1
masthead
Ročník XXXXVIIL
3
masthead
V Praze, v sobotu 5. září 1908.
Praha
5
article
Na ranní n oupol. Hsswy
předplásí so
v Praze v administrai
na čtvrt leta . . . 6 K —
s dvoji čonáškou
K 50
za měsí
na lvit Lta . . . . 7 K 50
ve Mliankácha
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
Poštout
na měsíe
navt vis. . . . 9 K oo
s droji zásilkeu
et . . . 11 K oo
rt ata
Uherská koalice v soutěskách
Rychle se přibližuje v Uhrách okamžik,
kdy trojspřežení, zvané uherská koalice, dočká
se, že vyprší smluvená lhůta, v níž program
ujednaný s Vídní — s dočasným odročením
otázky vojenské — dospěje ke svému zá-
věrečnému kusu, totiž volební opravě. Dle
slibu, daného v minulém zasedání sněmov-
nim, předloží ministr vnitra hr. Andrássy
návrh volební opravy v měsíci říjnu, a nechat
již toto jeho ode dvou let chystané dílo stihne
ve sněmovně jakýkoliv osud, s dílem oním
skončí i poslání koalice tří stran, neodvislé
ústavní a lidové.
Přes to, že koaliční ministerstvo přede
dvěma lety vykročilo jakožto ministerstvo
»veliké«, či právě proto, lze ve veřejnosti
uherské znamenati nebezpečný pocit únavy
ne-li zklamání. Naděje, vzbuzené koalicí, jež
o sobě hlásala, že ve všech směrech bude
zásadně vkládati do ideje vyrovnání z r. 1867
výklad v duchu snah z r. 1848, či jinými
slovy, že položí základy úplného osamostat-
nění Uher vývojem vyrovnání deakovského —
pochopili Maďaři, zvláště pak nejčetnější
strana mezi nimi, strána neodvislosti, příliš
jeduostranně; čekali makavější postup než
jaký koalice za minulá dvě leta provedla, a
tak se jim nyní zdá, že se svými nadějemi
pohořeli. Theoretické uznání hospodářské
samostatnosti, možnost provedení samostat
něho celního území, až uplyne pracně do-
hotovené nynější hospodářské vyrovnání
s touto polovinou soustáti, to vysloveno
v principu již i v díle Deakově.
Andrássy
Uher
Maďar
Praha
Uhry
Vídeň
6
article
Není proto s podivením, že starý duch
strany neodvislosti počíná propukávati proti
vládě koaliční již i v massách voličstvá při
podávání zpráv poslanci v jednotlivých
okresich, ba že i takoví obratní řečnícia
zkušení politikové, jako jest ministr vyučo-
váníhr Apponyi, jsou nuceni vypomáhati si
všelikými omluvami. Vysvětloval totiž tyto
dny na schůzi ve Fellu neuspokejující postup
vlady koaliční následovně: Státní povoz
uherský ocitl se v soutěsce; kdyby stál na
volné rovině, mohl by minutovým obrafem
zamířiti ve směru myšlenky neodvislosti, ale
takto nucen jest bráti se oklikami, aby do-
rje
spěl k vytčené metě.
Soutěska v politickém smyslu znamená
nejistou, nejasnou situaci, z níž nevede nijaká
přímá cesta. Nutno tudíž jetí s trojspřežením
koaličním po cestách klikatých, malo schůd
ných, taky jak to právě jdé.
Spokoji se ostřejší část neodvislé strany
s takovýmto doznáním nejvýznamnějšíhe
vedle Fr. Košuta předáka — straný neod
A aang aa
vislé?
Košut
Francie
7
article
Neboť co jiného znamená vzpomenute
porovnání jeho postupu vlády koaliční s po
stavením vozu v soutěskách, t. j. na cestě
s obou stran strmými skalami sevřené
žádný volný výlled neposkytující než při
znání, že koalice vlastně musí se ubírat
týmž směrem, jakým se brala její před
chůdkyně, poražená někdejší strana liberální
Této konec konců bylo se také spokojiti —
pouhým držením vládní moci, jako to nyní
již činí i koalice. Ovšem Tiszovci se při tom
netvářili tak, jako koalice, kteráž dolů stále
ještě namlouvá, že posťupuje v duchu své
většiny — strany neodvislé.r
Vypomáhěť si při tom novým heslem.
že koalice se přemění ve stranu jednotnou
až ůkoly své, zvláště zbývající ještě volebn
opravu provede a tak na místo koalice vy-
stupuje v popředí fuse. Sjednocená, nová
veliká strana, jež z fuse vzpomenutých tří
stran koaličních má vzniknouti, ta prý potom
uskuteční vše to, co koalice dle slibů svých
dosud nedovedla dokázati, protože se do-
stala — do soutěsky. Tak vykřádal voličstvu
8
article
svému poslanec Sághy. Fusionovaná velká,
nová strana bude dle něho již státi cele na
půdě r. 1848, budeť sloučená či lépe řečene
splyne úplně s Košutovou stranou nedd
vislosti.
Ovšem ani on nedovedl pověděti, jal
odstraniti základy, na nichž vyrovnání spo-
čívá a netřeba ani zvláště tázati se proč
vždyť vyrovnání to samo o sobě tvoří takovou
soutěsku, z níž vyváznouti nelze, jak to na
sobě zakusila i koalice. Fuse, uskuteční li se
bude pouze novým názvem koalice, pod
nímž se snaží udržeti vládní moc v rukou
až její smluvené poslání uplyne.
I fuse byla by možná pouze na základě
programu, kterýž by se musil napřed smlu-
viti s Vídní, jako to bylo při programu posa
vadní koalice. Jsou nynější vnitřní poměry
v Uhrách příznivější pro vládnoucí stranu.
než byly v době, kdy stála vítězně v Uhrách
a dosáhla zdrcující většiny? A přece sam
její předáci jsou nuceni doznati, že octli se
v soutěskách, že totiž volnost pohybu na
konci jejich vedení vlády jest stísněnější, nez
byla dle nadějí jejich před dvěma roky ! Do
sáhla by fuse výhodnějších podmínek? Po
chybujeme.
Košutův
Vídeň
Uhry
Ságha
9
article
Postavení stran koaličních za tu dobu
v Uhrách se oslabilo; z útočících staly se
stranami, jež se musí brániti, jak to doka-
zují projevy hr. Apponye i Sághovy. A osla-
bení to se týká i jejich poměru ke vlastnímu
voličstvu.
Zatím však octla se koaliční vláda v sou
těskách i vůči národnostem i vůči Chorvatsku
a což zvláště nutno připomenouti i — co do
volební opravy.
Všemožně vládnoucími kruhy tajená vo
lební oprava hr. Andrásse bude dle všeho
dílem, jež nebude míti sobě rovného co do
pojetí a provedení zásad všeobecného voleh
ního práva. Předním cílem jeho nebude totiz
provedení zásad, na nichž všude myšlenka
všeobecného volebního práva jest založena
a i volební oprava, jak v této polovině sou-
státí byla umělým vytvářením okresů voleb
ních na újmu neněmeckých národů uskuteč-
něna, bude pouhým »poupětem« vedle »plného
květu« volební geometrie v Uhrách. Tam
totiž stane se pokus, nejen národnosti obrat-
ným zaokrouhlením okresů stlačiti do málo
významné menšiny, ale i v okresích pro ví-
tězství Maďarů preparovaných zabezpečit
mezi Maďary samými — vítězství posavad
ním vládnoucím vrstvám. K tomu se použije
kombinace plorálního volebního práva, s ne-
konečným jeho odstíňováním; k tomu se po-
užije i kombinace veřejného hlasování v okre-
sech jedněch a tajného hlasování v okresech
druhých, zkrátka bude to směsice a snůšk
pravidel, kteréž z budoucích, nových voleb-
ních okresů utvoří nejpestřejší strakatinu.
Ministr vnitra hr. Andrássy ani se tín
netají, že neručí za příznivý konečný osu
svého díla, slíbiv v minulém zasedání velice
opatrně jenom, že návrh volební opravy
v říjnu podá sněmovně a žádným dalším
slibem že se neváže.
Sághův
Maďar
Andrássy
Uhry
Chorvatsko
10
article
Ale pestrost zásad této jeho dosud ta-
jené, ale přece jenom v inspirovaných úva-
hách časopisů uherských pronikající volební
opravy nežene do tábora odpůrců koaličníeh
pouze národnosti, ale i ony vrstvy madar-
ského národa, kteréž jako socialisté a demo-
kraté stojí proti společenským vrstvám, jež
dosud vladní moc v Uhrách v rukou svých
drží a i novým volebním řádem i na dále
si zabezpečiti hodlaji. A tak přibývá soutěsek
koalici i mezi samými Maďary.
Proti heslu fuse stran konličních ozývá
se heslo protifuse všech skupin ostatních,
spojení národnostních stran, socialistůa
ostatních maďarských odpůrců koalice.
Třeba by se událo koalici volební opravu
provésti i proti této protikoalici, tolik jest
jisto, že chystající se zápas o volební opravu
neposkytne vládnoucím stranám uherským
takových výhodných podmínek k vyjednávání
s Vídní o program, na jehož zakladě s
bude vládnouti v Uhrách, až lhůta koalici
poskytnutá uplyne, jaké měla koalice, když
svůj program smlouvala.
Ani onen příští program nebude stc
vyhnouti se — novým soutěskám, jež jsou
ovšem důsledkem neslučitelnosti zásad strany
neodvislosti s podstatou rakousko-uherského
vyrovnání, což vede k neupřímnosti nahoru
i dolů.
Stanovisko národnostní k chystané volební
opravě dáno jest usnešením voličské schůze
slovenské v Oravě, že očekává volební zákon
na zásadách všeobecného, rovného, tajného
volebního práva, ale nedůvěřuje nynější
vládě, jež nepřeje lidu a slouží zájmům
mocných; shromáždění podávají maďarskému
lidu bratrskou ruku ke svržení koalice
společnému zápasu za opravdové, spravedlivé
provedení slibené volební opravy
Maďar
Uhry
Vídeň
Orava
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Lublaně, 3. záři. (Posl. dr. Rybái
se vzdal mandátu.) Z Terstu sem ozna
mují, že říšský poslanec dr. Otakar Rybář vzda
se nandátu a oznámil to již telegraficky před
sedovi říšské rady. V Terstu vzbudila ta zpráve
veliké překvapení. Výbor politického spolku
„Edinost“ se usnesl všemi silami se zasaditi
aby dr. Rybář svou resignaci odvolal.
Z Krakova, 3. září. (Polský tisk o ž
lezném kartelů.) „Czas“ píše: Železný
kartel po řadu let způsobem čistě amorikánským
terorisuje nejen průmysl obráběcí železo, nýbrž
i všechno obyvatelstvo státu a zvláště rolnictve
jež při každém pluhu, každé kose a každém
vůbec nářadí musí kartelu platiti vysoký harač
Co více: kartel rozhoduje o byl a nebytí mno-
hých továren, neboť jak se nu některá továrna
znelibi, hned ji odepře prodati polotovary aneb
jí klade takově podmínky, které jí podtínají žily
V čele kartelu stojí p. Kestranek, typ bezohled
ného finančníka. Stoje v čelé největší hospo
dářské organisace v říši, pan Kestranok každý
den má možnost obdivovati se své vlastn
moci, před níž nejednou se krčívají i lidé, v státe
vysoce poslavení, kteří by mu raději vykázat
místo ve svém předpokoji. Průmyslovei, které
kartel hubí, čnsto prosivají vysoké úřadníky nebo
poslance, aby se jich újali. Jakmile mu takovou
žádost přednesou, p. Kestranek hned rozhlašuje,
že takový a takový hodnosta domáhal se u něho
„favorisace“ pro jakéliosi protegovaného a o
že ho odmrštil, protože „protekce u něho nepo
mahá.“
Rozhodným Němcem se p. Kestranek sla
teprve v posledním období vídeňského sněmo
vání. Učinil tak proto, že v říšské radě mluvil.
se o potřebě ochrany průmyslu naproti kartelu
Aby to nebezpečí odvrátil, p. Kestranek učini
z věci kartelu věc národní německou, a při tom
ovšem musil především sám vystoupiti jako ko
vaný Němec.
Posl
doktor
Rybáe
Rybář
Czas
Kestranek
Kestranok
Němec
Kestranek učini
Lublaň
Terst
Krakov
spolek „ Edinost
12
article
Velká část podniků kartelovaných leží v kra
jích slovanských, zvláště českých. 1 musil po
Kestranek německému molochu, když se mu
jednou zapsal, konati další služby aor
je konal: nejen že mu do útroby metaí dílky
českých dělníků, nýbrž i natil továrny, od kar
telu odvislé, aby činily také tak, sice že upad
nou v nemilost kartelu. Němci ve svém zaslepe
ném šovinismu dali se zbalamutit a pokládaji
nyní železný kortel za svou národní instatuci
Aféra Kostrankova rozelsraje se teprve
v parlamentě,, jemuž nyní vzchází povinnost
osvoboditi stát od terorismu Kestrankova a kar
telu. Ve věci jest i stránka moralná. Bota, kte
rou obyčejný aferista, opřený o milliardový kar
tel, kepe i nejvyšší hodnosty státu ano i col
Němec
13
article
zákonodárný sbor, musí vyvolati osvoboditelnou
renkci.
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
K nedávným dějinám slovanské otázky.
V Petrobradě vyšla zajímavá kniha Jiříh
S. Karcova, bývalého ruskébo konsula v
Vídni, nazvaná „Za kulisami diplomacie“. Spi
sovatel zdvihá oponu s činnosti ruských diplo-
matických sfer v epoše slovanského hnutí roku
1876 a rusko-turecké války r. 1877—78. Čte-
náře především překvapuje úplná nedůslednose
v názorech i činech vládnoucích kruhů ruských
v příčině balkánské otázkyo
Zahraničným ministřem byl kníže A. M
Gorčakov, muž nepopiratelných politických
zkušeností, ale více dvořan, než státník.
Vyslancem v Cařihradě byl hrabě N.p
Ignatěv, jenž umělou rukou vpravil proud
událostí do toho směru, který pokládal za nej
prospěšnější Rusku. Hlavním úkolem jeho poli
tiky bylo ztroskotání turecké říše, osvobozen
balkánských Slovanů a zřízení na Balkáně sl-
vanských států. Mohutná osobnost N. P. Ignatěva
dobyla si v Cařihradě převládajícího významu.
N. P. Ignatěv byl tehdy jako duchovným vůdcem
všeho Slovanstva.
Ale v petrohradských kruzích netěšils
přizní. Gorčakov spatřoval v něm nebezpečného
soupeře.
Vyslancem ve Vídni byl E. P. Nov ikov
jenž úplně podlehl vlivům vídeňským, pro slo-
vanské otázky neměl smyslu, ano kde mohl Slo
vanům škodil.
Když se válka stala nevybnutelnou, p
dvoře petrohradském ukázaly se dvě strany.
V čele prvé stála carová Maria Alexandrovne
s následníkem trůnu, budoucím carem Alex-
andrem III. Carová Maria Alexandrovna vedla
si jako pravá Ruska a pravoslavná křesťanka.
Nadehla se pro slavjanofilské učení a snažila se
uskutečnit ideály slavjanofilů. Týchž názorů s
přídržoval i náísledník Alexandr Alexandrovič,
tak „Aničkov dvorec“ stal se střediskem, z kle-
rého řízena činnost slovanských komitetů a do-
brovolnického hnuti, jež znehvátilo všecko
Rusko.
A M Gorčakov
Ignatěv
Gorčakov
E P
Alexandrovne
Marius Alexandrovna
Alexandrovič
Aničkov
Vídeň
Cařihrad
Rusko
Balkán
Slovan
Alex
Jiříh S . Karcův
15
article
Právě opačné politiky přidržovala se stran
„Zimního dvorce“. Zde jasně viděli, že vzrůs
a povzlel slovanské myšlenky v Rusku musí mít
doma za následek radikálné změny ve vnitřní
politice, a tudíž pád mnohých mocných a doble
placených mužů. Když se slovanské sympatie
ruského národa již nikterak nedaly držet v me-
zích, strana „Zimního dvorce“ ustanovíla se na
tom, že válka s Tureckem, když už se jí vy-
hnouti nelze, má být lokalisována a nemá se
obrátiti v evropský konflikt.
Strana „Aničkova dvorce“ ukázala se slabší
a válka s Tureckem vypadla tak polovičatě, jak
tomu chtěla strana „Zimního dvorce“!. Tato
polovičatost a bezzásadnost projevila se i v jed-
nání s Rakousko-Uherskem. Gorčakov zvláštn
dobodou přislíbil mu Bosnu a Hercegovinu, ale
do tak zv. „paradimského projektu“ tuto kon-
venci nepojal.
Nisledkem toho bylo, že v týle vítězne
armády ruské mobilisovala se armáda rakou-
sko-uherská a do Mramorového moře připlul
eskadra anglická. Za těch okolností byl ještě
čestným východ z toho strašného položení.
v kterém se ruská armáda octla po vítězstv
u Plevna. V konci konců, vyvozuje spisovatel.
našimi diplomatickými nezdary nebyli vinn
naši lstiví sousedé Rakousko-Uhersko a Něme
cko, nýbrž naše vlastní hříčky: různosť ve ve
doucích kruzích, nebylo určitého cíle, a velen
nad armádou zdaleka neodpovídalo současným
požadavkům.
Značný počet materiálů spisovatel čerp
ze zápisků svého příbuzného, nebožtíka On
dřeje Nikolajeviče Karcova, jenž r. 1876 by
reským diplomatickým agentem v Bělehradě
Aničkov
Gorčakov
Nikolajevič Karcův
Rusko
Turecko
RakouskoUhersko
Bosna a Hercegovina
Bělehrad
16
article
V drobném prodejin
ranní číslo o sobě . .
oddpoležni
ni
Va filialkách na venkověe
ranní čáalo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
plati se hotově naple
Předplncenía inserty přijímá zdminl-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nnchárají se též režlakee
Uiskárna a sapodáce „ Národních Listě“
Rukopisy se nevracsjí
Virginie
17
article
V knize Karcova je nemálo podrobností
činnosti gen. M. G. Čerňajeva a jeho nejbliž-
šího pomoeníka V. V. Komarova v Srbsku. Oba
tito ruští nadšenci pro slovanskou myšlenku
byli předními bojovníky za lepší budouenost
balkánských Slovanů.
M G Čerňajev
V V Komarov
Srbsko
Karcov
18
article
V Praze, 4 září.
Praha
19
article
K návštěvě krále Alfonsa v Paříži
»Matin« píše, že se očekává návštěva krále
Alfonsa do Paříže ještě před rozesláním. fran-
couzsko-spanělské noty zástupcům obou státe
v cizině. O této notě a o otázce marocké bylo
jednáno též ve včerejší rozmluvé králově s fran-
couzským ministrem zahraničních věcí Pi-
chonem. Chystá se žlutá kniha o marocké
otázce, jež bude rozdána parlamentu, až s
sejde-
Události v Maroklu
Otázka uznání Muleje Hafida stojí teď v po-
předí politiky mezinárodní. Zabývají se ji všechny
mocnosti, zúčastněné na algecirasské smlouvě.
Uvedli jsme ve hlavních rysech průběh dosa-
vadního jednání v této věci, zvláště zprávy
o náladě v Pařiží a Berlině. Z berlinských di-
plomatických kruhů se oznamuje, že s polečná
nota francouzsko-španělská bud
za 4—5 dní odevzdána moenostem, zúčastně-
ným na algeeirasské smlouvě. Ujišťuje se dále,
že otázka uznání Muleje Hafida bude
zcela vyřřzena během 8 až 14 dnů
v nejlepší shodě a že nebude nijakých
příčin ke znepokojení.
Alfonso
Hafid
Paříž
Berlín
Matin
20
article
Dále se oznamuje z Berlína, že francouz-
ský plnomoenik Berkheim navštívil státního
podsekreláře Stemricha a vyložil stano-
visko, na němž se Francie a Španělsko dohodly
v otázce uznání Muleje Hafída. Podle toho
má být uznán Mulej Hafid, když náležitě
oznámí mocnostem své nastoupene
na trůn a převezme všecky závaz ky,
na něž přistoupil svého času Abdul
A ziz
V politíckých kruzích francouzských panuje
náhled, že se deď situace v Marokku značn
zjednodušila. S povděkem byla uvílána
zpráva, že Abdul Aziz se zřekl trůnu a hodlá
se vydati na pouť do Mekky. I kdyby nebyl
prodchnut teď zvláště zbožnými cily, nemohl by
volit vhodnější dobu ku podobné cestě do sva-
lého města. Když Mulej Hafid nastoupí po něm
s jeho souhlasem, stane se legitimním panovní-
kem Marokka a již tím převzal všechny zá-
vazky, jimiž je spojen jeho bratr s algeciras
skou smlouvou. Tím je vyřízení záležitosti velmi
ulehčeno. I kdyby se snad Abdul Aziz ještě
rozpakoval, je jisto, že musí ustoupiti svému
bratrovi.
Hafíd
Abdul
Aziz
Berlín
Francie
Španělsko
Maroko
Mekka
Mulej Hafid
21
article
»Journal des Débala« oznamuje, že je vláds
ochotna uznati Muleje Hafida, avšak že
Evropa musí žádati od něho splnění všech
úmluv. Je prý žádoucí, aby věc byla urychlena,
ale aby se též od Muleje Hafida nežádalo víe.
nežli může splniti. O budoucím sultánu praví
dotyčný list pařížský, že je obratný a politicky
vyspělý muž. Vídi sám nejlépe, že proti Evropě
nie nesvede. Celý svět má zájem na tom, aby
Marokko dostalo sultána, jenž bude míti dosti
autority nad svými poddanými a dosti sil, aby
mohl dodržeti danému slovu. V tomto smýslu
bude Francie se Španělskem studovati situaci.
Z Paříže se oznamuje, že pověsti o vj e zdu
hafidského kaida Mtugia do Mara-
keše působily na sultána Abdul
A ziza silným dojmem. Vyžádal si ihned
rozmluvu s generálem d'Amadem, o které
pak byla podánu zpráva do Paříže.
Pařižský »Matin« prozrazuje z obsabu
francouzsko-španělské noty, že vedle podminky.
položené Muleji Hafidovi, aby uznal smlouvu
algecirasskou, obsahuje též závazek, aby s
dostatečně postaralo vydržová n
svého bratra Abdula A zi za.
Mulej Hafid
Vídi
Hafid
Abdul
Evropa
Maroko
Francie
Španělsko
Paříž
Matin
d ' Amado
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 4 září 1908.
H. (Z našeho žlivota:) Skoro nepozo
rován minul několikadenní sjezd katolíků, ač
hleděl vystupovati s velkou okázalostí a roz-
vinul celý svůj theatrální aparát obřadů a kroje
prelátských i mnišských, kterým suggestivně pů
sobí na duše prostých lidiček. Naše obocenstvo
je lhostejné ku pompám a deklamačím cirkve
Veřejnost více zajímaly zaslána, otevřené dopisy
a interviewý zvířené aférou Kestrankovou, nežl
oratorské výkony dra. Hrubana a filosofické vý-
klady dra. Nejedlého.
Nelze popírati, že kardinálský purpur
krátké sukénky Slovaček, odhalující pikantně
oblá lýtka svěžích divčie, dodaly sjezdu značné
malebnosti. A bodrý, veselý lid slovácký vzpruži
slavnoštní vůžnost shromáždění neodolatelným
humorem svých bujných plsniček. ml 5e
sNant na sssts farara l ed
který by si držel kuchara,o
aadleodzor každý si drži kucharko,aezszyy
aby mu stlala poslýku . . . lnžn
Tuto roztomilou písničku zanotovala slo
vácká muzika bez zlomyslného úmyslu pod pkny
velebného kongresu, jemuž vévodilo panstvov
černých kutnách a ve fialových talárech.
Nekolik clihodných katolických myslitel
s prof. Nabělkem a advokátem drem. Nejedlým
v čele způsobilo opět moderní vědě krutou po-
rážku. Byl to dojemný okamžik pro dějiny civili-
save, když bonvivantský a šprýmovný dr. Ne-
jedlý odsuzoval rozhorleně bludy učení Darwi
nova a Comteova. Pan doktor, jak píše orgán
věřieích, »proti nedoukům moderním uvedl celou
ťadu výtečných učenců a filosofů, kteří o Bohu
Hruban
Nejedlý
Nabělk
Nejedlá
Praha
23
article
n náboženství se velmi uctivě vyslovovali.« Velm
uelivě! V tom poznávám našeho nejzdvořilejšího
obhájce, jenž snad přiznal rouhavým nedoukům
nějakou polehčující okolnost, neboť jeho přislo
večná uetivost je všestranná a vztahuje se ge
lantně i na odpůrce.
»Dvacálému věku bude vládnout Kristusl
bylo prohlášeno se sebevědomým opuimismem
na pražském sjezdu katolickém
Bohužel, není tím míněn vykupitel nešťast
ných a pokorných, přitel a učitel lidu porobe
ného a strádajícího, jehož učení svrchovaného
soucilu a nejvyšší lásky bude světlem a teplem
nové víry budoucí společnosti
Ne, tento Kristus rovnosti a dobra, v jeho?
příšt věři ideální snilkové jako hr. Tolstoj' a my-
stikové jako Pěladan, není ještě povolán, aby
přinesl mír a blaho lidstva. Mluvči věřicích n
Žofíně, obklopujíeích pokorně pyšně panstv
elrkevní i rodově, věštil vládu Krista církve vl
tézně, toho Krista, jenž se zjevil skvělý a slavný
poraženému císařskému filosofovi Julianu Apo
statovi a jehož náměstek ve Vatikáně činí po-
slední zoufalé pokuisy, aby zachránil rozpadáva
jící se říši katolictví.
Prorok ze Žofina volá marně nad troskam
hrdé moci, jež po staletí držela v porobě za-
temnělosti a pověry duši lidstva. Náboženstv
je v úpadku, eírkev zmírá přes to, že klerika
lismus napíná poslední stly, s divokou energi
háji zbytky svých držav, mocně a obratné o
ganisuje a fanatisuje své prořidlé šiky.
Gabriel Monod byl bližší pravdě a skuleč-
nosti nežli nadšený řečník ze žofinskeho sálu
když napsal:
»Ode dvou stoletl katolictví tradicionální
jakož i protestantství tradieionální jsou v roz-
kladu. Stačí jen otevřiti oči a pozorně se roz
hlednouti. Horlivost, s jakou nvní přetřásají s
Kristusl
Krist
Julianus Apa
Monod
Žofín
Vatikán
24
article
všechny otázky náboženské, jak u katoliků, tak
i u protestantů, je výsledkm tohoto rozkladu
Horečně se hledají důvody pro vlru. Je cllit,
že starobylé základy víry křesťanské, autorita
Cirkve a Písma, spekulace theologická a mysti-
cká jsou navždy zničeny a jeví se snaha za-
měniti staré krestanatví dogmatické křesťanstvím
morálním a socišlním a založiti v životě a čin
nosti víru v nadpomyslitelné skutečnosti, l jež
jsou uznány za cizí vědě a rozumu. Ale tak
se jen usplšuje zkáza toho, co chce církev za-
chránili.«
Beznadějná je křečovitá námaha theolo-
gických a dogmatických odpůrců moderní my
šlenky, triumfálně postupující od vzkříšen
inteligence a bádání v době Renaissance. Od t
doby, kdy Rafael namaloval v sinich vatikán-
ských proti církevnímu obrázu »Hádání o svate
svátosti« fresku »Školu athenskou«, kdy Leo
nardo da Vinci, Pico della Mirandola a Erasmus,
prodehnutí kulturou antiekou, vyslovili své po-
chyby a nedůvěry k dogmatům, započalo obro
zení lidstva, jež spělo k boji za svobodu svě
domí, k hnnti reformatorskému, k Velké Revo
luci, k Darwinovil . ..
Jsnu ještě davy lidí proslých, jejichž mys
neliší se valně od mysli primilivního člověk
dob pravěkých, který v neznámých silách
úkazech přírodních, v blesku, bouři, země
třesení viděl zjevení moci strašné a tajemné
tak v pocitech úzkostí a zmatku zrodila se v něm
představa boha. Tyto davy kráčejí dosud poslušn
a nábožně za baldachýny církevních procesi
naplňují kongresy katolické a se zanícením po-
slouchají řeči farářů, učitelů, hr. Sehöuborna
posl. Myslíka, kteří hřímají proti rouhačstv
moderní svobodomyslné společnosti a vrhaj
kletby na moderní vědu a kulturu. Tomuto
prostomvslnému lidu je možno ještě na počátk
záři 1908 mluviti o nadějích na obnovení světské
řiše papežovy.
Cirkve
Rafael
Vinci
Jsna
Myslík
Pica della Mirandola
25
article
Jsou esletové a rafinovaní zbožňovatel
krásy, kterým vláda vzdělaného Lva X., jenž
tak ušlechtile pochopil velkolepý ideový rozmael
Italie v zázračné době talentů a myslicích hlav.
se zjevuje jako okouzlující obraz kulturn
vyspělosti, ano dovedou se nadehnouti i pro
panství Alexandra VI, který byl sice bezohledný
cynik a největší zhýralec, který kdy nosil tiaru,
ale měl vzácné porozumění pro umění a pro
obnovený, vzkříšený svět antický
Ale takových výjimek je poskrovnu v hi-
storii papežských suverénů. Naopak, je ta skor
nepřetržilá řada zločinů, násilnictví, krveprolé-
vání, nejhnusnějších činů, jaké byly zazname-
nány v dějinách.
Nevím jak posvátný pocit rozlévá s
v srdci věřícího křesťana, když vkročil do slavné
»Sale reale« ve Vatikáně a vidl, že mezi obrazy
představujícími nejpamátnější události z historie
papežů, nejokázaleji a nejčetněji je vyličeno
vraždění noci sv. Bartoloměje. Krev kaciřského
admirála Col gnya, prolitá pro slávu Madonny.
je největší chloubou starců panujících ve Vati
káně. A jací krvaví starcí byli mezí nimi, jaké
přišery zlé a krvelačné, jací Neronové a Ca
gulové křesťanského Řima! Na jejich povel byla
Evropa vržena do děsných krveproliti, ve jměnu
Krista nařizovali vyvraždění Albigenských, křižá-
cká tažení proti Husitům, zapalovali hranice
rozpoutali ukrulenství inkvisice. Caesarové Řima
v úpadku nepřekonali ukrutenství sv. Ote.
Krvaví papežové vraždili se mezi sebou jako
asijští tyranové, rvoucí se o trůn Jan XIII. dal
svému soupeři Lvu VIII. uříznouti jazyk, dva
prsty a nos. Vedle odpravování jedem a mu-
čení hladem bylo takové mrzačení dosti častým
zjevem v mravech papežských. Papež Bonifae
Sal real
Bartoloměj
Madonna
Neron
Krist
Řim
Ote
Jan
Lev VIII
Vatikán
Evropa
Cola gnya
26
article
velel kruté popravení svého předchůdce Bane-
dikta VI, Gregorius V. dal uříznouti nos a ja-
zyk a vyrvati oči papeži Janu XVI. a přes to,
že cisař Othon III. na prosby řeckého stařičkého
mnicha Nila, chtěl darovati Janu XVI co mu
ještě zbývalo do života, dal ho vítězný riva
Gregorius V. vyvěsti na oslu mezi luzu, jež
s néj strhala šaty a hrozným způsobem ho
umučila. To byly barbarské mravy z prvalh
tisicileti Kristovy éry.
Později, vlivem jistého zušlechtění civili
sace, používali papežové jemnějších zbraní vra-
žedných. Nastala pověstná doba travičstvl. V při
pravování a používání jedů byli papažové mislry.
Alexandr VI. otravoval jednoho kardinála za
druhým, podle toho, jak rychle potřeboval jejich
poklady. Byla to rozkošná epocha, kdy řádil
záhadná aqna tofana, kdy umění otravovati do-
spělo v takovou dokonalost, že bylo možno
otráviti broskev nožem, jen po jedné straně na-
puštěným, strašným jedem. Polovice bro skve.
dotčená jedovatou stranou nože, byla s pří
větivým úsměvem podána nešťastnému hoslu,
jenž odcházel od tabule, odsouzený k nevyhnu-
telné smrti. Byly jedy, které působily až z
několik let a na papežském dvoře užívalo se
též pověstného »prstenu smrti«, napušténého
jedem.
Středověká krvelačnost zmizela konečně
i z Vatikánu. Otylý, usměvavý Sarto nemá duái
Borgin, ani choutky Gregoria XIII. Ale středo-
věká pověrčivost a zatemnělost našla poslední
útulek v paláci »vatikánského vězně«, toho hez-
mocného suveréna hynoucí říše. Jeho moc ne
bude již probuzena k životu ani pakřikem
slováckou muzikou pražského katolického sjezdu
Je to pouze mrtvý, neškodný fantom, jenž po-
vstává občss z hrobu minulosti a nestraší ju
ani malé deti.
Jan XVI
Kristův
Gregorio XIII
Vatikán
Gregorius V