Ročník XXXXIX

V Praze, v sobotu 10. července 1909.

Číslo 188.

Ha ranní a večerní listy předpláci se V Przo v administraci: na ita . . . . 6 K — „ dvaji donáškou na čtvrt lota . . . . 7 K 62h ve fillálkách: na městc. . . .. 2 K 30h Poštou: na měsle na čtvrt ieta . . . . 9 K 60 s dvojí zásilkou na měsie na čtvrtieta : : : k S

Doslov ke krisi uherské. Partie šachová, již Maďaři právě sehrál ve Vídni, skončila tedy prozatím nerozhodně. Koaliční ministerstvo Wekerlovo, jež pro vnitřní neshody koncem měsíce dubna od- stoupilo a od té doby až po tyto dny správu záležitostí vládních prozatímně dále vedlo, bylo po četných pokusech a návrzích, jak by se dala krise uherská řešiti, znovu jmenováno, pokud se týče ve svém úřadě potvrzeno a to až na dobu do podzimního zasedání sněmu. Sněmovna poslanců i sně- movna magnátů sejdou se dnes, tato o druhé hodině odpolední, ona o desáté dopoledne, pouze aby vzaly na vědomí další setrván ministerstva, pokud se týče opětně jeho jme nování. Ačkoliv tedy zůstalo v Uhrách vše při starém, ač totiž zůstalo koaliční ministerstvo, což předpokládá i další trvání posavadní koalice stran, jest vnitřní nálada tamní v ministerstvu i ve stranách zcela jiná, než byla ona, jež panovala v Uhrách koncem dubna roku 1906, kdy koalice dospěla po tuhých zápasech s Vídní k dohodě. Tehdy byl všeobecný jásot ve společnosti maďarské, obrovské naděje kladeny v činnost koaličního ministerstva, nazývaného »velikým«, dnes nastalo značné, ne-li naprostě vystřízlivění. »Nové ministerstvo nebylo nikdy v Uhrách přijato s menšími oslavami, než nyní,« čteme v maďarských listech. »Zasmušilá vážnost spočívá jak na tvářích ministrů, tak národa. Naděje jest praskrovná, protože četná skla- mání v posledních týdnech uvedla zmatek do mnoha myslí.« O prvé koalici bylo svého času vše obecně známo, jakou dohodu s Vídní učinila a jaký program bude prováděti. Až na opravu volebního práva také svůj úkol splnila. Dnes se o obsahu nějaké nové dohody vůbec ani nemluví, takže Wekerlovo druhé minister stvo prostě povede běžnou agendu vládní.

Jen to se tu a tam napovídá a to spíše ja- kožto podezření, že snad závazek provésti volební opravu na obnovené ministerstvo již ani nepřešel a po případě že se vztahuje již jen na hotový návrh volební opravy mini- strem vnitra hr. Andrássem připravený a po- daný, jenž vypustil, jak známo, rovné právo volební a přidržuje se soustavy pluralitní kterouž by se zabezpečila nadvláda Maďarů v Uhrách i pro časy budoucí. V době trvání krise stanovisko hr. An- drásse nabylo posily jak projevy Košutovými tak prohlášením hr. Tiszy, kterýž o rov- ném právu hlasovacím rovněž nechce slyšeti. K nesplněným nadějím, skládaným Ma dary v prvou koalici, náležela i ta, že ve lhůtě vládě její popřáné dovede ze sebe vy- tvořiti novou sněmovní, jednolitější většinu. Toho nedosáhla, ale možná, že druhé mini- sterstvo Wekerlovo to bude pokládati za jeden z předních svých úkolů, aby se tak stalo do podzimního zasedání sněmu. Za- kladnu k takové nové formaci většiny sně- movní poskytla by Maďarům především volební oprava Andrassyova, s níž až na některé změny, Košutem požadované a hr. Andrássem v zásadé přijaté, souhlasí nejen ústavní strana, nejen přivrženci hr. Štěpána Tiszy, jehož význam v Uhrách opětně stoupá. ale i stoupenci Košutovi. To hlása již dnes orgán strany ústavní, jenž doporučuje sjedno- cení všech živlů, ochotných pracovati na půdě reální, a utvoření budoucí sněmovní většiny z nich.

Nejen průběh nedávné a prozatím do podzimu odročené krise, ale i minulé tříleti prvního koalovaného ministerstva Wekerlova přesvědčilo totiž praktické politiky maďarské, že všecky pokusy o zjednání platnosti známým požadavkům byly totožnými s útoky na ne- dobytné posice. Nedosáhlať koalice ve sku- tečnosti ani provedení celní rozluky a zřízení samostatného hospodářského území, ač dle znění vyrovnání z r. 1867 mají na ně Uhry formálně plné právo. Nepodařilo se v době nedávných rozporů v lůně koalice ani straně ústavní a hr. Andrássovi dosíči národních ústupků ve věcech vojenských a nepodařilo se konečně ani straně neodvislých, pokud se týče zvláště skupině předsedy sněmovny Justha a klerikálnímu křídlu osmačtyřicátníků, vedených poslancem Hollem, vybojovati samostatnou banku uherskou. Vždyť Košu- tovi, zastávajícímu ve slyšení u panovníka bankovní požadavek, dostalo se odpovědi doslovně skorem totožné s onou, již bylo svého času již před lety vyslechnouti hr Tiszovi v tétéž příčině: Úhry mají právo na samostatnou banku, ale za daných okolností nelze dáti nejvyššího schválení tomu, aby se stala skutkem. Vystihli pak odtud praktičtí maďarští politikové, »ochotní pracovati na půdě reálné«, že ve Vídni pevně trvají: na jed- notě vojenské, na jednotě hospodářského území a na jednotě ponězního hospodářství. Nově potvrzeným koaličním ministen stvem uhájili Maďaři pouze další držen vládní moci v rukou posavadních až do podzimu, a tak skončila krise vlastně jenom příměřím na tutéž dobu.

Co dále bude následovati, jest dosti po- chybno; možná však, že již dnešní schůze sněmovny poslanců poodhrne poněkud závo z přištích dnů. Dnes se totiž ukáže, zdali celá strana neodvislá setrvá v posavadním poměru ke koalici, či zda bude pro sebe jakožto vlastní většína sněmovní žádati vět- šího vlivu zvláště co do ústavního sestavení příští vlády, či zda tak zvaná bankovní sku pina zaujme zvlaštní odchylné stanovisko. Ve straně ústavní se obávají právě to hoto posledního případu, protože skupina ta v poradách strany neodvislé opět posunuje do popředí své zvláštní požadavky »jak ko- runou tak událostmi naprosto odmítnutě«, totiž utvoření vlády z neodvislé většiny sně- movní, zlízení samostatné banky počínaje r. 1911 a volební opravu s rovným právem hlasovacím. Orgán strany ústavní k tomu připomíná: Předáci bankovní skupiny věd právě tak jako ostatní lidé, že z požadavků těchto v označeném způsobu pranic se nedá provésti. Proto si vlastně přejeme, aby sku- pina bankovní v konferenci strany záležitost tu dovedla do konců a seznala, že jes v menšině. Očekávání to se však nesplnilo; dle te- legrafické zprávy přijala konference strany neodvislých usnesení, jež ve všech třech částech ulomilo jejich ostří, vyslovujíc se pro zřízení vlády ze sněmovni většiny, pro volební opravu se všeobecným volebním právem, aniž by označovalo je za »rovné«, a konečně se slibuje podpora vládě, jež učiní připravy ke zřízení banky, aniž by zřízen to se vázalo na určitý termin. Tak tedy i ve straně neodvislých dospělo ku příměři až do podzimu a dnešní sněmovní schůze mine tedy asi beze všeho dalšího překvapení

Příměří pro Uhry do podzimu platné považuje pouze strana křesťanských sociálů za značný úspěch stanoviska maďarského. Vůdce jejich, dr. Lueger, vyslovil prý se o tom k redaktoru »Reichspostu« následovně Nelze říci, že poměry politické jsou příznivé a zdá se, že budou na dále ještě nepřízni- vější. Uherská krise bude mocně účinkovati i na rakouské delegace. Odročením jejího řešení do podzimu změnily se posice; do- posud mohla Vídeň čekati a držeti stranu neodvislou v šachu, budoucně však tomu bude naopak. Na podzim snad zůstane již jen jediná cesta k řešení krise, pokud se týče delegací, nelze totiž bez souhlasu strany neodvislé učiniti přiměřená opatření a neodvislá strana potom bude s to, polo žiti své podmínky. Dokud nebude schválen rozpočet na společné záležitosti, nebude možno rozpustiti uherský sněm. Bude tedy strana neodvislá pánem situace. Za tento obrat v Uhrách jest však hlavně odpověden ministr zahraničných záležitostí, jenž nedo vedl předejíti této situnci. Jest nutno dopá trati se, jaké vlivy ho k tomu přiměly a jak se míní ospravedlniti. Rakouské delegac nebude věc ta lhostejnou; a sotva se podař uhajiti před ní, proč urovnal cestu Košutovi

Vůdce křesťanských sociálův, známý svým centralistickým stanoviskem, může se ovšem co do vývoje dalších události mýliti vždyť jsme v posledních letech již nejednou toho se dožili, že jeho proroctví se nesplnila Ostatně není a nebude strana neodvislá v Uhrách ani na podzim jednotnější nez byla posud a proud klerikální, v ní se pro- jevující, sotva se pak odhodlá složiti prostě zbraně. Nám se naopak zdá, že neméně než na straně neodvislých v Uhrách bude na pod- zim záviseti i na tom, jak se podaři ve Vídni zjednati spravedlnost a úetu k zákon- ným právům národů neněmeckých, jichžse doposud, zvláště u nynějšího ministerstva bez znatelného účinku dovolávali

Hr. Kazlmír Badenl mrtev.

Obdrželi jsme z Buska následující te- legram: Hrabě Kazimír Badení zemřel dne v Krásném. TTato stručná, ale svým dojmem tížící slov překvapují tím více, že nebylo ničeho známo o nějaké chorobě tohoto vynikajícího státníka polského,jenž první zas po hr. Ilohenwartovi uznal nezbytnou potřebu, smířiti národ český s rakou- ským státem, vydal za tím účelem známá jazy ková nařízení pro království české a markrab- ství moravské, hájil pak proti německému te- roru rovného práva jazyka českého v parla- mentě, rozbouřeném německou obstrukci, až 28. listopadu 1897, když parlamentní obstruke přišla na pomoc i vídeňská ulice, padl v šlechet- ném boji. Hr. Kazimír Badeni narodil se 14 října 1846 v Surochově v Haliči z rodiny pů- vodně vlašské, která se usadila v Polsku počát- kem XVI. stol. a dávno ovšem úplně se popol- štila. Ukončiv v Krakově právnická studia, vstoupil do politické státní služby u okresního hejtmanství krakovského, byl později okresním hejtmanem v Žolkvi a Řešově, až se r. 1879 stal přednostou místodržitelské expositury v Kra- kově, při kteréž příležitosti obdržel titul dvor- ního rady. R. 1886 vystoupil ze státní služb

a zabýval se správou svého velkostatku Busku. Jako vůdce krakovské šlechtické strany (stan- číků) zvolen do sněmu haličského, kdež zaujal v brzku vedoucí postavení. Když r. 1888 místo- držitel haličský ryt. Zaleski povolán do kabi- netu Taaffova, hr. K. Badeni jmenován 11. října 1888 místodržitelem. Na sněmě haličském sna- žil se opírati se o všechny strany a proto, aby i Malorusy smířil se sněmem, podporoval směr mladoruský (nyní ukrajinský) proti Starorusům a zásadě této zůstal věren i při nejbližších říš- ských volbách, jež způsobily mnoho zlé krve mezi ruským obyvatelstvem haličským. Po pádu kabinetu Taaffova bylo hr. Badenovi nabídnuto místo v koaličním kabinetě Windischgrätzově, on však nabídku odmítl. I po pádu koaličního kabinetu 19. června 1895 neuznal ještě za vhodno převzíli státní správu a pomáhal tvořiti přechodní ministerstvo Kielmanseggovo. Teprve když hr. Kielmansegg obdržel v par- lamentě rozpočet, převzal hr. Badeni úkol, se- staviti nový kabinet, jenž byl jmenován 29. zář 1895. Zasedali v něm vedle předsedy hr. Kaz. Badena, jenž si ponechal také správu minister- stva vnitra, ryt. Leon Biliňski jako ministr finan- cí, dr. Pavel Gautsch (osvěta), bar. Hugo Glanz (obchod), hr. Jan Gleispach (spravedlnost), ryt Emil Guttenberg (železnice), hr. Jan Ledebour (orba), dr. Eduard Riltner (Halič) a hr. Zeno Welsersheimb (zemská obrana). Parlamentu předslavila se nová vláda 22. října 1895. H.

Badení v programové řeči vzdal povinnou úctu staré německé kultuře, ale vymínil si úplnou svobodu jednání. Chce sám vésti a nedávat se vodit. Ve snaze, zjednati si ve sněmovně poslan ců pevnou většinu, musil se ovšem obrátit v prvé řadě k Čechům a aby si je naklonil, na- hradil nejprvé místodržitele v král. českém hr. Frant. Thuna hrabětem Coudenhovem. Dne 15. února 1896 předložil sněmovně osnovu voleb- ního řádu pro všeobecnou kurii a v září nový volební řád schválen panovníkem. Za to nové vyrovnání s Uhrami, jež Badeni předložil parla- mentu, zůstalo nevyřízeno. Dne 1. října 1896 ohlásil ve sněmovně, že se chce podrobněji za- bývati českou otázkou a zahájil vyjedná- vání s oběma národními tábory. Doba před no- vými říšskými volbami nebyla však přízniva vy- jednávání, které se také rozplynufo v písku.

Dne 22. ledna 1897 rozpuštěn starý parla- ment a provedeny nové volby, jimiž se dostali do sněmovny poprvé také zástupci vyděděných zejména četní sociální demokraté. Po volbáci hr. Badeni zaujal se však již opravdově otázkou českou a připravoval jazyková nařízen pro Čechy a Moravu. „N. Fr. Pr.“ vy- stoupila tehdy drzým článkem proti ochotě vlá- dy, uznati jazyk český v Čechách a na Moravě za rovnoprávný s německým, a pohrozila do- konce, spiní-li vláda některý požadavek český. že zakročí cizí státy. Hr. Badeni se však nelekl hrozby bursovního orgánu, a vyrozuměv o svých úmyslech jak české, tak i německé poslance vydal dne 5. dubna jazykové nařízení pro krá- lovství české, načež dne 25. dubna následovalo obdobné nařizení pro Moravu. Čeština i němčina prohlášeny těmito nařízeními za úplně rovno- právné jak ve vnější, tak i ve vnitřní službě všech státních úřadů v Čechách i na Moravě. vyjma úřady vojenské a železniční. Na poplach, způsobený v německo-liberál ním táboře, odpověděl tehda sám panovník vlast noručním listem, ve kterém vládu Badenovu ubezpečuje svou trvalou důvěrou. Hr. Badeni háji svých nařízení jak v poslanecké, taki r panské sněmovně při adresní debatě. Ale německá opo- sice v poslanecké sněmovně změnila se znenáhl V drobném prodejiu ranní čislo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 h Ve Eliálkách na venkovs ranni čislo . . . . . večerni . . . . . . . . 5h Inneráty platí se hotově napřed Předplaeoní a inserty přijimá administrnce v Marianské ul., a. Tam nacházeji se též rodakee, tiskárna a sxpedice „Národu ch List Rukopisy se novracejl.

v obstrukci, pro kterou zasedání říšské rady 2. června 1897 uzavřeno. Za parlamentních prázdnin hr. Badeni na- máhal se ze všech sil urovnati cestu dohodě česko-německé. Ale všechny pokusy zůstaly marnými. Když se sněmovna opět sešla, něme- cká obstrukce vypukla znova plnou silou. Posla- nec Heřm. Wolf neváhal tehda sprostě uraziti hr. Badena jako Poláka, takže došlo na sou- boj, v němž byl Badeni raněn. Německá ob- strukce vznesla na hr. Badena žalobu pro po- rušení ústavy, jehož se prý dopustil vydáním jazykových nařízení; pak došlo na bohopusté scény ve sněmovně, při nichž násilně změněn jednací řád dle návrhu Falkenhaynova, k sně- movní obstrukci se připojila vídeňská ulice hr. Badeni, vida, že pozbyl v rozhodném oka- mžiku také důvěry koruny, podal dne 28. listo- padu s celým kabinetem demisi, jež ihned při- Státní správy ujal se bar. Gautsch a hr Badeni uchýlil se na svůj statek Busk, kdež strávil poslední léta svého života, vzdálen ru- chu politického. Hr. Badeni ujal se státní správy s velikým sebevědomím, ale, jak se bohužel pak ukázalo, s nedostatečnou znalostí politických poměrů rakouských a proto veliká jeho myšlen- ka, urovnati národní poměry v Čechách a tím zbaviti Rakousko největší překážky, stavící se v cestu parlamentní dělnosti, se nezdařila. Mr Čechové vzpomínáme však vděčně jeho dobré vůle a zachováme šlechetného syna bratrského národa polského vždy v dobré paměti. jata.

Z Vídně, 9. července. O úmrtí hr. Kazimíra Badena sdělují se tyto podrobnosti: O 10. hodině dopolední jel hr. Badeni ze svého statku Surochov přes Jaroslav na panslví Busko. O 1/42. dojel do Lvova, provázen svou paní a deerou, ovdovělou Vandou Krasiňiskou. Za hodinu jel dále a o 1/44. nastala ve stanici Krásné smrt. Před stanicí prý omdlel a paní hraběnka zatáhla za poplašnou šňůru, načež vlak zastavil. Náhodou přitomný duchovní prí ruský ho vyzpovídal a udělil mu absoluci. Ce- stou bavil prý se ještě živě s hr. Tadeašem Dzie- duszyekým, v Krásné pak byl vagon s hraběe rodinou odepnut a mrtvola sama dopravena vo- zem do blízkého, 6. km. vzdáleného Busku. Dlouholetý domácí lékař rodinný dr. Ziembicki prohlašuje, že při poslední prohlídce konstatoval u něho cukrovku. Místodržitel hr. Bobrzyňski na telegrafickou zprávu o úmrtí hraběte přišel již odpoledne k jeho bratru zemskému maršál- kovi Stanislavu hr. Badenovi, aby mu kondolo- val. Po 8. hodině odebral se zemský maršálek sám ihned do Krásné, aby zařídíl potřebné ku pohřbu, kterého zúčastní se i zástupce císaře. Pohřeb koná se v úterý odpoledne v Busku. Z Vídně, 9. července. Jménem Českého klubu kondoloval vdově po hr. Kazimíru Bade- novi posl. Maštálka.

Na cestě ke — kompromisu? z Vídně, 9. července. Porada, kterou svolali na 3. hodinu odpol. dr. Lueger, proť. dr. Glabiňski a dr. Sylvester, které zúčastnili se zástupcové všech stran počtem hojným a která trvala3 hodiny, neminula bez úspěch u. Ledy obstrukce počínají praskati. Jit jest slyšeti pod nimi svíst, který předpovídá, ž brzy odplavou. Nenastane-li přes noc obrat, ne- uhodí-li tuhý mráz, doufají původci nové akct k zachování dělnosti poslanecké sněmovny pro předlohy obchodně politické — v první

FEUILLETON. Tabák. Dějiny tabáku podávají autorovy Listy z če- ských dějin kulturních. Tuto jsou další pří spěvky. Kromě Dlabače Čtení o užívání kuřla- vého a šňupavého tabáku sepsal roku 1802 A. Holý, jak se podepsal, na učení pražském ne- obyčejný učitel umění, jak se kdo při zdravi zachovati může, jak dítky chované býti majía jak se nemocnému sloužiti a s ním zacházeti se má. Holy s povídavou učeností dokazuje, že ta- bák čitá se mezi omamující, ostré a jedovaté byliny. R. 1496 vyzkoumal ho španělský pou- stevník na strovu sv. Dominika a r. 1520 našli ho Španělé v Jukataně. R. 1560 bylo semeno tabákové přineseno do Francouz od Jana N- kota, francouzského vyslance při dvoře portu- galském a po něm byl tabák nazván bylina Ni- kotianská. Na ostrově americkém Taba go roste hojně, odtud jeho jméno obvyklé. Zobec- něl místy v Evropě také brazilský název Pe- tu m. Indianští modloslužebníci veštili z dýmu tabákového o válce a důležitostech všelijakých. zapálili suché listí a kouř táhli do sebe trubkou neb nálevkou a tím omámení leželi na zemi ve mdlobě. Pak vyprávěli, že na radu s čertem pro- rokují. Indian, chtě míti zjevení ve snu, kouř tabákový táhl do sebe nosem i ústy. Zemdlení domorodci američtí po námaze tělesné kouří ta- bák, až omámení klesnou, usnou a po spánku prociťují očerstvení a posilnění. Užívají také na svých výpravách tabáku místo potravy a ná- poje. Spalují skořepiny z mořských slimáků neb plží a na prášek je utřou. Vezmou listí tabáko- vého tolik, co prášku toho, žvýkají, až se udělá těsto a z něho uválejí kuličky jako hrách, ty v stínu suší. Na potulkách vezmou kuličku mezi zuby a dolejší pysk, ovlaží slinou a polknou. Tak tri, čtyry dni syti se tubákem, nemají hlad

ani žízeň. V Evropě šířili známost tabáku ve stol. XVI. Francouzove ale teprve na začátku XVII. stol. Evropané uživali tabáku ke kouření a kýchání. Napřed vznešenější a znamenitější užívali tabáku jako něčeho drahého. Potom i jiní lidé, následujíce v tom příkladů vznešenějších osob, beze vší příčiny, a ani nevědouce, jak by ho měli potřebovati, tak silně ho začali uživati. že i za našich časův (píše Dlabač) vesměs a beze vší míry s velikou škodou svého zdraví, jak učení tak sprosťáci, tak páni a sedláci k ukrá- cení chvíle ho užívají. Bude-li ten daremný zvyl a navyklá žádost mezi lidem déle panovati, tl nám brzo dítě, nemohouc ještě na sobě ani kal- hot nositi, poví, jak mu kuřlavý nebo kejchovní šňupavý tabák chutná.

Jakub I., anglický král, svou knihu o t- báku zavírá slovy: O, vy moji mili poddaní jestli ještě jen dosti málo v sobě studu máte. takť se od nemoudrého a nesmyslného kouřen a šňupání tabáku, jemuž jste z bláznění toliko přivykli, zdržte. Zdržte se od té věci, kteráž tai mrzká jest, jak všemu lidu škodná! Amurat IV. turecký císař, pod ztrátou hrdla ho vůbec za- pověděl. U Peršanů všemu vojsku přísně byl za- povědín; kouřil-li kdo, tak mu nos i pysky uře- zány byly. Též roku 1634 přivážení tabáku do Mozkvy císař pod vymrskáním ze země a roz- říznutím dolejších nosních obliků neb klapek zapověděl. Také u nás léta 1800 26. srpna če- ské gubernium pod přísným vyhrožováním tre- stu zapovědělo tabáku kouření školní mládeži. Když někdo dost málo tabáku spolkne, hned mu dávení zdvihne, závrať působí. Kdo silně šňupal, veliká ospalost ho přepadla, pak i mrtvi- cí neb šlakem omořen byv, o život přišel. Kdo v pivě vařené listí tabákové pil, působilo mu vyprázdnění horem dolem, přenáramně slábl. Jistá paní okusila nešťastného účinku, když šňupavý tabák s máslem smíchala, utřela a z toho mast udělala a jí k zahojení strupův hla- vy dítek potříc, potřebovala. A hle! za celých 24 hodin ty ubohé děti celé pitomé chodilya při tom závrať, mdloby a silné dávení dostaly. Kdosi z tabákového zvařeného listí slitou vodu

k zahnání svrabu a prašiviny potřeboval a ona mu krvotok a trhání v těle působila. I když s niti a jehlou v tabákovém oleji namočenými a jim napuštěnými zvíře uhodíme, tak hned od toho zhyne. Jak kouř z tabáku do úst přijde, slinové pryskéře v ústoch rozdráždí, ústa vlhnou, n čas žízeň se zažene. Kdo kouří, na jídlo nevzpo- mene a tak na čas hlad zažene. Připouštím (přednáší posluchačům Holý), že kuřlavý tabak má v sobě moc, že když někdo má bolest zub z nastuzení, pak ho kouří, takovou bolest umenšuje. Sám osvěděuji, že jediná toliko z rána vykouřená fajfka skrze polektání stře k stolici dopomáhá. Více fajfek vykouřiti ne- jenom zbytečné, ale i škodně jest, snad aby- chom žluté zuby dostali a naše šaty i přibytkové tabákem načichli? Kdo prý tabák kouří, kurděje nedostane. Holý připoušti v oněch krajinách. kde kurděj silně panuje, u nás toho k obávání není. V čas nakažlivých nemocí, kde člověk mnoho nakaženého povětří do sebe naloká, ne- vyhnutelně prý tabák kouřiti musí, přinucen bývá, že nakažené sliny vyhazuje. V Turecku panuje mor silně a předce se tam nejvíce tabáku vykouří. Kuřlavý tabák prý povětří čistí. Naka- žené a smradlavé povětří může se změniti sil- nou vůní tabákovou, ale onen v povětří snáše- jící se a k oddychání člověku velmi potřebn díl větru skrze doutnání tabákového listís zkazí a zcela ztráví. V takovém pokoji, kde ví lidí tabák kouří, až ouzko a těžko na prsech jest. V šenkovnách a na vartách, kde tabák silně se kouří, v okamžení mnozí mrtvicí umořen bídně svého ducha vypustili.

Fajíka tabáku prý předce jen člověka ob- čerství a obveselí! Na něj navyklého a mirně ho kouřícího, proč ne? Takového člověka tak dobře fajfka tabáku obveseliti může, jako jiného sklenice vína, resolky anebo kořalky. „O pře- milá, šlechetná mládeži, veliká naděje vlasti, zoškliv sobě takové vyražení a občerstvení jenž tebe vražednickým způsobem o tvé štěsti, zdraví i o život připraviti může.“ Kdo až do- savad nekouřil, více tabaku nekuř. Ončch úcin- kův, o kterýchž jeho milovníci neústavně mluví. lepšími jinými prostředky dosáhnouti můžeš. Kdo ale z dorostlých již silně jemu přivykl, ten ať podle následujících pravidel při kouření se řídí: Po jídle nikdy nekuř, protože strávení jídel skrze ustavičné vyplivání slin se zaměstnává. Vždy ústa vymej čerstvou vodou, kdykoliv kou- řiti přestaneš, a to pro vyčistění a zachování zubů, i také pro zahnání veliké vůně, jíž každý sněsti nemůže. Nikdy při kouření neplí ani slin nepolykej, zvláště se i také varuj z fajíky ta žený kouř polknouti, abys ho snad sobě do ple nevrazil. Z Rejna Kolína sem přinešené hliněne dlouhé fajíky nejlepší jsou. Skrze ně prohnaný a vytažený kouř tak mnoho neškodí a také pří- jemnější je, nežli z jejich fajfek, poněvadž jeho ostrost skrze dlouhost trubky poněkud slábne se umenšuje. Tuze silného ani praskavého ta- báku, jenž na způsob ručnického prachu puká a praská, nekuř. Dobrý tabák musí lehiký a su- chý býti a příjemnou chuť míti, nesmí na prsy padati a také těm, jež ho kouří, žádné ouzkosti a těžkosti ani závraty působiti nesmí. Kdo kouří. musí ho mírně a zdlouha kouřiti. Kouříš-li ale v světnici, okno začasté otevř anebo vždy ote- vřené nech a také trošku vody anebo piva pí.

Nápoj ústa ovlažuje a polektávání, jež od tabáku pochází, zcela zahání a také slin v ústech umen- šuje. Kdo slinové žilky v ústech velmi důtklivé má a komu kouření mnoho slin působí, tent kouřiti nesmí, poněvadž vždy slina při kouřen víc a více zaneřáděna bývá a na nějaký způsob i zjedovatí. Vyplivá-li ale kdo zhusta, tenť za- jistě žaludku škodí, poněvadž mu potřebn šťávy k strávení jidel odjímá, z čehož jistotně špatné strávení následuje a tělo velice trpi. Po- lyká-li zas někdo více slin do sebe, tak zas skrze jich ostrost potřebnému strávení požitých pokrmův překážku činí. Mnozi kouřiči to sice stvrzují, že hojným pitím vyplivané sliny se zas dosazují, to jest ale velmi škodné, a to proto, poněvadž zřidka kdy takoví lidé vodu pijí. Pijí-li na tabák pivo, tak zase ona od tabáku pitomost víc a více se rozmnožuje, A piil-li zas thé anebo vařené ko- ření, tak sobě všecku krev zas zbouří a celou vlhkost sobě do hlavy vženou. Ty a takové vláhy ani ku přirovnání nejsou se slinou, kteráz k strávení pokrmu velmi potřebná jest. Suché, horké a k hněvu náchylné osoby zcela se kou- ření tabáku varovati mají, a když ho kouřejí, jich tělo tím více vysušuje. Tlustým a šlemem zaneřádéným tím méně škodí. Kdo horkost. ouzkost, házení srdce na sobě cítí, též koufiti nesmí, i ten, kdo kašle. Při zimavém a vlhkém povětří dříve se kouřiti může; při horkém, su- chém povětří nikoliv, poněvadž tehdáž páru silněji z těla vyhání, nežli kdy jindy. Krevnatí a zamyšlení lidé i ti, jež k šlaku náchylní jsou, tabaku kouření varovati se musí, poněvadž krev silně do hlavy vstupuje.

Zvýkání tabákového listí Holandři za l- hůdku mají a za ochranu proti kurdějím. Plavee a marináři skoro celý den tabák žvýkají a sice třikráte, čtyřikráte, až bílou slinu plivají a žád- né více chuti z něho neokoušejí. Mají ho po jedné straně v ústech podle zubů a bez dolknutí se ho kořalka a kafé do chřtánu splyne. Šnu- pavý tabák má se užívati jen jako lék. Kdo z rána šňupá, občerství se a nosu prospěje při dýchání. Kdo v smradlavé páře pracuje, může pro posilnění šňupatí. Lenivého, nejapného, ospalého častěji šňupání občerství. Proto při psaní a čtení dobrý oučinek působí. Příliš uží- vaný škodí hlavě, táhne krev do hlavy. Prospívá tomu, komu oči mokvají a pláčí. Přílišné šnu- pání zemdlivá čich i chut. Mravokárci a lékaři nezabránili oblibě ta- báku. Právem zarýmoval si ovčák v Kratonohách Jiři Volný ve století XVIII.: Radujte se, veselte se, dlouhej Honza tabák nese, pěkný rule, jako kule, chutný co zralá mišpule. Kouřejí, až tma v seknici i ty baby při přeslici, zachce se ho, za něj prosi, že ji bolí v břiše cosi. Podšívku z kalhot trhají a lunty sobě dělají. Chléb jest podpora života, tabák holá nečistota Za chleh se máme modliti, tabák třeba šerediti!“ Č. Zíbrt