1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 16. srpna 1904.
Praha
4
article
Na rnmní a odnol. lisy
přodpláetae
Práze v adlnii ni
rěsle
s drojí denáskoe
n ně e ana
Pošteu
n Evre ke i
dvojí zásulko
5
article
Válka.
Válka.
z Čifa, 14. srpna. (C.-B.) »Renterova
kancelář« sděluje: Ruský kontread-
mirál Motuševič podlehl prý ranám
svým. Admirál Togo pluje
loďstvem svým prý směrem
k Šanehaji.
Z Vejhajveje, 14. srpna. (»Reuiterov
kancelář«). Ruský torpedoborec »Burnyj«
ztroskotal se na jihu předhoří sau-
tunského (dle prvých dvou depeší,
tokijské a čifské, ztroskotal se 20 mil
východně od Vejhajveje i jiný ještě
torpedoborec rnský) a trup jeho vy-
hozen pak do povětři. 60 námořní-
kův a 3 důstojníci jeho posádky při-
byli sem včera večer a budon dle
všeho anglickou lodí vojenskou »Hum.
bertem« poslání do Honkonu.
Z Petrohradu, 14. srpna. (C-B) Ad-
mirál Alexějev sděluje caru ze dne
13. t. m. doplňkem k své depeši ze
dne 12. t. m. a to dle zpráv konsula
z Čifa: Mezitím, co konsul s dnotajem
vyjednával v příčlně dočasného poby tu
»Rešitelného« v Čifa, by mohl tento
stroje své opraviti, velitel »Rešitel-
ného« měl dle instrukcí kontradmi-
rála Gregoroviče rozmlava s čín-
ským admirálem v příčině
odzbrojení torpedoborce
odevzdal tomuto děla a puš-
ky a dal vlajku strhnouti
Po útoku japonském byl poručík Ros-
čakovský, poddůstojník Petrov, lodní
inženýr a 21 námořníkův přijati na
šalupu čínského křižáku
jeden poračík a 22 námeřníkáv na
majákovou loď a na šalupy obchod-
ních lodí, Ze 47 můžův posádky 4 se
pobřešují. Velitel, jenž kui
byl těžce, ale nikoliv smr-
telně na stehnu zřaněn, b,
i s poddůstojníkem Pětrovem dopra-
ven do missijní nemocnice francouz-
sé, kam dříve už dodán byl lehe
rančný jeden lodník.
L. Z Petrohradu, 14. srpna. (Po
telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.) Všechny
listy zabývají se útokem Japoncův
na »Rešitelného« a očekávají, že Ně-
mecko podporovati bude protest ruský
Dle různých pověstí bylo vladivo-
stocké loďstvo v novém boji poško-
zeno a křižák »Rurik« potope.
Renterův
Rešitelný
Gregorovič
Japoncův
Čifo
Togo
Vejhajvea
Huma
Petrohrad
Petrov
6
article
Za to byl nový útok japo-
ský na Port Artur slavn
odražen.
L. Z Petrohradu, 14. srpna. (Pův. tel.
zvl. dopis. »Nár. Listů«.) Německo odmíti
japonskou žádost, aby »Cesareviee
byl donucen opustiti německý přístav
»Cesarevič« jest velice poškozen
bude odzbrojen.
Soudí se zde, že velitelé dvo
torpědoborců, jež byly mořem k Vej
hajveji zahnány, sami je vyhodili
do povětří.
Z Paříže, 14. srpna. (C.-B.) »Agence
Havas« oznamuje z Mukdenu pod
dnešním datem, že kolují pověsti,
jakoby velké nepřátelské čety, bez-
pochyby voje armády Kurokiovy, po-
stupovaly právě od jihovýchodu k se-
verozápadu, že však není možno
tom podat autentických zpráv. Vše
nasvědčuje však tomu, že rozhod-
ný okamžikje zeela blízký
Z Petrohradu, 15. srpna. (C. B.
Jak »Birž. Vědomostem« z Ljao-
janu se telegrafuje, odebraly se 3.
a 6. divise japonské jižní
a rmády se zálohami k Port
Arturu, kdež té doby, dvě
nově tam odeslané divise
nečítaje, nalezá se 80.000
Japoneů se 400 děly a 50
hmoždíři. Cisař japonstký
dal rozkaz, že Port Artu
má býti do 23. t. m. dobyt.
Artur
Havas
Petrohrad
Německo
Paříž
Mukden
Ljao
7
article
Stav japonských divisí ná-
sledkem chorob řádících sklesl
s 12.000 na 9000. V Mandžur-
sku nezůstalo více než 170.000
mužů. Oblehání Ljaojanu lze stěží
očekávati před pádem Port Arturu.
Z Petrohradu, 14. srpna. Jak »Birž.
Věd.« z Ljnojanu oznamují, táhne
12 pluků japonských na po-
moc oblehání Port Arturu.
Jak ze spolehlivých pra-
menů se sděluje, dal cisa
japonský rozkaz, aby Por
Artur za každou cenu by
dobyt a třeba i kdyby ope-
race v Mandžursku měly
býti zastaveny.
Jestmožno, ževnejbliž-
šich dnech celá armáda Ku-
rokiova potáhne na Port
Artur. Deště zastavily vešker
vojenské operace v Handžursku.
Z Ljaojanu, 15. srpna. (Č. B.) Ren-
terova kancelář sděluje: Japonei
stahují odtud zpět vojsko, aby je
paslali k Port Arturu. V posled-
ních dnech neudály se kol Ljaojanu
žádné boje. Rusové ztratili dotyl
s Japonci. Na ústupu od Hajčenu
byli by bývali eizí vejenští zástupei
málem zajati. Geitli se v dosahu
palby japonské, ale žádný z nich
nebyl zraněn.
Z Čifu, 15. srpna. (C.-B.) [Reuter.
Artur
Ren
Ljaojan
Rus
Japonec
Petrohrad
Handžursko
Hajčen
Reuter
8
article
Telegram ze spolehlivého
pramene pocházejicí praví,
že dnes ve 4 hodiny ráno
zahájenbylvšeobecný útok
na Port Artur.
Z Tokia, 15. srpna. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« sděluje: Dle depeše z Takušinu
japonská eskadra pod vele-
ním Kamimurovým utkala
se včera ráno v 5 hodin asi
20 mil od Ulsonu při korej-
ském pobřeží s vladivosto-
ckým loďstvem. Boj trval až do
půl 11. hod. Bylo viděti, jak křižák
Rurike se potepil a při tom po
několik okamžiků překocen přídou
vzhůru vztyčen byl. 450 mužů po-
sádky bylo Japonci záchráněno. Na
»Rossii« a »Gramoboji« vzniki
několikráte oheň a obě lodi
byly silně poškozeny. (Dle jiné de-
peše tokijské, jinak s tonto úplně
stejné, podařilo se oběma poškozeným
lodím těmto unlknouti na sever. Pozn.
red.) Jedna japonská loď tre-
fena ruskými střelami, při
Kamimurův
Japonec
Port Artur
Tokio
Reuterův kancelář
9
article
čemž byli 2 muži usmrceni a 7 zra-
něno.
Z Čifa, 15. srpna. (C.-B.) »Reuterov
kanceláře sděluje: Dle pověstí zde kolu-
jících, ale dosud se žádné strany ne-
potvrzených, byl ruský křižák
»Novik« 40 mil Cintau poto-
pen. (Dle jiné depeše, otištěné na
jiné straně listu, byl »Novik« pozo-
rován mezi Šanchají a Nagasakim, an
plul k jihu. Pozn. red.)
Z Petrohradu, 15. srpna. (C.-B.) Os
ciální zpráva. Telegram admirála Alexě-
jeva carovi z 13. srpna praví: Dle
zprávy z Port Ařturu z 10. t. m. na-
padli Japonci v noci z 9. srpna po
15. hodinném boji i Takuša n a
Liaokušan s obrovskými silami.
když byli od rána 8. t. m. do 8. hod.
večer silnou dělostřelbu udržovali.
Když byli zmíněných hor do-
byli, nepostoupili dále. V noci na
10. t. m. podnikli ale za lijáku útoky
na celou východní frontu, byli ale
všude odraženi, zároveň byla
celá fronta od Vlčí Hory až po
Takušan napadena, ale nepříte
byli tam všude odrnžen. Pev-
nost jest od 4 dnů bombardována.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vl
na straně 5.)
Nagasakim
Petrohrad
Alex
vlčet Hora
Port Ařtur
10
article
Hasiči hořících německých
hlav se činí.
Hasiči hořících německých
hlav se činí.
Již za tři dny — v den narozenin císařo-
vých — má dojíti v Opavě k ohlášenému hluč
nému »Volkstagu« Němců proti rozhodujícím
vládnoucím kruhům v Rakousku, »aby se na-
učili Němců se báti«. Z obavy, aby se tu a n
vládě Körbrově, ani Němcům nepřihodilo
žádné neštěstí, chvátají z německých
velkostatků, jako z linecké klerikáln
stanice a ovšemi z vídeňské officiosní tiskové
kančeláře dnes horempádem basiči s plnými
voznicemi konejšivých a důtklivých domluv na
místo požáru. »Vzpamatujte se!« volají na
všecky ty hořící německé hlavy, »a nebázejte
pro nic za nie zápslné smolnice na hostinný
krov svého věrného Körbra. Jak jen mohla př
vás vzníknout taková zpozdilá myšlenka, že by
on, jenž tolik pro vás již učinil, mohl vás
náhle opustit a zradit, hledě získat místo vás
Poláků a Čechův. Zač ho to máte? On, který
půl páta roku dovedl čekat, že by nyní byl
pozbyl své vášně prosté vytrvalosti a nemoba
se dočkati pádu českého Port Arturu, že by
Čechům nabízel cenu za to, vzdají-li se ob-
strukce a stavěl by jim zlaté mosty k volnému
ústupu z neudržitelné pevnosti? Takové
chyby se Körber nedopustí!« peroruje officiosni
»Silesia«. Čechů nepotřebuje prý se Körber
báti, ani jejich obstrukce. Přes tu neupadne.
Němec
Polák
Čechův
Artur
Čecho
Körber
Opava
Rakousko
Silesia
11
article
Ale za to německá obstrukce, bat i jen německá
opposice prý by zasadila ránu k srdci
poněvadž by měla za následek slovansko kleri-
kální většinu, kterou by Körber vlásti nemobl. —
Nechť prý jen Němci vezmou rozum do
hrsti a pováží, co by pak následovalo, kdyby
provedli, čím hrozí a vypověděli Körbrovi přá-
telství své: »Pak by ovšem dnové ministerstv
Körbrova byli brzy sečteni. Avšak kdože byl by
jeho nástupcem? Bezpečně žádná německá vláda
strannická, poněvadž by neměla žádné většiny
za sebou, ale také žádná parlamentní vláda
slovansko-klerikální, jejíž většina byla by proli
německé obstrukci bezmocnou. Po Körbrovi ne-
může nic jiného přijíti než slovanská
úřadnická vláda, sestavená nějakým
Gautschem neb jemu podobným. Chtěj
Němci přivodit takovýto obrat z pouhého, ne-
dokázaného podezření, že Körber se změni?
Pak by mohla býti věci německé v Rakousku
způsobena škoda, která by se nedala více na-
pravit. Již nyní chce radikalism uchvátit vůdcou-
ství . . . Jakého postavení vydobude německému
lidu v Rakousku, an tropí vše, aby jen roz
hojnil řady nepřátel Němců. On hledí zkazit
všeliké dorozumění se s Poláky, on uráží ně-
mecký velkostatek, on svými inšpruckými kra-
vally odpuzuje od nás Italy, on pohoršuje
svým »Los von Rom« k nám se již nachýlivšt
německé klerikály
»A proto voláme po národním vzpamatování
se! Nikdy nebylo Němcům zapotřebí více
klidu a opatrné, chladné rozvahy, než dnes!«
Tak Körbrův Jeremiáš v těšínské »Silesii«.
Körber
Němec
Polák
Italos
Rom
Rakousko
Los
Körbrův Jeremiáš
Silesia
12
article
Stejně úsilovně hasí požár v německo-levičácké
fabrice Körbrův věrný panoš, německý klerikál
dr. Ebenhoch. Uvádi předně svým rozči-
leným německým přátelům na levici, kterak
přece až dosud p. Körber nezavdal-. N ěm-
cům pražádné příčiny k stížnostem! Šustlol
se však něco poslední dobou, což prý musili
proto hned způsobiti veřejný skandál? Mohl
si s ním o tom jako druhdy důvěrně pro-
mluvit a věc mohla býti in camera caritatis,
v dobrotě vyřízena. Pan dr. Ebenhoch —
(býv. »spojenec« Staročechů !) má nár a m ný
strach, aby se němečtí levičáe
s Körbrem nerozkmotřili. Ja ko
prý by z toho měli slovanské
strany radost a naději. Rozbroj ně
meckých levičákův s Körbrem hnal prý by
Slovanům vodu na mlýn. Neboť hněv mezi
Němci a Körbrem mohl by přivoditi Körbrův
pád. Poněvadž by však Čechům za nynějšíeh
okolností asi na pádu jeho již sotva záleželo,
změnili by nejspiš své chování vůči vládě
přenechali by obstrukci svým protivnikům Něm-
cům. Tato výměna rolí, — bojí se pan dr.
Körbrův
doktor
Ebenhoch
Körber
Němec
Čecho
N ě
Německo
13
article
Ebenhoch, by však sotva nesla dobré ovoce-
Opposiční akce Němcův levičákův zničila by
pak též mrazem předčasným — útlé, jed e
pučící květy polsko- německéh
sbližení a mohla by způsobití užs
semknutí se všech slovanských
stran.«
Toto pomyšlení naplňuje německé srdce
páně Ebenhochovo přímo děsem a on patrně
doufá, že důvodem tím rázem obměkči kámen
opposiční nálady v myslích německých levičá-
kův, jimž na konec činí toto kázaníčko: »J ak
silným by mohl býti vliv Němců
v tomto státě, kdybyste přestali věřící li
polirat v jeho nejsvětějších věcech, čímž zne-
snadňujete ostatním německým stranám přimknut
k vám a kdybyste byli spravedlivými k ostatním
národům.« Prozatím by však byl již pan dr.
Ebenhoch dosti šťastným, kdyby si jen němečt
levíčáci nazejirí opět s pa nem Körbrem padl
do náručí. —
A vůdce německých ústaváků
p. hr. Stürgkh přese všechno elektrické na-
pjetí dnešní doufá, že z těch mraků nebude
hromobiti, ale že bouře šťastně odtáhine a duha
míru mezi Körbrem a levicí opět vzplane na
nebi Cislajtanie. Ve své »Míontagsrevni« do-
mlouvá dnes německým buřičům oteovsky
»Bylo by v zájmu Némců, aby vlny vzbou-
řené do příští kampaně na dobro ulehly!
Němcův
Němec
doktor
Ebenhoch
Körbr
Stürgkh
14
article
Teprve po perně práci a když byl kabinet
Körbrův osvědčil nejtužší silu k odporu vůči
Slovanům, podařilo se Němcům, že získali opět
pevné půdy pod nohami. A nyní by se chtěl
opět vrhati v dobrodružství, kteréž by musil
míti pro ně nejhorší následky ?! . . . Něme
nejsou k tomu povoláni, aby pri-
pravovali opposici radostné dny.
Nevedlali obstrukce k rozkladu, deeilen
toho jen tím, že proti ní ve společné obraně
stála vláda s Němci a Poláky. Nadešla-li
by změna v tomto bitevním šiku, ne-
vzešel by z toho žádný zisk Němcům, nýbrž
nadháněla by se jen voda na mlýn nejkrajněj-
ších radikálů, která by roztrhala především ně
mecké souručenství
Avšak orgán Stürgkhův má oči opli-
misty: vidí již dnes, kterak požár v německ
fabrice »všeobecného rozhořčení Němců« ocha-
buje i doufá, že po několikerém ještě vyšleh-
nutí plamenů brzy dosopti a šťastně uhasne.
Znamením dobrým prý jest, že se hned předem
»velmi závažná čásť německých stran (rozuměj
německo-ústavácký velkostatek) nedala strhnouti
do vřavy bojovné a že s lezský vý bl o
v drobném prodejti
ranní číslo o sobě . . . za §h
odpslední
ve alialkách na veskorě-
raaní čola. . . . . . . . 19
cépelední . . . . . . ..
Inserat
plati re kot ově sapře.
Přodplucení ainsorty piijiná minl-
lsr paspeš irrch lelk-
Bakopisy se ne vzaeej
Němec
Polák
Stürgkhův
15
article
zemský ani se tak nerozhorlil proti slovanským
parallelkám samým jako proti tomu, že se vláda
ustanovila na jich zřízení, aniž by se dříve byla
otázala zemské školní rady slezské o jeji dobro-
zdání. Nuž a tu prý p. Körber ve své od-
povědi německým vůdeům sám při-
slíbil, »že se hrabě Thun aspoň potud na-
praví, že záležitost dodatečně
sdělí zemské školní radě slezs ké.
— V tomto umírněném chování se Němeův
zemském výboru slezském a v tomto alibu
Körbrově daném pp. Derschattovi a Grossovi
vidí hrabě Stürgkh pilíre k mostu opětného
šťastného dorozumění a shledání se rozčilených
Němců levičáků s drem. Körbrem ! —-
Körber
Thun
Němův
Derschatt
Gross
Stürgkh
Němec
slezský
Körbr
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 14. srpna. (Projevy dvou
německých politiků.) »Oesterreichische
Volkszeitung« otiskl dopisy německých poslanců
dra. Schückeřa a Prada o vnitřním položení.
Oba dopisy jsou adresovány redaktoru řečeného
vídeňského listu a vyznamenávají se především
tim bezměrným licoměrstvím, v kterém Némci,
zvláště rakouští, dosáhli světového champio-
Dr. Sehüicker posuzuje jednání Körbrovo.
Nemyslí, že Körber už dokonal změnu kursu,
ale slovanské parallelky v Opavě a Těšíné, vý-
nosy, týkajíeí se záhřebské university, a chy-
staná cesta do Haliče jsou známkami, že Körber
se zatáčí k Slovanům. Zvláště se povedlo panu
Schückrovi obvinění Körbra, že je prvý z ra-
kouských ministrů vnitra, jenž nežádá od stát-
ních úřadníkův znalost německého jazyka. To -
vede k rozkladu říše, již Němci tak horoucně
milují, a proto jsou Němci oprávnění pomýsleti
na to, nemají-li změniti front naproti vláds
Körbrově.
doktor
Sehüicker
Körbrův
Körber
Těšíný
Schückr
Němec
Vídeň
Opava
Halič
Oesterreichische Volkszeitung
17
article
Pan Prade se vyjadřuje v podobném smyslu
a z listu jeho je pozoruhodno pouze to, ze-
národy rakousko uherské děli na dvě skupiny,
jednu privilegovanou a druhou odstrkovanou,
již se děje křivda za křivdou. K prvé skupině
náležejí Poláci, Češi, Jihoslované a Madaři, ke
druhé Němci, Ilalové a »Ruthéni«.
Pro bůh, již dost, ještě není masopůst!
Z Pešti, 13. srpna. (Maďarský po-
litik o národnostech.) V uherském sněmě
při debatě o rozpočtu košutovec Bela B a ra-
bás vyslovil svou nespokojenost s politikou vlády
Tiszovy naproti nemaďarským národnostem,
vyslovil se i o tom, jak by se tato politika měla
změniti. Protože strana jeho nepřestávala mu
dávali na jevo souhlas, nabývají slova Barabá-
šova tím větší váhy. Pravil: Naše dosavadní
snahy, národnosti pomaďařiti, byly jalové. Mu-
síme se dáti jiným směrem, abychom utvořili
stát, který bude madarským každým svým člán-
kem a celou svojí organisaci. Maďarský m
nechť je náš stát zevně, státní řečl,
odznaky, smýšlením i city, maďarským nechť je
v lásce k vlasti. Ale tomu nebude odporovati,
spíše napomáhati moudré rozřešení národnostní
otázky. My musíme dosáhnouti toho cíle, aby
každý svobodně držel, upotřeboval a vzdělával
svou národní a mateřskou řeč, ale při tom je-
třeba, aby každý (2) uherský státní občan ume
i maďarsky. Dle mého mínění, pravil Barabás
dále, netřeba užívati násili, nýbrž lásky, srdeč-
nosti a bratrství. Při tom v prvé řadě mají ve-
likou úlohu víáda, úřady, obce. Musejí ctlti
právo každého jednotlivého státního občana a
rovně sloužiti spravedlnosti každému, nechť se
ke kterékoli národnosti hlást, madarské, ru-
munské nebo slovácké.
Prade
Polák
Čech
Jihoslovan
Němec
Ruthéni
Pešť
Bela B
Madar
19
article
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 15. arpna.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 15. arpna.
Narození ruského následníka.
V duševném napjetí, do kterého ruský
národ uvedla válka i jiné události, přišlo naro-
zení dávno čekaného následníka jako znamer,
kterému ruský národ porozumí tak, že mu zvě-
stuje obrat k radosti. Dojemná, plná vroucí
upřímnosti, jsou slova, kterými příchod násled-
níka vítají ruské listy.
»Novoje Vremja« praví: V jasný, slunečný,
tichý den bůh daroval carským manželům syna,
Praha
Novoj Vremja
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Národ z kvádrů.
(Paedagogická kapitola. )
Na svých procházkách za městem po
znal jsem více, než ve školách. Květin
brouk, pták mluví srozumitelněji nežli lid
Řeči lidí, stále totéž, jakobychom vůbec nic n
slyšeli! Ale stalo se, a poopravil jsem svů
úsudek. A to v rozmluvě s — dítětem.
Mládí stojí přede vším s udivenýma očima.
chce vše proniknouti, všemu porozumět ! My
slaří jsme na své dávné rozpaky už zapomněli.
i nejzáhadnější věci zdají se nám úplně jasnými.
Narykli jsme své nevědomosti. Je to výsad
nlidí, že ještě nenavyklo, chce vědět, umí se
ptáti. Je konečně jeho povinnosti ptáti se. J
tolik věcí, které odevzdáváme potomkům, aby
je rozluštili.
Kdysi v létě, na kraji lesa, spatřím dva
bochy as desíli- až dvanáctileté. Jeden smutně
sedi stranou a nařiká. Pochopil jsem: oba s
neshodli se svými spolužáky, byli od nich biti
Hoch naříkaje vzpomínal, že jindy sám býva
vtézem a čeká, že zejtra nebo pozejtří něk
pomůže a zase zvítězí a hned se zase vracel
ke své zoufalosti.
Druhý hoch stál zamračen stranou, stále
zdvihal veliký kámen. Ale síly nestačily, nechal
kámen a obrátil se k druhov.
— Zanech nářku! — povídá. Mysli raději
ne zejiřek a připravuj se ! Zejtra zvitězíme. Ale
nečekej, že někdo pomůže a nepros se, aby
pomáhal.
Zane nářek
21
article
A vrátil se zase ke svému kamenu.
A vrátil se zase ke svému kamenu.
Vystoupil jsem z lesa, překvapen, slyšeti
úst hocha tak zralé zásady svépomoci, sebe-
důvěry a soběstačnosti, zásady moderního de-
mokratiemu. Možno-li, aby k nim dospěl sám.
ještě tak mlád? Celý národ dospěl k nim teprve
po dlouhé době zklamání a vlastně dosud ani
nedospěl! A hoch z jedné porážky čerpá po-
učení, jež národu nepřinesly ani porážky
mnohé? Nemohl jsem uvěřiti. Pokusím se, po-
znati. Seznámili jsme se s Petrem — tak jme-
noval se — velmi brzy, byl velice sdílný.
Ihned jsem zpozoroval u něho snahu, přiji
všemu na kloub. Nestačilo mu věděti, ž e něco
jest, pátral u všeho, proč a k čemu co
jest. A od té doby slýchal jsem jeho p ročr
často. Sám uvykl jsem pozorovati věci z no-
vých hledisk.
Brzy po našem seznámení můj malý dru
zanechal úplně her se spolužáky. Smál se je-
jich vůdcům, podvůdeům, jejich vojsku proto,
že ho tehdy vyloučili ze svých her. Hledáme
tak chyby a vysmíváme se tomu, co sami ne-
máme. Napadlo mi při malém občanu, že po-
dobně jednali i předkové jeho a jednají i otcové.
Měli stejný postup myšlení. Měli svého krále,
své vojsko, svou šlechtu, svoji vládu — vše
milovali. Bylo jim to vzato . . . A změnili své
smýšlení. Nastalo odcizování, pak kritisování
konečně lhostejnost.
Tak mimoděk v národu vypěstěny nov
Petro
22
article
zásady těmi, kdo měli nejspíše pečovati, aby
byly zachovány staré. Chtěl jsem na ně upo-
zorniti svého malého přitele, ale neřekl jsem mu
zatím nic. Je přece jen příliš mlád. Stále ještě
věří, že Ježišek naděluje. Již se mu i doma
smějí, jak se tajemné tváří a divají se na
něho, když se o tom zmiňují. Nechtěl jsem jej
dlouho připraviti o illuse. Ale Petr se nedá
chopíli se jednou něčeho, nepovoli. A tak jsem
mu konečně řekl pravdu.
Z počátku byl zaražen, pomalu však za-
pomněl na vše, co mu bylo vštěpováno. Ne-
vzpíral se ani již stykům se spolužákem Židem
s kterým by dříve nikdy nebyl ani promluvil
Jeho víra patrně byla otřesena v základech.
Když jsem se s ním o tom rozhovořil, kladl
mi různé otézky, choulostivé.
Petr
Žid
23
article
Odpovídal jsem vyhýbavě. Ale uvažoval jsem
a nalezl mimo očekávání mnohou pravdu. C ž
my Čechové neztratili jsme svoji víru skorem
přes noc? Neřeklo se nám znenadání: ted
musíte věřiti něco jiného? A uvěřili jsme časem.
Ale, kdo jednou víru změnil . . . Dovedus
představiti postup myšlení u našich předků. Šl
to u nich jako u malého Petra. Najednou po-
znali, že »změna víry jest snadná«. Stala s
změna a nic po tom nenásledovalo, žádný konee
světa, žádné zhroucení. Víra byla jen věcí poli-
tiky, bylo to něco v naší moci, jako cokol
jiného. A tak se změnou víry vnesena v české
duše lhoslejnost, chladnost pro vyšší statk
člověka. A to u národa, který pro víru kdysi
nasazoval život. Naše otázka náboženská byla
tehdy rozřešena. Jasněji než kdy vysvitlo mi,
marný pokus, oživovati, co jest již mrtvo. Dueh
národa byl rázem vyrván z pout, našel svoji
svobodu svědomí. Ale svoboda, které neumím
užívati, jeli to ještě — klenot?
Zpozorovav obdobnou změnu u maléh
Petra, nezdržel jsem se a řekl jsem mu;
— Jsi teď demokrat.
— Co jest to demokrat? — otázal se.
Čecho
Petro
24
article
Vysvětlil jsem slovo, jak zrovna šlo. Pře
mýšlel, konečně se otázal;
— Jak se pozná demokrat?
Jak? Nejspíše podle pracovitosti. Ovšem
myslím vědomí o práci, přesvědčení o jejím
významu, uvědomělou pracovitost, lásku k práci.
Mohl bych zase ukázati k národu — jak pil-
ností, vytrvalostí, pracovitostí domohl se něčeho.
A kdyby zpozoroval, že mnozí snad nepracují
a jiní neradi pracují, řekl bych mu, chce-i
milovati národ, že nesmí všímati si jedno-
tliveů. Musí si představiti všechny jakoby
slity v jednu osobu — a tu pozorovati. Jest
jakoby veliký úl, veliké mraveniště . . . Jedno-
tlivci jakoby ani nepracovali, a přece úl se plní,
mraveniště vzrůstá. Neuvědomělá snaha po roz-
voji, touha po vzrůstu, zdokonalení, láska
ku práci — toť veliký rys demokratismu.
To byl bych řekl Petrovi, kdyby byl moh
výkladu dočkati. Ale odběhl, nemaje trpělivosti.
Mládí je netrpělivé. Dospěl asi sám k témuž
poznáni. Viděl jsem ho čísti knihy, hledat své
vzory. Mluvil o tom, že by chtěl prospěti. B-
doucnost vždy náleží tomu, kdo chce prospěti.
Petro
25
article
Ale na cestu k ní je potřebí dvou soudruhů:
vychovatele a vůdce
Neboť třeba jsou cesty k blahu jiných,
k blahu národa správné, čestné, slavné, nejsou
přece pohodlné. A na nebezpečných a nepoho-
dlných cestách ztrácí se odvaha. Prospěch ji-
ných, právo, pravda. roznítí v mladém srdci
vždycky oheň, ale jest třeba, aby oheň byl
vytrvalý.
Bylo by tedy třeba vychovatele. Ale ne-
směl by říci svěmu chovanci: musíš to a tol
Mládí má srdce plné, je nepokojné, nechce uzná-
vati autority. Třeba je vésti, ríditi nepozorovaně,
probouzeti v něm vědomí povinnosti. Třeba mu
nasuggerovati jeho vlastní vůli a odhodlanost.
— Jsi pravý demokratický duch, pravíme
mu, nepodléháš předsudkům, ty žádáš si jenom
volnosti pro sebe a pro své bratry. Nechceš,
aby ti někdo jiný vládl, nechceš, aby někdo
druhý tvé svědomí ovládal. Jsi pracovitý a věria
v budoucnost práce.
A s druhé strany kráčel by vůdce, a ten
by ukazoval cestu a říkal by svému svěřenci:
— Máš mnoho volných cest — tato však,
věř, je nejlepší. Vede k prospěchu tvému, ale
i všech ostatních.
A mezi tím hlas vychovatelův zněl by stále
nalehavěji:
— Takovým jsi byl dosud, ale takovým
chceš i zůstati. Chceš! Znáš snad krásnějšího
slova, nežli: já chci? Vidís tak svoji bu-
doucnost, neboť chceš ! Nezapomínej, že chceš ! . .
E. P.
Vidís