Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

brtoen ltlne zcbel n t bavo dten cme d ao uo

3

V Praze, v pátek 25. června 1909.

Praha

4

avlosv

5

ee5 ubsejůr

6

ogse

7

Číslo 173.

8

stavosha

9 article

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administral na t Jsta . . . . 6 K — s dvoji donáškou na čtvrt lota . . . . 7 K B2h ve filiálkách- na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštoua na měslo. ne čtvrt feta : . . . 9 K o0 s dvojí zásilkou na měsie. na čtvrt leta

Praha Poštoua

10 article Malostranská volha.

Malostranská volha. Především její statistické poučení. Voličů dostavilo se tentokráte 4073 proti 4212 voličům první volby před týdnem, vzhledem k tomu, že užší volby mívají z pravidla účastenství značně slabší, projeven tedy velmi značný aktivní zájem na definitivn rozhodnutí, jemuž z předu přisuzován vý- znam, zastiňující všechna dosavadní doplňo- vací utkání. Vítěz, kandidát národně- sociální dr. Šviha obdržel 2078 hlasů, poražený kandidát národní strany svobodomyslné prof. dr. Funk 1967 hl. Zvolen tedy dr. Šviha soudce v Žamberku, většinou 111 hlasů. Nový říšský poslanec strany národně-sociální obdržel v první volbě před týdnem 1145 hlasů, v užší volbě získal tudíž nových hlasů 933, kteréžto téměř zdvojnásobnění původ- ního počtu děkuje v první řadě táboru kato- licko národnímu, který při první volbě ode- vzdal 640 hlasů a v druhé staročeskému který sehnal při první volbě 490 hlasů Kandidát národní strany svobodomyslné prof. dr. Funk měl při první volbě pro sebe 1314 hlasů, obnáší tedy jeho zisk 653 hl. — soc.-demokratický kandidát Süss při první volbě soustředil celkem 620 hl. Jak vidět, lze tedy většinu i menšinu rozložit analyticky na položky stran až na nepatrné zbytky a zjistiti okolnost, jinak samozřejmou, že je to zásluha Staročechůa klerikálů, že se při druhé volbě karta úplně obrátila, že se totiž z poměrné mladočeské většiny stala rozhodující menšina a z národněsociální původní menšiny defini- tivní většina, kterouž ukončen nejnapínavější a nejvášnivější volební boj, který se podle regulí nového volebního řádu až dosud ve zdech pražských odehrál.

Šviha profesor doktor Funk Süss Staročechů Žamberk malostranský volha

11 article

Tyto oboustranné sloučeniny strannické řešeny na své prvky, vypravují o povaze zápasu a o významu jeho výsledku mnoho. Věc se má naopak, než hlasala svým or- gánem strana národně-sociální v předvečer volební. Nikoli komplot proti straně dra. Švihy, nýbrž spiknutí proti straně dra. Funka bylo dokonáno dříve než se po druhé přikročilo kosu- dím... A oba volební šiky sdružila spíš nenávist než společný politický cíl, nebot politická různorodost živlů menšiny i většiny jest dosti značná, až na starovžitou pospo- litost klerikálů se Staročechy, jiehž jedno křídlo ovšem letí národním sociálům bez podmínečně vstříc. To však jest jenom jedna a dosti ve- dlejší politická stránka včerejší porážky mladočeského kandidáta v V. okresu voleb ním. Hlavní význam její, jak se zdá, leží v tom, že včerejší osudný den podává vý- klad o poměru národní strany svobodo- myslné k národu tak určitý, že příští doby sotva co přinesou k němu něco nového. Přicházejí-li totiž jenom obě hlavní strany okresu, t. j. mladočeská a národně sociální ve zřetel, jest národní strana svobodom yslna v patrné většině, jak ukázala první volba. hlasuje-li však celek volebního okresu, spro- štěn povahou užší volby od zvlaštních stran- nických závazků, odmitá politiku ná- rodní strany svobodomyslné, ne

Funk národní strana svoboda

12 article

velkou sice, ale rozhodující vět šinou. Je to možno? Za nynějšího jejího r oz- hodně oposičního postavení ve sněmovně, po neklamně oposič- ních pronunciamentech jejího kandidáta, po celé té organisační kampani řečnické a poslanecké, která vyžádala větší napjetí sii než co jich věnováno za předchozí pětiletí styku s národem a voličstvem? Po napro- stém a nedvojsmyslném odmítnutí vládních předloh smiřovacích, po takových neklam- ných projevech statečné nezlomnosti v otázce českého sněmu? Po posledním pokusu zpev nění posice strany, jako representantky střed ních městských tříd? Ano! Téžko uzavříti se poznání, že národ neodpustil národní straně svobodo- myslné oportunistický její poklesek positivní a že — nevěří v opravdovost jejího oposič- ního pokání, z něhož vyznívá stále ještě spíše lítost nad koncem koalice a touha po nové než smíření s dlouhou lhůtou tvrdé. odříkání plné oposice, předvídané jinak ne- jedním mluvčím strany. Významněji než při kterékoli jiné rozhodující příležitosti voleb- ního projevu důvěry národní bylo včera řečeno vedení národní strany svobodomyslné při potazu o důvěru v jednom z pražských, tedy nejvěrnějších okresů volebních, jak málo té důvěry zbylo straně kdysi Grégrů a Sladkovských v samém centru nesporného kdysi majetku jejího. S nevýslovnou trpkostí zaznamenáváme tuto opětnou zkušenost a zařaďujeme tento nový příznak úpadku strany k dřívějšíma milerádi dopřáli bychom sluchu hlasům útěchy, kterěž namlouvají duši, že nenapl- něny dosud všechny dny hořkosti, jíž nutno straně okusiti dříve než nastane obrat z hloubky zpět k bývalým, třeba už ne tak honosným výšinám.

Grégr Sladkovský stranit svoboda

13 article

Vzdáváme se všech rekriminací a při- pomínek, že by nebylo došlo ke včerejšímu triumfu stran, ode vždy proti svobodomysl- nému mladočešství zapřisáhlých, k ukojení šíleného klerikálního záští a staročeské msty ze záhrobí, k nezřizeným fanfárám národně socialních požitníků vítězství, k jakému do- pomohla jim spojená reakce, kdyby bylo vedení strany dbalo ještě před rokem našich výstrah a předpovědí o událostech, kteréž zvolna, ale neúprosně se naplňují. Neboť naše sympatie jsou dnes úplně se stranou, když dostavil se nyní tragický důsledek tohoto opomenutí a kdy ukázalo se, že přespřílis pozdě vyhověno bylo hlasu z hloubí národa znějícího, jehož jsme byli tlumočníky. A překoná-li se tento stesk přirozených citů, nutno uznati, že včera promluvil nacio nalismus český, přehlušiv na okamžik svo- bodomyslnost a pokrokovost, velmi břeskné slovo do Vídně. Každý ví, že nikoli nadšení pro stranu národně-sociální, pro nevypočíta- telný a začasté nedůsledný její radikalismus, ale nutnost nejkrajnějšího projevu protest- ního a oposičního smýšlení národního, jaký byl na snadě, připojila k zemskému mandátu dra. Švihy také mandát říšský. Přehlušeno jestě víc. I hlas, který býval vždycky slyšán v české veřejnosti, hlas vo

Vídeň

14 article

lající o rehabilitaci těžce uraženě volební morálky, o odmítnuti pokusu porušení čistoty voleb Nesmyslně sosnovaná intrika volebního pod vodu národně-sociálního s domnělou schůzkou mladočeského plnomocníka se zástupci stran soc.demokratické, realistické a německých voličů malostranských sotva měla rozhodu- jící vliv na průchod voleb. Možno dost,že nachází se mezi voliči dra. Švihy řada voličů jiných stran, která uvěřila této nesvědomité pomluvě, ale většina jich volila s pevným přesvědčením, že klep orgánu národně-sociál- ního jest lží, která na elementární povahu celého hnutí volebního neměla účinek.

15 article

Je li tomu tak, přibyl by jen další dů- kaz, že voleno bez ohledu na vítěznou stranu, na její a jejího nového poslance kvality, nýbrž ze zásady protestu proti neslýchanému řádění Vídně s právy českými. Ale podvod stal se, ať se setkal s účelem či nikoli a pokud se týče našeho stanoviska, projeve- ného naším předvčerejším článkem, nejsme s to, odvolati z něho, pokud se týče kvali- fikace neslýchaného činu, námi odsouzeného, ni jediného slůvka. Na včerejší úvodník ústředního orgánu národně-sociálního o »Ná- rodních Listech a politické morálce« dáváme popěračům politické morálky na uváženou, co by asi za to dali, kdyby se nebyli dopu- stili stejně pošetilé jako neodpustitelné mi- zernosti s Bernardiovou vinárnou, kdyby mohli říci, že jejich volební vítězství jest bez tohoto šeredného škraloupu. Ten není ještě odčiněn a hnusná pachut po něm dlouho zůstane v ústech české veřejnosti, kteráž mívá ve zvyku, podlosti spáchané na zděděném českém karakteru počestnostia bezůhonnosti tak dlouho kárati a pronásle- dovati, až postiženi budou skuteční vinníci.

Bernardiová Vídeň

16 article

Také se vráti k této události, která musí být vyšetřena a odčiněna stůj co stůj. Je-li nutno, abychom hned na tomto místě vyrovnali svůj včerejší účet s orgánem posl. Klofače, podotýkáme především jen tolik, že vyhrožování boykotem a pronásledo- váním se strany organisaci národně- sociálních není žádným vyvrácením fakt, kteréž se druži k ostatním skvrnám na štítě národně- sociálním. Naše stanovisko je od terroru po- litických stran naprosto neodvislé, my ne- ustoupili vyhrůžkám vedenl národní strany svobodomyslné a necouvneme ani před sápáním se vedení strany národně sociální, nýbrž ubájíme si vždy právo svobodného projevu o veškerých záležitostech národních a povinné kritiky všech na veřejnosti české škůdných skutků, ať jich pachatelé stoj v pravo či v levo od »Národních Listů«.

17 article

Nezatajíme svého mínění ani v budoucnosti, ať se naskytne jakýkoli podnět k jeho pro- jevu. Naším svrchovaným pánem je pravda od té jedině jsme odvislí a že tu povíme do každých očí, toho důkazem jest náš dnešní poměr ke straně, na jejímž založení »Nár. Listy« měly podíl tak převážně vynikající. Náš posudek o národně sociálním pod- vodu ve středu pronesený jest i dnes naší chloubou a doufáme, že srovnáváme se v něm i dnes se všemi seriosními lidmi v národě, jakož jsme jisti, že s námi odsuzují jej třeba veřejně přemnozí předáci národně- sociální že krušné činí výtky jeho pachatelům. Kdyby tomu tak nebylo a kdyby scházel v národně sociálním postupu dalším rys nezbytné po- čestnosti politické a záruka politické morálky, nemohlo by potkati národ větší neštěstí, než kdyby došlo k tomu, k čemu chystá se strana tato, k převzetí dědictví strany, kterou včera porazila na Malé straně. Neboť i takhle chvějí se všichni seriosní lide v národě o další osud národa otázka, co bude dále, a odpověd. jakou dá na ni osud český, vče- rejší volbou o nic šťastnější, to je nejzávažnějším důsledkem památné volby v V. okrese vo- lebním. Tolik je však jisto za všech okol- ností, že veliký a vznešený cí šlechetného národa českého do- sažitelný jest jenom šlechetnými prostředky v čistých rukou.

18 article

Politické zprávy domáci. V Praze, 24. června. (Styky česko- polské) v Těšínsku se dosud nezlepšily. Ne pomohlo smírné zakročení českého tisku praž ského, národní rady a českých poslanců na říš- ské radě, poněvadž na přátelské hlasy české ne bylo odpovědi se strany polské. Hlaličský tisk polský přijímá informace jen od polských agita- torů v Těšínsku, líčí co nejčernějí „křivdy“. páchané na Polácích, ale ani slovem se nezmín o křivdách, páchaných polskými obcemi na men- šinách českých. Když polsko-ostravská měst. rada projevila ochotu, převzíti soukromou školu pol skou do obecní správy, jestliže navzájem polský Rychvald převezme do své správy české ma tičné školy, Poláci odpověděli spurně, že žád- ných náhrad nejsou povinni Čechům dávati, po něvadž Polskou Ostravu přinutí sama vláda, aby převzala jejich soukromou školu. Po takové odpovědi nebylo ovšem možno dále vyjednávati, a Polská Ostrava učiní to, c činí jiné obce, když se chce uvaliti na ně nové břímě. Nastoupí cestu rekursů a protestů, jimiž se zřízení polské veřejné školy v Polské Ostravě vzdáli na dlouhou dobu, ačkoli Poláci mohli tuto školu míti již počátkem školního roku, kdy- by projevili v Rychvaldě aspoň špetku dobre Škodu utrpí nad te i v sousední Hrušově.

Polák Čecho Praha Těšínsko Rychvald Ostrava Hrušov

19 article

Také tam je soukromá polská škola, ale správa obce je v rukou německých. Němci hrušovští vidouce, že ze sporu česko-polského kyne zisl jen jim, nabidli polské škole značnou subven- a mimo to slibili, že pro ni vystaví zvláštní bu- dovu z prostředků obecních, a usnesli se uči- niti za tím účelem půjčku 94.000 K. Na českou matiční školu, která je v Hrušove starší, než škola polská, nedali ani halíře. Čechové hrušov- ští, kteří tvoři v obci třetinu obyvatelstva, pro- testovali proti usnesení obce a zemský výbor slezský zrušil 94.000 korunový úvěr na novou budovu polské školy. Vychvalovaná v haličských listech láska německého obecného zastupitelstva hrušovského k polské škole rozplyne se zatím také v niveč. Polské listy haličské právě otiskují stejnozvučné dopisy z Těšínska, v nichž se l- mentuje, jak Poláky na Ostravsku zklamala na- děje. Ale opět ani slovem se nezmiňují, že je naděje zklamala jich vlastní vinou, pro jich ne- ústupnost vůči požadavkům českým. Po dobrém vůle.

Němec Čecho Polák Hrušov Těšínsko Ostravsko

20 article

V drobném prodejiu ranní číslo o sobě . . za 8h večerni . . . . za 4 h Ve filišlkách na venkově ranní cislo . . . . . . . l večerni . . . . . . . . 5 h lnneráty platí se hotově napřed. Předplsceni a inserty přijíma administrace v Marianské ul., 3. Tam náchásejí se těž redakce, tiskárna a sxpedice „Národn ch Li stů Rukopisy se nevracejl.

21 article

se s námi smluviti nechtějí; snad to půjde po zlém. Z Lublaně, 23. června. (Panovníkův dar německému divadlu.) Němečtí mi- nistři hr. Stürgkh a dr. Schreiner, byvše tázáni posl. Hribarem, prohlásili, že se nepřimlouvali, aby panovník věnoval lublaňskému německému divadlu 20.000 K a že se o daru tom nejednalo ani v ministerské radě. V poslaneckých kruzích ví- deňských projeveno dokonce mínění, že zpráva o daru je pouhá smyšlenka. Redakce „Slov. Naroda“ vyžádala si o té věci zprávu přímo v zemském presidiu kraňském a tam zvěděla, že panovník skutečně povolil na stavbu německéhodivadla v Lubla- ni 20.000 K. Zemské presidium obdrželo již z kabinetní kanceláře o tom dopis. Poněvadž žá- dost o dar neprošla ani rukama ministra osvěty Stürgkha, ani ministra krajana Schreinera, kteřl by v této věci byli nejvíce kompetentní; poně- vadž o daru nebylo jednáno ani v ministerské radě, je na snadě domněnka, že dar vymohla německá kamarila za zády vlády, ač nepůsobil-li svým vlivem sám ministerský předseda, baron Bienerth. V Praze, 23 června. (Přiští kabinet Khuen-Hedervárův.) Poněvadž naděje na zřízení kabinetu Lukacsova, proti němuž působí usilovně zvláště hr. Apponyi, mízl vůčihledě, počítá se v Pešti již s možností, že dra. Wekerla vystřídá hr. Khuen-H eděr- váry. V jeho kabinetě byl by prý Hieronymi jako ministr financí, Matlekovich pro obchod, Desider Perezel jako ministr vnitra, hr. Csáky jako ministr osvěty, hr. Želinszky pro orbu, dr. Plosz nebo Alex Erdöly pro spravedlnost, Ervín Cseh za Chorvatsko a bar. Emerich Fejérváry (syn gener Gjzy Fejérvára) jako ministr a la- lere. Většina vyjmenovaných bývali již ministry v kabinelech liberálných.

Stürgkh doktor Schreiner Hribar Bienerth Khuen Perezel Csáka Plosz Alex Erdöt Cseh Emerich Fejérvára Gjza Fejérvár Lublaň Praha 23 červen Pešť Chorvatsko H edíra

22 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 24. června. Slovanské hnutí v Bulharsku Pan S Bobčev, bulharský delegát na ne- dávných slovanských poradách v Petrohradě Moskvě, vrátiv se do Sofie, uspořádal v »Slo- vanské besedě« veřejnou přednášku o svých dojmech a zkušenustech, které si vynesl ze slovanských dní v Rusku. Přednáška byla velice četně navštivena, což samo svědčí o zájmu bulharského obecenstva o slovanské věci. Všechny listy přinesly o přednášce Bobčeva zevrubné referáty a konstatovaly, že slovanské vědomí v bulharském obecenstvu roste. V Sofii způsobil veliký dojem úvodní článek bělehradské polovládní »Samoupravy«, jímž ukázáno na nezbytí pro Srbsko, Bulharsko 1 Černou Horu, aby utvořily politický a hospo- dářský spolek, jenž jediný může býti zárukou, že slovanské státy na Balkáně zachovají si ne- závislost a stvoři si podmínky lepší budouc nosti. Všeslovanská Liga v Americe. V Chicagu založena »Všeslovanská Ligae, do jejíhož výboru zvoleni dva Češi, dva Poláci a dva Slováci. Liga vydává občasné publikace, jež jsou psány všemi slovanskými jazyky. V č.1. jsou články české, slovenské, polské a srbské. Čiánek prvý informuje čtenáře, že úkolem Llg

Čech Polák Slovák Praha Bulharsko Petrohrad Moskva Sofie St Rusko Srbsko Balkán Amerika Chicago Černá Hora

23 title

FEUILLETON.

24 article Literatura.

Literatura. Naše knih y. * Karel Drož: „Prvá cesta na Rylskou pla- ninu.“ S 61 vyobrazeními. V Praze, v komisi Fr Řivnáče. Dobrými cestopisy, zvláště cestopisy po zemích slovanských naše literatura zrovna neoplývá a proto s povděkem zaznamenáváme každý pozoru- hodný zjev v tomto oboru, zvláště vyšel-li z péra tak zkušeného autora, jakým je p. Karel Drož, jehož „Život na Tatrách“ a „Tatry“ docílily svého času značného zájmu. Bulharsko a vůbec jižní země slovanské jsou krajem budoucnosti, tam dole na jihu zrají nové my- šlenky a připravují se nové akty světové historie. Stárnoucí Evropa tuší již jasně, že bude ji jednou potřebí střebali nové životní síly a mízu omlazující z těchto krajů a zapouští v nich své kořeny. Popisem velenoři slovanského, Rylské planiny, přispívá tedy autor vydatnou měrou, aby u nás dosud viažná sym- patic k Bulharsku vzrostla. Jeho spis je prvý poku vylíčiti nejen mnohostrannou členitost málo zná- niých slovanských velehor, než i zachytiti jeho ži- vot a vystihnouti vztahy duše horalské k tomu svělu, v jehož lůně se zrodila, z jehož štítův a pro- pasti, jezer a hvozdů sněhův a vodopádů, červánků a mlh, mračen a bouří ssála zázračné představya spřádala čarovné sny. Pan autor slibuje v předmluvě, že vydá druhou a třetí cestu po planině Rylské. Přáli bychom si. aby jento jeho plán se brzy uskutečnil, nebot bude- me pak míti v ruou dílo ceny vysoké. K tomu za- věru aizspoh opravúuje spis, jejž máme před sebou.

Drož Řivnáč Rylský Praha Tatry Bulharsko Evropa Tatra

25 article

Vrouci láske a porozumění pro věci slovansko dýší z každé řádky (autorův ostrý talent pozoro vací prozrazuje zkušenílo cestovatele, jemuž ne ujde ničeho), ač kniha byla upravena jako četha pro mládež. Mezi !adky dává však autor vytušiti, že vi- děl mnohem vicu než napsal a poněvadž se jedná zemi a národ tak interesantní, jakým: jsou Bulhar- sko a Bulhaři, bylo by snad lépe, kdvby přišti svazky svého cestopisu držel pan autor v dachu volněj- ším, neboť čím realněji poznáme svoje trratry na jihu a jejich duší, tím lépe pro nás i pro ně. Ve dvanácti kapitolách, doprovázených pěknými reprodukcemi fotografií, popisuje pan Krrel Drož svoji cestu od Čamkarije až na hranice Makedonte Způsobem velmi zajímavým líčí pan autor hory řeky i jezera, jejich poměry fysikální i geografické popisuje typy i mravy lidu, cituje jeho písně a zvy- ky i vše, co spadá do jeho karakteristiky, všímá s všeho a všecka svoje líčení koření humorem a tre- nými poznámkami. Nejkrásnější kapitoly celé knihy jsou však ony věnované Rylskému monastýru. Široce, ale poutavě a poeticky líči pan autor obrovský klášter tento, jeho zaltřní zivot a zařízení, popisuje přesně jeho rozlehle stavby a karakteristické typy jeho obyvatel. Je t celý neznámý svět, opředený starými legendami slavnou historií.

Bulhar Krrel Čamkarij

26 article

Celá kniha, jak shora řečeno, prostoupena je zdařilými illustracemi, jež ovšem obraznost čte- náře nemálo podporují. Krásy Rylské planiny vy- rovnají se mnohým krajinám alpským a jestliže naši turisté ji poctí svojí návštěvou, nebudou jistě li- tovati. * Frant. Groh, Topografie starých Athén Část první: Athény až do válek perských V Praze 1909. Od dob Leakeových jest topografie athénská samostatným oddilem v širém kruhu starověké minu losti a omládlá stolice novověkého království hellén ského může se honositi, že vedle Řima, Jerusalema a Prahy není města na půdě starého světa, jehož minulost a historická topografie byly by úsilněji a úspěšněji pěstovány. A přece jest topografie staro- athénská problémem velini obtížným, poněvadž ne- bylo doposud lze překopati ani prostor, kde býváva kol agory starověký střed města, ani končiny n jižním úpatí Akropole, čímž zůstávají nám utajena nejdůležitější vodilka při řešení četných záhad topo- grafických. Referentovi, jenž sám po čtvrt již téměř století obírá se topografil staroathénskou a přehlíží veškeru přislušnou literaturu, pramennou i novo- dobou, vidí se povinným již předem na tyto obtiže poukárati. Proto dlužno tím výše ceniti práci českou, která obrala si úkolem soustavné vylíčení topografie athénské a vývoje jejího. S velikým zájmem a s nemenším očekáváním bral tudíž referení do ruky knihu páně Grohovua prohlašuje ihned, že se nezklamal. Co do výběru látky, samostatného ús dku, oprávněné míry kombi- nování i formy řadí se nejnovější kniha Grohova k nejlepším českým vědeckým publikacím nejnovější doby, a jediné by bylo lze jí vytýkat, že vědecky požitek, který poskytuje, jest jen částečný, dokud ne- bude nám podán úplný obraz místního vývoje slav- ného města až do zániku života antického.

Krása Rylský František Groh Athéna Grohovu Grohův Praha Jeruzalém Akropolis Řima

27 article

Pan Groh volil cestu evoluční a podává v tomto díle obraz místního vývoje athénského až do válek perských. Jest to perioda v sobě uzavřenů, která pronikavou zkázou, r. 479 Mardoniem způsobenou, byla zakončena, načež město Themistokleovoa Perikleovo zbudováno v rozměrech mnohem větších a způsobem velikolepějším. Těže z nejnovějších vý kopných a nápisných zpráv, zaujímá pan Grob určité stanovisko ke třem stěžejným otázkám ve starosthénské topografii, nejdůležitějším v ustanovo- vání směru cesty Pausaniovy po městě, v určování svatyň, jež Thukydidés uvádí ve slavném svém ex- kurse, a ve příčině polohy vodojemu Enneakruny i pramene Kallirrhoé.

Groh Mardonie Perikleův Grob Pausaniův Thukydidés Themistokleovoa

28 article

Referent v olázkách těchto zaujímá jiné stano- visko, o čemž již dříve proti spisovateli mínění své vyložil, ale uznává rád, že pan Groh snaží se uvá- žiti všechny důvody pro i proti a zvláště pro stano- visko své shledává s důvlipem důvody nové. V jiných otázkách, jako o věrohodnosti Pausaniově a ve pří- čině existence hradeb předperských, o nichž referene již před lety, sám prvý ve vědeckém písemnictví českém, názor svůj odůvodnil, pan Groh jest a refe- rentem ve shodě V jednotlivostech dlužno vylknouti, že pan Groh uznává ještě historičnost Pelasgů, jakkoli právě v nej- novějších dnech E. Meyer na bezpodslatnost pří- slušných zpráv a výkladův ukázal. Kniha zdobena jest hojnými soímky a plány, které jsou zdařilým vývodům s prospěchem. S povděkem sluší i konsta- tovati, že pan Groh hledí se povznésti na vyšší stanovisko pokud se týče známých růzností ve vědeckém táboře českém.

Groh Pausaniův Pelasg E Meyer

29 article

* K. Petřík, Ioataice a její pamálnosli V Praze, I. L. Kober. Českému turistovi, ktery touží. aby shlédl místo, kde vydechl Hus velikého docha svého za svobodu myšlenky, vhod přijde úhl edná knížka, četnými pohledy vyzdubaná, která podává nejdůležitější mistní pokyny, doplněné správnou hi- storiekou informací, o starobylém švábském měslě Kostnici. Předeslav obecný úvod, provádí spisovatel poutníka po městě, význačném starobylými památ- kami světodějného významu a připojuje všude správné věcné vysvětlení. V jednotlivostech pohřešujeme orientačního plánu. Friedenshol slove obvykleji Kan- zlerhaus a mělo býti uvedeno, že jest z řídkých sou- kromých domů románských, které se v Evropě za- chovaly. Místo, kde Hus a Jeroným byli upileni. orientuje se sice obvykle, jako by bylo položeno n břehu Rýna, ale nepřesnost talo, již od dob Petra z Mladenovic se opakující, měla by býti opravena neboť vzdálenost mista od Rýna jest značná. Starši navštěvovalelé Kostnice pamatují se na orienlační tabulky s textem německým, francouzským, angli- ckým a českým (»K Husovu pomniku«), jichž Petři kův průvodce nepřipomíná. Či propadla již talo t česká slůvka všeněmeckému terrora?

K Petřík Ioataice Hus Jeroným Husův kův Praha Evropa Rýn

30 article

* J. Marni: Jak ženy milují... Přeložil dr Bořivoj Prusík. Nákladem Jos. R. Vilimka. K 1.80. Několik svižně nahozených povídek ve forme dialogů, plných břitkého vtipu a sstyrických narážek. jichž terčem je soudobá francouzska společnost, jej mravy a nemravy, její ctnosti a neřesti, obsahuj- kniha nadané spisovatelky Jeanne Marniové (vlastně Maroiěrové), bývalé herečky, dcery proslule spiso- vatelky Mme. Manoel de Grandfort. Autorka dovede mistrně vyslihnouti problema tické ženské karaktery a kreslí je realisticky v sil ných tonech, odhalujíc neúprosně stinné kouty jejich duší. Je-li však neúprosnou k ženám náruži vým, je milosrdnou k ženám trpícím. Trpěla sama proto dovede obestřiti ženu trpící apotheosou soucilu a něhy. Slovem, aulorka, jež je vynikající spolupracov níci v »La vie parisienne«, patří k nejzajímavějším zjevům moderní francouzské literatury, tak bohaté talenty protichůdných směrů. Překlad p. dra. Prusíka je pečlivý a velm plynný. *E Zola: »Listek lásky« Román. Přeložie Jean Rowalski. S illustracemi H. Němečka. K 3.— Nakladatel Jos. R. Vilimek v Praze.

Prusík R Vilimek Marniová Manoel Grandfort Rowalski H Němeček E Zola Jos Praha

31 article

Veliký autor francouzský, průkopník nových směrů v belletr i, Emi! Zola, bude již záhy skoro celý v rukou českého členáře. »Lístek Iásky« nepatří sice k oněm Zolo- vým dílům, jež setkala se s obrovským entbusias mem na straně jedné a s odporem tehdejších kri tiků na straně druhé, ale přece je to Zola každou řádkou, Zola, jenž uchvacuje a napíná, Zola, misti realismu a tvůrce žulových povah. »Lístek lásky« je románem mladé vdovy je v něm mnoho lásky, vášní a utrpení, mnoh poesie a ducha. Scény střídají se v pestrém pořadí udržují čtenáře v rozechvění, aniž by ličení vybočo valo z okruhu umělecké discipliny. Tím odlišuje s právě slavný autor od mnohých svých epigonů, kteří chtějí sensačností nahraditi to, co jim chyb na umělecké potenci. Také tento překlad do češtiny zasluhuje pro svou svědomitost uznání. * J. Brož a syn: Mapa okolí pražského. Pa- ha. A. Štorch syn.

Zola J Brož A Štorch

32 article

V záplavě příručných map. pořízených dle mar generálního štábu, vítána bude zajisté česká tato pomůcka, která v širším rozsahu znázorňuje okolí pražské a při tom hledí právu býti poměrům nej- novějším. Veškerá hustá síť místních drah a okres- ních silnic jest zplna zakreslena a pokud týče se sídel, přihlíženo dle možnosti i k samotám, alespoň důležitějším. Nákres jest jasný, přehledný a způso- bilý k orientování i cyklistovi mezi jízdou. Jedině po stránce názvosloví pomístného není možno po- tlačiti vážné výtky, které však v prvé řadě adreso- vány jsou na českou veřejnost a zákonné zástupce její. Mapa pánů Brožův opírá se totiž v názvoslovi pomístném o úřadní předlohy, zvláště o místní re- pertorium, které zahrnuje v sobě výsledky sčítání lidu z r. 1900. Avšak právě toto repertorium, vzděla- vané bez účastenství povolaných kruhů vědeckých. vnáší zmatek do pomístného názvosloví českého, buď libovolně jména česká překládajíc, buď je komo- lic a to v plném znění i po stránce pravopisné. Po- hříchu shledáváme i na mapě této tvary jmenné bud nepdůvodněné, buď zkomoleně a sice se zřením k nově zaváděným, naprosto nepříslušným novotva- rům německým. Tak vyskytují se na mapě Dáblice (místo Dáblice), Hovořovice (m. Hovorčovice), Kory- čany (m. Korycany), Čečenín (m. Cecemín), Svojo- vice (m. Sovoiovice anebo zkráceně Sojovice), Budeč (m. Budče), M. Čakovice (m. Čakovičky). Podolánky (m. Podolánka v sing.), Dechtary (m. Dehtáry), Ze- lenec (m. Zeleneč), M. Nehvizdy (m. Nehvizdky).

Brožův Kory Čečenín M Nehvizda Hovorčovice Korycany Sojovice Budeč Čakovice Čakovičky Podolánky Zeleneč Svojo Dáblice Hovořovice Dechtara

33 article

Velké Nehvizdy (m. Nehvizdy), Čelakovice (m. Čelá- kovice) atd. Vůbec vymítaji se česká deminutiva, jako Horoušánky, Slivinko atd. a nahražují se zpět- nými překlady z německého, jako Malé Horoušany. Malá Jirna (správněji Nová Jirna), Slivno Malé, ač správná původní deminutiva žijí stále v úslech lidu Poněvadz bezohledně komolí jména místní poli- tické, železniční, poštovní, vojenské i j. úřady, vzni- ká povinnest sněmu a jeho výkonnému orgánu, aby zřídil komisi z interesentův a odborných znalců složenou, která by ještě před publikováním sčítacích výsledků z r. 1910 všechna pomístná jména, česká i německá, zrevidovala, správné znění jednoulivýeh

Nehvizda Čelakovice Velká Nehvizdy Horoušánky Malá Horoušany Slivno

34 title

Dr. J. V. Práše k.

doktor prášit

35 article

jmen určila a veškery úřady k užívání těchto správ- ných jmen přidržovala. Jen tak doděláme se nápravy a nebudou hyzděny podniky jinak záslužné. P. Cizí spisy. * Ceské dějiny v německém románě. Naši od- půrci národní nepřeji sice našim snahám národním, ale pro látku uměleckou i literární dost rádi si do našich luhů zabrousí. Nemine saisona, aby na kni- hovém trhu německém neobjevila se práce s oká- zale českým nebo aspoň slovanským zvukem v ná- zvu. Slovanské jméno místa nebo osoby, povídka nebo román, dílo tendenční nebo i bez tendence, pouze rozkoši tátky a vůni svého okolí povděčné. ale vždy přece důtklivě nasvědčující, že ten českýa slovanský kraj i jeho lid, ať už v minulosti dávné nebo »v palčivém přítomnu«, naši sousedé vždy roz- hodně pokladají za svoji všeho pozoru hodnou sin- teressensphkru«. Také historický román Synov pana Budivoje (Die Söhne des Herrn Budiwoy. Volksausgabe) náleží sem do přihrady. Spisovatel August Sper! nahlédl velmi pilně do českých dějin třináctého věku, obíral se s láskou kulturnou lálkou doby, osvojil si její barvy a pachy, zná odtud probouzet u členáře nálady dávné životnosti a mohl by po té stránce dojista předehůzeti do jisté míry vzorem i naší domácí beletril. Středem románu je hrdinská postava Zaviše, ušlechtilého pána z Růže.

Budivoj August sprát Synov die Söhnout desátník Herrn Budiwoy

36 article

Pyšný Vítkovec pod štětcem německého portretisty vyrůstá ovšem v rekovnou podobu »eines echt deutschen Mannes«. Rodové i politické smýšlení ná- čelníka »der Witigonen« je, rozumí se, »kerndeutsch«. A jako německý pán a rytiř stojí Záviš v rozhod- ném odporu proti české královské myšlence. Usiluje soustředit německou moc a sílu v Čechách ve pro- spěch německé tíše. Zásnubem s Kunhutou, vdovou Otakarovou a poručnictvím nad nedospělým Vácsla- vem, dostupuje Záviš svého vrchole. Líčením dvorského života na bradě pražském, obrazy průvodů slavnostních a výprav válečných do- kumentuje antor přiežitostně své povolání pro histo- riekou malbu. Fůvaby a hrůzy, ráje i pekla dvorských poměrů skytají vděčný námět kresbám smělé roman- tiky. Mnohá nejasnost osobních poměrů, zvláště po- měr Záviše k mladému králi, polozastřený nedostat- kem historických dokladů, dávají možnost talentu básnickému zapřádat i rozvazovat směle dějinná vlákna, zadrhovat idejné uzly kolem zajímavých po- stav zcela po vlastní chuti a náklonnosti. Tak koncí hrdinný Záviš v románu páně Sperlově ve přikopě svého rodného hradu Hluboké jako věrný rek ně- mecké myšlenky S ním ustupuje s prkna dějin vznešený rod »německých« pánů z Růže. A jako události a děje románu vyvolávají dojem obrazů dáv- ného německého života v Čechách, tak i s láskou opáčená líčení přírody, hlubokých lesů středověkých, nálad pocestných a válečných výprav do kraje uko- lébávají důvěřivého čtenáte do sladkého sna o dáv- uém německém kraji zde na Vltavě, jemuž vládli kdysi synové ušlechůilé krve »Wittigonů«,

Záviš Kunhuta Otakarův Čechy Vltava Witigonen pán Sperlov