ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 c34e37c0-66b1-11dc-8002-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 38 celkem · entity: person 157, place 43, work 13, org 10
1 masthead
27. října 1900.
2 masthead
Přiloha „Národnich Listu
3 masthead
K číslu
4 masthead
Strana9.
5 article Z literatury,
Z literatury, Co čteme.
6 article
22 — Zimní saisona nastává a v našich listich už proskakují po různu zvěsti, co s nového chystá. Zdá se, že budeme míti letos hojnou literární žeň, ne tak novinkami spisova- telskými jako nakladatelskými. Perioda kalen- dářů prošla inseráty již koncem práznin. Všechny ty růžence lákavých vlasteneckých hesel a jmen jimiž vzniká přímo nová kalendářní poesie, ob jevily se již jako každoročně v denních listech, lákajíce překupníky i venkovské kupee k opa tření nového kalendáře, jenž, zdá se, bude brzy u nás vydáván o rok napřed. V žádném od vělví literárním snad nenajdete takovou rozma nilost a bohatost směrů: každá strana, každý nakladatel vydávají hned celou řadu této tak oblibené četby a zaplavují barevnými obálkami kalendářními celé královstvl. To je již šťastne odbyto, aspoň v těch centrech, ve Vimperku ve Skalici, v Praze, v Brně, v Olomouci, odkud vycházejí záplavy této literatury, a nyní nastává práce na venkově mezi prodavači, knihaři, pře- kupníky atd., kteří starají se o duševní potravu lidovob. Zatím však v Praze dospívá ke konci jiná, pro literaturu a umění důležitější práce, vydání skvostných děl vánočních. Tento vánoční trh rok za rokem nápadně rýchle u nás stoupá. Letos prolétly už zprávy o chystaných nádher- ných albech Schwaigrových a Úprkových, snad i Manes nás něčím překvapí, cbvata e sou born e ana o modernich literaturách, o dějinách mizicího stoleti, i dětské knižky, jak překládané tak domácí, slibují býti letos seriosnějšími než dosud, nádherné vydání »Máje«, k němuž vý- stava spolku »Manes« podává již na Gikázku rozkošné illustrace Švabinského, budí oprávněné účastenství, revue a týdenníky mluví o refor- mách, můžeme býti opravdu na výslodek oeo kep er uteb zvědavi.
Schwaigrův Úprkův Švabinský Vimperk Skalica Praha Brno Olomouc
7 article
Diváte-li se však na ty stohy špatně tiště- ných kalendářů, nacpaných starými elichés vyplněných slovním materiálem dosti pochybné ceny, a srovnáte-li je na příkläd s chystanou mapou nádherných Schwaigrových obrazů, vzpo menete mimoděk na ty, pro něž je vše to uchy- stáno: jaké je to české obecenstvo, jež na jedné straně unese náklad nač laxusně vypra- veně svazky výtvarného umění, určené jen oprav- dovým, umění chápajícím znalcům a gourman dům, na druhé straně však spokojuje se s tal chudičkou stravou, jež nesnese nijakého literár ního ani uměleckého měřítka? Jak jsou du ševně různé ty vrstvy našich lidí, z nichž jedna poptávkou si vynucuje vzáeně umělecké pro dukce a druhá ještě úsilnější poptávkou udržuje stále rostoucí náklad toho brakového zboží? A jaká je ta prostřední vrstva, jež skonsumuje do roka ty obrovské spousty domácích i pře kládaných románů a povídek, jichž počet rol za rokem roste? Pro koho vycházejí od něko lika let ty stále se množící svazky populárne vědeckých i odborných spisů? Jak by to bylo zajímavé, míti statistik toho našeho horlivého čtenářstva, míti jasný obrázek o tom, nejen co se vydává pro české čtenáře, ale co se libí českým čtenářům, a kdo jsou tito čtenáři. Mnoho by nám mohly říci ne přístupné svatyně našich nakladatelů, jich vý kazy o prodaných spisech a jich zkušenostio poptávce z kruhů čtenářských.
Schwaigrův
8 article
Po těchto informacích ze současné doby bychom se asi marně ptali; snad za padesát více let, bude možno, aby některé naše přední firmy, uveřejnily své výkazy z dnešní dobyo odbytu českých knih a tím přispěly vzácným malerialem k studiu o duševní stravě českého čtenářstva. Dnes však máme jiný, jednostranný sice, přes to však zajímavý a cenný pramen pro poznání vkusu a libůstek našich čtenářů. Jsou to výkazy našich veřejných čítáren a knihoven Máme jich již tolik po Čechách, obecenstv zvyká si stále hojněji jich uživati, tak že jich výroční zprávy, třeba že ovšem referují jen o malé částí přátel české knihy a z jednoho trochu omezeného stanoviska, přece přes to jsou vítány, poněvadž jsou už dosud jediným statisti- ckým materialem o české četbě. Bohužel, že nemáme jich dosud tolik, kolik by se jichz hojného rozšíření lidových knihoven dalo oče- kávati. Škoda. Jak zajímavý je takový výklad do duševní zábavy lidí jistého kraje! Vezměte na př. poslední číslo »Domažlických Listů«, kde J. Koutský referuje »jak se u nás čte« a po- dáva statistiku domažlické knihovny, jež čítá přes 3000 svazků. Či není to významné, když na Domažlicku značnou převahu vykazují Carle- nová, Verne, Marlittová (každý více jak stodva- cetkrát), za to však Čech zapadá až do poslední řady čtenějších (jednačtyřicetkrát) a Němcová nedosahuje ani počtu třiceti? Že Paul de Koek je člen jen o málo méně než Jírásek, ale mno- hem hojněji než Světlá, Šmilovský, Zeyer atd. není rovněž bezvýznamno, a tak byste nalezl v těch suchých cifrách ještě hojně různých pře kvapení. Ovšem že statistika z jednoho kraje, třeb o sobě zajímavá, nemá té váhy, jako by mě podrobný výkaz z celých Čech. Dočkáme se ho od našich horlivých knihovníků?
J Koutská Carla Verne Marlittová Čo Němcová Koek Šmilovský Zeyer Čechy Domažlicko
9 article
České spisy. * Henryk Sřenkiewicz: Ohněm a me- čem. Velká historická trilogie románová. I. Ohněm mečem.*) Přel. C. Frič. II. Potopa. III. Pan Volody jowski. Překládá J. Langner. V Praze u Edv. Beau lorta. 1900. Žádný druh umění nehodí se tak dobře za uka zovatele citových proudů v národním celku, jako umění historické, připojíme-li vždy k obsahu a ja- kosti toho umění zároveň jeho účin a oblíbu v ná- rodě. U nás v Čechách bývalo umění historické jak ve výtvarné tak slevesné formě vždy hojně pěsto- váno. Ovoce trvalé ceny je z toho, pravda, dosti po skrovnu, nejskrovněji v dramatickém umění. Zásoby byly přebrány a přeházeny, všude nakousnuto málo dokonáno. A nejsme nežli v začátcích, a užtu vypadá, jako bychom měli býti v koncích. Reakce proti frásovitosti historismu v některých oborech ná rodního života otravuje, zdá se, i umění. A kde jin národové čerpají z přebohatých pokladů starožitnost nově odkrytých, tam jsme odstrčení nebo se díváme tuze zdaleka. Plete se nám nyní do umění zvláště slovesného
Sřenkiewicz Frič Voloda J Langner Beau Praha Čechy Edv
10 article
*) Román Ohněm a mečem vyšel už roku 1887 nákladem Šimáčkovým ve velkém formátě s illu- stracemi, z nichž některé, zvláště Olivovy v I. díle jsou velmi instruklivní a náladově zdařené. Nákla převzal nyní Edv. Beaufort. Stojí 5 zl. 20 kr., před platitelům Levné illustrované knihovny za 3 z několik prazbytečných a škodlivých předsudků, čer- paných z učené theorie nebo nedorozumění, a jeden z nich se týká i umění historického. Polské umění nedbá v hlavním proudu svém protihistorických hesel a reprodukuje v ohromných rozměrech téměř jako o závod dávnověkost onde římskou, tu zase domácí. Z části tu arci vládne jistá příčina, které není tak hned v jiném národě. Polské umění je aristokratické. Ne snad jen vkusem, ale i vychováním a názorem ua svět. A je aristokratické i tam, kde ujímá se lidu a bídy.
Šimáčkův Olivův Beaufort Náklo
11 article
Nejvíce síly a životní šťávy dodává aristokra tismus tam, kde vyrůstá veliké umění historické Bylo by to možno pěkně dokázati srovnáním vybra ných kusů nejlepšího umění historického v Evropě Tu by se ukázala povaha anglického aristokralismu. hrdého na svou středověkou romantiku, ale při tom naprosto bezohledného ve svém krutém sobectví povaha aristokratismu francouzského, už dávno bez kordu, ale slohem i mědním vkusem vždy vítězného Ukázalo by se, že je italský aristokratism téměř ne- plodný, německý že není žádný atd. A srovnáním Jiráskovy trilogie husitské s trilog Sienkiewiczovou nevyšly by na jevo jen různosti individualit autorských, ale i různosti národ ních poměrů a národních povah. Jiráska v Polsku ondy posuzovali a nelíbil se Tomu faktu scházelo vysvětlení. Vítězství historického umění Sienkiewiczova je veliké, neobyčejně, epochální. Co se týká jeho od- bytu a populárnosti, toho příčiny nejsou vesměs původu uměleckého. Tu třeba hlas reklamy opraviti. Mnoho tu zajisté dnes přispívá modní záliba v staro žitném, krvavém, napinavém a sensačním. Ta záliba určuje výběr davu. Ale kromě toho znamená vítězství Sienkie- wiczovo také zdravou a vílěznou reakci proti cho- robě módní sensilivnosti a tajemnůstkářského sym- bolismu, a nejvíce proti učeným anatomicko fysiolo- gickým museím čili roman, auaryucko natura- Ckym.
Jiráskův Sienkiewiczův Jirásek Evropa Polsko
12 article
Síla umění Sienkiewiczova je stará síla starého umění epického. Umění synthelického pře- devším. Pak umění velikých rozmachů lidské veli- kosti, lidského božství, ale i lidské bestie. Umění silného, nevšedního, úžasného, strašně bolavého, ale i vznešeného, až k slzám. Třeba vysvětliti, co se míni — starou silou umění epického. Předmětem byly jednak vojny, ty budily úžas, nadšení a roznět, jednak dobrodružství, ty zas budily úžas, ale vedle toho zvídavost a podnikavost. Vojny vynikaly silou velikosti (Dliady). dobrodružství silou napínavosti (různé Odyšseje) Tedy předně vojny. Trochu kryelačnosti je v lidech vždy, ale přece hleďme, jak se odpírav moderní svět k tomuto předmětu staví. Modern člověk mnoho se ptá a rozvažuje: Je vojna výbuch lidské surovosti? Vereščagin odpovídá ano. A tak i jiní odpovídají. Českobratrský názor nijak neza hynul. Ale Vereščagin byl umělcem a on vojny ma- loval. Oslavoval je? Právě naopak. Anebo je vojn trest od boha a lidé při tom pouze ubozí figüranti vyšší vůle? Jsou Napoleoni pouze nástrojové neviditelné prozřelelnosti? A je to přece jen tíživé vědomí, jako fatum starořecké tragedie O tom všem Sienkiewicz nic. Žádné filosofické řešení. A co je tedy přece, ptáme se, na dně těch obrovských obrazů bitevních? Zuření lidských vášní a víc nic?
Sienkiewiczův Vereščagin Sienkiewicz
13 article
Nikoli. Kromě záliby ryze umělecké, která byl hlavní vzpruhou při románě »Quo vadis«, působi při trilogii »Ohněm a mečem« aristokratismem daný individuální autorův smýs! pro slávu rytířských ciností, pro slávu vlastenecké obětovnosti a mužného věhlašu v nebezpečných poměrech. Sláva bohatýrskál je hvězda, jejížto jiskřením vzňalo se srdce autorovo a pohnu o podnítilo i fantasii k účelné práci umělecké- »Budou o vás psát dějiny!« tak často volají v trilogii nadšení druhové vítěznému reku. Paměť budoucnosti! vzpomínka potomků! to jest ona hlavní vzpruha činů rekovných, — totiž všude v básních bohatýrských, — a hle, i v trilogii. Láska k vlasti je takým rekům už sama sebou dana. Kdo jsou zrádcové? a je jich tu v trilogii bohužel až běda mnoho. Kde jiný, než sobci, kteří jen sebe. své osoby, jen své rody milují, kteří ctížádosti zištnou, hmotnou trpí, po odměnách doživotních žízní, a z té příčiny pramálo se starají o soud bu- doucnosti. To jsou lidé-démoni zla, jimiž všude vlast padají, a jimiž právě nejhůře utrpěla vlast Sienkie. wiczova. Zvrhlý aristokratism, zvrhlé rytířství, to zrada. Ukázati, jak jejich šeredné sobectví a zráda ohavná skácela nádheru polské slávy královskéa otrávila sílu obce pospolitě, jak připravila ničemnos šlechtické svévole vlast až až do hrobu, přibiti na pranýř toto mrzké sobectví a nevlastenectví, bylo ru- bem básníkova nadšení, bylo cílem svatého jeho hněvu a bolu.
Quo vadis
14 article
Ale líc tvoření byla radost z onoho ohromného napjetí síly, jímž se dobro v národě opřelo proti zá- hubám vlasti, z oné přeslavné řady národních boha- týrů, kteří statky i krev ochotně obětovat neváhali Sienkiewiez přistoupil k ohromné mohyle věku sedm- náctého, aby slávu svých reků vzkřísil, aby v recie lěch vyvolených a v ohromných útocích zástupů za- žil opojení, jehož přitomnost poskytnout nemůže nechce. Názor autorův v celé trilogii mohli bychom nazvati »bohatýrským«. Je to názor, jenž dává pravé umění epické. Názor velice nestranný. Rytířské ctnosti — vždy úcta a sláva! ať se týká Poláka nebo Švéda. Jak nadšeně zní všude líčení německé pěchoty! A nejen slovy nadšeně, nikoli, subjekt autorův je skryt, líčení je objektivní, ale jak znalecky a s jakým gustem jsou podány její výstupy! A to je jen pěchota, a k tomu najatá z Němec. Jak pak teprve úloky polské jízdy Taková líčení (na př. útok husarského pluku pana Čarněckého) poříditi, tomu málo pomůže historick studium, to chce studium živé, a pokud ho tu není chce duši, která by dovedla hned sama se zdarem takového útoku se zúčastniti.
Polák Švéda Němec Čarněcký
15 article
To je ten názor bohatýrský, kdy autor sám s roz- koší osobní s rytířstvem uhání v boj, autor, jejž uchvacuje sláva čestného boje, krása zbroje, krása pravidelných řad a vykázněných pochodů, pokřiky vítězné a vůbec všecky zevní, smyslové dojmy, kon- kretní a plastické. Touž radost, jakou mají národní epikové z velikých, statných těl, z lesku, třpytu, ba- rev, pestroty a nádhery, ze hřmotu a vřavy, z pro- jevů síly nejen duševní, ale i fysické, vštěpuje trilo- gie i nám čtenářům. Snad litujeme ubožáků a od suzujeme tu řež, ale to už nás autor ponechává vzadu a nelítostně, bezohledně pádí ku předu. A to je jeho hlavní emoce: radostně roznícen rytířské v zdárném obhajování vlasti, v neohrože- nosti, udatnosti, obětovnosti a věrnosti všeho druhu. Věrnost a čest! jsou hlavní ideje tohoto světa, jak vzory kladnými, tak exempláry zápornými zobrazo- vané. To je šťáva obrozující pro mladou krev moderní Trilogie nechce býti cirkusem a dívadlem gladiator- ským, pochoutkou vyžilého světa, ač nechtíc i tom účelu asi sloužiti musí, ale za to nijak nemůže. Che býti divokou písní národní o nejstrašnějším rozpou tání šelem na rozhalených ňadrech zrazené vlasti, jejim lvím skoku a krvavé pomstě vítězné, divokou pisní skryté v národě síly, úžasným pomníkem sil slavně obětovaných nebo marnotratně prohýřených. Autor šel a zvedl starý teorban, jako druhdy Walter Scott harfu bardovu, aby zapěl velikánskou epopej ze statných prsou hlasem hřimavým, s hrdo- stí malíře Malejky, pestrostí a velkolepostí jeho scén, s napinavostí Kraszewského, jehož umění slavně dovršil v románě »Křižáci«, překonal v »Ouo vadis« a v trilogii »Ohněm a mečem«. Podivuhodné je umění Sienkiewiczovo životností s vou.
Che Walter Scott Malejka Kraszewský Sienkiewiczův
16 article
Vzpomenem-li, že dobré umění žádné nevzniká bez modelů, je při umění bistorickém životnost tím pozoruhodnější. Modelů se zpravidla nedostáváa jak bez modelů vystopovat zdání života? Není jiné pomoci, sám v sobě musí miti historický umělec celou zásobárnu duší, charakterů a nálad, jakou po- třebuje. A nyní vizme autorovu trilogii: Tu jsou předně nádherná, uchvacující a ku podivu živá lí- čení časových nálad. Šira pole, divoká pole, stepi, stepi nekonečně. A po nich letí, roznáší se nevidi- telná, ale tušená, tajemně hrůzná zvěst, že se něco chystá, přízrak mystický, jenž plaší ptáky, rozko- lébává stromy, přivádí ze všad z daleka potuln př ce, lidi zabání ze vsi do lesů a bojovníky do krčem a do táborů. Takové líčení nelze odniku nyní přímo nastudovat, lze je z kronik jen vycítit Síla Sienkiewiczova v líčení a popisech je živá, živelní, daná citem, jejž podrobná obraznost tvůrčí roznitila jakoby pohledem na skutečnost. Aleu básníka se už rozumí celkem sama sebou. K lyrické té síle se druží mocná síla povaho- tvorná. Ta je podivuhodnější právě tím, že vše- liké ty postavy skoro vesměs pocházejí jenom z duše autorovy a málo jen asi ze živých modelů. Je tn bohatství lidí tak rázně označených, že bychom j poznali z jednání, skutků a řečí, kdyby je autor potom už ani jmeny neuváděl. Toto bohalství po- vahotvorné a pak síla vynalézavosti, vymýšlivosti dějů, náhlých obratů, náskoků a záskoků, síla na- pinavosti a jímavosti, valná stupnice vášní a vůli. nadevše, jako vždy, těžkých a rozhodujících vůli č. povah zlých, znamenitě přiměřená řeč sloh, vše to povznáší díla Sienkiewiczova k vrcho- lům umění epického.
Šira polo Sienkiewiczův
17 article
Neboť epické je to umění způsobem vzniku konstrukcí dějovou i způsobem vypravování. Na velké vzory epické si autor časem zcela patrně vzpo- míná. Látka ho k tomu sama vede neodolatelně. Sám subjekt autorův hoví své individuální po vaze a zálibě v řadě šlechetných rytířů junáků jakými jsou Jan Skřetuský,. Zacvilichovský, Vlady- jovský, Marek Soběský, Časněcký a pod. Ale skvělé umění tvůrčí a zároveň rozmyslné ukazuje nadmíru sympatický a nezapomenutelný pan Longi- nus Podbipata, Litvín nábožný, cudný a naivnía k tomu pravý Ajas veliký. Na dvě postavy dlužno v I. díle trilogie a na dvě v II. díle poukázati: jsou to kníže Jeremi Viš- ňovecký, zbojník Bohun a oba Radzivillové. Tyto čtýři povahy si myslil autor obzvlášť velkolepěa neobyčejně. Toť zcela patrno. V obrazností jeho žilv jistě v rozměrech velikých. A hle! Ahy uapomohi čtenářově zbraznosti, zaslavuje autor zhusta děja popisuje mu tyto své vyvolené, popisem přímým. historickým. Nic to nezpomáhá. Epické umění b bývalo lepší: ať jen jednají a jednajíce sami mluvi. Višňovecký vzroste hrůzným bojem u Machnovky rázem sám od sebe. Autorovy popisy z počátku něm uváděně vnucovaly čtenáři autorovu před- stavu, a celkem marně. Bohunovi škodí nedostatek vynikající úlohy soustředěného děje. Jeho příběh je roztříštěn. Nevešel se pořádně do rámee Zrada Janusze Radzivilla nedosahuje rovněž toho účinu velikosti, jak patrně měla. Momenl ho- stiny je napínavý, ale pravá historická velikost se dostavuje teprve s jeho smrtí. Úskočná, obratná prohnaná povaha Bohuslavova, jeho záletnost a ele- gance odřáží se od majestátní těžkopádnosti Januszovy velice živě.
Skřetuský Vlad Soběský Časněcký Longi Jeremi Bohuna Aho Radzivill Bohuslavův Januszův
18 article
Znamenitě vyvstala v I. románě rozsáhlá podo bizna Bohdana Chmelnického. Ani tak ne plastikou vlastní osoby jeho, jako dojmem velikého významu historického a pádností dramatického vývoje celého jeho povstání. Autor stále natahuje a napíná vý- znam a silu knížete Višňoveckého, jehož se prý má Chmelnický tolik co obávati. Ale dojem obávaného budí napřed pořád více Chmelnický. Dělá to síla zla a divokosti, kterou lze autoru mnohem názorněji ličiti, než mravní výsost Višňoveckého. Výborný kus autorovy vynalezavosti tvoří živly humoristické, jež jsou trilogil skutečně dobrodiními zvláště šprýmovný a chytrý pan Zágloba. Byl to odvážný a nebezpečný pokus takovou figurou pro vázeti brůzné děje celé trilogie, ale vydařil se doko- nale. Pochody páně Zagiobovy jsou zelené oásy Odysseje v poušti krvavé Diady.
Chmelnický Záglob Zagiobův
19 article
Kmitic je povaha, která vypadá, jakoby si v » Po- topě« byl autor vytkl psychologický probiém mrav ního obrození jednotlivého zbloudilce pomocí utrpení ponížení, víry, naděje a lásky, a na pozadí jeho příběhu kresliti obdobný problém obrození cetého národa. »Potopa« je obraz divý. Těžko tu říci, kde opustil autur realitu pramenů, aby dolíčil z fan- tasie. Úmysl je patrný: vždycky podávati jen obraz pravdy. A pokud nepřemítá, nevykládá a jen líčí a líčí dle nápovědí srdce svého a obraznosti své, zní z jeho obrazů nejsilněji obecná pravda lidská. Neboť ona hrozná povstání lidu, prostého a řemeslného, jako by omámeného a šíleného, vřavy útočné, přepadání, pálen a drancování, zabíjení, mučení, odvlékání do zajetí pomsty a řeže, to divohrozné divadlo trvající pů století, v němž rozum tone ve zmatku a cit v hrůze jakou pak poskytuje dějinnou zákonnost, jakou pří činnost, než nedostatek vítězství ducha lásky nac bestiálností lidskou? Ty chyby republiky? Chyby králů? Proviněn Chmelnického? Tu není pravá vina. Vinno je ne dokonalé lidství, strašné sobectví hmoty satanské stále tak mocné a vítězné, stále mocnější a zpup nější a vítěznější, jakož ukazuje nyní celý svět, doln Afrika i dálná Asie, Civilisacel
Chmelnický Afrika Asie
20 article
O. Kaine, Kaine, kde tvá krev? Ta, listvo, na tvém čelel To jsou smutná hrana, která by přehlušila všechnu radost života, kdyby nebylo zase oboru duší bohatýrských, které právé tam nejraději vjezo slaví, kde taková hrana znějí. Pravda znamenitá a to historická i lidská vy svítá z Potopy, když ukazuje, jak náboženská úcla uražená a dotknutá, úcta ovšem živá a na živé víře založená, z prostých lidí hrdiny tvoří a vítězný po- stup nepřátel bezohledných zastavuje. Obrana Čenstochovy! Obrana staroměstské věže v Praze proti Švédům. Tam kněz kordecký, zde je zovita Plachý. Po bitvě na Bílé Hoře, to bylo a jako po dobytí Varšavy a Krakova. Naše Čensto chova česká? Nebyla možná vinou náboženských pak i politických zápletek. Překlady všech románů trilogie jsou velmi peč livé. Nebožtík Frič si dal záležeti co mohl na vy stižení autorova slohu, rythmů a spádů jeho. Také Langnerovi se daří dobře. Některé chyby, jako »krejčí“ m. kraječ, jsou už opraveny, jiné však, jako »Polio certes« místo Poliorcetes a j. zůstaly. Ale vadí cel kem málo. Práce ta náleží právem k representativním ku sům naší překladové literatury. Vbk.
O Kain Kain Čenstochův Švéda Plachá Frič Langner Poliorcetes Praha Bílá hoře Varšava Krakov
21 article
Alois Jirásek, Bratrstvo. Tři rhapsodie I. Biitva u Lučence. Sebrané spisy sv. XXVIIl Nakladatel J. Otto. Jako ve své velké trilogii »Mez proudy« a obsáhlém románu »Proti všem« si auton obral za předmět ličení počátky hnutí husitského dobu Žižkovu, tak líčí v tomto románovém cyklu ví- tězné boje husitských Bratříků pod Janem Jiskrou z Brandýsa v Uhrách. Čtete-li knihu, jevící charakte- risticky barvitý sloh vypravování Jiráskových, jenž tal pěkně přispívá, abyste se vžili do doby, již líčí, ani nepozorujete, že to historie, založená na důkladných studiích, tak bystře plyne děj, končící vítězstvím vojska Jiskrova u Lučence. Lev N. Tolstoj. Vláda tmy čili Jen drápek uváz' a ztracen je celý ptáček. Drama o 5 dějstvích. Přeložil Vilém Mrštík. Světová knihovna, red. Jar Kvapil, č. 176—177. Nakladatel J. Otto. Slavné toto drama, jež přešlo vítězně přes jeviště světových měst a jež je známo i obecenstvu našemu, vyšlo nyní ve zvláštním vydání. Autor přiblížil se tu ke krajnímu naturalismu, podav obraz neoddolatelný krutostí pravdy životní, oněch temných vrstev, v nichž se rodí zločin z nevědomosti. A přece z ve- škeré té mravní bídy obraží se světlý moment zdra- vého jádra lidu: Kajicné vyznání Nikitovo smiřuje mravně vyrovnává W. S. Gilbert, Pokračování. Dvě scény z komedie života. Pro české divadlo upravil Jaroslav Kvapil. Repertoir českých divadel LXX VI. Naklad- F. Šimáček. Poetická hra setkala se s úspěchem na Národním divadle. Jemná kresba povah obou hlavních osob provedena jest delikátně. Názory i po- vahy obou milenců při dvojím setkání, mezi nímž mine doba čtvrt století, podány s účinnou životností.
Jirásek I Biitva XXVIIl Otta Bratřík Jiskra Jiráskův Jiskrův N Tolstoj Mrštík Kvapil Nikitův Gilbert F Šimáček Žižkov Brandýs Uhry Lučenec český divadlo LXX VI národní divadlo u Lučenec věděttězný boj neoddolatelný krutost
22 article
Drobné to dílo poskytuje vděčný úkol intelligentnímu herci a bodí se velmi dobře i pro menší jeviště. * Bedřich Mach. Ornamentika. Přehle dějin, rozvoje a rázovilých forem umění okrasného všech dob. Se 193 illustracemi. Nakladatel I. L. Kober Tato příruční kniha pro veškeru mládež studující učitele, umělecký průmysl, stavitele i přátele uměni podává populárně psaný přehled ornamentiky před- křesťanské, ranní křesťanské, mohamedánské, roman- ské, gotické, renaissanční i barokové a rokokové. Při tom brán v každém směru náležitý zřetel k vývoji umění v zemích českých, což ovšem při takovémlo díle jest nezbyt no. Výklad podávající poučení o rá a ornamentálných elementech jednotlivých slohů do- plněn jest vhodně vybranými illustracemi v textu a četnými samostatnými tabulkami * J. R. Seelev. Eihle člověk! Přeložil J. Váňa. Nakladatel Jos. R. Vilímek. Kniha anglického myslitele sira J. R. Seeleva obsahuje fi o- sofickomorální úvahy o podstatě učení Kristova ao jeho poměru ku všeobecného stavu lidstva. Autor dovede čtenáře upoutat způsobem svého uvažování. V kapitole »Kristus a Sokrates«, praví: »Filosofie i křesťanství vedou člověka ke konání toho, což jest pravého, avšak filosofle hledí vysvětliti, co jest konání dobra, křesťanství pak povzbuzuje a skloňuje lidi k činění toho, co jest dobré. Nepravé skutky pochá- zejí ze dvou příčin: ze špatných mravních náklon- ností a intellektnální zmatenosti.« * Jan Wagner. Král Dollar ajeho ctitelé.
Mach Seelev J Váňa R Vilímek Kristův Kristus Sokrates Wagner Dollar Jos anglický myslitel
23 article
Modrá knihovna ročník IX., svazek 7. Redaktor a na- kladatel dr. Václav Řezníček. Autor pojednává na základě spolehlivých pramenů zábavně o různých amerických millionářích, o pověstných téch »králech« petroleje, cukru, pozemků, železnic, obili a mléka bavlny, ocele atd. Historie těchto boháčů, kteřise vyšinuli z pravidla z poměrů praskrovných, čte se mnohdy jako román. Čtenář nenachází však jen zá- bavnou četbu, ale i doklady zhoubných účinků na společenské a hospodářské poměry v zemi, způsobe- ných pověstnými »trusty«.
doktor Řezníček
24 article
Z českých listů-
25 article
* Zal'étne ke mně někdy číslo časopisu, zblou dilé poštou, časopisu, o jehož existenci neměl jsem ani tušení. Viděli jste kdy »Věstník věnovaný záj- mům papírnického průmyslu, obchodu a příbuzných odvětví«? Pochybuji. Ale nejen že exiztuje, není ani sám, je odnožt, přiiohou neméně exotického »Speratele dopisnic«, který asi v té dopisnicové ho- rečce, jež ohrožuje naše poštovní zřízení vesele tyje a žije. Ale nepíší tyto řádky, abych vás upozorňo- val na tento nový sport. Našel jsem v posledním čísle noticku, která není bez zajímavosti. Neznámy autor píše o plýtvání národním jměním. Prodáváme svůj papír do ciziny levněji, než jej z ciziny kupu- jeme a často kupujeme pak z předpojatosti, že cizí zboží je lepší, vlastní výrobky dráže z ciziny. Autor podává drastické příklady. Na celnici v Podmoklech vybalili bednu pravého anglického papíru, jež měla na vnitřní straně ještě známku jedně české papírny.
Zala Podmokly
26 article
Pražští vyrábitelé umělých pouzder prodávají, své výrobky do Francie, a my zase kupujeme je z Francie draho zpět. Není to podivné? * »Obzor literární a umělecký« zavedl opět no vinku: chce referovati v přehledných statích o všech studiích a článcích, týkajících se literatury, v časo- pisech českých. Podnik jistě záslužný, jen trochu více přehlednosti a jasnější reprodukci obsahu byl by si přáti, než jaká se jeví v první ukázce. »Živa« má významnou noticku o slovanské bibliografii lékařské. Redaktor »Časopisu českých lékařů« podniká mozolnou práci, vydávaje každé čtvriletí bibliografii všech publikací a časopiseckých článků lékařských ve všech slovanských literaturach. »Živa« upozorňuje na to, že je povinností i jiných odborníků a hlavně povolaných institucí našich, aby nenechávali tuto nutnou a užitečnou práci na be- drech jednoho člověka, a aby zabezpečili svojí sou- činnosti pravidelné a dokonalé její provádění.
Živa Francie
27 article
* Podivné světlo vrhá na naše poměry literární »malinká oprava«, kterou v témž čísle »Živy« oti- skuje dr. Pelnář. Píše: »V červencovém čísle S. z. se objevil článek: Černá smrt. Napsal dr. Pelnář. O tento článek nebyl jsem požádán, tím méně jsem ho psal, o jeho uveřejnění jsem ani nevěděl. Je to nedobře opsaný výtah z mého článku »O moru« v »Živě« uveřejněného, jenže tam pisatel přídal ně- kolik svých nápadů — náramně nejapných a v očích čtenářů mne zostouzejících.« Smutný úkaz. * V Časopise českého musea referuje Vrchlický o G. Pariním a jeho satirické básní »Den«. Je to jak obrázek z cizího, neznámého světa, ta malá stu die o ideách konce 18. století, tím neznámější u nás, čím méně se staráme o duševní hnutí ciziny. Škoda že nemáme víc takových studil, jež by nás seznamo- valy s cizími ideovými světy a poučili o těch zá- kladech duševního života, které i pro naši literaturu měly velký význam. * »Život« přeložil rozkošný výňatek z Emersono- vých Essayí, pod názvem »Knihy«, zajímavé to čtení o ceně knih dobrých i špatných, o knihách-přátelich o knihovnách, o způsobu, jak čísti knihy, o překla- dech, hrstka pěkných sentencí, zajímavě stylisovan a nutící k přemýšlení. Na konec podává autor jakýsi výběr knih, jež nejvíce zasluhují čtení, v tom však je ovšem nejen osobní, ale též pod vlivem potřeb sklonností specielně svého národa. Bylo by však za- jímavo, kdybychom u nás dotazníkem aneb anketou vyzvěděli mínění našich lidí, které knihy považují za nejlepší ku čtení neb příkladně řečeno: kterých padesát knih na př. vzalo by si sebou, kdyby měli na vždy se přestěhovati na pusty, liduprázdný ostrov Čtenář. bez naděje na návrat.
Živa doktor Pelnář Vrchlický Emersono Černá smrt kniha
28 article
Ze slovanských listů. * Lvovský dopisovatel »Kraje« trpce naříká na lhostejnost haličské společnosti k otázkám uměle- ckým. Příčinu k tomu zavdal mu první týden působ nosti nového Ivovského divadla, otevřeného za hojné účasti českých hostí. V prvním týdnu repertoir vy- kazoval několik děl vysoce uměleckých, jako »Bašní nocy šwietojaňskiej« Kasprowicze, »Spazmy modne« Bogustawského a j., ale na představení sešla se pouze brstka diváků. Jediné drama Stowa ckého »Nowa Dejanira« dovedlo napiniti hlediště Za takovýchto okolností špatně prý se vyjímají na- dšené články českých listů, mezí kterými zvláště sympaticky dotýká se Poláků hlas bývalého ředitel Národ. divadla p. Šuberta. * V krakovském divadle vzbudilo značnou po zornost drama spisovatele Alfreda Szezepan ského »Zamet« (autor skrývá se pod pseudony- mem Mirowského.) Thematem dramalu jes srážka nových a starých proudů sociálních na půdě rodinné.
Bašný Kasprowicz Polák Šubert Szezepan nový Ivovský divadlo Stow Now Dejaniro
29 article
*Několik spolupracovníků časopisu »Pycenil Bherum« uspořádalo na počest Henryka Sie mi- radského banket, aby uctili polského mistra jako umělce, jenž vyšel z ruské akademie a vystoupil na obranu tradicí, zapomínaných novějším uměním. »HoBoežBpesaa« poznamenává, že polský mistr zů- stal patrně cizí ideím, jimiž se řídili hostitelé. Tito vyslovovali mu díky za úslubu, jež byla vždy mimo obor jeho cílů a snažení, neboť Siemiradzki pohlíž prý na svůj poměr k akademii petrohradské jako na prostou náhodu. Pracoval vždy pro sebé a pro umění v celku, beze všeho ohledu na směry ruského umění a ruské literatury. * Ředitelství záhřebského divadla odhodlalo se snížiti ceny při dramatických představeních, aby tímto způsobem působilo na vzrůst návštěvy divadla. »Opatření« se osvědčilo do jisté míry, ale veřejné minění označuje prostředek tento za nedostalečný Jistějším by prý bylo, kdyby správa dala výhos lehkým a frivolním operám a kusům, nahradivší je pracemi vážného uměleckého významu, kterým mo derní obecenstvo rapidně počíná odvykati. Slavjanin.
Sie Pycenit res
30 article
Cizí spisy * Dopis z Paříže. Měsíc září je mrtvý v pro dukci literární. Ve výkladních skříních knihkupct marně hledáme nové knihy. Prodej knihkupecký omezuje se hlavně na cizinu. A tu stále v popředi našeho literárního vývozu stojí Emil Zola, jeho chmurné a příkré obrazy ze společnosti francouzské ze života pařížského, provanuté hořkým dechem pessimismu, nalezají pořád nejvíce odbytu v cizině. A vedle Emila Zoly patří k autorům našim nejvíce čtěným za hranicemi — pan Georges Ohnet. Tento vyrábitel knih je oblíben u obecenstva tím více, čím více je podceňován vážnou kritikou. Jeho romány odehrávají se ve světě konvencionálním, v ovzduší bohatém a nádherném, jež rozněcuje fantasii a touhy malých lidí a šosáků. A jeho styl? K smíchu 1 Tento požadavek nesmíte klásti na romány Ohnetovy Oživil genre románu feuilletonového. Je to poubá lektura letní pro železnice. Ale přes všechny lacin triumfy pana Ohneta a několika autorů modních po- dobného druhu prorazí občas vítězné dílo, jež je ctí a radosti francouzského románu, francouzské prosy. Mnoho hluku vyvolal v poslední době nový román mladého spisovatele Luciana Muhlfelda, který je znám též jako duchaplný a ostrý divadelní kritik užurnálu »Echo de Paris«. Karriera André Touretlae
Zola Ohnet Ohnetův Lucianus Muhlfeld Paris Touretlae Paříž
31 article
jmenuje se tento román. Je to román mladého muže který lehce žil a lehce miloval, byl hezký, elegantní a měl velké štěstí u žen. Prožil své mládí na účet svých milenek a konečně se oženil se skromnou dívkou, jež dává hodiny a živí jej, lenocha, lehko- myslného a nesvědomitého světáka. Je to, bohužel, velmi pravdivý typ muže a je studován do podroh ností. Mnoho zábavných episod naplňuje Muhlfeidův román, v němž je mistrně zachyceno několik zají- mavých ženských postav. Muhlfeld nezapírá ve svém díle obratného žur- nalistu, který ví, co se líbí obecenstvu a hoví jeho vkusu, aniž však prohřešuje se na svých literárních vyšších aspiracích. Románu jeho, jenž je psán s f- nesou a eleganci, schází však hloubka a poesie citu. Obecenstvo přijalo román mladého spisovatele velmi nadšeně, je to jeden z největších literárních úspěchů letošních.
Muhlfeidův
32 article
Ovšem ztrácí se valně tento román u porovnání s Maupassantovým »Miláčkem«, kde je projednán podobný sujet. Ale jak pravdivěji a přirozeněji vy- líčil Maupassant svého reka, v tom románu zdánlivě tak lehce psaném je tolik rozechvívající pravdy a bolesti lidské! Význam Maupasšantův stále roste Posmrtná vydání jeho zanechaných, namnoze nedo- končených prací jsou hltavě čtena. Až do dna srdce vzrušila nás nejnověji vydaná kniha Maupassantova »Le Colporteur«, kde je několik krásných, životema pravdou sálajících stránek, jež patří k nejlepšímu, co vyšlo z péra mladého, předčasně a tak tragicky zabynulého mistra francouzské prosy, který věru ne nadarmo se učil jako mladík u svého geniálního strýce Flauberta. Divadla pařížská znenáhla oživují a chystají se k zimní sezóně. »Odeon« vrálil se čo švé budovy, klerou na čas propůjčil »Comedii francaise«, jež po vyhoření svého stánku na náměstí Palais Royale hledá pohostinné útulky v budovách jiných divadel »Odeon« dával reprisu Daudetovy poetické »Arelatky« s rozkošnou hudbou Bízetovou. »Comědie francaise« přestěhuje se v nejbližších dnech do divadla Sary Bernhardtové a zahájí před- stavení svá Sardouovou »Vlastí«, nově vypravenou. První původní novinkou naší klassické scény bude dvouaktová hra »Záhada« od Paula Hervieua. Ku konci prosince snad konečně se vrátí »Comédie fran- caise« do své budovy, jež po požáru je nově pře- stavena a nádherně upravena uvnitř. Albert Emile Sorel.
Maupassantův Miláček Maupassant Flaubert Odeon Daudetův Arelatka Sardouův Hervieu Albert Emil Sorel Sara Bernhardt Le Colporteur
33 article
Z cizích revuí.
34 article
* Londýnská »The Academy« přináší z pera Lva N. Tolstého předmluvu k nejnovější, dosud ne- vydané jeho práci »Soudobé otroctví“, v níž praví: »Deset let tomu, co sčítání lidu v Moskvě vyvolalo ve mě řadu myšlének a pocitů, jež dle svých sil vylíčil jsem v brožuře své »Co činit?e Koncem roku 1899 obíral jsem se toutéž otázkoua došel jsem k těmže závěrům jako před desíti lety. Kromě toho zdá se mi, že za těch deset let přibylo mi klidu a nestrannosti, tak že budu asi moci ještě lépe a přesvědčivěji své názory vyložiti, než dříve. Snad prospějí mé názory těm, kdož přejí si ohrani- čiti své stanovisko ke společnosti a objasniti mravní závazky, vyplývající z toho poměru. A za tím účelem odevzdávám práci svou do tisku. Zakladní myšlénkou mé práce jest protest proti trestu čili násilí. Myšlénku futo opírám o evangelium, kde mluví se o nastavení druhé tváře tomu, kdo tě již v jednu udeřil, což znamená: „Snášej násilí, ale na násilí neodpovídej násilím“.« * »Das litterarische Echos obírá se nad míru důkladnou studií C. Blümleina o — blechách v literatuře. Středověký satyrik německý Fischart vy- nalezl pro blechy ve své »Fiöhatz« až víc než sedmdesát málo lichotivých názvů. Znám jest po- pěvek goethovského Mefistofela: »ks war einmal ein König, der hatt einen grossen Floh.« »Bleší moliv« dá se sledovati i dále do minulosti. Již latinská elegie »Blecha«, jež dlouho připisována Ovidiovi jedná o nejmenším z tvorů, a v středověkém bás- nictví blecha hraje vůbec důležitou úlohu. Zvláště ve Francii získala si blecha v literatuře sympatií.
N Tolstý C Blümlein Blech Ovidius Moskva Francie the Academa Fiöhatz
35 article
Čtemeť ve starých záznamech: »Tout le Parnasse frangais et latin du royaume voulut glorifier la puce.« A byli to i mužové vážné vědy — filolo Scaliger, president sněmovny, advokát Pasquier ap již dali se strhnouti k veršíkům o blechách. V Německu Fischartovo komické epos »Flöhatz mělo tak skvělý úspěch, že hnedle povstalo nové epos »Floia«, jež vyšlo v Rostocku. Jest to první epos německé, složené makkaronskou formou (při- misováním cizích slov, jež se sklánějí a časují dla mateřštiny). Ve Floti byla základní řečí latina německá slova byla na způsob latinských deklino- vána a conjugována. Floia pak vzbudila zas jiné epos, či spíše volné napodobení tohoto; památku tuto až dosud neznámou, nalezl autor studie ve frankfuriské městské knihovně. Titul: »Floia de Magna humani generis Bloga nimirum de Floibus, Schwarzis istis Thiericulis, qui vere omnes Men- schos, Mannos, Wibras, Jungtrawas et Kindras cum spitzibus suis Schnabulis beissere et stechere solent. Ježto de Floii přimichovaná německá slova byla po- nejvíce z nizoněmčiny a proto nedosti byla srozu- mitelna Hornoněmcům, proto Floia několikráte pře- vedena do hornoněmčiny. Ještě roku 1827 Karel Immermann pořídil (pseudoným Aeander) překlad. »Blešího motivů« používají i Hans Sachs, Pletel, Blu- mauer ba i Goethe. I národní píseň se ho uchytila. Zpívá se v Hessensku, ve Švýcarsku i jinde řada národních písní o bleše. I prosa nezůstává za poesií. Celkem sebral autor studie přes 80 poetických i pro- saických prací, jichž hrdinkou jest blecha. Mr. Penn.
Scaliger Pasquier Flöhatz Floibus Wibras Jungtrawas Kindras Immermann Sachs Pletel Bl Goethe Německo Rostock Hessensko Švýcarsko sněmovna Floia jít magna Menaschos Manno
37 article
* K. Egor. Návrat. Verše. Nákladem E. Weinfurtera v Praze. * Potřeba reorganisace hospodaření na- šich velkostatků a sdružení se rolnictva ve velkostatky. Velkostatkářům, hospodářskému úřad- nictvu, rolnictvu a všemu rolnickému lidu na uvá- ženou napsal dle skutečných poměrů Jos. Kalf us. Vyšlo v Praze, nákl. E. Wemnfurtra. * Kalendář Slezský, pátý ročník na rok 1901 vyšel nákl. »Matice Osvěty lidové« u I. knihti- skařského spol. v Polské Ostravě. Cena 90 hal. * Obecní samospráva, kalendář pro rok 1901. Upravila Jednota samosprávných úřadníkůa zřízenců markrabství moravského v Brně. Nákladem F. Stuny. * Soupis čelnějších lázeňských, léčeb- ných a klimatických míst v Evropě a sev. Africe. Sestavil MUDr. Vojtěch Mrázek. Oddil I. Místa v zemích koruny české a žo blasti slovanské. Sbírky přednášek a rozprav z oboru lékařského. Seš. IX. č. 2/3. V Praze 1900. Nakladatelé Bursík a Kohout. * Josef Kuffner: Zdání a podoby. Volné listy z kroniky rozvoje. Psal —8. V Praze 1900. Nákladem Bursíka a Kohouta. Seš. 5. * Sborník moderních reprodukcí. Uměle- cká příloha »Zlaté Prahy«. Čís. VIII.—IX. Nakl. J. Otto. Nová čísla tohoto sborníku, jež dosud podal obecenstvu ukázky nejrůznějších reprodukčních tech- nik, obsahuje kresbu uhlem Julia Mařáka »V lese- a fotografickou studii Josefa Pirka »Partiez Polabl“.
K Egor E Weinfurter E Wemnfurtra F Stuna MUDr Mrázek Bursík Kuffner Otta Mařák Pirk Partiez Polabl Praha Ostrava Brno Evropa Afrika Kalfa I
38 article
* Dr. Antonín Frič, Cesty po Evropě a Americe Nakl. Ed. Beaufort. Autor vyko- nal své cesty na prospěch musea království českého, pro jehož sbírky získal četné vzácné exempláře. Kniha je zajímavá nejen pro přátele přírody, ale i pro milovníky cestopisné literatury. K textu připo- jeny četné názorné illustrace. Některé statě vyšly svého času ve řenilletonu ranních »N. L.«. * Naše Doba. Revue pro vědu, umění a život sociální. Redaktor prol. T. G. Masary k. Naklada- telství Jana La lchtera na Král. Vinohradech. * »Nietzscheova filosofle« gSepsal professor v Nancy Henri Lichtenberger. Zčeštil A. Pro- cházka. Nákl. J. Pelcla na Vinohradech. * Dr. J. Moník: »Právo trestati«. Studie z právnické filosofie. Nákl. J. Pelcla. Spisovatel usi- luje o reformu trestního práva: »Ježto při vykoná- vání trestního práva jde o lidi a to lidi nešťastné, jest nám hleděti pilně zdokonalení práva. Lidé chtě- jíce zasedati na soud nad lidmi, nesmějí zapomínati povahy věci a své nedostatečnosti.« Cena 50 k * Děje židů v Čechách. Dle pramenů stručni sepsal rabín Ad. Stein v Radnicích. Nákladem vlastním. Knihtiskárna Jos. B. Zápotočný v Roky- canech.
doktor Frič Beaufort T G Masar Jan Le Král Nietzscheův Lichtenberger J Pelcl J Moník Ada Stein B Zápotočná Evropa Amerika Čechy Jos