ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 cba2b690-661f-11dc-95bd-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 42 celkem · entity: person 97, work 3, org 10, place 37
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
22. prosince 1901.
4 masthead
Číslo 352.
5 article
těžující okolnosti: že přinesl karty, dovolil hráti ve dvoře, neotovřel četníkovi, ba uvedl ho v po- směch slovy: »Kudy sem, tudy ven.« Téže noci vyloupal nám někdo v zahrádce, vedle dvora se nalezající, tři špalky včel. Lotr vybrali všechen med a všechny voštiny, prkénka u oulů nezavřeli a ubohé včeličky do rána všecky pomrzly, zemřely. Otec měl skody nejméně třicet zlatých. Lu piče četníci arci nechytili ani nevypátrali. F. L.
F L
6 article Poslední hostina,
Poslední hostina, Vánoční obrázek N. N. Karazi na. V zimním mrazu kráčeli hustým sibířským lesem — tajgou — přímo, cestou necestou tří lidé. Smutný byl pohled na tyto pocestné hadry místo šatů — ani nerozeznáš, co na sobě mají, nohy ovázány stromovou koroua mechem, omotány lýkem, v rukou sukovat hole, tvář pak u všech pod vrstvou koptu bláta, vyhublá, vysílená, jedna druhé podobná jako u rodných bratří. Tak srovnaly je po cestě nekonečná utrpení, hlad a mráz. Hlubokým sněhem táhla se za nimi stopa, cesta je prozrazovala. A také ta stopa byla tak zvláštní, jakoby ne lidská: vyrytá, rozmetená, jakoby lidé nešli, nýbrž nohama orali .. . Ta- kovou stopu pozná zištný Sibiřan hned: »A ti sice jdou, ale daleko nedojdou, nohy jim vy- povídají službu, do vysílení jsou zmoženia brzo se svalí . . « A bylo to v noci. Mrazu přituhovalo smutně vanul chladný vítr, střásaje s obalených větví borovic těžké hroudy vloček sněhových.
N N
7 article
Šli mlčky... pověděli si už asi všechno. Šli husím pochodem, jeden za druhým, snažíce se v stopu předního. Kam šli? Věděli to dříve všichni dobře — kam a to kam se jevilo tak jasným, vábným, vytouženým... A teď se všechno zmolalo, všechno zatáhlo mlhou, slilo v jedno pomyšlenít kde by ulovili tepla, kousku chleba a pokoj- ného oddechu, spánku, ne jedním okem, nýbrž oběma, bez zaječího strachu před násilným probuzením . .. Odkud šli?... Málem by věru byli to zapomněli; věděli jenom, že od něčeho ještě horšího: vždyť od lepšího nikdo neutíká, tot známá věe. Deset se jich vydalo na cestu — na to se ještě nějak pamatovali. Tři z nich zastřelili burjatové malinkými kulkami, aby šatu nepo- škodili; dva sežráni od medvědů a další dna také někde zůstali — to už docela zapomnělii a hle: a ještě jeden tu asi brzo zůstane. Da- leko za nimi se vleče, eo chvíli se zastavuje a hrstí nabírá sníh do úst . ..
husí pochod
8 article
Docela už se setmělo, metolice zavyla ješu strašněji... Vlci v houští ji opakovali. . . T tři pak šli dál a dál — jenom když cítili zvíře aneho když se přední zarazil anebo když zadní. opozdiv se, přidal do kroku — tu sestrčili s dohromady, ustrašeně se dívajíce do křovi: vlka ještě nevidět, ale slyšet, jak skřípá zuby. »Kdyby aspoň bůh smrť poslal !« promlu- vil jeden. »Dobře by bylo zemříti!« zašeptal druhý »A já už umřel !« zasténal třetí, usedaj najednou na zemi a klesaje v závěj. Druzi dva usedli vedle. »Jen dejte pozor, bratří, abyste neusnuli !e promluvil jeden, ten, co šel v předu. »Jak byste usnuli, hned umřete . . .« Tu sami smrt volali, tu zase spánku se báli »Hele, děti. . . zpěvák !« »Oheň zablýskl . .. Koukejte, mezi sos nami! . . .« Jeden zpěváka zaslechl, druhý oheň zpo zoroval; třeti však ničeho neviděl a nesly šel věřil však hned oběma a na nohy skočil . .. »Hele... zase! Ach, bože můj !« »Rozhořívá se!... Rodičko boží, mocná nebeská !...« »Chlebem pečeným zavonělo .. . horkým.e »Pojďme, což !s »Toť, že musíme jít!« Sli. Jenom že šli teď nějak divně: nohy bystře přendavají, snaží se, ale cesty jim málo ubývá. Hle, na pravo stojí křivorostlá borovice, na všechny strany větve — pazoury roztáhla, zrovna jakoby chytiti, zadržeti chtěla poutníky- trpitele Stojí ovšem na jednom místě, ale naši poutníe nemohou ji nijak obejíti... A co jim do bo- rovice, když je oheň vždy jasnější a jasnějšía stále blíž a blíže ., Když zpěvák zapěl zvučněji, chléb za- voněl, jakoby zrovna tady, před samým nosem na dvé rozkrojili širokým nožem bochníček, právě z pece vylažený.
Chlebo St Hela Hela
9 article
Vratal , zajisté — vrata vysoká, na lomeniei kříž, pod lomenicí stříška, pod stříškou — svatá ikona a před ikonou kmitá se lampička a viděti je tu lampičku třepením ledových ram- pouchů. Jako smaragd stkví se na cestě jasně zelené sklíčko. A od vrat na pravo i na levo zdi se táhne špičatý plot, splývaje s lesem .. A vysoká jest zeď, vysoky i sněžné závěje, co na ní se navalily. Těžká závora na vratech, tu neutrhneš, neukroulíš; násilím se tam nedostaneš . . . Tož zaklepáme .. Zaklopaly, vraty zatřásly vyhublé, mrazem zdřevěnělé ruce, ale nic naplat, sami ani ni čeho neslyší ... »Pro boha, otevřte, pravoslavní!« Ticho všude... není odpovědi ... Ani ps nezaštěkali... Jsou ve dvoře psi, musí tam být, ale necítí . .. Před nimi němá, k jejich bídě bezohledná zeď, za nimi však kvapí nebezpečí: stádo vlků půlkruhem je obstupuje, a tak blízko — pozo na ně — za šat zuby chytají, počnou trhati . . »Otevřte, pro boha !e Sama sebou se rozlétla vrata a už se zas s hlukem za nimi zavřela. Nyní už neslyší vlků.., ani vyti noční metelice v domovním zátiší... Na dvoře stojí nové stavení a všechna tři okna září jasným, veselým ohněm... Na prahu dveři, na posledním stupínku schodiště, stojí hezký stařec v dlouhém šatě; šedou má bradu, kučeravou, laskavé oči. A mluví k nim stařec:
10 article
»Vejděte jen, prosím, hosté drazí... Dávno už tu na vás čekají... Vstupte mnoho- trpní . . « Vešli do jizby: čistě, prostorná, teplem je objala... V předním koutě jsou obrazy — celý ikonostas chrámový — tak plane zlatem barvou kamenů. Sosnový, bílý stůl pokryt vzor- kovaným ubrusem, na stole bochník jako kupa na poli a slánka vrchem nasypaná. Tu však v druhém koutě, praská pec, do žhava vytopení a na ni hrnky a železňáky stojí břichaté a ko- touči valí se z nich pára. V jednom je nepo chybně masná šči, je ji cítit, v druhém asi ry- bová polévka s brambory a česnekem, v tře tím — jistě kaše z jáhel, bílá, bubliny pou- ští... A u pece na zemi, u lipové kadečky, vše v samovaru — jako žhavé uhlí svítí jeho měděné boky... Sundal jasný stařeček-hospodár s poličky skleněnou nádobku, plnou, se státní pečetí a na hosty vesele pokukuje: »Což, jednu byste tak mohli, vždyť jste unaveni !« Dotklo se to našich v duši, svědomí si dělali z toho, tak umazáni šlapou po takové čistolě.
11 article
»Kdyby tu byly tak nejdříve lázně . ..« počal z nich jeden zajíkavě. »Ano, ano, toť tak,« přisvědčil druhý. »Prokažte boží milost... Tělo celé zbědo vané, nečistotou žráno . . .« »Můžete i lázeň dostat« — promluvil la- skavě hospodář. »Pojďte sem, tyhle dvéře, já vás budu sám polévati.« Vešli naši do lázně... Bože můj ! To jso lázně: vysoké pánve, rovné, mýdlo žluté, kazaň ské, voňavé, věníky březové. Jak je prudce po lili horkou vodou, zavonělo v celé lázni smol ným jarem. Strhávali naši svůj zvetšelý šat. Smutně jen kýval pohostinný hospodář hlavou. Jak se jen mohla udržeti duše v takovém těle!... kost a kůže, rána na ráně, jizvy odřeniny. Slovem: Jobové to mnohozkusní. »Duši svou jste útrapami velikými očistili,« promluvil, znamenaje hosty znamením kříže, »omyjte tělo své — v dvojí tak čistotě k tabuli jmenem Kristovým vám připravenou zasednete.« Po těch slovech stařec odešel. Počalise naši pařit. »Ho — ho — ho ... Radost !. .. « sly- šeti je ve vlnách vonné páry, pod samým stropem. »Bratří... to je dobrota! moji milí !.. to je dobrota!« »Ta voda, jaká je, čistá a měkká..« Koupali se a pařili, pařili se a koupali — co jen mýdla drahého spotřebovali !... Počal se polévati. A tu opět se objevil hospodář: přinesl k šile čisté, plátěně, přinesl kožíšky nové, tak měkké, teplé bačkory, pásy červené, vlněné každému šátek cicový s květovaným vzorkem na zelené půdě. Oblekli se, zasedli k tabuli, pomodlili se před ikonami. Podali jim pro pořádek po sklínce. počali s masnou ščí. Jedli, jedli, ale pořáds najíst nemohou. Hospodář není skoupý, vesele se usmívá, hostí a v společnou číšku dolévá .
Bož Kristův
12 article
Dali se do kaše. A jaká to kaše ! — jantarové máslo vystupuje, kam jenom lžíci zasadl ... Skončili s kaší, podali polévku rybovou . . . Nu, takovou polévkou může se hostit jenom archi- jerej-vladyka sám — ale pro prostého člověka jakoby se ani neslušela. Po polévce — toho už dokonce nečekali — sladký moučník, ano,a ještě s medem . .. Vstal jeden od stolu a padl hospodář k nohám. »Zač nám jenom takové milosti, nám ne- hodným, otče?« A ten v odpověd: »Za půst váš dlouhý a veliký — za t právě.« Najedli se co hrdlo ráčilo, k samovaru při sedli... cukr přikusují, čišku za číškou obra eejí, dávno už povolili kožišky a novými šátky darovanými, pot s tváře stírají. Nikomu na mysl nepřipadá, zeptat se ho- spodáře, kde že to útulek našli, kde že je tak hostí a častují, jak mají říkat hospodáři jmenem, po rodu. Ani jich se hospodář netáže — ani kdo jsou ani odkud. Je čas spat. Oči samy se smykají, víčk stávají se těžšími, jakoby olověnými . . . Hledí — ale už jsou lože připravena: sena měkkého nastlána hora horouci, kobercem skvostným při- kryta, na koberci plátěná prostěradla, pokrývky vatové, prošívané, z různých kousků sešité, zrovna jako panské — co jim tu chybí! Hospodář počal říkati modlitbu z knížky se zlatými sponkami, hosté poklekli, každý na svém místě a klesli, slov posledních nedoslechli Tvrdý, sladký sen je pojal náhle, sen věčný z něhož neprocitnou. A vlci vyli pořád, blíž a blíž postupoval k třem nehybným už tělům, mrtvolám, napolo zavátým sněhovou návějí ... Přeložil Vilém Podhorský.
Tvrdá Podhorský
13 article Různě zprávy.
Různě zprávy. Z vánočního trhu. Už jsem se vám dost navypravoval o krásných uměleckých publikacích, hodících se pod vánoční stromek, vzbudil dosti závisti a touhy, nebot bohužel, u nás mnozi, kdož mají velmi jemný smysl pro umění, jsou poměrně málo nadání statky pozemskými — a přál bych jim, aby se tento poměr zlepšil aspoň po Vánocích — ale ani teď ještě nemohu přeslat. Neboť stále do- cházejí díla nová a nová, díla, jež zasluhují aby na ně obecenstvo bylo upozorněno. Tři publikace z nakladatelství Ottova: dvě s illustracemi Alešovými, jedna illustrovaná K. L. Klusáčkem. F. S. Procházky »Píseň o Činu«, allegorická báchorka, jež vyšla r. 1884 v Ne- rudových »Poetických besedách« a jež poprv upozornila na mladého, neznámého tehdaž básníka, illustrována nyní K. L. Klusáčkem umělcem, jenž již svými obrázky ke » Králov- ským pohádkám« osvědčil svůj talent humori stický a satyrický. Co básník naznačuje allegorií doplňuje umělec obrazem, směle, se zřejmou tendencí, jeví zcela upřímně svou lásku i svou nenávist. Není to umění, vznášející se nad oblaky, nýbrž sloužící myšlénce. — M. Alea
Alešová K L Klusáček F S Procházka M Alea Králov
14 article
má svoji historii. Byly doby, kdy jeho uměn nikdo nechtěl rozumět. Ještě jeho »Sirotek«, vzniklý r. 1889, šel těžce na odbyt, nemohls získat půdy. Nyní se dočkal druhého vydání a věru teď nebude třeba jedenácti let, aby se dočkal vydání třetího. Obecenstvo přišlo mu konečně na chuť. Zároveň vydán jeho cyklus kreseb k národní písni »Bude vojna, bude . ..« rovněž rázovitých a originálních. Vždyť je známo, jak dovede náš mistr ličit vojenský život mi nulých dob . .. Dobrá byla myšlenka I nakladatelstvaB Kočího, uspořádati z nádherného díla »Stará Praha«, jež se dočkalo úspěchu tak znameni- tého a zaslouženého, jednotlivá alba po 25, 15 a 10 listech v těmž provedení jako hlavní dílo a za stejně levnou cenu. Tím umožněno i měně majetným opatřiti si aspoň čásť díla, jež nabylo u nás tak značné popularity. Vybrány k tomu cíli nejzajímavější a umělecky nejúčinnější po- hledy, tak že tato elegantní alba budou ozdo- bou každé knihovny. Krásný dárek pro naše dámy, jež jsou milovnice květin, jest dílo Václava Gottwalda »Vytrvalé kvěliny«, obsahující na 48 tabulíeh skvostně provedeně barevné obrazy květin ku pěstování v zahradě a ku pracím vazačským. Ke každé tabulce připojen praktický návod. kterak ten který druh pěstovat. Kniha doporu- čuje se svou elegantní úpravou i účelným, prak- tickým sestavením. Vyšla právě nákladem I. L Kobra, u něhož vyšlo též nové vydání nesmr- telné romantické básně Karla Hynka Máchy »Máj« s hojnými illustracemi V. Černého, J. F. Hetleše, P. Körbra, A. Liebschera a . Slabého. V oboru literatury pro mládež vyšel ještě v posledních dnech hojný výběr pěkných věcí. Tak povídky a kresby Václava Beneše Třebíz- ského »Havraním perem«, jež vybral dospělejší mládeži Karel V. Rais a illustroval Viktor Olíva.
Gottwald L Kobr Karel Hynk Mácha V Černý Hetleš P Körbr A Liebscher Slabý Beneš V Rais Olív Praha Třebíz
15 article
Znamenitě vypravované historie Benešovy jsou výbornou a právem oblíbenou čelbou naší mlá deže. Nakladatel F. Topič vydal je v úpravě velmi sličné. — Krásným dárkem naší mládež jest dokončené právě vydání »Pohádek Ander- senových, v překladu Jaroslava Vrchlického. s illustracemi prof. Hansa Tegnera, ve třec dílech, nákladem F. Šimáčka. Jsou to hotové skvosty záživného humoru i tklivé poesie, je t čtení nejen pro mládež, ale i pro dospělé. Týmž nákladem vyšla povídka T. E. Tisovského » Hrad Černobýl« s 8 vyobrazeními K. V. Mutticha. Autor dovade pěkné vypravovat a umi svoje čtenáře poučit, aniž by je nudil. Pěkná knížk a dobrá. Velmi pěknou knihu vydalo nakladatelstv Al. Hyňka »Báje a pověsti slovanské«, se třem barvotisky, barvotiskovou obálkou a mnoha čer nými obrázky Věnceslava Černého. Kniha obsa huje osmdesát pohádek všech národů slovan ských a jak mistrně je dovedl pěvec »Kytice dlumočit, o tom není třeba dlouhých výkladů.
Ander Vrchlický profesor Tegner Šimáček T E Černobýl Muttich Černý Benešov
16 article
Jsou vzorem v tomto oboru. Jest to největs sbírka bájí a pověstí slovanských, jež dosu u nás vyšla v úpravě pro mládož. — Horma Pilbauerova vydala týmž nákladem povídku »Z kraje Psohlaveů«, již opatřila četnými illu stracemi Pavla Jirotkova. Jest to líčení kraje lidu v rámci povídkovém, správně podanéa pěkně vypravované. Mládeží podává se tu kus vlastivědy ve formě snadno přístupné a vzbuzuje její účastenství pro dějiny národa. — L. Gros- mannova-Brodská upravila volně »Nové povídky« Elisy Haldenovy, jež vyšly ve velmí vkusné úpravě s pěti barevnými obrázky. Pěkné povidky pro dospívající dívky, zábavné a při tom roz šafné, prostě oné sentimentální sladkosli, jež tak často bývá údělem podobných knižek. — Výhornou knihou pro mládež jest »Přírodopia v obrazech«, slovy doprovází Bohumil Bause se 27 tabulemi v barvotisku a 23 obrazy v textu Obrázky jsou provedeny dokonale, znázorňuj věrně živočichy od největšíeh ssavců až k nej menším prvokům a jak B. Bauše dovede líčit přírodu, jak zajímavě dovede svůj předmět vy- kládat, jest známo a rovněž jest známo, jak značné účastenství vzbuzuje takovéto přírodo- pisné ličení u mládeže, je-li pěkně podáno. — Také podivuhodná cestovní dobrodružství barona Prášila, upravená volně Zdenkou Zásmuckou, vyšla týmž nákladem se 6 velkými barvotiskya 25 illustracemi v texlu.
Horma Pilbauerův Pavel Jirotkův L Gros Brodská Haldenův Baus B Bauše Zdenka zásmucký
17 article
Nákladem I. L. Kobra vyšly »Pohádky kolovrátku«, jež z nejlepších báchorek jino- jazyčných vybrali P. Moudrá a P. Projsa. Úhlodná knížka s 25 vyobrazeními v textu a pěti barvotisky. Pohádky pěkně vypravovanéa pestře vybrané, tak že jak náleží pobaví drobné čtenářstvo. — Nakladatelství J. R. Vilímka vy- dalo pěknou povídku Jana Miloty »Jiříkovo vidění« dle dramatické báchorky Tylovy, s illu- stracemi K. V. Mutticha, jež se tuto podává ve formě mládeži nejpřístupnější. Velmi dobrá četba pro mládež. Týmž nákladem vydána známá po- hádka »Kocour v botách« s četnými barevnými 1 černými illustracemi. Z moravských nakladatelů vydal E. Šol v Telči několik pěkných knížek pro mládež.
I L Kobr Moudrá P Projsa Vilímek Milota Jiříkův Tylův Muttich E Šol Telč
18 article
Především K. J. Erbena »Slovanské báje a po- věsti«, výbor dvacetičtyř bájek se čtyřmi malo- vanými obrázky. Výběr jest uspořádán tak, že jsou tu zastoupeny bajkami všichni národové slovanští. Dále »Vybrané pohádky« Boženy Němcové, upravil František Bartoš, so šesti barvotiskovými obrázky, celkem osm pohádek. Pak »Vybrané pohádky« Marquardsenovy, jež přeložil J. Nejedlý, rovněž pěkně illustrované »Pohádky zlatě babičky«, výbor dvacetipěti nej- krásnějších pohádek pro mládež s osmi barvo- tiskovými a osmi světlotiskovými obrázky dle akvarelů. = Obrazárna v Oděso. Ruský sběratel umě- leckých předmětů P. A. Rusov v Oděse má sbírku as 300 obrazů moderních ruských mistrův. Galerie jeho, již sebral během mnoha let, náleží k nejcen- nějším a nejůplnějším soukromým sbírkám na Řusi. Doposud však nebyla obecenstvu přístupna, ale nyn odhodlal se pan Rusov, že pro svoji obrazárnu za- řídí zvláštní budovu a sice na Torgově, V této bu- dově bude sbírka přístupna obecenstvu vždy v neděli a ve svátek. Mezi nejlepšími kusy sbírky Rusov nalezá se několik obrazův Rěpinových, čtyři mariny Sudkovského a dvě krajiny moskevského krajináio Izáka Lwitana, v loni zemřelého a zhámého též na- šemu obecenstvu. Také plodný genrista prof. Vladi- mír Moskovakij jest dobře zastoupen několika pra cemi. Od jiných známých ruských malířů, Kremského, Julia Klevera, Lagoria, Pasterneka, Petra Sokolova Sverčkova, Pochitonova a Kuzněcova má oděský sběratel rovněž cenné práce a nelze-li jeho galeri
Erben Němcová Bartoš J Nejedlá Rusov Rěpinový Lwitan profesor Vlad Kremský Julio klevela Lagorio Pasternek Kuzněcov Petra Sokolov Sverčkov Pochitonov
19 article
porovnávati se slavnou galerii tretjakovskou v Mo skvě a tereščenkovou v Kyjevě, jest přece nejčelnějs soukromou sbírkou obrazů na Rusi a lze ocekávali že ji pan Rusov po příkladu ostalních ruských me cenášů odkáže městu Oděsse. = Nobelovy nápady. »Král dynamitu« a z kladatel ceny míru byl nejen proslavený svým lidu milstvím a svou učeností, ale také svérázný humo rista. Pařížský »Matin« podává některé ukázky jeho humoru. Když se jednou mluvilo o smrti, pravil No- bel: »Přál bych si, aby mne po smrti vložili do velké nádržky s kyselinou sírovou. Mrivola by se rozložila a utvořila by se sedlina. Z té bych poslal každému ze svých přátel po trošce. Zaseli by ji na balkoně, v zahrádce nebo do květináčů a příštího jara vzešla by tam růže, tulipán nebo hyacinta. Pal by řekli: »Hle, to se k nám vrac! Nobel,« a vzpo mínali by na mne...« Jindy, když se mluvilo témž předmětu, vykládal Nobel velkolepý plán auto- matických přístrojů k sebevraždě. »Není teď možno provést klidně sebevraždu,« prohlásil s ledovou váž- ností. »Musily by se sestrojit přístroje po způsobu automatických váh. Do přístroje vložíla by se pěti- nebo desetikoruna a člověk by dostal elektrickou ránu, jež by jej okamžitě usmrtila. Zároveň byl ohlá sil signál na nejbližší policejní stanici, aby mrtvolu ihned odnesli.« — To je humor už docela Ibse novský
Rusov Nobelův Nobel Musil Kyjev Rus Oděss Jindo Matin
20 article
= Bezplatné divadlo pro dělnice. Zmínil jsme se již o snahách skladatele Gustava Charpen tiera v Paříži, aby dělnicím bylo umožněno, navště vovati zdarma divadlo. Každé soboty přicházejí děl nice, které se chtějí dáti zapsati do seznamu, mez 8. a 10. hodinou na dělnickou bursu, kdež udaj jméno, stáří, adresu a povolání a předloží stvr zenku závodu, kde jsou zaměstnány, načež do stanou číslovaný listek, jenž jim umožní vstup d divadla, ovšem teprve po dosti dlouhé lhůtě Jules Huret pobyl onehdy večer v této kanceláři ličí ve »Figaru« svoje dojmy velmi zajímavě. »Ty, jež sem přicházejí,« praví, »mají vesměs práci a vy- dělávají si, třeba více méně pracně, na živobyti; ne mají hlad, to jest jisto, neboť náklonnost, baviti se dostavuje se teprv pak, když jsou ukojeny nalé havější potřeby. Přece však jeví se jakás melancholie u těchto žen a dívek, jež sem přicházejí, činíce po šesti dlouhých dnech krušné práce zacházku a připravují se o dvě hodiny odpočinku, aby měly naději, že za čtyři měsíce, za šest měsíců, snad za rok, jednou večer přijdou do jasně osvětlené síně, vyzdobené červeným sametem a budou vidět zpívat hrdiny. plakat nevinné oběti, smát se komicky anebo šklebit se šašky. Přišla mladá hotovitelka květin, jejíž rozbodané prsty svědčí o její práci. Ptali se jí »Co byste ráda viděla?« — Její zrak se oživil. usmála se a odpověděla: »O, Mireille, operu . . .
Gustav loupen Jules Huret Figar Paříž d divadlo
21 article
— A odešla. Příšla jiná, hotovitelka ozdobných per, jež činí vážný dojem. Tázal jsem se jí: » Máte raději drama ?« — Odpověděla bez rozpaku, poněkud namáhavě: »Ach, ne! Raději si uschovám svoje slzy po dobu, až jich budu potřebovat . . .« Mladá, 16letá dívka, veselého vzezření a zařících oček, od- povídá: »Mně je všecko jedno! Jen když je to hudba: »Mignon«, »Carmen«, »Mireille«, »Lakmé — ať je to cokoli!« — Žena as 30letá, prostovlasá, ošklivál chudobného zevnějšku, zdá se již býti velmi schvácena a sklíčena. — Chatrný šátek pokrývá úzká její ramena. Přišla z nejzazší končin Paříže, ovšem že pěšky. Jest krejčovou v závode pro dělskou konfekci. »Nebyla jsem nikdy v divadl a byla bych přece tak ráda.. .« — Přišla řada na drobnou brunetku snědé pleti s velkýma, černýma. čilýma očima, jejíž vzezření však přesi to jest vážné Pracuje v krejčovském závodě Worthově: »Jste pro- davačka?« táže se tajemník. — S roztomile komi- ckým tónem odpovídá dívka: »Ach ne, prodavačky jsou fešnější.« — »Do kterého divadla byste chtěla? — »To je mi jedno; kam chcete, budu spokojena. Nechodíni nikam, stojí to tuze mnoho .. .« — A tak to jde dále, přicházejí, odpovídají a jdou, modistky krejčové, hotovitelky květin, písařky na strojích, pra- dleny. Starají se především o svoje číslo. Čtou n lístku číslo 3000 n praví s úsměvem poněkud nuce- ným: »Teď jsme teprve u čísla 1600 . . . Tím hůře. budeme musit počkat.« — Gustav Charpentier, jenž byl přítomen, pravil smutně: »Nemohli by nám pa- řížští ředitelové každého pondělka, kdy beztoho ne- mají nijakého obchodu, poskytnout asi 100 míst?
Carmen Mireille Lakmé Worthův Charpentier Paříž
22 article
Naplnili by tím svoje divadla. Den potom mluvilo by se ve všech pařížských dílnách toliko o kusech předešlého večera. Dělnice, navštěvující krámy anebo chodící po zákaznících, byly by pro ně živou rekla- mou a ředitelé by prokázali dobrý skutek.« = Překvapující astronomickou zprávu oznamuje »English Mechanic« z Ameriky. Professor Pickering, ředitel harvardské hvězdárny, podává zprávu o objevení nové planety podivných vlastností Hvězda náleží k astaroidám, má velmi značnou jižní deklinaci 62, pohybuje se směrem severníma jest slunci blíže, než kterákoli z objevených dosu asteroid. Výpočet její dráhy ukázal podivuhodný vý- sledek, že denní pohyb hvězdy v poměru ke slunei přesahuje výši 2200 sekund oblouku. Slavný theo retik mezi americkými hvězdáři prof. Newcomb do- vozuje, že dráha nové asteroidy jest silněji eliptická než při kterékoli jiné, doposud dalekohledem pozo- rované asteroidě. Tyto zprávy ponechávají ještě ne- rozluštěny různě olázky, především ve příčině po- lohy dráhy. Z drobných planet, pokud dosud byly známy, byl slunci dosud nejbllže Eros, objevený teprv před třemi lety. A sice tak blízko, že dráha jeho v době největší blízkosti slunci, nalezá se ještě uvnitř dráhy planety Marsa, kdežto všechny ostatní asteroidy pohybují se vesměs v prostoru mezi drá- hami Marsa a Jupitera. Dle této zprávy dlužno před- pokládat, že nově objevená planeta při svém pohybu kolem slunce zasahuje ještě dále v oblast planely Marsa.
Pickering profesor Newcomb Marsa Jupiter Amerika English Mechanic
23 article
= Zříceniny Bugrarské. Francouzí při své vzorné správě v Tunisu zřídili též úřad, ke zkoumání tamních starožitností, jež během Jslošního roku pro- váděno bylo se značným úspěchel. Mimo kopání v starém Karthagu, jež stále poskytuje nejkrásnější ú- spěchy, podniknuty systematické výzkumné práce za podpory vojska také ve zříceninách města Bugrary v jižním Tunisu. Toto město bylo ve starověku pod jmenem Gightis, kveloucím přístavním místem v obvodu Syrt. Dnes jsou pozůstatky města zasypány na dva až tři metry hluboko v písku a zdají se byt dobře zachovány. Práce počaly úplným odkrytím sta- rého fora. Nejprve objevena třída vedoucí vítěznou branou, načež nalezeno prostranství obklopené slou- pořadímí a dlážděné. K dalším značným objevům ná- leží chrám na Kapitolu, jenž svým půdorysem při- pomíná chrám v Pompeji, pak svatyně Augusta Com- mada a Concordie Panthey, jejíž obrovská socha na- lezena skorem úplně zachovalá. Nyní pracuje se na odkrytí basiliky a tribunálu. Četné nápisy, jež nale- zeny na budovách, poskytují cenné zprávy o určen jednotlivých částí fora a o historii města. Celé forum vyniká nanejvýš nádhernou stavbou. Stavivo jsou různé drahocenné druhy mramoru, sloupy jsou z jas- pisu a onyxu, hlavice a basreliefy pracovány z bílého mramoru. Uvnítř budov nalezeny častěji malovane fresky. Výzdoba přes bohatství barev svědčí o jemně vyvinutém vkusu a má ráz hellenského ducha.
Bugrarský Augusta Tunis Bugrara Syrta Kapitol Pompea Concordie Panthea Gightis
24 article
= Budoucnost Indiánů. Z Londýna se ozna- muje: Neobyčejnou sensaci poskytla londýnskému obecenstvu těchto dnů přednáška čistokrevného Indi- ana. Mohavk Odžidžateka Brand Sero, jenž se vydal na řadu přednášek do Anglie, měl v Cosmopolitan-klubu přednášku o Kanadě a „šesti národech“. Byl dříve mi- stopředsedou historické společnosti v Ontariu a jesk členem anthropologické společnosti anglické. Řečník jehož černé vlasy a oči, tmavá pleť a velmi výrazné rysy byly by uspokojily každého čtenáře Cooperových románů, pojednal o své látce chvílemi s dobrým humo rem. Promluviv o velikosti Kanady a suchém její pod nebí a popsav bývalý vládní systém svého národa, do vozoval, že, ačkoli „šest národů“ jest nyní toliko ma- lým zbylkem, přece počet jejich opět vzrůstá. Když p prohlášení neodvislosti Spojených států opustili stát Nový York, povolila jim britská vláda 600.000 akrů půdy. Tento majetek zmenšil se však nyní na 53.000 akrů, ale půda jest úplně proměřena, opatřena dobře spravovanými cestami a vzdělána. Co se týče hospo- dárnosti, vychování, náboženského citu a civilisace. možno indianské obyvatele velmi dobře porovnávat s jejich sousedy. Půda jest u nich obecním majetkem. ačkoli se někteří tomu vzpírají. Avšak lid dává před- nost tomuto systému, poněvadž poskytuje pozdějším pokolením bozpečnost, že budou míti vždycky domov.
Indián Brand Cooperův Londýn Anglie Kanada Ontario spojený stát Nová York Cosmopolitan
25 article
Nechtěií býli lidem bezzenků. Indiani v Kanadě mlu- ví z pravidla anglicky rovněž plynně jako svoji rr teřštinu. Poměry Indianů v Kanadě a ve Spojených státech jsou nyní skorem stejny. V obou slátech roz- množují se kmeny Indianů a v Kanadě jest nyní snad více Indianů, než v době objevení Ameriky. „Názor že plemena, jež zůstala pozadu, musejí vymřit,“ pravil řečník, „nyní již padl. Vymírání nastalo proto, poně- vadž nám vnucován způsob civilisace, jenž se pro nás nehodil. Když jsme dospěli ke skutečným základům ci- vilisace, počali jsme se slále rozmnožovat. V Kanadě máme všichni školský systém ontarijský. O vychování, jehož se nyní Indianu dostává, tvrdím, že jim v kaž- dém oboru životní činnosti zaručuje značnou budouc- nost. Zachováme si vždy svoje tradice, jakožto zvláštní plemeno a hodláme dáti tisknout svoje staré legendya ústní podání a sice beze změny.
Indian Kanada spojený stát Amerika Indiana
27 article
Panu Jindřichu Leopoldu Kříkavovi, velkoobchodníku s oleji, c. k. soudnímu znalci v Praze. Tímto potvrzujeme Vám na Vaši žádost, že upo- třebujeme v naši elektrické centrále, kdež jsme do- posud oleje od různých firem pražských a vídeňských používali, nyní Vaše oleje vacuumové a že tyto, a o mnoho levnějši jsou, oo do úspory, lehkého běl strojů atd., vůbec v každém ohledu se olejům veškerých jiných firem rovnají. Vaše oleje se u nás co nejlépe osvěděily a můžeme je v příčíně té směle doporučiti. Dhecní úřad král. věnného města Hového Bydževa. 29486 Starostův náměstek: En. Alexlas.
Jindřich Leopold Kříkav Vaš Praha Hový Bydževo
35 article STAVITEL
STAVITEL na rok 1902. Založil Kar. Stark, stavitel. Redigoval I. Rosenber Váz. výt. K 3-60. Nepostrádatelné vade mecum pro všechny architekty, stavitele, mistry zednické, kandidáty stavitelství atd. Račte zásilku vyžádati si v nejbližším knihkupectví neb přímo
Stark I Rosenber Kara
40 article
jeho život a dílo. Napsal a vydal K. B. MMIÁÍODL. Obsahuje (mimo illustrace v textu) tyto kartony: Č. 10. Selka od Horšova Týna. — Ha- načka. (Barevné fototypie v mědi.) — Č. 1 Musica: Kostelní. (Světlotisk.) — Č. 12. Prameny Labe. (Barevná fototypie v mědi.) — Čís. 13. Vesnický kostelík. (Světlotisk.) úplné dílo se 125 kartony (ke 200 vyobr.) vyjde ve 30 sešitech po K 5.—. Subskripění cenu 125 korun za cele dílo přijímáme i v pravidelných splátkách K 5.— měsíčně Subskripčnícenaplatípropř hláškydo31. prosincet.r. došlé Odevšad ozývají se hlasy obdivu nad uměleckou výpravou díla Mánesova: „Je to dílo neobyčejně sympatické a zdar jeho příkazem národní cti . (Obzor Lit. a uměl) „Vydání monumentálního díla o Má- nesovi dlužno pokládati za záleži- tost národní ...“ (Nár. Listy.) Přihlášky přjímají všichni knihkupci.
Kostelný Mánesův Horšův Litva Musica