ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cc16c6d0-71e0-11dc-8486-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 37, person 72, org 4
1 masthead
Ročník KXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 14. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 224.
4 article
Na ranní a odpol. list předl plácí se- v Prazo v adninistn akič. :: s dvojí šonáško s nnbe vt let v alsšc; 2 K st na nět
5 article Poštou
Poštou ntvre lt sjř slni- Onešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb,. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 16. srpna t. r. v obvyklou hodinu ranní.
Praha
6 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 13. srpna. V 6.50 hod več. (Pův. tel. zvl. dopis. »Národních Listů«.y Generální štáb zvěděl, že dle po- věstí »Retvizan« byl potopen. N »Cesareviči« usmrcen by admirál vitgeft. Loď tato, jež jest poškozena, zůstane v přístavu německém. Z Londýna, 13. srpna. (C.-B.) Jak večerní listy z Petrohradu sdělují, dne 10. t. m. obrněnec »Cesareviče prorazil kruhem japonských lodi torpédových a dosáhl Kiaočana, silně jsa poškozen. Posádka jeho ztratila 205 mrtvých, mezi n- miži admirála Vitgefta a 60 raněných. (Dlužno připomenouti ovšem že běží o zprávu z pramene a nglic ké ho Pozn. red.) Z Tokia, 13. srpna. (C. B) Úřadn zpráva. Admirál Togo sděluje: Ruské loďstvo dalo se, opustivši Port Artur, na jih. Spojené loďstvo naj napadlo je 25 námořních mil jiho- východně od Port Arturu a stihalo je směrem na východ Ostrý boj, jent se rozpředl, trval od 1. hod. odpol. až do západu slunce. Nepřítel utrpěi dle všeho (?!) těžké ztráty. Ke konei palba jeho silně polevila, kdežto bi- tevní šik jeho uveden byl v nepořá- dek. Křižáci »Askold«, »Pallada«a bitevní loď »Cesarevič« i několik torpedoborců uprchlo směrem na jih.
Vitgefta Artur Port Petrohrad Londýn Tokio Togo východ
7 article
Zbytek se »dle všeho« po nočním útoku našich torpedových lodí vrátii do Port Arturu. Naše loďstvo neutr- vělo žádných vážných škod. Úhraná ztráta na životech lidských páčí se na 170. Z Tokin, 13. srpna. (C.-B.) Jak ad- mirál Togo sděluje, bylo prý v boji 10. srpna 5 ruských vojenských lodí těžce poškozeno, mezi nimiž »Retvi- zan«, kterýž na dálku 3500 metrů několikráte byl trefen. Bitevní lo »Poběda« ztratila dva stožáry. Mimo to bylo jedno těžké dělo její nčiněno k střelbě nezpůsobilým, Ruští kři- žáci utrpěli poměrně malé ztráty. Křižák »Bajane zůstal ne- poškozen. (Dle pozdějšího telegramu z Tokla »Bajan« vůbec se boje nezá- častnil, nýbrž zůstal v Port Arturu. Nový to doklad věrohodnosti zpráv japonských. Pozn. red.). Japonci prý zatím už všechny škody na lodích vyspravili (9. Z Petrohradu, 13. srpna. (C.-B.) Pro- slýchá se, že v námořním boji při vý- padu ruského loďstva z Port Artur zahynulo všechno mužstvo japonskéh křižáku »Kasuga«, který byl dle zprávy došlé z Čifu u Kulatých ostrovů po- topen. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Artur Japonec Port Artur Togo Tokl Bajan Petrohrad Poběda
8 article
Čelme německému terroru! Nezřízená agitace německá proti »novému kursu« vlády Körbrovy stává se všem myslícím pozorovatelům — podezřelou. Ve všem tom rozčilení a rozhořčení, ve všem tom dema- gogiekém brojení a bouření, ve všem tom rá- musu jejich není žádné pravdy. Přece nelze nikomu rozumněmu namluviti, že by zřízením dvou nesamostatných učitelských parallelek slo- vanských ve Slezsku mohla býti zadána Ně- mectvu cislajtánskému nějaká rána, že by z těch dvou ubohých poboček slovanských, podřízených rozhodně německým ředitelům obou učitelských ústavů státních v Opavé jako v Těšíně, mohlo vzejíti nějaké nebezpečí politické neb národní budoucnosti Němců slezských. Naopak z chlá- cholivých slov ministrů Hartla i K ö rbra k německým kverulantům můžeme se spíše my Čechové a Poláci obávati, že to bude asi »pěkná myš«, jaké se nám oněmi vykřičenými parallel- kami na konec dostane. »Počkejte přece až spatříte ty parallelky na své vlastn o či!« konejšil ministerský předseda své milé Derschatty a Grossy — až uzříte jaká pravidla, jakou osnovu vyučovací pro ně sestrojíme, jaké síly učitelské na ně dosadíme, pak jsem pře- svědčen, že rázem zmízí vaše pošetilé strachy.
slezský Hartl Čecho Polák Slezsko Těšín
9 article
Přece se nebudete do mé vlády domýšleti, že by chtěla Němcům nějak ublížit. Musila se od- hodlati z neodbytné nutnosti a volila z dvo- jlho zla to menšl. — »Zlem« jsou tedy vládě Körbrově tv parallelky, jež z nezbyti lidu polskému a českému poskylnouti hodlá. Pěkná to řeč z úst rakouského ministra, pěkné pože- hnání nad kolébkou těch ubohých škol! Kyne jim pěkný život a rozvoj, když sama vláda na ně pohliží, jako na prožluklé — »zlo!« Však hle! Ani tato tak silně naolejovaná záruka Körbrova nezkonejšila nijak zuřicí ně- meckou saň, nýbrž možno-li jen ještě více ji rozjitřila a rozlačnila. Vyjma toliko Körbrem »na pevno« získané německé žurnály vídeňské. všechen ostatní německý tisk nacionální jako pokrokářský rámusí sborem dále o kruté zrade vládní, na důvěřivých Němeích spáchané, o úklad- ném obratu v politice rakouské na úkor Němců, o favorisování Slovanů vůbec a Poláků i nás
Němec Polák
10 article
Čechů vládou Körbrovou zvlášt! Zšlleli přesy- cení Sybarité? Věří opravdu všemu tomu svému žvastu o stálé nelásce vídeňských vlád k Něm cům rakouským? Věří ti Bendlové, Sylvestrove a Kaisrové opravdu, že Körbrova vláda raděj by se opírala o slovanskou většinu na řišské radě nežli o německou, pročež prý dráždí provokuje Němce brzy v Celji, brzy v Inšpruku, brzy v Opavě! Nikoliv. Vědí sami nejlépe, jak všechny jejich důvody k nespokojenosti jsou prolhané — pouhá šalba a prach do očí, jak nebylo, není a nebude jakživo Němectvo v Ra- kousku odstrkovaným a opuštěným pastorkem, jak zejmena Körber byl by posledním, který by jim chtěl i jen vlasu zkřiviti. Proč tedy tak bohomrzce lhou a rozčilují lid německý svými výmysly, nářky a žalobami bezpodstatnými Jaký účel má všechno toto strojené jejich zu- ření ? — Nebojíme se ukřivditi gentlemanům ani v nejmenším, usoudime-li a řekneme- li určitě. Jest methoda v tomto šileni a účel její žádný menší než ten, aby poznovu a uto- ritu státní sehýlili pod svůj ter- ror, aby poznovu rozhodujíeí kru- hové vídeňšti byli zastrašeni si- lou a prudkostí německého hněvu a ustoupili před ním jako v listo- padu r. 1871, když obětovali mu Hohen- warta a celé sjednané vyrovnání s národem
Čecho Bendl Sylvestrov Kaiser Körbrův Němec Körber Německo Opava
11 article NILIS
NILIS českým, i jako r. 1899, když obětovalilbyl později nejvášnivěji tupen nacionalisty pro mu po sobě Badena, Gautsche i Thuna své spojení se socialisty a konečně, když vy- a rovné právo jazyka českého zákonem zaru- stoupil v poslední své řeči, pronesené v senátu, čené. Sláva těchto přeosudných úspěchů vrazila proti přílišnostem nynější proticírkevní pohitiky se německým hegemonům tak do hlavy, jako Combesovy, byl zase zasypán urážkami tisku krajní levice. chauvinům japonským. Domnívají se ve své bohorovně pýše, že před jejich hněvem musí Tento politik, jenž měl velké ale minohdy se vše třásti, před jejich zvůlí vše povoliti. neurčité myšlenky o sociálních a pokrokových úkolech republiky, nebyl tak nedůsledným, jak Jejich veto má být prvním základním zákonem celé ústavnosti, jejich přání příkazem každé se zdál některým. Jeho činnost má smělý rakouské vládě. vzmach ku předu a velké linie. Pro historika
Nilis Baden Gautsch Thun
12 article
»Báti se nás Němeů mu sí!«, volá bude Waldeck Rousseau jednou z nejzajímavěj- ších osobnosti naši doby. právě hlasitě německý poslanec Josef Ben de z Olomouce do Opavy, kdež chystají se v den cisařských narozenin němečtí spekulanti podle toho s přibráním osvědčených virtuosů a la Wolf a Türk uspořádati pořádnou chebskou mu- ziku, »až budou ve vídeňském opět dvoře okna drnčet«, čemuž dnešní německé radikály nauči už v prosinci r. 1889 proslulý »chocholatý, dnes ovšem již pensionovan? Achili« německých ústa- vákův pan Arnošt z Plenerů. Ano, pracujít dnešní Rochovanštl, Demlově, Wolfově, Türkové, Kaisrové a Bendlové jen dle »starých, osvědče- ných vzorů«, když k vůli sebe menšímu drobtu práva nám v Rakousku povoleného, strhují takový pekelný povyk, tváří se tak pobouřenými a roz- lícenými, až by z jejich rostoucí zuřivosti šl hrůza na ty kruhy, kde od jakživa s nej větší úzkostlivostí dbáno tobo, aby jen mili Němci byli zde udržováni při do- brém humoru a plné spokojenosti stůjž co stůj.
Waldeck Rousseau ben Wolf Arnošt Plener Demlův Wolfův Türek Kaiser Bendl Němec Olomouc Opava Rochovanštl Rakousko
13 article
To byl axiom staleté moudré politiky ra- kouské a nyní v čase svého stoletého »jubilea« sklízí Rakousko následky té moudrosti státníků svých. Vypěstovalo, vyhýčkalo a vykrmilo si zde nejbezohlednější společnost německých terro- ristův, kteří ve zpupnosti své hrozí co chvíli vypáčit Rakousko z kořenův, nebude li ovládáno dle jejich diktatorských rozkazův, nezarazí lis před jejich vetem a nebude li se třásti pře jejich hněvem. A nyní si dovolujem otázku: Jest moudré nechávámeli my Slované, tuto vše- německou mafřii netečně, bez hnuti, bez odporu takto po měsíce prostopášit, či neměli bychom se vzehopit ke svorné obraně proti jejimu terrroru? Chceme dále vyčkávat, až opět si odnesou zbujníci vítězství? Nemůžeme než souhlasit s míněním těch, kdož soudi, že jest svrchovaně na čase, aby povolaní vůdeové všech Slovanů rakouských bez dleni do hodli se o svorném a rozbodném politickém postupu proti tom u to novému rozmsechu němelckého fu- roru a terroru, ohrožujíeímu vážn svobodu i národnost nás všec hl
Slovan Rakousko
14 article
Waldeck-Rousseau. V Paříži, 11. srpna 1904. Francie ztratila muže největšíko talentu autority politické. Spolupůsobil a pokračova v díle Gambetty a Ferrya, dovršil upevněn a zajištění regimu republikánského, byl před- stavitelem koncentrace a obrany republikánsk i nejjasněji vyjádřil potřeby a myšlenky repu bliky pokrokové, demokratické i protiklerikální Vykonal velkě dílo v duchu svobody a pokroku ale bohužel nenašel v Combesovi takového ná- stupce a pokračovatele, jakým byl on sám Gambetlovi a Ferryovi. Jako všichni muži velkého, pružného neodvislého ducha, kteří neustávají na jediné utkvělé formuli a methodě, ale v životě, zkuše- nosti i ve vlastní spekulaci nalezají nové etapy vývoje, postupují logicky k cílům dalším, nežli jaké jim určil první jejich krok do politiky, též Waldeck-Roussesu jevil se mnohým jako politik nedůslednosti a kontrastů a přirozený následek toho byl, že proti sobě poštval nená- visti různých stran. On, jenž byl zprvu vyhlašo- ván za reakcionáře, a Rochefortem i Maretem ličen jako jvýkvět zpátečnického oportunismu,
Rousseau Gambetta Ferrya Rochefort Maret Waldeck Paříž Francie
15 article
Pouze jednou z povzdáli, při jakési cere- monii neb slavnosti oficiální zahlédl jsem štihlou postavu, zasmušile chladnou tvář Waldeck- Rousseaua. Slavný politik a řečník činil dojem elegantní a aristokratický, rysy jeho zachmuře- ného obličeje byly znavené a jemné, jeho po- hled neurčitý, roztržitý a pohrdavý. Ministr nejdemokratičtějšího programu nebyl nikdy po- pulární. Nebyl aklamován davy jako jeho mistr Gambetta, jako vtipný pamfletista Rochefor, jako soudný a sympatický Deschanel, jako ener gický a smělý Clemenceau. Zdálo se, že Waldeck- Rousseau, který chodil v kuloárech sněmovny s rukama v kapsách, aby nemusil nikomu po- dávat pravici, byl vždy povýšen nad své okoli. nad parlament i davy. Byl vlastně vždy osa- mělý i ve chvílích největší moci a tento nej- výmluvnější advokát a poslanec francouzský miloval nade vše mlčení a samotu. Se zálibou maloval akvarely, jezdil na moři v yachtě největší jeho zábavou byly umění, literatura divadlo. Střízlivá a subtilní duchapinost jeh řečí a plaidoyerů prozrazovala jemnou kulturu, odpor k vulgární frázovitosti a banálnosti dema- gogické. V intimnosti obklopoval se pouze spole ností umělců, duševních pracovníků a měl nej- větší úctu k superioritě talentu a vědění, vlast- nost, kterou mnohdy nezná arogance polit- ekých vůdců. Mnozi nazývali dilettantem Waldecka Rous- seaua, mičelivého, roztržntého snilka, jenž do- vedl nejúchvatněji mluviti, jenž nenáviděl poli tický a veřejný život, ale jenž se mu věnova- do únavy, s celou duší u vědomí své povin- nosti k potřebám vlasti, jenž pod maskou pyš- ného, upjatého aristokrata skrýval cituplné srdee umělce a přitele lidu. Diletianle... toto slovo bylo velmni v módě za doby Renanovy a počátků Anatola Franee i Jules Lemaitra a zdá se, že dosti vystihuji Waldecka- Roussenun
Rousseau Gambetta Rochefor Clemenceau Waldeck Rous Renanův Franee Jules Lemaitra Waldeck Waldeck
16 article
Jako třicetiletý mladík vstoupil do parla- mentu a 18 měsíců na to vzal jej Gambelta do svého »velkého ministerstva«, jež mělo několika- nedělní trvání. Záhy na to stal se mladistvý Waldeck-Rousseau členem kabinetu Ferryho. Zahějil svou kariéru skvěle. Byl to neobyčejný debut. Bez boje, intrik, namahání stalse Waldeck-Rousseau jako mladík jedním z nej- přednějších činitelů republiky, které prokázal velkých služeb v kritických dobách. Gambettův a Ferryho spartanismus byl jen taktikou politickou, kterou byli získáni umírnění a váhaví pro mladou, neustálenou republiku, ohroženou nájezdy a úsilovnou agitací monar- chistů a klerikálů. Tehdy Waldeck Roussesu platně pracoval pro zachránéní a posilnění repu- bliky a pravil r. 1885 v Dinanu: »Mou jedinou a největší snahou bylo, aby republika byla raději přílis silnou, nežli příliš slabou a raději chci býti tupen a attakován, že jsem ji chtěl hájit, nežli proto, že jsemji chtěl vydat nepřátelům.« Pak na řadu let zmizel Waldeck Rousseau z politického života a z parlamentu. Stal se v té době nejvyhlášenějším a nejbohatším ob- hájeem a advokátem v Paříži. Roku 1894 byl zvolen do senátu za depar- tement loirský. Znovu se objevil v popředí
Rousseau Ferry Gambettův Waldeck Waldeck Rousseau Waldeck Dinan Paříž
17 article
V drobném prodeji: raaní číslo o sob tpsl ední : nl Ve úlialkách na venkovš aní číslo. . . . . . .. sapslednt : 1nserae, platí se hotově napřel. Předrlaeeni inřert přijimizinl- Tam oacbázejí se tež redskce. tlakárnk a expedice „Národnich Listů- Rukopley se novraotji
18 article
veřejného života. Tato nová působnost, která z něho učinila jednoho z největších politiků naší doby, je přiliš v čerstvé paměti a netřeba se o ní šířiti. Waldeck- Rousseau přišel opět ve chvíli kritické, kdy republika byla zase ohrožena a potřebovala silného muže. A tím byl Waldeck- Rousseau mnohem více, nežli Constans, jenž sice povalil boulangismus, ale sám byl mužem dobrodružné povahy a nejasné minulosti. Bona- partisté a všechny strany republice nepřátelské chtěly využitkovati mocného a sympatického hnutí, vyvolaného v lidu odporem k parlamentu, pošpiněnému skandálem panamským. Hnutí t mělo krásný zápal vlastenecký a v jeho čele. byli lidé poctiví a ideální, jako don Quijotte chauvinismu Paul Děrouléde. Tehdy bylo nevolno republikánským chefům, zachránivším se sice z pohromy panamské, ale notně pocákaným tím bahnem a potřebovali ně- koho, kdo měl ruku nejen pevnou, ale i čistou. Nejtalentovanější republikánští politikové jako Cle- menceau i Rouvier byli přiliš pokáleni korupcí a tak Loubet ve své úzkosti si vzpomněl na Waldecka Rousseaua, který utvořil kabinet »da la děfense républicaine«. Waldecku Rousseauovi nemohou mnozí re- publikáni odpustiti, že on, jenž za Gambety a Ferryho potíral jakobinismus, uvedl jej k moci, povolal nejkrajnější strany k vládě, učinil socia- listu Milleranda minístrem a zahájil boj prot cirkevním associacím.
Rousseau Waldeck Constans Děrouléde Waldeck Rousseau Ferry Millerand Waldeck Bono
19 article
Každý, kdo se stanoviska moderního, opra- vdu svobodomyslného a pokrokového posuzuje události francouzské posledních let, musí uznati, že Waldeck-Rousseau jednal bystře tím, že tak široce otěvřel program republikánské koncentrace myšlenkám sociálním. Projevil tím vzácné poroz- umění pro potřebu doby své a francouzské republiky demokratické. Chtěl smír mezi měšťan- stvem a dělnictvem a tím posilnění republiky. Otázka dělnická objevila se mu největší důleži- tosti státní, chtěl disciplinovati síly sociální, spolčiti kapitál a práci a pojistiti všechny svo- body. V tomto směru bude pokračovati každá politika a všude. Není hrází a hradeb protí po- stupu sociálních myšlenek .. Boj Waldecka Rousseaua proti kněžstvu byl jen skutkem záchrany. Politické kněžstvo bylo nebezpečným nepřitelem republiky, jako vůbec klerikalismus bojovný, výtečně organisovaný, houževnatý a bohatý, je největším nepřítelem každé svobody, pokroku a osvěty. Waldeck- Rousseau svými zákony o kongregacích zlomil politickou moc kněžstva, ale nechtěl sahati na. jeho svobody, chtěl autorisovali řehole a spolky, jež se podrobily republice. Když však Combes zašel ve své jakobin- ské a Homaisovsky antiklerikální politice příliš daleko, vystoupl Waldeck - Rousseau v senátě proti poškozovateli svého svobodomyslného díla. Byla to jeho poslední řeč. Zemřel právě v době, kdy Francie opět volá po silném muži Václav Hladík.
Rousseau Waldeck Rousseau Combes Hladík Waldeck
20 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 13. srpna. (Körbrův záva- zek Němcům.) V některých časopisech pol- ských a též v některých českých, vycházejících na Moravě, objevily se v posledních dnech zprávy, že pevnost, kterou dr. Körher projevil vůči německým protestům proti slovanským ústavům, bude míti za následek vážnou změnu v poměru stran v poslanecké sněmovně. Časo- pisy ty činí z Körbrovy nouze etnost a jsou ve své skromnosti hotovy prohlásiti nařízení stran slovanských poboček ve Slezsku a chorvatských zkoušek za důkaz vznikající lásky dra. Körbra k slovanským národům rakouským. Jeden z mo- ravských listů debutoval dokonce se zvěstí, že dr. Körber nepřestane na slezských pobočkách, nýbrž vystaví co nejdříve také vhodnou budovu pro českou techniku v Brně a sestátní české matiční gymnasium v Zábřeze. A důsledek všech
Körbrův Němec doktor Körher Körber Praha Morava Slezsko Brno Zábřeh poslanecký sněmovna
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. lene
22 article
Táhlé, tajemné šumění! Bije to srdee hsa? Jako stará báj to táhne jeho větvemi A zase jako sladká píseň a tichý vzdech z soci měsíčné ! Lidé dávno zemřelí v něm zapalovali po nálné ohně, zvonily tu meče o sebe, ozývaly u postrašené hlasy vyhnanců a pod mnohý knen a mnohý kámen zahrabáváno tu jměn někdy peníze, někdy i česká kniha! Jedna zvěst často letí lesem ! Větev ji po- vdá větvi, strom ke stromu se chýli, jakoby vjemství sděloval. To les dumá o svém zrození. trodičích svých, o prvých dnech mladé země. lr s vodou a skalami byl jediným její sou- tehem! Mnoho dává tušiti les, ale ještě ví zzrazuje ze živola svého. Když na jaře taje sníh, co tu hukotu tl O překot sbíhají se potůčky se všec ms, ni spadlý kámen, ni poražený kmen j vlěhu nezastaví. Voda podemilá, dělá trhliny. V mladě stromky, dere se v před a vodopády Ma! Snad radostí, že letí do světa. Zasta n uslouchej: pojme tě závrať! Nad tebo jnimi větry zmitané stromy, suky se lámou, lneny praskají, modrošedá mračna ženou se p chloze, tu vysoko, tu jakoby do větví zapadala.
Ma
23 article
Lel vše, srdce po dlouhém klidu se rozbušilo, teti míza nalévá se v stromy i keře, vody z da- leka volají svým hrkotem a osamělý chodec na- sknehá v zamyšlení, chápe, co života v les zdinlivě pustém, co síly a trvalého byll! Ze tpuehřelých kmenů tyčí se štíhlé stromky nové, kolem starých kupí se podrost a drobné stro nečky krči se v metlici na pusece. Roste mo- hutný celek, po dvou, třech letech nepozná bývalé mlází. Porostlina mění se v huštinku, jež na jaře ozývá se zpěvem plactva. jaro v lese! Vehází skromně, vítáno hlaholem v korunách, zhlíží se v rozlitých mo- čálech, dýchá na rozházené roušky sněhové usedne někde v podobě kvítka. Dubiny rudnou při západech, dlouhými průseky táhnou vlab vánky, stromoví se vzbouzí nadějí v příští dny, plné slunce a vůně. Tuší, kdos vnikl do lesa podává život! Mechy se vysušily, kamení zbě- lelo, stočená vyhřívá se na něm zmije. Nebez- pečí — pobídka k životu! Nenapadlo vám už taky?
Mech Dubina
24 article
V černých tůntch spí tajemství smrti. Ta stekly vody, jež nedávno bouřily, stojí bez po- hnutí, čekajíce, až i je slunce vysuší. Kolem prorážejí jemné odstíny zeleně, trní se bělá. Ku- kačka vítá pohádku jara; nikdy nevysloví, c by řici chtěla, jí mnohý porozumi. Zatoužila, odletěla na jiný konec lesa a znovu zalkalal Člověk také rád by vzletěl, ale cíti, jako on rovněž neuchvátil by neznámo, co rád b stiskl a vpil se a zanikl v nesmírnu Mravenei putují po tyčinkách mechu. Uleháš na zem a díváš se v trávu. »Kdybych byl mra- vencem«, praviš si, »putoval bych tak lesem skalami. Teď na to jen hledím s výše obra A leháš na znak a hledíš v modrou pláň, v ne- konečno! A cítis se tak nepatrným se svými boly a tuchami! Drobné obláčky, kmeny, trčící do vysoké hloubi, vzbuzují touhu odtrhnont se- od neviditelných okovů a letět. Letět! Jsme jako stromy! Jako ony tkvíme v zemi, jako ony máme duši, která chce hýřiti v neznámu. Cikády jednotvárný vrzot! Zdá set, každým tim skřipem zvedáš se o stupínek výš. Jsi v širém lese sám, vše k tobě volá — ro- zepjal bys ruce, objal květy, stromy, oblaka
25 article
zase nejraději se zaryl do země, byl blíže je- jímu tělu a ssál na slle, která dává tolik života l Země prohřátá dýše vůní ! Tajemné hloubky lesů vybíhají, večerní stiny plouží se kolem křovin, den hasne. Ulichá pozvolna vše, jen evrčkové dumají — a člověk se modlí. Nelze jinak! Náhle zatřpytila se jiskra, po ní druhá, třeti. Z temna se rojí, mihají, přilétají. Dívá se očima široce rozevřenýma. Zdá se ti, že jsi mezi hvězdami. Světlušky vábí v temno lesa. Přitisknuv se ke kmeni stromu, díváš se vzru- šen. Bezděky tiskneš se ke stromu, jak by by člověk, soudruh! Je v něm něco příbuzného. něco, co sbližuje. Cítis ono neznámé, čeho ve střízlivých dnech jsi nepozoroval a v té chví je ti jasno. Strom je také člověkem, duše jeh také je volna S těžkou hlavou, stísněn, probouzíš se z snění, tápeš za světélky až na paseku. Nějal zahanben vracíš se domů. Nepochlubíš se ni- komu, stydíš se za strávený božský okamžik. Takový je les! Zláká, zmámi, ale probudí duši Vyprosti člověka z moci lži, že poznává sebe sama a rmoutí se, jak mohl sblouditi dosud. jakými malichernostmi ubíjeti krásné chvile ži- vota. Poznává, co je ušlechtilost, klid a láska Kdo octl se v lese za prudké bouře, jiste nezapomněl dojmu! Ozvala se žluna ! Les temní, nějak zvážněl Někde v dáli zamručel hrom. Však už chvatně po chvíli zaševelilo listí, rozhoupaly se větve stromy se prohnuly jedním směrem. Přiletě vítr, prolomiv horký vzduch. První krůpěje udeřily! Zase ustaly. A opět spadlo několik velkých kapek. Na to liják zašuměl odměřeně. Zachvěl se osamělý chodec. Někde s prudkým otřesem země snesl se blesk po drvu. Kolen všecko se zmítá, lstky, tepané krůpějemi, vist
Světluška
26 article
k zemi, je slyšet šumění deště, rachoty, třesk Znenáhla blesky slábnou. Z protrhaných mraků vychází slunce a nad kouřícím lesem vzklenul se duha. Osvěžující vůně rozlévá se vůkol. Ze- leň je zelenější, pil bys ty krůpěje z květů. Na duchu i těle osvěžen, jásal bys s ptáky. kteří koupají se v čerstvých kalužích. Uzřen rozražený kmen, vyvrácený strom, přiznáváš si spokojen: »Sám jsi mohl být mrtev a jsi vesel a zdráv! Bylo to krásné !« Někdy v noci, když větve táhle šumí. odněkud z daleka zahoukala sova. Z dálky j to pláč, kvilení, z blízka varuje. Umikla. Je opět klid. Jalovce se temní, mladé stromky spí pod ochranou starých. Nad lesy pluje měsle, hvězdy přelétají, oblaka táhnou; les k nim ta- jenině šepce A když na východě vynoři se úzký, rybě podobný pruh, jejž posílá zelený soumrak na lesy, plačí písně mu vyletěly vstříc! Jediným hlaholem se rozeznělo se všech stran, až divno Tolik hlasů jako z jednoho hrdla Probouzí se les ! Páry stoupají, v zamžené trávě pasou se srny! Však na podzim, když nádherné barvy zhnědly a už jen šípky rdi se na holých ke- řích, jako poslední krůpěje krve, bývá v lesích nevýslovně smutno. Slétne-li pláček do větví podrostu, starostlivě hlavičku obraci, promoklá křidélka otřepává. Sosna k sosně hlavu kloní, stiumené vzdechy leti v dál — a zase bouří to neslýchanou zprávou! Užasle odrážejí se od sebe. kývají, ohýbají se, až pronikne sten a v nadu- řelý vodou mech padá uražený suk. Někdy mezi černými kmeny vystupují lidé. Na jejich ramenech sekery a pily se lesknou. Les na chýili ustal v lomozu, pozoruje, co se bude díti. A když pila na kmeni zaskřípne, zdvihniou se větve do výše v divé hrozhěi
Jalovec Sosna
27 article
prosbě. Mnohá zapraští podseknuta a dunivě klesá na studenou zem. Nadskočila bolestí a dopadla znovu. Na přeraženém stromku a pod- rostu zachytilo se zeuchané vraní hnízdo. Les dívá se smutně na padlé svoje děti. Němý úža- sem a bolestí přece hlásá do dálky bezpráví na něm páchané. Někdy ustane, dolů pohlíží. A opět zoufale zmítají sebou kmeny, jak by s místa chtěly uprchnout. Pak ustane déšť a padá mlha. Z koutů mezi kmeny se plíží, šedivá a hustá. Přikrývá padlé, omývá jejich rány. Jde tiše, aby nerušila. Jediná s lesem cítí! A lidé prchají z lesa. Je jim tam úzko, je tam tma. Zbyly teď samy dva, les a soucitná jeho těšitelka, měkkou perutí jej přikrývající Milha Ale mladé stromky a jalovce vinou se z jejlho objeti a smutně se divají na padlé svoje rodiče. Pak zase přijde sníh, zavane rozsekané větve, sedřenou kůru zlutě prosvitávající mezi jehličím, ojíněné snitky, jak z peří zrobené se mísí mezi vějíře smrků a jedli, sněhem obtížené. Les ani nevzdychne. Je v bezvědomi. Pouze hlásky sýkorek tikají, jakoby přitel se tázal trpícího, jak mu je Čtenáři, až půjdeš lesem a sníh ti pod nohama zachrupe, věz, stromy to vědi. Ale jen ve snu! Slyší, jak podsekávají před Vánocemi jeho děti, ale nepoline se. Snad nemůže se. vzbudit. Tíží ho sen, neurčité vědomí strachu a smutku. Budeš-li bloudit lesem sám a porozumíš li, neshazuj s větví snih, nesmetej se trav jíní. Divej se mlčky a naslouchej velikému tichu, jímž teskně se modlí duše lesn Tuha