1
masthead
Ročník KXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 14. srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předl plácí se-
v Prazo v adninistn
akič. ::
s dvojí šonáško
s nnbe
vt let
v alsšc; 2 K st
na nět
5
article
Poštou
Poštou
ntvre lt
sjř slni-
Onešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb,.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne 16.
srpna t. r. v obvyklou hodinu
ranní.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 13. srpna. V 6.50 hod
več. (Pův. tel. zvl. dopis. »Národních Listů«.y
Generální štáb zvěděl, že dle po-
věstí »Retvizan« byl potopen. N
»Cesareviči« usmrcen by
admirál vitgeft. Loď tato, jež
jest poškozena, zůstane v přístavu
německém.
Z Londýna, 13. srpna. (C.-B.) Jak
večerní listy z Petrohradu sdělují,
dne 10. t. m. obrněnec »Cesareviče
prorazil kruhem japonských lodi
torpédových a dosáhl Kiaočana,
silně jsa poškozen. Posádka jeho
ztratila 205 mrtvých, mezi n-
miži admirála Vitgefta a 60
raněných. (Dlužno připomenouti ovšem
že běží o zprávu z pramene a nglic ké ho
Pozn. red.)
Z Tokia, 13. srpna. (C. B) Úřadn
zpráva. Admirál Togo sděluje: Ruské
loďstvo dalo se, opustivši Port Artur,
na jih. Spojené loďstvo naj
napadlo je 25 námořních mil jiho-
východně od Port Arturu a stihalo
je směrem na východ Ostrý boj, jent
se rozpředl, trval od 1. hod. odpol.
až do západu slunce. Nepřítel utrpěi
dle všeho (?!) těžké ztráty. Ke konei
palba jeho silně polevila, kdežto bi-
tevní šik jeho uveden byl v nepořá-
dek. Křižáci »Askold«, »Pallada«a
bitevní loď »Cesarevič« i několik
torpedoborců uprchlo směrem na jih.
Vitgefta
Artur
Port
Petrohrad
Londýn
Tokio
Togo
východ
7
article
Zbytek se »dle všeho« po nočním
útoku našich torpedových lodí vrátii
do Port Arturu. Naše loďstvo neutr-
vělo žádných vážných škod. Úhraná
ztráta na životech lidských páčí se
na 170.
Z Tokin, 13. srpna. (C.-B.) Jak ad-
mirál Togo sděluje, bylo prý v boji
10. srpna 5 ruských vojenských lodí
těžce poškozeno, mezi nimiž »Retvi-
zan«, kterýž na dálku 3500 metrů
několikráte byl trefen. Bitevní lo
»Poběda« ztratila dva stožáry. Mimo
to bylo jedno těžké dělo její nčiněno
k střelbě nezpůsobilým, Ruští kři-
žáci utrpěli poměrně malé
ztráty. Křižák »Bajane zůstal ne-
poškozen. (Dle pozdějšího telegramu
z Tokla »Bajan« vůbec se boje nezá-
častnil, nýbrž zůstal v Port Arturu.
Nový to doklad věrohodnosti zpráv
japonských. Pozn. red.). Japonci prý
zatím už všechny škody na lodích
vyspravili (9.
Z Petrohradu, 13. srpna. (C.-B.) Pro-
slýchá se, že v námořním boji při vý-
padu ruského loďstva z Port Artur
zahynulo všechno mužstvo japonskéh
křižáku »Kasuga«, který byl dle zprávy
došlé z Čifu u Kulatých ostrovů po-
topen.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Artur
Japonec
Port Artur
Togo
Tokl
Bajan
Petrohrad
Poběda
8
article
Čelme německému terroru!
Nezřízená agitace německá proti »novému
kursu« vlády Körbrovy stává se všem myslícím
pozorovatelům — podezřelou. Ve všem
tom rozčilení a rozhořčení, ve všem tom dema-
gogiekém brojení a bouření, ve všem tom rá-
musu jejich není žádné pravdy. Přece nelze
nikomu rozumněmu namluviti, že by zřízením
dvou nesamostatných učitelských parallelek slo-
vanských ve Slezsku mohla býti zadána Ně-
mectvu cislajtánskému nějaká rána, že by z těch
dvou ubohých poboček slovanských, podřízených
rozhodně německým ředitelům obou učitelských
ústavů státních v Opavé jako v Těšíně, mohlo
vzejíti nějaké nebezpečí politické neb národní
budoucnosti Němců slezských. Naopak z chlá-
cholivých slov ministrů Hartla i K ö rbra
k německým kverulantům můžeme se spíše my
Čechové a Poláci obávati, že to bude asi »pěkná
myš«, jaké se nám oněmi vykřičenými parallel-
kami na konec dostane. »Počkejte přece až
spatříte ty parallelky na své vlastn
o či!« konejšil ministerský předseda své milé
Derschatty a Grossy — až uzříte jaká pravidla,
jakou osnovu vyučovací pro ně sestrojíme, jaké
síly učitelské na ně dosadíme, pak jsem pře-
svědčen, že rázem zmízí vaše pošetilé strachy.
slezský
Hartl
Čecho
Polák
Slezsko
Těšín
9
article
Přece se nebudete do mé vlády domýšleti, že
by chtěla Němcům nějak ublížit. Musila se od-
hodlati z neodbytné nutnosti a volila z dvo-
jlho zla to menšl. — »Zlem« jsou tedy
vládě Körbrově tv parallelky, jež z nezbyti lidu
polskému a českému poskylnouti hodlá. Pěkná
to řeč z úst rakouského ministra, pěkné pože-
hnání nad kolébkou těch ubohých škol! Kyne
jim pěkný život a rozvoj, když sama vláda na
ně pohliží, jako na prožluklé — »zlo!«
Však hle! Ani tato tak silně naolejovaná
záruka Körbrova nezkonejšila nijak zuřicí ně-
meckou saň, nýbrž možno-li jen ještě více ji
rozjitřila a rozlačnila. Vyjma toliko Körbrem
»na pevno« získané německé žurnály vídeňské.
všechen ostatní německý tisk nacionální jako
pokrokářský rámusí sborem dále o kruté zrade
vládní, na důvěřivých Němeích spáchané, o úklad-
ném obratu v politice rakouské na úkor Němců,
o favorisování Slovanů vůbec a Poláků i nás
Němec
Polák
10
article
Čechů vládou Körbrovou zvlášt! Zšlleli přesy-
cení Sybarité? Věří opravdu všemu tomu svému
žvastu o stálé nelásce vídeňských vlád k Něm
cům rakouským? Věří ti Bendlové, Sylvestrove
a Kaisrové opravdu, že Körbrova vláda raděj
by se opírala o slovanskou většinu na řišské
radě nežli o německou, pročež prý dráždí
provokuje Němce brzy v Celji, brzy v Inšpruku,
brzy v Opavě! Nikoliv. Vědí sami nejlépe, jak
všechny jejich důvody k nespokojenosti jsou
prolhané — pouhá šalba a prach do očí, jak
nebylo, není a nebude jakživo Němectvo v Ra-
kousku odstrkovaným a opuštěným pastorkem,
jak zejmena Körber byl by posledním, který by
jim chtěl i jen vlasu zkřiviti. Proč tedy tak
bohomrzce lhou a rozčilují lid německý svými
výmysly, nářky a žalobami bezpodstatnými
Jaký účel má všechno toto strojené jejich zu-
ření ? —
Nebojíme se ukřivditi gentlemanům ani
v nejmenším, usoudime-li a řekneme- li určitě.
Jest methoda v tomto šileni a účel její
žádný menší než ten, aby poznovu a uto-
ritu státní sehýlili pod svůj ter-
ror, aby poznovu rozhodujíeí kru-
hové vídeňšti byli zastrašeni si-
lou a prudkostí německého hněvu
a ustoupili před ním jako v listo-
padu r. 1871, když obětovali mu Hohen-
warta a celé sjednané vyrovnání s národem
Čecho
Bendl
Sylvestrov
Kaiser
Körbrův
Němec
Körber
Německo
Opava
11
article
NILIS
NILIS
českým, i jako r. 1899, když obětovalilbyl později nejvášnivěji tupen nacionalisty pro
mu po sobě Badena, Gautsche i Thuna
své spojení se socialisty a konečně, když vy-
a rovné právo jazyka českého zákonem zaru-
stoupil v poslední své řeči, pronesené v senátu,
čené. Sláva těchto přeosudných úspěchů vrazila
proti přílišnostem nynější proticírkevní pohitiky
se německým hegemonům tak do hlavy, jako
Combesovy, byl zase zasypán urážkami tisku
krajní levice.
chauvinům japonským. Domnívají se ve své
bohorovně pýše, že před jejich hněvem musí
Tento politik, jenž měl velké ale minohdy
se vše třásti, před jejich zvůlí vše povoliti.
neurčité myšlenky o sociálních a pokrokových
úkolech republiky, nebyl tak nedůsledným, jak
Jejich veto má být prvním základním zákonem
celé ústavnosti, jejich přání příkazem každé
se zdál některým. Jeho činnost má smělý
rakouské vládě.
vzmach ku předu a velké linie. Pro historika
Nilis
Baden
Gautsch
Thun
12
article
»Báti se nás Němeů mu sí!«, volá
bude Waldeck Rousseau jednou z nejzajímavěj-
ších osobnosti naši doby.
právě hlasitě německý poslanec Josef Ben de
z Olomouce do Opavy, kdež chystají se
v den cisařských narozenin němečtí spekulanti
podle toho s přibráním osvědčených virtuosů a la
Wolf a Türk uspořádati pořádnou chebskou mu-
ziku, »až budou ve vídeňském opět dvoře okna
drnčet«, čemuž dnešní německé radikály nauči
už v prosinci r. 1889 proslulý »chocholatý, dnes
ovšem již pensionovan? Achili« německých ústa-
vákův pan Arnošt z Plenerů. Ano, pracujít
dnešní Rochovanštl, Demlově, Wolfově, Türkové,
Kaisrové a Bendlové jen dle »starých, osvědče-
ných vzorů«, když k vůli sebe menšímu drobtu
práva nám v Rakousku povoleného, strhují takový
pekelný povyk, tváří se tak pobouřenými a roz-
lícenými, až by z jejich rostoucí zuřivosti šl
hrůza na ty kruhy, kde od jakživa s nej
větší úzkostlivostí dbáno tobo,
aby jen mili Němci byli zde udržováni při do-
brém humoru a plné spokojenosti stůjž co stůj.
Waldeck Rousseau
ben
Wolf
Arnošt
Plener
Demlův
Wolfův
Türek
Kaiser
Bendl
Němec
Olomouc
Opava
Rochovanštl
Rakousko
13
article
To byl axiom staleté moudré politiky ra-
kouské a nyní v čase svého stoletého »jubilea«
sklízí Rakousko následky té moudrosti státníků
svých. Vypěstovalo, vyhýčkalo a vykrmilo si zde
nejbezohlednější společnost německých terro-
ristův, kteří ve zpupnosti své hrozí co chvíli
vypáčit Rakousko z kořenův, nebude li ovládáno
dle jejich diktatorských rozkazův, nezarazí lis
před jejich vetem a nebude li se třásti pře
jejich hněvem.
A nyní si dovolujem otázku: Jest moudré
nechávámeli my Slované, tuto vše-
německou mafřii netečně, bez hnuti, bez odporu
takto po měsíce prostopášit, či neměli bychom
se vzehopit ke svorné obraně proti jejimu
terrroru? Chceme dále vyčkávat, až
opět si odnesou zbujníci vítězství?
Nemůžeme než souhlasit s míněním těch,
kdož soudi, že jest svrchovaně na
čase, aby povolaní vůdeové všech
Slovanů rakouských bez dleni do
hodli se o svorném a rozbodném
politickém postupu proti tom u to
novému rozmsechu němelckého fu-
roru a terroru, ohrožujíeímu vážn
svobodu i národnost nás všec hl
Slovan
Rakousko
14
article
Waldeck-Rousseau.
V Paříži, 11. srpna 1904.
Francie ztratila muže největšíko talentu
autority politické. Spolupůsobil a pokračova
v díle Gambetty a Ferrya, dovršil upevněn
a zajištění regimu republikánského, byl před-
stavitelem koncentrace a obrany republikánsk
i nejjasněji vyjádřil potřeby a myšlenky repu
bliky pokrokové, demokratické i protiklerikální
Vykonal velkě dílo v duchu svobody a pokroku
ale bohužel nenašel v Combesovi takového ná-
stupce a pokračovatele, jakým byl on sám
Gambetlovi a Ferryovi.
Jako všichni muži velkého, pružného
neodvislého ducha, kteří neustávají na jediné
utkvělé formuli a methodě, ale v životě, zkuše-
nosti i ve vlastní spekulaci nalezají nové etapy
vývoje, postupují logicky k cílům dalším, nežli
jaké jim určil první jejich krok do politiky,
též Waldeck-Roussesu jevil se mnohým jako
politik nedůslednosti a kontrastů a přirozený
následek toho byl, že proti sobě poštval nená-
visti různých stran. On, jenž byl zprvu vyhlašo-
ván za reakcionáře, a Rochefortem i Maretem
ličen jako jvýkvět zpátečnického oportunismu,
Rousseau
Gambetta
Ferrya
Rochefort
Maret
Waldeck
Paříž
Francie
15
article
Pouze jednou z povzdáli, při jakési cere-
monii neb slavnosti oficiální zahlédl jsem štihlou
postavu, zasmušile chladnou tvář Waldeck-
Rousseaua. Slavný politik a řečník činil dojem
elegantní a aristokratický, rysy jeho zachmuře-
ného obličeje byly znavené a jemné, jeho po-
hled neurčitý, roztržitý a pohrdavý. Ministr
nejdemokratičtějšího programu nebyl nikdy po-
pulární. Nebyl aklamován davy jako jeho mistr
Gambetta, jako vtipný pamfletista Rochefor,
jako soudný a sympatický Deschanel, jako ener
gický a smělý Clemenceau. Zdálo se, že Waldeck-
Rousseau, který chodil v kuloárech sněmovny
s rukama v kapsách, aby nemusil nikomu po-
dávat pravici, byl vždy povýšen nad své okoli.
nad parlament i davy. Byl vlastně vždy osa-
mělý i ve chvílích největší moci a tento nej-
výmluvnější advokát a poslanec francouzský
miloval nade vše mlčení a samotu. Se zálibou
maloval akvarely, jezdil na moři v yachtě
největší jeho zábavou byly umění, literatura
divadlo. Střízlivá a subtilní duchapinost jeh
řečí a plaidoyerů prozrazovala jemnou kulturu,
odpor k vulgární frázovitosti a banálnosti dema-
gogické.
V intimnosti obklopoval se pouze spole
ností umělců, duševních pracovníků a měl nej-
větší úctu k superioritě talentu a vědění, vlast-
nost, kterou mnohdy nezná arogance polit-
ekých vůdců.
Mnozi nazývali dilettantem Waldecka Rous-
seaua, mičelivého, roztržntého snilka, jenž do-
vedl nejúchvatněji mluviti, jenž nenáviděl poli
tický a veřejný život, ale jenž se mu věnova-
do únavy, s celou duší u vědomí své povin-
nosti k potřebám vlasti, jenž pod maskou pyš-
ného, upjatého aristokrata skrýval cituplné srdee
umělce a přitele lidu.
Diletianle... toto slovo bylo velmni v módě
za doby Renanovy a počátků Anatola Franee
i Jules Lemaitra a zdá se, že dosti vystihuji
Waldecka- Roussenun
Rousseau
Gambetta
Rochefor
Clemenceau
Waldeck Rous
Renanův
Franee
Jules Lemaitra
Waldeck
Waldeck
16
article
Jako třicetiletý mladík vstoupil do parla-
mentu a 18 měsíců na to vzal jej Gambelta do
svého »velkého ministerstva«, jež mělo několika-
nedělní trvání. Záhy na to stal se mladistvý
Waldeck-Rousseau členem kabinetu Ferryho.
Zahějil svou kariéru skvěle. Byl to neobyčejný
debut. Bez boje, intrik, namahání stalse
Waldeck-Rousseau jako mladík jedním z nej-
přednějších činitelů republiky, které prokázal
velkých služeb v kritických dobách.
Gambettův a Ferryho spartanismus byl jen
taktikou politickou, kterou byli získáni umírnění
a váhaví pro mladou, neustálenou republiku,
ohroženou nájezdy a úsilovnou agitací monar-
chistů a klerikálů. Tehdy Waldeck Roussesu
platně pracoval pro zachránéní a posilnění repu-
bliky a pravil r. 1885 v Dinanu:
»Mou jedinou a největší snahou bylo, aby
republika byla raději přílis silnou, nežli příliš
slabou a raději chci býti tupen a attakován, že
jsem ji chtěl hájit, nežli proto, že jsemji
chtěl vydat nepřátelům.«
Pak na řadu let zmizel Waldeck Rousseau
z politického života a z parlamentu. Stal se
v té době nejvyhlášenějším a nejbohatším ob-
hájeem a advokátem v Paříži.
Roku 1894 byl zvolen do senátu za depar-
tement loirský. Znovu se objevil v popředí
Rousseau
Ferry
Gambettův
Waldeck
Waldeck Rousseau
Waldeck
Dinan
Paříž
17
article
V drobném prodeji:
raaní číslo o sob
tpsl ední
: nl
Ve úlialkách na venkovš
aní číslo. . . . . . ..
sapslednt :
1nserae,
platí se hotově napřel.
Předrlaeeni inřert přijimizinl-
Tam oacbázejí se tež redskce.
tlakárnk a expedice „Národnich Listů-
Rukopley se novraotji
18
article
veřejného života. Tato nová působnost, která
z něho učinila jednoho z největších politiků naší
doby, je přiliš v čerstvé paměti a netřeba se
o ní šířiti.
Waldeck- Rousseau přišel opět ve chvíli
kritické, kdy republika byla zase ohrožena a
potřebovala silného muže. A tím byl Waldeck-
Rousseau mnohem více, nežli Constans, jenž
sice povalil boulangismus, ale sám byl mužem
dobrodružné povahy a nejasné minulosti. Bona-
partisté a všechny strany republice nepřátelské
chtěly využitkovati mocného a sympatického
hnutí, vyvolaného v lidu odporem k parlamentu,
pošpiněnému skandálem panamským. Hnutí t
mělo krásný zápal vlastenecký a v jeho čele.
byli lidé poctiví a ideální, jako don Quijotte
chauvinismu Paul Děrouléde.
Tehdy bylo nevolno republikánským chefům,
zachránivším se sice z pohromy panamské, ale
notně pocákaným tím bahnem a potřebovali ně-
koho, kdo měl ruku nejen pevnou, ale i čistou.
Nejtalentovanější republikánští politikové jako Cle-
menceau i Rouvier byli přiliš pokáleni korupcí
a tak Loubet ve své úzkosti si vzpomněl na
Waldecka Rousseaua, který utvořil kabinet »da
la děfense républicaine«.
Waldecku Rousseauovi nemohou mnozí re-
publikáni odpustiti, že on, jenž za Gambety
a Ferryho potíral jakobinismus, uvedl jej k moci,
povolal nejkrajnější strany k vládě, učinil socia-
listu Milleranda minístrem a zahájil boj prot
cirkevním associacím.
Rousseau
Waldeck
Constans
Děrouléde
Waldeck Rousseau
Ferry
Millerand
Waldeck
Bono
19
article
Každý, kdo se stanoviska moderního, opra-
vdu svobodomyslného a pokrokového posuzuje
události francouzské posledních let, musí uznati,
že Waldeck-Rousseau jednal bystře tím, že tak
široce otěvřel program republikánské koncentrace
myšlenkám sociálním. Projevil tím vzácné poroz-
umění pro potřebu doby své a francouzské
republiky demokratické. Chtěl smír mezi měšťan-
stvem a dělnictvem a tím posilnění republiky.
Otázka dělnická objevila se mu největší důleži-
tosti státní, chtěl disciplinovati síly sociální,
spolčiti kapitál a práci a pojistiti všechny svo-
body. V tomto směru bude pokračovati každá
politika a všude. Není hrází a hradeb protí po-
stupu sociálních myšlenek ..
Boj Waldecka Rousseaua proti kněžstvu byl
jen skutkem záchrany. Politické kněžstvo bylo
nebezpečným nepřitelem republiky, jako vůbec
klerikalismus bojovný, výtečně organisovaný,
houževnatý a bohatý, je největším nepřítelem
každé svobody, pokroku a osvěty. Waldeck-
Rousseau svými zákony o kongregacích zlomil
politickou moc kněžstva, ale nechtěl sahati na.
jeho svobody, chtěl autorisovali řehole a spolky,
jež se podrobily republice.
Když však Combes zašel ve své jakobin-
ské a Homaisovsky antiklerikální politice příliš
daleko, vystoupl Waldeck - Rousseau v senátě proti
poškozovateli svého svobodomyslného díla. Byla
to jeho poslední řeč. Zemřel právě v době, kdy
Francie opět volá po silném muži
Václav Hladík.
Rousseau
Waldeck Rousseau
Combes
Hladík
Waldeck
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 13. srpna. (Körbrův záva-
zek Němcům.) V některých časopisech pol-
ských a též v některých českých, vycházejících
na Moravě, objevily se v posledních dnech
zprávy, že pevnost, kterou dr. Körher projevil
vůči německým protestům proti slovanským
ústavům, bude míti za následek vážnou změnu
v poměru stran v poslanecké sněmovně. Časo-
pisy ty činí z Körbrovy nouze etnost a jsou ve
své skromnosti hotovy prohlásiti nařízení stran
slovanských poboček ve Slezsku a chorvatských
zkoušek za důkaz vznikající lásky dra. Körbra
k slovanským národům rakouským. Jeden z mo-
ravských listů debutoval dokonce se zvěstí, že
dr. Körber nepřestane na slezských pobočkách,
nýbrž vystaví co nejdříve také vhodnou budovu
pro českou techniku v Brně a sestátní české
matiční gymnasium v Zábřeze. A důsledek všech
Körbrův
Němec
doktor
Körher
Körber
Praha
Morava
Slezsko
Brno
Zábřeh
poslanecký sněmovna
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
lene
22
article
Táhlé, tajemné šumění! Bije to srdee
hsa? Jako stará báj to táhne jeho větvemi
A zase jako sladká píseň a tichý vzdech z
soci měsíčné !
Lidé dávno zemřelí v něm zapalovali po
nálné ohně, zvonily tu meče o sebe, ozývaly
u postrašené hlasy vyhnanců a pod mnohý
knen a mnohý kámen zahrabáváno tu jměn
někdy peníze, někdy i česká kniha!
Jedna zvěst často letí lesem ! Větev ji po-
vdá větvi, strom ke stromu se chýli, jakoby
vjemství sděloval. To les dumá o svém zrození.
trodičích svých, o prvých dnech mladé země.
lr s vodou a skalami byl jediným její sou-
tehem! Mnoho dává tušiti les, ale ještě ví
zzrazuje ze živola svého.
Když na jaře taje sníh, co tu hukotu
tl O překot sbíhají se potůčky se všec
ms, ni spadlý kámen, ni poražený kmen j
vlěhu nezastaví. Voda podemilá, dělá trhliny.
V mladě stromky, dere se v před a vodopády
Ma! Snad radostí, že letí do světa. Zasta
n uslouchej: pojme tě závrať! Nad tebo
jnimi větry zmitané stromy, suky se lámou,
lneny praskají, modrošedá mračna ženou se p
chloze, tu vysoko, tu jakoby do větví zapadala.
Ma
23
article
Lel vše, srdce po dlouhém klidu se rozbušilo,
teti míza nalévá se v stromy i keře, vody z da-
leka volají svým hrkotem a osamělý chodec na-
sknehá v zamyšlení, chápe, co života v les
zdinlivě pustém, co síly a trvalého byll! Ze
tpuehřelých kmenů tyčí se štíhlé stromky nové,
kolem starých kupí se podrost a drobné stro
nečky krči se v metlici na pusece. Roste mo-
hutný celek, po dvou, třech letech nepozná
bývalé mlází. Porostlina mění se v huštinku,
jež na jaře ozývá se zpěvem plactva.
jaro v lese! Vehází skromně, vítáno
hlaholem v korunách, zhlíží se v rozlitých mo-
čálech, dýchá na rozházené roušky sněhové
usedne někde v podobě kvítka. Dubiny rudnou
při západech, dlouhými průseky táhnou vlab
vánky, stromoví se vzbouzí nadějí v příští dny,
plné slunce a vůně. Tuší, kdos vnikl do lesa
podává život! Mechy se vysušily, kamení zbě-
lelo, stočená vyhřívá se na něm zmije. Nebez-
pečí — pobídka k životu! Nenapadlo vám už
taky?
Mech
Dubina
24
article
V černých tůntch spí tajemství smrti. Ta
stekly vody, jež nedávno bouřily, stojí bez po-
hnutí, čekajíce, až i je slunce vysuší. Kolem
prorážejí jemné odstíny zeleně, trní se bělá. Ku-
kačka vítá pohádku jara; nikdy nevysloví, c
by řici chtěla, jí mnohý porozumi. Zatoužila,
odletěla na jiný konec lesa a znovu zalkalal
Člověk také rád by vzletěl, ale cíti, jako on
rovněž neuchvátil by neznámo, co rád b
stiskl a vpil se a zanikl v nesmírnu
Mravenei putují po tyčinkách mechu. Uleháš
na zem a díváš se v trávu. »Kdybych byl mra-
vencem«, praviš si, »putoval bych tak lesem
skalami. Teď na to jen hledím s výše obra
A leháš na znak a hledíš v modrou pláň, v ne-
konečno! A cítis se tak nepatrným se svými
boly a tuchami! Drobné obláčky, kmeny, trčící
do vysoké hloubi, vzbuzují touhu odtrhnont se-
od neviditelných okovů a letět. Letět! Jsme
jako stromy! Jako ony tkvíme v zemi, jako
ony máme duši, která chce hýřiti v neznámu.
Cikády jednotvárný vrzot! Zdá set,
každým tim skřipem zvedáš se o stupínek výš.
Jsi v širém lese sám, vše k tobě volá — ro-
zepjal bys ruce, objal květy, stromy, oblaka
25
article
zase nejraději se zaryl do země, byl blíže je-
jímu tělu a ssál na slle, která dává tolik
života l
Země prohřátá dýše vůní ! Tajemné hloubky
lesů vybíhají, večerní stiny plouží se kolem
křovin, den hasne. Ulichá pozvolna vše, jen
evrčkové dumají — a člověk se modlí. Nelze
jinak! Náhle zatřpytila se jiskra, po ní druhá,
třeti. Z temna se rojí, mihají, přilétají. Dívá
se očima široce rozevřenýma. Zdá se ti, že jsi
mezi hvězdami. Světlušky vábí v temno lesa.
Přitisknuv se ke kmeni stromu, díváš se vzru-
šen. Bezděky tiskneš se ke stromu, jak by by
člověk, soudruh! Je v něm něco příbuzného.
něco, co sbližuje. Cítis ono neznámé, čeho ve
střízlivých dnech jsi nepozoroval a v té chví
je ti jasno. Strom je také člověkem, duše jeh
také je volna
S těžkou hlavou, stísněn, probouzíš se z
snění, tápeš za světélky až na paseku. Nějal
zahanben vracíš se domů. Nepochlubíš se ni-
komu, stydíš se za strávený božský okamžik.
Takový je les! Zláká, zmámi, ale probudí duši
Vyprosti člověka z moci lži, že poznává sebe
sama a rmoutí se, jak mohl sblouditi dosud.
jakými malichernostmi ubíjeti krásné chvile ži-
vota. Poznává, co je ušlechtilost, klid a láska
Kdo octl se v lese za prudké bouře, jiste
nezapomněl dojmu!
Ozvala se žluna ! Les temní, nějak zvážněl
Někde v dáli zamručel hrom. Však už chvatně
po chvíli zaševelilo listí, rozhoupaly se větve
stromy se prohnuly jedním směrem. Přiletě
vítr, prolomiv horký vzduch. První krůpěje
udeřily! Zase ustaly. A opět spadlo několik
velkých kapek. Na to liják zašuměl odměřeně.
Zachvěl se osamělý chodec. Někde s prudkým
otřesem země snesl se blesk po drvu. Kolen
všecko se zmítá, lstky, tepané krůpějemi, vist
Světluška
26
article
k zemi, je slyšet šumění deště, rachoty, třesk
Znenáhla blesky slábnou. Z protrhaných mraků
vychází slunce a nad kouřícím lesem vzklenul
se duha. Osvěžující vůně rozlévá se vůkol. Ze-
leň je zelenější, pil bys ty krůpěje z květů.
Na duchu i těle osvěžen, jásal bys s ptáky.
kteří koupají se v čerstvých kalužích. Uzřen
rozražený kmen, vyvrácený strom, přiznáváš si
spokojen: »Sám jsi mohl být mrtev a jsi vesel
a zdráv! Bylo to krásné !«
Někdy v noci, když větve táhle šumí.
odněkud z daleka zahoukala sova. Z dálky j
to pláč, kvilení, z blízka varuje. Umikla. Je
opět klid. Jalovce se temní, mladé stromky spí
pod ochranou starých. Nad lesy pluje měsle,
hvězdy přelétají, oblaka táhnou; les k nim ta-
jenině šepce
A když na východě vynoři se úzký, rybě
podobný pruh, jejž posílá zelený soumrak na
lesy, plačí písně mu vyletěly vstříc! Jediným
hlaholem se rozeznělo se všech stran, až divno
Tolik hlasů jako z jednoho hrdla
Probouzí se les ! Páry stoupají, v zamžené
trávě pasou se srny!
Však na podzim, když nádherné barvy
zhnědly a už jen šípky rdi se na holých ke-
řích, jako poslední krůpěje krve, bývá v lesích
nevýslovně smutno. Slétne-li pláček do větví
podrostu, starostlivě hlavičku obraci, promoklá
křidélka otřepává. Sosna k sosně hlavu kloní,
stiumené vzdechy leti v dál — a zase bouří to
neslýchanou zprávou! Užasle odrážejí se od sebe.
kývají, ohýbají se, až pronikne sten a v nadu-
řelý vodou mech padá uražený suk.
Někdy mezi černými kmeny vystupují lidé.
Na jejich ramenech sekery a pily se lesknou.
Les na chýili ustal v lomozu, pozoruje, co se
bude díti. A když pila na kmeni zaskřípne,
zdvihniou se větve do výše v divé hrozhěi
Jalovec
Sosna
27
article
prosbě. Mnohá zapraští podseknuta a dunivě
klesá na studenou zem. Nadskočila bolestí a
dopadla znovu. Na přeraženém stromku a pod-
rostu zachytilo se zeuchané vraní hnízdo. Les
dívá se smutně na padlé svoje děti. Němý úža-
sem a bolestí přece hlásá do dálky bezpráví na
něm páchané. Někdy ustane, dolů pohlíží.
A opět zoufale zmítají sebou kmeny, jak by
s místa chtěly uprchnout.
Pak ustane déšť a padá mlha. Z koutů
mezi kmeny se plíží, šedivá a hustá. Přikrývá
padlé, omývá jejich rány. Jde tiše, aby nerušila.
Jediná s lesem cítí!
A lidé prchají z lesa. Je jim tam úzko,
je tam tma. Zbyly teď samy dva, les a soucitná
jeho těšitelka, měkkou perutí jej přikrývající
Milha
Ale mladé stromky a jalovce vinou se
z jejlho objeti a smutně se divají na padlé
svoje rodiče.
Pak zase přijde sníh, zavane rozsekané
větve, sedřenou kůru zlutě prosvitávající mezi
jehličím, ojíněné snitky, jak z peří zrobené se
mísí mezi vějíře smrků a jedli, sněhem obtížené.
Les ani nevzdychne. Je v bezvědomi. Pouze
hlásky sýkorek tikají, jakoby přitel se tázal
trpícího, jak mu je
Čtenáři, až půjdeš lesem a sníh ti pod
nohama zachrupe, věz, stromy to vědi. Ale jen
ve snu! Slyší, jak podsekávají před Vánocemi
jeho děti, ale nepoline se. Snad nemůže se.
vzbudit. Tíží ho sen, neurčité vědomí strachu
a smutku.
Budeš-li bloudit lesem sám a porozumíš li,
neshazuj s větví snih, nesmetej se trav jíní.
Divej se mlčky a naslouchej velikému tichu,
jímž teskně se modlí duše lesn
Tuha