2
masthead
V Praze, ve středu dne 25. září.
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlídka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Jmenování.
Z Vídně, 25. září. Dr. Rudolf Heřman
z Herrnrittu, místotajemník v minister-
stvu vyučování, rodák táborský, jmenován
byl mimořádným professorem rakouského
státního práva a nauky o správě na kon
sulární akademii.
Všeněmecké cíle.
Z Vídně, 25. září. Posl. Iro mluvil
v neděli ke svým voličům v Žandově
Jeho řeč jest nadmíru pozoruhod-
nou, protože v ní způsobem zcela nepo-
krytým a nebývalým pověděl jasně pro-
gram svůj a svých politický ch
přátel. Kompromiss ve velkostatkářské
kurii zavrhl, pravě, že byl toliko způsoben
bledým strachem před Všeněmci. Vyslovil
se také proti dvoudílnosti králov-
ství českého, která by prý byla zniče-
ním Němců. Charakter všeněmeckého hnutí
jest germanisace. Slyšte to, pane
doktore Körbre! Ba posl. Iro šel ještě
dále a pravil: »Konečným cílem naší poli-
tiky není rozdělení české země, která dříve
náležela k německému buntu, nýbrž po od-
dělení Haliče, Bukoviny a Dalmacie po-
němčení zastupitelstev všech
zemí jako podmínka pro další německou
politiku.«
doktor
Heřman
Posl
Němec
Körbre
Vídeň
Herrnritta
Žandov
Halič
Bukovina
Dalmacie
6
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 25. září. (C.-B.) Obecní rada
zmocnila purkmistra, aby uvítal německý
prapor jmenem města Vídně.
Z Paříže, 24. září. (C.-B.) Zpráva, že
má býti generál Florentin jmenován
velkokancléřem čestné legie, potvrzuje se
s dodatkem, že generál Davoust podal
ze zdravotních příčin demissi. Se strany na-
dpolední vydánr.
cionalistické se naproti tomu tvrdí, že ge-
nerál Davoust odstupuje z jiné příčiny:
zamítl prý četná vyznamenání a propůjčení
řádů, navržená ministry Decraisema
Lanessanem.
Z Buffala, 24. září. (C.-B.) V prů-
běhu procesu Čolgošova vyvozoval obhájce
na základě výpovědí lékaře dra. Manna,
že nález při autopsii mrtvoly presidenta
Mac Kinleye byl neobyčejný, protože
Mac Kinley byl sesláblý následkem přepra-
cování. To prý nepochybně přispělo ke ka-
tastrofě, jinak bylo by se prý lékařskému
umění podařilo presidenta zachrániti. Jiní
svědkové opakovali známé už věci.
Florentin
Davoust
Mac
Mac Kinley
Vídeň
Paříž
Buffalo
7
article
Loupežné přepadnutí v Litovli,
Loupežné přepadnutí v Litovli,
výpravou německých měst severomoravských za
vůdcovství celé řady poslanců a purkmistrů
pořádanou, jest zase jednou zdrcujícím svěde-
ctvím maloasijských poměrů, panujících v tomto
právním státě, v samém středu Evropy, pra-
máteře kultury položeném. Jenom v Anatolii a
jenom proti Arménům jest něco podobného
možno, co se v neděli událo v Litovli, jinde
stranou k západu na počátku XX. věku zase už jen
a jen v Rakousku. Představme si jen zřetelně
celou ohromnost přihody. Městečko o 4000
obyvatelích přepadeno výpravou 8000 zbabělých
ničemů, ozbrojených klacky, spustošeno, mnoho
obyvatel zraněno, namnoze brutálním, vždy pak
zbabělým způsobem, klid celého jednoho dne,
k tomu svátečního zničen; právní vědomía
jistota veřejné bezpečnosti u celého množství
lidí hluboce pokořena touto bezpříkladnou zvůlí.
Celá výprava podniknuta za příprav, po
celé týdny chystaných, nikoho, kdo v zemi po-
volán jest ku střežení veřejných zájmů práv-
ních a komu v městě samém uloženo, aby bděl
nad jich zachováním, nemohlo býti tajno, oč
se v Litovli jedná, neboť německý tisk v Brně,
Armén
Litovel
Evropa
Anatólie
Rakousko
Brno
8
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
přijímá administracs
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Praha
9
article
Olomouci a místní německo-nacionální plátky
v německých hnízdech na Moravě mluvily na-
prosto srozumitelnou řečí, výbory spolků něme-
ckých uveřejňovaly provolání k členstvu obraty,
zcela srozumitelně naznačujícími, že se jedná o
to, aby litovelským Čechům byl
dán výprask za to, že při posled-
ních volbách obecních zvítězili.
Přes to vše nebylo ani prstem hnuto k od-
vrácení této kolosální zpupnosti, kterouž zase
jednou Němcům poskytnuta příležitost, ukázati,
co všechno smějí si v zemích koruny české
dovoliti, čeho odvážiti, aniž by jim bylo vlásku
na hlavě zkřiveno. Olomoucký »Pozor« vytýká
litovelským Čechům, že sami podceňovali veli-
kost toho, co jim hrozí a že pohrdlivě připou-
štěli možnost příchodu nejvýše několika set
Němců, s nimiž troufají si brzy býti hotovi.
Avšak — tážeme se — došlo to tak daleko,
že jest dnes občanům zůstaveno, aby sami pe-
čovali o bezpečnost své osoby a majetku?
Čecho
Němec
Olomouc
Morava
spolek nout
10
article
Vždyť je to přece povinností úřadů, k tomu
dosazených, a proto jsou přece příslušníkya
poplatníky státu vládnoucího nákladnou exeku-
tivou! V jižnějších krajinách Maroka a Alžíru
jest snad možno, že tu a tam nějaký beduinský
kmen vytáhne na sousední oasu, aby pomstil
nějaký pych, ale uprostřed Evropy?!! Víme
dobře, že by číslo toto nedostalo se do rukou
čtenářstva, kdybychom námět tento rozvedli až
do jeho konsekvencí, zůstavujeme snadnou
práci tuto čtenářům našim samým! Proto však
přece myslíme, že jest nejpřednější a nejnalé-
havější povinností vůdců českého národa na
Moravě, aby bezpříkladnou tuto zpupnost, tento
výboj německého chtíče mstivého na českém
těle nenechali bez příslušné odvety. Bylo-li již
promeškáno užití zákona ku zabránění hromad-
ného zločinu v Litovli, musí býti užito všeho
vlivu, jímž říšští a zemští poslanci čeští na
Moravě vládnou u příslušných míst, aby bylo
Maroko
Evropa
Morava
Litovel
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Důvěrná sdělení vlaštovičky.
Francouzsky napsal Ivonne des Varennes. Přeložil
Václav Kursa.
Byla jsem velmi mladičká, když se mi při-
hodilo, o čem tu, milá družinko, budu vypra-
vovati; avšak jsou to události, jež roznítí ob-
raznost u vysoké míře, takže vtisknou se do
duše, aby nikdy více odtuď nevymizely.
Dle toho, co jsem se dověděla od svého
otce, narodila jsem se jednoho dne v onom
měsíci jarních květů, jejž nazýváme májem, kdy
pod hvězdným nebem vane vlahý větřík, jehož
křídla jakoby nesla vůní snů. Bylo to v prvních
svitech zory; bloudivé obláčky pluly klidně po
nekonečném blankytu, v němž se brzy rozplý-
valy. Veselé slunko zahrálo zemi své ranní do-
staveníčko, když vzduch plnil se opojným
pachy, které vystupovaly ze zvonků lesních
konvalií. Tisíce krůpějí rosy spadávalo s kalíšků
a korunek květin. Na stromech prodírala se
dmavá poupata korou a svěží zeleň proplétala
stromoví jako lahodná opona.
Moje matka zdála se býti celá šťastnou.
Říkala, že dobrotivé víly zajisté bdí na pokra,
hnízda. Jakoby sladce pohnuta tímto dojmem
vystýlala nám lůžko měkce prachem a hebkým
pírky; zbudovala též ochranný násep jak proti
útokům okřídlených dravců, tak i proti poku-
sům kluků, kteří by nás obě, mou blíženku
mne, byli rádi k zděšení našich rodičů uloupili.
A co by asi byli mohli s námi udělati? Vždy
byly pro můj rozoumek tajemstvím ty zlé pudy
jimiž jsou hoši pobádáni, aby uškodili ptáčát-
kům ubohým a pevně jsem věřila, že dobrý
bůh neopomene je za to potrestati.
Naše zobáčky neustávaly pisklati hladem,
snad nenasytným; neboť naše máti do únavy
se namáhala zásobovati nás červíky a mou-
chami. Avšak na jejích neustálých výpravách
zachvátilo ji nějaké nebezpečí, za to jsme měli.
Kursa
12
article
Již třetí den nevracela se domů. Tatíček
přicházel sám; srdce mu tlouklo silně. Nemohli
jsme naprosto se domysliti, jaké drama se ode-
hrálo v bezmezných sférách oblohy. Bylo to
za láskyplného řízení otcova, že jsme se poku-
sily k prvním letům, avšak neštěstí šlo v pa-
tách za námi. Jednoho dne zlomila si sestra
křidélko a spadla jako mrtvé tělo zrovna poblíž
obydleného domu. Děsivá kočka vrhla se na
bezbrannou kořist. Marně jsme se pokoušeli
můj otec a já, zastrašiti netvora pronikavými,
úzkostnými výkřiky: moje nešťastná sestra byla
ztracena.
Pochopíš lehce, že návrat do hnízda byl
žalostný. Abychom opustili místo, kde nás osud
tak těžce stihl, uspíšil otec obyčejnou dobu
stěhování a my odlétli jsme s napjatými křídly
do krajin lepších. Cestou bychom se byli má-
lem stali obětí vražedného ohně střelců. Ko-
nečně dorazili jsme do Smyrny. Papínek mi
zbudoval slušné obydlí pod římsou, kariatydami
nesenou. Potom odletěl v čele hejna sester
našich, které přicházející zimou nuceny, pustily
se ještě dále.
Tatíček
ko
Smyrna
13
article
Mezi kariatydami na domě otvíralo se okno
světnice, již obývala mladá dívka. Kdysi pod-
lehnuvši zvědavosti, vešla jsem tam: dívka zpí-
vala, provázejíc se mandolinou. Dala jsem se
tak uchvátiti poslechem, že mne umělkyně
mohla vzíti svými hedvábnými ručkami, aniž mi
napadlo se plašiti. Bylo by to bývalo trochu
nevděku ode mne; vždyť ona mi nechtěla ublí-
žiti. Naopak, stala jsem se jí předmětem nej-
něžnějších laskavostí.
»Ptáčku, bohem žehnaný,« mluvila ke mně
nová přítelkyně, »tvoje přítomnost přináší srdci
mému trochu ukonejšení. O, že nejsem, jako
ty, opatřena modravými křidélky, abych prolétla
průhledné prostory nebes a zanesla daleko, tuze
daleko svou zarmoucenou duši, abych dostala
se až do končin, kde bych nalezla paprsek na
děje, jenž schází mé zlomené bytosti! Zůstaň
bůh
14
article
se mnou, spanilá laštovinko, budu tě míti ráda
a svěřím ti svůj bol; snad bys mne ty mohla
potěšiti. Svoluješ?«
Přijala jsem úlohu důvěrnice s mnohem
menší vlažností, než by se myslilo. Obveselo-
vala jsem dívku, jak nejlépe jsem mohla. Byvši
vychována ve škole utrpení, měla jsem práci
snadnou: neboť jen trpitel může se státi těši-
telem.
Již po několik měsíců dlela jsem u své
líbezné ochraňkyně. Tu jednoho zlořečeného
dne, když dostala zlý dopis od svého snou-
bence, shlédla jsem spanilý obličej její zsinati.
Ohyzdná smrt s kosou — tatáž, která posekává
vlaštovičky — prorazila jí čelo. Malý otvor se
tam udělal, jímž uprchla její bílá dušička, za-
nechavši na jejích ústech úsměv. Než usnula
na věky, mohlalještě sděliti mi závěťlsvého srdce.
»S bohem, vlaštovičko, vyřiď měmu snou-
benci, že posledním mým slovem jest jmeno
jeho. Umírám, protože jsem jej příliš milovala.
Kéž bys byla šťastnější než já, a lásce neotví-
rala nikdy srdce svého!« — To bylo vše; ne-
měla jsem žádné přítelkyně více.
Účastnila jsem se pohřbu, obletujíc bílé
máry, na nichž dřímala rusá panna, pro niž
jsem tolik lásky měla. Potom, davši poslední
pozdrav, odletěla jsem k snoubenci, abych vy-
konala své truchlé poslání.
Avšak on bez rozčilení vyslechl osudnou
zprávu ... Se srdcem krvácejícím dala jsem se
na zpětnou cestu do Čech, kde milenci jsou
mnohem soucitnější, a tobě, drahé stvořen íčko,
která mne miluješ a chtěla's vyslechnouti mě
vypravování, svěřuji tento tesklivý příběh, který
smutkem obestírá duši mou. Budiž ti příkla dem.
Takto ke mně mluvila milostná vlaštovička
loni v létě za poledního olověného vedra, když
jsem odpočívala, dumajíc u paty velké olše, na
jejíchž větvích moje ušlechtilá vypravovatelka
sedíc se udržovala.
Obveset
Čechy