Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, v neděli dne 24. června 1900.

Praha

3

Číslo 172.

4 article

Ha ranníi a odpol. llstn přodplácí se v Praze v administra měs na měa. " drojí don kšken na irit lota . . aa ni ve dIlalkiek reštouí s drojí zlam atnrkeoi i e ie

Praha

7 article Ejhle, to

Ejhle, to Byli jsme již dávno se strany upřím- ných našinců požádáni, abychom jednou způ- sobem co možná nejnázornějším ukázali ne- prozíravým státníkům rakouským pravý a skutečný poměr síly a četnosti náro do slovanských oproti živlu něme- ckému v Rakousku. Odkládali jsme s tím však u vědomí, jak nepoctivě a nesprávně byla za obojího posavadního sčítání lidu v Rakousku vyše- třována a počítána síla národů neněmeckých, jak naschvál Rakousko, tento stát národností par excellence, nechtělo zvědět a zjistit sílu svých národů slovanských a proto místo »národnosti« do sčítacích archů vložilo onu famósní »řeč obcovací (» Um- gangssprache«) pomocí které počtáři a sta- tistikové němečtí s neslýchanou drzostí konfiskovali legiony slovanských duší a při- psali je k dobru živlu německému. Na zá- kladě takovéto rakouské statistiky (a jiné není) sestavený diagram ovšem by vzdy zůstával za pravdou, znázorňuje rozsah živlu německého značně větším, nežli ve skuteč- nosti jest. Tak na př. dle úřadní statistiky udán počet příslušníků národa českého celé Cislajtanii pouze sumou 5,472.870 hlav, kdežto zatím ve skutečnosti jen v sa- mých zemích koruny české dne bezpečně již síly 6 millionův duší do- sahuje. Ale dnes, kdy v Rakousku věci tak daleko dospěly, že nepřátelé naši ně mečtí v nevídaném rozmachu svých spoje- ných sil a nasazujíce páky všeho možného terroru jako všech možných intrik útokem ženou na vládu, aby ji strhli k sobě, aby ji přiměli k činům absolutistickým, kterými by razila Němectvu dráhu ku panství a samovládě v této říši dnes, kdy s nebývalou troufalostí obnovuj své heslo po u zá koně ní statní n ěm

Rakousko

8 title

NARC

10 article Rakouoko -hero ku

Rakouoko -hero ku apeist jick pilaluiníki snstorssovi

12 article

„německé“ Rakousko.

Rakousko

13 article

činy oktrojírkou vládní, čímž rozumějí def- nitivní prohlášení Rakouska za stát ně- mecký, v němž toliko živel německý ku panství jest povolán a předurčen: dnes máme za to, že skutečně jest na čase, ukázati a při- pamatovati přesně názornými diagramy ří- dícím kruhům vídeňským, ja k to Rakousko — třeba i na základě úřadního sčítání z r. 1890 — jest ve skutečnosti a pravdě od přírody říší tak roz- hodně a převážně slovanskou, že by státník odhodlavší se po zvůli německých ná silníků ku přitažení provazů ger- manisace a centralisace na šíjích 15 millionů Slovanů této řiše, rozhodně podťal její životní ko- řeny samé. Tyto diagramy zajisté mluví a to řečí, která jest dnes pro budoucnost Rakousk věru neskonale potřebnější, nežli kterákoli řeč »prostředkovací«. Ony ukazují drasticky na celou tu osudnou zvrácenost politiky ra- kouské, která od století zkoušela a namáhal se spravovati tento stát tolikerých svéráz- ných národův a vlastí podle jediné šablony byrokratické, jako by to byl stát obývan pouze jediným národem a to německým Ano, krise, v které dnes Rakonsko horečne se chvěje, jest starého původu. Dědem jejím jest despotismus pobělohorský a otcem abso- lutismus josefinský.

Rakonsko Rakousko

14 article

Dnešní němečtí hegemoni volajíce ve svém svatodušním programu jako ve svém pa- mětním spise onehdy Körbrovi podaném po pronikavém uzákonění státní němčiny u veškeré byrokratické správě Cislajtanie. chlubně připomínají sobě onen reskript cí- saře Josefa II. ze dne 11. května 1784, ve kterém se pravilo: »Jak mnohé výhody po- vstanou pro všeobecné dobro z toho, když jen jediného jazyka v celé říši užívati se bude a jedině v tomto ja- lzyku všecky záležitosti se budou vy- řizovat, jak tím všechny části mocná ství pevně budou mezi sebou spojen a obyvatelstvo mocnějším svazkem bratrsk lásky k sobě přilne, nahlédne snadně každ a přesvědčí se o tom z příkladu Francouzů Angličanů a Němců.« — Avšak Josef II. stejně jako centralističtí jeho epigoni, pře- hlédl veliký rozdíl mezi Rakouskem a uve- denými státy národními, v nichž ovšem správa vedená jazykem převážné většiny obyvatelstva stala se oblíbenou, kdežto v Ra- kousku, ze tří čtvrtin slovanském, správ státní, vedená řečí německou, národům s odcizovala a zprotivovala. Zkusil toho již Josef II. sám na sklonku svých dnův: z lůna všech téměř neněmeckých n- rodův říše jeho počal se zvedati odpor čím dále, tím povážlivější a bouřnější, vůči němuž musil umírající Josef II. vlastní rukou str- hnouti vše, co za desítiletí klopotně byl zbudoval. Mohlo se věru za to míti, že tento tragický konec nepřirozeného pokusu germa- pnt e sovnoor i n r v c v us vee j aesnůr a sn v sjo brt ne s o oe svot sb aso na sv volorztr odon ndev — vteu tlonol o odt sll natova n v tod ne ezjřrol

Josef II Francouz Angličan Němec Josef Rakousko

16 article

Rkatevi a fačinka

17 article Čeština při státních dráhách.

Čeština při státních dráhách. Na požadavek náš, aby při ú řa de ch d pravních zavedeno bylo úřadování vni tín v jazyku českém, odpovídají nám němečtí byro kraté, že to nejde z důvodů věcných. Bylo po třebí, aby tyto námitky o dborniky byly vy- vráceny. »Česká Revue« přinesla letos z kruhů od- borných důkladné úvahy, kterými bylo doká- záno, že tvrzení svrchu uvedené jest jen lichou výmluvou německých nacionálů v úřadních uni- tormách. Vyloučení češtiny z vnitřního úřadován proti zřejmým zákonným ustanovením jest ovšem faktem politování hodným, ještě více však poli tování hodným jest ten fakt, že české obecen stvo práv svého jazyka ve styku s dopravním úřady s dostatek nehájí, nýbrž namnoze sam němčiny užívá. O poštovnictví jsme již se zmínili, dne upozorňujeme své čtenáře na poměry při s t át ních dráhách, které upraveny jsou § 20 organisačního statutu, jenž byl publikován c. k ministrem obchodu a železnie vyhláškou ze dne 19. ledna 1896 č. 16 ř. z. »Služební řeč je německá. Ve služebním jazvku musí býti předsevzat všechno jednání vztahující se na úřadování vnitrní a zejmena na korrespondenci orgánů státnie dráh mezi sebou a s úřady civilními i vojen- skými.

18 article

nisačního a centralistického zůstane po- zdějším řiditelům Rakouska věčnou výstrahou. Než, pohříchu, nezůstal; a tak celé téměř století XIX., zvláště však druhá jeho polovice. spatřuje Rakousko ve stálých zápasech a kře- čích, jež mají příčinu svou v tom, že řídící ministři jeho, nedbajíce přibývajícího uvědo- mění procitlých národů slovanských, vzpou- zejí a zdráhají se do dnes vyhověti přiroze- ným tužbám a právním požadavkům národů těch po rovnosti a svobodě, nýbrž ustavičně ještě hledí udržeti je pomocí centralisace německého byrokratismu pod svým víden- ským poručnictvím. Nuže, nadešel čas, kdy sobě národové slovanští tohoto poručnictví nemohou a ne- chtějí dáti více líbit, dokonce když k poruč- nictví tomu nad nimi vysahují celé ně- mecké strany zřejmých, vyslovených jejich škůdců a nepřátel. Tito německo- centralističti hegemoni nemají za sebou ani

Rakousko

19 article

Důsledkem tohoto ustanovení jest, že každe železniční zřízenec, nechť si zaujímá postaven sebe podřizenější a nechť přijde s obecenstvem do styku neb ne, musí být znalý jazyka něme- ekého. Sluzební řád dnes platný docela důsledn stanoví, že, kdokoliv uchází se o jakékoliv po- stavení jako úřadník, podúřadník neb sluba. musí kromě ostatních náležitostí prokázati : zna- lost řeči německé, jakožto řeči služební, ve slove a písmě, a kromě toho dle okolností ještě on- jazvkové vědomosti, které pro místo, jež se ob saditi má, z ohledu na služební styk s obecen- stvem jsou nevyhnutelny.« Přeložíme-li to z kličkované češtiny úřadn do češtiny srozumitelné, značí to tolik, že úřad- ník, který se nemusí nevyhnutelně stýkati s obe- censtvem, nemusí býti ani v ryze českém krai jazyka českého mocen a musí-lí se již stýkat s obecenstvem, stači mu ony vědomosti, ktere jsou nevyhnutelné. Redaktoru tanula asi na mysli u vojska zavedená znalost reči plukovní pro potřeby služební! Budiz ješté výslovně vy- tčeno, že redakce opatrné stylisovala »dle okol- ností«, které praxe vykládá asi tak.: »dá-li sit obecenstvo libiti, nepotřebuje železniční zřízene vyjma německé řeči, uměti žádnou jinou, jen nedá-li si to obecenstvo libiti, nastanou ony okol- nosti, za kterých musí vykázati nevyhnutelně po- třebnou částečnou znalost jazyka, a tedy opět ne znalost ve slové a písmě, jak u jazyka slu žebního.

20 article

V drobném prodejí aaní čslo o sobě . . . es h sdpsl e dnl ve siislkách na venkově- reaní člalo. . . . . . . polední. . . . . . . . S 1nseraty zlatí se hotově nnpřeů. Pledplaeenl ilarty m dpinl- srn ern neeh osetna- Bukopisy ae nevzaěnji

21 article

polovinu německého lidu rakouského a přece vedou sobě proti nám tak nadutě, tak despo- ticky, jako by jim patřil svět, přece oble- hají každou vládu rakouskou svým nezříze- ným křikem, aby jim vrátila otěze panství, aby pro bůh nepovolila a nevyhověla žádosti a vůli tříčtvrtinové většiny slovanské, nýbrz místo reformy ústavní ve směru autonomie království a rovnosti všech národů, aby posadila se na prestol rakouský tvranie německé menšiny, pode- přená nejtužší centralisací, parcelováním Čech na vládní departementy a uzavřené německé území — a celý tento velkoněmecký převrat státní aby pak korunován byl uzákoněním státní němčiny. O to se dnes jedná ve Vidni, to jest vrchol krise, v nějž vyspěla stará choroba Rakouska. Čeká se poslední rozhodná operace. Nuže, než se k ní opera- téři připraví, stavíme jim na oči jako mene tekel uraženého slovanského práva tento obrazec s kutečné síly Slovanův rakouských:

Slovanův Čechy Rakousko

22 article

Rinc. otani náaedům Ciolajlanii.

24 article

Zasluhuje též zvláštní zmínky, že již za prvního správce státních dráh, barona Czedika, a zejmena za obou jeho nástupců, Biliňského a Guttenberga, vyžadovala se aspoň při obsazo- vání důležitějších míst v Čechách a částečněi na Moravé jakás takás dvojjazyčnost, nynější správa principu toho vůbec nešetří a jde něme- ckým aspiracím vstříc i přes meze svatodušního programu, dosazujíe úřadníky jazyka českého neznalé i do krajin Němci samotnými za české neb smíšené uznaných. Zde poukazujeme jen ještě k dalšímu usta- novení, které strannickým výkladem podává opět příležitost k četným nesrovnalostem a závadám přímo komickým: »Všechny orgány státní že- lezničné správy jednati mají v německé řeči s úřady vojenskými a civilními.« Jako již dřive v záležitostech českých stra a od jazykových nařízení Badenových a Gaut- schových též v záležitostech z povinnosti úřadní předsevzatých korrespondovaly jak soudy tak úřady politické a finanční v okresech čistě če- ských aneb s převahou obyvatelstva českého s orgány státní železniční správy v jazvku če- ském. Orgány státní železniční správy nuceny jsou dle znění citovaného ustanovení na přípisv ty odpovídati jazykem německým! Úřad druhý odpoví opět česky, ředitelství státních dráh opět německy a tak dále cum gratia ad infinitum. Výhody takového úřadování pochopí ovšem jen némecký stranník, který každé české slovo ne-

Czedik Guttenberg Badenův Gaut Čechy

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. —a. V Paříži, 22. června.

Paříž

26 article

Slavný národe českýl Byl jsem vyslán do fešácké Lutaetie, abych se tu peohlédl a napsal o tom, co zde hezkého a zajímavého, sem tam nějaký článeček. Jsem zde již týden a procházím se Paříží a výstavou od rána do večera, zápisník můj je už plný stenografických poznámek, kterým ale, kdyžse jimi večer probírám, po většině nerozumím, hlava má je jako v úrodném roce po žních nabitá stodola, ale kde mám začít se svou korrespondenci, dosud nevím. Utrmácen po celo- denním bloudění, nasycen dojmy, prachem a nejhroznějšími voňavkami, potácel jsem se včera večer v nádherné »třídě národů«, když pojednou zrak můj utkvěl na malém pavillonku, jenž jakoby byl přilepen ku pittoresknímu domu egyptskému a dle všeho zdál se hostiti cosi do- cela zvláštního. Nemýlil jsem se. Hostil egypt- skou Pythii. Božský zjev. Žena asi pětadvacetiletá, plných forem, černých turmalínových očí, bledých tváří, s hustým žlutočerveným vlasem, v úboru královny, jak zvyklí jsme ji vídati na jevišti, trůnila na pěkně upraveném podiu a za frank, za mizerný frank, předpovídala každému, kdo si přál, budoucnost neb mu i v nejdelikátnějších záležitostech udílela radu. Trvalo to chvíli, než na mne došlo. Dle toho, co jsem slyšel, dříve než sám jsem ji přednesl svou záležitost, byla to dost rozumná dáma, ta egyptská Lenormandka. Slečince, jež se ji stydlivě ptala, provdá-li seč ne, odpověděla, že dojista, dá-li ji tatinek aspoi padesáť tisic franků. Přistárlého amerického kra- máře ujistila na otázku, čím že se doma zabývá

Paříž

27 article

jeho žena, že modlí se, aby ztroskotala se lod. na níž se její pan manžel z Paříže domů vra- ceti bude. A mně poradila na otázku, o čem psáti pám z Paříže do svého žurnálu, že nik l o tom, co tu je, nýbrž o tom, co zde schází, čeho se tu pohřešuje. Ani Vám napsati nepovedu, s jakým po- hledem vděku loučil jsem se po této skvostné radě s moudrou dámou. Byl bych jí dal za to hubičku, kdyby byla totiž chtěla a kdybych se. byl nestyděl před ostatními. Zminil jsem se již o skvostné »třídě ná- rodů«. Hlavní attrakce výstavní. Takovou ulic neměli dosud nikde a také ji nikde nikdy ji míti nebudou. Ulice, na níž pracovali architekti všech národů a pronárodů světa, umělci a děl- níci ze všech světa dílů: bili, černí, žlutí, ol- voví i červení. V této ulici má každý národ kus země a na této malý domov, malounkou vlast z daleka sem přenesenou. Možná, že snad hezčí než tu skutečnou, možná že ne. Sem spě- chají všichni, každý do svého a pyšní se tou svojí budovou či budovičkou. Nechať je to ji s okázalým přepychem zařízený a při tom strašně střízlivý dům anglický, palác belgický, připomí- nající proslulou radnici v Brueggách, dřevěný dům norský, spíše pohodlný než nádherný a ani ne tak bohatý jako útulný a přívětivý se svým bouillonem de la Norvěge, jejž zejmena přátelům ryb doporučuji, nebo dům spanělský, který při- pomínal by tak trochu Eskurial, kdyby nevypad l jako velkoměstské nádraží. Tam za domem sibiřským, jenž činí dojem malého Kremlu, zvedá se hezounký dvoupatrový domeček v čisťounké renaissanci jako z cukru, ale přece v renaissanci od typických vzorů tohoto slohu se lišíci. Překvapují vás zejmena jedno- tlivé motivky dekorační. Znáte je — aspoň se

Norvěge Paříž

28 article

vám tak zdá — a působí na vás tak, jako mil známá tvář, s níž sejdete se neočekávaně v ci- zině. Nenajdete ve slohu tom staroitalského klidu klassického, ani chladné germánské střízlivosti. spíše jakýsi nepokoj, ale onen nepokoj, jen svědčí o životě. S elegantní věžičky domu vlaj mohutný prapor biločervený a na prahu nevlt vás sice vyslanecký lokaj, ale mužná a přec měkká tvář se snivým slovanským okem v čer- ném elegantním úboru. Uvede vás do předsín a představiv vás hospodyňce, svěží, kypré, švarné, jež nabídne vám se srdečnou upřímností kališe mělničiny, aby potom zavedla vás do chrámečku kultury, kterou znáte, protože je to kultura vaše. O, jak je vám volno, jak šťastnými cítite se zde a jak se vám prsa hrdostí dmou, když vzdělaný svět defiluje kolem a obdivuje se tomu, co jest vaše, co v pravém slova toho smyslu ze země jste vydupali, jako dílu národa, o jehož existenci před půl stoletím nikdo nevěděl. O, jak bohatý je ohsah toho domu ! Jaká to rozmanitost práee a co slibných tu počátků, opravňujících k nej- smělejším nadějím. Není oboru, v němž byst nebyli osvědčili svou zdatnost. Český dům Ale není ho tu, milí přátelé. Setkal jsem se včera na esplanádě Invali- dův s obyčejným prodavačem známých herce- govských, bosenských a jiných výrobků i ptal jsem se ho, jak se mu v Paříži daří ? Odpově- děl, že špatně. Lidem těm se dobře nedař nikde. Ale že prý ho daleká cesta, kterou podnikl přece nemrzí, už k vůli tomu bosensko-herce- govskému pavillonu. Jak mne to bodlo l Jistý Argentinec, s nímž jsem se seznámi onehdy v restaurantu »de l'Europe« u věže Ei- felovy, neb jak se dnes offieiálně jmsenuje, u věže tři sta metrů vysoké«, tázal se mne, jaké

jít l ' Europe Paříž

29 article

jsem národnosti ? Řekl jsem, že Čech. »A kde máte ve třidě národů svůj dům ? »Nikde«, zněla moje odpověd. »Pak nejste žádným národem !«, odsekl mi Jsme snad horší než Bulhaři, Srbové, P nové, Sibiřané? Nevyrovnáme se obyvatelům z říše mabaradže barodského Naším domovem prý — Rakousko. Děku- jeme za laskavé připomenutí, toho ale mám doma dost. Ku podivu ! Vstoupite-li do pavi- lonu cislajtánského, je vám kolem srdce zrovna tuk, jako slezete li na nádraží Františka Joseka z vlaku, oelite se na vídeňském náměstí Alihan- ském a pustite se ulicemi do vnitr města. Nejste doma a přece naplněn jste vědomím, že na to. co vidite, máte nároky, že je to z části též vaše práce, že lpí na těch skutečných i liče- ných krásách též pot vašeho čela a že byst konečně měli také trochu práva, cítiti se tu domovem. Ale což platno, ve skutečnosti jste tu doma? Cítí se snad někdo doma v pavíl- lonu cislajtánském? Inu, hudební národ par excellence. Tak aspoň se o nás tvrdí. Pardon, v ohledu tom skutečně nikdo se nám nevyrovná. Račte prosim navštíviti dnes veliký koňcert česk symfonické kapely v sále Troca- dera. Sto a dvacet nejvýtečnějších hudebníků za řízení Kovařovicova. Na pořadé vesměs ori- ginální skladby české. Pospěste však, abyste ulovili ještě lístek. Pohodlné místo dostanete sotva již, neboť celá Paříž je touto hudbou nadšena a s Paříží všechen ostatní svět, jenž dal si sem dostaveničko. Nevyrovnatelný úspěch. Českému umění otevřeny nyní do korán brány do velikého světa a nyní nebude již potřebí, aby se vedle německé hudby kdesi v koute krčilo.

Bulhar Srba Sibiřan Josek Kovařovicův Čechy Rakousko vídeňský náměstí Paříž Troca

30 article

O, jak se těším na ten český koncert ! — kterého tu nebude. Vídeňáci sem svůj symfonický koncert vyslali. Jaký to tam originální obrovský palác nepřehlednou verandou, naplněný ve všech kou- tech lidmi jako úl. Uprostřed velikého parku, který rozkládá se před budovou v širokém kruhu, zvedá se na hrdém piedestalu postava krásné ženy, jež kyne slavnému, třeba že mythickému králi z Brabantů. Palác spojeného pivovarni- ckého průmyslu česko moravského. Dobře jste tak učinili, že napjali jste sily, abyste dokázali, co umíte. To jest záslužnější konání, než hádati se pořád jen o reditele výzkumného ústavu a na vzájem si oddělovati dobré hospody. Ně- mecký »bock« je poražen, všechna francouzská a jina suchá hrdla znají již jen slovo — pi vo. A ta nálada při veselé hudbě sokolské ! Byla to dobrá myšlenka vyslati také tuto kapelu do Pa- říže, ať pozná svět též naši demokratickou mu- ziku. Což jsou proti ni hudební sbory fra- couzské! To je zcela jiný vzlet, docela jiná harmonisace l V sest hodin je začátek koncertu, je nj- vyšší čas. Ne, nenotujte si. Pivovarský prů- mysl český nevystavěl téměř nic a kapela sokolská mře v Praze hlady. Za to ale z každého restaurantu zaznívají k nám čardaše cigánů. A svět se obdivuje těm samorostlým muzikantům, kteří neznají noty, taktu, ani tempa, a jejichž oheň tídí se dle sklenic vypitého vina a dle franků, na něž mají naději O, jsme to chlapícíl

Vídeňák Brabant Praha spojený pivovarni NJ