ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cb64c330-661f-11dc-9ac5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 39, person 51, org 3
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 21. prosince 190.
Praha
3 masthead
Číslo 351.
4 article
Na rahní a odpol. listy přilohami („Naučný Obzor“ ve střodu a „Literární Hlidka“ v pátak) předplšef ne Praze v adminkstrani na měsl na čtrrt lete . . . . s dvojí denáškoe na měsí na čtvt leti ve silsikách na měsíe. Poštout a měsl arri. . . .. s dvají zásilkou na něsl tvrt 1a.
Praha
5 title
Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
6 article Pánmnn
Pánmnn poslancům zemským Ježto sněm království českého Nejvyšším patentem ze dne 12. prosince 1901 svolán jest ke dni 28. prosince 1901, dává se pá- nům poslancům věděti, že v týž den o 12 hodině polední bude sněm zahájen a že před zahájením sněmu budou o 11. hodině dopo- lední konány slavné služby boží v hlavním farním chrámu sv. Mikuláše na Malé straně v Praze. Dále se sděluje, že sněmovní kancelář (v sněmovní budově čp. 176—III., hlavn schody. I. patro v levo) otevřena jest dnem 21. prosince 1901 počínajíc a to vždy od9 hodin dopoledne až do 2 hodin odpoledne k tomu účelu, aby páni poslancové, vykázavše se certifikátem volebním, zapsali jmena svá do listiny praesenční a též aby jim po pří- padě učiněna byla potřebná sdělení. V Praze, dne 20. prosince 1901.
Mikuláš Praha
7 title
Z praesidia sněmu.
8 article Němci a ruština.
Němci a ruština. Západní kultura a zvláště její nejhorli vější nositelé na Východ, naši sousedé Němei až doposud nejen zuby nehty se vzpíral tomu, aby některý slovanský jazyk pokládán byl na roveň ostatním kulturním jazykům evropským a zaujal náležité sobě místo vedle frančiny, angličiny a němčiny, že ještě po čátkem poslední třetiny minulého století an ruština, nejmohutnější to jazyk slovanský. jehož literární velduchové, Turgeněvi a Tolští zatím ovládli dušemi Starého i Nového světa, nedovedla si ve stycích kulturních zjednati náležité úcty. Od těch časů mnoho se změnilo, zvláště v Německu, pokud se týká znalosti ruštiny Zprvu, hlavně po rusko-urecké válce a ber línském kongresu, na němž Rusko bylo zá- padní Evropou připraveno o podstatu svýcl vítězství, způsobilo napjetí, kteréž odtud vzniklo mezi Rusy a Německem, nejen úby tek všemohoucího druhdy v Rusku vlivu německého, ale přimělo zejmena vojenské kruhy německé, že počaly »pro možné pří- pady« neobyčejně horlivě pěstovati znalost ruštiny, ba důstojníkům, kteří zvláště vynikli při zkoušce z ruštiny, dostalo se od vlády německé i značných výhod hmotných.
Němec Turgeněv Německo Rusko Evropa
9 article
Armáda německá nedočkala se sice dosud onoho možného případu, pro nějž především se opatřila dostatečným počtem znalců ruštiny, ale příklad vojenské správy německé záhy došel následování v prakti- ckých kruzích národa německého. Obrovský vývoj německé průmyslové výroby a nesmír- nosť tržiště, jakéž Rusko poskytuje něme- ckému vývoznímu obchodu, přiměl německé obchodníky a průmyslníky, aby opatřili se silami ruštiny náležitě znalými, by mohli pěstovati přímý styk s ruským tržištěma poznati z vlastních, bezprostředních názorů všecky jeho poměry. Po učelištích vojen- ských jedna obchodní škola německá za druhou otvírala brány své ruskému jazyku. Čas ob čas pronikly o tomto úsil Němců jednotlivé zprávy i do širší ve- řejnosti, ale Německo nezůstalo ani tuto státi. Pohyb vzniklý rozrůstal a šířil se,a pronikl i do kruhů oněch úřadních institue německých, jejichž úkolem jest pěstiti prak tické styky s Ruskem. Nejnověji zazname návají časopisy tyto další zprávy o tom, jak
Rusko Německo
10 article
se šíří znalost ruštiny v Německu. Počátkem t. m. zřízeny byly praktické úřadnické kursy jazyka ruského v Bydhošti a v Gdansku, za přítomnosti náčelníků úřadů státních a ře ditelů škol obchodních, při čemž vrchní pre- sident účastníkům kursu kladl na srdce, jak jest důležito, aby zvláště úřadníci východ- ních krajů pruských osvojili si ruštinua přál jim plného zdaru v učení tem. Možno tudíž říci, že nejdůležitější stavy v Německu jsou přesvědčeny, jak nezbytnou se stala Němcům znalost ruštiny, znalost ja- zyka obrovské říše slovanské. — Tím umožní se Německu nejen vše- stranné pěstování pravidelných styků s Ru- skem, ale poskytnut jim i jediný výdatny prostředek k seznání veškerých poměrů ru- ských, a tudíž i kulturní potence Ruska, dosud vlastně na západě jen z obsahu vel- kolepých děl písemnictví ruského pronikající. Byť záměry německé při tom se řídily jen nejvlastnějším praklickým zájmem, jest ne- popíratelno, že tento postup Německa jes spolu vynikajícím úspěchem důležitosti ja- zyka ruského, jenž takto razí si cestu k uznání svému i do středu evropského zá- padu, do nedávna ještě neprostupně se mu uzavírajícího. Budeť na dlouho nemožno, aby soupeř Němců na trhu ruském obstáli se svou ne znalostí ruštiny, jak to ostatně již častěj zaznamenáno bylo v konsulárních zprávách. ani anglických nevyjímaje. Znalost ruštiny zejmena v západníeh kruzích průmyslových a obchodních, kteréž neobejdou se bez obchodních styků s vele- státem slovanským, stává se takto nezbytným požadavkem.
Němec Německo Bydhošť Rusko
11 article
Jako Německo tak i ostatní západn Evropa doplňují a doplní svou kulturní zbroj nici, postaví ruštinu na roveň ostatním evrop ským jazykům kulturním a připojí nový člá nek do své, z počátku ovšem jen hospodář ské, ale přirozeným důsledkem i kulturní organisace. Výjimku učiní snad jen jediný stát evrop ský, stát, jehož obyvatelstvo převahou jes slovanské a kterýž by tudíž pro své styky s Ruskem měl nejzpůsobilejší materiál ku rychlému osvojení si ruštiny. Míníme soustát rakousko-uherské. Zde nejenom že se dosud odpírá jedno tlivým slovanským národům volný rozvoj kul- turní ve vlastním jazyce, zde činí se od let vše, aby domácí Slované navzájem se od- cizovali, zde neustává výroba podřízených otázek, jen aby neproniklo mezi zdejšími Slovany seznání pospolitých zájmů. V témž okamžiku, kdy Německo v národé německém takřka vydupává pracovníky znalé ruštiny Ruska, u nás ještě úsilovněji se pracuje, aby se vnutila zdejším Slovanům za jediný pro- středkující jazyk němčina, ba snaha, vnutiti Slovanům němčinu za jazyk státní, neleká se ani nebezpečných státních otřesů, jak tomu nasvědčují zejmena události posledních ně- kolika let. Jako by toto germanisační úsilí mělc ještě zapotřebí zvláštní, mimořádné podpory církevní, katoličtí duchovní a arcipastýři při kročují i ku zřizování nové německé vysoké školy, pro niž se dovolávají i prostředků slovanských katolíků, ačkoliv tito pro pěstění vyššího rozhledu ve věcech církevních mají své ústavy a koleje i v samém Římě. Či německý katolicism chce na příští universitě solnohradské vypěstiti — konkurenty bohoslovcům, kteří konali svá studia v Římě? Nebyl-liž to právě Sol- nohrad, který v minulosti dávňé nejvíce hře- šil na apoštolu slovanském Methodějovi?
Slovan Německo Evropa Rusko Řím
12 article
Podobá se, že tu stát a místní cislaj- tánská církev postupují proti zdejším Slova nům dle jednotného plánu, spoleliajíce na to, že tilo Slované nikdy nedospěji k přesvěd- čení, že i jim stane se nezbytnou potřebou obrany svých vlastních jazyků — sesíliti je- jich životní síly doplněním organisace své — společným dorozumívacím jazykem. Prostředek takový jest vynikajícím člán- kem každé kulturní organisace, a sahají-li k němu národové velcí, chtějíce uhájiti svých světových posic, tím spíše tak musí učiniti národové menší, nechtějí-li chodem události — zapadnouti do organisace sobě do- cela cizí. Čím dříve Rakousko pochopí, že zdržo- váním rozvoje kulturního slovanských národů tarasí se cesta k rozvoji jeho vlastní mezi- národní posice, tím lepe pro ně i pro nás; setrvá-li se však na oné cestě, jež chce pod řaditi většinu národů jednostranným zájmům menšiny — nemůže nadíti se než neupros ného couvání, vylučujíc se samo ze soutěže světové na jednom z nejdůlezitějších trhů. Ve Vídni, 20. prosince. Ne bez důvodu nazývá se dnes dr. Körben v politických kruzích Taaffem druhým. Dr Körber odkoukav od chefa kabinetu, jemuž po dařilo se bezmála sedmnáct let udržeti s v úřadě, umění státnické, domnival se, že bude dobře, počne-li tam, kde hrabě Taaffe přestal Co učinil Taaffe, když nevěděl kudy kam Počal dělati politiku sociální a hospodářskou.
Slovan doktor Körben Taaff Körber Rakousko Vídeň
13 article
Vyhodil trumfa všeobecného práva hlasovacího, aniž by se ale byl při tom dotknul velko- statkářské kurie a za pomoci velkého davu chtěl zkrotiti tak zvanou bourgeoisii, jež se m zdála býti nositelkou nebezpečné myšlénky ná- rodnostní. Na jedné straně vždy spolehlivou armádu privilegovaných vrstev a na druhé za sociälní reformou ženoucí se milliony; uprostřed pak on jako zástupce Prozřetelnosti. Jaká to závidění hodná situace Tak chtěl rozřešiti nejdůležitější národnostní problém státník nejen duchaplný a neobyčejně obratný, nýbrž nesený při tom neobyčejnou přízní panovníkovou, která blížila se intimitě tak domníval se rozřešiti jitaké pan dr. Körber, jemuž rovněž neupíráme obratnosti, který ale přece jen za jiných pracuje na svém programu okolností, než jeho mnohem šťastnější před- chůdce z kruhů vysoké třeba úřadnické ari stokracie.
doktor Körber
14 article
Však i hrabě Taaffe s touto svou myšlenkou ztroskotal. Nešlo to, jak se domnival a jádro populace, vrstvy měšťanské a selské ukázaly se býti přece jen silnějšími, než státní organisace, opírající se v levo o všeobecné právo hlasovací a v pravo o rodovou šlechtu a o majitele obrovských komplexů půdy. Sotva že se svým novým kursem začal, byl hrabě Taaffe nucen odstoupiti. A pan dr. Körber? Jak je tomu dávno, co ještě sebevědomě prohlašoval, že nebude tal pošetilým, aby se posadil do ostnalého křesla otázek národnostních a kdy s určitostí, která by byla snad za jiných okolnosti imponovala, doka- zoval, že má jiné věci té doby na práci, než urovnávati národnostní spory. To že jsou záleži tosti hospodářské, na jejichž konečné vyřízen prý obyvatelstvo netrpělivě čeká. Až prý a tou prací bude hotov, dojde prý snad též na neroz řešené problémy jazykové. A co se zatím stalo Zá-tupci národa českého řekli panul chefovi kabi- netu otevřeně, jak pohlížejí na jeho pracovní program a dali mu více než jasným způsobem na srozuměnou, třeba že ne před forem sně- movním, že nenapadá je čekati, až bude dr.
Taaff doktor Körber
15 article
Körber hotov s nápravou nutných hospodářských poměrů v této říši, to že by musili čekati sna přiliš dlouho, naopak že dle jejich přesvědčení musejí býti vyřízené otázky národnostní podkla dem práce hospodářské, jinak že není naděje aby se velké dílo ekonomického znovuzrozen této říše podařilo. A co se stalo? Týž pan dr- Körber, který před měslcem ještě sám se ne- chtěl do nepohodlného křesla národních otázek posaditi, dnes zve Čechy a Němce, aby ho na- vštívili ve známém poradním salonu ve vídeňské Herrengasse, on že tam na ně v nepohodlném křesle národnostních otázek sám již čeká. Ba, tou měrou se změnily poměry, že od stavená před čtyřmi týdny otázka národnostn dnes nalezá se v čele všech otázek ostatních pan dr. Körber že je nucen doznati, že od šťast- ného rozřešení této otázky závisí příští tvářnost této říše a její osud.
Körber Němec Čechy
16 article
Dojde tedy ke konferencím a skonči šťastně Nevíme. Zodpověděti duto otázku není tak snadno. Že by se v ně kladly veliké naděje. nelze tvrditi, naopak všechny strany bez vý jimky, a také asi vláda sama, plny jsou pochyb- nosti, dojde-li vůbec ku první sehůzi. Zkuše- nosti dřívější v tomto směru učiněné opravňuj k této skepsi. Ostatně je otázka, budou-li konfe- rence tak obeslány, aby skutečně mohly být pokládány za representanty obou národů a aby jejich votum bylo lidem českým i německým jako závazné uznáno. Dnes na příklad je velice pochybno, do- staví-li se zástupci tak zvané strany německo nacionální, jejímž hlavním representantem v Čechách je poslanec Prade. Že stoupenei Schönererovi se nedostaví, je jisto, vždýť chéf této strany ostatním již hrozil kletbou, jež stihá zrádce, dostaví-li se na konference a je přece známo, jaký vliv má na ostatní strany německé komando Všeněmců. Třeba by se zdálo, že tato politická strana vrchol svůj již překročila, tak rychle nemizí výsledky agitace, jakou Vše- němci rozrývali německé kraje po více než dvacet let a to za naprosté passivity vlády Následky heblahé tolerance té teprve nyní po činají se jeviti.
Čechy
17 article
Poslanci čeští nikdy se nevyhýbali poku sům zjednati mír této zemi a také tentokráte konferenci se zúčastní, třeba že s pocity velm smíšenými vstoupí do poradní síně. Požadavký jejich nebudou ani neskromné, ani nespravedlivé nebudou zajistě nic jiného žádati než to, co stejnou měrou budou ochotni přiznati též ná rodnosti druhé, jež v této zemi je v menšině Přijdou-li ale Němci se svou »državou« a budou žádati, aby všechny křivdy a všečhno to bez práví, kterého se dopouštěli na nás, bylo jim na novo přiřknuto jako právo a my abychom nárok tento schválili, pak ovšem nezbude zá- stupcům našim nic jiného, než zahřměti jim do duše, že způsobem tím se urážeti nedáme. Rov něž budou konference ihned rozbity, jakmile se odváži kdo z Němců za podmínku smíru žá- dati prohlášení němčiny za jazyk státní. Smí nesmi býti a nebude na jiném založen, než na základé úplné rovnosti obou jazyků a obou kmenů. Již tato basis je z naší strany neobyčej- ným ústupkem a Němci měli by býti spokojen s tak výhodným pro ně mírem. Odmitnou-li ho a jednání se nepodaří, potom snad, kdo není slepým a kdo viděti chce, rozezná přátele a nepřátele smíru. Pozná zároveň ty, kdož jsou nepřátelé této řiše a jejího přirozeného zdravého rozvoje. Němcům bychom radili, aby na konference přinesli dvě věci: především ve- domí, že patnáct je víc než osm a potom tolik mravní síly, mnoho-li ji zapotřebí, aby uznali že život pospolitý byl by vůbec nemožný, kdyby v něm menšína se nepodrobila většině.
Němec
18 title
Bilance.
19 title
Říšská rada.
20 article Panská sněmovna.
Panská sněmovna. Z Vídně, 20. prosince. Pan dr. Körber, dokud ještě domníval se že dají se věci národní a politické odstavitia dokud nebyl českými poslanci poučen co nej
doktor Körber Vídeň
21 article
V drobněm prodejlt ranní čí-lo v sobě . . . za Sb odpoledae na 2 ve dlislkách na venkov ranní číslu. . . . . . . . edpolední . . . . . . . . 3h Insera t plalí se hotevé sonřea Přečplareni a ipserty pšijnsš zěmsjsl- stracs v Marianské ulici č. 3. Tam nachézejí se t4ž redake tiskárna a szpedice „Národinich List ěe. kukopisy se nevrncnji 10h
Inser
22 article
důrazněji, že jest to holou nemožností a že bez uspokojivého vyřízení nejaktuálnějších tou dobou požadavků českých; vnitřního ja- zyka úřadního a moravské univer- sity, všeliká další práce parlamentu vídeň- ského bude nemožnou, pravil, že zatímní roz- počet jest položkou »průchodní«. Panská sněmovna, která jindy schválila provisorium mlčky, měla však minění jiné. Vykonala dnes o vládní předloze té velikou, skoro 4hodinnou debatu, do které zasáhl také minister ský předseda sám. Ovšem jeho výklad neposky- tuje valně nových momentů a nezasluhuje hlavní pozornosti. Prohlásil, že nynější stagnace, kdyby potrvala, stala by se státu osudnou. Nicméně své ustavičné hrozby, pronášené v poslanecké sněmovně, neseslabil podstatně před forem se- nátorů a dodal, že nepomýšlí se na odklad akce v příčině celního tarifu, naopak, že se na- lehá na její uryahlení. Nestala se také střediskem diskusse dále řeč preláta Zschokke, který velebil působ nost řeholí. Hlavní zájem upoutal jakýsi řečni- cký turnaj a souboj mezi kn. Auersper gem a hr. Bedřichem Schönbornem. Mluvčí starocentralistické gardy spustil veliký nářek o tom, jak prý vlády rakouské osnovaly pikle proti centralismu, proti centrálnímu parla- mentu a na prospěch autonomistických stran a na rozšíření kompetence zemských sněmů. Nynější mizerii zavinily prý jen opakující se koncesse, činěné národnostem neněmeckýma má-li se nynější bída překonati, musí se prý koncessím těm učiniti přítrž. Pair, který má jméno a politické a hmotné dědictví Auerspergů, jest známý nedouk a dilet- tant, klerého vídeňský tisk přeceňoval, doku neukázal se ve své pravé podobě jako nej- větší reakcionář, kterému každá svoboda, zvláště svoboda publicistiky, jest hrůzou.
Zschokke Schönborn Auersperg panská sněmovna poslanecký sněmovna
23 article
Kdyby tento »mladý« Auersperg byl trochu četl v dějinách rakouských od r. 1860, byl by dospěl ku poznání, že pravý opak toho, co tvrdil, jest pravdou: že Rakousko do- stalo se do nynější tísně, protož hovělo centralistieko-německé m duchu a že právě nynější akutní krise způsobena byla zase kapi- tulací před směrem tímto. Předseda správního soudu jest bez odporu nejlepším řečníkem nejen pravice sněmovny lordů, ale také celé této korporace. Dal přede- vším kn. Auerspergovi ve formě něžné, ale ostře pointované lekci, že smutný stav, ve kterém Rakoüsko se octlo, vyvodili tendence protiautonomistické a že centrální parlament b mohl býti dobře a snadně sproštěn četné agendy, která by se poukázala zákonodárstní zemskému, aniž by jakkoliv utrpěl. Hr. Bedřich Schönborn tak se ujal ústavnosti, ba skoro lze říci, platné ústavy, ja- koby naschvál a úmyslně demonstroval proti všelikým plánům, čelícím ke státnímu převratu.
Auersperg Schönborn Rakousko Hradec
24 article
Zasypal a zahrnul při tom dra. Körbra po- chvalou. Ale ze chvály té vyzníval slyšitelně dosti — a snad rozuměl dr. Körber — protest proti jeho strašákům. Největší místo v improvisaci hrab. Schön- borna zaujal plaidoyer pro kabinety Badenův a Thunův a pro jich akce, vykonané paragrafem čtrnáctým. Pravil, že kdyby se bylo povolilo těm, kdož hlásali, že regimu mimoparlamentního nebylo třeba, kdyby se byly propustily vlády jmenované, bylo by to bývalo vítězstvím men- šiny nad většinou, tudiž postupem protikonsti- tučním. Hrabě Schönborn mluvě s patra, za- pomněl patrně, že ministři, kteří užili § 14., by pomohli, jak sám doznal, státu a nezbyt- nosti jeho opatřili, a kterým sám dal za to vý- slovně absoluci, byli skutečně vrženi na pospas a oběť menšině a že protikonstituční postup, který on odsuzoval, stal se faktem tou měrou a způsobem, jaké jsou neslýchány a neviděny
doktor Körber Schön Badenův Thunův Schönborn
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Před popravou. Z ovzduší sodmnáctého věku. Z archivu kralovického vybírá J an Dyk. Temnou nocí klátila se vysoká postav potvorovského slouhy Jana Kozlovského cestou z Bilova k Potvorovu. Byltě se v krčmě bí- lovské dnes opětně tak hluboko na dno dře- věných korbilků díval, že byl zcela truňkem zmožen. Došed pozdě domů byl v náladě ne- pěkně a se ženou svou Maryánou hned na prahu vádu počal, ač se mu jazyk těžce pletl. Však žel bohu, ani Maryána nedovedla se opanovati Z hádky vznikla mezi oběma tuhá rvačka, v ni zprvu žilnaté ruce, po chvili i nůž slouhův tvrdily právo silnějšího. Maryána klesla. Surove manžel ještě několikráte do mrtvého těla kopnuv položil se na lože a za chvilku chrápal nedbaje pláče dětí, které matku marně k životu budily Záhy z rána byla celá ves na nohou Rychtář zvědév o vraždě vrazil s několika sou sedy do pastoušky, kázal spoutati slouhu a od- vésti do vězení šatlavního do Kralovic. Sám spěchal přímo k Jeho Milosti panu opatovi do Plas, vrchnosti své, aby tu, jak náleží, vše oznámíl. Nastaly výslechy u magistrátu kralovického Z nařízení páně opatova odebral se lazebník klášterní, Matyáš Partl, do vsi Potvorova, aby zavražděnou ohledal. Parere, jež učený muž podal soudu, znělo: »Že jest ji — nebožku Maryánu, ženu Jana Kozlovskýho — dobře na těle jejím ve dne spatřil; kterak ona lice obe nejprv modré, potom zčernalé měla, krk taky všechen oteklý a zčernalý, vaz sražený majíe, hlava že toliko na kůži držela, dobře vyšetřil, s doložením, že na obou nobách jejích pře hnáty modřiny se spatřily — a to vše, že při sahou stvrditi chce.«
Dyk Kozlovský Bilův Maryat Partl Potvorov Kralovice Plasy
26 article
Na základě této i jiných svědků výpověd ujistilo se právo města Kralovic vraha tuhou kládou. I pro otrlého slouhu byly chvile pře- těžké, jež v kládě tráviti musil. Samo vězen šatlavné budilo hrůzu u každého, komu bylo souzeno jedinou jen noc v něm stráviti. Sám opat přísně napomínal Kralovické, by vězení své snesitelnějším učinili. »Dovidám se,« praví v jednom listu, »že vaše šatlavné vězení tak nečisté jest, že vězňové v něm pro veliký smrad i na svém zdraví škodu utrpěti musejí; poně vadž pak člověk, byť i vězeň, přece hovado není, nařizuji, abyste své vězení co nejdříve řádně vyčistiti dali.« A v takovém vězení trpět Kozlovský od podzimku do jara po šest dlou- hých měsíců zimních, stížen jsa nad to těžkou kládou. Při několikerém výslechu — nevíme zda užito bylo na delinquenta obvyklých palečnie či nikoliv — přiznal se k činu svému omlou- vaje se, »že hrubě opilým byl« a tudy nevěděl co čini. Ale svědci z Bilova a Potvorova při volaní přitížili mu nemálo, vypovídajíce,že často u truňku hrozil, že svoji ženu zabije. Právo kralovické, majíc těžkou tuto při kriminálnou vyšetřiti, zhusta se obracelo o radu k panu opatovi, zejmena když akta zaslána býti měla k sppellaci do Prahy. Opat Benedikt sic právníkem sám nebyl, ale co věděl, rád poradil. Píšeť upřímně Kralovickým před vánocem r. 1671: »Nepochybně, že vězeň Jan Kozlovský také již svůj účinek zlý náležitě vyznal, pročež jsoue to věc kriminální, kteréž k slavné Appel- lací jíti patří, abyste snad pro nějaké pochyben tím, co se tak na papír vnésti, ano od práva pečetí městskou potvrditi má, nijaký smích aneb dokonce hanbu z toho neměli nésti, ra- dějí buď při Rokycanech anebo v Rakovníce od lidí v takových kriminálních věcech zběhilých naučení pořádného vyhledáveite, abyste mokli.
Bilův Kozlovský Appel Kralovice Praha Rokycany Rakovník
27 article
autentičně s pochvalou na papír celý ten process uvedoue, tím bezpečněji pečeť městskou tisknouti. NB. Co kde se tak šikovati bude, musí se psáti, že on, Jan Kozlovský, mnohokrát ří- kával, že ženu svou zabiti chce, kteréž mlu- vení k mordu se při právě všudy rovná, i na táž slova, mluvená od kolika časův, mnoho svědků se nachází.« Zatím čekáno ortele z Prahy. Kozlovskému nastávaly nejsmutnější vánoce v celém životě Ve studeném vězení zarývala se těžká pouta až do masa o biřic kralovický skrovný pecínek chleba donášel denně vězní. Nebyl Kozlovský kralovickým sousedem a na cizího chudá obec kralovická mnoho nakládati nechtěla. Na štěstí právě v té době přišli navštíviti vězně dva bratři jeho. Shlédnuvše jeho utrpení, pospíchali s prosbou k opatovi do Plas. Pán tento při vší lidumilnosti byl opatrný. Bál se. aby vězeň neutekl, jak se právě před tím dvéma jiným bylo podařilo. Bylať šatlava nejen nečista, ale i velmi chatrna a rychtáři královičtí nehrubě svých povinností dball. Dal tedy opat napsati Kralovickým tento list: »Bratři Kozlovského velmi J. M. Pana opata molestýrujíe žádají, aby vězni bylo po- lehčeno, což nevím, jakby se to státi mohlo. lečby nějakými hadříky pouta se obvinula, aby ho tak tuze do živýho nedosahaly; neb jsoua on k právu podán, J. M. Pán nemůže tu nie. co se činiti má, předpisovati, nýbrž právu jeho běh pustiti musí. Posel právní (biřic) ať mu přece poslouží; chleba, masa, mu jeho přátelé dodati musí, aby hladu netrpěl, za slušné býti znám«. — Výpovědi práva kralovického přese všechny porady nepostačovaly appellacím. Pišeť opělně Frante Voldřich ze Vchynic u Prahy, aby Kra- lovičtí i po minulém životě Kozlovského pátrali, »zdali o něm co načestného se proslejchávalo.
Kozlovský pán Voldřich Praha Plasy Vchynice
28 article
List dán jest na hradě Pražském 12. dne mě- síce ledna Létha Páně 1672, ale teprvé počát kem měsíce března dodán rozsudek appellační právu. Město chystalo se k. řídkému divadlu ! — k popravě. Kata Kralovičtí tenkráte neměli. Sie ještě r. 1653 obracejí se Slodští českou zá- dostí ke Kralovickým za propůjčení mistra po- pravního, avšak nyní muselo se právo samo ucházeti u rady města Plzně, aby jim kat byl zapůjčen. Plzeňští svolují propustiti kata k justi ficirování Kozlovského »na záruku«. Přejísi aby z Kralovic lidé byli vysláni, kteří kata od- vedou. Báliť se Plzeňšti, aby jim kat neutekl. Krutý ortel vydala appellace! Mél b vrah mečem sťat, pak na kolo upleten a kolem do povětři vyzdvižen jsa, zůstati jinším ku při kladu a ostrachu. Před popravou kdosí vy právěl, že má vězeň nějaké peníze ve slám za kládou schované anebo v šatech zašité Sláma prohlédnuta, šaty rozpárány, ale nenašlo se nic. »Bylo by daremné s tou věci odkládati« — píše opát — »dne toho pátečního tedy ter člověk umříti má.« Bylo v pátek po zvěstování Panny Marie Mimo krajské hejtmany a hosty z Plas očeká vati bylo i jiné vzáené pány z okolí, bylo nulno opatřiti pro ně slušný oběd — ovšem postní Starostlivý opat slíbil sic poslati kapry i pivo ale v poslední chvíli kapry odřekl: Nebylo lze jich sehnati. Posílá jen půl věrtele piva a 20 herynků. »Rád bych byl i kapry poslal,« píše není jich možno dostati, an jich dle vzkázaní p. Patera kochmistra sotva s potřebu domác před rukami má. By se mohlo u vás asi 10 lb. štokfiše máčeného dostati, pohledejte, rád jej zaplatiti chci, oslatní preclikami a nějakými žemlemi, zelím neb jiným vařením dokládati se musí.« — Bylo se vzáeným hostům spokojiti s obědem chatrným! Rychtář městský, tehdáž Jiřik Ekrt, provaznik, iněl plné ruce práce. N
Sie Kozlovský Plzeňšť Sláma Marie Patera Jiřik Ekrt Plzeň Kralovice Plasy Létha Páně
29 article
noc zamkl kata do satlavy a měl mlti dobrou péči o něho i o vězně. Kromě toho dohlědal i na pořádek ve městě. A právě této noci vy- skyti se výtržník — švec Vit Čermák (mimo- chodem řečeno, věčná opposice proti pánům radním) a rychtáři nezbylo, leč uvězniti jej s katem. Kdo by si byl pomyslel, jaké svízele z toho ubohému ševci vzejdou! Po dvanácti létech týž VIt Čermák, usadiv se zatím v Plzni, žádá za přijetí do počestného cechu ševcovského a k dotazu starších cechu odpovědělo právo kralovické, že Vít Čermák byl jednu noc v šatlavě s mistrem popravním. Nečesť taková, že Čermák do cechu přijat nebyl, do čehož sobě ovšem trpce stěžoval. »Jak se v Kralovicích k tomu zejtřejšímu dni hotovíte?« ptá se opat v předvečer popravy. »Věřím, že sobě dáte na tom záležeti. Vězen ať je dobře opatřen, o duši jeho J. M. Pan převor se postitl. Ať jen vše, co býti m k takovému pohřbu patřicí přihotoveno jest, aby právu snad nějaký smích z toho nenásle- doval od mnohých přespolních i domácích; žádám jistého časného v tom zaopatření.« Zbývala ješté starost poslední o »pohřební hazuku« (rubáš), na nějž měl odsouzenec právo. I vězeň se k němu hlásil. Kdo má na pořízení hazuky náklad něsti? Městské právo dotazuje se v Plasech. Odtud dochází šalamounské vy- řizení: »Poněvadž vrah na kolo vpleten bude a tu ležeti zůstane, pročež k žádnému pohřbu nedojde; lak mu hazuky není potřebí. Kteráž se mu však pro forma připověděti může. Tím končí vše, co týkalo se popravy. V knihách, ni v listinách více o ní nečteme. Nezbývá leč věřiti, že kat práci svoji řádně a hbitě vykonav a náležité záplaty obdržev, po popravé opět v průvodu bezpečném právu král. města Plzně řádně na kvitanci byl vrácen.
Čermák Plzeň Kralovice Plasy