2
masthead
V Praze, v sobotu dne 21. prosince 190.
Praha
4
article
Na rahní a odpol. listy
přilohami („Naučný Obzor“ ve
střodu a „Literární Hlidka“
v pátak) předplšef ne
Praze v adminkstrani
na měsl
na čtrrt lete . . . .
s dvojí denáškoe
na měsí
na čtvt leti
ve silsikách
na měsíe.
Poštout
a měsl
arri. . . ..
s dvají zásilkou
na něsl
tvrt 1a.
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
6
article
Pánmnn
Pánmnn
poslancům zemským
Ježto sněm království českého Nejvyšším
patentem ze dne 12. prosince 1901 svolán
jest ke dni 28. prosince 1901, dává se pá-
nům poslancům věděti, že v týž den o 12
hodině polední bude sněm zahájen a že před
zahájením sněmu budou o 11. hodině dopo-
lední konány slavné služby boží v hlavním
farním chrámu sv. Mikuláše na Malé straně
v Praze.
Dále se sděluje, že sněmovní kancelář
(v sněmovní budově čp. 176—III., hlavn
schody. I. patro v levo) otevřena jest dnem
21. prosince 1901 počínajíc a to vždy od9
hodin dopoledne až do 2 hodin odpoledne
k tomu účelu, aby páni poslancové, vykázavše
se certifikátem volebním, zapsali jmena svá
do listiny praesenční a též aby jim po pří-
padě učiněna byla potřebná sdělení.
V Praze, dne 20. prosince 1901.
Mikuláš
Praha
7
title
Z praesidia sněmu.
8
article
Němci a ruština.
Němci a ruština.
Západní kultura a zvláště její nejhorli
vější nositelé na Východ, naši sousedé Němei
až doposud nejen zuby nehty se vzpíral
tomu, aby některý slovanský jazyk pokládán
byl na roveň ostatním kulturním jazykům
evropským a zaujal náležité sobě místo vedle
frančiny, angličiny a němčiny, že ještě po
čátkem poslední třetiny minulého století an
ruština, nejmohutnější to jazyk slovanský.
jehož literární velduchové, Turgeněvi a Tolští
zatím ovládli dušemi Starého i Nového
světa, nedovedla si ve stycích kulturních
zjednati náležité úcty.
Od těch časů mnoho se změnilo, zvláště
v Německu, pokud se týká znalosti ruštiny
Zprvu, hlavně po rusko-urecké válce a ber
línském kongresu, na němž Rusko bylo zá-
padní Evropou připraveno o podstatu svýcl
vítězství, způsobilo napjetí, kteréž odtud
vzniklo mezi Rusy a Německem, nejen úby
tek všemohoucího druhdy v Rusku vlivu
německého, ale přimělo zejmena vojenské
kruhy německé, že počaly »pro možné pří-
pady« neobyčejně horlivě pěstovati znalost
ruštiny, ba důstojníkům, kteří zvláště vynikli
při zkoušce z ruštiny, dostalo se od vlády
německé i značných výhod hmotných.
Němec
Turgeněv
Německo
Rusko
Evropa
9
article
Armáda německá nedočkala se sice
dosud onoho možného případu, pro nějž
především se opatřila dostatečným počtem
znalců ruštiny, ale příklad vojenské správy
německé záhy došel následování v prakti-
ckých kruzích národa německého. Obrovský
vývoj německé průmyslové výroby a nesmír-
nosť tržiště, jakéž Rusko poskytuje něme-
ckému vývoznímu obchodu, přiměl německé
obchodníky a průmyslníky, aby opatřili se
silami ruštiny náležitě znalými, by mohli
pěstovati přímý styk s ruským tržištěma
poznati z vlastních, bezprostředních názorů
všecky jeho poměry. Po učelištích vojen-
ských jedna obchodní škola německá za
druhou otvírala brány své ruskému jazyku.
Čas ob čas pronikly o tomto úsil
Němců jednotlivé zprávy i do širší ve-
řejnosti, ale Německo nezůstalo ani tuto
státi. Pohyb vzniklý rozrůstal a šířil se,a
pronikl i do kruhů oněch úřadních institue
německých, jejichž úkolem jest pěstiti prak
tické styky s Ruskem. Nejnověji zazname
návají časopisy tyto další zprávy o tom, jak
Rusko
Německo
10
article
se šíří znalost ruštiny v Německu. Počátkem
t. m. zřízeny byly praktické úřadnické kursy
jazyka ruského v Bydhošti a v Gdansku, za
přítomnosti náčelníků úřadů státních a ře
ditelů škol obchodních, při čemž vrchní pre-
sident účastníkům kursu kladl na srdce, jak
jest důležito, aby zvláště úřadníci východ-
ních krajů pruských osvojili si ruštinua
přál jim plného zdaru v učení tem.
Možno tudíž říci, že nejdůležitější stavy
v Německu jsou přesvědčeny, jak nezbytnou
se stala Němcům znalost ruštiny, znalost ja-
zyka obrovské říše slovanské. —
Tím umožní se Německu nejen vše-
stranné pěstování pravidelných styků s Ru-
skem, ale poskytnut jim i jediný výdatny
prostředek k seznání veškerých poměrů ru-
ských, a tudíž i kulturní potence Ruska,
dosud vlastně na západě jen z obsahu vel-
kolepých děl písemnictví ruského pronikající.
Byť záměry německé při tom se řídily jen
nejvlastnějším praklickým zájmem, jest ne-
popíratelno, že tento postup Německa jes
spolu vynikajícím úspěchem důležitosti ja-
zyka ruského, jenž takto razí si cestu
k uznání svému i do středu evropského zá-
padu, do nedávna ještě neprostupně se mu
uzavírajícího.
Budeť na dlouho nemožno, aby soupeř
Němců na trhu ruském obstáli se svou ne
znalostí ruštiny, jak to ostatně již častěj
zaznamenáno bylo v konsulárních zprávách.
ani anglických nevyjímaje.
Znalost ruštiny zejmena v západníeh
kruzích průmyslových a obchodních, kteréž
neobejdou se bez obchodních styků s vele-
státem slovanským, stává se takto nezbytným
požadavkem.
Němec
Německo
Bydhošť
Rusko
11
article
Jako Německo tak i ostatní západn
Evropa doplňují a doplní svou kulturní zbroj
nici, postaví ruštinu na roveň ostatním evrop
ským jazykům kulturním a připojí nový člá
nek do své, z počátku ovšem jen hospodář
ské, ale přirozeným důsledkem i kulturní
organisace.
Výjimku učiní snad jen jediný stát evrop
ský, stát, jehož obyvatelstvo převahou jes
slovanské a kterýž by tudíž pro své styky
s Ruskem měl nejzpůsobilejší materiál ku
rychlému osvojení si ruštiny. Míníme soustát
rakousko-uherské.
Zde nejenom že se dosud odpírá jedno
tlivým slovanským národům volný rozvoj kul-
turní ve vlastním jazyce, zde činí se od let
vše, aby domácí Slované navzájem se od-
cizovali, zde neustává výroba podřízených
otázek, jen aby neproniklo mezi zdejšími
Slovany seznání pospolitých zájmů. V témž
okamžiku, kdy Německo v národé německém
takřka vydupává pracovníky znalé ruštiny
Ruska, u nás ještě úsilovněji se pracuje, aby
se vnutila zdejším Slovanům za jediný pro-
středkující jazyk němčina, ba snaha, vnutiti
Slovanům němčinu za jazyk státní, neleká se
ani nebezpečných státních otřesů, jak tomu
nasvědčují zejmena události posledních ně-
kolika let.
Jako by toto germanisační úsilí mělc
ještě zapotřebí zvláštní, mimořádné podpory
církevní, katoličtí duchovní a arcipastýři při
kročují i ku zřizování nové německé vysoké
školy, pro niž se dovolávají i prostředků
slovanských katolíků, ačkoliv tito pro pěstění
vyššího rozhledu ve věcech církevních mají
své ústavy a koleje i v samém Římě. Či
německý katolicism chce na příští universitě
solnohradské vypěstiti — konkurenty
bohoslovcům, kteří konali svá
studia v Římě? Nebyl-liž to právě Sol-
nohrad, který v minulosti dávňé nejvíce hře-
šil na apoštolu slovanském Methodějovi?
Slovan
Německo
Evropa
Rusko
Řím
12
article
Podobá se, že tu stát a místní cislaj-
tánská církev postupují proti zdejším Slova
nům dle jednotného plánu, spoleliajíce na to,
že tilo Slované nikdy nedospěji k přesvěd-
čení, že i jim stane se nezbytnou potřebou
obrany svých vlastních jazyků — sesíliti je-
jich životní síly doplněním organisace své —
společným dorozumívacím jazykem.
Prostředek takový jest vynikajícím člán-
kem každé kulturní organisace, a sahají-li
k němu národové velcí, chtějíce uhájiti svých
světových posic, tím spíše tak musí učiniti
národové menší, nechtějí-li chodem události
— zapadnouti do organisace sobě do-
cela cizí.
Čím dříve Rakousko pochopí, že zdržo-
váním rozvoje kulturního slovanských národů
tarasí se cesta k rozvoji jeho vlastní mezi-
národní posice, tím lepe pro ně i pro nás;
setrvá-li se však na oné cestě, jež chce pod
řaditi většinu národů jednostranným zájmům
menšiny — nemůže nadíti se než neupros
ného couvání, vylučujíc se samo ze soutěže
světové na jednom z nejdůlezitějších trhů.
Ve Vídni, 20. prosince.
Ne bez důvodu nazývá se dnes dr. Körben
v politických kruzích Taaffem druhým. Dr
Körber odkoukav od chefa kabinetu, jemuž po
dařilo se bezmála sedmnáct let udržeti s
v úřadě, umění státnické, domnival se, že bude
dobře, počne-li tam, kde hrabě Taaffe přestal
Co učinil Taaffe, když nevěděl kudy kam
Počal dělati politiku sociální a hospodářskou.
Slovan
doktor
Körben
Taaff
Körber
Rakousko
Vídeň
13
article
Vyhodil trumfa všeobecného práva hlasovacího,
aniž by se ale byl při tom dotknul velko-
statkářské kurie a za pomoci velkého davu
chtěl zkrotiti tak zvanou bourgeoisii, jež se m
zdála býti nositelkou nebezpečné myšlénky ná-
rodnostní. Na jedné straně vždy spolehlivou
armádu privilegovaných vrstev a na druhé za
sociälní reformou ženoucí se milliony; uprostřed
pak on jako zástupce Prozřetelnosti. Jaká to
závidění hodná situace
Tak chtěl rozřešiti nejdůležitější národnostní
problém státník nejen duchaplný a neobyčejně
obratný, nýbrž nesený při tom neobyčejnou
přízní panovníkovou, která blížila se intimitě
tak domníval se rozřešiti jitaké pan dr. Körber,
jemuž rovněž neupíráme obratnosti, který ale
přece jen za jiných pracuje na svém programu
okolností, než jeho mnohem šťastnější před-
chůdce z kruhů vysoké třeba úřadnické ari
stokracie.
doktor
Körber
14
article
Však i hrabě Taaffe s touto svou myšlenkou
ztroskotal. Nešlo to, jak se domnival a jádro
populace, vrstvy měšťanské a selské ukázaly se
býti přece jen silnějšími, než státní organisace,
opírající se v levo o všeobecné právo hlasovací
a v pravo o rodovou šlechtu a o majitele
obrovských komplexů půdy. Sotva že se svým
novým kursem začal, byl hrabě Taaffe nucen
odstoupiti.
A pan dr. Körber? Jak je tomu dávno,
co ještě sebevědomě prohlašoval, že nebude tal
pošetilým, aby se posadil do ostnalého křesla
otázek národnostních a kdy s určitostí, která by
byla snad za jiných okolnosti imponovala, doka-
zoval, že má jiné věci té doby na práci, než
urovnávati národnostní spory. To že jsou záleži
tosti hospodářské, na jejichž konečné vyřízen
prý obyvatelstvo netrpělivě čeká. Až prý a tou
prací bude hotov, dojde prý snad též na neroz
řešené problémy jazykové. A co se zatím stalo
Zá-tupci národa českého řekli panul chefovi kabi-
netu otevřeně, jak pohlížejí na jeho pracovní
program a dali mu více než jasným způsobem
na srozuměnou, třeba že ne před forem sně-
movním, že nenapadá je čekati, až bude dr.
Taaff
doktor
Körber
15
article
Körber hotov s nápravou nutných hospodářských
poměrů v této říši, to že by musili čekati sna
přiliš dlouho, naopak že dle jejich přesvědčení
musejí býti vyřízené otázky národnostní podkla
dem práce hospodářské, jinak že není naděje
aby se velké dílo ekonomického znovuzrozen
této říše podařilo. A co se stalo? Týž pan dr-
Körber, který před měslcem ještě sám se ne-
chtěl do nepohodlného křesla národních otázek
posaditi, dnes zve Čechy a Němce, aby ho na-
vštívili ve známém poradním salonu ve vídeňské
Herrengasse, on že tam na ně v nepohodlném
křesle národnostních otázek sám již čeká.
Ba, tou měrou se změnily poměry, že od
stavená před čtyřmi týdny otázka národnostn
dnes nalezá se v čele všech otázek ostatních
pan dr. Körber že je nucen doznati, že od šťast-
ného rozřešení této otázky závisí příští tvářnost
této říše a její osud.
Körber
Němec
Čechy
16
article
Dojde tedy ke konferencím a skonči šťastně
Nevíme. Zodpověděti duto otázku není tak
snadno. Že by se v ně kladly veliké naděje.
nelze tvrditi, naopak všechny strany bez vý
jimky, a také asi vláda sama, plny jsou pochyb-
nosti, dojde-li vůbec ku první sehůzi. Zkuše-
nosti dřívější v tomto směru učiněné opravňuj
k této skepsi. Ostatně je otázka, budou-li konfe-
rence tak obeslány, aby skutečně mohly být
pokládány za representanty obou národů a aby
jejich votum bylo lidem českým i německým
jako závazné uznáno.
Dnes na příklad je velice pochybno, do-
staví-li se zástupci tak zvané strany německo
nacionální, jejímž hlavním representantem v
Čechách je poslanec Prade. Že stoupenei
Schönererovi se nedostaví, je jisto, vždýť chéf
této strany ostatním již hrozil kletbou, jež stihá
zrádce, dostaví-li se na konference a je přece
známo, jaký vliv má na ostatní strany německé
komando Všeněmců. Třeba by se zdálo, že
tato politická strana vrchol svůj již překročila,
tak rychle nemizí výsledky agitace, jakou Vše-
němci rozrývali německé kraje po více než
dvacet let a to za naprosté passivity vlády
Následky heblahé tolerance té teprve nyní po
činají se jeviti.
Čechy
17
article
Poslanci čeští nikdy se nevyhýbali poku
sům zjednati mír této zemi a také tentokráte
konferenci se zúčastní, třeba že s pocity velm
smíšenými vstoupí do poradní síně. Požadavký
jejich nebudou ani neskromné, ani nespravedlivé
nebudou zajistě nic jiného žádati než to, co
stejnou měrou budou ochotni přiznati též ná
rodnosti druhé, jež v této zemi je v menšině
Přijdou-li ale Němci se svou »državou« a budou
žádati, aby všechny křivdy a všečhno to bez
práví, kterého se dopouštěli na nás, bylo jim
na novo přiřknuto jako právo a my abychom
nárok tento schválili, pak ovšem nezbude zá-
stupcům našim nic jiného, než zahřměti jim do
duše, že způsobem tím se urážeti nedáme. Rov
něž budou konference ihned rozbity, jakmile se
odváži kdo z Němců za podmínku smíru žá-
dati prohlášení němčiny za jazyk státní. Smí
nesmi býti a nebude na jiném založen, než
na základé úplné rovnosti obou jazyků a obou
kmenů.
Již tato basis je z naší strany neobyčej-
ným ústupkem a Němci měli by býti spokojen
s tak výhodným pro ně mírem. Odmitnou-li
ho a jednání se nepodaří, potom snad, kdo
není slepým a kdo viděti chce, rozezná přátele
a nepřátele smíru. Pozná zároveň ty, kdož
jsou nepřátelé této řiše a jejího přirozeného
zdravého rozvoje. Němcům bychom radili, aby
na konference přinesli dvě věci: především ve-
domí, že patnáct je víc než osm a potom tolik
mravní síly, mnoho-li ji zapotřebí, aby uznali
že život pospolitý byl by vůbec nemožný, kdyby
v něm menšína se nepodrobila většině.
Němec
20
article
Panská sněmovna.
Panská sněmovna.
Z Vídně, 20. prosince.
Pan dr. Körber, dokud ještě domníval se
že dají se věci národní a politické odstavitia
dokud nebyl českými poslanci poučen co nej
doktor
Körber
Vídeň
21
article
V drobněm prodejlt
ranní čí-lo v sobě . . . za Sb
odpoledae
na 2
ve dlislkách na venkov
ranní číslu. . . . . . . .
edpolední . . . . . . . . 3h
Insera t
plalí se hotevé sonřea
Přečplareni a ipserty pšijnsš zěmsjsl-
stracs v Marianské ulici č. 3.
Tam nachézejí se t4ž redake
tiskárna a szpedice „Národinich List ěe.
kukopisy se nevrncnji
10h
Inser
22
article
důrazněji, že jest to holou nemožností a že
bez uspokojivého vyřízení nejaktuálnějších tou
dobou požadavků českých; vnitřního ja-
zyka úřadního a moravské univer-
sity, všeliká další práce parlamentu vídeň-
ského bude nemožnou, pravil, že zatímní roz-
počet jest položkou »průchodní«. Panská
sněmovna, která jindy schválila provisorium
mlčky, měla však minění jiné. Vykonala dnes
o vládní předloze té velikou, skoro 4hodinnou
debatu, do které zasáhl také minister ský
předseda sám. Ovšem jeho výklad neposky-
tuje valně nových momentů a nezasluhuje hlavní
pozornosti. Prohlásil, že nynější stagnace, kdyby
potrvala, stala by se státu osudnou. Nicméně
své ustavičné hrozby, pronášené v poslanecké
sněmovně, neseslabil podstatně před forem se-
nátorů a dodal, že nepomýšlí se na odklad
akce v příčině celního tarifu, naopak, že se na-
lehá na její uryahlení.
Nestala se také střediskem diskusse dále
řeč preláta Zschokke, který velebil působ
nost řeholí. Hlavní zájem upoutal jakýsi řečni-
cký turnaj a souboj mezi kn. Auersper
gem a hr. Bedřichem Schönbornem.
Mluvčí starocentralistické gardy spustil veliký
nářek o tom, jak prý vlády rakouské osnovaly
pikle proti centralismu, proti centrálnímu parla-
mentu a na prospěch autonomistických stran a
na rozšíření kompetence zemských sněmů.
Nynější mizerii zavinily prý jen opakující se
koncesse, činěné národnostem neněmeckýma
má-li se nynější bída překonati, musí se prý
koncessím těm učiniti přítrž.
Pair, který má jméno a politické a hmotné
dědictví Auerspergů, jest známý nedouk a dilet-
tant, klerého vídeňský tisk přeceňoval, doku
neukázal se ve své pravé podobě jako nej-
větší reakcionář, kterému každá svoboda,
zvláště svoboda publicistiky, jest hrůzou.
Zschokke
Schönborn
Auersperg
panská sněmovna
poslanecký sněmovna
23
article
Kdyby tento »mladý« Auersperg byl trochu
četl v dějinách rakouských od r. 1860, byl by
dospěl ku poznání, že pravý opak toho, co
tvrdil, jest pravdou: že Rakousko do-
stalo se do nynější tísně, protož
hovělo centralistieko-německé m
duchu a že právě nynější akutní
krise způsobena byla zase kapi-
tulací před směrem tímto.
Předseda správního soudu jest bez odporu
nejlepším řečníkem nejen pravice sněmovny
lordů, ale také celé této korporace. Dal přede-
vším kn. Auerspergovi ve formě něžné, ale
ostře pointované lekci, že smutný stav, ve
kterém Rakoüsko se octlo, vyvodili tendence
protiautonomistické a že centrální parlament b
mohl býti dobře a snadně sproštěn četné
agendy, která by se poukázala zákonodárstní
zemskému, aniž by jakkoliv utrpěl.
Hr. Bedřich Schönborn tak se ujal
ústavnosti, ba skoro lze říci, platné ústavy, ja-
koby naschvál a úmyslně demonstroval proti
všelikým plánům, čelícím ke státnímu převratu.
Auersperg
Schönborn
Rakousko
Hradec
24
article
Zasypal a zahrnul při tom dra. Körbra po-
chvalou. Ale ze chvály té vyzníval slyšitelně
dosti — a snad rozuměl dr. Körber — protest
proti jeho strašákům.
Největší místo v improvisaci hrab. Schön-
borna zaujal plaidoyer pro kabinety Badenův
a Thunův a pro jich akce, vykonané paragrafem
čtrnáctým. Pravil, že kdyby se bylo povolilo
těm, kdož hlásali, že regimu mimoparlamentního
nebylo třeba, kdyby se byly propustily vlády
jmenované, bylo by to bývalo vítězstvím men-
šiny nad většinou, tudiž postupem protikonsti-
tučním.
Hrabě Schönborn mluvě s patra, za-
pomněl patrně, že ministři, kteří užili § 14.,
by pomohli, jak sám doznal, státu a nezbyt-
nosti jeho opatřili, a kterým sám dal za to vý-
slovně absoluci, byli skutečně vrženi na pospas
a oběť menšině a že protikonstituční postup,
který on odsuzoval, stal se faktem tou měrou
a způsobem, jaké jsou neslýchány a neviděny
doktor
Körber
Schön
Badenův
Thunův
Schönborn
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Před popravou.
Z ovzduší sodmnáctého věku.
Z archivu kralovického vybírá J an Dyk.
Temnou nocí klátila se vysoká postav
potvorovského slouhy Jana Kozlovského cestou
z Bilova k Potvorovu. Byltě se v krčmě bí-
lovské dnes opětně tak hluboko na dno dře-
věných korbilků díval, že byl zcela truňkem
zmožen. Došed pozdě domů byl v náladě ne-
pěkně a se ženou svou Maryánou hned na prahu
vádu počal, ač se mu jazyk těžce pletl. Však
žel bohu, ani Maryána nedovedla se opanovati
Z hádky vznikla mezi oběma tuhá rvačka, v ni
zprvu žilnaté ruce, po chvili i nůž slouhův
tvrdily právo silnějšího. Maryána klesla. Surove
manžel ještě několikráte do mrtvého těla kopnuv
položil se na lože a za chvilku chrápal nedbaje
pláče dětí, které matku marně k životu budily
Záhy z rána byla celá ves na nohou
Rychtář zvědév o vraždě vrazil s několika sou
sedy do pastoušky, kázal spoutati slouhu a od-
vésti do vězení šatlavního do Kralovic. Sám
spěchal přímo k Jeho Milosti panu opatovi do
Plas, vrchnosti své, aby tu, jak náleží, vše
oznámíl.
Nastaly výslechy u magistrátu kralovického
Z nařízení páně opatova odebral se lazebník
klášterní, Matyáš Partl, do vsi Potvorova, aby
zavražděnou ohledal. Parere, jež učený muž
podal soudu, znělo: »Že jest ji — nebožku
Maryánu, ženu Jana Kozlovskýho — dobře na
těle jejím ve dne spatřil; kterak ona lice obe
nejprv modré, potom zčernalé měla, krk taky
všechen oteklý a zčernalý, vaz sražený majíe,
hlava že toliko na kůži držela, dobře vyšetřil,
s doložením, že na obou nobách jejích pře
hnáty modřiny se spatřily — a to vše, že při
sahou stvrditi chce.«
Dyk
Kozlovský
Bilův
Maryat
Partl
Potvorov
Kralovice
Plasy
26
article
Na základě této i jiných svědků výpověd
ujistilo se právo města Kralovic vraha tuhou
kládou. I pro otrlého slouhu byly chvile pře-
těžké, jež v kládě tráviti musil. Samo vězen
šatlavné budilo hrůzu u každého, komu bylo
souzeno jedinou jen noc v něm stráviti. Sám
opat přísně napomínal Kralovické, by vězení
své snesitelnějším učinili. »Dovidám se,« praví
v jednom listu, »že vaše šatlavné vězení tak
nečisté jest, že vězňové v něm pro veliký smrad
i na svém zdraví škodu utrpěti musejí; poně
vadž pak člověk, byť i vězeň, přece hovado
není, nařizuji, abyste své vězení co nejdříve
řádně vyčistiti dali.« A v takovém vězení trpět
Kozlovský od podzimku do jara po šest dlou-
hých měsíců zimních, stížen jsa nad to těžkou
kládou.
Při několikerém výslechu — nevíme zda
užito bylo na delinquenta obvyklých palečnie
či nikoliv — přiznal se k činu svému omlou-
vaje se, »že hrubě opilým byl« a tudy nevěděl
co čini. Ale svědci z Bilova a Potvorova při
volaní přitížili mu nemálo, vypovídajíce,že
často u truňku hrozil, že svoji ženu zabije.
Právo kralovické, majíc těžkou tuto při
kriminálnou vyšetřiti, zhusta se obracelo o radu
k panu opatovi, zejmena když akta zaslána
býti měla k sppellaci do Prahy. Opat Benedikt
sic právníkem sám nebyl, ale co věděl, rád
poradil.
Píšeť upřímně Kralovickým před vánocem
r. 1671: »Nepochybně, že vězeň Jan Kozlovský
také již svůj účinek zlý náležitě vyznal, pročež
jsoue to věc kriminální, kteréž k slavné Appel-
lací jíti patří, abyste snad pro nějaké pochyben
tím, co se tak na papír vnésti, ano od práva
pečetí městskou potvrditi má, nijaký smích
aneb dokonce hanbu z toho neměli nésti, ra-
dějí buď při Rokycanech anebo v Rakovníce od
lidí v takových kriminálních věcech zběhilých
naučení pořádného vyhledáveite, abyste mokli.
Bilův
Kozlovský
Appel
Kralovice
Praha
Rokycany
Rakovník
27
article
autentičně s pochvalou na papír celý ten
process uvedoue, tím bezpečněji pečeť městskou
tisknouti.
NB. Co kde se tak šikovati bude, musí
se psáti, že on, Jan Kozlovský, mnohokrát ří-
kával, že ženu svou zabiti chce, kteréž mlu-
vení k mordu se při právě všudy rovná, i na
táž slova, mluvená od kolika časův, mnoho
svědků se nachází.«
Zatím čekáno ortele z Prahy. Kozlovskému
nastávaly nejsmutnější vánoce v celém životě
Ve studeném vězení zarývala se těžká pouta až
do masa o biřic kralovický skrovný pecínek
chleba donášel denně vězní. Nebyl Kozlovský
kralovickým sousedem a na cizího chudá obec
kralovická mnoho nakládati nechtěla.
Na štěstí právě v té době přišli navštíviti
vězně dva bratři jeho. Shlédnuvše jeho utrpení,
pospíchali s prosbou k opatovi do Plas. Pán
tento při vší lidumilnosti byl opatrný. Bál se.
aby vězeň neutekl, jak se právě před tím
dvéma jiným bylo podařilo. Bylať šatlava nejen
nečista, ale i velmi chatrna a rychtáři královičtí
nehrubě svých povinností dball.
Dal tedy opat napsati Kralovickým tento
list: »Bratři Kozlovského velmi J. M. Pana
opata molestýrujíe žádají, aby vězni bylo po-
lehčeno, což nevím, jakby se to státi mohlo.
lečby nějakými hadříky pouta se obvinula, aby
ho tak tuze do živýho nedosahaly; neb jsoua
on k právu podán, J. M. Pán nemůže tu nie.
co se činiti má, předpisovati, nýbrž právu jeho
běh pustiti musí. Posel právní (biřic) ať mu
přece poslouží; chleba, masa, mu jeho přátelé
dodati musí, aby hladu netrpěl, za slušné
býti znám«. —
Výpovědi práva kralovického přese všechny
porady nepostačovaly appellacím. Pišeť opělně
Frante Voldřich ze Vchynic u Prahy, aby Kra-
lovičtí i po minulém životě Kozlovského pátrali,
»zdali o něm co načestného se proslejchávalo.
Kozlovský
pán
Voldřich
Praha
Plasy
Vchynice
28
article
List dán jest na hradě Pražském 12. dne mě-
síce ledna Létha Páně 1672, ale teprvé počát
kem měsíce března dodán rozsudek appellační
právu. Město chystalo se k. řídkému divadlu ! —
k popravě. Kata Kralovičtí tenkráte neměli. Sie
ještě r. 1653 obracejí se Slodští českou zá-
dostí ke Kralovickým za propůjčení mistra po-
pravního, avšak nyní muselo se právo samo
ucházeti u rady města Plzně, aby jim kat byl
zapůjčen. Plzeňští svolují propustiti kata k justi
ficirování Kozlovského »na záruku«. Přejísi
aby z Kralovic lidé byli vysláni, kteří kata od-
vedou. Báliť se Plzeňšti, aby jim kat neutekl.
Krutý ortel vydala appellace! Mél b
vrah mečem sťat, pak na kolo upleten a kolem
do povětři vyzdvižen jsa, zůstati jinším ku při
kladu a ostrachu. Před popravou kdosí vy
právěl, že má vězeň nějaké peníze ve slám
za kládou schované anebo v šatech zašité
Sláma prohlédnuta, šaty rozpárány, ale nenašlo
se nic.
»Bylo by daremné s tou věci odkládati« —
píše opát — »dne toho pátečního tedy ter
člověk umříti má.«
Bylo v pátek po zvěstování Panny Marie
Mimo krajské hejtmany a hosty z Plas očeká
vati bylo i jiné vzáené pány z okolí, bylo nulno
opatřiti pro ně slušný oběd — ovšem postní
Starostlivý opat slíbil sic poslati kapry i pivo
ale v poslední chvíli kapry odřekl: Nebylo lze
jich sehnati. Posílá jen půl věrtele piva a 20
herynků. »Rád bych byl i kapry poslal,« píše
není jich možno dostati, an jich dle vzkázaní
p. Patera kochmistra sotva s potřebu domác
před rukami má. By se mohlo u vás asi 10 lb.
štokfiše máčeného dostati, pohledejte, rád jej
zaplatiti chci, oslatní preclikami a nějakými
žemlemi, zelím neb jiným vařením dokládati se
musí.« — Bylo se vzáeným hostům spokojiti
s obědem chatrným! Rychtář městský, tehdáž
Jiřik Ekrt, provaznik, iněl plné ruce práce. N
Sie
Kozlovský
Plzeňšť
Sláma
Marie
Patera
Jiřik Ekrt
Plzeň
Kralovice
Plasy
Létha Páně
29
article
noc zamkl kata do satlavy a měl mlti dobrou
péči o něho i o vězně. Kromě toho dohlědal
i na pořádek ve městě. A právě této noci vy-
skyti se výtržník — švec Vit Čermák (mimo-
chodem řečeno, věčná opposice proti pánům
radním) a rychtáři nezbylo, leč uvězniti jej
s katem. Kdo by si byl pomyslel, jaké svízele
z toho ubohému ševci vzejdou! Po dvanácti
létech týž VIt Čermák, usadiv se zatím v Plzni,
žádá za přijetí do počestného cechu ševcovského
a k dotazu starších cechu odpovědělo právo
kralovické, že Vít Čermák byl jednu noc
v šatlavě s mistrem popravním. Nečesť taková,
že Čermák do cechu přijat nebyl, do čehož
sobě ovšem trpce stěžoval.
»Jak se v Kralovicích k tomu zejtřejšímu
dni hotovíte?« ptá se opat v předvečer popravy.
»Věřím, že sobě dáte na tom záležeti. Vězen
ať je dobře opatřen, o duši jeho J. M. Pan
převor se postitl. Ať jen vše, co býti m
k takovému pohřbu patřicí přihotoveno jest,
aby právu snad nějaký smích z toho nenásle-
doval od mnohých přespolních i domácích;
žádám jistého časného v tom zaopatření.«
Zbývala ješté starost poslední o »pohřební
hazuku« (rubáš), na nějž měl odsouzenec právo.
I vězeň se k němu hlásil. Kdo má na pořízení
hazuky náklad něsti? Městské právo dotazuje
se v Plasech. Odtud dochází šalamounské vy-
řizení: »Poněvadž vrah na kolo vpleten bude
a tu ležeti zůstane, pročež k žádnému pohřbu
nedojde; lak mu hazuky není potřebí. Kteráž
se mu však pro forma připověděti může.
Tím končí vše, co týkalo se popravy.
V knihách, ni v listinách více o ní nečteme.
Nezbývá leč věřiti, že kat práci svoji řádně a
hbitě vykonav a náležité záplaty obdržev, po
popravé opět v průvodu bezpečném právu král.
města Plzně řádně na kvitanci byl vrácen.
Čermák
Plzeň
Kralovice
Plasy