ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 ce38f330-8d6e-11dc-927f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 28 celkem · entity: person 82, work 6, place 19, org 5
1 masthead
9 května 1909. Císlo 127
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
Strana 13.
4 article Výtvarné umění.
Výtvarné umění. Z jarní výstavy »Manesa«, = Hned vedle Šimonovy »Zahrady luxem burské« visí »Stromovka « K. Němce, tušími že no- vého zjevu zde, aspoň v intensitě tohoto jeho obrazu, pevné, dobře skloubené koncepce, zdravé a svěží barvy, arciť ještě poněkud těžkými pigmenty vyjadřované. Z nových členů »Manesa« je nejjistější ve svém projevu, který svoji nepopí- ratelnu vervu nepouští na dobrodružné výjezdy Už by mohl člověk ztráceti všechnu naději, ž by dosud v nejmladším pokolení žily sehupnosti k vytváření obrazu, když vidí, jak všechno s tříšti v nábězích, skicách a zastavuje na studii, průpravě a přípravě, již vydává za obraz, který snad nikdy nevytvořl. Tuto stále přerušovanou soustředěnost a úlomkovou práci můžete pu- znati v jejich důsledeích třeba na jiném novém členu, na O. Oltomarovi. Jeho »Sludie« poprsí starého Dětvana má plno pěkných vlastností: model je zpříma viděný, pečhivě a při tom měkce kreslený, celek solidní životnosti, a po- jednou se všechno maliři ztrácí takořka pod rukama, jakmile chce malovati »Pouť na sv. Annu«, tlumy klečicích a sedicích venku Slo- vaček, jejichž umístění ponechává málem náhodě, na nichž tu onde objevíte dobře a přesně ma- lovaný detail, ale neživým zátiším jsou tu lidé, s hlavami jako ze dřeva řezanými, bez výrazu a teploty živola. Mezi oběma stoji »Breloňka s dítětem«, napovídajíc něco o záměrech uměl- eových. Ukazují na stylisaci barvy, či spíše tónů, i kresby. Bohužel násilnou a sotva opravdu vnitrnou, víc podle vzorů drženou, z ta pak vede k rušivým rozporům v »Pouti«. Snad také jen zatím.
Manesa Šimonův O Oltomar Sludie Anna
5 article
Vlastní portret Richarda Pollaka, hlava prostě a dobře malovaná, stačila by na obraz i bez rušivé příčky rámu za ní. Kresba její konstrukce a štětcem vystižená modelace jsou na hony vzdálené všeho kokotujícího experimen tování. Blízko ní se řadí ženská podobizna M Jiránka v pose Reynoldsovy »Simplicity«. Umě lec zamýšlel ji obdařiti lehikou nonchalanci štětce a primarností malby, ale několika črty v tvaři rosekl při tom nepříjemně modelaci. Vratislav Nechleba je snad co do let nejmladší člen spolku, v obrazech svých, podobiznách, jisté nejstarší. Nedovedete si představit větších protiv nad ony pseudomoderní rozervanosti, o nichž minule jsem se zmínil, a tyto portrety solidně vybudované, diseiplinované kresby, pevné a určité modelace, životného vzezření, malované v hlu- boké tonině staromistrovské a galerijní, sáhajíeí až do tuhé černě pozadl. Podobizna pohublého. do sebe obráceného muže přirozeného postoje. unebo navržená podobizna sedící mladé ženy v smaragdových šatech překvapují, ano zaráží prouděním svého života. Zde stojíme před no- vým a k bohaté budouenosti ukazujícím por- tretním talentem, který ví, že technická zdatnost a hotovost patří ku prostředkovým předpokladům uměleckého výkonu. Co však si mů obecenstv vybrat z toho, když mu toto Nechlebovo umění skademického vzezření, ale nikoli v pohrdavém smyslu, jedním rázem se předkládá ku podivu a poučení s obmyslnými nemotornostmi hyper- modernistů na protější stěně. Vede to k výchově nebo desorientaci?
Pollak Jiránek Reynoldsův Nechleba Nechlebův
6 article
Kterak dostati pod jeden klobouk umění lyto věci a ony tři improvisace eitů, poesie barvy, kterými nás M. Aleš odnáši ke svým do- cela zneuznaným a zapomenutým začátkům Jakou čistou a krásnou řečí tu mluví každý rys a každá načrinutá silhueta poslav a pohybu Jakou výmluvnost má jejich usazení v plochém dátavém kraji! I v zašlých jejich barvách do čtete se o prvolní svěžesti a bezprostřednost barevných tónů, jež nevydal štětec dřive, doku neprošly rozechvělou myslí mladého umělce. M. Aleš patří k tém, kteří dali se unášeli eitem a neutopili se v spekulacích, kteří nevycházeli na nejisté hledání, nýbrž vždycky hned šťastně nalezali. Proto i takové drobnosti, jako jsou jeho »Malířství«, »Hudba a Poesie«, jsou v svém třieátém roce právě tak moderní jak
M odnáša
7 article
budou v šodesátém. Moderní jest vždycky jenom vše ryze umělecké, protože neměnitelné. Malý kabinet pavilonu ověsil Jan Preislen patnácti »Obrazy a skizzami«, jako před čtyřmí lety. Dnes je zřejmo, že tenkráte už nalezl svoji říši, že se navždy usadil do jemného pře diva polatujícího jak babí léto nad její arka- diekou zemí a že nemíní víe opustiti tento svůj mimosvětský svět. Stále týž a přece ještě jiný Poeta svých citů. Lyrik svých pocitů, rodieleh se jako bez nárazu z vlastní sily a nutnosti. Z osudové neodolatelnosti. Proto asi nesou v sobě tolik příznaků trpnosti a mnohdy také trpkosti, Literáty vykonstrnovaný zjev v bole- stech při tvoření se svíjejíelho umělce stal se na tolik povrchním šiboletem, že se člověk ostýchá a bojí se hanálnosti, když má Preis- lera karakterisovati těmito příznaky. Co však se u jiných domýšlejí a lito jiní koketně o sobě přijímají, to vskutku sedí v uměleckém orga- nismu Preislerově. Rodí mnoho a stále, ale ne bez bolesti, jichž nárkem neprozrazuje. Jeho sensitivnost přerozuje se v představy a jenom svoji konkretní hmotností souvisí ony s maliř- stvím jako uměním víditelných zjevě. Ale umělee krutě, těžce, ano krvavé zápasí o jejich ma- lebný výraz. Zřejmě je mu každý přiliš hmotný; přiliš konvencionálný a hlavně příliš složitý.
Preislen Preis Preislerův
8 article
Jeho složitost mu zavání rafinovaností a on chce býti ve výrazu tak prostý a nehledaný. jako je člověk mluvící, jemuž slova stékají na jazyk, aniž by si toho byi vědum. To je umělecký zápas Preislerův a jeho peripetie vidite v tomto vý- boru, Jednoduchost vede umělce až k primilivnosti Či mám řící svádi? Neblíží se někde jeho po stavy až k loutkém? Nemění se uměleov upřímná snaha po prostotě mimo jeho vůli v hle danou rafinovanost? V pravý opak toho, po čem jeho srdce touží? Co u Preislera zůstává, ano moeně mo- hutní rok od roku, to je dekorativný styl jeho díla: potence vyjadřovati se velkým chodem rytmickým, šírokou otevřeností, zrytmisovaným sdružováním linil, ploch a barevných tonů, kde vypravování mízí a líčení je maliřovou řečí. Ale pro tuto skvělou monumentalitu není tam porozumění, kde nebylo smyslu pro Jeneveinovy lapidárnosti a Mánesovy půvabnosti. Napiňujeme a naplnime svoje »monumentální stavby« obra- zovými banalitami stokráte radéji, nežli abychom jednou otevřeli umělci zcela mumořádnému pole. po němž jeho umění prahne a nemajíc ho, vy- bíjí se v dílech, pro něž nemá pravého místa. Vysvětluji si, proč Jan Preisler podléhá dojmům Munchovým, Gauguinovým, van Gogho- vým, jichž nelze v poslední jeho žni přetlédnouti.
Preislerův Preisler Mánesův Munchův Gauguinův Gog Jeneveinův lapidárnost
9 article
Mohl by a měl by jim odolati, neboť je z rodu silných a samobytných. Důvěřuji v jeho vnitrní tvárnou sílu možná víc nežli on sám a proto bych raku položil do ohně za to, že je schopen sám si svoji formu nalézti a na sobě vydobýti. Jeho sžírající touha po prtmitivnosti svádí jej k těmto bludičkám, u nichž se domnívá ji nalezati hoto- vou a proto silněji vyslovenou nežli sáms troufá. Primitivnost lze však dnes do jisté míry nápodobiti, jisté však ne se jí přiučiti. Býti zase ditětem, bývá někdy touhou zemdleného nebo zhnuseného muže. Státi se jím nemožno. Pří- rodu nedá se zvrátiti ve svém chodu. Prohlem moderního života, to jest vzrůstu a ne zakrňo- vání, zajisté ležl v novém proniknutí, pocho- pení a uchopení přírody, sotva však v nevolni- ckém se podrobení jejím elementárním pu- Podobnou cestou jako Preisler, chce dojn spasení také Jan Štursa. Třeba porovnat jen jeho sedíci divčinu v Moderní galerii s letošními jeho dvěma Evami; a také se při tom neobehází bez cizích vzorů. Maskovité tváře, ploché škra- bošky s ploskýma očima už jsou ve vlnách manyry a stereotypu, a schoulená Eva v ka- meni ukazuje tam cestu celým postavám. Zase si dlužno na hlas opakovati, že Jan Štursa je krásné a kypící nadání plastické, že je vypra- ven od přírody sensibilnosti k závidění, že třebu důvěřovati v zdravost jeho orga nismu, abychom se příliš nestrachovali o tento talent, který se dal vésti na chvíli víe cizím uměním nežli přl- dům.
Preisler Štursa Eva
10 article
rodou a hledaje styl, nalezl hotové vzory,a místo z masa a kostí sestrojuje lidskou podobu z válečků a kouli, a místo Evy pramáti dětinné vyhlížející loutku, na níž arci jeho cit pro jemnou linii vzdor tomu všemu se neztrácí. Odkud Mařatkovy spjaté dvojice figurek »Vlny«, »Polibku« a j. vycházejí, je známo, pohlednu- i k tomu na jeho »Symfonii«, nemohu si popříti, že je to nadání zvláštní asimilační ruky velmi obebné a rychle dovedné. Nový v »Manesu« je J. Š j- nost. Co jen asi je skicového na poprsí profe- sora Hostinského, které je sic poněkud těžce. ale svědomitě a určitě a hlavně prostotně vy- modelováno? Třeba ne tak hbitě a měkce jako ženský portret Lad. Kofránka. U dvou dam- ských poprsí Boh. Kafky dlužno se zastaviti hlava Emy. Destinové tuze karakterních rysů pevné konstrukce, energické výraznosti sedí n postamentu trupu až přes míru mohutném u druhé subtilní modelace ploch ve tváři ničeh neztratila v tesaném mramoru, ač-li tím ještě neziskala, Genius s náhrobku ministra Kanzla slučuje v sobě půvab, malebnost a dekorativnost v míře znamenité. Original je na vyšehradském hřbitově, kde tyto dny se objevil nový náhrobel
Eva Mařatkův Kofránek Kafka Ema Kanzl
11 article
Beneše Třebizského, jehož řezaný model dílar Bílka je zde na výstavé: vtělení žalné bolest vyjádřené linearnosti pohybu, tedy nejvlast nější mluvou umění Bíikova, do níž se vllná takovou měrou, že se mu stává přimo mluvou duše těl mnohdy spirituálných. V poslední chvíli dostavil se Ivan Mestrovič, tak že se se svými plastikami, trpného a bolestného výrazu, ani do seznamu nedostal. Mladý, z míry fantasijní Chor- vat zřejmě se vymaňuje z područí Rodinova. v němž vězel, touže měrou, jakou jeho formová mluva se ztužuje až ke kovové přesnosti. Ma ona plastickou ústrojnost; hmotný tvar, jeho plošné vymezení a limové obajmutí stává se po jeho rukou kadlubem, do něhož vlévá útrpne schoulení se vnitřních emoei.
Beneš Třebizský Bílek Bíikův Mestrovič Ma
12 article Školská hlídka
Školská hlídka Čtyřicetiletí základního zákona školského. Dne 14, května bude tomu čtyřicet let, kdy vydán rakouský zákon školský, jimž konečné měla býti vybudována moderni, lidová, obecnt škola národní, jak vyplývala z ideového základu reformního úsilí našeho Komenského, hlásajíciho polřebu škol »pro všechnu, urozenou i neuro zenou, bohatou i chudou, obojího pohlaví mlá- dež« a jak tanula na mysli velikému nadšene Pestalozzimu. Snahy reformní poprvé silněji sem pronikly v r. 1848, kdy učiněn první opravdový nábě zřízením ministeria vyučování, jehož »osnovy pro opravu školství« projevily na tehdejší dobu silné porozumění pro školu národní, prohlašu- jíce, že »ve veřejném vyučování jsou obecné školy členem prvním a nejdůležitějším a tou- žíce, aby »učitelům dostalo se vyššího vzdělání a lepšího hmotného opatření« a vyslovujíee krásnou zásadu: »Vyučování děj se vý hradně řečí mateřskou.« Toto první zasvitnutí reformních paprsků do tehdejšího temna brzy však zapuzeno bylo mrakem konkordatu, uzavřeného r. 1855a vrcholícího ve stanovení, že »všichni učitelé katol. národních škol postaveni budou pou do- hlídku cjrkevní«. Nemohl ovšem na dlouho trvale tento konkordatní mrak zastírati mocně prodirající se jasno tehdejších snah demokra- tických, národních a osvětových a tak po krvavé bouři v r. 1866, ktera důkladně zatřásla re- skčním systemem a provětrala dusno tíživýeh poměrů, zavál svěžejší duch konstituční i re- formní, a když poznávalo se, že u Králové Hradce zvitězil pruský kantor, tu již r. 1868 zaplašena konkordatní škola vydáním základního pravidla o postavení školy k oírkvi, dle něhož »nejvyšší řízení veškerého vyučování a vycho- vávání i dohlížení k němu přísluší státu«. Tak připravena půda, aby konečně 14. května 1869 uzákoněna býti mohla nynější škol
Komenský Pestalozzi Hradec
13 article
obecná jako viditelné znamení vítězství tehdej šího libarálního hnutí nad mocí ultramontanní Zákon způsobil nemalou bouři a přijat s po- city »smíšenými«, Na jedné straně prohlašován jako nejkrásnější dar národům, na druhé straně nenáviděn. Cizmna se mu obdivovala, oflciální. liberální třídy byly jím nadšeny a německé obce vůbec německá veřejnost na rychlo z něho tě žily. Náš lid veden k oposici proti novému zá- konu nešťastným trpným odporem, který vlaslné nevěděl, co chce; neboť nejsa tak silným, aby zákona proti vůli české delegace usneseného zdolal a nemaje pražádné záruky, že centrali- stické úsili a protinárodní prvky zákona zmůže, postavil se mimoděk do služeb šlechticko-kleri- kálních a pomohl Němeům, aby využili situne a zařídili si škotství obecné dokonale, skor přepychově a to na naše útraty a naši škodu Nelze upřiti, že zákon v původním svém znění vysoko vynikl nad svoji dobu a založi silné a široké základy lidovému vzdělání. Nemožno neuznati, že zákon je důležitým mezníkem kulturním a třeba že krásné zásady původního zákona velice utrpěly praxi, inter- pretací a renkčními změnami potomními a třeba že nový zákon nedovedl zabrániti odnárodňován naší slovanské mládeže, postačí prosté srovnání vzdělanostního stavu v nejširších vrstvách lido- vých se stavem nynějším po 40 lelech - době v kuliuře lidstva velmi nepatrné abychom musili uznati, že vyděním zákonů školských silně podníren rozvoj vzdělání vykonáno pro lidové vzdělání vice než celé století dřivější.
Něme
14 article
Ale radostná tato vzpomínka na vydán škol. zákona trpee nám horkne, sledujeme-li další vývoj školy obecné, která zůstala obecnou školou národní jen na papíře, v theoretickém rámci původního znění zákona. Měla-li organi- sována býti vskutku škola obecná, jak vy plývá z ueslů Komenského a Ples na lozziho, měla-li býti moderní, jsk toho žádá přítomná kultura a pokrok doby a měla li býti vskutku školou národní a z ložena na prineipu národnostním a šelříe indi- viduality národa, pak arci by musila býti zalo- žena jinak hned v samém původním zákoně, ale pak by se byla musila zcela jinak vyvljsti z minulých čtyřicet let. Škola má býli obecná, všeobecně pro všechny přistupná, ale není jí dosud. Přavda. že na troskách konkordatní školy konfesionální zbudoval zákon původně školu rázu interkonfe- sionálního, ale stačilo několik roků, aby pouhý ten ráz interkonfesionální byl setřen novelou z roku 1883, i praxí administrativn a reakční interpretací. — Ale zákon nedal nám školy obecné i proto, že nedovedl zamezili odnárodňování školou, že nezaručií vyučování školní mateřským jazykem a že po nechal školu ve službách politiekých. štvanie Neodevzdal školy národu, ale zaměnil jen pána za římského dal eentralislického. Nastala záměna moci centralismu za moc klerikalismu, a náro vyšel na prázdno i když pozdějším vývojem obs suvereni spojili se a smluvili se k společnému ovládání školy. A také celý vývoj další nesmě- řoval bohužel k znárodnění, zmodernění a ze- všeobecnéní školy, ale právě naopak směrem k centralismu, reakci, omezení, znehodnocení
Komenský
15 article
Zůstala-li naše škola dosud národní a za- sluhuje-li si právem tohoto názvu, není t zásluhou ani zákona, ani centrá li n moci, ale stalo se tak dlobrovolnou někdy centrální moci podezřívanou a persekvo vanou prací učitelstva, jež soukromým, neúřad ním, svým vlastním, od systému a zákonitýeh nařizení neodvislým úsilím, dříve i namnoze zta jovaným úsilím, dovedlo si samo v rámci cen tralistické školy vytvořiti svůj typ školy národní někdy i proti vůli mocných a bez ohledu na utahování centralistického šroubu, na př. výnosy Thunovými a pod. Nynější škola stala se národní ne z vůle zákon a státní moci, ale z vůle a práce učitelstva, kteréž pi loňském sjezdě slovanského učitelstva shrnulo tuin svou snahu po znárodnění školy v celou theoriia celý program. Škola ztráci i svého inlerkonfessionálního rázu První průlom do svělskosti školy stal se školskou novellou z r. 1883. Vrátila se nám v podslatě škola konfessionátní, škola ve své organisaci cítelně poško zená a znehodnocená zvláště povolením úlev, jimiž prolomena zásada všeobecné závaznosti a osmilelé docházky — a snížením průpravného vzdělání učitelů.
Thunův
16 article
Novella byla první splátkou rostoucímu klerikalisnu, jenž memerandem hiskupů připravil si vhodnou situ- aci. Žádal ovšem Lichtensteinem a Lienbachrem více; t. j. celou rovisi šk. zák. a snížení docházky na 6 let, ale čeho nezmchl na půdě legislativní, o to tím vice přičiňoval se cestou správní, nařizeními a podporo- váním reakční praxe. Kdo z blízka měl příležitost poznati, jak mocné a sebevědomě i úspěšně zasahuje hierarchie do vývoje obecné školy i při takových záležitoslech, jakou je řád školní a vyučovací, ten pochopí, že čtyřicetileté trvání nynější školy nedo- vedlo zhaviti svět clskevní nároků na nové opano- vání školy. A tak vývoj školství rakouského za poslednich čtyřícet let nepostupuje směrem, naznačeným zá- kladním zákonem státním ani v hlavních, ani po- družných oborech. Pro vyšší průpravné vzdělánní učilelstva nestalo se dosud nic, ba novella zrušila universitní kursy učitelské pro učitele měšť. škola starost o výchovu dorostu učitelského ponechávů pěč soukromých, klerikálních ústavů. Učiteistvo dosud je stavem takořka bezprávným a o jeho matericlní a právní zabezpečení není do- sud postaráno, Školy obecné nedoplněny pokračova cími školami, o vzdělání lidu postaráno dosud nede- statočně Systém centralistický dusí zdravý rozvoj školy a školství zneužívá se dosud ve dvacátém sto- letí ku poněmčování a pomaďarštění slovanské, zvlá- ště české mládeže. „Slavíme“ čtyřiceliletí školních zákonů za mar- tyrin českých dětí ve Vídni a v krajinách zněmčelých a vybíráme po haléřích, aby v tomto soustátí mohle české dítě vyučováno býti česky. Za těchto okolnost není nám vzpomínka na 14. květen 1869 pramenem radosti, ale pobídkou k dalšímu, kéž zdat- nějšímu, vytrvalejšímu a úspěšnější- mu úsilí za moderní českou, národní, F. V. Moravee. lidovou školu
Lichtenstein Lienbachr F V Moravee Novella Vídeň
17 title
Karel B. Mádl.
Mádl
18 article Sportovní věstník.
Sportovní věstník. Athletika a sportovní hry- ** S. K. Slavia. (Of. zpr.) Ve výborové schůzi 6. března přijato 5 členů. Na studentské závody šermiřské (15 a 16. května) hlášeni: O. Lada a A. Tříška. V neděli o 10. hod. jsou národní athl. závody. — Ateam v. Smichov o 1/22. hod. Jeník; Krumr. Veselý: Banda, Kotouč, Maisl; Lomor, Malý, Starý. Košek, Bohata. — Reserva v. Letná o 1/23. hod. Kurka; Čech. Ort; Sojka, Bár, Macoun st.: Milka, Jahu st., Tony. Milda ml., Jahu ml. — Juniora v. IV. S. K. Š. o 2. hod. na training. břišti. — K národním závodům blásí mužstvo S. K. Vyšehrad, Smíchov S. K. a celý team Slavia. všenbecná ske společnost pre pejišťování naproti „Národnímu divadlu“ v Praze. Pojlšťuje ve všech možných kombinacich za pevneu premll.
A Tříška Jeník Krumr Veselá Kotouč Maisl Lomor Košek Bohata Kurek Čo Ort Sojka Bár Macoun st Milka Jah Ton Mild S K Š S K Letná Vyšehrad Smíchov Praha Slavia národní divadlo O . lada
19 article PR CESk
PR CESk = Žádejte prospekt. — ** Z Č. A. A. U. A. C. Sparta žádá za uznání rekordů, docilených na závodech 25. dubna t. r. Beh na 50 y Til (A C. Sparta) 6 vl., běh na 4 00 m Tichý (A. C. Spatta) 14: 263/4, vrh oštěpem Janda (A. Č. Sparta) 51.95 m. Oznamuje se klubům v Č A. A. U. zastoupeným s podotkoutím, že o rekordech těchto bude rozhodnuto v řádné výborové schůzi 5. června. Mimořadná výborová schůze koná se v středu 12. května v 8 hodin večer »U Pinkasů«. Na programu jest výprava representačního teamu na Moravu o svatodušních sválcích. Jako rekord v troj- skoku uznává se výkon J. Janouška (A. C. Sparla) 13.51 m 9. července 1955. Soudcem pro těžsou athíe- tiku na základě zkoušky jmenován p. M. Šustera (S. K. Slava). Redakci »Sportu a Her« vzdávají se diky za ochotu k otiskouti oficiálního seznamu re- kordů lehko- i těžkoathletických a věnování exem- pláře do archivu Unie. SUKNA y ro o m ZErlhY nabizí vývozní dům Prokop Skorkovský a syn v Humpolei. 8861
A C Til Spatt Janda Pinkas J Janoušek Sparla M Šuster S K Slavo Prokop Skorkovský Č . A . A . U Č A . A Morava Sparta m Tichá sport a Hera
20 article
** Národní závody S. K. Slavia konají se dnes o 10. hod. dopol. na Letné. Stariují v nich
Letná národní závod S . K Slavia
21 article FEUILLETON
FEUILLETON Týdenni táčky »Studený máj, v stodole ráj — To se sice hezky rýmuje, ale což pak může mít pořádný člověk v Praze vůbec sto doly? Žádně hospodářství krom toho obecního se tu netrpí, a víme dobře, jak před lěty do- padla v jedně zastrčené ulici, ba na saměm dvoře záložna, která držela si kohouta a drozdu Poněvadž tedy nemáme stodul, nemáme v Praze ani ráje a chceme-li užít trochu máje (že se vyznám ve veršování !), musíme ven, ven do boží přírody, na výlety. Laskavý čtenář napřahuje asi ruku, aby mně za ty logické kotrmelce ze stodoly do ráje a zas do máje dal záhlavek... snad aby ive své laskavosti uvedl obvyklý obsah stodoly mé hlavy v jistou hořlavou souvislost.. . ale ať si myslí cokoliv — já taky dnes jdu na výlet a k tomu výletu jsem potřeboval krom hezkého počasí i nějaký, třeba docela nehezký úvod k němuž mě svedl skutečně studený letošní máj Ta stodola pak se už přidala sama. Tedy jde ze, vlastně jede se na výlet. My Pražané nechodíme na výlety, my jedeme buď parníkem, nebo drahou, nebo automobilem .. a to z velmi jednoduchého důvodu. V sobotu napeče totiž starostlivá matka buchty, ba co dím... hodně buchet a v neděli při snídaní uvaří vejce na tvrdo. Moc vajec, jsou teď dvě za sedm. Sůl se ovšem zapomene doma; co by to bylo za výlet, aby se docela nic nezapomnělo A k vůli těm buchtám se tedy jede vlakem, třeba jen dvě stanice. To stačí docela, aby s opakoval tak často vzpomínaný — tuším už v Dalimilově kronice úkaz — že, jak se vlal bne, kluci dostanou hlad. »Maminko, já chci buchtu !« Za každým ujetým kilometrem padne jedna buchla, radost se podívat, jak dětem chutná Jakoby od Nového roku nejedly. Maminka si tsky dá říei, vzpomene si, že ji těsto špatně kynulo, hubuje na droždí . . . a z chvili je po buchtách. A my jsme na místši
Ted Pražan Praha Dalimilův kronika
22 article
Krásná krajina! Stromů sice málo, za to víe flašinetů u cesty, ale ten vzduchl »Dáti dýehejte — a ty, sturý, nečuď! C pak musíš i v té boží přírodě kouřit?« Zapomněl jsem tlci, že s námi vystoupilo z vlaku jestě celé procesí výletníků. Tahneme se silnicí, za každým se zdvihá takový rozkošný obláček prachu a za ženskými dva, ale tady jsou rozumnější než v pražskýeh sadech, kde se vláčení šlepů zapovídá. Tak prášíme a kouřime, občas nám zazvoní do toho motorka nebo automobilové splašené varhany, které troubí, jakoby jel Karištei okolo . . . ale: »Dět, dýchejte zdravý vzduch! Zlaté děti! Všecko jen pro dílě, i tamhl ten bělásek, který se včera naučil litat! Motá se chudák ještě neuměle jako onen vídeňský aviatik, který si ondyno utržil ostudu a na konec byl rád, že objel svatostěpánskou věž po tramwayi . . ., ale musí být jejich. Do sbírky s ním . . . bělásek je dnes náramné vzácná věc v okoli Praby. Jdeme 10 minut zaprášenou'silnici, máme ra- dost z každého mezníku u cesty, hubujeme na kolovrátky, že nám ruší velebný klid přírody .. ale jinak jsme šťastni a moc se nám tu libi. Jen jednu starost máme: aby nám ti všichni, kteři jdou před námi, nezasedli celou restau- raci, eil naší lopotné cesty, vrchol výletu. — Ba už zasedlil Taková krásná zahradní restaurace, s ku želníkem dokonce, pěti stoly, zrzavým plskem .. a natřískáno.
zlatý dítě
23 article
Kdo už sedí, dívá se takovým škodolibým pohledem na přichozl, jakoby chtěl říci: »Jo — měl si's trochu posplšit, jako my !« Na štěstí ve výlelních místech bývá více hospod. Hajdy tedy do druhé Ale taky ani pomyšlent! Všecko obsazeno až na jedno místo u stolu, kde sedl buď dívčí pensionát nebo matka s dcerami ze šesti man- želstev. Samé máslo s chlebem a káva. Paní už hubuje, tlačí ji šněrovačka, zejtra bude pršet (vy tušite, co chci asi říci — ale kuří oko v boží přírodě je mi děsně pro- saické) a tak se jde dál, do třetí hospody. V páté se najde konečně místo, dostane se taky chleba a máslem, laky káva a taky pivo . .. no štěstí naše je zkrátka dokonalé. Když dojde na vejce, převrhne se sůl a maminka moudře podotkne, že bude mrzutost, ale nepodotkne, že ji udělá při placení ona. »Dvacet krejcarů za kávu? To my máme v Praze u arcivévody Štěpána za šestnáct obrázky k tomu.« Červenáte se, neboť vaše střádalství nejde do takových oxtrémů a máte zlost, poněvadž u vedlejšího stolu nějaká panička hodně nahlae najednou vykládá, že dvacet krejearů za kávu je docela málo a když ona byla v Mariánskýeh Lázních, že platila třicet ! A podivá se kolem s blahým vědomím, jak šikovně a nenápadně se pochlubila, že dělala odtučňovací kuru. Za chvíli z ní vyletí, kolik kilo ztratila — no vždyť jsem to věděl: Dvacet — a sto jich ještě má.
Hajda Štěpán Praha
24 article
Má-li žena temperament a slyšela tu na rážku, rozumí se, že zase odpoví a sice asi v ten smysl, že Mariánské Lázně a tahle za- strčená vesnice, to že je nebe a dudy, a že jen hloupý člověk může přirovnávat — — Hledite, abyste byl venku z »útulné za- hrádky«, zamlouváte honem Mariánské Lázně, kávu a ostatní příslušenství . . . a myslite si jak by vám bylo dobře, kdybyste nedělní od poledne strávil doma na kanapi. To je arci jen krásná illuse, poněvadž do vlaku, který vás odveze do zlaté — v té chvili je opravdu zlatá Praha — je víc než hodina času. Z krásného výletu nemůžele se vrátit do Prahy bez trofejl. Připadali byste si jako svá- teční střelec, vracející se bez koroptví a bez zajíce. Tak dětičky tedy drbou kde jaký kveloue keř, lámou větvičky, trhají kytičky a donášejí to mamince, která z toho udělá pukét. Před Prahou polovičku té zeleniny vyhodite oknem z vlaku, protože povadla; druhou polovičku vyhodite až zejtra. Ale docela nic vás srdce nebolí nad tou spoustou, kterou stejně jako vy nadělalo sta jiných výletníků, kteří s náruči zeleně se vraceji, jako by měli doma v klee kozy. — — Lidé ukrutní! Kdyby takhle někdo nám natrhal nemilosrdně chmýři pod nosem, nebo z frisury vyškubal štětičky na pemzlíky — — to by bylo rámusu a nářku! Ovšem strom, keř a květina neciil, a pal — není naše a z cizího krev neteče. Jedt tedy jenom dnes hezky na výlet, vraťle se z něho zdrávi a nezapomeňte polámat a olámat kde jakou větvičku. Však už Okrašlovací spolky nahradí vaše škody nějakou čerstvě natřenou lavičkou.
mariánský lázeň Praha
25 article
Loňského roku, asi tou dobou, těšili jsme se na otevření výstavy. Nověděli jsme jako lidé nenadaní duchem prorockým, že překvapí nás nezapomenutelným květinovým korsem, nádher- ným karnevalem, monstre-konsertem, dvěmu hlavními výbrami, jež připadnou výboru — slovem — radostnými těmi událostmi, jiehž byl jsme svědky — ale těšili jsme se. A zvědaví, dávno před slavnostním zaháje ním vnikali jsme do pavilonů a okukovali expo Jednou z prvních hotových a nejkrásnějšíel byl pavilon města Prahy. Pamatujete se na ná dherné obrazy a pohledy, na oddělení Slaré Pra hy, na Herainovo uspořádání památek architek tury, na způsobný salon vstupní s Rodinovou sochou uprostřed — kterak byste nepamatovalií Minul rok... a jděte dnes se podívat do pavilonu města Prahyl Zděsíte se! Kdyby Hunové tam řádili, větší spoušť by nomohli natropit. Říkají, že prý provádějí „adaptaci pro místnosti technického musea“ — ale ve skutečnosti páší barbarství! Rodinov oscha, krášlící přijímací salon — válí se na zemi mezi rumištěm cihel, vápna a smetí, uprášená těžko k poznání; nádherné obrazy, akverely, portály Herainovy — všechno leží v prachu, bez úcty, bez šetrnosti, jako bezcenný škvár! A sádrové odlitky a jiné sochy jsou z pola nebo docela zničeny. — Tak se zachází s umě- ním, tak se zachází s památkamil Máme všelijakých dozorčích komisí, že by Vltavu s nimi zastavil — tady nějaký nezodpo- vědný polír je patrně nejvyšším pánem. Věci, v ceně desíti a snad statisíců, jsou ohroženy . .. ale jen když máme dobrou kontrolu nad kon- duktory na tramwayi, aby nenechali pasažéra jeti o stanici dále, nad akcizáky, aby jim nepro- klouzla bábu s pěti kily mýdla. —
Herainův Rodinův Hun Praha Prahyl Vltava
26 article
sice. Z události týdne jeden případ zvláště dojal. Čuli jsme včera zprávu o nešťastné slečně telefonistce z centrály... Těžká nervosa, způ- sobená namahavou, nervy drásající službou, do- hnala ji k sebevraždě. Padla, vysílena zápasem chleba, přemožena zoufale menotonním „Ilalo“, zvoněním a hrčením strojů — sto jieh má k obsluze jedna jediná! Tragický případ zaslouží více než konstato- vání a politování, poněvadž vedle poštovního eráru, který za pár korun žádá na telefonistkách nemožnosti, značnou část viny na nervose ubohé má i společnost naše, používající telefonu. Sedíte pohodlně v kavárně a napadne vás, že byste večer mohli sedět zase trochu s při- telem v hospodě. Skočíte k telefonu, zazvonite jednou, zazvonite dvakrát, třikrát... durdíte se... „No, konečně! — Slečno, už půl hodiny vás volám! (Je to půl minuty!) Ce pak je to za pořádek — já si budu stěžovat, myslíte, že mám čas půldne stát u telefonu“ atd.
27 article
Tak se na slečnu z centrály přes den osopí padésát a sto nedočkuvých a žádný neuzná, že nevolá on jediný, že vedle něho žádá o spojení třeba deset jiných současně, a že telefonistka musela by mit dvacet rukou, aby všem současně vyhověla. Rozhovor svrchu uvedený není ještě nej- horší. Jsou mnohem horší, podrážděnější, a jseu i sprosté a surové. Z pravidla mužové, kteři ke svým ženám musi být náramně zdvořilými. v telefonu jsou krobiány. Stavíme se galantními, mluvíme o slabším pohlaví — ale na podomka bychom se neopovážili tak řvát a hulákat jako — na slečnu telefonistku. Neříkejte, že je to někdy opravdu k nesne- sení! Snad je to k zlosti — ale jsme my muži vždy a ve všem korektní a dochvilní? Sábněte do stolu ve své kanceláři, podívejte se do knih svých platů, revidujte svou práci a činnost, a co tu najdete restů? Dny, týdny a měsíce necháte je nevyří- zeny — co je to proti pěti minutám marného volání? V osudném výstřelu uštvané telefenistky je veliká žaloba a mnoho neznámých pachatelč.