2
masthead
V Praze, v neděli dne 22. prosince 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. tisty
přilohami (Naněný Obzor“ ve
tředu a „Iitorární Hlidka
v pátok) předplácí ne
Praze v administraei
n nlsic . . . . . . 9 K — h
6 K —k
na čtvrt leta . . . ..
s dvejí dentškee
j. . . . . 7 K 50b
na měsíe . . . . . 9 K 30
Poštous
na měsle
ke
ns čtrrt lels
s dvají zásilko
ns měaí
s štsot lele
Praha
Iitorární Hlidek
Naněný obzor
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 24 stranách.
Praha
6
article
Pánnnn
Pánnnn
poslancům zemským
Ježto sněm království českého Nejvyšším
patentem ze dne 12. prosince 1901 svolán
jest ke dni 28. prosince 1901, dává se pá-
nům poslancům věděti, že v týž den o 12
hodině polední bude sněm zahájen a že před
zahájením sněmu budou o 11. hodině dopo-
lední konány slavné služby boží v hlavním
farním chrámu sv. Mikuláše na Malé straně
v Praze,
Dále se sděluje, že sněmovní kancelář
(v sněmovní budově čp. 176—III., hlavní
schody, I. patro v levo) otevřena jest dnem
21. prosince 1901 počínajíc a to vždy od 9
hodin dopoledne až do 2 hodin odpoledne
k tomu účelu, aby páni poslancové, vykázavše
se certifikátem volebním, zapsali jmena svá
do listiny praesenční a též aby jim po pří-
padě učiněna byla potřebná sdělení
V Praze, čne 20. prosince 1901.
Mikuláš
Praha
7
article
Z praesidia sněmu.
Z praesidia sněmu.
Neradno hrát si „na — pokraj
propasti!
Opět o kousek komiky v té tragédii
rakouské více. Kdežto sněmovna poslanců
lidových ani nehlesla, když ji předseda
vlády »ústavní« ve tvář pověděl: nepolepší li
se co nejrychleji, že sletí nejen ona, ale
celá ústavnost rakouská střemhlav
do propasti absolutismu: ve sněmovně
panské vládou jmenovaní »lordové« za-
hráli si včera na věrné strážce a obhájce
ústavnosti a parlamentarismu,
jakoby k němu byli vssáli lásku již od dět-
ství demokratickým mlékem kojných svých.
A sice byl to zrovna mladý výhonek z rodo-
kmenu německých knížat Auerspergův,
kterýžto rod věru nad jiné znamenitě při-
spěl k — otrávení a zkažení sa
mých pramenův ústavnosti ra-
kouské, jenž pojednou velmi důtklivě va-
roval rozhodující kruhy vládní před krko-
lomným skokem do propasti absolutismu,
řka: »Troufám, že není v celem Ra-
kousku nikoho, kdož by sob
absolutismu přál — (kdežto Körber
9. t. m. tvrdil, že prý obyvatelstvo po něm
již touží jako po své spáse) a že také
nikdo nepokládá absoluti s m
jako myslitelnou vládní formu
Auerspergův
Körber
8
article
za možný.« Na nejvýš prý by se mohlo
sáhnouti ke krátkému absolutistickému pře-
vratu jako ku prostředku, jímž by se hle
dělo vyváznouti z nynějších zmatků. Toje
ovšem možně, ano velice pravděpo-
dobné, že se tak stane... »Avšak«,
namítá princ Auersperg: »ani tako-
vým prozatímným a dochvilným
opatřením absolutistickým by
se ničeho nedosáhlo, neboť po te
přeháňce absolutismu dospěli
bychom opět jen skoro k tém už
státnímu a ústavnímu útvaru,
jaký máme dnes . . . Za to by ale
již sám ten krok do absolutismu,
byť sebe kratšího trvání, měi
o sobě význam ohromný: zničilť b
náš státní úvěr a přivodil by
nouzi a bídu v naše národo-
hospodářské poměry. Stav naší sla-
bosti uložil by nám vůči cizině jako vůči
Uhrám nejtěžší oběti.«
Konečná morálka z této obrněné filipiky
proti Körbrovu pohrávání s dynamitem ab-
solutistického »staatsstreichu« vyzněla ovšem
tupě auerspergovsky: »Vládo, zůstaň pevna
proti Čechům, nepovol jim v ničem, k čemu
Němci nesvolí, chraň a braň prosincovou
ústavu proti všem snahám autonomistickým,
z nichž pošlo všechno zlo, jež nás trápí !« —
Auersperg
Körbrův
Čecho
Němec
Uhry
9
article
A v tu chvíli opět drasticky se ukázalo,
jakým silným dojmem působí v ministerskou
duši Körbrovu každá energická odezva z tá
bora německo-liberálního. Vyvstal ihned, aby
honem rozptýlil chmury na čele ústavověr
ného Percya. Absolutistický Jupiter tonans
z poslanecké sněmovny ze dne 9. t. m. nebyl
v panské sněmovně 20. prosince o 2. hodině
s poledne k poznání. Učiněné jehně, jemuž
se o nějaké katastrcfální politice, o výstřelu
do ústavnosti, o státním převratu do absolu-
tismu jakživo ani nezdálo! Najednou nezná
vetší povinnosti svědomí svého než dbáti o —
klidný rozvoj našeho veřejného
prával
»V přesvědčení, jak nutná toho po
třeba udržeti pevně ústavní po-
měry« — deklamuje řečník z 9. prosince
nyni pojednou ve sněmovně panské: »od-
mítala vláda v těžkých chvílích
veškeré návrhy povzbuzující ji,
aby odstranila trvající obtíže cestou
jinou, nezli ústavní. .« A také
dnes snažíme se na této dráze vy-
trvat a neznáme pro dráhu svou jiných
mezí, vyjma jediné: blaha státu; stát nesmí
býti trvale zaražen ve svém vývoji.«
Ba Jeho Excellence pojednou nechce se
hlásit k pessimistům, nýbrž znova doufá, že
to v poslanecké sněmovně půjde. Má za to,
že právě ta důtklivá výstraha, jíž byl sně
movnu poslaneckou před možným nebezpe-
čím absolutismu varoval, výborně působila.
Körbrův
tonans
poslanecký sněmovna
10
article
»Mohu jen doufat, že ten pohled ve
propast, na jejíž pokraj zmatky posled
ních let stát dovedly, odvrátí kroky všech,
kdož jsou za ústavnost zodpovědni, trvale
zpět ku práci, a že pomine ona ztrnu-
lost, kteráž by musila se nám
státi osudnoul«
Nuž, to je věru originální a z brusu
nové léčení — »ztrnulosti«, schýlit pa-
cienta nad pokraj hrozné propasti a »do-
přát« mu pohledu do závratné její hlubiny! —
Rozhodně heroická kura, při níž nebylo na-
prosto jisto, nezachvátí-li pacienta závra
nebo šílená touha, skočiti do propasti. Jedno
z dvojího: buď smělému »psychiatru« Kör-
brovi na celém osudu pacient
pramálo sešlo anebo znal přespřília
dobře — své »Pappenheimské«.
Upříti se nedá: pro okamžik se mu ha
zardní methoda léčební napohled zdařila.
k smrti ustrašená sněmovna dala se před
pokrajem hrozivé propasti na útěk a povo-
lila mu ve zrychleném tempu, čeho pro oka-
mžik na ní chtěl, kterýžto úspěch imponuje
»našemu historickému« šlechtici, »autono-
mistovi« hraběti Schönbornovi tak, že
jménem své strany včera Körbrovi holdoval
superlativy obdivu, slibuje mu, že za ním
se svými komilitony půjde pln důvěry, jak
Němec říká, »durch dick und dünn«.
Schönborn
Körbr
Němec
11
article
Odpověděl sice německému levičáku
knížeti Auerspergovi, že není pravda, j a ko
by snahy autonomistův a vlády
Badenova a Thunova byly zavinily
těch zmatkův a svízelův státních, jimiž dnes
Rakousko strádá: troufal si zjistiti pravdu,
že to, co přivodilo dnešní smutný
stav říše, spácháno z docela jine
strany, nežli od autonomistův
troufal si tolikéž centralistům říci, že dovede
sobě »zcela dobře pomyslit možnost, aby
centrální parlament byl sproštěn celé řady
obtížných úkonův, aniž by tím v nejmenším
utrpěla síla a souvislost ústředního parla-
mentu s ústřední vládou, kteréž také on o
srdce si přeje . . . Avšak dodal na to vý-
tečný náš šlechtic federalista: To vše jest
pouhá hudba budoucnosti. Dnes
nemáme žádných jiných úloh než zacho-
vati to, co pracně bylo zachrá-
něno: ten konečný návrat poslanecké sně-
movny k opětnému zákonnému a pravidel-
nému projednávání státního rozpočtu a všech
zákonných předloh, jichž projednání rajehs
rátu dle ústavy přísluší.« —
Historický šlechtic hr. Schönborn
pak končil doslovně: »Zajisté jest nanejvý
důležito, aby nadešlo brzy ono zotavení,
kteréž umožní vládě, aby pěsto-
vala vyjednávání tak mnohostranně
pletichami hacené a svízelné. Nesluší pod-
ceňovati, jak těžko generálu v poli stojícímu
hajiti se na kolikero stran a to jest asi po
stavení nynější vlády: až do nedávna ne
mohla se ani na své vlastní pluky spolehnouti.
Auersperg
Badenův
Thunův
Schönborn
Rakousko
12
article
Nevíme, může-li se na ně spolehnouti již
dnes. Avšak my můžeme si jen přáti, aby
se jí to podařilo, i aby každý, kdokoliv má
odevzdati hlasu svého v otázce celního
obchodního spolku, jakož i smluv obchod-
ních byl sobě vědom vysoce vážné povin-
nosti své a nezasáhl v děj rušivě, nýbrž
prospěšně. Neboť hrozná jest zod-
povědnost, již každý podniká; ne pouze
ten, kdo snad povinnost svou ruší, nýbrž
i ten, kdo jí v dané chvíli neplni cele a plně.
A právě proto, že spatřuji vládu v položení
takovém, které ji nutí, aby zaujala posic
oproti kolikeru stranám, právě proto sou-
hlasím s řečníky (ústaváckými), kteří maj
za to, že na ten čas nutno se vy
hnouti všem sporům ústavním
v nitru, všem dalekosáhlým poli
tickým pokusům, slovem všemu, co-
koli by mohlo vésti k nějakým poruchám!-
Prosíme, tak mluvil příslušník »české
historické« šlechty pro vládu Körbrovua
zachránění centralistického systému anno
13
article
Domini 1901. Co tomu říká kníže Jiří Lob-
kovic? Není-liž to výslovná polemika proti
jeho řeči ze dne 2. března t. r. v téže pan-
ské sněmovně proslovené, v níž dovozoval
neudržitelnost prosincovky a jejího parlamentu
cislajtánského, usiluje o reformu ústavní ve
prospěch svézákonnosti a samosprávy histo-
rických království a zemí? Dnes to jeho
soudruh ve straně hr. Schönborn nazývá
k radosti našich nepřátel pouhou — »hud
bou budoucnosti« a skládá beze všeho od-
poru konservativní strany v panské snémovně
vládě Körbrově a prosincovce homagiální
hold a přísahu ! —
Český národ se svými poslanci
v boji a opposici proti této vládě a jejímu
systému — a zde mluvčí historické šlechty
vyslovuje vládě té svou důvěru, svou lásku.
ba nabízí jí služby své strany až do těch
hrdel a statků. Nicméně ale budou nás na
zejtří naši historičtí šlechtici na sněmu če-
ském znova ubezpečovat, že jdou s námi
jsou naši ? ! —
Jaká nevýslovně neupřímná vespolná
komedie na — pokraji propasti! Panu Kör
brovi lze odpovědět: u propasti neradno
hrát kopanou, naší šlechtě pak rovněž: na
pokraji propasti nezdravo hrát si na slepou
bábui
Domin
Jiří lob
Schönborn
Kör
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. prosince. (Proč dr
Körber hrozil státním převratem?
O této otázce uvažuje »vynikající člen rakou-
ského velkostatkářstva« v »Pester Lloydu«a
dochází k závěru i pro nás pozoruhodnému.
Pisatel soudí, že rakouská vláda ocitla se před
důležitými státními nezbytnostmi, které v zájmu
stáloprávní jednoty říše, její schopnosti spoje-
necké a v zájmu zachování míru vyžadují obětl.
snad dokonce i velikých obětí, a tu se-
znala, že sněmovní většina, která by byla s to,
takové oběti jí odhlasovati, nachází se v roz-
valinách, ano, že z rozvalin těchto nelze ani
materiálu užiti na zbudování nové většiny, která
by státním potřebám mohla vyhověti. A proto
prý dr. Körber promluvil svou řeč dne
9. prosince. Mám však za to — pokračuje
pisatel — že se předseda ministerstva přece
ještě pokusí odstraniti trosky a pomocí čá-
stečného národního dorozuměn
v Čechách upraviti půdu, na níž by se dal
zbudovati také většina. Má-li ochotu k tomu —
a zdá se, že má — musí se především na ony
strany, které jsou v držení popíraných
práv, působiti v tom smyslu, aby se vzdaly
svého záporného stanoviska a dokázaly skutkem,
že jsou holovy přinésti státu oběť. Na levic
sněmovny sedí oni držitelé; na ostatních
stranách nemůže se již mnoho žádati, poněvadž
Körber
Lloyd
Praha
Čechy
15
article
beztoho musily dáti již mnoho.« Poukázav pak
na kompromis při sněmovních volbách za český
velkostatek, jímž s české strany postoupeno
ústavověrným velkostatkářům 21 mandátů, pisatel
končí poznámkou, že »snad ochotou levice bylo
by umožněno obnoviti ve sněmovně spořádané
poměry a opravdový parlamentarismus.« — My
jak jsme již nejednou poznamenali, v možnos
tu důvěry nemáme.
V Praze, 21. prosince. (Zemský man
dát dra. Schalka.) Ježto sněm královstv
českého jest svolán, vyskytly se opět pochybno-
sti, je-li platným mandát dr. Sehalka, jenž byl
zvolen do sněmu za žateckou skupinu měst-
skou, ač bydlí ve Vídni a nejsa v Čechách po-
platníkem, nemá tu prý aktivního volebníh
práva. Na námitku, že dr. Schalk jest čestným
občanem jakési obce v severních Čechách, od-
povídalo se, že čestní občané byli aktivního,
tedy i passivního volebního práva zbavená
zemským zákonem č. 46 ze dne 18. dubna
1869. K tomu podotýkáme, že zákon č. 46
čestných občanech vůbec nemluvi, za to však
zákon č. 47 z téhož dne výslovně pozname-
nává, že čestní občané volební právo maji
Tlm odpadají také pochybnosti o platnosti man-
dátu Schalkova.
Schalek
doktor
Sehalka
Schalk
Schalkův
Praha
Vídeň
Čechy
16
article
Ze Lvova, 19. prosince. (Nový armén-
ský arcibiskup,) Josef Teodorovič
jenž byl v pondělní papežské konsistoři preko-
nisován, narodil se r. 1864 v šlechtické rodine
v Živačově u Tluinačova. Po studíích gýmna-
sijních, zakončených r. 1882 v Stanislavově
vstoupil na právnickou fakultu university čer-
novecké, vlivem potomního arcibiskupa Isako-
viče vzdal se však studií právnických, přestou-
pil po dvou letech na theologii ve Lvově
r. 1887 byl vysvěcen na kněze. Nějaký čas
kaplanoval ve Stanislavově, pak byl farářem
v Břežanech a r. 1890 povolán za kanovníka
do Lvova. Po smrti arcibiskupa Isakoviče by!
navržen jako první v ternu za jeho nástupce
volba jeho potvrzena cisařem 24. září. Vysvě-
cení má se státi během příštího ledna. Politikou
nový arcibiskup dosud se nezabýval.
Z Krakova, 20. prosince. (Čemu se
říká moskalofilství?) Senát univer-
sity jagellonské požádal vládu za zřízení lekto-
rátu velkoruského jazyka při téže universitě
odůvodnil svou žádost nepopíratelnou potřebou
znalosti jazyka veliké sousední říše ruské. Z
prvého lektora vyhlédnut již dosavadní professo
university kazaňské, Bagenský. Některé polské
listy haličské, místo aby se divily, že se ru
skému jazyku na universitě krakovské dosud
nevyučuje, napadají akademický senát, viníce
jej, že svým »moskalofilstvím« připravuje půdu
pro »pomoskovštění« university lvovské, a pro-
jevují naději, že polská společnost a mládo
akademická nedopustí, aby se stěny krakovské
university poskvrnily tím, že se o ně budou
odrážeti zvuky velkoruské. Spolu upozorňují, že
žádost akademíckého senátu může zavdati pod-
nět k protiruským demonstracím. To je už
zjevný pokyn kůlem
Z Krakova, 19. prosince. (Nynějš
stav otázky »Mořského oka«). D
Teodorovič
Stanislavův
Isakovič
Lvov
Živačov
Stanislavův
Břežany
Krakov
fakulta univerzita čer
17
article
Vídně odebral se dr. Poniklo, předseda komise
pro záležitosti »Mořského oka«, aby se jednak
informoval u vlády o stavu otázky, jednak aby
požádal za rychlejší její řešení. Dr. Poniklo
zvěděl tu, že rakouská vláda zvěděla teprve
nedávno o nových nařízeních, která uherská
vláda vydala už loni na podzim vzhledem k
spornému územi. Dřive dbalo četnictvo obou
států, aby se na sporném území neděly nijaké
změny, nyní dozor ten převzalo jedině četnictvo
uherské. Proto dán byl rakouské četnické stráži
u Mořského oka rozkaz, aby sporné územi po
kládala za území uherské. Kdo však rozkaz ten
vydal, neví se; ministerstvo vnitra prý ho ne-
vydalo, také ne ministerstvo zeměbrany. Lvovské
místodržitelství však také popírá, že by podobný
rozkaz bylo vydalo. Snad tedy rozhodl o své
újmě novotržský okr. hejtman. Bude-li rozkaz
odvolán, neví se. Jediné, co dr. Poniklo ve
Vídni zvěděl, jest, že se rakouská vláda smlu-
vila již s uherskou stran jmenování nového
vrchního rozhodčího, když se předseda lausan-
ského soudu následkem nediskretnosti jednoho
V drobném prodejí:
rsnní čí-le o sobě . . . za 8b
vdpolelni
. . . za 2h
e nllalkách na venkovět
raení čisl
edpolednt . . . . . . . . Sh
Inserá t
plalí se hetevé vepře
Piedplscení a inserty plljiná adminl
straee v Marinaské slici č. a.
Tam eachízají se teh redskee
takárna a erpelice .Národsich Liste“.
Eskopiny se svrraoeji
doktor
Poniknout
Vídeň
18
article
polského časopisu hodnosti té vzdal. Jmenování
stane se prý do dvou neděl
Z Turč. sv. Martina, 20. pros. (No ve
odsouzenI.) Dne 18. t. m. byl spolupracov-
ník »Nar. Novin« Josef Škultéty odsouzen
k dvouměsíčnímu vězení, protože prý osočoval
čelnického nadporučíka Lazara a četníka Ko-
reně, kteří vystupovali ve známém procesu
martinských vlastenců pro uvítání redaktora
Pietra. Obhájce žalovaného, Pavel Mudroů,
podal z rozsudku odvolání.
Martino
Škultéty
Lazar
ko
Pietr
Pavel
Nara
19
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 20. prosince.
Bulharská krise.
Žádost ministerstva Karavelova za propu-
šiěnou nebyla dosud přijata, protože není
Bulharsku muže, který by chtěl býti jeho ná-
stupcem, a rovněž není politiků, dychtivých
v daném položení ministerských křesel. Všichni
uznávají, že jedinou spásou Bulharska aspoů
na nedlouhý čas je nová půjčka, ministerstvem
Karavelova vyjednaná. O půjčku se jednalo cely
rok a po celou tu dobu opposice proto na
vládu útočila, ne však, že by opposice byl
proti uzavření půjčky, nýbrž že podmínky jeji
pokládá za těžké. Ale finanční poměry Bulharsk
jsou již od několika let tak nepříznívé, že s
nepřestává mluviti o nevyhnutelnosti státního
bankrotu. Nad kým visi Damoklův meč bank-
rotu, nedostává ovšem půjčky ani snadno, ani
lacino.
»HosocTH« ukazují Bulharsku jedinou cestu
kudy možno vyváznouti: není to politika půj-
ček, nýbrž úspor. Politika tato osvědčila s
v Italii. Proč by Bulharsko a ostatní balkánské
státy nenásledovaly tohoto příkladu ? Známo, že
hlavní vydání státu obráceno jest na vydržování
armády. Italská vláda nerozpakovala se reduko-
vati vojenský rozpočet, ale Bulharsko se k tomu
odhodlati nemůže. Proč? Je snad Bulharsko
v nějakém neobyčejném nebezpečí? Nikterak
není. Žádná velmoc nehodlá Bulharsku ublížiti.
Ale kdyby takové nebezpečí Bulharsku hrozilo,
bulharská armáda by je neodstranila. Armáda
příliš mnoho stojí bulharské poplatníky, kteři
nicméně nemohou se na ni spolehnouti.
Karavelov
Damoklův
Praha
Bulharsko
Bulharsk
20
article
Hus a pravoslavná eírkev
Dra. Verguna »Slavjanský Věk« radí pra-
voslavným Čechům, aby se žádostí, aby pravo-
slavná církev prohlásila Jana Husa za svatého,
obrátili se k eařihradskému patriarchovi, sledu-
jíce historický příklad svých rodáků. Jak do-
kazuje prof. Ivan S. Palmov ve své knize
»K otázce o stycích Čechů-husitů s východní
církví v polovině XV. věku«, přišlo do Cařihradu
r. 1452 české poselstvo, vedené Angelikem
(Konstantinem Platrem) a předneslo patriarchovi
přání Čechů sjednotiti se s pravoslavím. Kdyby
Jan Hus byl uznán za svatého cařihradským
patriarchem, mělo by to význam pro všechen
pravoslavný svět. Kdyby se kanonisace stala
v Petrohradě, význam její prostíral by s
pouze na Rusy a Čechy. V Petrohradě věc má
tu závadu, že sv. synod ruský od roku 1721
nemá práva k novým kanonisacím.
Ruský jazyk v Německu
Znalost ruského jazyka v Némecku dosti
se rozšířila, ale střízliví Rusové nemají z toho
malichernou radost, nýbrž přihližejí blíže k věci
a táží se: kdo se v Némecku učí rusky ? jaký
má při tom záměr? A tu ovšem dospívají k po-
znání, že Němci neuči se rusky z lásky k Ru-
sům, k jejich libozvučnému a bohatému jazyku,
k jejich krásné literatuře, nýbrž jen a jen ve-
deni záměry sobeckými. Chtějí Rusko exploato-
vati obchodně i hospodářsky, a tu arci nemohou
se obejiti bez znalosti ruštiny, neboť v Rusku
jest obchodním a úřadním jazykem jazyk ruský
a každý jazyk cizí má tam upotřebení pouze
soukromé. Chtějí Rusko pokořit zbraněmi jako
Napoleon I., chtějí vtrhnouti do širých ruských
stepí, obsaditi ruská města atd., a za tím úče-
lem pěstují znalost ruského jazyka ve vojště.
Všechen poměr Němce k Rusu jeví se
rozmluvách, kterým se uči němečti důstojníci
Hus
Čecho
Jan
profesor
Ivan
Palmov
Angelik
Konstantinos Platr
Rus
Ruska
Němec
Cařihrad
Petrohrad
Německo
Rusko
Napoleon I
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
— V Praze, 21. prosince.
6—. (Kronika.) Už na třetí rok vzpo
mínáme o vánocích statečných obranců vlasti
a svobody, tam dole na jihu Afriky, už po
třeti tráví svoje svátky v poli, bez přístřeší, v
válečném táboře!
Jsou nám už tak zběžna ta sympatická
jména cizorodého zvuku! Za tři léta denního
opakování jsme se s nimi spřátelili dokonale.
Denně mihne se nám to ono v pověstných už
telegramech z jiho-afriekého bojiště.
— Vždycky to pichne člověka u srdce
povzdechl si onehdy v kavárně čtenář k sou-
druhovi u stolu. Opět rozprášeno nějaké komand
Burů anglickou přemocí! ..
Ale soudruh měl hned repliku po ruce.
— Na štěstí už to známe! Za dva tři dny
přijde vysvětlení! Buři vskutku se rozprášili,
ale kdo před tím utržil výprask, bývají z pra-
vidla páni — Angličané ..
Je mnoho obdivu v naší soustrasti. Však
co platno! Tři léta jsou tři léta! Interes veřej-
nosti umdlévá. Kde je ono veliké rozhořčení
»všeho vzdělaného světa«, jímž před nějakým
časem troufali si nadšenci že by mohla být
»položena mez« hrabivosti zpupné světové vel-
moci? Třeba se chystati pomalu, ale bezpečně
na zprávu smutného obsahu: sveřepý lupič po-
tichu doškrtil svoji obět!
A vzdělanost?
Angličan
Praha
Afrika
22
article
Neznámá síla nějaká jakoby vodila člově-
čenstvo do kolečka. Či to není pouhé zdání
ten dojem obecný, že lidstvo věkem postupuje
Opájíme se hesly o pokroku a civilisaci, ale
ve chvíli střízlivé netřeba si tu příznati ote
vřeně, že jsme zůstali vlastně — starým
barbary?
Třeba aspoň neustále opravovati přijate
kdysi důvěřivě pojmy.
— Jen vzdělanost! Ve vzdělanosti je spásal
volávali jsme tehdy s davem.
Co je vzdělanost? Jakou vzdělanost my
slíme? Chceme rozhodně vyšší, než na jaké
jsme dosud sami. Zajisté. V upřímné chvilce
přiznáváme si rádi hroznou svoji vlastní ne-
vzdělanost. Chtěli bychom býti dál, výš! Tam
někde, kde jsou národové pokročilejší už
dnes . . . . Na příklad — Angličané ? . ..
A hle! Při jakém díle tu pýchu vzděla-
nosti dnes přistihujeme ! Nebylo lidstvo už pře
tisíci léty na výši téhož způsobu jednání? Kam
chceme tedy to pokročiti? K čemu ta všecka
námaha vzdělanosti?
Angličan
23
article
Někdy je zrovna cítit ruku slepé oné sily
kterak nám přes hlavy, na příč všem zákonům
našeho ubohého myšlení, světem za svým
cíli točí.
Chválíme si, jak vzdělanost rozdělila práci,
jak zlepšila podminky života. Dříve každý v potu
tváří krušně o své újmě dobýval svůj chléb.
S párou a elektřinou jak hned ubylo starostí,
výkon je jednodušší, výdělek větší. Průvodčí na
tramwayi vydělá prý dnes, co neměl platu před
padesáti lety leda pan krajský! A jaká za to
povinnost? Hračka ! Jezditi celý den po hladke
koleji, tam a sem, tam a sem. Není to pokrok?
A tak ve všech oborech! Vzdělanostje
celek výkonů nesčíslných složek. Každý ko-
náme svoji nesčíslninu. Nějakou drobnůstku
práce, která nestojí za řeč, které sami neužijem.
Pořád jednu, od rána do noci. Od rána do noci
po koleji mezi Karlínem a Smíchovem, tam
zpět, tam a zpět, jako u hodin komihadlo.a
den za dnem, týden za týdnem, celý rok ! Každý
jsme ve svém koutku, ve svém oboru civilisace
takovým komihadlem. Konáme svoji povinnost
denně, stále, slepě, mechanicky .
Je to nějaký, je to předovším ten pravý
život?
Představovali si takhle postup »vzdělanosti«
naši otcové, když na počátku minulého stoleti
nám odevzdali heslo novověké kultury?
Karlín
Smíchov
24
article
Ale nikdo to nemá v moci. Komihadlo
nerozhoduje. Nějaké péro uvnitř, neviditelné, to
tak řídí.
— Jen intelligentní vládu aby měl národ.
Pak by bylo všecko v pořádku! věřívali jsme
vždyeky.
Konečně, intelligence — bylo by dost. Ale
tu najednou na jevo vychází, že intelligence
teprv — nedostačuje. Jsou jiné mocnosti.
Co to za neznámou obludu moci a vlivu
se hlásí, které přezdívají »evropský koncert«
Nikdo ji neviděl, nikde nemá sídlo, úřadního
titulu nemá, nic! A přece ta podivná, nevidi-
telná síla rozhoduje o osudu, o bytí a nebytí
národů. Její moc sáhá přes všechen povreh
planety, do Číny, na Filipiny. přes moře nei-
zadnější. Žádná světová mocnost se neopováž
chtíti, co nechce »evropský koncert«
— Co Anglie na Burech páše, je nízk
zbabělost! myslí si u sebe Německo.
— Je padoušství, zasluhovalo by trestu
myslí si u sebe Francie.
Ale rozhodující slovo má »koncert«.
Bure
Čína
Filipíny
Anglie
Německo
Francie
25
article
— Ať si Anglie páše, co páše, nechtej
páchat! Můj zájem tak žádá ! ..
A všecko v bezpodmínečném poslušenstv
se kloni. První velmoci schliple a ochotně prot
vlastnímu přesvědčení konají vůli Neznámého.
A tak hnusné divadlo bude dohráno. Ne-
známá, slepá síla veli. Žádný, ani nejmocnější
stát se neopováží dáti výraz svému soukromému
smýšlení. A na rozbřesku dvacátého věku má
přední národ vzdělaného světa choutku i volnost
hověti chtíčům surového sobectví, jak jim ho-
věly moenosti »temného« středověku i pravěků
přírodních. Vzdělanost je báje, illuse, pouhé
heslo! Není v podstatě rozdilu mezi člověkem
doby elektřiny a člověkem kamenného věku
Leda že hříčkami smyslů se oba od sebe různi
mnohotvárností jich forem. Ale silnější drave
požírá slabšího soupeře dnes jako před tisíe
léty. Tenkráte se ubíjeli v pralese kyjem a ka-
menem, dnes na půdě urovnanější zbraní po-
někud lesklejší. Ale ubíjejí se. Smrt jako smrt
— Tři léta už trvá to vraždění malého
ideálního národa!
Přirozenost lidská je pružné povahy. Na
vyká časem všemu. V první době laciného vítě-
zení přemoci se svět bouřil. Znenáhla rozhořče
nost umdlévá, vzdělaná Evropa smiřůje se s
Anglie
Evropa
26
article
myšlenkou, navyká na ni a na konec s klidem
přijme na vědomí — hotovou událost.
A čin bestiálnosti bude dějinami ratif-
kován.
Veliká illuse je vzdělanost. Podivná paraly-
sace sil táhne se všemi oborv!
Všimněte si nárku na chorobu parlament
rismu?
Co to za nákazu? Každý ví, kdet
schází, co by prospělo, co by mělo býti. Ale
nikdo nemá odvahy, navrhnouti, čeho třeba.
Nikdo si netroufá nelekati se zodpovědnosti i —
následků. Jeden svaluje povinnost na druhého,
iden je bez zastání a slepé sily vládnou. »Strach
z neznámého« tvrdí muziku také v tom »kon-
certě«.
Vidíme na druhém chyby, ale nesmíme mu
je vytýkati. Vyčeti by nám naše. Není síly od-
straniti neřest vlastní a tak třeba trpěti neřesti
všecky.
Stát státu nesmí zasahovat do záleži-
tosti! káže slepá sila, která vládne.
Omamujeme se hlukem tak zvaných triumf
ducha nad hmotou, ale ve Vřesně jsou zbavo-
váni svobody a světla lidé za to, že se chtějí
modliti k bohu svým jazykem, v jižní Africe
štváni jako zvěř v poli a vražděni hrdinové
proto, že hájili své lidské právo. A žádná vzdě-
lanost se nesmí opovážit, brániti tomu řádění
surových sil . . . Žádná!
Tak zní vánoční melodie vzdělanosti n
počátku toho želaného — dvacátého věku.
Afrika