1
masthead
27. října 1900.
2
masthead
Přiloha „Národnich Listu
5
article
Z literatury,
Z literatury,
Co čteme.
6
article
22 — Zimní saisona nastává a v našich
listich už proskakují po různu zvěsti, co s
nového chystá. Zdá se, že budeme míti letos
hojnou literární žeň, ne tak novinkami spisova-
telskými jako nakladatelskými. Perioda kalen-
dářů prošla inseráty již koncem práznin. Všechny
ty růžence lákavých vlasteneckých hesel a jmen
jimiž vzniká přímo nová kalendářní poesie, ob
jevily se již jako každoročně v denních listech,
lákajíce překupníky i venkovské kupee k opa
tření nového kalendáře, jenž, zdá se, bude brzy
u nás vydáván o rok napřed. V žádném od
vělví literárním snad nenajdete takovou rozma
nilost a bohatost směrů: každá strana, každý
nakladatel vydávají hned celou řadu této tak
oblibené četby a zaplavují barevnými obálkami
kalendářními celé královstvl. To je již šťastne
odbyto, aspoň v těch centrech, ve Vimperku
ve Skalici, v Praze, v Brně, v Olomouci, odkud
vycházejí záplavy této literatury, a nyní nastává
práce na venkově mezi prodavači, knihaři, pře-
kupníky atd., kteří starají se o duševní potravu
lidovob.
Zatím však v Praze dospívá ke konci jiná,
pro literaturu a umění důležitější práce, vydání
skvostných děl vánočních. Tento vánoční trh
rok za rokem nápadně rýchle u nás stoupá.
Letos prolétly už zprávy o chystaných nádher-
ných albech Schwaigrových a Úprkových, snad
i Manes nás něčím překvapí, cbvata
e sou
born e
ana o modernich literaturách, o dějinách
mizicího stoleti, i dětské knižky, jak překládané
tak domácí, slibují býti letos seriosnějšími než
dosud, nádherné vydání »Máje«, k němuž vý-
stava spolku »Manes« podává již na Gikázku
rozkošné illustrace Švabinského, budí oprávněné
účastenství, revue a týdenníky mluví o refor-
mách, můžeme býti opravdu na výslodek
oeo kep
er uteb
zvědavi.
Schwaigrův
Úprkův
Švabinský
Vimperk
Skalica
Praha
Brno
Olomouc
7
article
Diváte-li se však na ty stohy špatně tiště-
ných kalendářů, nacpaných starými elichés
vyplněných slovním materiálem dosti pochybné
ceny, a srovnáte-li je na příkläd s chystanou
mapou nádherných Schwaigrových obrazů, vzpo
menete mimoděk na ty, pro něž je vše to uchy-
stáno: jaké je to české obecenstvo, jež na
jedné straně unese náklad nač laxusně vypra-
veně svazky výtvarného umění, určené jen oprav-
dovým, umění chápajícím znalcům a gourman
dům, na druhé straně však spokojuje se s tal
chudičkou stravou, jež nesnese nijakého literár
ního ani uměleckého měřítka? Jak jsou du
ševně různé ty vrstvy našich lidí, z nichž jedna
poptávkou si vynucuje vzáeně umělecké pro
dukce a druhá ještě úsilnější poptávkou udržuje
stále rostoucí náklad toho brakového zboží?
A jaká je ta prostřední vrstva, jež skonsumuje
do roka ty obrovské spousty domácích i pře
kládaných románů a povídek, jichž počet rol
za rokem roste? Pro koho vycházejí od něko
lika let ty stále se množící svazky populárne
vědeckých i odborných spisů?
Jak by to bylo zajímavé, míti statistik
toho našeho horlivého čtenářstva, míti jasný
obrázek o tom, nejen co se vydává pro české
čtenáře, ale co se libí českým čtenářům, a kdo
jsou tito čtenáři. Mnoho by nám mohly říci ne
přístupné svatyně našich nakladatelů, jich vý
kazy o prodaných spisech a jich zkušenostio
poptávce z kruhů čtenářských.
Schwaigrův
8
article
Po těchto informacích ze současné doby
bychom se asi marně ptali; snad za padesát
více let, bude možno, aby některé naše přední
firmy, uveřejnily své výkazy z dnešní dobyo
odbytu českých knih a tím přispěly vzácným
malerialem k studiu o duševní stravě českého
čtenářstva. Dnes však máme jiný, jednostranný
sice, přes to však zajímavý a cenný pramen pro
poznání vkusu a libůstek našich čtenářů. Jsou
to výkazy našich veřejných čítáren a knihoven
Máme jich již tolik po Čechách, obecenstv
zvyká si stále hojněji jich uživati, tak že jich
výroční zprávy, třeba že ovšem referují jen
o malé částí přátel české knihy a z jednoho
trochu omezeného stanoviska, přece přes to jsou
vítány, poněvadž jsou už dosud jediným statisti-
ckým materialem o české četbě. Bohužel, že
nemáme jich dosud tolik, kolik by se jichz
hojného rozšíření lidových knihoven dalo oče-
kávati. Škoda. Jak zajímavý je takový výklad
do duševní zábavy lidí jistého kraje! Vezměte
na př. poslední číslo »Domažlických Listů«, kde
J. Koutský referuje »jak se u nás čte« a po-
dáva statistiku domažlické knihovny, jež čítá
přes 3000 svazků. Či není to významné, když
na Domažlicku značnou převahu vykazují Carle-
nová, Verne, Marlittová (každý více jak stodva-
cetkrát), za to však Čech zapadá až do poslední
řady čtenějších (jednačtyřicetkrát) a Němcová
nedosahuje ani počtu třiceti? Že Paul de Koek
je člen jen o málo méně než Jírásek, ale mno-
hem hojněji než Světlá, Šmilovský, Zeyer atd.
není rovněž bezvýznamno, a tak byste nalezl
v těch suchých cifrách ještě hojně různých pře
kvapení.
Ovšem že statistika z jednoho kraje, třeb
o sobě zajímavá, nemá té váhy, jako by mě
podrobný výkaz z celých Čech. Dočkáme se ho
od našich horlivých knihovníků?
J Koutská
Carla
Verne
Marlittová
Čo
Němcová
Koek
Šmilovský
Zeyer
Čechy
Domažlicko
9
article
České spisy.
* Henryk Sřenkiewicz: Ohněm a me-
čem. Velká historická trilogie románová. I. Ohněm
mečem.*) Přel. C. Frič. II. Potopa. III. Pan Volody
jowski. Překládá J. Langner. V Praze u Edv. Beau
lorta. 1900.
Žádný druh umění nehodí se tak dobře za uka
zovatele citových proudů v národním celku, jako
umění historické, připojíme-li vždy k obsahu a ja-
kosti toho umění zároveň jeho účin a oblíbu v ná-
rodě.
U nás v Čechách bývalo umění historické jak
ve výtvarné tak slevesné formě vždy hojně pěsto-
váno. Ovoce trvalé ceny je z toho, pravda, dosti po
skrovnu, nejskrovněji v dramatickém umění. Zásoby
byly přebrány a přeházeny, všude nakousnuto
málo dokonáno. A nejsme nežli v začátcích, a užtu
vypadá, jako bychom měli býti v koncích. Reakce
proti frásovitosti historismu v některých oborech ná
rodního života otravuje, zdá se, i umění. A kde jin
národové čerpají z přebohatých pokladů starožitnost
nově odkrytých, tam jsme odstrčení nebo se díváme
tuze zdaleka.
Plete se nám nyní do umění zvláště slovesného
Sřenkiewicz
Frič
Voloda
J Langner
Beau
Praha
Čechy
Edv
10
article
*) Román Ohněm a mečem vyšel už roku
1887 nákladem Šimáčkovým ve velkém formátě s illu-
stracemi, z nichž některé, zvláště Olivovy v I. díle
jsou velmi instruklivní a náladově zdařené. Nákla
převzal nyní Edv. Beaufort. Stojí 5 zl. 20 kr., před
platitelům Levné illustrované knihovny za 3 z
několik prazbytečných a škodlivých předsudků, čer-
paných z učené theorie nebo nedorozumění, a jeden
z nich se týká i umění historického.
Polské umění nedbá v hlavním proudu svém
protihistorických hesel a reprodukuje v ohromných
rozměrech téměř jako o závod dávnověkost onde
římskou, tu zase domácí. Z části tu arci vládne jistá
příčina, které není tak hned v jiném národě. Polské
umění je aristokratické. Ne snad jen vkusem, ale
i vychováním a názorem ua svět. A je aristokratické
i tam, kde ujímá se lidu a bídy.
Šimáčkův
Olivův
Beaufort
Náklo
11
article
Nejvíce síly a životní šťávy dodává aristokra
tismus tam, kde vyrůstá veliké umění historické
Bylo by to možno pěkně dokázati srovnáním vybra
ných kusů nejlepšího umění historického v Evropě
Tu by se ukázala povaha anglického aristokralismu.
hrdého na svou středověkou romantiku, ale při tom
naprosto bezohledného ve svém krutém sobectví
povaha aristokratismu francouzského, už dávno bez
kordu, ale slohem i mědním vkusem vždy vítězného
Ukázalo by se, že je italský aristokratism téměř ne-
plodný, německý že není žádný atd.
A srovnáním Jiráskovy trilogie husitské s trilog
Sienkiewiczovou nevyšly by na jevo jen různosti
individualit autorských, ale i různosti národ
ních poměrů a národních povah.
Jiráska v Polsku ondy posuzovali a nelíbil se
Tomu faktu scházelo vysvětlení.
Vítězství historického umění Sienkiewiczova je
veliké, neobyčejně, epochální. Co se týká jeho od-
bytu a populárnosti, toho příčiny nejsou vesměs
původu uměleckého. Tu třeba hlas reklamy opraviti.
Mnoho tu zajisté dnes přispívá modní záliba v staro
žitném, krvavém, napinavém a sensačním. Ta záliba
určuje výběr davu.
Ale kromě toho znamená vítězství Sienkie-
wiczovo také zdravou a vílěznou reakci proti cho-
robě módní sensilivnosti a tajemnůstkářského sym-
bolismu, a nejvíce proti učeným anatomicko fysiolo-
gickým museím čili roman, auaryucko natura-
Ckym.
Jiráskův
Sienkiewiczův
Jirásek
Evropa
Polsko
12
article
Síla umění Sienkiewiczova je stará síla starého
umění epického. Umění synthelického pře-
devším. Pak umění velikých rozmachů lidské veli-
kosti, lidského božství, ale i lidské bestie. Umění
silného, nevšedního, úžasného, strašně bolavého, ale
i vznešeného, až k slzám. Třeba vysvětliti, co se
míni — starou silou umění epického.
Předmětem byly jednak vojny, ty budily úžas,
nadšení a roznět, jednak dobrodružství, ty zas budily
úžas, ale vedle toho zvídavost a podnikavost. Vojny
vynikaly silou velikosti (Dliady). dobrodružství silou
napínavosti (různé Odyšseje)
Tedy předně vojny. Trochu kryelačnosti je
v lidech vždy, ale přece hleďme, jak se odpírav
moderní svět k tomuto předmětu staví. Modern
člověk mnoho se ptá a rozvažuje: Je vojna výbuch
lidské surovosti? Vereščagin odpovídá ano. A tak
i jiní odpovídají. Českobratrský názor nijak neza
hynul. Ale Vereščagin byl umělcem a on vojny ma-
loval. Oslavoval je? Právě naopak. Anebo je vojn
trest od boha a lidé při tom pouze ubozí figüranti
vyšší vůle?
Jsou Napoleoni pouze nástrojové neviditelné
prozřelelnosti? A je to přece jen tíživé vědomí, jako
fatum starořecké tragedie
O tom všem Sienkiewicz nic. Žádné filosofické
řešení. A co je tedy přece, ptáme se, na dně těch
obrovských obrazů bitevních? Zuření lidských vášní
a víc nic?
Sienkiewiczův
Vereščagin
Sienkiewicz
13
article
Nikoli. Kromě záliby ryze umělecké, která byl
hlavní vzpruhou při románě »Quo vadis«, působi
při trilogii »Ohněm a mečem« aristokratismem daný
individuální autorův smýs! pro slávu rytířských
ciností, pro slávu vlastenecké obětovnosti a mužného
věhlašu v nebezpečných poměrech.
Sláva bohatýrskál je hvězda, jejížto
jiskřením vzňalo se srdce autorovo a pohnu o
podnítilo i fantasii k účelné práci umělecké-
»Budou o vás psát dějiny!« tak často
volají v trilogii nadšení druhové vítěznému reku.
Paměť budoucnosti! vzpomínka potomků! to jest ona
hlavní vzpruha činů rekovných, — totiž všude
v básních bohatýrských, — a hle, i v trilogii. Láska
k vlasti je takým rekům už sama sebou dana. Kdo
jsou zrádcové? a je jich tu v trilogii bohužel až
běda mnoho. Kde jiný, než sobci, kteří jen sebe.
své osoby, jen své rody milují, kteří ctížádosti
zištnou, hmotnou trpí, po odměnách doživotních
žízní, a z té příčiny pramálo se starají o soud bu-
doucnosti. To jsou lidé-démoni zla, jimiž všude vlast
padají, a jimiž právě nejhůře utrpěla vlast Sienkie.
wiczova. Zvrhlý aristokratism, zvrhlé rytířství, to
zrada.
Ukázati, jak jejich šeredné sobectví a zráda
ohavná skácela nádheru polské slávy královskéa
otrávila sílu obce pospolitě, jak připravila ničemnos
šlechtické svévole vlast až až do hrobu, přibiti na
pranýř toto mrzké sobectví a nevlastenectví, bylo ru-
bem básníkova nadšení, bylo cílem svatého jeho
hněvu a bolu.
Quo vadis
14
article
Ale líc tvoření byla radost z onoho ohromného
napjetí síly, jímž se dobro v národě opřelo proti zá-
hubám vlasti, z oné přeslavné řady národních boha-
týrů, kteří statky i krev ochotně obětovat neváhali
Sienkiewiez přistoupil k ohromné mohyle věku sedm-
náctého, aby slávu svých reků vzkřísil, aby v recie
lěch vyvolených a v ohromných útocích zástupů za-
žil opojení, jehož přitomnost poskytnout nemůže
nechce. Názor autorův v celé trilogii mohli bychom
nazvati »bohatýrským«. Je to názor, jenž dává pravé
umění epické.
Názor velice nestranný. Rytířské ctnosti — vždy
úcta a sláva! ať se týká Poláka nebo Švéda. Jak
nadšeně zní všude líčení německé pěchoty! A nejen
slovy nadšeně, nikoli, subjekt autorův je skryt, líčení
je objektivní, ale jak znalecky a s jakým gustem jsou
podány její výstupy! A to je jen pěchota, a k tomu
najatá z Němec. Jak pak teprve úloky polské jízdy
Taková líčení (na př. útok husarského pluku pana
Čarněckého) poříditi, tomu málo pomůže historick
studium, to chce studium živé, a pokud ho tu není
chce duši, která by dovedla hned sama se zdarem
takového útoku se zúčastniti.
Polák
Švéda
Němec
Čarněcký
15
article
To je ten názor bohatýrský, kdy autor sám s roz-
koší osobní s rytířstvem uhání v boj, autor, jejž
uchvacuje sláva čestného boje, krása zbroje, krása
pravidelných řad a vykázněných pochodů, pokřiky
vítězné a vůbec všecky zevní, smyslové dojmy, kon-
kretní a plastické. Touž radost, jakou mají národní
epikové z velikých, statných těl, z lesku, třpytu, ba-
rev, pestroty a nádhery, ze hřmotu a vřavy, z pro-
jevů síly nejen duševní, ale i fysické, vštěpuje trilo-
gie i nám čtenářům. Snad litujeme ubožáků a od
suzujeme tu řež, ale to už nás autor ponechává
vzadu a nelítostně, bezohledně pádí ku předu.
A to je jeho hlavní emoce: radostně roznícen
rytířské v zdárném obhajování vlasti, v neohrože-
nosti, udatnosti, obětovnosti a věrnosti všeho druhu.
Věrnost a čest! jsou hlavní ideje tohoto světa, jak
vzory kladnými, tak exempláry zápornými zobrazo-
vané.
To je šťáva obrozující pro mladou krev moderní
Trilogie nechce býti cirkusem a dívadlem gladiator-
ským, pochoutkou vyžilého světa, ač nechtíc i tom
účelu asi sloužiti musí, ale za to nijak nemůže. Che
býti divokou písní národní o nejstrašnějším rozpou
tání šelem na rozhalených ňadrech zrazené vlasti,
jejim lvím skoku a krvavé pomstě vítězné, divokou
pisní skryté v národě síly, úžasným pomníkem sil
slavně obětovaných nebo marnotratně prohýřených.
Autor šel a zvedl starý teorban, jako druhdy
Walter Scott harfu bardovu, aby zapěl velikánskou
epopej ze statných prsou hlasem hřimavým, s hrdo-
stí malíře Malejky, pestrostí a velkolepostí jeho
scén, s napinavostí Kraszewského, jehož umění
slavně dovršil v románě »Křižáci«, překonal v »Ouo
vadis« a v trilogii »Ohněm a mečem«. Podivuhodné
je umění Sienkiewiczovo životností s vou.
Che
Walter Scott
Malejka
Kraszewský
Sienkiewiczův
16
article
Vzpomenem-li, že dobré umění žádné nevzniká bez
modelů, je při umění bistorickém životnost tím
pozoruhodnější. Modelů se zpravidla nedostáváa
jak bez modelů vystopovat zdání života? Není jiné
pomoci, sám v sobě musí miti historický umělec
celou zásobárnu duší, charakterů a nálad, jakou po-
třebuje.
A nyní vizme autorovu trilogii: Tu jsou
předně nádherná, uchvacující a ku podivu živá lí-
čení časových nálad. Šira pole, divoká pole, stepi,
stepi nekonečně. A po nich letí, roznáší se nevidi-
telná, ale tušená, tajemně hrůzná zvěst, že se něco
chystá, přízrak mystický, jenž plaší ptáky, rozko-
lébává stromy, přivádí ze všad z daleka potuln
př ce, lidi zabání ze vsi do lesů a bojovníky do
krčem a do táborů. Takové líčení nelze odniku
nyní přímo nastudovat, lze je z kronik jen vycítit
Síla Sienkiewiczova v líčení a popisech je živá,
živelní, daná citem, jejž podrobná obraznost tvůrčí
roznitila jakoby pohledem na skutečnost. Aleu
básníka se už rozumí celkem sama sebou.
K lyrické té síle se druží mocná síla povaho-
tvorná. Ta je podivuhodnější právě tím, že vše-
liké ty postavy skoro vesměs pocházejí jenom z duše
autorovy a málo jen asi ze živých modelů. Je tn
bohatství lidí tak rázně označených, že bychom j
poznali z jednání, skutků a řečí, kdyby je autor
potom už ani jmeny neuváděl. Toto bohalství po-
vahotvorné a pak síla vynalézavosti, vymýšlivosti
dějů, náhlých obratů, náskoků a záskoků, síla na-
pinavosti a jímavosti, valná stupnice vášní a vůli.
nadevše, jako vždy, těžkých a rozhodujících vůli
č. povah zlých, znamenitě přiměřená řeč
sloh, vše to povznáší díla Sienkiewiczova k vrcho-
lům umění epického.
Šira polo
Sienkiewiczův
17
article
Neboť epické je to umění způsobem vzniku
konstrukcí dějovou i způsobem vypravování. Na
velké vzory epické si autor časem zcela patrně vzpo-
míná. Látka ho k tomu sama vede neodolatelně.
Sám subjekt autorův hoví své individuální po
vaze a zálibě v řadě šlechetných rytířů junáků
jakými jsou Jan Skřetuský,. Zacvilichovský, Vlady-
jovský, Marek Soběský, Časněcký a pod. Ale
skvělé umění tvůrčí a zároveň rozmyslné ukazuje
nadmíru sympatický a nezapomenutelný pan Longi-
nus Podbipata, Litvín nábožný, cudný a naivnía
k tomu pravý Ajas veliký.
Na dvě postavy dlužno v I. díle trilogie a na
dvě v II. díle poukázati: jsou to kníže Jeremi Viš-
ňovecký, zbojník Bohun a oba Radzivillové. Tyto
čtýři povahy si myslil autor obzvlášť velkolepěa
neobyčejně. Toť zcela patrno. V obrazností jeho žilv
jistě v rozměrech velikých. A hle! Ahy uapomohi
čtenářově zbraznosti, zaslavuje autor zhusta děja
popisuje mu tyto své vyvolené, popisem přímým.
historickým. Nic to nezpomáhá. Epické umění b
bývalo lepší: ať jen jednají a jednajíce sami mluvi.
Višňovecký vzroste hrůzným bojem u Machnovky
rázem sám od sebe. Autorovy popisy z počátku
něm uváděně vnucovaly čtenáři autorovu před-
stavu, a celkem marně.
Bohunovi škodí nedostatek vynikající úlohy
soustředěného děje. Jeho příběh je roztříštěn. Nevešel
se pořádně do rámee
Zrada Janusze Radzivilla nedosahuje rovněž
toho účinu velikosti, jak patrně měla. Momenl ho-
stiny je napínavý, ale pravá historická velikost se
dostavuje teprve s jeho smrtí. Úskočná, obratná
prohnaná povaha Bohuslavova, jeho záletnost a ele-
gance odřáží se od majestátní těžkopádnosti Januszovy
velice živě.
Skřetuský
Vlad
Soběský
Časněcký
Longi
Jeremi
Bohuna
Aho
Radzivill
Bohuslavův
Januszův
18
article
Znamenitě vyvstala v I. románě rozsáhlá podo
bizna Bohdana Chmelnického. Ani tak ne plastikou
vlastní osoby jeho, jako dojmem velikého významu
historického a pádností dramatického vývoje celého
jeho povstání. Autor stále natahuje a napíná vý-
znam a silu knížete Višňoveckého, jehož se prý má
Chmelnický tolik co obávati. Ale dojem obávaného
budí napřed pořád více Chmelnický. Dělá to síla zla
a divokosti, kterou lze autoru mnohem názorněji
ličiti, než mravní výsost Višňoveckého.
Výborný kus autorovy vynalezavosti tvoří živly
humoristické, jež jsou trilogil skutečně dobrodiními
zvláště šprýmovný a chytrý pan Zágloba. Byl to
odvážný a nebezpečný pokus takovou figurou pro
vázeti brůzné děje celé trilogie, ale vydařil se doko-
nale. Pochody páně Zagiobovy jsou zelené oásy
Odysseje v poušti krvavé Diady.
Chmelnický
Záglob
Zagiobův
19
article
Kmitic je povaha, která vypadá, jakoby si v » Po-
topě« byl autor vytkl psychologický probiém mrav
ního obrození jednotlivého zbloudilce pomocí utrpení
ponížení, víry, naděje a lásky, a na pozadí jeho
příběhu kresliti obdobný problém obrození cetého
národa. »Potopa« je obraz divý. Těžko tu říci, kde
opustil autur realitu pramenů, aby dolíčil z fan-
tasie. Úmysl je patrný: vždycky podávati jen obraz
pravdy.
A pokud nepřemítá, nevykládá a jen líčí a líčí
dle nápovědí srdce svého a obraznosti své, zní z jeho
obrazů nejsilněji obecná pravda lidská. Neboť ona
hrozná povstání lidu, prostého a řemeslného, jako by
omámeného a šíleného, vřavy útočné, přepadání, pálen
a drancování, zabíjení, mučení, odvlékání do zajetí
pomsty a řeže, to divohrozné divadlo trvající pů
století, v němž rozum tone ve zmatku a cit v hrůze
jakou pak poskytuje dějinnou zákonnost, jakou pří
činnost, než nedostatek vítězství ducha lásky nac
bestiálností lidskou?
Ty chyby republiky? Chyby králů? Proviněn
Chmelnického? Tu není pravá vina. Vinno je ne
dokonalé lidství, strašné sobectví hmoty satanské
stále tak mocné a vítězné, stále mocnější a zpup
nější a vítěznější, jakož ukazuje nyní celý svět, doln
Afrika i dálná Asie, Civilisacel
Chmelnický
Afrika
Asie
20
article
O. Kaine, Kaine, kde tvá krev?
Ta, listvo, na tvém čelel
To jsou smutná hrana, která by přehlušila
všechnu radost života, kdyby nebylo zase oboru
duší bohatýrských, které právé tam nejraději vjezo
slaví, kde taková hrana znějí.
Pravda znamenitá a to historická i lidská vy
svítá z Potopy, když ukazuje, jak náboženská úcla
uražená a dotknutá, úcta ovšem živá a na živé víře
založená, z prostých lidí hrdiny tvoří a vítězný po-
stup nepřátel bezohledných zastavuje.
Obrana Čenstochovy! Obrana staroměstské věže
v Praze proti Švédům. Tam kněz kordecký, zde je
zovita Plachý. Po bitvě na Bílé Hoře, to bylo a
jako po dobytí Varšavy a Krakova. Naše Čensto
chova česká? Nebyla možná vinou náboženských
pak i politických zápletek.
Překlady všech románů trilogie jsou velmi peč
livé. Nebožtík Frič si dal záležeti co mohl na vy
stižení autorova slohu, rythmů a spádů jeho. Také
Langnerovi se daří dobře. Některé chyby, jako »krejčí“
m. kraječ, jsou už opraveny, jiné však, jako »Polio
certes« místo Poliorcetes a j. zůstaly. Ale vadí cel
kem málo.
Práce ta náleží právem k representativním ku
sům naší překladové literatury.
Vbk.
O Kain
Kain
Čenstochův
Švéda
Plachá
Frič
Langner
Poliorcetes
Praha
Bílá hoře
Varšava
Krakov
21
article
Alois Jirásek, Bratrstvo. Tři rhapsodie
I. Biitva u Lučence. Sebrané spisy sv. XXVIIl
Nakladatel J. Otto. Jako ve své velké trilogii »Mez
proudy« a obsáhlém románu »Proti všem« si auton
obral za předmět ličení počátky hnutí husitského
dobu Žižkovu, tak líčí v tomto románovém cyklu ví-
tězné boje husitských Bratříků pod Janem Jiskrou
z Brandýsa v Uhrách. Čtete-li knihu, jevící charakte-
risticky barvitý sloh vypravování Jiráskových, jenž tal
pěkně přispívá, abyste se vžili do doby, již líčí, ani
nepozorujete, že to historie, založená na důkladných
studiích, tak bystře plyne děj, končící vítězstvím
vojska Jiskrova u Lučence.
Lev N. Tolstoj. Vláda tmy čili Jen drápek
uváz' a ztracen je celý ptáček. Drama o 5 dějstvích.
Přeložil Vilém Mrštík. Světová knihovna, red. Jar
Kvapil, č. 176—177. Nakladatel J. Otto. Slavné
toto drama, jež přešlo vítězně přes jeviště světových
měst a jež je známo i obecenstvu našemu, vyšlo
nyní ve zvláštním vydání. Autor přiblížil se tu ke
krajnímu naturalismu, podav obraz neoddolatelný
krutostí pravdy životní, oněch temných vrstev,
v nichž se rodí zločin z nevědomosti. A přece z ve-
škeré té mravní bídy obraží se světlý moment zdra-
vého jádra lidu: Kajicné vyznání Nikitovo smiřuje
mravně vyrovnává
W. S. Gilbert, Pokračování. Dvě scény
z komedie života. Pro české divadlo upravil Jaroslav
Kvapil. Repertoir českých divadel LXX VI. Naklad-
F. Šimáček. Poetická hra setkala se s úspěchem
na Národním divadle. Jemná kresba povah obou
hlavních osob provedena jest delikátně. Názory i po-
vahy obou milenců při dvojím setkání, mezi nímž
mine doba čtvrt století, podány s účinnou životností.
Jirásek
I Biitva
XXVIIl
Otta
Bratřík
Jiskra
Jiráskův
Jiskrův
N Tolstoj
Mrštík
Kvapil
Nikitův
Gilbert
F Šimáček
Žižkov
Brandýs
Uhry
Lučenec
český divadlo LXX VI
národní divadlo
u Lučenec
věděttězný boj
neoddolatelný krutost
22
article
Drobné to dílo poskytuje vděčný úkol intelligentnímu
herci a bodí se velmi dobře i pro menší jeviště.
* Bedřich Mach. Ornamentika. Přehle
dějin, rozvoje a rázovilých forem umění okrasného
všech dob. Se 193 illustracemi. Nakladatel I. L. Kober
Tato příruční kniha pro veškeru mládež studující
učitele, umělecký průmysl, stavitele i přátele uměni
podává populárně psaný přehled ornamentiky před-
křesťanské, ranní křesťanské, mohamedánské, roman-
ské, gotické, renaissanční i barokové a rokokové. Při
tom brán v každém směru náležitý zřetel k vývoji
umění v zemích českých, což ovšem při takovémlo
díle jest nezbyt no. Výklad podávající poučení o rá
a ornamentálných elementech jednotlivých slohů do-
plněn jest vhodně vybranými illustracemi v textu
a četnými samostatnými tabulkami
* J. R. Seelev. Eihle člověk! Přeložil
J. Váňa. Nakladatel Jos. R. Vilímek. Kniha
anglického myslitele sira J. R. Seeleva obsahuje fi o-
sofickomorální úvahy o podstatě učení Kristova ao
jeho poměru ku všeobecného stavu lidstva. Autor
dovede čtenáře upoutat způsobem svého uvažování.
V kapitole »Kristus a Sokrates«, praví: »Filosofie
i křesťanství vedou člověka ke konání toho, což jest
pravého, avšak filosofle hledí vysvětliti, co jest konání
dobra, křesťanství pak povzbuzuje a skloňuje lidi
k činění toho, co jest dobré. Nepravé skutky pochá-
zejí ze dvou příčin: ze špatných mravních náklon-
ností a intellektnální zmatenosti.«
* Jan Wagner. Král Dollar ajeho ctitelé.
Mach
Seelev
J Váňa
R Vilímek
Kristův
Kristus
Sokrates
Wagner
Dollar
Jos
anglický myslitel
23
article
Modrá knihovna ročník IX., svazek 7. Redaktor a na-
kladatel dr. Václav Řezníček. Autor pojednává na
základě spolehlivých pramenů zábavně o různých
amerických millionářích, o pověstných téch »králech«
petroleje, cukru, pozemků, železnic, obili a mléka
bavlny, ocele atd. Historie těchto boháčů, kteřise
vyšinuli z pravidla z poměrů praskrovných, čte se
mnohdy jako román. Čtenář nenachází však jen zá-
bavnou četbu, ale i doklady zhoubných účinků na
společenské a hospodářské poměry v zemi, způsobe-
ných pověstnými »trusty«.
doktor
Řezníček
24
article
Z českých listů-
25
article
* Zal'étne ke mně někdy číslo časopisu, zblou
dilé poštou, časopisu, o jehož existenci neměl jsem
ani tušení. Viděli jste kdy »Věstník věnovaný záj-
mům papírnického průmyslu, obchodu a příbuzných
odvětví«? Pochybuji. Ale nejen že exiztuje, není
ani sám, je odnožt, přiiohou neméně exotického
»Speratele dopisnic«, který asi v té dopisnicové ho-
rečce, jež ohrožuje naše poštovní zřízení vesele tyje
a žije. Ale nepíší tyto řádky, abych vás upozorňo-
val na tento nový sport. Našel jsem v posledním
čísle noticku, která není bez zajímavosti. Neznámy
autor píše o plýtvání národním jměním. Prodáváme
svůj papír do ciziny levněji, než jej z ciziny kupu-
jeme a často kupujeme pak z předpojatosti, že cizí
zboží je lepší, vlastní výrobky dráže z ciziny. Autor
podává drastické příklady. Na celnici v Podmoklech
vybalili bednu pravého anglického papíru, jež měla
na vnitřní straně ještě známku jedně české papírny.
Zala
Podmokly
26
article
Pražští vyrábitelé umělých pouzder prodávají, své
výrobky do Francie, a my zase kupujeme je z Francie
draho zpět. Není to podivné?
* »Obzor literární a umělecký« zavedl opět no
vinku: chce referovati v přehledných statích o všech
studiích a článcích, týkajících se literatury, v časo-
pisech českých. Podnik jistě záslužný, jen trochu
více přehlednosti a jasnější reprodukci obsahu byl
by si přáti, než jaká se jeví v první ukázce.
»Živa« má významnou noticku o slovanské
bibliografii lékařské. Redaktor »Časopisu českých
lékařů« podniká mozolnou práci, vydávaje každé
čtvriletí bibliografii všech publikací a časopiseckých
článků lékařských ve všech slovanských literaturach.
»Živa« upozorňuje na to, že je povinností i jiných
odborníků a hlavně povolaných institucí našich, aby
nenechávali tuto nutnou a užitečnou práci na be-
drech jednoho člověka, a aby zabezpečili svojí sou-
činnosti pravidelné a dokonalé její provádění.
Živa
Francie
27
article
* Podivné světlo vrhá na naše poměry literární
»malinká oprava«, kterou v témž čísle »Živy« oti-
skuje dr. Pelnář. Píše: »V červencovém čísle S. z.
se objevil článek: Černá smrt. Napsal dr. Pelnář.
O tento článek nebyl jsem požádán, tím méně jsem
ho psal, o jeho uveřejnění jsem ani nevěděl. Je to
nedobře opsaný výtah z mého článku »O moru«
v »Živě« uveřejněného, jenže tam pisatel přídal ně-
kolik svých nápadů — náramně nejapných a v očích
čtenářů mne zostouzejících.« Smutný úkaz.
* V Časopise českého musea referuje Vrchlický
o G. Pariním a jeho satirické básní »Den«. Je to
jak obrázek z cizího, neznámého světa, ta malá stu
die o ideách konce 18. století, tím neznámější u nás,
čím méně se staráme o duševní hnutí ciziny. Škoda
že nemáme víc takových studil, jež by nás seznamo-
valy s cizími ideovými světy a poučili o těch zá-
kladech duševního života, které i pro naši literaturu
měly velký význam.
* »Život« přeložil rozkošný výňatek z Emersono-
vých Essayí, pod názvem »Knihy«, zajímavé to čtení
o ceně knih dobrých i špatných, o knihách-přátelich
o knihovnách, o způsobu, jak čísti knihy, o překla-
dech, hrstka pěkných sentencí, zajímavě stylisovan
a nutící k přemýšlení. Na konec podává autor jakýsi
výběr knih, jež nejvíce zasluhují čtení, v tom však
je ovšem nejen osobní, ale též pod vlivem potřeb
sklonností specielně svého národa. Bylo by však za-
jímavo, kdybychom u nás dotazníkem aneb anketou
vyzvěděli mínění našich lidí, které knihy považují
za nejlepší ku čtení neb příkladně řečeno: kterých
padesát knih na př. vzalo by si sebou, kdyby měli
na vždy se přestěhovati na pusty, liduprázdný ostrov
Čtenář.
bez naděje na návrat.
Živa
doktor
Pelnář
Vrchlický
Emersono
Černá smrt
kniha
28
article
Ze slovanských listů.
* Lvovský dopisovatel »Kraje« trpce naříká na
lhostejnost haličské společnosti k otázkám uměle-
ckým. Příčinu k tomu zavdal mu první týden působ
nosti nového Ivovského divadla, otevřeného za hojné
účasti českých hostí. V prvním týdnu repertoir vy-
kazoval několik děl vysoce uměleckých, jako »Bašní
nocy šwietojaňskiej« Kasprowicze, »Spazmy
modne« Bogustawského a j., ale na představení sešla
se pouze brstka diváků. Jediné drama Stowa
ckého »Nowa Dejanira« dovedlo napiniti hlediště
Za takovýchto okolností špatně prý se vyjímají na-
dšené články českých listů, mezí kterými zvláště
sympaticky dotýká se Poláků hlas bývalého ředitel
Národ. divadla p. Šuberta.
* V krakovském divadle vzbudilo značnou po
zornost drama spisovatele Alfreda Szezepan
ského »Zamet« (autor skrývá se pod pseudony-
mem Mirowského.) Thematem dramalu jes
srážka nových a starých proudů sociálních na půdě
rodinné.
Bašný
Kasprowicz
Polák
Šubert
Szezepan
nový Ivovský divadlo
Stow
Now Dejaniro
29
article
*Několik spolupracovníků časopisu »Pycenil
Bherum« uspořádalo na počest Henryka Sie mi-
radského banket, aby uctili polského mistra jako
umělce, jenž vyšel z ruské akademie a vystoupil na
obranu tradicí, zapomínaných novějším uměním.
»HoBoežBpesaa« poznamenává, že polský mistr zů-
stal patrně cizí ideím, jimiž se řídili hostitelé. Tito
vyslovovali mu díky za úslubu, jež byla vždy mimo
obor jeho cílů a snažení, neboť Siemiradzki pohlíž
prý na svůj poměr k akademii petrohradské jako na
prostou náhodu. Pracoval vždy pro sebé a pro umění
v celku, beze všeho ohledu na směry ruského umění
a ruské literatury.
* Ředitelství záhřebského divadla odhodlalo se
snížiti ceny při dramatických představeních, aby
tímto způsobem působilo na vzrůst návštěvy divadla.
»Opatření« se osvědčilo do jisté míry, ale veřejné
minění označuje prostředek tento za nedostalečný
Jistějším by prý bylo, kdyby správa dala výhos
lehkým a frivolním operám a kusům, nahradivší je
pracemi vážného uměleckého významu, kterým mo
derní obecenstvo rapidně počíná odvykati.
Slavjanin.
Sie
Pycenit res
30
article
Cizí spisy
* Dopis z Paříže. Měsíc září je mrtvý v pro
dukci literární. Ve výkladních skříních knihkupct
marně hledáme nové knihy. Prodej knihkupecký
omezuje se hlavně na cizinu. A tu stále v popředi
našeho literárního vývozu stojí Emil Zola, jeho
chmurné a příkré obrazy ze společnosti francouzské
ze života pařížského, provanuté hořkým dechem
pessimismu, nalezají pořád nejvíce odbytu v cizině.
A vedle Emila Zoly patří k autorům našim nejvíce
čtěným za hranicemi — pan Georges Ohnet. Tento
vyrábitel knih je oblíben u obecenstva tím více, čím
více je podceňován vážnou kritikou. Jeho romány
odehrávají se ve světě konvencionálním, v ovzduší
bohatém a nádherném, jež rozněcuje fantasii a touhy
malých lidí a šosáků. A jeho styl? K smíchu 1 Tento
požadavek nesmíte klásti na romány Ohnetovy
Oživil genre románu feuilletonového. Je to poubá
lektura letní pro železnice. Ale přes všechny lacin
triumfy pana Ohneta a několika autorů modních po-
dobného druhu prorazí občas vítězné dílo, jež je ctí
a radosti francouzského románu, francouzské prosy.
Mnoho hluku vyvolal v poslední době nový román
mladého spisovatele Luciana Muhlfelda, který je
znám též jako duchaplný a ostrý divadelní kritik
užurnálu »Echo de Paris«. Karriera André Touretlae
Zola
Ohnet
Ohnetův
Lucianus Muhlfeld
Paris
Touretlae
Paříž
31
article
jmenuje se tento román. Je to román mladého muže
který lehce žil a lehce miloval, byl hezký, elegantní
a měl velké štěstí u žen. Prožil své mládí na účet
svých milenek a konečně se oženil se skromnou
dívkou, jež dává hodiny a živí jej, lenocha, lehko-
myslného a nesvědomitého světáka. Je to, bohužel,
velmi pravdivý typ muže a je studován do podroh
ností. Mnoho zábavných episod naplňuje Muhlfeidův
román, v němž je mistrně zachyceno několik zají-
mavých ženských postav.
Muhlfeld nezapírá ve svém díle obratného žur-
nalistu, který ví, co se líbí obecenstvu a hoví jeho
vkusu, aniž však prohřešuje se na svých literárních
vyšších aspiracích. Románu jeho, jenž je psán s f-
nesou a eleganci, schází však hloubka a poesie
citu. Obecenstvo přijalo román mladého spisovatele
velmi nadšeně, je to jeden z největších literárních
úspěchů letošních.
Muhlfeidův
32
article
Ovšem ztrácí se valně tento román u porovnání
s Maupassantovým »Miláčkem«, kde je projednán
podobný sujet. Ale jak pravdivěji a přirozeněji vy-
líčil Maupassant svého reka, v tom románu zdánlivě
tak lehce psaném je tolik rozechvívající pravdy a
bolesti lidské! Význam Maupasšantův stále roste
Posmrtná vydání jeho zanechaných, namnoze nedo-
končených prací jsou hltavě čtena. Až do dna srdce
vzrušila nás nejnověji vydaná kniha Maupassantova
»Le Colporteur«, kde je několik krásných, životema
pravdou sálajících stránek, jež patří k nejlepšímu,
co vyšlo z péra mladého, předčasně a tak tragicky
zabynulého mistra francouzské prosy, který věru
ne nadarmo se učil jako mladík u svého geniálního
strýce Flauberta.
Divadla pařížská znenáhla oživují a chystají se
k zimní sezóně. »Odeon« vrálil se čo švé budovy,
klerou na čas propůjčil »Comedii francaise«, jež po
vyhoření svého stánku na náměstí Palais Royale
hledá pohostinné útulky v budovách jiných divadel
»Odeon« dával reprisu Daudetovy poetické »Arelatky«
s rozkošnou hudbou Bízetovou.
»Comědie francaise« přestěhuje se v nejbližších
dnech do divadla Sary Bernhardtové a zahájí před-
stavení svá Sardouovou »Vlastí«, nově vypravenou.
První původní novinkou naší klassické scény bude
dvouaktová hra »Záhada« od Paula Hervieua. Ku
konci prosince snad konečně se vrátí »Comédie fran-
caise« do své budovy, jež po požáru je nově pře-
stavena a nádherně upravena uvnitř.
Albert Emile Sorel.
Maupassantův
Miláček
Maupassant
Flaubert
Odeon
Daudetův
Arelatka
Sardouův
Hervieu
Albert
Emil
Sorel
Sara Bernhardt
Le Colporteur
33
article
Z cizích revuí.
34
article
* Londýnská »The Academy« přináší z pera
Lva N. Tolstého předmluvu k nejnovější, dosud ne-
vydané jeho práci »Soudobé otroctví“, v níž
praví: »Deset let tomu, co sčítání lidu v Moskvě
vyvolalo ve mě řadu myšlének a pocitů, jež dle
svých sil vylíčil jsem v brožuře své »Co činit?e
Koncem roku 1899 obíral jsem se toutéž otázkoua
došel jsem k těmže závěrům jako před desíti lety.
Kromě toho zdá se mi, že za těch deset let přibylo
mi klidu a nestrannosti, tak že budu asi moci ještě
lépe a přesvědčivěji své názory vyložiti, než dříve.
Snad prospějí mé názory těm, kdož přejí si ohrani-
čiti své stanovisko ke společnosti a objasniti mravní
závazky, vyplývající z toho poměru. A za tím účelem
odevzdávám práci svou do tisku. Zakladní myšlénkou
mé práce jest protest proti trestu čili násilí. Myšlénku
futo opírám o evangelium, kde mluví se o nastavení
druhé tváře tomu, kdo tě již v jednu udeřil, což
znamená: „Snášej násilí, ale na násilí neodpovídej
násilím“.«
* »Das litterarische Echos obírá se
nad míru důkladnou studií C. Blümleina o — blechách
v literatuře. Středověký satyrik německý Fischart vy-
nalezl pro blechy ve své »Fiöhatz« až víc než
sedmdesát málo lichotivých názvů. Znám jest po-
pěvek goethovského Mefistofela: »ks war einmal ein
König, der hatt einen grossen Floh.« »Bleší moliv«
dá se sledovati i dále do minulosti. Již latinská
elegie »Blecha«, jež dlouho připisována Ovidiovi
jedná o nejmenším z tvorů, a v středověkém bás-
nictví blecha hraje vůbec důležitou úlohu. Zvláště
ve Francii získala si blecha v literatuře sympatií.
N Tolstý
C Blümlein
Blech
Ovidius
Moskva
Francie
the Academa
Fiöhatz
35
article
Čtemeť ve starých záznamech: »Tout le Parnasse
frangais et latin du royaume voulut glorifier la
puce.« A byli to i mužové vážné vědy — filolo
Scaliger, president sněmovny, advokát Pasquier ap
již dali se strhnouti k veršíkům o blechách.
V Německu Fischartovo komické epos »Flöhatz
mělo tak skvělý úspěch, že hnedle povstalo nové
epos »Floia«, jež vyšlo v Rostocku. Jest to první
epos německé, složené makkaronskou formou (při-
misováním cizích slov, jež se sklánějí a časují dla
mateřštiny). Ve Floti byla základní řečí latina
německá slova byla na způsob latinských deklino-
vána a conjugována. Floia pak vzbudila zas jiné
epos, či spíše volné napodobení tohoto; památku
tuto až dosud neznámou, nalezl autor studie ve
frankfuriské městské knihovně. Titul: »Floia de
Magna humani generis Bloga nimirum de Floibus,
Schwarzis istis Thiericulis, qui vere omnes Men-
schos, Mannos, Wibras, Jungtrawas et Kindras cum
spitzibus suis Schnabulis beissere et stechere solent.
Ježto de Floii přimichovaná německá slova byla po-
nejvíce z nizoněmčiny a proto nedosti byla srozu-
mitelna Hornoněmcům, proto Floia několikráte pře-
vedena do hornoněmčiny. Ještě roku 1827 Karel
Immermann pořídil (pseudoným Aeander) překlad.
»Blešího motivů« používají i Hans Sachs, Pletel, Blu-
mauer ba i Goethe. I národní píseň se ho uchytila.
Zpívá se v Hessensku, ve Švýcarsku i jinde řada
národních písní o bleše. I prosa nezůstává za poesií.
Celkem sebral autor studie přes 80 poetických i pro-
saických prací, jichž hrdinkou jest blecha.
Mr. Penn.
Scaliger
Pasquier
Flöhatz
Floibus
Wibras
Jungtrawas
Kindras
Immermann
Sachs
Pletel
Bl
Goethe
Německo
Rostock
Hessensko
Švýcarsko
sněmovna
Floia jít magna
Menaschos
Manno
37
article
* K. Egor. Návrat. Verše. Nákladem E.
Weinfurtera v Praze.
* Potřeba reorganisace hospodaření na-
šich velkostatků a sdružení se rolnictva ve
velkostatky. Velkostatkářům, hospodářskému úřad-
nictvu, rolnictvu a všemu rolnickému lidu na uvá-
ženou napsal dle skutečných poměrů Jos. Kalf us.
Vyšlo v Praze, nákl. E. Wemnfurtra.
* Kalendář Slezský, pátý ročník na rok
1901 vyšel nákl. »Matice Osvěty lidové« u I. knihti-
skařského spol. v Polské Ostravě. Cena 90 hal.
* Obecní samospráva, kalendář pro rok
1901. Upravila Jednota samosprávných úřadníkůa
zřízenců markrabství moravského v Brně. Nákladem
F. Stuny.
* Soupis čelnějších lázeňských, léčeb-
ných a klimatických míst v Evropě a sev.
Africe. Sestavil MUDr. Vojtěch Mrázek.
Oddil I. Místa v zemích koruny české
a žo blasti slovanské. Sbírky přednášek
a rozprav z oboru lékařského. Seš. IX. č. 2/3.
V Praze 1900. Nakladatelé Bursík a Kohout.
* Josef Kuffner: Zdání a podoby.
Volné listy z kroniky rozvoje. Psal —8. V Praze
1900. Nákladem Bursíka a Kohouta. Seš. 5.
* Sborník moderních reprodukcí. Uměle-
cká příloha »Zlaté Prahy«. Čís. VIII.—IX. Nakl. J.
Otto. Nová čísla tohoto sborníku, jež dosud podal
obecenstvu ukázky nejrůznějších reprodukčních tech-
nik, obsahuje kresbu uhlem Julia Mařáka »V lese-
a fotografickou studii Josefa Pirka »Partiez
Polabl“.
K Egor
E Weinfurter
E Wemnfurtra
F Stuna
MUDr
Mrázek
Bursík
Kuffner
Otta
Mařák
Pirk
Partiez Polabl
Praha
Ostrava
Brno
Evropa
Afrika
Kalfa I
38
article
* Dr. Antonín Frič, Cesty po Evropě
a Americe Nakl. Ed. Beaufort. Autor vyko-
nal své cesty na prospěch musea království českého,
pro jehož sbírky získal četné vzácné exempláře.
Kniha je zajímavá nejen pro přátele přírody, ale
i pro milovníky cestopisné literatury. K textu připo-
jeny četné názorné illustrace. Některé statě vyšly
svého času ve řenilletonu ranních »N. L.«.
* Naše Doba. Revue pro vědu, umění a život
sociální. Redaktor prol. T. G. Masary k. Naklada-
telství Jana La lchtera na Král. Vinohradech.
* »Nietzscheova filosofle« gSepsal professor
v Nancy Henri Lichtenberger. Zčeštil A. Pro-
cházka. Nákl. J. Pelcla na Vinohradech.
* Dr. J. Moník: »Právo trestati«. Studie
z právnické filosofie. Nákl. J. Pelcla. Spisovatel usi-
luje o reformu trestního práva: »Ježto při vykoná-
vání trestního práva jde o lidi a to lidi nešťastné,
jest nám hleděti pilně zdokonalení práva. Lidé chtě-
jíce zasedati na soud nad lidmi, nesmějí zapomínati
povahy věci a své nedostatečnosti.« Cena 50 k
* Děje židů v Čechách. Dle pramenů stručni
sepsal rabín Ad. Stein v Radnicích. Nákladem
vlastním. Knihtiskárna Jos. B. Zápotočný v Roky-
canech.
doktor
Frič
Beaufort
T G Masar
Jan Le
Král
Nietzscheův
Lichtenberger
J Pelcl
J Moník
Ada
Stein
B Zápotočná
Evropa
Amerika
Čechy
Jos