh koste-
lika. Štihlý, černě oděný, zachumelený až p
bradu v zimníku; teď stanul před vraty hřbitov-
ními a rozhlížel se kolem . ..
To je on! Nový pan kaplan! Že se mu ko-
nečně uráčilo! Božíčku, to je asi náramně ná
božný človíček — jde v takovém mrazu nej-
dříve — na hřbitov prohiížet kostelik a zapadle
rovy ...
Veruna
Verunka
Záhor
Záhorův
7
article
Mladý „pan kaplan“ skutečně prohlížel s
velmi pozorně jednotlivé tabulky na hrobech,
jakoby někoho drahého tu vyhledával mezi ne-
božtíky, tíše pod bílým přikrovem dřímající věč-
ný sen... Zastavil se uprostřed hřbitůvkua
přomital. Opět přichází sem v ta známá místa,
po desíti létech, co opustil svou rodnou vísku,
aby hledal svoje štěsti... Hledal, hledal — ale
dosud tu vzácnou mušku nechytil... Zabzučela
už tam často svou kouzelnou, tichou píseň na
dějněmu jinochu, jenž byl nyní ve světě samoten
— se stálou naději do budoucna, že onu vzác-
nou mušku štěstí jednou přece lapí a pevně
zadrží navždy, aby mu již neunikla.... Pre-
zatím byl pouze nadějným čekatelem slávya
budoucich vavřinů — člen kočující herecké
společnosti, která zavítala sem, do nedalekého
městečka na několik her... Ocitl se tak po de-
síti letech opět ve své rodné vísce, kde ztrávil
nejkrásnější léta dětství pod ochranou chudě,
ale té nejlepší matičky, která už pět roků je
zde zahrabána v chladné zemi... Jak zcela ji-
nak si představoval svůj návrat sem! Vrátí se
jako slavný herec, vezme k sobě matičku, ktera
se už pak nemusí lopotit za několik haléřů na
cizích polích. V zimě budou ve městě — na léto
pak ona může sem. Koupí jí vlastní domeček
s kouskem pole, které může pak pro sebe vzdě
lávat — — Stál před hrobem matčiným ...
8
article
Slzy se mu draly do očí... Už nikdy jí ne-
spatří, zemřela v bídě téměř a lopotě... Ne-
uvidl už nikdy jeho budoucí slávu ta, které se
chtěl odměnit aspoň částečně za všecku tu péci
lásky mateřské ..
„Sláva... Sláva...!“ Hryzl se do rtů
mráz projel mu celým tělem. Dosud zažil jenom
ústrků, trochu bídy a hladu — ule pracoval,
bojoval neochvějně s osudem o kus skývy a —
vavřínovou snítku... Poznal pořádný kus ži-
vota, jeho rub, faleš, lícoměrnost a intriky —
Dnes konečně je aspoň dobrým hercem, jakž
takž už trochu slušněji žije — ale jak dalekým
je dosud zářivý eíl...? Však zvítězí — pocti-
vou praci — buď — anebo — -
Udělal v závěji na hrobě matčině kříž ..
„S hobem,“ zašeptal a odcházel zvolna ..
Nyní zajde ještě k svému bývalému faráři, který
ho měl před léty tak rád... Pozná ho? Zajiste
že ne. Ach, co mu toho nyní navypravuje ze
svého života na divadelní dráze... Těch tragi-
komických historek cestující společnosti, co už
prodělal všeeko na pouti životem, co se změ-
nilo za ta léta, když odcházel odtud za svým
osudem... Nyní se usmál při vzpomínce, kte-
rak jsa malým hochem jako ministrant pana
faráře šidil, nalévaje s Ferdou Pudivítrovic do
vína vody — když byli trochu vínečka dřive
upili — a pak ten strach ze zpovědi, aby tak
„nedostal“ zrovna pana faráře, míslo „kaplán-
ka“ a musil se zpovídat, co s tím vínem dělali,
že se tak pan farář zlobí nad jeho „slabostí““ ...
Ferda pudivítrův
9
article
Stanul před hrbitovem. Nic se téměř ne-
změnilo za celých deset let... Pouze kostelí
ček má novou omítku a fara nová, vyšší vrátka
i plot, za dřevěný dřívější... Zaludek se
svou disharmonií ho uvedl záhy na jiné myšlen-
ky o pomíjejicnosti tohoto světa; hlásil se te
po delší chůzi ve mraze velmi důrazně ke svým
lidským právům. Nuže, k panu faráři... Byl
už také nejvyšší čas, že zazvonil u vrat fary.
nebo by paní Verunka už sama doskočila pr
„mladého kaplánka“
Zlobila se už velmi. Teď tam chudinka po-
řád stojí — kouká a kouká — — Už posílala
pro „kaplánka“ starou, nahluchlou Klofáčko-
vou, ale ta — jako z udělání — ne a ne pocho
piti, co paní Verunka chce.
„Kónečně...! Že už se mladému milost-
pánu zráčilo,“ zabručela si, když viděla, jak
„pan kaplan“ zamířil k fuře. Se zářícím úsmě-
vem pohlédla ještě jednou na znamenité výtvory
svého kuchařského umění a honem běžela
„kaplánkovi“ otevří.
Sotva pozdravu mu dopřála. Nepustila ho
v proudu řeči ani ke slovu: „Pěkně vítáme!
A to je mí pěkný pořádek; tak se nás bát. Co jsme
se načekali! Já i pan farář. Musil do sousední
vesnicer A kuchyně už čeká!... Tak, dále —
posaďte se u nás, jako doma...“ Tak chrlila
na „pana kaplánka“ dar své výmluvnosti. Lib
se jí, jak náleží. Roztomilý „pan kaplánek“ rá-
zem sa získal celé dobré srdce paní Veruny. Byl
jako u vidění. Takového přijeti přece nečekal.
Zaludek
Verunka
Musil
Veruna
10
article
Tedy pan farář už asi zvěděl, že jejich společ-
nost zavítala do blízkého města a už napřed
jakoby vytušil, že první návštěva jeho býva-
lého ministranta bude jisté k němu. Překvape-
ním ztratil z počátku řeč nadobro. Zatím odloži
zimník a upravil si trochu svůj černý, sváteční
oděv; byl to nejlepší kus jeho garderoby. Ten
clsařský kabát, trochu již otřený, byl vlastně
majetkem celého divadla. Pan ředitel si sám
často — když hrál barona, markýza nebo vě
vodu atd. — tente krásný kus jeho majetku na
výstup vždycky vypůjčil.
To je však vedlejší. Hlavní věcí jest, ž
paní Verunka byla svatosvatě přesvědčena, že
nadějný herec Věnceslav Řipský je jejich „novo-
pečený kaplánek“. Konečně Řipského nemohla
znáti, poněvadž byla na faře teprve tři roky.
totiž od smrti své sestry, bývalé hospodyňky sta-
rého pana faráře.
„Kaplánek“ Řipský se zatím spokojeně roz-
hlížel pe útulném pokojíku páně farářově . ..
Jakoby ani deset let od té doby nebylo
uplynulo.... Všecko stejně uspořádáno. I tam,
v koutku na knihovně táž začernalá, dřevěná
sobránka, odkud vybíral hostie ke mši, nebo
ku přijimání . ..
Verunka
Věnceslav
Kaplánek
farářův
11
article
Paní Verunku, ani paní Klofáčkovou ne-
znal. „Patrně nejsou zdejší,“ pomnyslil si ..
Na stole, pokrytém bílým ubrusem, bylo pro-
střeno pro dvě osoby ... Tedy pan farář už na
něj čekal... Ach, jak něžná to pozornost! Toho
se ani v duchu nenadál... Z kuchyně sem z-
vanula vůně pečené husičky .. Srdce — vlastn
žaludek radostí se zachvěl. Ani v nejsmělej-
ších snech by se byl neodvážil sniti o tomt,
rajském pláku k obědu... Jeho obědy, zvlášt
poslední době, byly náramně prostě. Nebyl
divu — společnosti se nějak před Vánocemi ne-
dařilo, třeba že přece dávali na „štacích“ samé
„tahouny“. Reditel si nechal vždy aspoň pr
sebe na večeři a slavné družině oznámil lako-
nicky: „Milé děti — málo — připíše se to k
starému —“ A tak se snídaly, obědvaly, veče-
řely třeba — housky, černý, vydatný chlebíček
vosnický, syrečky, brambůrky, někdo si sem
tam dopřál i salámu — jak vídno, jídelní pro-
program ne hrubě přepychový.
Z trudných těchto myšlenek ho vyrušila
bezzubá paní Klofáčková. Na Řipského neudě-
lala nejlepší dojem — ale za to talíř s polí-
večkou, jejž byla přinesla — ho zcela zaujal
Když jist — tak jisti
Řipský si uvázal statečně ubrousek, usmá
se v duchu dychtivé náladě svého žaludku, vzal
lžíci do ruky a byl připraven, aby čelil zdatně
žaludeční bouři... Usmíval se spokojeně:
„Počkej, šelmo, dnes brzy přestaneš. . . Dnes
se ti zase jednou po čase pomstím — a jak
sladce pomstím!“ „Poňžeň prosím,“ spustila
paní Klofáčková, „přeju dobré chutnání, ráčei
bejt s námi jistě spokojenej.. Daly jsme si —
poňžeň prosím — s paní Verunkou dnes zále-
žet, aby nic nescházelo... Přeju poňžeň pro-
sím eště jednou dobrý chutnání...“ Zmizela
zase po tomto proslovu v kuchyni.
Verunka
Klofáčková
12
article
Řipský už mezitím tišil rozbouřené vlnění
svého nitra. Saprlote, saprlote — to je polí-
večka! Tu tak každý den! I ten vnitřní ne-
přílel nenasyta, jak se zdá, je bned po prvním
útoku již nakloněn ko vzlýčení vlajky míru,
budou-li i další podmínky tak příjemny, jako
je tato ... Klofáčková už zase něco nese.
Při tomto jejím druhém výstupu už jí shle-
dával mnohem příjemnější, než na první dojem.
Teď položila na stůl mísu s masíčkem — ach.
s takovým roztomilým masíčkem, jeden úhledný
řez na druhém — — a ta vůně omáčky —
rajské k tomu! Jeho zamilovaná omáčka! I to
věděl dobrý pan farář, co on nejraději na světě!
O, ten dobrý, starý pán! Kéž by tu byl, aby
viděl, jak jeho bývalému ministrantu chutná
co s tak oteovskou dojemnou péčí proň la) dnes
na ten Hod boží přichystatil
„Že se dává paní Verunka pěkně poroučet.
zdali dobře chutná?“ křičela paní Klofáčková.
Řopský se sice trochu divil, proč na něj ta
dobrá stařice tak huláká, a vychrlil spoustu slov
díků — ale když poznal, že mu Klofáčková pa-
trně perozumí, málo slyšic — křičel jí do ucha,
že slyšela každé slovo už napřed i roztomilá
kuchařinka paní Veruna v kuchyni.
„Vyříďte roztomilé kuchařince, paní Verun
ce, můj nejhlubší obdiv, že můj žaludek, i jeho
majitel tonou přímo ve štěstí tohoto pozemskélio
blaha, jež mu zde na zemi tak něžná a mistrna
ruka paní Verunčína přípravila!
Klofáčková stejně nerozuměla, ale kývaln
pořád hlavou, vidoue dle úryvku té krasořeči
že „pan kaplánek“ je spokojen, jak náleží . ...
„Božínku rozmilý, to je zdvořilý kaplánek,“ li-
bovala si v kuchyni paní Verunka... „Božínku.
to je roztomilá kuchařinka,“ pochvaloval si Ve-
runku Řipský.
Za chvíli zmizely z mísy šťavnaté řezy roz
košné hovězinky (i ty, které byly zatím Verun-
kou připraveny pro pana faráře).
Verunka
Klofáčková
Veruna
Verunčín přípravil
13
article
Dvéře od brány kuchyňského ráje se zatím
už zase otevřely... Všecka udýchaná vrazila
znovu Klofáčková. „Alo, poňžen, prosím, jsmo
to kuchařky — dvě a zapomeneme jako n
smrt obě — Tuhle prosím, jestli ráčej pi-
víčko — — moc dobrý, ze zámeckýho pivo-
váru — máme ho ve sklepě „babaděj““ — pan
farář je známej s panem baronem —; nebo
snad radši skleničku vína, nesu taky, dyby při-
šla jako chuť, poňžeň prosím, jen ráčej —
Postavila na stůl a už zase byla v kuchyni.
„Bohatství sestoupilo na zemi — a králové
cyperští se klaněli,“ ale Řipský by byl v této
rajské chvíli dal všecky ty poklady, i s králi
cyperskými za dnešní obídek! Tohle až bude
vyprávět řediteli — ten se bude olizovat ..
Řipský si odfouknul, povolil dva knofliky
u vesty a po filosofické úvaze Hamleta „Být či
nebýt“ (v tomto připadě „pit, či nepit“) roz-
hodně se přiklonil ku filosofii „se skleničkou“.
Pivko bylo opravdu jako malvaz..
A rajský zjev Klofáčkové už je tu zase . .
Achich, co to nese? Vrchol všeho! Posmrtné
ostatky „hloupého ptáka“! Opravdová, pečená
husička tu ležela před ním, téměř celá — pěkně
na slušné porcičky rozkrájená — zde dvě roz-
košná, obnažená stehýnka, zde bískup — ach.
toho blaha pozemského: „O, Hamlete, myslím.
že's nikdy tohoto pečeného ptáka se zelím
knedlíkem nepoznal, jinak bys byl tak nemlu-
vil —“ pomyslil si Řipský.
Klofáčková se už teď ani neptala, jak
„panu kaplánkovi“ chutná, vidouc trochu zara-
žena, že zmizely i porce „hovězinky“, připra-
vené zároveň pro pana faráře, který tu pomal
už musí být.... „Jen když tak kaplánkov
chutná,“ byla ráda Klofáčková — — „Eště při-
nesu, poňžeň prosím, „kompoteček“, hned pro
něj běžím . .
Ala
14
article
Řipský už ani neviděl, ani neslyšel . ..
Řez husy mizel za řezem v útrobách žaludku,
jenž asi koprněl úžasem, co se to dnes s jeho
pánem děje. Za čtvrt hodiny zůstaly na míse
jenom dvě porce... Řipský už jen funěi — —
Aby dal na jevo, jak mu chutnalo, zabalil ještě
zbývající porcičky do papíru (aby dokázal i ředi
teli, až přijde, jak se královsky měl dnes
u pana faráře...). Ani v duchu mu na mysl
nepřišlo, že snědl v posvátném zanicení i por-
cičky pro pana faráře přichystané — a zvláště
jeho nejmilejší část „ptáčha-hlupáčka““: Bi-
skupa!
„Nový pan kaplan“ zapálil si dobrý doutnl-
ček a chystal s námahou vroucí dík za skvostné.
neočekávané uvítání dobrému panu faráři ..
V chodbě zaklinkal zvoneček ... Řipský
se vzohopil, zepjal knofiiky u vosty a v uetive
posici očekával pana faráře. To bude zajist
on! — Nebylo to on. — Byl to zase nový host.
Paní Verunka honem letěla otevřít, „Kaplan
Sezima, přidělený zde na tuto faru, prosim.
Pan farář doma? Ohlašte mne laskavě —“ před
stavoval se stručně nový host. — Paní Verunka
spráskla ruce: „Ještě jeden — totiž já — totiž
neráčej se snad mejlit, velebný pane — — tan
už, ráčej jen dál — já sama teď nevím ——r.
Verunka
Kaplan Sezima
15
article
„Jsem, prosím, snad dobře u pana faráře v Zá-
polanech?“ „To, prosím, ano — ale božíčku
ráčej prominout — jeden pan kaplan už u nas
je — — zde — jen ráčej dále — —
Zvoneček v chodbě zacinkal znovu... Pan
farář! — Tentokráte to byl skutečně on. Těsil
se už na obídek. Paní Verunka byla jako vy
jevena: „Pane faráři — jsou u nás — — máme
tu, totiž, já nevím, jak se to stalo — — ale
kaplánkové jsou tu dva — —11
Starý pan farář vešel kvapně do svého po-
kojíku: „Velectěný pane faráři, prosím o la-
skavé přijetí — jsem váš nový kaplan Sezima.
k vám přidělený —.
Pan farář se zadíval na „druhého kaplán
ka“. Ten se mu v prvé chvili nějak nelíbil.
Poznal v prvé chvíli, že tu řádil v mísách jako
doma — co ten tu tedy vlastně chce — vždyi
ho nezná —?
„Velectěný pane faráři — nejdříve hlu-
boký dík za pohostění tak skvělé a neočeká-
vané — nepoznáváte mne? — Váš bývalý žák
váš ministrant, nyní herec Řípský . ..“
„Řipský, Řipský — ah, to jsi ty — vítám
tě — vítám vás — —
„Tak si pěkně sedněte, pánové — — od-
ložte, pane kolego“ — obrátil se k Sezimovi —
„těší mne, velmi těší — bude se vám sn
u nás líbit — —“ Rozhlédl se po stole . . . Po-
znal na první pohled, kolik uhodilo... „Aby
tak snad i „biskup“ zmizel...“ Dále se ne-
odvážil myslit — — —
Paní Verunka zatím, která poslouchala je
jich hovor ve dveřích, div neomdlela, když po-
znala svůj strašný omyl... Vždyť ten cizí „ne-
dojeda“ pohltil do útrob svého ohromného ža
ludku i celý oběd páně farářův i kaplánkův na
jednou — — co dá teď na stůl? — Červená,
měníc barvy jako krocen, vběhla do kuchyně
s výkřikem: „Klofáčková, my nešťastnice — co
jeme to vyvedly — ten první nebyl žádný ka-
plánek — — sněd' nám celou husu i s bisku-
pem — pro pana faráře ....
Verunka
Sezima
16
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Tah milionové loleris. Z Madridu, 23. pro-
since. Včera panovalo po celém Spanělsku ohromné
rozčilení následkem tahu velké vánoční loterie s mi-
lionovými výhrami. Všeobecné zklamání nastalo
když bylo oznámeno, že hlavní výhra v obnosue
milionů peset připadla do Mexika. Také jiné výhry
se dostaly do cizozemska. Druhá hlavní výhra tři mi
lionů peset však připadla do Alicante a rozdělí se
mezí mnoho chudých lidí, pročež tam panuje velký
jásot. Chudá vdova se sedmi dětmi, která skládala
v loterii svou poslední naději, zšílela radostí usly.
ševti že vyhrála Také v Barceloně, kamž připadly
dva miliony, byla velká radost mezi lidem, jenž ve
velkých davech očekával telegramy z Madridu.
= Nová fotografie na dálku. Z Londýna, 24
prosince. Dle zprávy „Daily Telegraphu“ dal si štok-
holmský inženýr Grell patentovati vynález, kterým
lze telegrafovati pohyblivé fotografie, pročež ze na
zývá telekinematograí.
Grella
Madrid
Mexiko
Alicante
Barcelona
Londýn
17
article
Lékařská hlídka.
Lékařská hlídka.
Lékař o rybách.
(Dokončení)
18
article
Maso ryb, jako vůbec zvířat studenokrevných
(žab, raků, ústřic a slávek jedlých) snadno podléhá
hnilobě, která jest vyznačena reakcí alkalickou. Mase
rybí je tu vhodnou výživnou půdou bakteriím aěrob-
ním i anaěrobním, které produkují tu rozmanité je-
dovaté látky (cadaverin, putrescin, gadinin, mytio-
toxin) a ty požity, zaviňují závažná onemocnění, vy
značená jednak příznaky se strany ústrojí zažívacího.
jednak příznaky nervovými (poruchy v akkommo-
daci a pohyblivosti očí, stížené polykání, poruchy
řeči a pod.). Je zajímavo, že slejné příznaky nastu-
pují i v tom případě, kde ryby (také ústřice a slávky.
žily ve zkaženě vodě mořské. — Tato věc, že ryby
se snadno rozkládají a že rozložené maso ryb způ-
sobiti může onemocnění, známa byla ovšem již sta-
rým (pořekadlo: host a ryba třelího dne smrdí
svědčí o tom i tržní řád pro prodavače ryb ve Vídni
ve 14. stol,; aby se totiž trh zbytečně smlouváním ne-
prodlužoval a ryby se nekazily bylo přikázáno, žese
musí za každého počasí prodávati — i za nepohody
— s nepokrytou hlavou; mimo to zakázán obchod s ry-
bami podomní, obchod s rybami a raky, vařeným
a pod, aby nemohly se ryby leklé a zkažené pod
vodně prodati za čerstvě připravené.
Podvedení v této příčině uvarujeme se nejlépe.
kupujeme-li zásadně jen ryby živé, jež před našima
očima prodavač usmrlí úderem do hlavy. Jsme-li
však nuceni koupiti ryby leklé — poněvadž jisté druhy
ryb (pstruzi) velmi snadno hynou — všimněme si
známek, jež zaručují, že jedná se o ryby čerstvé:
tyto ryby jsnu poněkud těžší než voda, padají tedy
ke dnu, žábry jsou světle červené, páchnou čerstvým
rybím zápachem, oči mají napjaté, vystupující z důl-
ků, maso je tuhé; povrch ryby je hladký, lesklý a
ani na šupinách ani na ploutvích není nahromaděn
modravý, vazký hlen; ústa i skřely jsou uzavřeny.
Vídeň
19
article
— Ryby déle leklé mají oči na periferii červené, žá-
bra špinavě červená nebo žlutá, oči vpadlé, rohovky
zkalené, maso chabé, uvadlé, nepružné; v pokroči-
lejším stavu rozkladu měkké, nestejnoměrně červené,
šupiny lehce odpadávají; ze žáber šíří se odporny
hnilobný zápach a konečně plovou ryby na vodě.
Tyto znaky stačí nám i pro posouzení ryb vyseká
vaných, z nichž zvláště makrely velmi často dosta-
nou se na trh zkažené (tuňák); kabeljau (treska ne-
nakládaná a nesušená) má v případě hniloby maso
skvrnité, žluklé Vůbec pak u ryb sekaných je nám
nejlepším vedílkem zápach.
Aby se stav rozkladu zakryl, prováděny bývaj
rozmaníté podvodné manipulace: vypíráním žaber
prulkém prcudu vedním dá se sice zápach hnilobný
zmírniti, ale nikoli úplně odstraniti. Barvení žaber
anilinovou červení pozná se jak dle nepřirozene bar-
vy, tak i dle zápachu. Zbarvení žáber krví dá se vo-
deu odstraniti. Ryby s vyloupanýma očima jsou vždy
cky velmi podezřelé a je nejlépe jich koupi odmí
nouti.
Ještě více ohrožují život člověka ryby nemocné
Cizopasníci jsou u ryb velmi častí. Z velkých cizo
pasníků zmihuji se o' škulovci a psorospermíích. Škulo-
vec (bothriccephalus lalus) je tasemnice, žijící ve
strevě člověka, vyznačující se sploštělým prvním
čiánkem; v mase lososů a štik jeví se ve způsobu
uhrů; u nás nebyla pozorována, častější je v kraj-
nách, kde ryba je obecnou potravou nejširších vrstev
lidových (přímořské krajiny). Také psorospermiasis
ryb není u nás častou; psorospermie (druh prvoků)
utvořují ve vláknech svalových tak zv. Miescherovy
vaky, jež podobají se trichinám; ač není přenosnos
na lidí prokázána, dovoluje se prodej takového masa
jen po předchozím svaření v Beckerově přístroji,j
nak jest prodej zakázán.
Ryba
Miescherův
Beckerův
20
article
Důležitějšího významu jsou bakleriální onemoc
nění ryb, poněvadž tyto vedou k vážnému onemoc
nění a také již celé epidemie zavinily; onemocněn
loto probíhá za příznaků cholery nebo tyfu břišníh
proto paratyfus či otrava masem) bývá často prová-
zeno vyrážkou na kůži a je způsobeno tak zv. b-em
otravy masem, jež podaří se vypěstovati jak z ne
mocných ryb, tak i z orgánů, sekrelů a exkretů ne
mocneho člověka; vypěstovanými bakteriemi dá se
u zvířat podobné onemocnění uměle způsobili. Zdá
se, že i u nás bývaly v dřívějších dobách případy
lak zv. ofravy masem rybím dosti častými; utvrzuje
mne v tem starobylé, všude u nás rozšířené pořc-
kadlo: „Nebudeš-li mne vařiti, až mi oči vylezou
pak tě za mnou povezou.“ Již tehdy tedy, dávno pře
dobou bakteriální, uváděli lidé správně těžké smrtel-
né onemocnění v souvislost s požitím i nezkaženéh
masa rybího a správně postřehli, že jen v těch přl-
padech je ryba člověku nebezpečna, kdy není s do-
statek uvařena, t. j. kdy maso nebylo ve všech par
tiích prostoupeno temperaturou, jež by bakteriáln
zárodky zničila. Sem nutno zařaditi i případy one-
mocnění po požiti ryb (také ústřic a slávek) z ne-
čistých vod, poněvadž bacilly otravy masem, po-
dobně jako bacillus tyfu střevního ve faekaliích se
vyskytují a o bac. tylovém je dokázáno, že ústřicemi
ze znečistěných vod do člověka se dostati může
Abychom se uvarovali koupě ryb nemocných.
střežme se ryb s rozedmutým břichem a se vředy
na povrchu těla; tyto pocházejí od vodomila, jen
právě jen nemocné ryby napadá a je kouše, pročet
tato poranění ryb za neklamnou známku ryb ne-
moených se pokládají.
21
article
Rozumí se, že s hygienického stanoviska pokl-
dají se za závadné i ryby, otrávené „rybími zrnky
(cocculi indici) nebo fosforem. Ryby dynami-
lem usmrcené nehodí se ku požívání, nehlodě k to-
mu, že mnohem snáze než ryby jiné podléhají hni-
Také ve zdravých některých rybách tvuří e jedy
člověku nebezpečné, existují tedy také jaksi ryby
jedovaté. Patří sem na př. mořští ježkové, kteři maj
zvlaštní žlázy jedové, vyůsťující vývodem do jehlie-
U jiných ryb je jed uložen jen v jednotlivých ústro-
jích, v jatrech (totraodon, gymoodonton), jikrách
parma) a pod. V těchto připadech dostaví se po
požiti dotyčného orgánu onemocnění zvané iehthys-
mus, t. j. nemec po rybách, jež se jeví buď ve způ-
sobě průjmů, připomínajících choleru (po jikrách
parem nebo v tak zv. formě paralytické, kde zs
pocitu sucha v krku a žízně dostaví se oblíže poly-
kací, závrať, rozšíření zornic, obrny, komatosní stav
a smrt (gymnodonton, lín). — Mlimo to je ještě třelí
forma ve způsobě vyrážky kožní, jež buď vy-
stupuje samostatně anebo jako příznak doprovází
něklerou z obou forem jchlhysmu dříve uvedených
ve způsobě pupenů, naskákavších na kůži, nebo ve
způsobě skvrn, podobných spalniškám nebio spále.
Je velmi pravděpodobno, že tyto formy ichthysnu
lobě.
22
article
jsou bakteriálního původu — aspoň v čelných přípa
dech a že dají se zařaditi buď do cnemocnění, vzník
lých po požití ryb zkažených (otrava hnilobnýmí je
dy), anebo do skupiny nemocí, vzniklých po požiu
ryb nemocných, nebo nákazu nesoucíel (otrava ma
sem rybím); definitivní rozhodnutí léto důležité otáz:
ky musíme ponechati prozatím budoucnosti.
Z jiných zvířat studenokrevných může se det
stati na stůl štědrovečerní: mořský rak*) (bumr),
mořský pavouk, garnela, z nichž zvláště poslední.
vyznačuje se jemným, lehce stravitelným masemí.
Raci sm'jí se prodávati jen živí; prodej tržní vaře-
ných raků je zakázán, poněvadž konslatovány i po
uvařených racích i čerstvě leklých příznaky otravy
masem. Po smti vařený rak pozná se konečně snad-
no dle toho, že nemá ocasní zadní ploutev zataženou.
23
article
Totéž, co o racích, platí i o želvách, skýtajících
chvalně známou želví polévku; i tyto smějí jen živé
býti prodávány. — Z měkkýšů uvádíme hlemý ždě
zahradního, jenž platí za těžce stravitelnou delika-
tesu; ústřice je měkkýš chutný, obsahuje mnužství
cenných výživných látek a je právem populární po-
choutkou našich stolů v měsících s jedním r (latinské
pojmenování: September — Aprilis), hodí se i pro ne-
mocné žaludkem, poněvadž je lehce stravitelna. Dále
řadí se sem slávka jedlá, jež ostatně u nás je málo
nabízena.
U měkkýšů jest ještě více dbáti opatrnosti při
nákupu, než u jiných chladnokrevných zvířat. Roz-
hodní nulno kupovati jen zvířala živá, poněvadž leklí
mlžové a plžové podléhají velmi rychle hnilobě; leklí
mlžové poznají se lehce; škeble jejich nejsou pevně
uzavřené, poněvadž sval svěrací po smrti ochabne.
Slávky a ústřice, i když jsou živé, mohou přivodití
poruchu zdraví lidského, jsouce buď nemocné (sláv-
ky) anebo přejavše ze stagnujících nečistých vod lát-
ky jedovaté (plomainy: Briegerův mylilotoxin) nebo
látky infekční (ústřice Bac. tyfového, slávky a ústřice
bacilly otravy masem), aniž by samy určitých zná-
mek onemocnění jevily. Jsou pozorovány i případy
otravy mědí po ústřicích, jež naloženy byly v siranu
měďnatém, aby jim dodáno bylo zelenavého zbar-
vení ústřic z Ostende, jež platí za nejvzácnější druh.
Dr. Ant. Spilka.
Slávek
doktor
Antonín
Spilka
Ostende
Briegerův
25
article
Číslo 268.
Sachy
Pořádá J. Rašovsk
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský,
Uh. Ostroh, Morava.
Partie č. 378.
Hrána v I. nár. koresp. turpaji „Nár. Listů“ 1908.
Bílý: Fr. Batík, Praha. Černý: A. Beck, Lhota.
16. f2—f4 Jc5—d7
e7—e5
1. 62—e4
f7—f5
17. De2—f2l
Jb8—c6
2. Jg1—fs.
De7—fv
18. a2—a3
27—a6
3. Sf1—b5
Ve8—e79f
19. Va1—di
Jg8— fe
4. 8b5—a4
Jd7xk«c ch-
20. Se3—4 c5
5. 0—o
Sf8—e7
Va8—e8
21. Df2xKch
e5xd4
6. d2—d4
Se6—c8
22. Dc5—fe
Jf6 —et
7. e4—e5
23. Ve1—e3
Ve7—e6
8. Jf3xk«d4
c6—c5
24. Jc3 —e2
Je5—e4a)
9. Víl—el
b7—b6
25. Ve3— da
d7xc6
10. Sa4 xKce
a6—a5
26. Dí2—f3lg
Jc5—e6b)
11. Jb1—ce
Ve6—he
27. Je2—c3
Je6—c5e
12. Jd4—f5
Dí7—e7
28. Vds—ds
Dd8xe7
13. Jí5xke74
29. Dí3—d5-
Sc8 —e6
Vf8—esd)
14. Ddi—e2
30. Dd5—asl
Sc8 —ece)
15. Se1—es!
als v o
roo e
Sach
J Rašovsk
J Rašovský
Batík
Černá
A Beck
jít 7
Dc
Jf
Jc
Dd
Morava
Francie
Praha
Lhota
Virginie
e 5 1
c 6 2
Sf 1
Jd
c ch
c 5
22
e 6 8
c 6
c 5 e 12
e 7 28
e 2 30
26
article
o on mnte
oanve
i ereo
olšl
Mln
27
article
Vhexce
36. Dd5xee
Kg8—fz
37. Vd7Xg7 Ve8—ez
De7xKes
38. Vg7x07+- Ke8xe7
De8—e?
32. Vd1— de
33. Je3—d5 Se6xKd5
Dd
jít 7
Vg
29
article
39. b2—b3l a černý se
34. Da8xd5-+ De7—e6
vzdal.
35. Vd8—d7 Kf7—es
a) 9. f7—f5 nelze ovšem pro 10. Jd4xf5 a dobude
pěšce.
b) Na 11..Sc8—e6 následuje 19. f2—f4l
K zamezení hrozby 13. Dd1—g4 bylo asi lepší
Kg8—hs
d) Po 14 .f7—f6, 15. Sct—f4 Je5—e8. 16. Sf1—g
stojí bílý mnohem lépe.
e) Po 13.De7e5, 14. Se3xc5l ztrácí černý figuru.
f) Chyba! Na místě bylo 10.. Vas ds.
g) Obsazení linie d a diagonály f8—a8 zajišťuje bílému
v každém případě vítézství. Boj, který násle duje, je
velmi zajímavý.
Zprávy šachové.
Výsledek I. národního korespondenčního turnaje
„Národních Listů“, jehož súčastnilo se 8 hráčů, zná-
zorňuje násl. tabulka:
jít 7
Vasa
32
article
Dobyl tudíž I. ceny 24 K P. Viktor Jeřábek“
kooperator v Brtnici klidnou a korrektní hrou 6 výb.
ze 7; II. ceny 16 K p. Frant. Batik, technik v Práze
5 výh. Týž dal dvě, zdánlivě důležité partie brzy za
remis — v dalších dvou partiích si jeho soupeři remis
vynutili a tím ho srazili na II. místo; III. ceny 10
p. A. Kučera z Kladna, IV. ceny 8 K p. Jan Kadaňka
z Božího Požehnání, který pěkným způsobem urval
Batíkovi půlku. V. ceny (kniha) p. A. Beck z Tv.
Lhoty, jemuž právě v nejdůležitějším stadin turnaje
tragirká událost v rodině znemožnila klidnou hrua
VI. ceny (kniha) p. Mil. Souša v Libomyšli. Pan Ota-
kar rytiř Kruliš-Randa nemohl pro delší pobyt mimo
vlast turnaj ukončiti, čehož dlužno velmi litovati, ne-
boť boj by býval daleko zajímavější. Partie byly vět-
šinou do stanovené lhůty ukončeny — nedokončené
partie dohrány byly do takových postavení, že bylo
snadno jich výsledek určiti. Celkový průbéh turnaje
možno nazvati uspokojivým, což pořadatele povzbu-
zuje k brzkému vypsání druhého turnaje.
*) Pro raky říční je doba šelření. Rovněž žab
stchýnka nespadají do rámce štědrovečerního jídel-
ního lístku: uvádíme je tedy jen pod čarou, jako deli-
kalesu velmi oblíbenou a to právem; neboť jejich
maso je velmi jemné, lehce stravitelné, hodící se výs
tečně lidem s nemocnýma zaludkem,
P Jeřábek
František
A Kučera
Kadaňka
Batík
A Beck
Ota
Kruliš
Randa
Kladno
Lhota
Libomyšl