1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 23. října 1904.
Praha
4
masthead
n nko . eck
nRlnrr leie
dvojí zánk
5
masthead
Sa rnuná a odpel. list
předpláeí ne
v Práze v admiinistra
s dvojí donánko
Rnk
7
title
Onešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
8
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 22. října. V 7 hod.
večer. (Původní telegram zvláštního zpravodaje
»Národních Listů«.) Dnes soud kořistní
ve Vladivostoku jednal o záležitosti
anglického parníku »Allanton« i roz-
hodl, že se má vrátiti majitelům.
Tato koncesse učinila sensační dojem.
Ruská armáda nyní odpočívá.
Japonci ustupují, zakrývajíce pravé
plány svoje-
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy via
na straně 4.)
Japonec
Petrohrad
Vladivostok
9
article
Nesuďte, abyste nebyli souzeni
Nesuďte, abyste nebyli souzeni
Od pověstné banketové řeči Körbrovy, pro-
nesené 31. srpna na večeři u maršálka polského
hr. Stanislava Badena ve Lvově, v níž ulevoval
tento státník smutné postavy tak nestátnicky své
nastřádané zlosti proti nám Čechům, aniž by ze
všech přítomných výtečníků haličských i jen je-
diný se byl poctivě a rytířsky ujal spravedlivé
věci našeho národa proti křivdicímu osočovateli
ministerskému: nemohlo býti při nás žádné po-
chybnosti o tom, že se pružní vůdcové kola pol-
ského opět s panem Körbrem šťastně našli a z
příslušnou remuneraci národohospodářským záj
mům haličským svými dobrými službami politice
jeho platně nápomocni býti chtějí.
Nuže dnes týden měli říšští i zemští po-
slanci polští ve sněmovní dvoraně lvovské celo-
denní poradu při zavřených dveřích o budoucím
poměru polské delegace ke vládě Körbrově
k nám Čechům.
Porada prohlášena za tajnou, jen resoluce
její dána na veřejnost. Ta ovšem byla styliso-
vána tak opatrně jako výrcky Pythic. Vysloven
v ní plné uznání delegaci polské v parlament
vídeňském za její námahy o upravení cislaj-
tánského parlamentu, poněvadž prý zástupci ná-
roda polského pokládají znovunastolen
tchoto ústředniho parlamentu za nej-
pilnější potřebu nejen všech korunních zemí.
nýbrž i státu. A proto necht prý kolo polsk
zařídí svůj další poměr ke vládě Körbrově jed-
nak dle toho, jak se ona ukáže štědrou vůči ho-
spodářským a kulturním zájmům Haliče, jednak
ale též dle toho, jak upřímně bude podporova
snahy kola polského o uzdravení parlamentu -
doňskéhio.
Vídeňský orgán „naší“ šlechty, „Vate-
laod, nevěděl, ce si z té resoluce má vybrati
Zdali prý je ostří jeji namiřeno proti vládě Kör-
brově, která až dosud o to uzdravení parlamentu
příliš nestála, čili v dorozumění s vládou Kör
brovou proti nám Čechům?
Körbrův
Baden
Čecho
Körbr
Lvov
Halič
10
article
Když se letos z jara vůdcové kola polskéh
Když se letos z jara vůdcové kola polskéh
namáhali o uzdravení parlamentu, řídili se při
tom jasným poznáním, že lze toho dosíci jen
prostředkem slušného uspekojení našeho ná-
roda. „V častých našich poradách“ — konsta-
kval kompetentní svědek dr. Bedřich Pacák
18. září t. r. na schůzi voličů v Chotěboři pr
paměť věčnou: „Poláci seznali, že my Čechove
nežádáme pro sebe žádných koncessí ná-
rodních, nýbrž jen, co nám po právua
spravedlnosti náleží: totiž na jedné
straně provedení rovného práva i dle
základních zákonův státních nám za-
ručeného, na druhé straně pak plnění n utný ch
kulturních potřeb našich. Poláci
uznali, že naše požadavky jsou
doktor
Pacák
Polák
Čechov
Chotěboř
11
article
spravedlivé s mírné. Poláci soznali, že
nejsme my kazimiry, uznali, že my
nejsme neochotni nejen s Němci na základě
poct:vé rovnoprávnosti se dohod-
nouti, nýbrž i se spravedlivou vládou
na základě zákona a spravedl-
nosti.“
Proto nechtěl náš dobromyslný dr. Pacák
pořád ještě, přes všechno chlubení se Körbro-
vých officiosův před měsícem věřit, že by vět-
šina polského klubu proti nám se postavila.
Ovšem, mírnil ihned svůj optimism zkušeností
že v zápasech politických začasté bývá so-
bectvi toho kterého národa mocnou vzpruhou,
tak že za kynoucí zisk moci nerozpakuje se
mnohdy obětovat své přesvědčení lepší a věc
pravdy a práva.
Nuž, dnes přibylo do ponurých těch chodeh
polské politiky vzhledem k nám trochu světla.
Polák
Němec
Pacák
Körbro
12
article
Říšský a zemský poslanec polský p. dr. Teofl
Merunowicz neváhal totiž pošeptati do vl-
deňské »Konservative Correspondenz« to Mida-
sovo tajemství o »smýšlení polských poli
tikův oproti další české obstrukci«,
jak prý se projevovalo na poradě té »nejvyšší
instance v otázkách národní politiky polské v Ra-
kousku«, jak nazývá onu lvovskou konferenci
z minulé soboty. Pan Merunowicz ne-
uznává za vhodno doložit, »ne všech«, nýbrž
troufá si mluvit v majestátním plurálu napořád
za všecky politiky polské takto: »My zatracu-
jeme obstrukční taktiku, poněvadž
máme za to, že se jí co nejsilněji podporují
fedrují politické snahy — Všeněmců nesmě-
řující k jinému cíli, než ku pokoření a vnitř-
nímu rozkladu Rakouska. My zatracujeme ob-
strukci Čechů, poněvadž jsme přesvědčeni, že
ona není s to, aby přivodila reformu státoprávní
ve smyslu autonomistickém; neboť prakticky
vede ona jen k sesilení pruské propagandy
z venčí a k mohutnění panství rakouské byro
kracie uvnitř. My zatracujeme obstrukci, poně-
vadž nevěříme, že by toho čest a z áj my
národa českého vymahaly, aby se v této taktice
pokračovalo do nekonečna.
doktor
Teofl Merunowicz
Merunowicz
Čecho
Rakousko
13
article
Pravda, přiznává pan Merunowicz laskavě;
Češi byli za vlády Clarovy donuceni k ob-
strukci. »Avšak«, pokračuje ve své bulle —
»česť jejich praporu byla s dostatek uhájena.
když dokázali Němcům, že také oni
jsou s to, aby činnost parlamentu i celé vnitřní
politiky ochromili, jakmile se počne
vládnout proti Čechům«. Stačila by
nám věru tato jediná věta, abychom pobořil
celé to anathema páně Merunowizcovo prostou
otázkou: »A což přestalo se již y lád-
nout proti nám? Či nebyla právě ta lvov-
ská tiráda Körbrova nejfulminantnějším osvěd-
čením úmyslu chéfa nynější vlády vládnout
naprosto a rozhodně v duchu německo-centra-
listickém proti nám?
Avšak nechmež ctihodného pana Meruno-
wicze odříkat své anathema do konce ! »Ob-
strukce vůbce není žádným bojem«, horlí ten
Körbrův Kapistran dále: »nýbrž zbabělým zne-
užitím poslanecké nedotknutelnosti k trestu-
hodnému ochromování národního zastupitelstva.
Ona může až po jisté meze býti omluven
politickou nutností, asi jako politická vražda,
avšak obstrukce stálá jest nesmyslem,
ba více ještě než to, ona jest prostě vele-
zradou!« Bravo, Figaro
Na tak silné slovo se nezmoh' dosud ani
Körbrův podomek proti nám. Měl si je nechat
p. Merunowiez jako závěrečný bengál pro effek
a nezbřídit svou zatracující buliu na konec
lamentací, jak prý svou obstrukcí veškeré ostatní
autonomistické strany v rajchsratě na dobro
Merunowicz
Čech
Clarův
Němec
Čecho
Merunowizcův
Körbrův
Figaro
Ob
14
article
ochromujeme a tak německým centralistům
vděk činíme, kdežto prý bychom je mohli svou
činností, kterouž bychom dosáhli znovu důstoj-
nosti, v náramné rozpaky uvésti! — Nuže,
odpovídáme panu Merunowiczovi a společníkům
docela krátce a upřímně: Proč se tolik namáhá
Proč neřekne: My fortelní politikové polští po-
třebujeme činného rajchsrátu pro sebe, abyste
nám povolovali ta beneficia, jaká nám Körber
slíbil a jakých velice potřebujeme.
Proto zatracujeme vaši trvalou obstrukci
To by bylo upřímně, stručné, v tom by byl »zá-
kon i s proroky«. Ale házet po nás invektivam
tak nejapnými, jako že svou obstrukcí pomá
háme k sesílení pruské propagandy Všeněmcům,
Türkům, Schönererům a Wolfům, toho by s
měl i nejposlednější polský politik slušně stříci,
už k vůli vzpomince na říšský sněm z r. 1848
ve Vídni, kde byli polšti poslanci se Všeněmei
jedna ruka proti nám. A velezráda?
Nuž, když to chice pan Merunovicz vědět.
povíme mu to, kdo spáchal velezradu na Slova-
nech rakouských, na právu i parlamentarismu
Ta velezráda spáchána onoho osudného dne
před 17. říjnem, kdy vůdce kola pol
ského byv povolán na poradu, p rohl á s il
že kolo polské ničeho proti tom
nebude namítat, budou-li jazy
ková nařízení pro Čechy a Mo-
ravu — o dvo lá nal
Stačilo tenkrát jediné s lovo pols ké ho
vůdce, aby od národa našeho byl
odvráceno potupné příkoří a po-
kořující bezprávI. Ale to slovo nepadlo,
naopak, pan Jaworski rozbil pravici a obětoval
nás i celý parlamentarism německému terroru.
A nyní jděte a proklínejte si naši obstrukci!
Merunowicz
Körber
Türek
Schönerer
Wolf
Merunovicz
Jaworský
Vídeň
Čechy
polo ský
15
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 22. října. (Slovanské uči
telské pobočky ve Slezsku.) Přísediei
slezského zemského výboru dr. Pohl podával
ve čtvrtek v důvěrné schůzi německých zem-
ských poslanců zprávu o svém slyšení u dra.
Körbra a ministra osvěty dra. Hartla. Dr. Pohl
prohlásil předem za výmysl, že při jeho roz-
mluvě s ministry byl přitomen ministr za Halič
dr. Pietak. Dojem, jejž si z rozmluv vynesl, jest
prý ten, že se vláda vážně obírá myšlenkou,
zrušiti nynější slovanské pobočky v Opavěa
v Těšlně a zříditi dva nové, úpln
samostatné slovanské učitelske
ústavy v městech neněmeckých.
Jde prý nyní hlavně o to, najdou li se pro slo-
vanské ústavy taková vhodná města. O referátu
Pohlově rozpředla se debata, jíž se zúčastnil
téměř všichni přítomní poslanci, mimo jiné
kard. Kopp. Projeven názor, že Němci se mají
v té věci zdržeti všeliké iniciativy a vyčkati ná-
vrhů vládních. Jako města, vhodná pro slovan-
ské ústavy, jmenovány prý Klimkovice pro ústav
český a Polská Ostrava (?) pro ústav polský.
Že by Polská Ostrava, město české, se hodilo
pro střední ústav polský, pokládáme za špatný
žert. Lvovské »Slovo Polskie«, jež má o Po-
hlově rozmluvě s ministry samostatnou zprávu
z Vídně, poznamenává, že za sídlo příštího sa-
mostatného učitelského ústavu polského navrženy
Fryštát neb Ustroň. My se své strany očeká-
váme, že polské kolo nedopustí, aby se polský
učitelský ústav vystěhoval z Těšína do venkov-
ského městečka, jako se čeští poslanci přičiní,
aby český ústav zůstal trvale v hlavním městě
Opavska.
V Praze, 21. října. (Nesoulad mez
kos u to vei.) Úterní porada strany neodvi
doktor
Pohl
Hartl
Pietak
Pohlův
Kopp
Němec
Polskie
Praha
Slezsko
Halič
Klimkovice
Ostrava
Vídeň
Fryštát
Ustroň
Těšín
Opavsko
český ústav
16
article
slosti neskončila tak jednomyslným usnesením,
jak zvěstováno z Pešti. Proti choutkám obstruk
čním, hlásaným posl. Polonyem, ozvaly se hlasy.
varující před krajním radikalismem. V tom
smyslu mluvili zejmena poslanci Edmund Barta
a Bela Komjathv. Tento upozorňoval stranu.
že jest ze zásady stranou ústavní a proto jest
povinna míti v úctě zákony i ústavu a hájiti
parlamentarismus. Podstata parlamentarismu zá-
leží v tom, že vůle většiny má nabyti platnosti.
Úkolem strany neodvislosti jest, zameziti pře-
svědčivými důvody, aby se do veřejného života
nevkrádaly chyby a nezákonnosti, nikoli však
parlamentarismus znemožňovati. Tvrdí li se o Ti-
szovi, že jest nástrojem Vídně a že chce
v Uhrách provesti vůli Rakouska, pak jest třeba
volati kabinet k odpovědnosti v parlamenté.
»Jsme nyní v parlamentě v menšině — dodal
Komjathy — proto, chceme-li své názory pro-
jeviti způsobem imponujícím, zbývá jediná cesta:
složme mandáty.« Řeč Komjathova neměla však
žádoucího úspěchu a přijata resoluce, hlásající
rozhodnou opposici. Orgán strany neodvislosti,
»Egyetertes«, vyvrací současně pověsť, jakoby
košutovci chtěli přistoupiti ihned k obstrukci
Toho smyslu prý resoluce nemá. Taktéž jest
prý nesprávno, že košutovci půjdou ve svě
opposici svorně s ostatními opposičními stranami.
O koalici všech opposičných stran není prý
zatím řeči.
Barta
Bela Komjathv
Komjathův
Pešť
Vídeň
Uhry
Rakousko
17
article
Ze Lvova, 21. října. (Bída v halič-
ském školství.) Ruský paedagogický list
»Učitel« sebral zprávy o stavu haličského ná-
rodního školství dle posledních úřadních výkazů,
aby ukázal, jak haličské je vůbec pozadu za
školstvím jiných korunních zemí, zvláště pak,
jak ruské národní školy v Haliči jsou dosud za-
nedbávány u porovnání se školami polskými.
Nejsmutnější zjev v haličském školství jest ten,
že v Haliči jest dosud 1591 obec s 979.835
obyvateli, pro něž není zřízena žádná
národní škola, takže děti z těchto
obcí nemohou vůbec žádnou školu
navštěvovati. Z obcí těch připadá 882
s 572.631 obyvateli na ruskou část Haliče, 709
obcí se 407.204 obyvateli na polské kraje. Jest
tedy ruských obcí, jež nemají školy, 569 proti
44 polských obcí. O mládež polskou jest tedy
v Haliči přece lépe postaráno, než o ruskou.
Roku 1900 bylo v Haliči 8134 učitelů a uči-
telek, z nichž bylo Rusů 1803, Poláků 6197,
tedy v procentech Rusů 22%. Poláků 78%, č
poměr obyvatelstva ruského k polskému má se
jako 42: 45. Rusové mají tedy nejen poměrně
méně škol než Poláci, ale nad to dosazují se na
ruské skoly za učitele Poláci.
Z Terstu, 22. října. (Vlašská univer-
sita.) Vlašský poslanecký klub měl
včera schůzi za předsednictví poslance Malfatta.
Rus
Polák
Malfatt
Lvov
Halič
Terst
18
article
Jednáno o ministerském nařízení ze dne 22.
záři, jímž zřízena zatímná právnická fakulta
vlašská v Inšpruku a o zákaze vlašských před-
nášek na německé universitě inšprucké. Po del-
ším rozhovoru ustanoveno zaslati ministerstvu
vyučování telegraficky protest se žádostí,
aby se dbalo zatímných práv Vlachů na medi-
cinské a filosofické fakultě inšprucké. Dr. Körber
jako ministr vnitra vyzván, aby dbal osobní bez-
pečnosti Vlachů, ohrožených od inšpruckých
Němců. Podrobný pamětní apis o věcech inšpru
ckých bude vypracován a odevzdán dru. Kör-
brovi zvláštní poslaneckou deputací.
Ze Záhřeba, 20. října. (O behodní
průmyslové museum.) Dnes otevřeno
zde slavnostním způsobem obehodní a průmy-
slové museum za přítomnosti bána hraběte P-
jačeviče, zástupeů obchodních komor osecké,
V arobném prodcji
ranní číslo o sobě
odpolední .
nn
Vo úlislkách na venkovs-
rsnní čhlo. . . . . . . . sh
sdpolední
Insersty
latí se hotově vapře
ce ianriei a .
ran nschárjí ne tea rr árla lo
tiakárna a ezpedice , Náredhich Listo.
Bakoptsy se nevracejí
Vlach
doktor
Körber
Němec
P jačevič
Záhřeb
19
article
seňské, lublaňské, peštské a rěcké. Hosty uvítal
Janko Grahor, předseda záhřebské komory, jež
museum zřizuje. Současně zahájena v budově
musejní obchodní a průmyslová výstava.
Janko Grahor
záhřebský komora
20
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 22. ríjna.
Vojenské manevry na Černé Hoře.
Kníže Nikola chtěl zkusiti bojovou způso-
bilost svého vojska a proto nařídil, aby byly
provedeny poměrně velké manevry, k nimž po-
voláno 10.000 mužů černohorské armády, jež
čítá celkem 50.000 mužů a 3 baterie. Manevry
se konaly od 3. do 6. října dle nov. počtu na.
území při jezeře Skaderském, mezi Rjekou Crae-
jeviča a vsí Biočem na Kučích. Manevry řld
starý vojvoda Plamenac, ministr vojenství, podl.
plánu dříve vypracovaného. U Podgorice přijel
na přehlídku vojska kníže Nikola se syny, ná-
sledníkem Danilem a kneževičem Mlirkem.
Ačkoli počasí bylo deštivé, manevry byly pro-
vedeny bravurně a dokázaly, že černohorský
vojín bude v moderné válce stejně výborný m,
jako býval ve válce horské.
Nikola
Praha
Černá hoře
Rjeka Crae
Podgorica
21
article
Keltoslovanská liga.
22
article
Prvé jmeniny careviče Alexěje Ni ko-
lajeviče byly v Paříži oslaveny, jak
jsme již sdělili, otevřením keltoslovanské
ligy, jež byla dávnou mýšlenkou předsedy
Slovanského spolku moskevského, p. Čerepa.
Spiridoviče, jenž za tím účelem přijel do P'aříže
a myšlenku svou rychle uskutečnil. Ve výboru
této ligy zasedají předsedové lig: frankoitalské,
frankošpanělské, frankoirské a latinské, dále
náměstek předsedy parlamentu Gervile Réache
a mezi členy je mnoho vynikajlcích politiků fran-
couzských. Dne 18. října výbor byl přítomen
službám božím v ruském pravoslavném chrámě.
Ve 4 hod. odpoledne následovalo slavné zahá-
jení ligy. Sály místností ligy byly přeplněny vy-
braným obecenstvem. Čerep Spiridovič vyložil
účel ligy: posilnění frankoruského spolku při-
bráním národů latinských, keltských a slovan-
ských, ochrana slovanských národností od vy-
hlazení, odhalování klevet a insinuací na Rusko.
Krásnou řeč svou Čerep Spiridovič zakončil pro-
voláním »urál« ruskému careviči následniku.
Místopředseda parlamentu odvětil jmenem svých
kollegů, (raneouzských politiků, že jsou stále
hotovi napomáhati, aby keltoslovanská liga do-
stála svému účelu.
Čerepa
Spiridovič
Réach
Paříž
Rusko
23
article
Sbírky na lidové školství na Rusl.
Z Petrohradu, 19. října. (Pův. dopis »N. L.«)
Dobré myšlenky kvasí často, aniž by docházely
průchodu a v určitém okamžiku teprve nepatrná
příčina způsobl, že propuknou. Myšlenka sbírek
ve prospěch lidového vyučování objevila se pod
různými tvary v ruské veřejnosti a pojednáno
o ní mnoha vynikajícími osobnostmi. Bylo pouze
třeba, by prostý rolník zaslal redakci časopisu
»Rus« svůj přispěvek 5 rublů, by tato myšlenka
náhle se zakořenila a aby z ní mocné hnutí
vzešlo. Časopis »Rus« ujal se myšlenky téa
výsledek je, že řada osob projevuje myšlence
této svoje sympatie a zasílá peněžité příspěvky.
Všichni Rusové, kteří měli přiležitost žít
na venkově v nejvzdálenějších místech od hlav-
ních měst ruských a stýkati se s našimi rolníky,
vědí dobře, jak málo náš lid je vzdělán a jak
temný jest duševní jeho obzor i ve věcech nej-
jednodušších. Nová myšlenka nalezá proto všude
nadšených a horlivých přivrženců.
Rus
Petrohrad
Rus
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 22. října.
5— (Kronika.) Náš bysíroumný soudru
sděloval onehdy své dojmy z objíždky letošních
uměleckých výstav obrazů. Shrnul svůj po-
všechný dojem zcela výrazně.
— Naše stoleti nezasluhuje jen známého
přivlastku, že je »psavé«, ale i druhého k tomu
je stejnou měrou i — » malovavé« . . . Sou
hlasí úplně s názorem dnes už zobecnělým.
Říká se s výčitkou: dnes také už maluje
— skaždý«, jako už také píše »každý«. Oko
nosti to tak přivodily. Leckdo, jenž dle oblíbe
ného rčení má »nos mezi očima«, »plele se také
do literatury«, anebo chce slouti »umělcem«.
A výtka má hrot obrácený proti »moru pro-
slřednosti« v umění a v literatuře. Pryč se vší
»prostředností«
Zkuste však, obrátit koberec na ruby!
Všimněte si průměrného obrazu z výstavy
Žádný genij ho nemaloval, ani vynikajíel talent.
Nepřináší nic nového ani barvou ani myšlenkou.
A přece je pěkný obrázek ! Je v něm něco, ně-
jaké překonání hmoty duchem, je nálada,je
idea, je síla! Jisto je, kdyby obraz, jaký jest,
byl někdo namaloval před sty lety, měl by dnes
proslulé jméno. Dnes si jména nikdo nepo-
všimne, kráčite na výstavě lhostejně kolem.
Praha
25
article
Jate znalci, víte: takových maliřů je sta, tisíce . .
Překrásně !
Ale co dokazuje těch sto a tisíe »prostřed-
ních« umělců? Nejsou ti právě důkazem, že se
umění — rozšířilo? že vznět a schopnost, jež
kdysi bývaly majetkem jen nejřidčích jedineů
dnes už přešly v majetek hustých řad, že uměn
proniklo a vykonalo tedy své — poslání
Otázka je totiž ta. Buďto je umění bez-
významná hříčka, anebo má pro život nějaký
víznam. Nevíme nie o určení světa a života.
Kdo neví, musí věřit. Věřime, pokrok a vzděla-
nost mají nějaký účel. Lidstvo kráčí za nějakým
cílem. A umění je prostředek vzdělanosti. C
následuje?
V zájmu rozvoje a pokroku je třeba, aby
ce uméní co nejvice — sířilo. Ne každá schop-
nost může být vynikajícím talentem, ne každý
talent geniem. Co není ani genius ani vynikajíeí
talent, je prostřednost, forma, jakou prostředek
vzdělanosti teprv přechází v majetek lidstva
Ať žije prostřednost!
26
article
Tak si představujeme postup vzdělanosti
Co vymohla kultura, přechází dědictvím věk
v majetek kruhů čím dále širších. I genius je
geniem pouze jedním směrem, v jednom oboru,
v ostatních je prostředním, snad podprostředním.
Dnes průměrný literát v Německu píše slohem
svižnějším, barvitějším, ohebnějším, než jakým
před sto lety vládl starý Goethe ! Průměrný no-
vinář pařížský ohání se dnes třpytavější fran-
činou, než jakou půl druhého věku na zad ge
niální Voltaire oslňoval současnost velikého Be-
dřicha.
A což platí li druhý případ? Snad všeck
kultura lidská je pouhá illuse. Život nemá
cíle, nemá smyslu! Jen chvíle požit ku
plati
Pak ovšem, třeba —— se pokořiti! Ať žije Jeho
Veličenstvo Lárpurlár! Cile vzdělanosti jsou
klam a mam. Umění má všechen účel a smysl
jen »v sobě«. A mor na vás i na všecku —
prostřednost!
Máte známého, který je osvědčený horlitel
pro povznesení návštěvy cizinců v Praze. Onehdy
bolestně si povzdechl.
— Je to kříž, provázet cizince po Praze
Kam se vrtneš s hostem, po ulici, v sadech,
v obchodech, místnostech veřejných, všude
samá němčina! Všude více němčin.
než češtiny! Aspoň ke sluchu ji více do-
letí. Naši krajané druhého jazyka mají proklatý
zvyk, s lyší se tak rádi, mluví všude tolik
nahlas. A naši naopak ! Krčí se, schovávaji.
všecko by nejraději vyřidili šeptem ! Na tram-
wayi, kdyby byl našich plný vůz, sotva vstoup
dvě tenounké Thusneldy a začnou vyměňovat
názory o loňském sněhu, parádně, povýšeným
hlasem, rozumí se, hned celý vagon zatají dech
a natáhne ouško! Pak ukazujte cizincům —
českou Prahu!
Úkaz vám neušel, je obecně známý. Take
vysvětlení už jsme si upravili.
Goethe
Voltaire
Lárpurlár
Německo
Praha
veliký Be
27
article
— Naši krajané druhého jazyka jsou jin
krev, jiný temperament, jsou výbojnější ! Snad
i — drzejší !.
Možná, v některých případech ! Ale přihléd-
něte blíže. Většina případů jsou zcela slušní lidé.
způsobné dámy, usedlí pánové! Ani jim nepři
padá myslit na výboj! Myslí na sebe, na svou
zábavu, na své záležitosti. Mluví nahlas, protože
jsou zvyklí. Mluví tak vždy, těší je tak mluvi
Rádi se slyší, jak podotkl správně vlaste-
nec horlitel.
Pozoruhodný moment! Uměním se buda
záliba, vypěstuje se cvikem, vychováním. Také
uměním jazyka. Rád se slyší, kdo se naučii
pěkně vládnout slovem, pěkně zacházet s hl
sem, příjemně obracet řeč. Naši krajané od ma.
lička tak uvykli. V rodině, ve škole, ve spo
lečnosti, všude jim vštěpován ten pěkný smysl.
vypěstována u nich záliba v lahodném slově. Je
to dědictví kultury. S pokolení na pokolení pře
šlo, vtělilo se společnosti. Společnost má radost
že pěkně mluví a záliba zvyšuje náladu. Av
dobré náladě mluví se — nahlas.
A naše společnost ? Také to chodí někdy
nahlas. Ale uslyšíte podivné věcil
— Dou pryč ! Nedělaj si ze mně lekraci ! ..
obrací se elegánek z tak zvané »krémy« k dam-
skému protějšku na pohled velmi distinguovane
ubraném.
28
article
— To se wajs. . . Když jste takový —
cimprlich! . . . nezůstává elegántní protějšek
dlužen na to. A tónem, že byste si rádi zaepal
uši ! Než taková » hlasitost«, raději šeptem !
Báječné, jakými »obraty« se šperkuje prů-
měrná konversace valných kruhů naší společ-
nosti. Platí heslo: jenom ne »nuceně« ! Žádný
»škrob !« Je příznakem poměrů : způsobný tón,
volený výraz, pěkná řeč bylo by »nucené«.A
bylo by! Kdo záhy neuvykl, musí se nutit a co
je nucené, nebudí zálibu, ani náladu. Náš člověk
nemá výchovou vypěstěně záliby pěkně mluvit
nemá zásobu pěkných obratů, nemluví snadně
neslyší se rád a následky — jsou příro-
zeny. A nejde jen o tak zvanou nenáviděnou
»kremu«, výkvět nejpovrchnějšího měšťáctví. Jsou
jiné vrstvy, intelligentnější a není tam lépe. Ve
společnnati samých »nositelů vzdělanosti«, lite-
rátů, uměleů, všelikého druhu odborných vědco
a prostředníků kultury shledáte nezvyklost lep-
šího výrazu, nedostatek zásob, zápas o vhodné
slovo a nechuť k lepší snaze, úžasné! Prů-
měrný, nepatrný člen sousední jinojazyčné spo-
lečnosti mluví dokonalejší formou, snadnějia
Iahodněji, než u nás — vyhlášený řečník.
Rozdily — v dědictví kulturyl
Máme co doháněti. Měli bychom si býti
toho vědomi, hospodařiti samostatně. Rozdil
majetku ukládal by zvláštní pravidla životo-
správy.
Kde jsou jaké stopy anahy, čelící takovým
směrem?
29
article
Jindy aspoň umění, krásné písemnictví, di-
vadlo platily za školu pěkného výrazu. Tenkrát,
v době klidného vývoje ustalovaly se jiným
národům formy společenského života, »rodila se
zásoba obratů, shromažďovalo se »dědictví ja-
zyka«. My v těch blahých časech byli jsme se
svým »vývojem« ještě na houbách. A dnes t
jde do tuhého. Tisk, literatura všeho druhu,
štvány parou, elektřinou a bičem konkurence,
nemají už dechu ani času, obírati se tříbením,
hlazením svěřeného jim duchovního nástroje.
Odkud má živá národní mluva, odku
mluva společnosti všech tříd a vrstev, odku
má čerpati svoje dědictví kultu ry?
Doba přinesla naturalism.
Mluví se na jevišti, píše v belletrii, jako
se mluví — ve skutečnosti. Divadlo čerpá ze
života a je li život hrubý a divadlo školou ži-
vota, vyměňují škola i život navzájem jen své
— hrubé formyl
divadlo škola ž
30
article
Umění, vymoženost kultury ! Lidsi
osvojuje vymoženosti. Potkali jste pekař-
ského učedníka s nůší na zádech, hvízdal
si arii z — Lohengrina. Jaký pokrok
Přeneste si chlapíka v duchu o dvě tisíciletí na
zad! Starověká hudba obeházela se pouhým
rythmem a nevím jak prostomyslnou řadou
tónů ! Co si dnes hvízdá poslední uličník, bylo
by tehdy platilo za projev olympský!
Přijímáme dědictví kultury a podáváme je
rozmnožené dále. Velcí, malí, nadaní i bezvý-
znamní, trpaslíci ducha i géniové, všichni jame
nosiči a podavači dědietví. Každý přijímáme
kulturu svým způsobem a schopností. Na tržišti
městečka v Omaze či v Orinoku potkal cesto-
vatel rudocha v kostýmu domorodém, poloada-
mitském, ale pyšně si vyšlapujícího s moderní
městskou — kravatou kolem krku. Indiánský
vkus, ale vymoženost pařížská. Hlavním nástro-
jem kultury je ovšem jazy k. A protože život
je organický, kolik jazyků, tolik — organismů
kultury. Dle stavu jazyka soudíme, na s t u pen
kultury národa.
Omaha
31
article
— Jak to mluvíš! upozorňuje vzdělaný
otec, vychovatel, učitel mladého dědice kultury
a probouzí v něm jazykovou schopnost.
Synek učí se záhy rozeznávati odstíny vý-
razu, měřiti vztahy slova a smyslu, ceniti la-
hodnost zvuku a fráze. Dědictví kultury kus za
kusem ukládá se do pružných stěn mladého
mozku. Živý příklad je nejmocnější kulturní
prostředek. Jak to vypadá s živým příkladem
jazyka v našich rodinách, školách, ve společ-
nosti, v divadle, ve všech vrstvách a odborech,
třídách a stavechi ?
V retorikách kulturních jazyků věnována
je zvláštní kapitola »zlozvuku«. Příklady uvádí
žáku na paměť, čeho v zájmu lahody jazykové
třeba se vystříhati. Nevíte, je-li na našich školách
povinnou Durdíkova »nauka o výslovnosti ?«
Jisto je, že by se dalo nanésti spousty příkladů
nechutného výrazu, zlozvuku a neúpravnosti, na
doklad, jak málo dosud je vyvinuta kultura
jazyka. A to nejen ze společenského života, ale
z projevů nejslavnostnějších a ze samé — krásné
literatury.
A jazyk je ciferníkem — ostatní kultury!
Pravda, vnější úpravnost nedá ještě obsah
Není však kultura dílo harmonické? Nepo-
stupuje zároveň všemi směry? Úprava vnější,
nedokonalá, není li to známka, že to i s obsahem
vázne? Kulturní otec, vychovatel, učitel, nevolá
svého svěřence jen jazykově k pořádku! Učí
ho míti v ošklivosti nejen nechutné slovo, ale
i nechutný čin, učí jej zároveň rozeznávati zlo.
i dobro, pravdu i lež. Estetika je kulturně ne-
rozlučna od mravouky. Je odpovědí na otázku
po kulturním stupni národa, kolik má oteů, vy-
Durdíkův
Nepa