1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v sobotu 15. února 1913.
Praha
4
article
Naranníavečerní listy
předplácí se
v Praze v administraci:
za měslc. . . . . . 2 K —h
sa čtvrt lota . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou:
na měsic. . . . . . 2 K
na čtvrt lota . . . . 7 K 62k
ve filiálkácht
aa měslo . . . . . 2 K 80
Poštont
dla měsle,
sa čtvrt leta : . . . K 50
s dvojí zásílkou
aa měsle
na čtvrt leta . . . K S0
ještě o petrohradském poslán
prince Hohenloha.
Za významným projevem „Fremden-
blattu“, v němž zahraniční úřad opatrně
napověděl, jak si přejí ve Vídni, aby se po-
hlíželo na výsledky důvěrného poslání
prince Hchenloha ke dvoru ruskému, do-
stavují se neméně zajímavé posudky,
nichž lze celkem říci, že zachovávají zdr-
želivost diktovanou nejen mezinárodními
poměry nynějšími, nýbrž i zkušenostmi ne-
dávné doby o cílech politiky obou velmocí.
jejichž zájem o věci balkánské byl vždy
velice čilý. Z vídeňských významnějších li-
stů pouze „Zeit“ vyčetl z onoho projevu.
že poslání toto selhalo a zůstalo neplod-
ným a názor svůj odůvodňuje tím, že samy
vládní listy upozorňovaly nápadně slav-
nostně na chystanou cestu do Petrohradu,
kdežto nyní pouze konstatují, že přátel-
ské styky mezi oběma dvory nejsou zka-
leny, jakoby po té stránce bylo hrozilo ja-
kési nebezpečí, kteréž princ Hohenlohe
šťastně odvrátil, kdežto prý politické sty-
ky obou států zůstaly nezměněny. Napro-
sto pak pomíjí mlčením tvrzení, že udá-
losti posledních několika měsíců učinily
dávné soupeření bezpředmětným, kdyžtě
Balkán již náleží neodvislým národům bal-
kánským a takto zanikly prameny dřívěj-
ších neshod.
Vzpomene-li se však, jaké potíže ve
vzájemných stycích mezi oběma státy pa-
novaly v době anekční i později, a jak teh-
dy přestaly i přátelské styky dvorské.
nelze přece jen nepozorovati vážný rozdíl,
jenž zatím nadešel.
Hohenloha
Hchenloha
Hohenlohe
Praha
Vídeň
Petrohrad
Balkán
5
article
Jest ovšem přirozeno, že přátelské
styky kruhů dvorních samy o sobě nejsou
již také důkazem sblížení politického, kte-
réž může býti a bývá výslednicí souboru
činnosti všech státních činitelů a zájmů je-
Tu ovšem na ten čas není ještě možno
oddati se přílišnému optimismu, ale ješt
větší chybou by bylo, upadnouti do kraj-
nosti druhé.
Dnes již jsou známy dojmy, jaké po-
slání prince Hohenloha i projev orgánu
blízkého zahraničního úřadu učinily na
ostatní veřejnost a právě z kruhů trojdo-
hodových ozývá se uspokojení z tohoto
poslání. Rovněž vládní petrohradská „Ros-
sija“ nikterak se netají uspokojením, jakéž
vzbudil projev vídeňského orgánu zahra-
ničného, dodávajíc, že i politický program
Ruska tkví v hlubokém přesvědčení, že
balkánský poloostrov musí býti ovládán
balkánskými státy a budou-li tyto zásady
všeobecně uznány a uskutečňovány při
rozhodování o vzniklých politických otáz-
kách, že samy sebou odpadnou příčiny ke
třenicím mezi Ruskem a Rakousko-Uher-
skem. „Rossija“ pak ubezpečuje, jak upřím-
ně bude Rusko usilovati, aby program
„Balkán Balkáncům“ byl uskutečněn, jež-
to plyne i z historického poslání jeho.
Mimořádné pozornosti však zasluhuje
i domněle „petrohradský výklad o poslá-
ní prince Hohenloha, jejž uveřejňuje „Berl.
Tagbl.“ a jehož jednotlivé passáže, jak nám
bylo z Vídně potvrzeno, souhlasí takřka
doslova s tím, co se o věci rozpráví v tam-
ních zasvěcených kruzích. Dle toho vzniklo
poslání prince Hohenloha z přání osvědčiti
mírumilovnost Rakousko-Uherska a ozna-
čiti současně meze, až kam sahá jeho
ochota prospěti zachování míru. Princ byl
v Carském Sělu příjat neobyčejně laskavě.
jich.
Balkánec
Hohenloha
Berl
Rusko
Rakousko
Uhry
Balkán
Vídeň
RakouskoUhersko
6
article
ale přece jen za rozmluv s carem o nej-
důležitějších částech balkánské otázky vy-
skytly se tak nápadné odchylky v názo-
rech, že jednotlivé hlasy vídeňských časo-
pisů, z nichž vyznívá zklamání, musí býli
označeny za oprávněné. Ubezpečuje-li se,
že za rozprav mezi správcem ruského mi-
nisterstva vnějšího a rakouským zástup-
cem se objevila jakásí shoda skorem ve
všech otázkách a že nenaskytují se nijaké
tak veliké diference, aby se nedaly diplo-
maticky odkliditi, odpovídá to snad růžo-
vému optimismu kolísavé politiky ruské,
ale na Míčovém náměstí ve Vídní ví se
velmi dobře, jak o takovém názoru souditi.
Zde (v Petrohradě) v mnoha věcech cho-
vají přímo protichůdné názory — názorům
vídeňským. Těžisko názorů spočívá v otáz-
ce albánské. Rakousko tu přesně prohlá-
silo, jak daleko může povoliti v otázkách,
při nichž jde o jeho životní zájmy. Zde se
má toto hledisko za neoprávněné a ubez-
pečuje se, že možno přivtěliti k autonomní
Albánii pouze ony kmeny, které jsou
opravdu albánské. Toto stanovisko ukazu-
je, nehledě ani k budoucnosti Skadru, jež
tu chtějí dopřáti Černé Hoře, jak názory
se rozcházejí.
míčový náměstí
Vídeň
Petrohrad
Rakousko
Albánie
7
article
Právě tak se to má i votázee
odzbrojení (demobilisace). Z rozho-
vorů, jež měl v té příčině prin
Hohenlohe s carem, musil na-
býti dojmu, že tu na demobili-
saci na jižních hranicích, tedy
vůči Srbsku, více záleží, než na
demobilisaci na hranicích ru-
ských. Rakousko by naopakv
zásadě ničeho nenamítalo, od-
dáliti poněkud své vojsko o
hranic haličsko-ruských, bu-
de-li Rusko předcházelti do
brým příkladem. O demobili-
sacivšaknasrbskýchhranicí ch
nechcle ničehlo věděti. Obactyto
uvedené rozpory ukazujtí, že
zde v Petrohradě stano váli
zcela určité podmínky, jež
jsou v odporu s rakouským ná-
zorem. Přesně vzato, mchlo by se míti
za to, že poslání prince Hohenloha zíro-
skotalo, přihlíží-li se pouze k výsledku v
nejdůležitějších praktických otázkách; ale
nutno připustiti, že takovýto pešimism ne-
odpovídá názoru zdejších diplomatických
kruhů. A skutečně mělo poslání také po-
těšitelný výsledek: prine Hohenlohe zde
nabyl pevného přesvědčení, že car smýsl
naprosto mírumilovně a že má na mysli
vše spíše než válku. Proto mohl prine ve
smyslu svého poslání ubezpečiti v Petro-
hradě, že Rakousko jest právě tak míru-
milovné jako Rusko, a rovněž tak jako
Rusko na válku nepomýšlí. A to jest i vše-
cek positivní výsledek jeho mise,
Dle ruských diplomatů jest tím dán
podklad pro příští dohodu. Věc má však
přece jen háček: zde žádají, aby Rakousko
napřed počalo s demobilisací a v otázce
albánské přimklo ke slovanským přáním.
Hohenlohe
Ruska
Hohenloha
Srbsko
Rakousko
Petrohrad
Petra
Rusko
8
article
Nová válka na Balkáně.
Nová válka na Balkáně.
Zprávy z bojiště.
Srbská pomoc.
Balkán
9
article
Slk. Z Bělehradu, 14. února. (Zvl. tele
»Nár. Listů«.) Včera a dnes z bojišť vážněj-
ších zpráv nebylo. Jak u Skadru
tak u Drinopole připravují s
veliké útoky spojenýchu vojsk.
Bělehrad
Drinopol
10
article
Dělostřelectvo u Drinopole sesíleno novým
srbskými bateriemi, jež nedávno došlyz
Francie a byly zadrženy, ale přece propu-
štěny Rakouskem. V Niší byly ihned namon-
továny a zrychleným transportem dopraveny
k Drinopoli. Nosnost těchto děl činí 14 kilo-
metrů. Patrné již zejtra budou na bojišti
Srbsko bude míti nyní na bulharsko-tureckém
bojišti na 200 děl. Proslýchá se, že odešly
také dva pluky pěchoty.
M. Z Kolína n. R., 14. února. (Zvláštní
telegram »Nár. Listůc.) Berlinský telegram
»Köln. Ztg.« potvrzuje, že Srbsko na žádost
bulharskou poslalo vydatné posíly, zvláště
dělostřelecké k Drinopoli a Dimotice.
Z Bělehradu, 14. února. (»N. W. T.e)
Včerejší usnesení ministerské rady krále
neuspokojilo. Zavolal si Pašiče a řekl mu,
že Bulharsko nesmí býti necháno na holič-
kách. Bylo potom ustanaveno, že se k Dri-
nopoli pošlou děla a několik oddílů divise
doušbiece
na pomoc Bulharům.
Z Cařihradu, 14. února. (K. k.) Úřadně
uveřejněna byla tato zprávaz
bojiště: Včerejší den minulv
Drinopoli klidně. Naše výzvědné od-
díly na čataldžské linii jsou horlivě činny.
Nepřitel opevnil výšiny severovýchodně od
Akalanu a chce delostřelbou zabrániti
pohybům našich výzvědných oddílů. Jedn
z našich smíšených oddělení na levém křídle
postoupilo ze Surgunkeje ku předua
donutilo nepřítele, aby ustoupil k Ha-
radžjihí-Čifliku. U Bulajru neudálo
se nic důležitého.
Köln
Pašič
Bulhar
Drinopol
Francie
Rakousko
Srbsko
Kolín
Bělehrad
Bulharsko
Dri
Cařihrad
11
article
Ze Solšjc, 14. února. (K. k.) »Ag. tel.
bulg.« sděluje: Bombardování Drincpole trvá.
V některých čtvrtích města vypukly požárý.
Jeden turecký oddíl sběhl se
zbraněmi do táborabulharského.
Na ostatních bojištích minul včerejší den
klidně.
O vylodění Turků u Šárkeje sdělují se
tyfo podrobnosti: Za bitvy u Bulajru do-
pravilo tam 40 dopravních lodí a četné pla-
chetní lodi vojsko pod ochranou sedmi nebo
osii obrněnců a křižníků. Pak počalo vylo-
dování tureckého vojska. Bulhaři zahájili
palbu na Turky. Turecké válejč ne
lodi střilely nstavičně na Bul-
hary,avšak bezvýsledně. S praporů
bylo vyloděno. Turci zaujali posíci severo-
západně od Šarkeje. Odpoledne sevřelo bul-
harské vojsko boky nepřítele a donulilo jej
bodákovým útokem ustoupiti k moři. Za
bitvy pokusily se dopravní lodi dvakráte
přiblízlti ku pobřeží,byly však bulharským
dělostřelectvem donuceny opět se vrátiti.
Ztráty Turků byly značné. Na bojišti bylo
sebráno tisíce mrtvých. Turečtí zajatci o
96. pěšího pluku prohlásili, že vojsko, jež
mělo býti vyloděno, vstoupilo na lodi v Ca-
řihradě a minulo Ismid a Pandermu. Mnoho
vojínů před vyloděním prý sběhlo.
Turek
Bulhar
Pandermo
Solšjce
Ca
Aga
12
article
Skadar a Janina.
Skadar a Janina.
čs
Z Cařihradu, 14. února. (K. k.) »Tanine
ivrdí, že Skadar a Janina, které se
bohatýrsky hájí, udrži se pravděpodobně až
do skončení války. Tato města budou při
uzavírání míru sloužiti za objekty na vý-
měnu. Kdyby to mělo býti nemožno, musily
by se v otomanské Albanii udržovati ture-
cké porádky ve Skadru a Janině na znamení
otomanské svrchovanosti.
Slk. Z Bělehradu, 14. února. (Zvl. teleg
zpráva »Nár. Listů«.) Řekové u Janiny pry
požádali Srbsko o pomoc jedné divise. Srb-
sko svolilo přispěti půl divisí. Přes pomoe,
již skytá na všechny strany, má Srbsko
i k obhájení vlasti dostatele branných sil.
Janin
Řek
Srb
Skadar
Cařihrad
Albánie
Bělehrad
13
article
utvořivší z tak zvanýcl přespočetných pluké
jež do této doby nebyly povolány, dvě novo
divise.
Z Cetyně, 14. února. (Z úřadního čer-
nohorského pramene.) Včera a předevčíren
střílelo černohorské dělostřelectvo na pev-
nost Skadar-Tepe a na baterie postavené
v rovině skadarské. Turecké dělostřelectvo
slabě odpovídalo. Na celé linii dochází ku
bezvýznamným šarvátkám. Černohorci při-
pravují dopravu děl na. Bardaňclu. Srbsko-
černohorské oddělení, operující proti Brdici
zřizuje zákopy a očekává děla velkébo ka-
libru, aby mohlo postoupiti proti Brdici-
Turecké ztráty na Bardaňolu byly z velke
protože Turci, když zíratili prvé posice na
Bardaňolu, pokusili se — tříkráte protiúto-
kem — se jich opět zmoeniti.
Z Cetyně, 14. února. Černohorská armáda
pálí stále na Skadar, tvrze a polní posice
před městem. Jižněod Skadaru opevňiují se
spojenci. Nová polní děla budou operovat
proti Brdici. Dehně dopravování jsou sem
četní ranění.
Černohorec
Turek
Cetyně
Skadar
Tep
14
article
O úmluvách spojenců.
Sl-k. Z Bělehradu, 14. února. (Zví, teleg
zpráva »N. L.e) Zprávy německých kore-
spondencí ze Sofije, že prodloužení války
dle přesvědčení bulharských vládních
kruhů nemůže míti vlivu na obsah původ-
ních úmluv, považují se tu za zlomyslné
výmysly, nebo za pouliční famu. Pravdou
jest, že při každé změně válečné situace,
neodpovídající předpokladům smlouvy, do-
šlo mezi vládami k výměně hledisek
potvrzení těchto změn; diskretnost, s jakou
stvořen spolek, dráždí ovšem domácí i cizí
veřejnost k provokačním výmyslům, které
zůstanou bezúspěšny. Státníci druhu Pa-
siče, Gešov a Venizelosa nedají se vylá-
kati ze své uzavřenosti; mluviti v tomto
případě o svládních kruzícha, jest směšno.
Kabinety ponechaly svým šěfům úplně
volnou a nezodpovědnou ruku do poslední
chvile.
Pokusy o zneutralisování drinopolské čtvrtí.
Z Paříže, 14. února. (K. k.) »Agence
Havas« oznamuje ze Soflje: Vláda doporu-
čila vojenským úřadům, aby zkoušely, z da
ie možno zneutralisovati drino-
polskou čtvrt, jež slouužila by
pak za útočíště cizincům.
Z Paříže, 14. února. »Temps« uveřejňuje
nejspíše oficiosní telegram ze Solije, ve kte-
rém vykládá se stanovisko bulharské vládhy
v záležitosti volného odchodu cizinců z Prl-
nopole. V depeši se praví, že záležitost tato
je neobyčejně komplikovanou. Bez určitých
záruk velmocí nemohou Bulhaři splniti po-
žadavek volného odchodu cizinců, poněvadž
velké zájmy Bulharska jsou na vážkách.
V prvé řadě ide o ochranu mnoha tisíc bul-
harských rodin, které by jistě byly masakro-
vány, jakmile cizí konsulové by opustili mě-
sto. Také musí vláda dbát, aby mezi vychá-
zejícími cizinci nebyl žádný Turek.
Havas
Temps
Bulhar
Turek
Bělehrad
Paříž
Pearl
Bulharsko
15
article
Otázka konkordátu.
16
article
Sl-k. Z Bělehradu, 14. února. (Zvl. teleg
zpráva »Nár. Listů.«) Otázka konkordátu
příliš se podškrtává jako otázka dne. Jál
již z minulosti známo, její řešení nebude tak
snadným. Pokusy o uzavření konkordátu děly
se již za knížete Michala, kdy byl zpro-
středkovatelem mezi Vatikánem a Srbskem
biskup Štrossmajer; pak v roce 1896 při při-
ležitosti návštěvy krále Alexandra v Římě:
tehda ve Vatikáně myslilo se, že konkordát
bude jistě uzavřen. Pozoruhodno jest, že
srbská společnost, která jindy nepřála těmto
Michalus
Štrossmajer
Bělehrad
Vatikán
Řím
17
article
V drabném grodeji
ranní čislo o sobě . . za sb
večueni
. . . zas 4h
Va filialkách na venkova
ramni dislo . . . . . . . 10h
večerní . . . .
. 5b
lnoeráty
platí se hotové napřed
Přednlneent a inserty přilima
adnnistrace v Mrriahsko ul., l
Taon nachězeli se táž
rvdako, Ualrna a expediee
„Nárdních Lirsto
Bukoplsy se nevrasuit
Taon
Virginie
Mrriahsko ulice
Nárdne Lirsto Bukoplsa
18
article
snahám, dosud nijak neodporuje úmyslům
nynějšího ministra vyučování a kultu, Jova-
novíče.
(Viz poslední zprávy.)
Jov
19
article
Platí ještě v území království
a zemí na řišské radě zaston-
pených zákony?
Platí ještě v území království
a zemí na řišské radě zaston-
pených zákony?
V těchto dnech proběhla novinami zpráva, že
ci k. ministerstvo spravedlnosti zavádí ve
Slazsku svým výnosem ze dne 3. prosince 1912.
číslo 33.946/12 novou jazykovou praxi.
Výnosem tím ukládá soudu, který dle 5 64. č. 4.
c. s. r. sepsal do protokolu žalobu v jazyku ža-
lobce, v tomto případě v jazyku českém, aby
žalobu tu, dříve než jí odešle příslušnému proces-
nímu soudu, přeložil do němčiny, když u dotyčné-
ho příslušného soudu procesního jazyk český ne-
ní „gerichísüblich“. Výnos ten obsahuje
naprosté novum. V podobném případě vydalo mi-
nisterstvo spravedlnosti výnos ze dne 10. červenc
1899. č. 14.041, adresovaný vrchn. zem. souduv
Praze, ve kterém prohlásilo a nařidilo, že žaloba.
sepsaná dle § 64. c. s. ř. v jazyku u soudu obvyk-
lém, nesmí býti příslušným soudem pro-
cesním, u zěhůž jazyk, jímž žaloba byla sepsána,
není „gerächtsüblich“, odmítnuta, nýbrž, že
jest povinností soudu, na nějž žaloba taková byla
zaslána, postarati se o překlad do jazyka v zemi
obvyklého, a na to žalobu dle předpisů zákonných
vyříditi. Podobný případ vyskytl se v lednu rolu
1904 p. dru. Šroniotovi v Hranicích.
Praha
Hranice
20
article
Jak z listin v archivu po dru. Šromotovi zby-
lém je vidno, zamítl příslušný procesní soud v
Odrách česliou žalobu tu přijati, odvolávaje se na
Pražákovo nařízení z roku 1882 čís. 15.347, kte-
rým jen u okresních soudů v Opavě, Bilovcia
Klokovicích na Opavsku byla uznána přípustnost
česlých podání. C. k. ministerstvo spruvodlnosti
na stížnost p. drem. Šromofou podanou rozhodlo
svým výnosom ze dne 16. ledna 1904 č. 27.829-3.
žá sice die Pražákova pařízení z roku 1882 okrenní
soud v Odrách neni povineu podání vyhotovena
jazykem českým přijímati, že však okresní soudv
Hranicích byl povinen žalobu sepaatí v řeči str-
nou uživané (§ 2. nařízení z roku 1880). Vzájemné
trvání na těchto o sobě správných, však různých
stanoviskách znamenalo by však pro stránu o dle-
pření práva v území, v němž u soudů v stejné
míře platí civilní soudní řád.l d s
Aby tedy tento spor byl rozřošen, žádá se
presidium vrch. zemského soudu, aby uložilo okr.
soudu v Odrách, by týž si vyžádal u okresnsho
soudu v Hranicích do protokolu podanou žaloba,
aby se pestaral o překlad této žalchy do dru-
hého zemského iazyka a aby petom žslobu dle
předpisů zákonných vyřídi.
Šromota
Pražákův
Odra
Opava
Opavsko
Hranice
21
article
e o
Tedy v obou těchto případech byl příslučný
procesní soud nucen českou žalobu přijmouti
vyříditi. Novým výnosem Hochenburgrovým věsl
fedruje se zamítavé stanovisko německo-nacionšl-
ního soudce, a tím zavádí se nová praxe, která
nejen v žádném zákoně platném nenalézá opory,
ale která jesí přímo protizákonnou.
Abychom si lépe ujasnili celou křiklavost uve-
deného výnosu Hochenburgrova, nebude na škodu,
když stručně přehlédneme si vývoj předpisů ja-
zykových, ve Slezsku platných
Na opavském Slezsku, o něž se v tomt
případě jedná, byl j azykčeský z usnesení síavů
krnovských a opavských již roku 1426 prohlášen
za výlučný jazyk úřadní, který zůstal úřadnim
jazykem až do konce XVIII. stol. Tuto výlučnost
jazyka českého stavové opavští při všech příleži-
tostech hájili, a také byla jim opětovně císaři po-
tvrzena, a to ještě cisařovnou Marií Terezií česky
sepsaným najestátem ze dne 22. června 1747.
Poněvadž tedy jazykem v zemi obvyklým byl v do-
bě vydání Josefinského řádu soudního z roku 178t
výlučně jazyk český, dlužno rozumětí § 13.
Hochenburgrův
Marie Terezia
Slezsko
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(Procházky Prahou.) Znal jsen
kdysi mladého medika, jenž byl narozen na
Vyšehradě, a tvrdil, že neviděl nikdy ani Je-
lení plíkop, ani Zlatou uličku na Hradčanech.
Zdá se to být sice nesvěřitelné — Pražanůn
před třiceti lety jistě by nebylo připadlo ní-
kdy na mysl, že neznají každý kout své
Prahy — ale do dnes je jistě dosti lidí v Pra-
ze, kteří nebyli nikdy v Nosticově obrazárně
nebo v pražském městském museu — možno
dost, kdybychom vzali seznam znamenitosti
pražských, jak je vypočítává některý Prů-
vodce Prahou cizincům v týdenním programu,
že by se v něm našlo dost zvláštností, usedlým
Pražanům méně známých než cizím turistům.
Za oněch časů, kdy otázka, kdy budou
konečně odstraněny ohyzdné kotce na do-
lejším Koňském trhu, rozčilovala mysli horli-
telů pro krásnou, novou Prahu, kdy vydláždě-
ní Nových alejí t. j. Ferdinandovy třídy vítá-
no bylo jako vítězství pokroku, dostavění Ře-
tězového mostu považováno za úchvatně zdo-
konalení pohledu směrem k Vítavě, nová plo-
várna na Barvířském ostrově za ozdobu mě-
sta a stavba prvního železničního nádraží sle-
dována s nedůvěrou ku příliš prý ukvapené-
mu zavádění anglických vynálezů, byla doko-
nalá znalost Prahy povinností každého vla-
stence. Rozumělo se samo sebou, že se Pra-
žan oddával v nádvoří královského hradu,v
kostele sv. Vita, v nerovných uličkách Hrad-
čan a Malé strany vzpomínkám na slavnou
českou minulost, že znal stejně zevrubně praž-
ské ghetto jako sbírky nového českého mu-
sea, loretánský poklad a katakomby u Panny
Nosticův
Pražan
Ferdinandův
Praha
Vyšehrad
Hradčany
městský muzeum
Prvodka Praha cizinec
23
article
Marie Vítězné jako české divadlo, stále se
stěhující, a jako pamětihodnosti pražské rad-
nice. Když kráčel z Malé strany přes Ka-
menný most, viděl v duchu reky románů Jana
z Hvězdy, harcující od královského domu do
ulice Platnéřské, u kříže přízrak žebrajicího
bánníka Lomnického z Budče, v šeru klika-
tých uliček Starého města v širokém plášti
postavu krále Václava, provázenou jeho kmo-
trem katem a velikým psem, před Týnským
chrámem boudu „Mastičkáře“ a jeho šaška
Rubína a pod okny radnice příšerně černé
lešení. Každý kout staré Prahy byl oživen
stíny z minulosti a střediska nového života,
ať Museum, ať vševědná škola Amerlingova
v Tůních, ať byty vlastenců, byla znamenitost-
mi, kolem nichž nebylo možno jít bez žive
vzpomínky a radostného pohnuti. Každé mí-
stečko mělo svůj zvláštní charakter, živě vti-
štěný do myslí všech.
A blízké okolí vnitřního města — jaká
rozmanitost a jaký půvab! — Vyšehrad s Pod-
skalím, s malými barokními domý olediněle
mezi zabradami a ohradami dříví na břehu
Vltavy až k Libušíně skále, širé zahrady
s roztroušenými domky na stráních ke Kar-
lovu, Smíchov a Košíře směrem ke Zlíchovu
kde se nosil ještě lidový národní kroj, věs-
nice za Letnou, dokonce až Troja se svým zá-
mečkem ve vinicích, kam pořádány celodenní
výlety, památný žižkov se svým pozadím roz-
troušených zámečků mezi poli a chalupami —
pusté lomy za Strahovskou branou s několik-
vilami a vinicemi — a jak konečně je dávno
tomu, co aréna na hradbách a dům u Mož-
ných byly téměř posledními budovamni města
za nimiž se zelenala pole, prostíraly Wimme-
rovy sady, Kanálka, kam chodilo se do Kra-
vína?
Marie
Václav
Ka
Budeč
Praha
Vyšehrad
Vltava
Libušín
Kara
Smíchov
Košíře
Zlíchov
Letná
Trója
český divadlo
Rubín
vševědný škola Amerlingův
dům u Mož
Jan z Hvězda
24
article
Škoda, že nám pamětníci dob ještě nedav-
ných zanechali poměrně tak málo živýcl
vzpomínek na ten minulý svět, jenž zmizel
pod pravídelnými bloky cihlových činžovních
domů, rozdělených sítí přímočárných ulicv
pravidelné geometrické figury. Zmizel rych-
leji ze skutečnosti než ze vzpomínek, trvá
ještě v paměti i mladšího pokolení, jež do-
spívalo již v nové, velké Praze. Snad každý
z nás zažil aspoň jednou ten podivný, silný
dojem, jejž vyvolává nahodilá návštěva na
nově zastavených místech, známých z maládlí
Chodili jste jako gymnasisté sbírat květíny
na Jenerálku, do šárky, k Prokopu, do volne
přírody, kde bylo lze nalézt jen malou, v ne-
děli navštěvovanou hespůdku. Zahloudíte-
do těch míst po dvaceti létech, marně hle-
dáte, kam umístit své vzpomínky na ta změ-
něná místa. Nebylí-li jste několik let ne Hře-
benkách, v Košířích, za hradbami směremk
Podbabě, octnete se ve zeela novém, nezná-
mém světě. Nejnápadnější jsou změny na kři-
žovatkách výstavných ulic na Vinohradech
neb v žižkově, kde jen uliční tabulky na do-
mech připomínají svými jmény výletní místa,
kdysi tu hojně navštěvovaná, stinné zahrady.
střediska živého společenského ruchu.“ Aí
místa, měnící se rok za rokem přímo před va-
šima očima jako břchy Vltavy až k Podolí,
Zlíchovu a Brániku, překvapují mimoděk, za-
bloudíte-li do bludiště nových moderních ulie,
vzrostlých ze starých idylických zákoutí.
Prokop
Praha
Košíře
Podbaba
Vinohrady
Vltava
Podolí
Zlíchov
25
article
Praha roste a mění se tak rychle a tak
mocně, že dnešní Pražan marně by se pokou-
šel znát své město z poloviny tak dobře
jak je znali vlastenci let čtyřicátých — a také
se o to ani nepokouší. Žije v těch několika
ulicích kolem svého bytu, prochází městem
těmi několika směry, jimiž jej nutí chodit jeho
povolání, zapadá v několik mist, kde zvykl
si odpočívat po denní práci, projíždí tram-
wayí nevšímavě vzdálenými čtvrtěmi, pone-
chávaje těm, jichž je to povinností, neb kteří
z vlastní vůle starají se o starou, neb krásnou
neb novou Prahu, aby zajímali se o vzrůst
jeho města. A Praha roste, celé okresy sta-
rého života mizejí, nahražujíce se uniformními
čtverhrany domů, rostou nové čtvrtí, nová
předměstí, ráz města se mění, to vše se re-
gistruje, sepisuje, fotografuje a popisuje, ale
v duši dnešního Pražana bledne stále víc cel-
kový obraz města, v němž žije, města nového.
jemuž stěží zůstávají význačné staré památky
a sotva obrysy dřívějšího pohledu, jak jevii
se s Hradčan, s Vyšehradu, neb se Zižkova
Pražan
Praha
Hradčany
Vyšehrad
26
article
za odpoledních procházek, v září zapadajícíh
slunce.
Jak zvláštní nálada zmocní se vás, ocine-
te-li se po delší době u hradební zdi na pro-
stranství před arcibiskupským palácem au
královského hradu, neb na viničních strüních
nad Zlatou studní, změněnou z útulné teraso-
vité zahrádky v hospodskou restauraci. Pod
vámi střechy starobylých domků, natísněné
mezí teráskami a zahrádkami, s křivými ko-
míny, a sem tam kryté zvětralým šindelem.,
pod nimi ještě paláce v zahradách, ale dál,
jakoby kamenné moře širokou rozlitinou za-
plavovalo starou Prahu, vyčnívající z té zá-
topy jen štihlými špicemi věží, a kryty ko-
stelních bání. Masivní bloky domů zalchly celou
tu kotlinu podél lesklého proudu řeky, přepá-
sané četnými pruhy mostů, záplava domů roz-
lévá se stále šíř pod úbočím Letné a Petřína
zatopila žižkov, Karlov, Vyšehrad, vzdouv-
se výš až za obzor novými a novými vlnami
je stále bustší, těsnější a výstavnější, pohleu-
jíc všechny staré, malebné kouty a zahrady
a usazujíc se v geometrickou síť přímočárných
Praha
Letná
Petřín
Karlov
Vyšehrad
au královský hrad
27
article
A vnoříte-li se na odpolední procházce
bez eíle do teho leassenného moře, ztrácíte
snadno orientaci, dříve tak snadnou v těs-
ném okruhu Hradčan, Menšího, Starého a No-
vého města, plných starých význačných pa-
mátek. Můčete dnes bloudit celé hodiny kři-
žovatkemi ulic holešovických, žižkovských,
karlínských, vinohradských, aniž byste opu-
stili město, nevědouce ani, kudy procházíte.
v neznámých vám končinách, jež jsou vám ci-
zím světem. A i vnitřní město, v němž jste
před léty znali každý koutek, překvapuje vá-
za každým krokem novou úpravou, novým
ulicemi, bloky nových domů, jež mění tvář-
nost starých míst a svědčí o roemachu no-
vého života.
Ale přes to i v těch rozčeřených vlnách
nového, horečného ruchu jsou idylická zá-
kouti, jichž jako by se ostýchalo dotkniouti
ulie.
Menší
Starý
Hradčany
nový ulice
28
article
nové hnutí. Přejdete-li řetězovou lávku na
příklad, octnete se v takovém zakletém mí-
stě, jež nápadným způsobem vzdoruje dravé-
mu proudu novodobých snáh. Kolem vše změ-
něné a nové. Rudolfinum, bývalá malfřská
akademie, umělecko-průmyslová školu, umě-
jecko-průmyslové museum, gymnasium, celá
nová čtvrt bývalého židovského města vy-
rostly kolem již dříve. Nový most podél lávky
mění od základů pohled na nábřeží, staré
cídlo křižovníků změnilo se v nový palác, bu-
dova nové radnice zabrala celé prostranství,
ale všechen ruch zaráží se náhle u rozkopa-
ného, travou zarostlého a rumem zasypaného
úhoru u Rudolfina, u bezedného, blátivého
rumiště, hraničícího na novou radnici, u hrbo-
latého náměstíčka u Klementina, jež končí
se spustlou zahradou u zříceniny před měst-
skou bihliotékou; a za umělecko-průmyslo-
vým museem krčí se, utiskována jsouc nový-
mi činžáky, sešlá židovská modlitebna vedle
slavného židovského hřbitova, zastaveného se
všech stran do nových budov. Universita a veř.
knihovna sídlí stále ještě ve schátralém, špi-
navém křídle Klementina, v místnostech,
nichž by zdravolní úřad nikdy nedovolil umí-
stit obecnou školu, městská knihovna živoří
v sešlé, tmavé budově, kolem nich po roz-
bítém, neupraveném dláždění drnčí celý den
těžké vozy, rušící klid, a zdvihají se oblaka
prachu, židovský hřbitov, jedna z nejcennéj-
ších památek staré Prahy, zachována jen tak,
jako zbytečná, překážející zřícenina —a
prázdné místo budoucí novostavby české uni-
versity, opuštěné a rozrytě, probouzí hlubo-
kou melancholil. Smutná idyla, jež je zbyteč-
ným přežitkem starých časů v té záplavě no-
vého, svěžího ruchu. Proč právě krásná pa-
mátka minulosti a sídla velkých kulturních
snah jsou vyňata z toho velkého úsilí, stvořit
novou, krásnou Prahu?
Rudolfinum
Klementinum
Praha
uměleckýprůmyslový škola
Rudolfinum
Klementinum