1
masthead
16. října 1913. číslo 284.
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
4
article
jenž ve školství jistě mnoho mohl prospěti. Dosa-
vadní člen dr. Budínský nahražen posl. naduč.
Havlíkem. Jmenování okr. škol. rad provedeno
bude dne 24. října. Zatím se ještě pilně pečea
kuchtí to, co jsme již pověděli v dřívějším dopise.
K nepochopitelným a nepřirozeným zjevům
u nás patří povinnost obce české vydržovati
školy pro německé cizí děti. Město Brno a
celá řada měst německých nejen nejsou donucena
vydržovati české potřebné školy měšťanské i obec-
né pro příslušné do obcí těch děti české, ba ne-
konečné překážky za lhostejného přihlížení úřadů
činí školám soukromým, ba je zapečeťují (Buto-
vice, Miroslav. Znojmo), ale město české Vyškov
musí vydržovati pro 104 děti 4třídní německou
školu, ve které je jen 31 německých dětí, ostatní
české. Z těch 104 dětí je 7 cizích, které dle na-
řízení německé školní rady musí obec ve škole
trpěti. Měšťanka německá ve Vyškově má ve 3 tří-
dách 79 žáků, z toho je 55 cizích — pro které
město Vyškov musí měšťanku vydržovati a zbýva-
jících 24 jsou děti české. Zaráží při Vyškově ta
velká číslice českých dětí ve zbylečných školách
německých. A jako je to ve Vyškově, je i v Litovli.
Tam je v 5třídní smíšené obecné škole německé
133 dětí (loni 157, tedy o 24 méně), z těch je lito-
velských 101, ostatní jsou až z Dol. Rakous az
Vídně! Na 3třídní měšťance německé chlapecké
je 63 hochů, z toho 26 litovelských, ostatní cizí.
na 3třídní měšťance divčí německé je 42 děvěst,
z toho 25 z Litovle, ostatní cizí. Tedy pro cizi
děti až z Vídně importované, musí se vydržovati
v Litovli dvě německé měšťanky, zatím co Vídeň
zavřenou má školu Komenského. Tyto poměry
křiklavé, a o nápravu zrovna křičící, ukazují, že
naši Němci nemají příčin k nářku o utiskování.
ale že jsme to my, kteří musíme se vším úsilím
domáhati se revise paktu moravského.
doktor
Budínský
Havlík
Miroslav
Měšťanka
Komenský
Němec
Dosa
Brno
Buta
Znojmo
Vyškov
Litovel
Dolo
Rakousy
Vídeň
5
article
Ze Slezska.
Slezsko
6
article
(Sociální demokraté pro reformu snč-
movního volebního řádu. — Tak se
rychvaldští Poláci zmýlili.)
Zemský výkonný výbor českoslovanské strany
sociálně demokratické ve Slezsku uveřejňujev
posledním čísle svého krajinského orgánu „Duchu
Času“ projev, jímž formuluje stanovisko strany k
otázce sněmovní volební opravy. V úvodu jest
konstatována neudržitelnost nynějšího řádu voleb-
ního, jenž obsahuje těžké nacionální i sociální
křivdy a odsuzují se všechny snahy, směřujícík
oddálení volební opravy. Dále vytýká se vládě,
že nepředložila sněmu svůj návrh volební opravy
a že nevyužila svého vlivu na sněmovní strany
zájmu volební opravy. Naopak vláda strany vo-
lební opravě nepřátelské v jejich úsilí podporuje,
což zejména dala na jevo tím, že nesvolala zemský
sněm k podzimnímu zasedání, v němž měla býti
zvolena permanentní komise pro opravu volebního
řádu. Vůči těmto skutečnostem prohlašuje seciálně
demokratická strana dělnická, že nadále trvá na
svém požadavku všeobecného, rovného hlasovací-
ho práva na sněm a jen v tom případě, kdyby
nynějšímu jeho zavedení stavěly se na odpor ne-
překonatelné překážky, jest ochotna spokojití se
se všeobecnou kurií volební, v níž by však volili
jen ti, kdož až dosud z volebního práva jsou vy-
loučeni. „S volební reformou, zavádějící jakoukoliv
pluralitu, strana spřáteliti by se nemohla“ a tako-
vouto reformu musila by co nejostřeji potírati. So-
ciálně demokratický projev končí výzvou ku pří-
slušníkům strany, jimž se ukládá za povinnost vy-
konati náležité přípravy k mohutné manifestaci za
demokratisaci volebních řádů, jež by většině zem.
sněmu, vládě i slovanské minoritě důrazným způ-
sobem tlumočila přání širokých vrstev lidových.
Polák
Slezsko
českoslovanský strana sociálno demokratický
7
article
Za polské součinnosti byla loni zřízenav
Rychvaldě německá škola. Stalo se to v tom do-
mnění, že společnému úsilí polských a německé
školy se podaří ubíti české školy matiční. Jakz
posledního našeho dopisu jest patrno, zklamalo
toto očekávání pány Poláky i Němce na celé čáře.
Českým školám dětí neubylo, ani nepřešly do školy
německé. Za to přešly tam děti polské a které
nepřešly dobrovolně, byly k tomu i donucovány.
Stalo se to na př. v Bohumíně, kdež německá rad-
nice odmítla polské matce, v Rychvaldě bydlící,
vyplatit chudinský příspěvek na dítě, dokud je
nedá do německé školy. Tento a jiné ještě pří-
pady přiměly polský tisk k protiněmeckému úfoku,
v němž vyčítá se rychvaldským Němcům, že s Po-
láky uzavřenou „zgodu“ tak špatně dodržujía
hrozí se přerušením dalšího přátelského poměru.
Podivno, s Čechy o dohodě ani slyšet nechtějí, s
Němci „zgodu“ mají a litují, že ji nemohou míti
dále. Opravdu, podivné jsou cesty slezských Po-
láků.
Polák
Němec
Rychvald
Bohumín
Čechy
8
title
Rakousko-Uhersko.
RakouskoUhersko
9
article
Rumunská otázka v Uhrách.
Rumunská otázka v Uhrách.
Posl. dr. Rud. Schuller vyžádal si mí-
nění četných předáků rumunské národní stra-
ny o rumunské otázce v Uhrách a odpovědi
uveřejnil v „Pester Lloydu“. Předseda rumun-
ské národní strany, dr. Miháli, napsal mi-
mo jiné, že obtíže smíru mezi Rumuny a Ma-
dary nespočívají tolik v otázkách politických,
jako v utopistické snaze, šířící se stále více
mezi Maďary a mající za cíl přinutiti všechny
Posl
doktor
Ruda
Schuller
Lloyd
Mihát
Rumun
Maďar
Uhry
Ma
10
article
nemaďarské národnosti, aby se postupně roz-
tavily v madarském plemeni. Proti takové-
mu, uměle mezí Maďary pěstěnému mínění
stojí však přirozeně vzrůstající sebevědom
národností, že jsou domorodým obyvatel-
stvem, chtějí v Uhrách žíti a zemříti, ale
své národnosti a svých kmenových zvláštno-
stí, jež zdědily po svých praotcích, zejména
řeči, víry a národní individuality nikdy se ne-
vzdají a budou toto pro ně drahé dědictví há-
jiti třebas i na život a na smrt.
Posl. Vajda popírá, že by odpor Ru-
munů proti Maďarům byl dílem agitátorů z
království rumunského. Vina padá na maďar-
ské státníky, kteří využili některých nepřes-
ností v textu národnostního zákona z r. 1868
každé nejasné místo vykládají pouze na pro-
spěch maďarské hegemonie a na škodu národ-
ností, nedbajíce nikterak úmyslu šlechetného
zákonodárce Deáka.
Pořadatel ankety posl. Schuller za-
vírá svou zprávu poznámkou, že vina skutečně
nespočívá na Rumunech, poněvadž zná dobře
jich vůdce a ví, že si nepřejí ničeho více, než
aby mohli žíti v přátelských poměrech s ma-
darským národem. Povinností vlády jest, aby
jima to umožnila.
Maďar
Posl
Vajda
Deák
Schuller
Rumun
Uhry
12
article
Ruský korespondent o nás.
Ruský korespondent o nás.
Být novinářským korespondentem, není vlastně
vděčné řemeslo. Každou chvili se octneš v jiném
kraji, s jinými zvyky, s jinými tradicemi, kde že
tu člověk stihne tak rychle se orientovat, jak toho
žádi denní povinnost psát a psát. Není divu, že
potom novinářské korespondence bývají tak zají-
mavé, tak svěže nové, že s pravdou už nemivají
skoro zic společného. Největší nebezpečí těchto
zběžných dojmů je právě v tom, že korespouden
v rychlosti prvý případ, s kterým se potkal, gene-
ralisuje, aniž ho hněte svědomí, že snad vůbec ne-
vystihuje své úlohy
Podobná nehoda stala se dopisovateli „Rěči““
Vladimíru Vikterovu. Pan Viktorov prodělal v Bul-
harsku válečnou kampaň a teď se vrací přes Ra-
kousko-Uhersko do Ruska. Zastavil se v Pešti, ve
Vídni, ve Lvově a v Krakově a koncem září přijel
i do Prahy. V „Rěči“ uveřejňuje právě svoje do-
jmy ze Slezska a z cesty do Prahy.
Vikterův
Viktorov
Rusko
Pešť
Vídeň
Lvov
Krakov
Praha
Slezsko
RakouskýUhersko
13
article
Ve Slezsku měl „makedonské dojmy. K baši-
bozukům, vraždícím polské bezbranné lidi, připo-
čítal Němce a — Čechy. „Začínaje s přebarvováním
polských příjmení na česká, s falsifikací filologie
a statistiky, čeští inženýři a direktoři německých
závodů ve spojení se zástupci politických úřadů
dosáhli, že koncem minulého století dělníci a selské
massy v tom kraji začali si říkat „my Slezáci“a
svůj jazyk nazývat „slezským“, což úřadní stati-
stika úslužně zaregistrovala jako „mluvící česky.““
Ale Poláci prý se dali do záchranné práce, což
prý se jim v mnohých místech skvěle zdařilo. Na
doklad uvádí statistiku z Dombrové, Kunčic a Dět-
marovic. Podle udání Viktorova v Dombrové roku
1390 bylo 893 Poláků a 1987 Čechů, r. 1900 však
se přihlásilo 3004 Poláků (Lukešův „Obraz Slezska
v číslech“ uvádí jich 3258) a jen 565 Čechů (Lukeša
823.] Pan Viktorov měl však dále uvésti data za
r. 1910, kdy se přihlásilo Poláků 3453, ale Čechů
již 1911. Při Dětmarovicích docela spletl statistickí
data, což snad je vinou špatných zápisek. Pror
1890 uvádí počet Poláků 730, pro r. 1900 1353
Čechů v stejném období 2368—2243, kdežto správně
se jeví, že r. 1890 přihlásilo se Poláků 730. Čechů
1353, r. 1900 Poláků 2368. Čechů 343, ale r. 1910
co p. Viktorov neuvádí, přihlásilo se v Dětmarovi-
cích Čechů 2616 a Poláků jen 740. v
Cifry z Dombrové. Kunčic a Dětmarovic uváde
jako nejcharakterističtější; ukázali jsme, jakým
právem.
Němec
Čecho
Slezák
Polák
Viktorův
Lukešův
Viktorov
Slezsko
Dombrová
Kunčice
Dět
Dětmar
Dětmarovice
Čech 2616
14
article
V boji za národní školu zase prý kráčejí Češi
a Němci společně proti Polákům. Ale dopoušlí, že
Němci podporují jen nižší české školy. Ale to prý
neleká české inženýry, aby dále neprotéžovali če-
ské a německé dělníky na úkor Poláků.
Trochu lépe ho nalaďuje cesta požehnanou
Hanou. Ale i ten dojem mu pokazil rozhovor s ja-
kýmsi českým vlastencem. Hovořili spolu polsky
toliž tak mluvil p. Viktorov a tak mu rozuměl
spolucestující. Jestliže rozhovor je správně repro-
dukeván, potom ovšem nemohl si udělat o hloubce
našcho slovanského cítění příliš příznivý úsudek.
Reprodukujeme tento rozhovor pro výstrahur
— Vy jste. Polák? . ..
— Ne. Rus.
A, na zdarl Ale proč mluvíte polsky a ne
česky
s re
— Nenaučil jsem se posud česky.
— To není hezké. Každý Rus se má naučit
česky. Bezicho zůstaly jen dva slovanské národy.
náž a váš. Každý Čech umí ruskyl
— I vy
— Já neumím. Mluvit neumím, ale vše roz-
umím. Řekněte něco, přeložím vám to.
Ale soused přecenil své znalosti. Nemohl ani
přeloži“ fráse: Kuda vy jedetel (Kam jedete?).
Opakoval jsem mu to polsky a hned pochopil. —
Vidíte, že je polský jazyk bližší vašemul
Čech
Němec
Polák
Viktorov
Rus
Kuda
Rus
15
article
Soused se zamyslil. Bylo mu to asi nepříjemno
Pospíšil jsem si ho potěšit: — Vždyť Poláci jsou
také Slovanél
— Nu! . . . Slované, ale ne takoví . . . My
jsme jiní. My jsme jako Rusové. My a Rusové mno-
ho můžeme vykonat . ..
— Na příklad? —
Opět se zamyslil a po hodné chvíli řekl
„Mnehol
Doufejme, že tento rozhovor jest vlastní styli-
sací autorovou, že rozumný Čech mluvil by s Ku-
sem rozumněji.
Katolická církev v Srbsku.
Potvrzují se pověsti, že by papežská stoliee
byla již uzavřela konkordát se Srbskem, kdyby
to Rakousko-Uhersko nekazilo. Srbsko jest ochot-
no dáti katolické církvi největší svobodu, jaké
vůbec nějaká církev může požívati v moderněm
státě. Papežská stolice moudře nemůže na sebe
vzíti vinu, že propásla tak příhodný moment,a
proto uzavře konkordát i přes to, že to není po
chuti Rakousko-Uherska, jež dělá ještě politiku
s náboženskou nesnášelivostí, jak ukazuje proná-
sledování pravoslaví v Haliči a Uhrách. Katolická
církev v Srbsku bude docela samostatná a jen
papežské stolici podřízená. Celé srbské království
bude tvořiti jediný církevní obvod. Pro počátel
bude v Srbsku (hlavně v novém) asi 20 katolických
lar, na něž budou vládou pozváni slovanští franti-
škáni z Bosny a Hercegoviny, kteří s pravoslav-
nými Srby v dobrém poměru žili od Kosova. Oni
budou Srbsku zárukou, že se tam nebude díti fa-
natická jezovitská propaganda, kterou se v Bosně
stal smutně pověstným arcibiskup Stadler. Kato-
lické duchovní v Srbsku bude platiti stát, ale vlá-
da nemá ničeho proti tomu, když i katolické cír-
kevní obce k tomu přispějí.
Pospíšil
Polák
Slovanél
Slovan
Rus
Mnehol
Srba
Stadler
Kato
Čechy
Srbsko
RakouskoUhersko
Rakousko
Uhersko
Halič
Uhry
Bosna a Hercegovina
Kosov
Boseň
Ku
16
article
Pobouření v Německu pro weliskou otázku.
Otázka dosazení zetě císaře Viléma, princ
Arnošta Augusta Cumberlandského, na trůn brunš-
vický, která má býti německou spolkovou radou
rozhodnuta asi 24. nebo 25. t. m., je stále předmětem
prudkých polemik v německém tisku, jehož valná
část trvá na tom, že prine Arnošt August nemůže
se státi spolkovým panovníkem německým, pokud
ve státoprávní formě výslovně nevzdá se nároků na
Hannoversko, a některé listy nepřímo i přímo útočí
na císaře Viléma, že prý dbá více zájmu své ro-
diny než zájmu říše.
„Rheinisch-westfälische Ztg.“ otázala se po-
slanců zemského sněmu pruského, jak soudí o tom,
že mají býti zrušena usnesení spolkové rady zr.
1885 a 1907 bez předchozího státoprávně nepochyb-
ného zřeknutí se Hannoverska se strany Čumber-
landských. Výsledek ankety jest, že všechny stra-
ny kromě centra jsou skoro jednomyslně proti ta-
kové úpravě bruněvíckého nástupnictví
Tak praví konservalivec šl. Dewitz: Že by
říšský kaneléř bez dokladu nepochybného splnění
usnesení spolkové rady měl národ proti sobě, je
jisto... To by bylo pro Prusko zradou na vlastní
věci, před jejíž vahou dynastické zájmy v dobře
pochopeném zájmu zúčastněných dynastií nemohou
přicházeti v úvahu.
Národní liberál Knupe píše: Kdyby přes ne-
vyjasněnou otázku zřeknutí se Hannoverska byl uči-
něn vážný pokus, aby princ Arnošt August na-
stoupil v Brunšvicku na trůn, nebo kdyby to do-
konce mělo býti provedeno, pak by vznikla bouře
odporu, proti níž byla listopadová bouře r. 1909
hračkou.
Pokrokovec rektor Schepp praví: Mezi stra-
nami pravice a levice je v této otázce sotva jaký
rozdil. O tom, že bez závazného a nepochybného
zřeknutí se Hannoverska žádný Welf nesmí vstoupit
na brunšvický trůn, je u nich jen jedno mínění.
Vilém
Arnošt
Augusta
Cumberlandský
Arnošt August
Welf
Německo
Prusko
Brunšvicko
spolkový rada
17
article
„Deutsche Zeitung“ klade otázku, co by císa
Vilém I., za jehož vlády se Hannoversko stal
pruskou provincií a Hohenzollernům byla získána
německá císařská koruna, řekl k okolnostem a ve-
dlejším zjevů, za nichž se nyní cumberlandské ná-
stupnietví v Brunšvicku stalo velmi znepokojující
olázkou dne. Císař Vilém I. kladl ve svých proje-
vech k Hannoveranům opětovně důraz na povinnost.
spojiti Hannoversko pevně a trvale s Pruskem: po-
vinnost sebezachování i národní zájem přikazuje
zameziti pravděpodobný návrat nebezpečí, jichž
nutno se pro nepřátelské stanovisko Hannoverska
obávati také pro budoucnost. Ale bezprostředně po
bitvě u Hradce Králové poznamenal. Vilém I.
seznamu mírových podminek také požadavek, aby
Hanneverský rod od svých dědických nároků na
Brunšvickko. Cumberlandští měli tudíž vůbec vy-
stoupiti ze společenství německých panovníků.
Jejich dědické nároky na Brunšvicko pak po-
trvaly, ale splnění těchto nároků bylo v r. 1385
odepřeno a taktéž r. 1907, pokud Cumberlandití
definitivně a vesměs se nezřeknou opětného na-
bytí Hannoverska. To byla podmínka, od niž by
císař Vilém I. byl nikdy neupustil. — Konečně se
táže „Deutsche Ztg.“: Kdo věří, že by zvěčnělý
monarcha při sřatku hohenzollernské princezny
byl zapřel velkost své panovnické povahy. To ne-
věří nikdo. Vilém I. sám se po tuhém zápasu s
rozervaným srdcem prostě podrobil povinnostem,
kterých vyžadovaly státní nutnosti, když se vzdal
své lásky ku princezně Elišce Radziwillové. Sotva
by byl připustil zasnoubení a sňatek svého nej-
slaršího vnuka s princeznou z rodu Šlesvicko-
Holštýnského, kdyby vévoda Augustenburský jii
před tim jako věrný německý muž se byl nesmířii
s Pruskem a říší a nevzdal se každé myšlenky na
Cumberlandský
Radziwillová
Augustenburský
Prusek
hannoversko
Brunšvicko
Hradec Králové
Šlesvicko
Deutsche Zeitung
Deutsche Ztg
18
article
panství svého rodu v definitivně pruské provincii
Slesvicku-Holštýnsku. V tomto roce velkých vzpo-
mínek nesmíme a nesmí především spolková rada.
na níž záleží rozhodnutí, pustiti se zřetele vzpo-
mínku na prvního německého císaře a jeho mínění
o welfském nebezpečí.
Tyto pichlavé narážky „Deutsche Ztg.“ míře
zcela zřetelně na berlínský dvůr, ještě určitěji všal
se vyslovil „Hannoverscher Courier“, jenž ostře
odsoudil nastávající rozřešení brunšvického ná-
stupnictví jako politickou oběť, která se přináší
dynastickým zřetelům. Protože si císařova dcer
zvolila posledního Welfa za manžela, upoušti prý
se od vážných říšských zájmů a provádí se ro-
dinná politika.
Proti článku „Hann. C.“ odhodlala se vláda
vystoupiti poloúřadním projevem v „Nordd. Allg.
Ztg.“, v němž se ostře odmítá výčitka, učiněná
císaři a králi, a prohlašuje se: „Třeba by se mínění
o podmínkách pro nastoupení prince Arnošta Au-
gusta na trůn v Brunšviku ještě rozcházela, jest
rozhodně jisto, že pro stanovisko císaře a jeho
vlády nebyly rozhodnými sňatek císařovy dcer
a dynastické rodinné zájmy, nýbrž princem před
jeho zasnoubením a sňatkem se svolením jeho
pana otce učiněná prohlášení a tím pro budouc-
nost říši a Prusku poskylnuté záruky.
Právě toto prohlášení, zejména list prince
Arnošta Augusta, zaslaný říšskému kancléři, se
však v německé veřejnosti nepokládají za dosta-
tečná, a celý poplach má důvod v tom, že starý
vévoda Cumberlandský nechce se snížiti k formál-
ní renunciaci a že bodří Hannoveráci od r. 1866
se ještě nesmířili s prušáckým jhem, nýbrž chovají
posud naděje, že se jim někdy podaří vymknouti
se mu za pomoci legitimního panovnického rodu.
Italské námořní zbrojení a středomořská
politika.
Courier
Hanna
Arnošt Au
Prusek
Augusta
Brunšvik
Deutsche Ztg
SlesvickoHolštýnsko
19
article
Pozornost budí úsilí nového italského mi-
nistra námořnictva, urychliti postup lodních sta-
veb. Čtyři velké lodi, které mají nahraditi starý
typ „Sicilia“, počnou se brzy stavěti a překonaj
prý útočnou i obrannou sehopností lodi nejpřed-
nějších válečných loďstev. Charakteristické vlast-
nosti těchto lodí budou: nosnost 30.000 tun, délka
185 m, rychlost 24 až 26 uzlů. Posádka bude čítati
1300 mužů. Kromě děl, umístěných ve věžích, bude
výzbroj doplněna jistým počtem děl středního
malého kalibru, umístěných na bocích.
Zajímavo jest, že nejnověji, patrně následkem
sblížení franko-španělského, jehož účinky se dotý-
kají zejména mocenských poměrů ve Středozem-
ním moři, ozývají se v Italii hlasy po shodě mezi
Italií a Francií v politice středomořské.
Francie
Sicilia
20
article
„Osservatore Romano“ přinesl zoufalý článek,
v němž dovozoval, že Italie je isolována násled-
kem posledních událostí a že dohoda franko-špa-
nělská znamená pro italskou diplomacii nezdar.
Na tento článek ozvaly se různé odpovědi.
zejména „Messaggero“ praví, že se nesmí upadati
z krajnosti do krajnosti, a když se trochu pře-
hnaně velebila znamenitá posice Italie, nesmí se
nyní křičeti o pohromě pro dohodu, která byla
předvídána, dávno očekávána a která ostatně se
stala nutnou postavením Francie a Španělskav
Marokku. „Messaggero“ dodává: To znamená, že
by mezi Francií a Italií nebyla napříště možna
srdečná dohoda středomořská, směřující k vítěz-
ství politiky dobrého sousedství v severní Aírice,
Této dohody, která se nepříčí závazkům trojspol-
kovým, si některé významné listy francouzskév
poslední době přejí, a my bychom přijali její před-
zvěst s veškerou sympatif. Francie a Italie mohou
a musí postupovati ve shodě ve Středozemním
moři i jinde ke svému vzájemnému prospěchua
k většímu zajištění evropského míru.
„Italia“, která často přináší mínění oficiálních
kruhů, píše podobně a praví, že dohody franko-
španělské se nikterak nepříčí dohodám franko-
italským ve Středozemním moři, i vyslovuje rovněž
přání, aby mezi Francií a Italií přestala politika
nedůvěry a zbytečných polemik.
Rodmond protí Churchillovi.
Osservatore
Italia
Churchill
Francie
Maroko
Italia
21
article
Vůdce irské nacionalistické strany Redmon
pronesl v Limericku velkou politickou řeč, v níž
se rozhodně postavil proti projevu ministra Win-
stona Churchilla v Dundec. Zejména pravil
Jisté částí řeči ministra námořnictva dávaj
na srozuměnou, že připustí možnost, aby home
rule se nevzlahovala na kraje ulsterské. Takovýto
návrh je napresto nepřípustný a neproveditelný.
Jsme ochotní dátí irským protestantům veškeré
záruky, kterých si budou přáti, pokud jde o jejich
náboženství, ale není nám možno smířiti se ani n
okamžik s vyhlídkou, že Irsko bude zkomoleno
Říci, že v Irsku jsou dva národové, je hrůza a
blasfemie. Irsko je jedině a nedilné. Ti, kdož mluv
o tom, aby bylo roztrženo ve dví, nechápou na-
prosto nacionalistické hnutí. Chceme vrátiti život
irskému národu bez rozdílu mezi katolíky a prote-
ztanty, bez rozdílu obvodů nebo provincií. Cele
Irsko zná náš ideál. Nezměnil se nikdy a nikdy
se nezmění.
Redmon
Win
Churchill
Dundec
Irsko
22
article
pro
Tunel pod La Manche.
Z francouzské strany bylo v poslední době
opěl poukazováno na výhody, jaké by mělo zřízení
utn
tunelu pod průlivem La Manche. Z Paříže bylo by
pak možno dojeli do Londýna za 5 hodin bez moř-
ské nemoci, zvýšily by se veškeré styky kran-
couzsko-anglicke, došlo py k intimnějšímu prcnikání
obou národů, což by bylo utužením srdečné do-
hody. To vše je nepochybno, a přece nalézají fran-
couzské vývody v Anglii málo chlasu.
Le Manche
Paříž
Londýn
Anglie
Le Manche
23
article
„Daily Graphic přinesl sice nedávno celou
řadu dopisů, schvalujících projekt z ruzných dů-
vodů, jistý ctihodný duchovní žádal dokonce zří-
zení tunelu, aby pocit nebezpeči otřási netečností
mladých generací, příliš zapominajících na své po-
vinnosti k vlasti, ale v kruzích, jejichž minění má
skutečný význam, nejeví se pro návrh žádné na-
dšení. Nedlouho před prázdninami přijal minister-
ský předseda Asquith parlamentní delegaci, která
chtěla seznati jeho minění o této záležitosti, ale
choval se poněkud chladně a neváhal podotknouti,
že nevidí, jaké nové skutečnosti by se mohla dele-
gace dovolávati, která by mohla změniti posud vždy
nepříznivý úsudek předešlých komisi, jež věc zkou-
maly. Dodal, že osobně nemůže míti mínění o tak
technické otázce a že se bude říditi úsudkem nové
zprávy, kterou připravuje výbor pro národní obranu
Ostatní ministři také nepokládali za vhodné
projeviti své mínění a v konservativní strané se
dlouho mlčelo, až „Times“ před několika dny při-
nesly článek svého vojenského dopisovatele, v němž
se dlouze vykládají nebezpečí projektu. „Times“
prohlašují, že úplně schvalují tyto úsudky; uzná-
vají, že od r. 1882, kdy byl projekt vážně zkoumám,
se postavení Anglie vůči mocnostem na pevnině
značně změnilo, ale v její neprospěch. Na moři
jako na zemi je dnes poměrně méně silna než před
třiceti lety: není tudíž viděti, proč by projekt byl
dnes méně nebezpečný než dříve. „Žříditi tunel“ ,
praví na konec, „bylo by vzdáti se naší ostrovní
povahy, totiž nejjistější záruky naší bezpečnosti. Je
naprosto nepřípustno, abychom se vzdali takové
výhody a abychom působili nové úzkosti a novou
zodpovědnost těm, kteří mají na starosti naši ná-
rodní obranu.
Anglie
Daily Graphic
Times
24
article
Jak viděti, je hlavní důvod, uváděný proti tu-
nelu, stále týž, totiž nebezpečí vpádu, nemožnost.
dosáhnouti přes veškerá myslitelná opatření na-
prosté bezpečnosti.
„Tempsu“ však vyslovuje Jacques Dolimal
pochybnost, že by tento důvod byl nejvážnějším.
Je jiný důvod, který aspoň pro liberály má stejnou
váhu: tunel není jen více méně problematická mož-
nost nepřátelského vpádu, je to naprostá možnost
zakročiti na pevnině. Nyní v případě srážky je jisto,
že expediční sbor neopustí metropoli, pokud angli-
cké loďstvo definitivně neovládne moře; nebude to
ovšem trvati příliš dlouho, ale poskytne to času k
rozvaze. V den, kdy by tunel byl zřízen, bylo by
nutno rozhodnouti se ihned, a to je něco jiného.
Kromě toho liberálové seznávají, že od té doby.
kdy bude úplně připuštěno, že Anglie může a musí
zakročiti na pevnině, nebude jí už možno hráti tu
podřízenou úlohu, s jakou by se její malá armáda
žoldnéřská musila spokojiti dnes. Tunel znamená
dříve nebo později povinnou vojenskou službu, je
však známo, jak tato myšlenka ještě odpuzuje vel-
kou většinu anglického lidu. Prohlašují-li Angličané,
že chtějí udržeti svou ostrovní povahu, tvrdí-li, že
chtěií zůstati doma a nemíchati se do záležitostí
na pevnině, je to do jisté míry věcí citu, ale je to
zároveň něco velmi určitého. Proto soudí pisatel,
že z francouzské strany nemá se v této otázce na
Anglií naléhati.
Dolimal
Angličan
Anglie
26
article
Oslava padesátiletého trvání
Sokola lublaňského.
Oslava padesátiletého trvání
Sokola lublaňského.
V Lublani, 12. října 1913.
(Původní dopis „Národních Listů.“)
Půlstoleté jubileum zdejšího Sokola z původně
proponované domácí slavnosti stalo se velikou ma-
nifestací všeho slovinského a vlastně jihoslovan-
ského Sokolstva. Neuskutečnil-li se letos v Lublani
veliký sokolský slet, měla zaň Lublaň včeraa
dnes náhradou jakýsi slet „en miniature“ a srdeč-
nost i radost, s nimž Sokolstvo přijala, dávají tu-
šiti, jak v přištím roce při sletu cele otevře se
náruč bratří slovinských.
Oslava počala v sobotu 11. t. m. v zřejný m
cvičením dorostu, jež se konalo večerv
tělocvičně Národního domu za hojné účasti. Za
zvuků hudby nastoupila nejprve čtyři družstva
hochů 12—15letých, která provedla zdařile cvičení
na bradlech, koni a hrazdé. Potem následovala
prostná cvičení 75 cvičenců, hochů 5—12letýcha
prostná cvičení 25 cvičenců II. oddílu. Bezvadné
a přesné výkony byly odměňovány hojným po-
tleskem. Zábavu poskytly hry I. oddílu, zajímavou
pak podivanou skupiny II. oddílu, jež dosáhly
vrcholu v kombinaci s nářadím.
Ve velké dvoraně Národního domu konal se
potom přátelský večer, při němž pozdraveni chor-
vatští hosté.
V neděli dopoledne konala se za ohromné
účasti slavnostní schůze opět ve veliké
dvoraně. Zahájil ji starosta Sokola lublaňského
dr. Murnik srdečným proslovem, v němž uvítal
zástupce České obce sokolské, chorvatského
srbského Sokolského svazu, župana lublaňského
dra. Tavčara a podžupana dra. Trillera.
zástupce učitelstva, slovinské ženy a četné spolky
a korporace a konečně Zvezu Slovenskego Sokol-
stva a župy. Vzpomenul ve významné této chvíli
Sokol
lublaňský
doktor
Murnik
Tavčar
Zveza
Lublaň
Sokol
II
srbský sokolský svaz
Slovenskego Sokol
27
article
— Dobrá! Ať žije ideál. Ať se pěstuje.
A především ne slovy, ale příkladem. A sil-
nější napřed! Naši pražští soudruhové žijí v
podmínkách rozhodně příznivějších. Jim ná-
leží, aby nás příkladem předešli.
— To právě chtějí. Vydávají se na cesty
se svým uměním ...
— Ale, jak! To je to! Jestli ideál, tož
ideá A především čistý v principu. Není vše-
cko umění, co se kryje tím jménem. Pravé
umění je výraz idey. Rozuměj svůj výraz
sve idey ...
— Jaká pak idea, umělecký výlet!
— Právě zde je chvíle přiznat barvu! Už
volbou, přípravou ukázat, co jsem zač.
— Snad by neměli umělci na pohostinský
výlet studovat zvláštní hru?
— Bylo by rozhodně lepší, než sebrat
kde co právě běžný tok repertoáru hodil na
břehí
— A dokonce snad nějakou původn
hru, domácí, svou obsahem i tvarem?
— Bylo by rozhodně idejnější!
— Původnost sama neznamená ještě umě-
leckou cenu!
— Ale rozhodně více snahy, než známý
oblíbený postup. Zajet si někam do soused-
ství, ohlédnout se, okoukat, co a jak tam
tropí, pak se vrátit, pitvořit se po jiných a vy-
šlapovat si, jakoby to všecko bylo vlastní
Snad je to všecko tuze šikovné, třeba i nutné
pakliže nic vlastního po ruce není, ale také
umění to ještě žádné není. My zde na ven-
kově jsme otevřenější letory, nepřetvařujeme
se rádi a mluvíme proto krátce o své — živ-
nosti.
Z předsíně vysoké instance. Strany se
kočkují, vyměňují názory, nežli jednání začne.
Obecné napětí, kterak výrok povolané instan-
ce dopadne v tom sporu — zájmů.
Jim
Al
Dobrá
28
article
Hudba.
Hudba.
Nová saisona Komické opery. Z Paříže
8. října. Komická opera zahájila, stále za ředitel-
ství Alberta Carréa, nové období po leíních prázd-
ninách řadou abenentních večerů, v nichž přišla
nejdříve na řadu nejvýznamnější novinka z po-
sledního jara, Charpentierův „Julien“, jehož obi
hlavní role zůstaly stále v rukou prvních předsta-
vítelů Marguerity Carré a Rousseliěra. Z novinek
přijde na řadu nejprve Trépardovo lyrické drama
„Céleste“, jehož text je zpracováním románu Gu-
stava Guichesa. Pak budou studována dvě díla
cizí, a to „Francesca da Rimini“ od italského skla-
datele Lécniho, jejíž libreto je adaptace kusu
Crawfordova, pořízená Marcelem Schwoobem
hraná kdysi v divadle Sáry Bernhardtové, pak
„Krátký život“ od španělského skladatele Manuela
de Falla na Millietovo zpracování básně C. P.
Shawa. Potom dojde opět na domácí produkci. Na
slova paní Rostandové a Maurice Rostanda napsal
Tiarko Richepin tříaktovou operu „Sirkářku“,
„Tisíc a jedna noc“ daly látku Lucienu Népotymu
k textu pětiaktové komické opery „Maruf, kafr-
ský přištipkář“, jejímž autorem jest kapelník
Opery a autor „Dcery Rollandovy“ Henri Rabaud.
Legenda Maeterlinckova „Běatrice“ poskytla látku
opeře Alberta Wolffa, pro jejíž titulní roli se po-
čítá s paní Georgettou Léblancovou. Bruneau slíbil
své čtyřaktové lyrické drama „Čtyři dnové“. Ko-
nečně pro jeden večer jest chystána aktová opera
„Messauda“ od ředitele lilleské konservatoře Ra-
teza epolu s baletem „Chvíle lásky od Marcella
Bertranda.
Carré
Charpentierův
Julien
Rousseliěra
Céleste
Francesca da Rimini
Crawfordův
Schwoob
Falla
Millietův
Shaw
Rostand
Mauric Rostand
Richepin
Népoty
Rollandův
Rabaud
Maeterlinckův
Běatrice
Wolff
Léblancová
Bruneau
Bertrand
Paříž
ko
Sára Bernhardt
29
article
Ze staršího repertoiru se vrací divadlo zejmě-
na k Terrassově „Svatbě Telemachově“, k Messa-
gerovu „Fortuniu“, k Dukasově „Ariadně a Modro-
vousu“ a k ostatním novinkám Zaparrovým. Lazza-
riovým. Lerouxovým a jiným z posledních let.
Vedle oper, jež tvoří, jako „Carmen“, „Louisa“
„Hofímannovy povídky“. „Mignon“ a „Pelléas
Melipsande“, stálý repertoir, přijde opět na řadu
z klassické hudby „Fidélio“ Beethovenův, „Alce-
sta“ Gluckův s paní Litvinou, „Orfeus“ s pan
Croizovou a „Norma“ s paní Kuznicovou. Jako
každého roku pospíšilo i letos ředitelství zajistiti
si pro svůj pěvecký soubor nejlepší absolventy
konservatoře, jimž udělení cen ukládá povinnost.
vystoupení na scénách, slátem subvencovaných.
Rok za rokem stoupá s uměleckým úspěchem di-
vadla zájem obocenstva, tak že letos bylo nutno
připojiti k dosavadním třem ještě pondělek jako
čtvrtý den abonentní.
R. K.
+ Z České Filharmonie. Dnes o 8. hod. večer
koná se v Národním domě na Král. Vinohradech
obvyklý čtvrteční koncert řízením p. Ant. Rybáře.
Na pořadu jsou skladby od Smetany (Slavnostní
průvod). Aubera (cuv. k op. „První den štěstí“).
Glazunova (Lyrická báseň). Masseneta (.Neapol-
ské scény“, suita). Fibicha (.Vesna“, symí. obraz),
Goldmarka (entr akt z op. „Sábská královna“) a
Griega (Symfonický tanec č. 4). Vstupenky po 70
hal., rodinný lístek (3 osoby) po 1.90 K prodávají
se od 7. hod. večer u pokladny.
Ariadna
Zaparrův
Lerouxův
Carmen
Louisa
Hofímannův
Pelléas Melipsande
Beethovenův
Gluckův
Litviný
Orfeus
Croizová
Kuznicová
Smetan
Auber
Glazunov
Massenet
Fibich
Grieg
Modra
Český filharmonie
Vinohrady
Neapol
národní dům na Královský
Goldmarka
30
article
+ »Pražské Trio« vystoupi v Karlině již dnes
dne 16. října večer na koncertě, který pořádá pro
své členy a uvedené hosty Měšťanské beseda
karlínská ve dvoraně restauračního domu městr
Karlína. — V neděli koncertovati bude »Pražské
trin« v Dobříši, v pondělí v Táboře.
+ Umělecká akademle Spolku magistrátních
a obecních úřadniků a pomocných úřadniků král.
hlav. města Prahy koná se již tuto sobotu dne
18. října ve velké dvoraně Žotína. Při akademii.
jež koná se za protektorátu starostv měst praž-
ských p. dra. K. Groše, účinkují: člen opery slč.
Jindra Koubova a kvarteto lesních rohů, kon-
certní mistr orchestru konservatoře p. Frant. Ku-
dláček, žák prof. Šť. Suchého, operní pěvec pan
Vilém Zajíček, humorista p. Rudlofí a kapela peš.
pluku č. 91. Vstupenky možno ještě zakoupii
u p. Drahoráda, vrátného ve staroměstské radnici
+ »Hlahol« vinohradský věnuje svůj prvn
koncert dne 25. listopadu sborové tvorbě Vítěz-
slava Nováka: v pořad zařazeny budou též nové
smišené sbory a capella (opus 47). autorem »Hla-
holu« vinohradskému věnované. Na druhém kon-
certě provedeno bude Giuseppe Verdiho »Re-
quiem« pro smíšený sbor, sola a orchestr, jímz
s koncertního podia oslavena bude památka sto-
etých narozenin největšího z italských mistrů.
K Groš
Koubův
František
profesor
Šť
Zajíček
Rudlofí
Drahorád
Novák
Verdi
Re
Karlín
Dobříš
Tábor
Praha
Suchý
Hlahol
31
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Všelico se stává. „Novoje Vremja“ vypráv
rozmarnou historii o jistém Schlesingrovi, který
okradl petrohradské banky o pěkné peníze a utekl
Po dosti dlouhé době se ukázalo, že Schlesinger
se usadil v Uruguajské republice. Poněvadž Rusko
nemá v Uruguaji diplomatického zástupce, byl po-
žádán francouzský vicekonsul uruguajský, aby za-
krečil o vydání nepolitického zločince Schlesingra.
Není divu, že vzájemné dopisování protáhlo se
dlouho. Na rozmanité urgence vicekonsul konečně
dostal odpověď od náčelníka uruguajské policie,
že Schlesinger skutečně žije v Uruguaji a podle
zákona jako podvodník měl by být Rusku vydán,
ale že nelze ho teď zatknouti, protože v Uruguaji
právě byla revoluce, která povznesla Schleaingr
na křeslo ministra financí a předsedy kabinetu.
List náčelníka policie končil se slibnou perspekti-
vou do budoucnosti, že při nejbližší revoluci bude
možno podvodníka Schlesingra opravdu zatknoutí.
Po nějaké přestávce oznámil francouzský vice-
konsul, že v Uruguaji sice byla zase nová revolu-
ce, ale při ní že byl sám náčelník policie zatčer
a uvězněn, protože je podezřelý z mnoha podvodů
a vydírání. Nedávno však přišlo v republice uru-
guajské zase k revoluci, a při té byl Schlesinger
nejen svržen, ale i zabit svými politickými protiv-
níky.
Schlesinger
uruguajský republika
Rusko
Uruguaj
Novoj Vremja
32
article
= Sňatek prince Connaugthského. Z Lon-
dýna, 15. října. (K. k.) V paláci sv. Jakuba konal
se dnes sňatek prince Artura Connaugihského
vévodkyni Fiískeu. Velký zástup lidí plnil ulice
v okolí, aby viděl příjezd hostí. Královští manželé
přijeli ku paláci s princem Waleským, provázeni
oddilem ospbní stráže. V Mallské ulici protlačila
se jakási žena policejním kordonem, chtějíe se
přibližiti ke kočáru, ale bylo jí to zamezeno.
— Francouzské exkurse na balkánské bojiště.
Z Bělehradu, 15. října. (K. k.) Včera přibyli
sem dva francouzšti plukovníci, podplukovníka
setník, vesměs profesoři na vojenské škole paříž-
ské, aby si prohlédli bojiště.
= Ohcň v bítoljských kasárnách. Srbské ča-
sopisy oznamují z Bitolje: Ve zdejších kasárnách
vypukl požár, který jich zničil vělší část. Vznikl
prý nepozorností vojáků.
= Strašná katastroia v dolech. Z Cardií-
fu. 15. října. [K. k.) Cheň v dolech jest uhašen.
Záchranné mužstvo se nyní přípravuje prohlédnout
jámy. Do 10. hod. dopol. bylo nalezeno 26 mrtvol.
Celkem zachrámilo se 487 horníků.
Connaugthský
svatý . Jakub
konat
Connaugihský
Fiískeu
Lon
Mallský ulice
Bělehrad
Cardie
33
article
Osud 393 horníků jest nezná m.
Z Cardiffu, 15. října. (K. k.) Ačkoli požár
v „Universalu“ uhasl, bude přece trvati delší dobu.
než celý důl bude prohledán, neboť jednotlivé
jeho části jsou přes dvě míle (anglické) od vchodu
a chodby zataraseny troskami. Na několika mí-
stech byly nalezeny mrtvoly, zohavené k nepo-
znání. Jiné držely se v objetí. Záchranná mužstva
přišla ještě na zapřaženého živého a neraněného
koně. Horníci, kteří bylí nalezeni ještě na živě.
byli téměř bezvědomí a musili býti za velkých
obtíží z dolu vynesení. V celém okolí práce od-
počívá. Horníci ve svátečním oděvu doprovázejí
mrtvoly k jejich bytům. Aspoň tisíc žen a dětí je
bez prostředků
= Republika, jež je malá za střelníci. Jinak
vzorně spravovaná republika San Marino trpí.
jak se zdá, také militaristickými záchvaty. O
r. 1893 měla pro potřebu své ohrany také dělo
ale v poslední době opatřila si ještě další tři a
občaně, pyšní na dělostřelectvo republiky, pláli
touhou, viděti vražedné stroje v práci. Ale marně
Děla mají dostřel 14 km, dvakrát takovou dálku.
jaká je od jednoho konce republiky ke druhému.
A tak děla budou sloužiti pouze k parádě a slav-
nostní siřelbě na počest velkých dní.
Katastrela „Volturna“. Z Londýna, 15.
října. (K. k.) Obchodní úřad zahájí vyšetřování
v příčině katastrofy parniku „Volturno“. — Z N.
Yorku, 15. října. (K. k.) Třetí důstoiník „Vol-
turna“, jenž jest mezi trosečníky, zachráněnými
parnikem „Velký Kurfirst“, sdělil, že výbuch
ve čtvrtek ráno náhle postihl 80 a ž 9
cestujících z mezipalubí. Ti byli bu
ihned usmncení anebo uhořeli
Cardiff
San Marino
Londýn
Universal
km
34
article
= Deska na pamět maršálka kn. Karla
Schwarzenberga zasazená na jeho rodnem dome
ve Vídni 1., Nový trh č. 8., byla tam odhalena
včera dopoledne. Představuje kyrysníka a gra-
náinika v stejnokrojí z r. 1813 a jest opatřena
nápisem: Na fomto místě stál palác kn. Schwar-
zenberga. Zde narodil se 15. dubna 1771 vítěz
v bitvé u Lipska, maršálek kn. Karel Schwarzen-
= Srážka vlaků. Z Liverpoo lu, 15.
října. (K. k.) Expresní vlak z Manchestru sra-
zil se odpoledne na nádraží sv. Jakuba v Li-
verpoolu s jiným vlakem. 6 mrtvol bylo vyta-
ženo z trosek. Jest obava, že zahynulo ještě
10 osob a mnoho jiných že bylo zraněno. —z
Liverpoolu, 15. října. (K. k.) Srážka na
nádraží sv. Jakuba povstala tím, že vlak, vjíž-
dějící na krytý peron, narazil na vlak z Man-
chestru, jenž v nádraží stál. Poslední va-
gon manchesterského vlaku byl
roztříštěn. Byl to vůz, určený do
Hullu a obsazený většinou cestu-
jícími z pevniny. Z cestujících v ostat-
ních vozech nebyl nikdo raněn.
Schwarzenberg
Karel Schwardit
Jakub
Hull
Vídeň
Lipsko
Manchestr
Liverpool
Man
35
article
— Vrah prostitutky Schmidtovy zatčen. Z Pe-
šti se sděluje, že vrah vídeňské prostitutky
Schmidtovy byl zatčen. Je to 30letý pokrývačský
dělník Josef Eder. Prozrazen byl ze msty svým
kamarádem Arnoldem Deutschem, který o zlo-
činu věděl a s nímž se pohádal. O případu sděluje
se dále z Pešti. [K. k. uh.) Policie zatkla dne
pokrývačského dělníka Josefa Edera, který byl
už trestán pro krádež a loupež. poněvadž jestv
podezření, že zavraždil prostitutku Marii Schmid-
tovou ve Vídni. Policie zjistila, že Eder zmízel
v polovině měsíce června ze svého pešťského bytu
u prní Mepsarosové, které odcizil spořitelní kníž-
ku, znějící na obnos přes tisíc korun, peníze vy-
zvedl a přesídlil do Vídně, kde se ubytoval v ulici
Novarské. Eder pohyboval se ve Vídni velice
mncho ve společnosti prostitutek. Po vraždě do-
stala policie v Rábu z osady Abadu ve stolici ráb-
ské zprávu, že Eder bydlí v hofelu „Royal“ v Rá-
bu. Byl tam zatčen detektivem a dopraven na
policii, ale podařilo se mu v příznivém okamžiku
prchnouti. Rábská policie vyrozuměla o tom vrchní
městské hejtmanství v Pešti. Tomuto se podařilo
zjistiti, že Eder zdržuje se tajně v Pešti pod fa-
lešným jménem fotografa Štěpána Baka. Eder po-
pírá, že čin spáchal
Schmidtův
Eder
Deutsch
Schmid
Royal
Štěpán Bako
Pešť
Vídeň
Novarský
Rába
Abad
Rá