ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ce67b190-8f0a-11dd-b2f0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 93, person 41, org 11, work 2
1 masthead
Ročník padesátý třetl.
2 masthead
V Praze, v sobotu 15. února 1913.
Praha
3 masthead
Čisle 45.
4 article
Naranníavečerní listy předplácí se v Praze v administraci: za měslc. . . . . . 2 K —h sa čtvrt lota . . . . 6 K —h s dvojí donáškou: na měsic. . . . . . 2 K na čtvrt lota . . . . 7 K 62k ve filiálkácht aa měslo . . . . . 2 K 80 Poštont dla měsle, sa čtvrt leta : . . . K 50 s dvojí zásílkou aa měsle na čtvrt leta . . . K S0 ještě o petrohradském poslán prince Hohenloha. Za významným projevem „Fremden- blattu“, v němž zahraniční úřad opatrně napověděl, jak si přejí ve Vídni, aby se po- hlíželo na výsledky důvěrného poslání prince Hchenloha ke dvoru ruskému, do- stavují se neméně zajímavé posudky, nichž lze celkem říci, že zachovávají zdr- želivost diktovanou nejen mezinárodními poměry nynějšími, nýbrž i zkušenostmi ne- dávné doby o cílech politiky obou velmocí. jejichž zájem o věci balkánské byl vždy velice čilý. Z vídeňských významnějších li- stů pouze „Zeit“ vyčetl z onoho projevu. že poslání toto selhalo a zůstalo neplod- ným a názor svůj odůvodňuje tím, že samy vládní listy upozorňovaly nápadně slav- nostně na chystanou cestu do Petrohradu, kdežto nyní pouze konstatují, že přátel- ské styky mezi oběma dvory nejsou zka- leny, jakoby po té stránce bylo hrozilo ja- kési nebezpečí, kteréž princ Hohenlohe šťastně odvrátil, kdežto prý politické sty- ky obou států zůstaly nezměněny. Napro- sto pak pomíjí mlčením tvrzení, že udá- losti posledních několika měsíců učinily dávné soupeření bezpředmětným, kdyžtě Balkán již náleží neodvislým národům bal- kánským a takto zanikly prameny dřívěj- ších neshod. Vzpomene-li se však, jaké potíže ve vzájemných stycích mezi oběma státy pa- novaly v době anekční i později, a jak teh- dy přestaly i přátelské styky dvorské. nelze přece jen nepozorovati vážný rozdíl, jenž zatím nadešel.
Hohenloha Hchenloha Hohenlohe Praha Vídeň Petrohrad Balkán
5 article
Jest ovšem přirozeno, že přátelské styky kruhů dvorních samy o sobě nejsou již také důkazem sblížení politického, kte- réž může býti a bývá výslednicí souboru činnosti všech státních činitelů a zájmů je- Tu ovšem na ten čas není ještě možno oddati se přílišnému optimismu, ale ješt větší chybou by bylo, upadnouti do kraj- nosti druhé. Dnes již jsou známy dojmy, jaké po- slání prince Hohenloha i projev orgánu blízkého zahraničního úřadu učinily na ostatní veřejnost a právě z kruhů trojdo- hodových ozývá se uspokojení z tohoto poslání. Rovněž vládní petrohradská „Ros- sija“ nikterak se netají uspokojením, jakéž vzbudil projev vídeňského orgánu zahra- ničného, dodávajíc, že i politický program Ruska tkví v hlubokém přesvědčení, že balkánský poloostrov musí býti ovládán balkánskými státy a budou-li tyto zásady všeobecně uznány a uskutečňovány při rozhodování o vzniklých politických otáz- kách, že samy sebou odpadnou příčiny ke třenicím mezi Ruskem a Rakousko-Uher- skem. „Rossija“ pak ubezpečuje, jak upřím- ně bude Rusko usilovati, aby program „Balkán Balkáncům“ byl uskutečněn, jež- to plyne i z historického poslání jeho. Mimořádné pozornosti však zasluhuje i domněle „petrohradský výklad o poslá- ní prince Hohenloha, jejž uveřejňuje „Berl. Tagbl.“ a jehož jednotlivé passáže, jak nám bylo z Vídně potvrzeno, souhlasí takřka doslova s tím, co se o věci rozpráví v tam- ních zasvěcených kruzích. Dle toho vzniklo poslání prince Hohenloha z přání osvědčiti mírumilovnost Rakousko-Uherska a ozna- čiti současně meze, až kam sahá jeho ochota prospěti zachování míru. Princ byl v Carském Sělu příjat neobyčejně laskavě. jich.
Balkánec Hohenloha Berl Rusko Rakousko Uhry Balkán Vídeň RakouskoUhersko
6 article
ale přece jen za rozmluv s carem o nej- důležitějších částech balkánské otázky vy- skytly se tak nápadné odchylky v názo- rech, že jednotlivé hlasy vídeňských časo- pisů, z nichž vyznívá zklamání, musí býli označeny za oprávněné. Ubezpečuje-li se, že za rozprav mezi správcem ruského mi- nisterstva vnějšího a rakouským zástup- cem se objevila jakásí shoda skorem ve všech otázkách a že nenaskytují se nijaké tak veliké diference, aby se nedaly diplo- maticky odkliditi, odpovídá to snad růžo- vému optimismu kolísavé politiky ruské, ale na Míčovém náměstí ve Vídní ví se velmi dobře, jak o takovém názoru souditi. Zde (v Petrohradě) v mnoha věcech cho- vají přímo protichůdné názory — názorům vídeňským. Těžisko názorů spočívá v otáz- ce albánské. Rakousko tu přesně prohlá- silo, jak daleko může povoliti v otázkách, při nichž jde o jeho životní zájmy. Zde se má toto hledisko za neoprávněné a ubez- pečuje se, že možno přivtěliti k autonomní Albánii pouze ony kmeny, které jsou opravdu albánské. Toto stanovisko ukazu- je, nehledě ani k budoucnosti Skadru, jež tu chtějí dopřáti Černé Hoře, jak názory se rozcházejí.
míčový náměstí Vídeň Petrohrad Rakousko Albánie
7 article
Právě tak se to má i votázee odzbrojení (demobilisace). Z rozho- vorů, jež měl v té příčině prin Hohenlohe s carem, musil na- býti dojmu, že tu na demobili- saci na jižních hranicích, tedy vůči Srbsku, více záleží, než na demobilisaci na hranicích ru- ských. Rakousko by naopakv zásadě ničeho nenamítalo, od- dáliti poněkud své vojsko o hranic haličsko-ruských, bu- de-li Rusko předcházelti do brým příkladem. O demobili- sacivšaknasrbskýchhranicí ch nechcle ničehlo věděti. Obactyto uvedené rozpory ukazujtí, že zde v Petrohradě stano váli zcela určité podmínky, jež jsou v odporu s rakouským ná- zorem. Přesně vzato, mchlo by se míti za to, že poslání prince Hohenloha zíro- skotalo, přihlíží-li se pouze k výsledku v nejdůležitějších praktických otázkách; ale nutno připustiti, že takovýto pešimism ne- odpovídá názoru zdejších diplomatických kruhů. A skutečně mělo poslání také po- těšitelný výsledek: prine Hohenlohe zde nabyl pevného přesvědčení, že car smýsl naprosto mírumilovně a že má na mysli vše spíše než válku. Proto mohl prine ve smyslu svého poslání ubezpečiti v Petro- hradě, že Rakousko jest právě tak míru- milovné jako Rusko, a rovněž tak jako Rusko na válku nepomýšlí. A to jest i vše- cek positivní výsledek jeho mise, Dle ruských diplomatů jest tím dán podklad pro příští dohodu. Věc má však přece jen háček: zde žádají, aby Rakousko napřed počalo s demobilisací a v otázce albánské přimklo ke slovanským přáním.
Hohenlohe Ruska Hohenloha Srbsko Rakousko Petrohrad Petra Rusko
8 article Nová válka na Balkáně.
Nová válka na Balkáně. Zprávy z bojiště. Srbská pomoc.
Balkán
9 article
Slk. Z Bělehradu, 14. února. (Zvl. tele »Nár. Listů«.) Včera a dnes z bojišť vážněj- ších zpráv nebylo. Jak u Skadru tak u Drinopole připravují s veliké útoky spojenýchu vojsk.
Bělehrad Drinopol
10 article
Dělostřelectvo u Drinopole sesíleno novým srbskými bateriemi, jež nedávno došlyz Francie a byly zadrženy, ale přece propu- štěny Rakouskem. V Niší byly ihned namon- továny a zrychleným transportem dopraveny k Drinopoli. Nosnost těchto děl činí 14 kilo- metrů. Patrné již zejtra budou na bojišti Srbsko bude míti nyní na bulharsko-tureckém bojišti na 200 děl. Proslýchá se, že odešly také dva pluky pěchoty. M. Z Kolína n. R., 14. února. (Zvláštní telegram »Nár. Listůc.) Berlinský telegram »Köln. Ztg.« potvrzuje, že Srbsko na žádost bulharskou poslalo vydatné posíly, zvláště dělostřelecké k Drinopoli a Dimotice. Z Bělehradu, 14. února. (»N. W. T.e) Včerejší usnesení ministerské rady krále neuspokojilo. Zavolal si Pašiče a řekl mu, že Bulharsko nesmí býti necháno na holič- kách. Bylo potom ustanaveno, že se k Dri- nopoli pošlou děla a několik oddílů divise doušbiece na pomoc Bulharům. Z Cařihradu, 14. února. (K. k.) Úřadně uveřejněna byla tato zprávaz bojiště: Včerejší den minulv Drinopoli klidně. Naše výzvědné od- díly na čataldžské linii jsou horlivě činny. Nepřitel opevnil výšiny severovýchodně od Akalanu a chce delostřelbou zabrániti pohybům našich výzvědných oddílů. Jedn z našich smíšených oddělení na levém křídle postoupilo ze Surgunkeje ku předua donutilo nepřítele, aby ustoupil k Ha- radžjihí-Čifliku. U Bulajru neudálo se nic důležitého.
Köln Pašič Bulhar Drinopol Francie Rakousko Srbsko Kolín Bělehrad Bulharsko Dri Cařihrad
11 article
Ze Solšjc, 14. února. (K. k.) »Ag. tel. bulg.« sděluje: Bombardování Drincpole trvá. V některých čtvrtích města vypukly požárý. Jeden turecký oddíl sběhl se zbraněmi do táborabulharského. Na ostatních bojištích minul včerejší den klidně. O vylodění Turků u Šárkeje sdělují se tyfo podrobnosti: Za bitvy u Bulajru do- pravilo tam 40 dopravních lodí a četné pla- chetní lodi vojsko pod ochranou sedmi nebo osii obrněnců a křižníků. Pak počalo vylo- dování tureckého vojska. Bulhaři zahájili palbu na Turky. Turecké válejč ne lodi střilely nstavičně na Bul- hary,avšak bezvýsledně. S praporů bylo vyloděno. Turci zaujali posíci severo- západně od Šarkeje. Odpoledne sevřelo bul- harské vojsko boky nepřítele a donulilo jej bodákovým útokem ustoupiti k moři. Za bitvy pokusily se dopravní lodi dvakráte přiblízlti ku pobřeží,byly však bulharským dělostřelectvem donuceny opět se vrátiti. Ztráty Turků byly značné. Na bojišti bylo sebráno tisíce mrtvých. Turečtí zajatci o 96. pěšího pluku prohlásili, že vojsko, jež mělo býti vyloděno, vstoupilo na lodi v Ca- řihradě a minulo Ismid a Pandermu. Mnoho vojínů před vyloděním prý sběhlo.
Turek Bulhar Pandermo Solšjce Ca Aga
12 article Skadar a Janina.
Skadar a Janina. čs Z Cařihradu, 14. února. (K. k.) »Tanine ivrdí, že Skadar a Janina, které se bohatýrsky hájí, udrži se pravděpodobně až do skončení války. Tato města budou při uzavírání míru sloužiti za objekty na vý- měnu. Kdyby to mělo býti nemožno, musily by se v otomanské Albanii udržovati ture- cké porádky ve Skadru a Janině na znamení otomanské svrchovanosti. Slk. Z Bělehradu, 14. února. (Zvl. teleg zpráva »Nár. Listů«.) Řekové u Janiny pry požádali Srbsko o pomoc jedné divise. Srb- sko svolilo přispěti půl divisí. Přes pomoe, již skytá na všechny strany, má Srbsko i k obhájení vlasti dostatele branných sil.
Janin Řek Srb Skadar Cařihrad Albánie Bělehrad
13 article
utvořivší z tak zvanýcl přespočetných pluké jež do této doby nebyly povolány, dvě novo divise. Z Cetyně, 14. února. (Z úřadního čer- nohorského pramene.) Včera a předevčíren střílelo černohorské dělostřelectvo na pev- nost Skadar-Tepe a na baterie postavené v rovině skadarské. Turecké dělostřelectvo slabě odpovídalo. Na celé linii dochází ku bezvýznamným šarvátkám. Černohorci při- pravují dopravu děl na. Bardaňclu. Srbsko- černohorské oddělení, operující proti Brdici zřizuje zákopy a očekává děla velkébo ka- libru, aby mohlo postoupiti proti Brdici- Turecké ztráty na Bardaňolu byly z velke protože Turci, když zíratili prvé posice na Bardaňolu, pokusili se — tříkráte protiúto- kem — se jich opět zmoeniti. Z Cetyně, 14. února. Černohorská armáda pálí stále na Skadar, tvrze a polní posice před městem. Jižněod Skadaru opevňiují se spojenci. Nová polní děla budou operovat proti Brdici. Dehně dopravování jsou sem četní ranění.
Černohorec Turek Cetyně Skadar Tep
14 article
O úmluvách spojenců. Sl-k. Z Bělehradu, 14. února. (Zví, teleg zpráva »N. L.e) Zprávy německých kore- spondencí ze Sofije, že prodloužení války dle přesvědčení bulharských vládních kruhů nemůže míti vlivu na obsah původ- ních úmluv, považují se tu za zlomyslné výmysly, nebo za pouliční famu. Pravdou jest, že při každé změně válečné situace, neodpovídající předpokladům smlouvy, do- šlo mezi vládami k výměně hledisek potvrzení těchto změn; diskretnost, s jakou stvořen spolek, dráždí ovšem domácí i cizí veřejnost k provokačním výmyslům, které zůstanou bezúspěšny. Státníci druhu Pa- siče, Gešov a Venizelosa nedají se vylá- kati ze své uzavřenosti; mluviti v tomto případě o svládních kruzícha, jest směšno. Kabinety ponechaly svým šěfům úplně volnou a nezodpovědnou ruku do poslední chvile. Pokusy o zneutralisování drinopolské čtvrtí. Z Paříže, 14. února. (K. k.) »Agence Havas« oznamuje ze Soflje: Vláda doporu- čila vojenským úřadům, aby zkoušely, z da ie možno zneutralisovati drino- polskou čtvrt, jež slouužila by pak za útočíště cizincům. Z Paříže, 14. února. »Temps« uveřejňuje nejspíše oficiosní telegram ze Solije, ve kte- rém vykládá se stanovisko bulharské vládhy v záležitosti volného odchodu cizinců z Prl- nopole. V depeši se praví, že záležitost tato je neobyčejně komplikovanou. Bez určitých záruk velmocí nemohou Bulhaři splniti po- žadavek volného odchodu cizinců, poněvadž velké zájmy Bulharska jsou na vážkách. V prvé řadě ide o ochranu mnoha tisíc bul- harských rodin, které by jistě byly masakro- vány, jakmile cizí konsulové by opustili mě- sto. Také musí vláda dbát, aby mezi vychá- zejícími cizinci nebyl žádný Turek.
Havas Temps Bulhar Turek Bělehrad Paříž Pearl Bulharsko
15 article
Otázka konkordátu.
16 article
Sl-k. Z Bělehradu, 14. února. (Zvl. teleg zpráva »Nár. Listů.«) Otázka konkordátu příliš se podškrtává jako otázka dne. Jál již z minulosti známo, její řešení nebude tak snadným. Pokusy o uzavření konkordátu děly se již za knížete Michala, kdy byl zpro- středkovatelem mezi Vatikánem a Srbskem biskup Štrossmajer; pak v roce 1896 při při- ležitosti návštěvy krále Alexandra v Římě: tehda ve Vatikáně myslilo se, že konkordát bude jistě uzavřen. Pozoruhodno jest, že srbská společnost, která jindy nepřála těmto
Michalus Štrossmajer Bělehrad Vatikán Řím
17 article
V drabném grodeji ranní čislo o sobě . . za sb večueni . . . zas 4h Va filialkách na venkova ramni dislo . . . . . . . 10h večerní . . . . . 5b lnoeráty platí se hotové napřed Přednlneent a inserty přilima adnnistrace v Mrriahsko ul., l Taon nachězeli se táž rvdako, Ualrna a expediee „Nárdních Lirsto Bukoplsy se nevrasuit
Taon Virginie Mrriahsko ulice Nárdne Lirsto Bukoplsa
18 article
snahám, dosud nijak neodporuje úmyslům nynějšího ministra vyučování a kultu, Jova- novíče. (Viz poslední zprávy.)
Jov
19 article Platí ještě v území království a zemí na řišské radě zaston- pených zákony?
Platí ještě v území království a zemí na řišské radě zaston- pených zákony? V těchto dnech proběhla novinami zpráva, že ci k. ministerstvo spravedlnosti zavádí ve Slazsku svým výnosem ze dne 3. prosince 1912. číslo 33.946/12 novou jazykovou praxi. Výnosem tím ukládá soudu, který dle 5 64. č. 4. c. s. r. sepsal do protokolu žalobu v jazyku ža- lobce, v tomto případě v jazyku českém, aby žalobu tu, dříve než jí odešle příslušnému proces- nímu soudu, přeložil do němčiny, když u dotyčné- ho příslušného soudu procesního jazyk český ne- ní „gerichísüblich“. Výnos ten obsahuje naprosté novum. V podobném případě vydalo mi- nisterstvo spravedlnosti výnos ze dne 10. červenc 1899. č. 14.041, adresovaný vrchn. zem. souduv Praze, ve kterém prohlásilo a nařidilo, že žaloba. sepsaná dle § 64. c. s. ř. v jazyku u soudu obvyk- lém, nesmí býti příslušným soudem pro- cesním, u zěhůž jazyk, jímž žaloba byla sepsána, není „gerächtsüblich“, odmítnuta, nýbrž, že jest povinností soudu, na nějž žaloba taková byla zaslána, postarati se o překlad do jazyka v zemi obvyklého, a na to žalobu dle předpisů zákonných vyříditi. Podobný případ vyskytl se v lednu rolu 1904 p. dru. Šroniotovi v Hranicích.
Praha Hranice
20 article
Jak z listin v archivu po dru. Šromotovi zby- lém je vidno, zamítl příslušný procesní soud v Odrách česliou žalobu tu přijati, odvolávaje se na Pražákovo nařízení z roku 1882 čís. 15.347, kte- rým jen u okresních soudů v Opavě, Bilovcia Klokovicích na Opavsku byla uznána přípustnost česlých podání. C. k. ministerstvo spruvodlnosti na stížnost p. drem. Šromofou podanou rozhodlo svým výnosom ze dne 16. ledna 1904 č. 27.829-3. žá sice die Pražákova pařízení z roku 1882 okrenní soud v Odrách neni povineu podání vyhotovena jazykem českým přijímati, že však okresní soudv Hranicích byl povinen žalobu sepaatí v řeči str- nou uživané (§ 2. nařízení z roku 1880). Vzájemné trvání na těchto o sobě správných, však různých stanoviskách znamenalo by však pro stránu o dle- pření práva v území, v němž u soudů v stejné míře platí civilní soudní řád.l d s Aby tedy tento spor byl rozřošen, žádá se presidium vrch. zemského soudu, aby uložilo okr. soudu v Odrách, by týž si vyžádal u okresnsho soudu v Hranicích do protokolu podanou žaloba, aby se pestaral o překlad této žalchy do dru- hého zemského iazyka a aby petom žslobu dle předpisů zákonných vyřídi.
Šromota Pražákův Odra Opava Opavsko Hranice
21 article
e o Tedy v obou těchto případech byl příslučný procesní soud nucen českou žalobu přijmouti vyříditi. Novým výnosem Hochenburgrovým věsl fedruje se zamítavé stanovisko německo-nacionšl- ního soudce, a tím zavádí se nová praxe, která nejen v žádném zákoně platném nenalézá opory, ale která jesí přímo protizákonnou. Abychom si lépe ujasnili celou křiklavost uve- deného výnosu Hochenburgrova, nebude na škodu, když stručně přehlédneme si vývoj předpisů ja- zykových, ve Slezsku platných Na opavském Slezsku, o něž se v tomt případě jedná, byl j azykčeský z usnesení síavů krnovských a opavských již roku 1426 prohlášen za výlučný jazyk úřadní, který zůstal úřadnim jazykem až do konce XVIII. stol. Tuto výlučnost jazyka českého stavové opavští při všech příleži- tostech hájili, a také byla jim opětovně císaři po- tvrzena, a to ještě cisařovnou Marií Terezií česky sepsaným najestátem ze dne 22. června 1747. Poněvadž tedy jazykem v zemi obvyklým byl v do- bě vydání Josefinského řádu soudního z roku 178t výlučně jazyk český, dlužno rozumětí § 13.
Hochenburgrův Marie Terezia Slezsko
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. (Procházky Prahou.) Znal jsen kdysi mladého medika, jenž byl narozen na Vyšehradě, a tvrdil, že neviděl nikdy ani Je- lení plíkop, ani Zlatou uličku na Hradčanech. Zdá se to být sice nesvěřitelné — Pražanůn před třiceti lety jistě by nebylo připadlo ní- kdy na mysl, že neznají každý kout své Prahy — ale do dnes je jistě dosti lidí v Pra- ze, kteří nebyli nikdy v Nosticově obrazárně nebo v pražském městském museu — možno dost, kdybychom vzali seznam znamenitosti pražských, jak je vypočítává některý Prů- vodce Prahou cizincům v týdenním programu, že by se v něm našlo dost zvláštností, usedlým Pražanům méně známých než cizím turistům. Za oněch časů, kdy otázka, kdy budou konečně odstraněny ohyzdné kotce na do- lejším Koňském trhu, rozčilovala mysli horli- telů pro krásnou, novou Prahu, kdy vydláždě- ní Nových alejí t. j. Ferdinandovy třídy vítá- no bylo jako vítězství pokroku, dostavění Ře- tězového mostu považováno za úchvatně zdo- konalení pohledu směrem k Vítavě, nová plo- várna na Barvířském ostrově za ozdobu mě- sta a stavba prvního železničního nádraží sle- dována s nedůvěrou ku příliš prý ukvapené- mu zavádění anglických vynálezů, byla doko- nalá znalost Prahy povinností každého vla- stence. Rozumělo se samo sebou, že se Pra- žan oddával v nádvoří královského hradu,v kostele sv. Vita, v nerovných uličkách Hrad- čan a Malé strany vzpomínkám na slavnou českou minulost, že znal stejně zevrubně praž- ské ghetto jako sbírky nového českého mu- sea, loretánský poklad a katakomby u Panny
Nosticův Pražan Ferdinandův Praha Vyšehrad Hradčany městský muzeum Prvodka Praha cizinec
23 article
Marie Vítězné jako české divadlo, stále se stěhující, a jako pamětihodnosti pražské rad- nice. Když kráčel z Malé strany přes Ka- menný most, viděl v duchu reky románů Jana z Hvězdy, harcující od královského domu do ulice Platnéřské, u kříže přízrak žebrajicího bánníka Lomnického z Budče, v šeru klika- tých uliček Starého města v širokém plášti postavu krále Václava, provázenou jeho kmo- trem katem a velikým psem, před Týnským chrámem boudu „Mastičkáře“ a jeho šaška Rubína a pod okny radnice příšerně černé lešení. Každý kout staré Prahy byl oživen stíny z minulosti a střediska nového života, ať Museum, ať vševědná škola Amerlingova v Tůních, ať byty vlastenců, byla znamenitost- mi, kolem nichž nebylo možno jít bez žive vzpomínky a radostného pohnuti. Každé mí- stečko mělo svůj zvláštní charakter, živě vti- štěný do myslí všech. A blízké okolí vnitřního města — jaká rozmanitost a jaký půvab! — Vyšehrad s Pod- skalím, s malými barokními domý olediněle mezi zabradami a ohradami dříví na břehu Vltavy až k Libušíně skále, širé zahrady s roztroušenými domky na stráních ke Kar- lovu, Smíchov a Košíře směrem ke Zlíchovu kde se nosil ještě lidový národní kroj, věs- nice za Letnou, dokonce až Troja se svým zá- mečkem ve vinicích, kam pořádány celodenní výlety, památný žižkov se svým pozadím roz- troušených zámečků mezi poli a chalupami — pusté lomy za Strahovskou branou s několik- vilami a vinicemi — a jak konečně je dávno tomu, co aréna na hradbách a dům u Mož- ných byly téměř posledními budovamni města za nimiž se zelenala pole, prostíraly Wimme- rovy sady, Kanálka, kam chodilo se do Kra- vína?
Marie Václav Ka Budeč Praha Vyšehrad Vltava Libušín Kara Smíchov Košíře Zlíchov Letná Trója český divadlo Rubín vševědný škola Amerlingův dům u Mož Jan z Hvězda
24 article
Škoda, že nám pamětníci dob ještě nedav- ných zanechali poměrně tak málo živýcl vzpomínek na ten minulý svět, jenž zmizel pod pravídelnými bloky cihlových činžovních domů, rozdělených sítí přímočárných ulicv pravidelné geometrické figury. Zmizel rych- leji ze skutečnosti než ze vzpomínek, trvá ještě v paměti i mladšího pokolení, jež do- spívalo již v nové, velké Praze. Snad každý z nás zažil aspoň jednou ten podivný, silný dojem, jejž vyvolává nahodilá návštěva na nově zastavených místech, známých z maládlí Chodili jste jako gymnasisté sbírat květíny na Jenerálku, do šárky, k Prokopu, do volne přírody, kde bylo lze nalézt jen malou, v ne- děli navštěvovanou hespůdku. Zahloudíte- do těch míst po dvaceti létech, marně hle- dáte, kam umístit své vzpomínky na ta změ- něná místa. Nebylí-li jste několik let ne Hře- benkách, v Košířích, za hradbami směremk Podbabě, octnete se ve zeela novém, nezná- mém světě. Nejnápadnější jsou změny na kři- žovatkách výstavných ulic na Vinohradech neb v žižkově, kde jen uliční tabulky na do- mech připomínají svými jmény výletní místa, kdysi tu hojně navštěvovaná, stinné zahrady. střediska živého společenského ruchu.“ Aí místa, měnící se rok za rokem přímo před va- šima očima jako břchy Vltavy až k Podolí, Zlíchovu a Brániku, překvapují mimoděk, za- bloudíte-li do bludiště nových moderních ulie, vzrostlých ze starých idylických zákoutí.
Prokop Praha Košíře Podbaba Vinohrady Vltava Podolí Zlíchov
25 article
Praha roste a mění se tak rychle a tak mocně, že dnešní Pražan marně by se pokou- šel znát své město z poloviny tak dobře jak je znali vlastenci let čtyřicátých — a také se o to ani nepokouší. Žije v těch několika ulicích kolem svého bytu, prochází městem těmi několika směry, jimiž jej nutí chodit jeho povolání, zapadá v několik mist, kde zvykl si odpočívat po denní práci, projíždí tram- wayí nevšímavě vzdálenými čtvrtěmi, pone- chávaje těm, jichž je to povinností, neb kteří z vlastní vůle starají se o starou, neb krásnou neb novou Prahu, aby zajímali se o vzrůst jeho města. A Praha roste, celé okresy sta- rého života mizejí, nahražujíce se uniformními čtverhrany domů, rostou nové čtvrtí, nová předměstí, ráz města se mění, to vše se re- gistruje, sepisuje, fotografuje a popisuje, ale v duši dnešního Pražana bledne stále víc cel- kový obraz města, v němž žije, města nového. jemuž stěží zůstávají význačné staré památky a sotva obrysy dřívějšího pohledu, jak jevii se s Hradčan, s Vyšehradu, neb se Zižkova
Pražan Praha Hradčany Vyšehrad
26 article
za odpoledních procházek, v září zapadajícíh slunce. Jak zvláštní nálada zmocní se vás, ocine- te-li se po delší době u hradební zdi na pro- stranství před arcibiskupským palácem au královského hradu, neb na viničních strüních nad Zlatou studní, změněnou z útulné teraso- vité zahrádky v hospodskou restauraci. Pod vámi střechy starobylých domků, natísněné mezí teráskami a zahrádkami, s křivými ko- míny, a sem tam kryté zvětralým šindelem., pod nimi ještě paláce v zahradách, ale dál, jakoby kamenné moře širokou rozlitinou za- plavovalo starou Prahu, vyčnívající z té zá- topy jen štihlými špicemi věží, a kryty ko- stelních bání. Masivní bloky domů zalchly celou tu kotlinu podél lesklého proudu řeky, přepá- sané četnými pruhy mostů, záplava domů roz- lévá se stále šíř pod úbočím Letné a Petřína zatopila žižkov, Karlov, Vyšehrad, vzdouv- se výš až za obzor novými a novými vlnami je stále bustší, těsnější a výstavnější, pohleu- jíc všechny staré, malebné kouty a zahrady a usazujíc se v geometrickou síť přímočárných
Praha Letná Petřín Karlov Vyšehrad au královský hrad
27 article
A vnoříte-li se na odpolední procházce bez eíle do teho leassenného moře, ztrácíte snadno orientaci, dříve tak snadnou v těs- ném okruhu Hradčan, Menšího, Starého a No- vého města, plných starých význačných pa- mátek. Můčete dnes bloudit celé hodiny kři- žovatkemi ulic holešovických, žižkovských, karlínských, vinohradských, aniž byste opu- stili město, nevědouce ani, kudy procházíte. v neznámých vám končinách, jež jsou vám ci- zím světem. A i vnitřní město, v němž jste před léty znali každý koutek, překvapuje vá- za každým krokem novou úpravou, novým ulicemi, bloky nových domů, jež mění tvář- nost starých míst a svědčí o roemachu no- vého života. Ale přes to i v těch rozčeřených vlnách nového, horečného ruchu jsou idylická zá- kouti, jichž jako by se ostýchalo dotkniouti ulie.
Menší Starý Hradčany nový ulice
28 article
nové hnutí. Přejdete-li řetězovou lávku na příklad, octnete se v takovém zakletém mí- stě, jež nápadným způsobem vzdoruje dravé- mu proudu novodobých snáh. Kolem vše změ- něné a nové. Rudolfinum, bývalá malfřská akademie, umělecko-průmyslová školu, umě- jecko-průmyslové museum, gymnasium, celá nová čtvrt bývalého židovského města vy- rostly kolem již dříve. Nový most podél lávky mění od základů pohled na nábřeží, staré cídlo křižovníků změnilo se v nový palác, bu- dova nové radnice zabrala celé prostranství, ale všechen ruch zaráží se náhle u rozkopa- ného, travou zarostlého a rumem zasypaného úhoru u Rudolfina, u bezedného, blátivého rumiště, hraničícího na novou radnici, u hrbo- latého náměstíčka u Klementina, jež končí se spustlou zahradou u zříceniny před měst- skou bihliotékou; a za umělecko-průmyslo- vým museem krčí se, utiskována jsouc nový- mi činžáky, sešlá židovská modlitebna vedle slavného židovského hřbitova, zastaveného se všech stran do nových budov. Universita a veř. knihovna sídlí stále ještě ve schátralém, špi- navém křídle Klementina, v místnostech, nichž by zdravolní úřad nikdy nedovolil umí- stit obecnou školu, městská knihovna živoří v sešlé, tmavé budově, kolem nich po roz- bítém, neupraveném dláždění drnčí celý den těžké vozy, rušící klid, a zdvihají se oblaka prachu, židovský hřbitov, jedna z nejcennéj- ších památek staré Prahy, zachována jen tak, jako zbytečná, překážející zřícenina —a prázdné místo budoucí novostavby české uni- versity, opuštěné a rozrytě, probouzí hlubo- kou melancholil. Smutná idyla, jež je zbyteč- ným přežitkem starých časů v té záplavě no- vého, svěžího ruchu. Proč právě krásná pa- mátka minulosti a sídla velkých kulturních snah jsou vyňata z toho velkého úsilí, stvořit novou, krásnou Prahu?
Rudolfinum Klementinum Praha uměleckýprůmyslový škola Rudolfinum Klementinum