3
masthead
22. prosince 1901.
5
article
těžující okolnosti: že přinesl karty, dovolil hráti
ve dvoře, neotovřel četníkovi, ba uvedl ho v po-
směch slovy: »Kudy sem, tudy ven.«
Téže noci vyloupal nám někdo v zahrádce,
vedle dvora se nalezající, tři špalky včel. Lotr
vybrali všechen med a všechny voštiny, prkénka
u oulů nezavřeli a ubohé včeličky do rána
všecky pomrzly, zemřely.
Otec měl skody nejméně třicet zlatých. Lu
piče četníci arci nechytili ani nevypátrali.
F. L.
F L
6
article
Poslední hostina,
Poslední hostina,
Vánoční obrázek N. N. Karazi na.
V zimním mrazu kráčeli hustým sibířským
lesem — tajgou — přímo, cestou necestou
tří lidé.
Smutný byl pohled na tyto pocestné
hadry místo šatů — ani nerozeznáš, co na
sobě mají, nohy ovázány stromovou koroua
mechem, omotány lýkem, v rukou sukovat
hole, tvář pak u všech pod vrstvou koptu
bláta, vyhublá, vysílená, jedna druhé podobná
jako u rodných bratří. Tak srovnaly je po cestě
nekonečná utrpení, hlad a mráz.
Hlubokým sněhem táhla se za nimi stopa,
cesta je prozrazovala. A také ta stopa byla tak
zvláštní, jakoby ne lidská: vyrytá, rozmetená,
jakoby lidé nešli, nýbrž nohama orali .. . Ta-
kovou stopu pozná zištný Sibiřan hned: »A ti
sice jdou, ale daleko nedojdou, nohy jim vy-
povídají službu, do vysílení jsou zmoženia
brzo se svalí . . «
A bylo to v noci. Mrazu přituhovalo
smutně vanul chladný vítr, střásaje s obalených
větví borovic těžké hroudy vloček sněhových.
N N
7
article
Šli mlčky... pověděli si už asi všechno.
Šli husím pochodem, jeden za druhým, snažíce
se v stopu předního.
Kam šli? Věděli to dříve všichni dobře —
kam a to kam se jevilo tak jasným, vábným,
vytouženým... A teď se všechno zmolalo,
všechno zatáhlo mlhou, slilo v jedno pomyšlenít
kde by ulovili tepla, kousku chleba a pokoj-
ného oddechu, spánku, ne jedním okem, nýbrž
oběma, bez zaječího strachu před násilným
probuzením . ..
Odkud šli?... Málem by věru byli to
zapomněli; věděli jenom, že od něčeho ještě
horšího: vždyť od lepšího nikdo neutíká, tot
známá věe.
Deset se jich vydalo na cestu — na to
se ještě nějak pamatovali. Tři z nich zastřelili
burjatové malinkými kulkami, aby šatu nepo-
škodili; dva sežráni od medvědů a další dna
také někde zůstali — to už docela zapomnělii
a hle: a ještě jeden tu asi brzo zůstane. Da-
leko za nimi se vleče, eo chvíli se zastavuje a
hrstí nabírá sníh do úst . ..
husí pochod
8
article
Docela už se setmělo, metolice zavyla ješu
strašněji... Vlci v houští ji opakovali. . . T
tři pak šli dál a dál — jenom když cítili zvíře
aneho když se přední zarazil anebo když zadní.
opozdiv se, přidal do kroku — tu sestrčili s
dohromady, ustrašeně se dívajíce do křovi:
vlka ještě nevidět, ale slyšet, jak skřípá zuby.
»Kdyby aspoň bůh smrť poslal !« promlu-
vil jeden.
»Dobře by bylo zemříti!« zašeptal druhý
»A já už umřel !« zasténal třetí, usedaj
najednou na zemi a klesaje v závěj.
Druzi dva usedli vedle.
»Jen dejte pozor, bratří, abyste neusnuli !e
promluvil jeden, ten, co šel v předu. »Jak byste
usnuli, hned umřete . . .«
Tu sami smrt volali, tu zase spánku se báli
»Hele, děti. . . zpěvák !«
»Oheň zablýskl . .. Koukejte, mezi sos
nami! . . .«
Jeden zpěváka zaslechl, druhý oheň zpo
zoroval; třeti však ničeho neviděl a nesly šel
věřil však hned oběma a na nohy skočil . ..
»Hele... zase! Ach, bože můj !«
»Rozhořívá se!... Rodičko boží, mocná
nebeská !...«
»Chlebem pečeným zavonělo .. . horkým.e
»Pojďme, což !s
»Toť, že musíme jít!«
Sli.
Jenom že šli teď nějak divně: nohy bystře
přendavají, snaží se, ale cesty jim málo ubývá.
Hle, na pravo stojí křivorostlá borovice, na
všechny strany větve — pazoury roztáhla, zrovna
jakoby chytiti, zadržeti chtěla poutníky- trpitele
Stojí ovšem na jednom místě, ale naši poutníe
nemohou ji nijak obejíti... A co jim do bo-
rovice, když je oheň vždy jasnější a jasnějšía
stále blíž a blíže .,
Když zpěvák zapěl zvučněji, chléb za-
voněl, jakoby zrovna tady, před samým nosem
na dvé rozkrojili širokým nožem bochníček,
právě z pece vylažený.
Chlebo
St
Hela
Hela
9
article
Vratal
, zajisté — vrata vysoká, na lomeniei
kříž, pod lomenicí stříška, pod stříškou —
svatá ikona a před ikonou kmitá se lampička
a viděti je tu lampičku třepením ledových ram-
pouchů. Jako smaragd stkví se na cestě jasně
zelené sklíčko. A od vrat na pravo i na levo
zdi se táhne špičatý plot, splývaje s lesem ..
A vysoká jest zeď, vysoky i sněžné závěje, co
na ní se navalily.
Těžká závora na vratech, tu neutrhneš,
neukroulíš; násilím se tam nedostaneš . . . Tož
zaklepáme ..
Zaklopaly, vraty zatřásly vyhublé, mrazem
zdřevěnělé ruce, ale nic naplat, sami ani ni
čeho neslyší ...
»Pro boha, otevřte, pravoslavní!«
Ticho všude... není odpovědi ... Ani ps
nezaštěkali... Jsou ve dvoře psi, musí tam
být, ale necítí . ..
Před nimi němá, k jejich bídě bezohledná
zeď, za nimi však kvapí nebezpečí: stádo vlků
půlkruhem je obstupuje, a tak blízko — pozo
na ně — za šat zuby chytají, počnou trhati . .
»Otevřte, pro boha !e
Sama sebou se rozlétla vrata a už se zas
s hlukem za nimi zavřela. Nyní už neslyší
vlků.., ani vyti noční metelice v domovním
zátiší... Na dvoře stojí nové stavení a všechna
tři okna září jasným, veselým ohněm... Na
prahu dveři, na posledním stupínku schodiště,
stojí hezký stařec v dlouhém šatě; šedou má
bradu, kučeravou, laskavé oči. A mluví k nim
stařec:
10
article
»Vejděte jen, prosím, hosté drazí... Dávno
už tu na vás čekají... Vstupte mnoho-
trpní . . «
Vešli do jizby: čistě, prostorná, teplem je
objala... V předním koutě jsou obrazy —
celý ikonostas chrámový — tak plane zlatem
barvou kamenů. Sosnový, bílý stůl pokryt vzor-
kovaným ubrusem, na stole bochník jako kupa
na poli a slánka vrchem nasypaná. Tu však
v druhém koutě, praská pec, do žhava vytopení
a na ni hrnky a železňáky stojí břichaté a ko-
touči valí se z nich pára. V jednom je nepo
chybně masná šči, je ji cítit, v druhém asi ry-
bová polévka s brambory a česnekem, v tře
tím — jistě kaše z jáhel, bílá, bubliny pou-
ští... A u pece na zemi, u lipové kadečky,
vše v samovaru — jako žhavé uhlí svítí jeho
měděné boky... Sundal jasný stařeček-hospodár
s poličky skleněnou nádobku, plnou, se státní
pečetí a na hosty vesele pokukuje:
»Což, jednu byste tak mohli, vždyť jste
unaveni !«
Dotklo se to našich v duši, svědomí
si dělali z toho, tak umazáni šlapou po takové
čistolě.
11
article
»Kdyby tu byly tak nejdříve lázně . ..«
počal z nich jeden zajíkavě.
»Ano, ano, toť tak,« přisvědčil druhý.
»Prokažte boží milost... Tělo celé zbědo
vané, nečistotou žráno . . .«
»Můžete i lázeň dostat« — promluvil la-
skavě hospodář.
»Pojďte sem, tyhle dvéře, já vás budu sám
polévati.«
Vešli naši do lázně... Bože můj ! To jso
lázně: vysoké pánve, rovné, mýdlo žluté, kazaň
ské, voňavé, věníky březové. Jak je prudce po
lili horkou vodou, zavonělo v celé lázni smol
ným jarem.
Strhávali naši svůj zvetšelý šat. Smutně
jen kýval pohostinný hospodář hlavou.
Jak se jen mohla udržeti duše v takovém
těle!... kost a kůže, rána na ráně, jizvy
odřeniny. Slovem: Jobové to mnohozkusní.
»Duši svou jste útrapami velikými očistili,«
promluvil, znamenaje hosty znamením kříže,
»omyjte tělo své — v dvojí tak čistotě k tabuli
jmenem Kristovým vám připravenou zasednete.«
Po těch slovech stařec odešel. Počalise
naši pařit.
»Ho — ho — ho ... Radost !. .. « sly-
šeti je ve vlnách vonné páry, pod samým
stropem.
»Bratří... to je dobrota! moji milí !..
to je dobrota!«
»Ta voda, jaká je, čistá a měkká..«
Koupali se a pařili, pařili se a koupali —
co jen mýdla drahého spotřebovali !... Počal
se polévati.
A tu opět se objevil hospodář: přinesl k
šile čisté, plátěně, přinesl kožíšky nové, tak
měkké, teplé bačkory, pásy červené, vlněné
každému šátek cicový s květovaným vzorkem
na zelené půdě.
Oblekli se, zasedli k tabuli, pomodlili se
před ikonami. Podali jim pro pořádek po sklínce.
počali s masnou ščí. Jedli, jedli, ale pořáds
najíst nemohou. Hospodář není skoupý, vesele
se usmívá, hostí a v společnou číšku dolévá .
Bož
Kristův
12
article
Dali se do kaše. A jaká to kaše ! — jantarové
máslo vystupuje, kam jenom lžíci zasadl ...
Skončili s kaší, podali polévku rybovou . . . Nu,
takovou polévkou může se hostit jenom archi-
jerej-vladyka sám — ale pro prostého člověka
jakoby se ani neslušela. Po polévce — toho už
dokonce nečekali — sladký moučník, ano,a
ještě s medem . ..
Vstal jeden od stolu a padl hospodář
k nohám.
»Zač nám jenom takové milosti, nám ne-
hodným, otče?«
A ten v odpověd:
»Za půst váš dlouhý a veliký — za t
právě.«
Najedli se co hrdlo ráčilo, k samovaru při
sedli... cukr přikusují, čišku za číškou obra
eejí, dávno už povolili kožišky a novými šátky
darovanými, pot s tváře stírají.
Nikomu na mysl nepřipadá, zeptat se ho-
spodáře, kde že to útulek našli, kde že je tak
hostí a častují, jak mají říkat hospodáři jmenem,
po rodu.
Ani jich se hospodář netáže — ani kdo
jsou ani odkud.
Je čas spat. Oči samy se smykají, víčk
stávají se těžšími, jakoby olověnými . . . Hledí
— ale už jsou lože připravena: sena měkkého
nastlána hora horouci, kobercem skvostným při-
kryta, na koberci plátěná prostěradla, pokrývky
vatové, prošívané, z různých kousků sešité,
zrovna jako panské — co jim tu chybí!
Hospodář počal říkati modlitbu z knížky
se zlatými sponkami, hosté poklekli, každý na
svém místě a klesli, slov posledních nedoslechli
Tvrdý, sladký sen je pojal náhle, sen věčný
z něhož neprocitnou.
A vlci vyli pořád, blíž a blíž postupoval
k třem nehybným už tělům, mrtvolám, napolo
zavátým sněhovou návějí ...
Přeložil Vilém Podhorský.
Tvrdá
Podhorský
13
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
Z vánočního trhu.
Už jsem se vám dost navypravoval o krásných
uměleckých publikacích, hodících se pod vánoční
stromek, vzbudil dosti závisti a touhy, nebot
bohužel, u nás mnozi, kdož mají velmi jemný
smysl pro umění, jsou poměrně málo nadání
statky pozemskými — a přál bych jim, aby se
tento poměr zlepšil aspoň po Vánocích — ale
ani teď ještě nemohu přeslat. Neboť stále do-
cházejí díla nová a nová, díla, jež zasluhují
aby na ně obecenstvo bylo upozorněno.
Tři publikace z nakladatelství Ottova: dvě
s illustracemi Alešovými, jedna illustrovaná K.
L. Klusáčkem. F. S. Procházky »Píseň o Činu«,
allegorická báchorka, jež vyšla r. 1884 v Ne-
rudových »Poetických besedách« a jež poprv
upozornila na mladého, neznámého tehdaž
básníka, illustrována nyní K. L. Klusáčkem
umělcem, jenž již svými obrázky ke » Králov-
ským pohádkám« osvědčil svůj talent humori
stický a satyrický. Co básník naznačuje allegorií
doplňuje umělec obrazem, směle, se zřejmou
tendencí, jeví zcela upřímně svou lásku i svou
nenávist. Není to umění, vznášející se nad
oblaky, nýbrž sloužící myšlénce. — M. Alea
Alešová
K L Klusáček
F S Procházka
M Alea
Králov
14
article
má svoji historii. Byly doby, kdy jeho uměn
nikdo nechtěl rozumět. Ještě jeho »Sirotek«,
vzniklý r. 1889, šel těžce na odbyt, nemohls
získat půdy. Nyní se dočkal druhého vydání
a věru teď nebude třeba jedenácti let, aby se
dočkal vydání třetího. Obecenstvo přišlo mu
konečně na chuť. Zároveň vydán jeho cyklus
kreseb k národní písni »Bude vojna, bude . ..«
rovněž rázovitých a originálních. Vždyť je známo,
jak dovede náš mistr ličit vojenský život mi
nulých dob . ..
Dobrá byla myšlenka I nakladatelstvaB
Kočího, uspořádati z nádherného díla »Stará
Praha«, jež se dočkalo úspěchu tak znameni-
tého a zaslouženého, jednotlivá alba po 25, 15
a 10 listech v těmž provedení jako hlavní dílo
a za stejně levnou cenu. Tím umožněno i měně
majetným opatřiti si aspoň čásť díla, jež nabylo
u nás tak značné popularity. Vybrány k tomu
cíli nejzajímavější a umělecky nejúčinnější po-
hledy, tak že tato elegantní alba budou ozdo-
bou každé knihovny.
Krásný dárek pro naše dámy, jež jsou
milovnice květin, jest dílo Václava Gottwalda
»Vytrvalé kvěliny«, obsahující na 48 tabulíeh
skvostně provedeně barevné obrazy květin ku
pěstování v zahradě a ku pracím vazačským.
Ke každé tabulce připojen praktický návod.
kterak ten který druh pěstovat. Kniha doporu-
čuje se svou elegantní úpravou i účelným, prak-
tickým sestavením. Vyšla právě nákladem I. L
Kobra, u něhož vyšlo též nové vydání nesmr-
telné romantické básně Karla Hynka Máchy
»Máj« s hojnými illustracemi V. Černého, J.
F. Hetleše, P. Körbra, A. Liebschera a .
Slabého.
V oboru literatury pro mládež vyšel ještě
v posledních dnech hojný výběr pěkných věcí.
Tak povídky a kresby Václava Beneše Třebíz-
ského »Havraním perem«, jež vybral dospělejší
mládeži Karel V. Rais a illustroval Viktor Olíva.
Gottwald
L Kobr
Karel
Hynk
Mácha
V Černý
Hetleš
P Körbr
A Liebscher
Slabý
Beneš
V Rais
Olív
Praha
Třebíz
15
article
Znamenitě vypravované historie Benešovy jsou
výbornou a právem oblíbenou čelbou naší mlá
deže. Nakladatel F. Topič vydal je v úpravě
velmi sličné. — Krásným dárkem naší mládež
jest dokončené právě vydání »Pohádek Ander-
senových, v překladu Jaroslava Vrchlického.
s illustracemi prof. Hansa Tegnera, ve třec
dílech, nákladem F. Šimáčka. Jsou to hotové
skvosty záživného humoru i tklivé poesie, je t
čtení nejen pro mládež, ale i pro dospělé. Týmž
nákladem vyšla povídka T. E. Tisovského » Hrad
Černobýl« s 8 vyobrazeními K. V. Mutticha.
Autor dovade pěkné vypravovat a umi svoje
čtenáře poučit, aniž by je nudil. Pěkná knížk
a dobrá.
Velmi pěknou knihu vydalo nakladatelstv
Al. Hyňka »Báje a pověsti slovanské«, se třem
barvotisky, barvotiskovou obálkou a mnoha čer
nými obrázky Věnceslava Černého. Kniha obsa
huje osmdesát pohádek všech národů slovan
ských a jak mistrně je dovedl pěvec »Kytice
dlumočit, o tom není třeba dlouhých výkladů.
Ander
Vrchlický
profesor
Tegner
Šimáček
T E
Černobýl
Muttich
Černý
Benešov
16
article
Jsou vzorem v tomto oboru. Jest to největs
sbírka bájí a pověstí slovanských, jež dosu
u nás vyšla v úpravě pro mládož. — Horma
Pilbauerova vydala týmž nákladem povídku
»Z kraje Psohlaveů«, již opatřila četnými illu
stracemi Pavla Jirotkova. Jest to líčení kraje
lidu v rámci povídkovém, správně podanéa
pěkně vypravované. Mládeží podává se tu kus
vlastivědy ve formě snadno přístupné a vzbuzuje
její účastenství pro dějiny národa. — L. Gros-
mannova-Brodská upravila volně »Nové povídky«
Elisy Haldenovy, jež vyšly ve velmí vkusné
úpravě s pěti barevnými obrázky. Pěkné povidky
pro dospívající dívky, zábavné a při tom roz
šafné, prostě oné sentimentální sladkosli, jež
tak často bývá údělem podobných knižek. —
Výhornou knihou pro mládež jest »Přírodopia
v obrazech«, slovy doprovází Bohumil Bause
se 27 tabulemi v barvotisku a 23 obrazy v textu
Obrázky jsou provedeny dokonale, znázorňuj
věrně živočichy od největšíeh ssavců až k nej
menším prvokům a jak B. Bauše dovede líčit
přírodu, jak zajímavě dovede svůj předmět vy-
kládat, jest známo a rovněž jest známo, jak
značné účastenství vzbuzuje takovéto přírodo-
pisné ličení u mládeže, je-li pěkně podáno. —
Také podivuhodná cestovní dobrodružství barona
Prášila, upravená volně Zdenkou Zásmuckou,
vyšla týmž nákladem se 6 velkými barvotiskya
25 illustracemi v texlu.
Horma Pilbauerův
Pavel Jirotkův
L Gros
Brodská
Haldenův
Baus
B Bauše
Zdenka zásmucký
17
article
Nákladem I. L. Kobra vyšly »Pohádky
kolovrátku«, jež z nejlepších báchorek jino-
jazyčných vybrali P. Moudrá a P. Projsa.
Úhlodná knížka s 25 vyobrazeními v textu a
pěti barvotisky. Pohádky pěkně vypravovanéa
pestře vybrané, tak že jak náleží pobaví drobné
čtenářstvo. — Nakladatelství J. R. Vilímka vy-
dalo pěknou povídku Jana Miloty »Jiříkovo
vidění« dle dramatické báchorky Tylovy, s illu-
stracemi K. V. Mutticha, jež se tuto podává ve
formě mládeži nejpřístupnější. Velmi dobrá četba
pro mládež. Týmž nákladem vydána známá po-
hádka »Kocour v botách« s četnými barevnými
1 černými illustracemi.
Z moravských nakladatelů vydal E. Šol
v Telči několik pěkných knížek pro mládež.
I L Kobr
Moudrá
P Projsa
Vilímek
Milota
Jiříkův
Tylův
Muttich
E Šol
Telč
18
article
Především K. J. Erbena »Slovanské báje a po-
věsti«, výbor dvacetičtyř bájek se čtyřmi malo-
vanými obrázky. Výběr jest uspořádán tak, že
jsou tu zastoupeny bajkami všichni národové
slovanští. Dále »Vybrané pohádky« Boženy
Němcové, upravil František Bartoš, so šesti
barvotiskovými obrázky, celkem osm pohádek.
Pak »Vybrané pohádky« Marquardsenovy, jež
přeložil J. Nejedlý, rovněž pěkně illustrované
»Pohádky zlatě babičky«, výbor dvacetipěti nej-
krásnějších pohádek pro mládež s osmi barvo-
tiskovými a osmi světlotiskovými obrázky dle
akvarelů.
= Obrazárna v Oděso. Ruský sběratel umě-
leckých předmětů P. A. Rusov v Oděse má sbírku
as 300 obrazů moderních ruských mistrův. Galerie
jeho, již sebral během mnoha let, náleží k nejcen-
nějším a nejůplnějším soukromým sbírkám na Řusi.
Doposud však nebyla obecenstvu přístupna, ale nyn
odhodlal se pan Rusov, že pro svoji obrazárnu za-
řídí zvláštní budovu a sice na Torgově, V této bu-
dově bude sbírka přístupna obecenstvu vždy v neděli
a ve svátek. Mezi nejlepšími kusy sbírky Rusov
nalezá se několik obrazův Rěpinových, čtyři mariny
Sudkovského a dvě krajiny moskevského krajináio
Izáka Lwitana, v loni zemřelého a zhámého též na-
šemu obecenstvu. Také plodný genrista prof. Vladi-
mír Moskovakij jest dobře zastoupen několika pra
cemi. Od jiných známých ruských malířů, Kremského,
Julia Klevera, Lagoria, Pasterneka, Petra Sokolova
Sverčkova, Pochitonova a Kuzněcova má oděský
sběratel rovněž cenné práce a nelze-li jeho galeri
Erben
Němcová
Bartoš
J Nejedlá
Rusov
Rěpinový
Lwitan
profesor
Vlad
Kremský
Julio klevela
Lagorio
Pasternek
Kuzněcov
Petra Sokolov Sverčkov
Pochitonov
19
article
porovnávati se slavnou galerii tretjakovskou v Mo
skvě a tereščenkovou v Kyjevě, jest přece nejčelnějs
soukromou sbírkou obrazů na Rusi a lze ocekávali
že ji pan Rusov po příkladu ostalních ruských me
cenášů odkáže městu Oděsse.
= Nobelovy nápady. »Král dynamitu« a z
kladatel ceny míru byl nejen proslavený svým lidu
milstvím a svou učeností, ale také svérázný humo
rista. Pařížský »Matin« podává některé ukázky jeho
humoru. Když se jednou mluvilo o smrti, pravil No-
bel: »Přál bych si, aby mne po smrti vložili do
velké nádržky s kyselinou sírovou. Mrivola by se
rozložila a utvořila by se sedlina. Z té bych poslal
každému ze svých přátel po trošce. Zaseli by ji na
balkoně, v zahrádce nebo do květináčů a příštího
jara vzešla by tam růže, tulipán nebo hyacinta. Pal
by řekli: »Hle, to se k nám vrac! Nobel,« a vzpo
mínali by na mne...« Jindy, když se mluvilo
témž předmětu, vykládal Nobel velkolepý plán auto-
matických přístrojů k sebevraždě. »Není teď možno
provést klidně sebevraždu,« prohlásil s ledovou váž-
ností. »Musily by se sestrojit přístroje po způsobu
automatických váh. Do přístroje vložíla by se pěti-
nebo desetikoruna a člověk by dostal elektrickou
ránu, jež by jej okamžitě usmrtila. Zároveň byl ohlá
sil signál na nejbližší policejní stanici, aby mrtvolu
ihned odnesli.« — To je humor už docela Ibse
novský
Rusov
Nobelův
Nobel
Musil
Kyjev
Rus
Oděss
Jindo
Matin
20
article
= Bezplatné divadlo pro dělnice. Zmínil
jsme se již o snahách skladatele Gustava Charpen
tiera v Paříži, aby dělnicím bylo umožněno, navště
vovati zdarma divadlo. Každé soboty přicházejí děl
nice, které se chtějí dáti zapsati do seznamu, mez
8. a 10. hodinou na dělnickou bursu, kdež udaj
jméno, stáří, adresu a povolání a předloží stvr
zenku závodu, kde jsou zaměstnány, načež do
stanou číslovaný listek, jenž jim umožní vstup d
divadla, ovšem teprve po dosti dlouhé lhůtě
Jules Huret pobyl onehdy večer v této kanceláři
ličí ve »Figaru« svoje dojmy velmi zajímavě. »Ty,
jež sem přicházejí,« praví, »mají vesměs práci a vy-
dělávají si, třeba více méně pracně, na živobyti; ne
mají hlad, to jest jisto, neboť náklonnost, baviti se
dostavuje se teprv pak, když jsou ukojeny nalé
havější potřeby. Přece však jeví se jakás melancholie
u těchto žen a dívek, jež sem přicházejí, činíce po šesti
dlouhých dnech krušné práce zacházku a připravují
se o dvě hodiny odpočinku, aby měly naději, že za
čtyři měsíce, za šest měsíců, snad za rok, jednou
večer přijdou do jasně osvětlené síně, vyzdobené
červeným sametem a budou vidět zpívat hrdiny.
plakat nevinné oběti, smát se komicky anebo šklebit
se šašky. Přišla mladá hotovitelka květin, jejíž
rozbodané prsty svědčí o její práci. Ptali se jí
»Co byste ráda viděla?« — Její zrak se oživil.
usmála se a odpověděla: »O, Mireille, operu . . .
Gustav loupen
Jules Huret
Figar
Paříž
d divadlo
21
article
— A odešla. Příšla jiná, hotovitelka ozdobných
per, jež činí vážný dojem. Tázal jsem se jí: » Máte
raději drama ?« — Odpověděla bez rozpaku, poněkud
namáhavě: »Ach, ne! Raději si uschovám svoje
slzy po dobu, až jich budu potřebovat . . .« Mladá,
16letá dívka, veselého vzezření a zařících oček, od-
povídá: »Mně je všecko jedno! Jen když je to
hudba: »Mignon«, »Carmen«, »Mireille«, »Lakmé
— ať je to cokoli!« — Žena as 30letá, prostovlasá,
ošklivál chudobného zevnějšku, zdá se již býti
velmi schvácena a sklíčena. — Chatrný šátek
pokrývá úzká její ramena. Přišla z nejzazší končin
Paříže, ovšem že pěšky. Jest krejčovou v závode
pro dělskou konfekci. »Nebyla jsem nikdy v divadl
a byla bych přece tak ráda.. .« — Přišla řada na
drobnou brunetku snědé pleti s velkýma, černýma.
čilýma očima, jejíž vzezření však přesi to jest vážné
Pracuje v krejčovském závodě Worthově: »Jste pro-
davačka?« táže se tajemník. — S roztomile komi-
ckým tónem odpovídá dívka: »Ach ne, prodavačky
jsou fešnější.« — »Do kterého divadla byste chtěla?
— »To je mi jedno; kam chcete, budu spokojena.
Nechodíni nikam, stojí to tuze mnoho .. .« — A tak
to jde dále, přicházejí, odpovídají a jdou, modistky
krejčové, hotovitelky květin, písařky na strojích, pra-
dleny. Starají se především o svoje číslo. Čtou n
lístku číslo 3000 n praví s úsměvem poněkud nuce-
ným: »Teď jsme teprve u čísla 1600 . . . Tím hůře.
budeme musit počkat.« — Gustav Charpentier, jenž
byl přítomen, pravil smutně: »Nemohli by nám pa-
řížští ředitelové každého pondělka, kdy beztoho ne-
mají nijakého obchodu, poskytnout asi 100 míst?
Carmen
Mireille
Lakmé
Worthův
Charpentier
Paříž
22
article
Naplnili by tím svoje divadla. Den potom mluvilo
by se ve všech pařížských dílnách toliko o kusech
předešlého večera. Dělnice, navštěvující krámy anebo
chodící po zákaznících, byly by pro ně živou rekla-
mou a ředitelé by prokázali dobrý skutek.«
= Překvapující astronomickou zprávu
oznamuje »English Mechanic« z Ameriky. Professor
Pickering, ředitel harvardské hvězdárny, podává
zprávu o objevení nové planety podivných vlastností
Hvězda náleží k astaroidám, má velmi značnou
jižní deklinaci 62, pohybuje se směrem severníma
jest slunci blíže, než kterákoli z objevených dosu
asteroid. Výpočet její dráhy ukázal podivuhodný vý-
sledek, že denní pohyb hvězdy v poměru ke slunei
přesahuje výši 2200 sekund oblouku. Slavný theo
retik mezi americkými hvězdáři prof. Newcomb do-
vozuje, že dráha nové asteroidy jest silněji eliptická
než při kterékoli jiné, doposud dalekohledem pozo-
rované asteroidě. Tyto zprávy ponechávají ještě ne-
rozluštěny různě olázky, především ve příčině po-
lohy dráhy. Z drobných planet, pokud dosud byly
známy, byl slunci dosud nejbllže Eros, objevený teprv
před třemi lety. A sice tak blízko, že dráha jeho
v době největší blízkosti slunci, nalezá se ještě
uvnitř dráhy planety Marsa, kdežto všechny ostatní
asteroidy pohybují se vesměs v prostoru mezi drá-
hami Marsa a Jupitera. Dle této zprávy dlužno před-
pokládat, že nově objevená planeta při svém pohybu
kolem slunce zasahuje ještě dále v oblast planely
Marsa.
Pickering
profesor
Newcomb
Marsa
Jupiter
Amerika
English Mechanic
23
article
= Zříceniny Bugrarské. Francouzí při své
vzorné správě v Tunisu zřídili též úřad, ke zkoumání
tamních starožitností, jež během Jslošního roku pro-
váděno bylo se značným úspěchel. Mimo kopání v
starém Karthagu, jež stále poskytuje nejkrásnější ú-
spěchy, podniknuty systematické výzkumné práce
za podpory vojska také ve zříceninách města Bugrary
v jižním Tunisu. Toto město bylo ve starověku pod
jmenem Gightis, kveloucím přístavním místem
v obvodu Syrt. Dnes jsou pozůstatky města zasypány
na dva až tři metry hluboko v písku a zdají se byt
dobře zachovány. Práce počaly úplným odkrytím sta-
rého fora. Nejprve objevena třída vedoucí vítěznou
branou, načež nalezeno prostranství obklopené slou-
pořadímí a dlážděné. K dalším značným objevům ná-
leží chrám na Kapitolu, jenž svým půdorysem při-
pomíná chrám v Pompeji, pak svatyně Augusta Com-
mada a Concordie Panthey, jejíž obrovská socha na-
lezena skorem úplně zachovalá. Nyní pracuje se na
odkrytí basiliky a tribunálu. Četné nápisy, jež nale-
zeny na budovách, poskytují cenné zprávy o určen
jednotlivých částí fora a o historii města. Celé forum
vyniká nanejvýš nádhernou stavbou. Stavivo jsou
různé drahocenné druhy mramoru, sloupy jsou z jas-
pisu a onyxu, hlavice a basreliefy pracovány z bílého
mramoru. Uvnítř budov nalezeny častěji malovane
fresky. Výzdoba přes bohatství barev svědčí o jemně
vyvinutém vkusu a má ráz hellenského ducha.
Bugrarský
Augusta
Tunis
Bugrara
Syrta
Kapitol
Pompea
Concordie Panthea
Gightis
24
article
= Budoucnost Indiánů. Z Londýna se ozna-
muje: Neobyčejnou sensaci poskytla londýnskému
obecenstvu těchto dnů přednáška čistokrevného Indi-
ana. Mohavk Odžidžateka Brand Sero, jenž se vydal na
řadu přednášek do Anglie, měl v Cosmopolitan-klubu
přednášku o Kanadě a „šesti národech“. Byl dříve mi-
stopředsedou historické společnosti v Ontariu a jesk
členem anthropologické společnosti anglické. Řečník
jehož černé vlasy a oči, tmavá pleť a velmi výrazné
rysy byly by uspokojily každého čtenáře Cooperových
románů, pojednal o své látce chvílemi s dobrým humo
rem. Promluviv o velikosti Kanady a suchém její pod
nebí a popsav bývalý vládní systém svého národa, do
vozoval, že, ačkoli „šest národů“ jest nyní toliko ma-
lým zbylkem, přece počet jejich opět vzrůstá. Když p
prohlášení neodvislosti Spojených států opustili stát
Nový York, povolila jim britská vláda 600.000 akrů
půdy. Tento majetek zmenšil se však nyní na 53.000
akrů, ale půda jest úplně proměřena, opatřena dobře
spravovanými cestami a vzdělána. Co se týče hospo-
dárnosti, vychování, náboženského citu a civilisace.
možno indianské obyvatele velmi dobře porovnávat
s jejich sousedy. Půda jest u nich obecním majetkem.
ačkoli se někteří tomu vzpírají. Avšak lid dává před-
nost tomuto systému, poněvadž poskytuje pozdějším
pokolením bozpečnost, že budou míti vždycky domov.
Indián
Brand
Cooperův
Londýn
Anglie
Kanada
Ontario
spojený stát
Nová York
Cosmopolitan
25
article
Nechtěií býli lidem bezzenků. Indiani v Kanadě mlu-
ví z pravidla anglicky rovněž plynně jako svoji rr
teřštinu. Poměry Indianů v Kanadě a ve Spojených
státech jsou nyní skorem stejny. V obou slátech roz-
množují se kmeny Indianů a v Kanadě jest nyní snad
více Indianů, než v době objevení Ameriky. „Názor
že plemena, jež zůstala pozadu, musejí vymřit,“ pravil
řečník, „nyní již padl. Vymírání nastalo proto, poně-
vadž nám vnucován způsob civilisace, jenž se pro nás
nehodil. Když jsme dospěli ke skutečným základům ci-
vilisace, počali jsme se slále rozmnožovat. V Kanadě
máme všichni školský systém ontarijský. O vychování,
jehož se nyní Indianu dostává, tvrdím, že jim v kaž-
dém oboru životní činnosti zaručuje značnou budouc-
nost. Zachováme si vždy svoje tradice, jakožto zvláštní
plemeno a hodláme dáti tisknout svoje staré legendya
ústní podání a sice beze změny.
Indian
Kanada
spojený stát
Amerika
Indiana
27
article
Panu Jindřichu Leopoldu Kříkavovi,
velkoobchodníku s oleji, c. k. soudnímu znalci v Praze.
Tímto potvrzujeme Vám na Vaši žádost, že upo-
třebujeme v naši elektrické centrále, kdež jsme do-
posud oleje od různých firem pražských a vídeňských
používali, nyní Vaše oleje vacuumové a že tyto, a
o mnoho levnějši jsou, oo do úspory, lehkého běl
strojů atd., vůbec v každém ohledu se olejům veškerých
jiných firem rovnají. Vaše oleje se u nás co nejlépe
osvěděily a můžeme je v příčíně té směle doporučiti.
Dhecní úřad král. věnného města Hového Bydževa.
29486
Starostův náměstek: En. Alexlas.
Jindřich
Leopold
Kříkav
Vaš
Praha
Hový Bydževo
35
article
STAVITEL
STAVITEL
na rok 1902.
Založil Kar. Stark, stavitel. Redigoval I. Rosenber
Váz. výt. K 3-60.
Nepostrádatelné vade mecum pro
všechny architekty, stavitele, mistry zednické,
kandidáty stavitelství atd. Račte zásilku vyžádati
si v nejbližším knihkupectví neb přímo
Stark
I Rosenber
Kara
40
article
jeho život a dílo.
Napsal a vydal K. B. MMIÁÍODL.
Obsahuje (mimo illustrace v textu)
tyto kartony:
Č. 10. Selka od Horšova Týna. — Ha-
načka. (Barevné fototypie v mědi.) — Č. 1
Musica: Kostelní. (Světlotisk.) — Č. 12.
Prameny Labe. (Barevná fototypie v mědi.)
— Čís. 13. Vesnický kostelík. (Světlotisk.)
úplné dílo se 125 kartony (ke 200 vyobr.)
vyjde ve 30 sešitech po K 5.—.
Subskripění cenu 125 korun za cele
dílo přijímáme i v pravidelných
splátkách K 5.— měsíčně
Subskripčnícenaplatípropř
hláškydo31. prosincet.r. došlé
Odevšad ozývají se hlasy obdivu
nad uměleckou výpravou díla
Mánesova:
„Je to dílo neobyčejně sympatické
a zdar jeho příkazem národní cti .
(Obzor Lit. a uměl)
„Vydání monumentálního díla o Má-
nesovi dlužno pokládati za záleži-
tost národní ...“
(Nár. Listy.)
Přihlášky přjímají všichni knihkupci.
Kostelný
Mánesův
Horšův
Litva
Musica